Sousedka

Pár dní poté, co se Libor nastěhoval do nového bytu, zjistil, že zde se zaslouženého klidu nedočká. Mohla za to sousedka se svými třemi rozjívenými dětmi. Žila s nimi sama a zjevně je nezvládala a nebo jí to bylo jedno. Děti dupaly, řvaly, tloukly čímsi do stěny a do toho všeho se ozýval hysterický jekot matky, marně se je snažící se je uklidnit.

Liborovi bylo osmnáct. O dětech a manželství zdaleka neuvažoval a i pětatřicetiletá sousedka mu nepřišla nijak atraktivní. V jeho očích byla „stará“ a… obyčejná. Inu, jak ženy po třech dětech bývají, když rezignují na svůj zevnějšek. Místo aby břicho, prsa, stehna, zadek posilovaly nebo zakryly oblečením, nosí, co se dá, čímž své nedostatky ještě zveličují.
Koneckonců žila sama a měla co dělat, než se „čančat“, když jde do obchodu pro rohlíky… a chlapů měla zjevně plný zuby (otce svých dětí určitě).

S Liborem se na chodbě jen pozdravili a to bylo vše. Někdy to bylo doplněné omluvou, pokud děti příliš vyváděly. Žena se jmenovala Věra a potomky tvořily pětiletý Adam, sedmiletý Honzík a desetiletá Andrea.

Libor ji časem docela litoval, protože Věra o víkendech a prázdninách děti neměla kam odložit a všude je tahala sebou a musela stále vymýšlet program, jak je zabavit a alespoň trochu utahat. Není divu, že neměla čas na sebe a byla podmračená a nemluvná.
Občas se potkávali večer na balkóně, který měli společný, jen oddělený skleněnou přepážkou. Libor kouřil a Věra mu sdělovala zážitky a nehody s dětmi. Neztěžovala si, jen se potřebovala vymluvit.

Jednou ke svému povídání dostala i sklenku vína, což ji zaskočilo, že zrudla a špitla, že na víno ji už dlouho nikdo nepozval.
Libor dodal hned nějaký kompliment, až ho Věra pozvala k sobě na balkon, kde měla malý stolek a židličky. Tam pak společně celou láhev dopili, ne jen sklenku a večer proběhl v příjemném povídání. Tehdy si Libor uvědomil, že Věra je hezká ženská. Pravda, dost oplácaná, ale milá, hovorná a… prostě se mu líbila.
Večery na balkoně ale nebyly příliš časté a neznamenaly víc, než jen sousedské povídání. Až do onoho dne.

***

Libor si pokuřoval a osnoval plány, jak navázat na pozvání na rande, kdy konečně se osmělil, oslovil novou pokladní ve firmě a ona souhlasila! Jmenovala se Marcela a byla o rok starší. Zareagovala rychle, což Libor ani nečekal a nebyl připraven, kam ji vlastně pozve. A teď se mu hlavou táhla řada nápadů…

„Ahoj, Libore,“ ozvalo se z vedlejšího balkonu, kde se objevila Věra a tvářila se ustaraně.
„Čus, co tě žere?“ ušklíbl se Libor.
Už dávno si tykali a mohli k sobě být otevřenější a upřímnější.
„Mám prosbu. Velkou. Zítra mám schůzku ohledně nový práce. Musí to být večer a v jedný restauraci… prostě… potřebuju… chci tě poprosit… zda bys mi nepohlídal děcka. Je to pro mě strašně důležitý a já tam prostě musím jít,“ a na slovo musím kladla Věra velký důraz.

Byla to sice prosba, ale řečená tak, že se dost dobře nedala odmítnout. A Věra se tvářila jaksepatří zkroušeně.
„Hele, já je zklidním, dám jim vypít i odvar z makovic! Jde o můj další život, práci, prachy… já… já ti nezůstanu nic dlužna… to se spolehni… tohle je moje životní šance.“
„Když je to tak, tak to vezmu. Ale že ti z bytu neudělají kůlničku na dříví, neručím,“ souhlasil Libor a Věra se rozzářila.
„Neboj, já je srovnám ještě než přijdeš. Tak zítra v šest,“ a zmizela v bytě.

