Divoký život 10

Nastalo ranní probuzení, přesněji řečeno jenom moje, když jsem se podíval vedle sebe, tak Petra ještě spala.
Já jsem spal jako vždy v krátkém pyžamu, Petře jsem půjčil své tričko a ona si nechala na noc kalhotky. Z pod deky ji čouhala jen ramena.
Potichu jsem vstal a šel do kuchyně s tím, že připravím snídani… no, ale jak to tak bývá, musel jsem na záchod.
Vydal jsem se tedy nejprve do koupelny, kterou mám dohromady se záchodem, kde jsem se rovnou i trochu opláchl a spáchal nutnou ranní hygienu.

Když jsem se vracel do kuchyně, nakoukl jsem do ložnice, Petra ještě spala. 
Rozhodl jsem se připravit mou oblíbenou snídani, ham and eggs, takže jsem si nachystal vše potřebné, předpřipravil kávu, čaj… bylo osm… za hodinu tu má být s těmi auty sakra, proč jsem radši neřekl, že až v deset.
No co, vrátil jsem se do ložnice rozhodnutý, že Petru jemně vzbudím. Sklonil jsem se nad její tvář a několikrát ji jemně políbil se slovy: „Krásné ránko Peťulko, je mi to líto, ale musím tě vzbudit.“
Otevřela trochu oči, dívala se na mě. „To už je deset?“ mumlala rozespale.
„Bohužel ne, je teprve osm, ale za hodinu mi přiveze ta auta.“
„Aha… hmmm… já bych ještě… ale dobře.“ 

Když začala vstávat, vrátil jsem se do kuchyně a pustil se do přípravy snídaně. Petra tím byla mile překvapena a já sklidil drobnou pochvalu.
Jinak sobota utíkala v poměrně klidném duchu, známý dovezl ona auta, složili jsme je, pak jsme se jen tak poflakovali.
Na oběd mě Petra pozvala k sobě a kolem třetí jsem se s ní loučil, že se uvidíme večer v klubu.
Sice se mě pořád snažila přesvědčit, ať tam jdu s ní hned na sedmou, ale povedlo se mi jí vysvětlit, že to fakt nejde, že jsem dobrému známému slíbil, že ho vyzvednu kus od nás, při návratu busem z dovolené. Nakonec uznala, že když se něco slíbí, že se to má dodržet.
Kolem třetí jsem od Petry mizel.

Ve dveřích jsem se skoro srazil s Ivet, která si to k ní hrnula.
„Ahoj, promiň…“ stihl jsem se jí tak tak vyhnout na schodech.
„Je… ahoj, ty jsi tady?“ docela vesele mě zdravila.
„No, na odchodu, už musím, ale večer se uvidíme, a ne že tady budete zlobit!“ dodal jsem s tajemným úsměvem.
„Ale, prosím tebe! My se musíme nachystat… já nějak nemám co na sebe.“ 
Ještě jsem slyšel, jak se ty dvě vítají, zatímco já pádil k autu a rychle domů. Musel jsem si zabalit svá fidlátka, abych měl všechno nachystaný, až ke mně přijede Hynek, kterému jsem psal, aby mne vyzvedl.

Hynek byl přesný jako vždy.
„Zdar draku!“ zdravil mě vesele.
„Čus, podle tebe by se daly nařizovat hodinky!“ smál jsem se, když jsem mu otevřel vrata a on zajel dovnitř.
„Tak co? Máš trému?“ vybafl na mě.
„Vůbec ne… teď je ještě klid, no a pak, pak bude taky.“ 
Dali jsme do auta mýho Marshalla, obě kytary a další srandy. Já si vzal tašku s oblečením a vyrazili jsme k němu.
Cestou jsme se ještě stavili pro cigára.

Když jsme dorazili, už tam na nás čekali kluci a taky Blanka, Hynkova manželka. Sice se nám všem chtělo nějak povídat, ale tradičně to hned na začátku utnul Hynďa s tím, že napřed dáme vše do tý jeho dodávky a pak si v klidu dáme kávu a tak.
Měl pravdu, je lepší si to nachystat, než pak zjistit, jak se nám jednou stalo, že jsme zapomněli nějaký drobnosti.
Ve čtyřech nám to naštěstí šlo od ruky a taky už jsme za ty roky věděli, kam co v autě dát, aby se cestou ničemu nic nestalo.
Za nějakých čtyřicet minut nebylo co řešit.

Pak jsme v klidu sedli do altánu na zahradě, dali si kávu, cígo a první rundu panáků. Tu tradičně komentovala Blanka slovy: „To teda zase začínáte brzo!“
Bylo na ní vidět, že teď nám trochu závidí, jenže, slíbila, že nás odveze, takže měla smůlu. 

Před šestou volal Hynek Zdeňkovi do klubu, jestli můžeme dorazit. Pak zavelel k odjezdu. Já si radši sedl doprostřed mezi kluky, kdyby náhodou, ať mě nikdo nevidí.
Po příjezdu jsme si všechno vynosili do zákulisí, na nám určený místo. Výhoda tohoto klubu byla, že měl tohle zázemí. Zatímco jedna kapela hrála, druhá už měla k dispozici pojízdný, přiměřeně vysoký pódium pro bicí. Výměny kapel tak probíhaly, oproti jiným klubům, hodně rychle.

