V osidlech démona 06 – V zajetí démona

Alice se přesunula na postel. Seděla a jídlo si mechanicky vkládala do úst, ani nevnímala chuť. Odložila prázdný talíř na noční stolek a lehla si. Nechala si rozsvíceno, aby mohla ještě chvíli číst. Doufala, že ji kniha přivede na jiné myšlenky. Marně.

„Aaaahh…“ vyhekla Alice. Kniha s tlumeným buchnutím dopadla na koberec a ona si vrazila prsty hluboko do pičky. Přestala vnímat svět kolem sebe a jen se divoce prstila. Dva prsty měla zasunuté v pochvě a druhá ruka zběsile kmitala na klitorisu. Hlasitě hekala, jak jeden orgasmus střídal druhý, ale ukojení jejích tužeb stále nepřicházelo. Vyčerpáním usnula. A opět se jí zdál podivný sen nesen.

„Joo, dobře mrdáš… jen pěkně drž…“ slyšela Chtislava.
Ležela břichem opřená o stůl a on ji zběsile mrdal zezadu. Cítila jeho tlustý úd, jak se prohání v úzké štěrbině, jak ji celou vyplňuje a roztahuje. Nikdy si moc nepotrpěla na drsný sex, ale od něj to brala jako pochvalu a téměř se dožadovala o další příděl. Sama sténala rozkoší.

„Chci se na tebe dívat,“ zavelel a než stihla jakkoli zareagovat, už ležela na zádech. On ji držel za kotníky a do široka jí roztahoval nohy. Jedním pohybem pánve do ní znovu vklouzl. Jen zaklonila hlavu a rozkoší vyhekla. Jako by jeho chtíč byl neukojitelný, znovu a znovu si bral. Přirážel v takovém tempu, až jí divoce poletovala ňadra. Musela si je rukama přidržovat. Svírala je pevně v dlaních a prsty mačkala bradavky. Násobila tak svou rozkoš. Chtislav ji pozoroval a to, co viděl ho ještě víc vzrušovalo. Věděl, že se blíží jeho vyvrcholení. Alice cítila, jak se mu ocas ještě víc zduřel. Vyplňoval ji úplně celou.

„Ooohh…“ vyhekla, když naposledy přirazil. Nestaral se o to, jestli může nebo ne, stejně by mu v tu chvíli nedovolila, aby ho z ní vyndal. Stříkal do ní a Alici zaplavovalo horko. Jako by se jí dostalo do krve a proudilo jí celým tělem.
„Aaaaahhhh…“ slyšela, jak kdosi vykřikl rozkoší. Že to byl její hlas ani nepoznala.

Sotva se vzpamatovala, všimla si, že Chtislav sedí v křesle. Sklouzla ze stolu a klekla si před něj. Povadlý penis olepený směsicí šťáv vzala do úst a v dlaních hýčkala jeho koule. Chtislav jen slastně funěl a péro se mu začalo stavět do pozoru. Alice toho využila a vyhoupla se na něj. Nechal ji, aby na něm sama poskakovala.
Po pár minutách však znovu převzal otěže. Pevně stiskl její boky a narážel ji na sebe. Alice si do teď neuvědomovala, jakou musí mít sílu, když ji nadzvedával jako by téměř nic nevážila. Nakonec i s ní vstal. Nechal ji kleknout do křesla. Zálibně si prohlížel její vyšpulený zadek. Rukama roztáhl její půlky, prsty nabral kundí šťávu a rozetřel ji po zadku. Bála se, jak do ní bude ta tlustá kláda vnikat. Dotýkal se žaludem svěrače. Ten sám povolil a pustil ho dovnitř. Vnikl tam bez jakýchkoli problémů, bez sebemenšího odporu, a to nebyla na tuhle praktiku zvyklá, jen párkrát ji zkoušeli s exmanželem. Jakmile byl uvnitř, začal se pomalu pohybovat. Dával jí přivyknout na vyplněný zadek, s postupujícím časem si začínala uvědomovat celou jeho šířku. Připadala si, že do ní vsunul tenkou žížalu, která postupně nabírala na objemu.

„Aaahhh… booožeee…“ hekala, když jí projížděl bolestivě roztažený anál.
„Jen drž,“ pobízel ji Chtislav a pro jistotu ji několikrát pleskl po zadnici.
„Anooo…ooohhh… mrdej mě…“ křičela v extázi.