***

Před šestou se ozval zvonek a na chodbě stála nádherná ženská. A ona to byla Věra! Upnutý kostýmek, boty na vysokým podpatku, účes, makeup… prostě kus.
„Teda, hrozně ti to sluší,“ vydechl Libor.
„Vážně?“ zapýřila se, „tak dík. Hele, děti jsou na tebe nachystaný… tím myslím v klidu. V devět do hajan a žádný odmlouvání. Přijdu co možná nejdřív.“
„Až přijdeš, tak přijdeš,“ odtušil Libor a nesl sebou hromadu krabic.
„Co to máš?“
„Překvapení a zábavu… myslím, že nic takovýho ještě tvý děcka neviděly,“ pousmál se Libor, vplul do jejího bytu a zabouchl ze sebou nohou dveře. „Užij si to.“

***

Libor měl dobrý odhad, když dětem přinesl všechny své deskové hry z dob svého dětství. Kdo by řekl, že je zaujme hra „Dlouhý, Široký a Bystrozraký,“ (vtipně kreslená známým karikaturistou Nepraktou), „Skákací blechy“, nebo i klasika „Člověče, nezlob se“ s různými obrázky zvířat a kytek místo čísel… Bylo toho dost, děti to bavilo a bylo tu devět hodin a čas na spaní. Děti bez reptání ulehly, usnuly a Libor sledoval TV, až i on znaveně usnul na gauči.

Náhle měl živý sen. Krásná dívka, podobná Marcele, mu mazlivě kouřila péro.
„Gulp… gulp… gulp,“ znělo mlaskavě, jak si ho pouštěla hluboko do krku a rytmickými pohyby sála. Bylo to nádherné a jako živé.
Libor si posléze uvědomil, že nesní a že je to skutečnost. U gauče ovšem neklečela Marcela nýbrž Věra a kouřila mu napružený ocas. Svými rty ho pevně svírala a strojově pohybovala hlavou, zatímco jazykem skrytě kmitala po nalitém žaludu.

„Ohhh… co… to děláš?“ hlesl Libor zalitý slastnými pocity.
„Gulp… mlask… nelíbí se ti to?“ šeptla Věra a znovu rozjela omamující nadpozemskou kuřbu.

Libor vlastně kouření ještě takhle krásně nezažil. Holky, se kterými spal, to vesměs odbyly pár pohyby, jen aby mu stál a mohl zasunout. Rozhodně se s ním nemazlily, jako Věra teď.
Ta poskytovala Liborovi rozkoš bez ohledu na sebe. Když začal zrychleně dýchat a vzdychat, zpomalila kouření, rukou mu mnula kulky a masírovala rýhu k zadku.
Ocas se náhle zaškubal a do úst jí začalo tryskat semeno v několika trhavých dávkách. Věra vše spolykala a dál ho cumlala, až do úplného změknutí.
„Líbila se ti odměna za hlídání?“ optala se.
„Díky… byla to nádhera… tahle jsem to ještě nezažil,“ byl Libor stále plný prožitou rozkoší.
„To jsem ráda. Tak jestli chceš, můžeš jít k sobě, nebo tě mám přikrýt?“
„Díky… ale… nepůjdem k tobě do ložnice?“ zkusil to.
„Ne. Tohle dělat nebudem. To byla jen má odměna. Nic se tím nemění. Běž domů, ahoj,“ Věra ho odmítla a vyprovodila z bytu.

Hry v krabicích mu pak druhý den předaly děti.
Věru pak vídal náhodně jen na chodbě, neobjevovala se už ani na balkóně.

***

Jestli se před ním skrývala, tak jí to dlouho nevydrželo. Asi po deseti dnech obnovila kontakty na balkóně i vřelý a kamarádský vztah. Jen k tomu „intimnu“ se nijak nevracela a ani Libor toto téma neotevíral.

Za nějaký čas byl opět požádán o hlídání. Věře se rýsoval nějaký vztah. Libor souhlasil a děti opět úspěšně držel v klidu svými retro hrami.
Věra se ten večer vrátila poněkud nasupená. Chvilku se něco brblala v předsíni a pak vešla do pokoje, kde Libor pochrupoval.
„Sbal si ty svý krámy a vypadni,“ vyštěkla.
„Co děláš… seš normální?“ vyjel na ni Libor. Místo poděkování takovej drsnej vyhazov.

Věře došlo, že to přehnala, sesula se na gauč a normálně se rozbulela. Nechala k sobě Libora přisednout, hladit vlasy i konejšit slovy.
Pak se vysmrkala a řekla: „“Všichni chlapi ať jdou do hajzlu. Víš, co mi řek? Že jsem dobrá tak akorát na vymrdání, že potřebuje matračku, ale jít se mnou mezi lidi by nešel, aby se mu všichni za tu velrybu nesmáli. Normální hajzl sprostej!“

Libor přejel očima její přebujelý křivky, k nimž taky měl výhrady, ale tohle by nikdy z pusy nevypustil a nenápadně ji hladil po těle. Věra ho nechala sáhnout i tam, kam by ho normálně nenechala a tiše se zeptala: „Taky ti připadám hnusná a tlustá?“
„Právě že ne. Seš pořádná ženská, žádný hubený vyžle bez zadku i koz… ehm… prsou. Správnej chlap potřebuje ženskou za něco chytit. Já teda určitě.“
Věra se pousmála.
„Děkuju ti za slova útěchy… ale… no… děkuju ti za hlídání… dneska ne, ale dlužím ti pusu a teď potřebuju bejt sama.“

Pokud Libor doufal v něco víc, tam mu sklaplo. Věra po erotice dnes netoužila a je otázka, jestli by vůbec s ním něco chtěla mít. Přece jen by teoreticky mohl být jejím synem.

***

O rok později už stával Libor na balkoně sám. Do ticha nočního sídliště se z okna Věřiny ložnice často linuly tlumené zvuky prožívané vášně „ah… ah… ah… ááááh… lásko… ještě,“ a podobně.
Věra si našla milence a ten se k ní po půl roce nastěhoval. Byl to takovej udělanej pořízek. Prej závozník u stěhovací firmy, takže svaly asi měl. A taky něco navíc, když si ho Věra nastěhovala až domů. Jak jim do doma fungovalo, Libor nevěděl, ale žádný hádky nikdy neslyšel. Naopak, děti se zklidnily, takže nějakej vliv na ně tam byl.

Libor naopak zase v této době končil svůj vztah s Marcelou. Dívka se ukázala být velmi žárlivou a majetnickou a to Libor nemohl skousnout. Bránila mu ve všech jeho zálibách, kde s ním nemohla nebo nechtěla být. V posteli se shodli, ale pro vztah to není to jediný a nejdůležitější místo.

***

Přešlo sedm let.
Libor měl za sebou jedno nepovedený manželství a rozvod. U sousedů byl stále stejnej stav, jen společnost na balkoně mu už druhým rokem dělala Věřina dcera Andrea.
Už v sedmnácti začala kouřit a se sousedem se bavila nejdřív o ničem, až o rok později se sblížili, jako on před osmi lety s Věrou. Andrea k němu pojala důvěru a řešila s ním i věci, který nechtěla probírat s mámou. Někdy věci i dost osobní a intimní. Její bráchové byli ve věku, kdy se doma zdržovali jen nezbytně nutnou dobu a místo mámy jejich život řídila spíš Andrea, aby úplně nezvlčili.

Věra měla i po těch letech stále oči pro Boba (Roberta) a její život se skládal z práce, nákupu cestou domů a šukání. Nikam nechodili, nejezdili a jejich život byl dost jednotvárný.
Zvuky milostných hrátek slýchávali oba kuřáci i na balkoně, ale vždy to přešli s úsměvem, zvlášť, když to Andrea měla už za sebou a věděla, o čem sex je.