Chtislavův úd sebou několikrát zacukal a do jejích střev jí vypustil další dávku spermatu. Najednou, jako by jí hořelo celé břicho, zachvátila ji spalující touha i pocit neskutečného uspokojení.

Otevřít oči byl pro Alici téměř nadlidský úkol, cítila se unavená a vyčerpaná snad ještě víc, než když si šla lehnout. V krku ji pálilo, že ani polykat pořádně nemohla, hlava jako by se jí měla rozskočit a ani pocity v břiše nebyly ideální.
Chvílemi přemýšlela, jestli zvládne doběhnout na toaletu a co bude mísy strkat dřív. Nakonec se přemluvila a opatrně vstala. S velkou námahou se dobelhala do koupelny, aby se dala trochu dohromady.
Při pohledu do zrcadla nevěřila svým očím. Zírala na ni vyčerpaná postava s kruhy pod očima a propadlými tvářemi. V zmačkané nedávno ještě bílé košili připomínala ducha. Ne ducha, tu podivnou postavu, co všude vídala. Pustila vodu a opláchla se. Studená voda ji trochu probrala, ani v zrcadle už tolik nepřipomínala ducha.

Hodila na sebe něco normálního a vyrazila do kuchyně. Hladově se pustila do zbytků, které našla v lednici. Hltavě do sebe házela jídlo a s každým soustem se jí vracelo trochu sil. Uvědomila si, že je v celém domě podivné ticho, až na skučení neutichajícího větru. Rychle odložila prázdný talíř a vyběhla po schodech do patra, už žádná opatrnost, žádné obavy, jestli ji načapá, hnala ji touha zjistit, co se tady děje.
Zamířila ke dveřím Chtislavovy ložnice, překvapilo ji, že nebyly zamčené. Opatrně je otevřela a nakoukla dovnitř.
Vybavení ložnice bylo staré, hodně staré, vyřezávaná dubová postel, stůl, židle i noční stolek a poličky. Všechno neslo neklamné známky dlouhodobého používání. Nábytek byl na několik místech vyhlazený doteky rukou.
Jak se rozhlížela, její pohled upoutala fotografie na polici. Nejprve si myslela, že je to jen umělecké retro, ale při bližším zkoumání zjistila, že musí být nejméně sto let stará, možná i víc. Soustředila se na motiv fotografie, byl na ní jakýsi člověk sedící za stolem.

„To je… to není možné… To nemůže být…“ koktala a snažila se samu sebe přesvědčit, že to, co vidí na fotce je nějaký omyl. „Chtislav!“ vykřikla, když poznání dohnalo její uvažování. Nebylo o tom pochyb.
Alici se zatočila hlava a málem by upadla, kdyby se nebyla zachytila rohu stolu. Několikrát se zhluboka nadechla. Přímo před ní na stole ležela kniha, nebo spíš zápisník. Opatrně, aniž by s ním pohnula se ho pokusila otevřít. Byl to deník. Alice bojovala s touhou deník popadnout a zmizet s ním ve své ložnici. Bylo by to však příliš nápadné, kdyby mu zápisník zmizel.
Posadila se tedy na židli za stolem a chystala se začít listovat jednotlivými stránkami. Spousta nic neříkajících zápisů o ničem, o práci, o údržbě domu… rychle listovala, dokud nenarazila na datum, kdy ji zachránil z auta. Přitom, jak se teď cítila, by tomu záchrana neříkala. Už se chystala začít číst, když zaslechla bouchnutí dveří a Chtislavovo volání.
Okamžitě zaklapla deník, urovnala vše do správné pozice a vyběhla ze dveří ložnice, zrovna ve chvíli, kdy zaslechla jeho kroky na schodech.

„Zase ta kočka? Nebo snad vítr?“ pronesl, když ji uviděl nahoře.
V jeho hlase už nebyla stopa po nějaké starosti o ni, nebo snad ten laškovný hřejivý tón, kterým ji sváděl. Teď z jeho hlasu mrazilo.
„Jo, jo… slyšela jsem bouchnout okno, tak jsem se šla podívat, jestli to nebylo nahoře, aby sem nepršelo,“ rychle si vymyslela nějakou výmluvu.
„Dobře.“

Scházela dolů po schodech s hlavou sklopenou. Přestože si dávala pozor, na předposledním schodu jí sjela noha a Alice by se skutálela, kdyby ji Chtislav nezachytil.
„Díky,“ špitla a zvedla k němu hlavu.
Najednou se s ní opět zatočil celý svět. Zase to byl ten okouzlující, úžasný Chtislav. Cítila jeho svaly, jak ji držel, vnímala jeho omamnou vůni. Zatoužila po něm, chtěla ho zase v sobě cítit.