Andrea se vůbec nepodobala své matce. Vzhledem určitě. Nebyla štíhlá, ale ani kyprá. Věděla, že k tomu má předpoklady a chodila pravidelně cvičit. Měla krátký sestřih vlasů, milý kulatý obličej a prsa… tak akorát k její postavě. Tím, že Libor byl starší jen o osm let, si báječně rozuměli.

***

Jednoho večera Libor stál na balkoně, ale místo Andrejky slyšel z bytu jen útržkovitá slova zesilující hádky.
„Ty… koukej ho vyhulit… coura… tlustá svině… prcat…“ a následoval křik a zvuky rvačky.

Libor přelezl na druhý balkon a vnikl do bytu, kde v pokojíku nalezl Andreu zápasící s Robertem, který se jí snažil rozpáčit nohy a nalehnout na ni. Triko měla shrnuté pod bradu a odhalená prsa.
Libor se rozhodl rychle, popadl Roberta zezadu za krk a strhl z dívky. Jenže Bob byl silnější, vykroutil se ze sevření a přesným direktem Libora knokautoval, že odletěl pár metrů a z nosu se mu spustila krev.
„Ty hajzle!“ přiskočil Bob k němu, pozvedl ze země a vrazil mu pěstí do žaludku.
Více nestihl, protože Andrea mu právě zezadu o hlavu rozbila skleněnou vázu. Robert jen hekl, sesul se k zemi a zůstal nehybně ležet.
Andrea hned křísila Libora a teprve když se jakžtakž vzmátořil, zavolali Policii a záchranku.

Vyšetřování bylo krátké a průběh jasný. Bob už se do bytu hned tak nevrátí. Libor odmítl jet na vyšetření s tím, že už ho nic nebolí a krvácení z nosu se zastavilo. Lékař se chápavě pousmál, když Andrea horlivě kývala, že se o něj postará.
Když nastal klid, objala Libora kolem krku, políbila ho něžně na rty a špitla.
„Děkuju ti.“

***

Vztah Boba a Věry skončil. Její vděk vůči Liborovi byl však nahrazen naštváním, že přišla o partnera. A nic na to nezměnila skutečnost, že Bob chtěl Andreu znásilnit. Tu obvinila, že se mu sama nabízela a chodila po bytě ve spodním prádle, tak ať se nediví.

Věra samozřejmě pochopila, že Andrea byla pro Boba atraktivnější, ale když on ji při šukání šeptal do ucha slova, která chce každá žena slyšet a teď o to přijde. Kdy a kde zase nějakýho chlapa sežene? Na sex byla zvyklá a… no bóže… kdyby mu Andrea dala, byl by doma klid. Ženy se doma ošklivě pohádaly a nastala tichá domácnost. Věra se uzavřela do svého poněkud pokřiveného světa a Andrea trávila čas se svým zachráncem.

***

Netrvalo dlouho a po jedné společně večeři při svíčkách, skončili v posteli.
Oba cítili, že to chtějí, bez ohledu na to, co bylo a bude. Prostě si potřebovali zašukat a uvolnit emoce.

Když Andrea zůstala na posteli jen v kalhotkách, podprsence a samodržících punčochách, Liborovi trčelo péro přímo do stropu. Plnoštíhlá dívka s vyrýsovanými křivkami na problematických místech ho maximálně vzrušila. Už dlouho neměl sex a tohle byla fakt sexy kočka.
„Můžu tě… svlíknout,“ řekl chraptivě a Andrea se usmála.
„Zvládneš to?“ a nechala si rozepnout podprsenku a její plná prsa mírně poklesla. Přesto byla stále pevná a krásně kulatá. Libor se vyprostil z trenýrek, objali se a políbili. Nejprve jakoby opatrně, pak už vášnivěji s výměnou jazyků.
Přitom ji sevřel v ruce prsa. Byla opravdu krásně pevná. Mnul je, mačkal a prsty dráždil ztuhlé hroty vztyčených bradavek.
„Uíííí… oooch… uíí,“ pištěla Andrea a kroutila se slastí.

V laskání se jí přesunul do klína, zbavil ji kalhotek a jazykem kmital po její kočičce zcela prosté jakéhokoliv chloupku. Pysky se rozevíraly a zevnitř vytékala šťáva uvolňované rozkoše a Andrea sténala a vzdychala prožívanou slastí a sama si prsty pomáhala dosáhnout vrcholu.
„Joo… přitlač… božeee… já budu… už… už… jéééééh,“ vykřikla a tělem jí projela slast orgasmu.

Když se vydýchala, poskytla příjemnou masáž jeho ocasu.
Olízla ho, objela jazykem a pak ho začala kouřit.
„Gulppp… gulppp,“ rytmicky ho sála a Libor jen funěl a prožíval rozkoš z kouření.
Andrea se vyznala a kouřit opravdu uměla. Nejen kouřila, ale i dráždila a laskala uzdičku i žalud a lízala ho po celé délce až na koule a zase zpátky.

„Ooh… už… asi… budu,“ musel ji Libor zastavit, aby se neudělal.
Andrea si lehla na záda a roztáhla nohy a špitla.
„Pomalu… máš ho docela velkýho,“ a sledovala, jak k ní přikleknul, ale ocasem do ní nevniká, ale žaludem jí přejíždí po pyscích.
„Vraž ho do mě… prosím,“ sténala Andrea vzrušením a nadržeností, ale Libor ji dál dráždil.
Nakonec více zatlačil, ale přesto jak byla mokrá a připravená, vniknutí se nepodařilo.
„Ohhh… to bolí,“ zasténala Andrea při druhém pokusu o pronik.
Pysky se jen pomalu podvolovaly tlaku ocasu a šlo to opravdu pomalu.

Za dívčích bolestných vzlyků se nakonec do ní dostal… ta teda ale byla úzká! Libor si uvědomil, že takhle se chtě nechtě brzo udělá. Přesto začal s pomalými přírazy.
Andrea dál bolestně hekala, že ji rozerve, ale postupně si na něj zvykala. I tak v ní byl zaražený jak špunt v sudu a každý pohyb v Liborovi vyvolával předzvěst výstřiku a dívkou projížděly bolestné výboje silného tření z maximálního vyplnění.
„Já… já… nemůžu,“ sténala, ale přesto cítila, jak se uvolňuje a ocas v pochvě už jí tak nebolí.
Libor zesiloval a zrychloval přírazy, aby to neprodlužoval a po chvíli se vzepjal, vyjel z ní a semeno jí vypustil na břicho.
Andrea cítila slastné uvolnění a předpokládala, že se jí časem kundička uvolní i pro takovýho čuráka, jakým je Libor vybaven.
Přivinula se k němu a políbila.
„Neboj… mě se to i trochu líbilo, ale chce to čas, než se víc uvolním. Nevadí ti, že jsem tak úzká?“
Libor mlčel, ale usmál se a zahrnul dívku něžnostmi.

***

Čas běžel a jednou se Libor setkal u výtahu s Věrou.
„To jsem ráda, že tě vidím. Potřebovala bych s tebou mluvit.“
„O čem?“
„O Andree. Jestli by to šlo, stavila bych se večer. Můžeš?“
„Jo, klidně přijď,“ souhlasil Libor, pozoroval odcházející Věru a přemítal, zda je opravdu hubenější, nebo se mu to jen zdá?
Andrea mu sice prozradila, že máma přestala honit chlapy a pracuje na sobě, ale více nevěděl a taky ji už dlouho neviděl.

S Andreou měli v posteli, i mimo ni, soulad, věnovali se sami sobě a Věra, kupodivu, mezi ně nevstupovala. Až dodnes. O co jí asi půjde?