„Mohl bych tě odvézt do města, kdybys chtěla,“ říkal, zatímco ji držel v náručí. „Vypadá to, že les by byl průjezdný, maximálně bychom musel odstranit pár popadaných stromů, ale s pilou a autem bychom to měli zvládnout.“ Jeho hlas byl hřejivý a laskavý, Alice však v tuto chvíli netoužila po ničem jiném než po jeho těle, po tom, zůstat tady s ním.

„Necítím se úplně nejlíp, jestli to nevadí zůstala bych ještě pár dnů.“ O tom, jak moc po něm touží pomlčela, i když to nejspíš bylo naprosto zbytečné.
„Samozřejmě, že to nevadí,“ odpověděl a odnášel ji do její ložnice.
Sotva ji položil na postel, okamžitě ho k sobě přitáhla. Ovinula mu ruce kolem krku, aby se nemohl zvednout. Chtislav na ni nalehl, cítil žár jejího tělo, její touhou, chtíč. Neměl důvod odolávat.

Jakmile se její ruka ocitla na poklopci a přejížděla po tvrdém ocasu, oběma rukama uchopil Alicino triko a prudkým škubnutím jej rozerval na cáry. Odhalil dva pahorky s trčícími věžičkami bradavek. Jednu po druhé sevřel mezi prsty. Alice zaúpěla rozkoší i bolestí. Chtislav z ní strhl kalhoty i s kalhotkami jedním pohybem. Aniž by Alice postřehla, kdy a jak se svlékl, už na ni nahý naléhal. Jako by jeho péro bylo nadáno vlastním životem, Chtislav se nemusel ani hnout a Alice cítila, jak se jí dere do kundičky. Ztrácela se znovu ve světě rozkoše.
Mrdal ji s jeho obvyklou divokostí, protahoval každé zákoutí dlouho zanedbávané pičky. Posledních několik dnů si užívala víc sexu než za celý poslední půlrok dohromady. Byl dokonalý milenec, lehkost, s jakou střídal polohy, načasování, s jakým vždycky vystihl, co a kdy potřebuje, dokázal přesně vystihnout okamžik těsně před vrcholem. Přiváděl ji k šílenství oddalováním vyvrcholení a nechával ji prozkoumat netušené dálavy extáze. Dráždil ji na okraji otvůrku, pak ji naopak celou vyplňoval a když se do ní udělal, vnímala každý výstřik a bylo toho tolik, až to z ní vytékalo.

Alice netušila ani jak dlouho spolu řádili, ani kolikrát se do ní udělal, natož aby měla přehled o vlastních orgasmech. Nevzpomínala si, kdy Chtislav odešel. Byla jen naprosto vyčerpaná, téměř ušukaná do bezvědomí, do něhož se po pár sekundách stejně propadla.

Zima, vítr, déšť… běží tmavým lesem. Utíká a neví, jestli někam nebo před něčím. V dáli slyší automobil. Honem, honem, povzbuzuje samu sebe k větší rychlosti. Auto se blíží. Podívá se dolů na nohy. Běží bosá lesem a na sobě má jen otrhanou kdysi možná bílou noční košili. Mezi stromy už zahlédla silnici, alespoň když tmu prozářil blesk. I světla vozu problikávala mezi stromy, jak se silnice stáčela lesem. Z posledních sil vybíhá na silnici jen pár metrů před autem. Řidička se vyděsí, strhává volant, marně se snaží vybrat smyk. Auto sklouzává po bahně naplaveném z lese a míří do stromu.

Alice se strhnutím probudila, srdce jí bušilo jako o závod. V pokoji byla tma, jen uhlíky v uhasínajícím krbu, jako by příznačně naznačovaly konec. Neměla ani sílu se zvednout ani zavolat, nebo zakřičet. Po tom podivném snu se o to však ani nepokoušela.