***

Věra se dostavila krátce po osmé, v ruce třímala láhev vína, ale netvářila se nijak mile. Ale ani zle.
Po krátkém vzájemném vyprávění, co se u obou událo v době, co se nevídali, se vrátila k tématu, kvůli němuž tu byla.
„Ty mi, Libore, šukáš dceru. Nic proti tomu, holce je osmnáct, může si dělat, co chce, ale já to vidím trochu jinak. Až dodělá školu, co dál? Vezmete se, založíte rodinu?“
„O tom jsem nepřemejšlel,“ zrozpačitěl Libor.
„No právě! Anďa se učí dobře a měla by jít na vejšku. A když jí nebudeš plést hlavu, půjde studovat třeba i ven..rozumíš… do Francie, Anglie… co já vím?“
Liborovi začalo svítat.
„Takže chceš, abych to s ní ukončil? Ale my spolu nechodíme… jen nám je spolu dobře.“
„Komu by nebylo v posteli dobře?“ ušklíbla se Věra. „Hele. Holka tě má plnou hlavu. Zatím ještě uvažuje racionálně, ale za pár měsíců může bejt všechno jinak. Chci, abys to s ní ukončil.“

„To bude asi problém,“ vrtěl hlavou Libor.
„To nech na mně,“ řekla Věra. „Od tebe chci jen slib, že to s ní skončíš.“
„Dostalas mě… souhlasím,“ svěsil hlavu Libor po chvíli přemýšlení.
„No, no… nač ty pohřební řeči? Holek je na světe milion… ale… abys neřekl, že jsem hrozná matka… rozhodla jsem se, že ti ji… ehm… nahradím.“
„Co?“ zvedl Libor prudce hlavu.
„No… vyspím se s tebou, jestli teda budeš chtít. Vzpomněla jsem si nedávno na nesplněný slib… že máš u mě pusu za hlídání a tu jsi nikdy nedostal. Nerada dělám dluhy,“ usmívala se Věra a Libor jen koukal, jak puk, protože sám už na to zapomněl.

Náhle pocítil její ruku na stehně.
„Chceš mě?“ zněl její hlas trochu jakoby naléhavě.
Když přitakal, byl záhy bez kalhot s její rukou v klíně.
„Hm… jak je pevný a horký,“ vrněla spokojeně a pomalými tahy ho honila.
„Chceš vykouřit?“ a aniž čekala na souhlas klekla si na podlahu, vsála ho do pusy a hlava se jí rytmicky pohybovala sem a tam.

Libor už dávno zapomněl, jak mu ho tehdá kouřila a užíval si to jako by to bylo poprvé.
Poté změnili polohu na 69, kdy Libor musel nahoru, „abych tě neudusila, hi,hi,“ jak komentovala Věra.
A tak jí vylizoval tekoucí kundu, ona mu mazlivě kouřila ptáka, až přešli na vlastní zásun.
Libor se uvelebil na jejím rozsochatém těle a zabořil hlavu do měkkých velikých polštářů jejích koz. Mačkal je, přehrnoval, mnul je, až jí zasunul ocas do klína v celé délce až po kořen.
„Anooo… to chci… udělej mi to… dělej si se mnou, co chceš,“ sténala prožívanou slastí.
Asi to fakt pořádně potřebovala.

Libor cítil, jak mu ocas masíruje poševními svaly. Byla jím hezky vyplněná. Při její tloušťce byla kunda úzká, ale přitom krásně prostupná, taková masitá a tuková.
„Nechceš zezadu… děvko?“ zeptal se Libor a ona nadšeně souhlasila.
„Jooo… ztrestej svoji děvku… kurvu… couru,“ ječela rozkoší a sama se nabodávala zadkem na ocas.
Libor opřirážel pánví do její macaté zadnice a netrvalo dlouho a vypustil jí do pochvy dávku semene.
Věra sice se neudělala, ale byla i tak spokojená a slíbila mu brzkou další návštěvu.

***

Brzy na to se Libor vrátil domů z práce a byt vedle byl prázdný. Věra s dětmi se odstěhovala neznámo kam. Liborovi tak na Věru a Andreu zbyly jen příjemné vzpomínky.