Se Zdeňkem jsem ještě rychle dohodl rezervaci pro holky, zamluvil jsem jim stůl, hned vedle toho, který jsme měli my jako kapela a kde vlastně budou partnerky od kluků z kapely. Já jim stručně vysvětlil, že dneska až do začátku budu schovaný. Jasně, že byli zvědaví jak holič v sobotu, nakonec jsem jim to vysvětlil, ale jen do nutné míry, no, koukali docela překvapeně.
To, že je Petra vdaná jsem malinko zatajil.

Než jsme natahali naše vybavení dovnitř, měla už první kapela za sebou i zvukovou zkoušku.
Do klubu začali přicházet první návštěvníci. Mé osobě, se smíchem, ale celkem ochotně, kluci nosili pití do zákulisí. Mezi prvními tam dorazily i Pavla a Eva, Pavlova přítelkyně – aby se nepletli – a Andrejova manželka.
Dokonce ze mě, pod pohrůžkou násilí i dostali, že Petra bude sedět s kamarádkou hned vedle „našeho“ stolu.

Vzadu se zatím začalo motat víc a víc lidí, jak dojely i další kapely. Některý si ještě nechaly věci v autě, jiné to tam tahaly, hlavně podle toho, kdo měl v kolik hrát. S většinou jsme se už znali, takže byla různá vítání, fórky a vzpomínky.

Ani jsem se nenadál, a první kapela, revival Nirvany, už to pěkně rozjela. Šel jsem nenápadné nakouknout, jestli už tam ty dvě jsou. Chvíli jsem musel ze tmy přes světla ostřit zrak, ale byly tam. Když se vzadu objevil Hynek s pivem pro mě, hned mi k tomu ukazoval šikovně pořízenou fotku od jejich stolu, na které byly vidět hlavně Petra a Ivet.
„Tak která? No! Dělej, vybral to!“ útočili na mě kluci.
„Ta černovlasá,“ řekl jsem po chvilce odolávání.
„Ty vole, v tom šeru vypadají obě černovlasý!“ smáli se mi.
„Tak dobře, ta na fotce vpravo,“ ukojil jsem jejich zvědavost.
„Si děláš prdel, taková kočka!“ vylítlo z Pavla.
„Tak tohle řekni před Pavlou. Jsem zvědavej, co ti na to řekne?“ hecovali jsem ho. Ona je Pavla totiž malinko žárlivá, ale jinak je moc fajn.

Při občasném nakukování jsem si všiml, že holky se celkem dobře baví.
Pak mi to nedalo, a když hrála druhá kapela, tak jsem poslal SMS: ‚Ahoj, tak jak to tam vypadá? Je tam dost lidí?‘ a čekal jsem na odpověď.
Překvapivě přišla docela brzy: ‚Nirvana super, Metallica taky a lidí, jsem překvapená jak je tady plno, díky za tu rezervaci.‘
Na to jsem ještě krátce odepsal: ‚Rádo se stalo, kolem desáté jsem tam.‘
Za chvilku mi přišla odpověď: ‚Moc se těším.‘

Na tohle jsem už neragoval, protože kapela, která hrála po té Nirvaně, což byla místní Metallica, pro nás právě uvolnila to podium pro bicí. Na place zrovna hráli kluci Guns N´ Rouses, tyhle jsme slyšeli poprvý. Poslouchali jsme je a pomáhali Hynkovi postavit jeho škopky na své místo, navěsit mikrofony a připravit si naše fidlátka, protože pak už byla řada na nás.

Já si na sebe hodil tričko a maskáčové kalhoty, aby náhodou nebylo vidět mý tetování na noze, a nachystal jsem si mikinu s kapucí. Kluci se tomu smáli, ale už věděli, že je to takový moje překvapení pro Petru, a vlastně i tu její kamarádku. A taky věděli, že v tomhle, hlavně v té mikině budu jen při stěhování na podium a při zvukovce.

G N´ R dohráli, hodili ještě jeden přídavek na přání publika, které se i podle nás ten večer hodně dobře bavilo. Pánové vyklidili podium a my tam nastěhovali naše vybavení. Když mě viděl zvukař při odklízení zbytečné kabeláže, jelikož na rozdíl od kapel před námi, my jsme zainvestovali, a všechno máme bezdrátový, tak si taky do mně rýpl, prý jako jestli je mi zima, nebo co.
No, v půlce srpna být takhle nabalený, bylo docela masakr, potil jsem se, ale co. Ještě jsem stihl Petře rychle napsat: ‚Tak do deseti minut jsem tam.‘

Zvukovka byla rychlá, taky když už víte co a jak chcete slyšet a hlavně, když už vás tam zná i zvukař, tak je to paráda… jen jako vždy, trochu dýl trvaly bicí, ale to je pokaždý, a pak… pak se mohlo jít na věc.
Já ze sebe vzadu shodil mikinu, s klukama jsme si plácli a už jsem šli na pódium, pro nás jako vždy ponořené do pořádného šera.
Na úvod jsme dali tradiční Territorry, protože to se dá krásně využít na navnadění lidí… přivítat je, a stručně se představit.

Celou tu dobu jsem se díval k holkám ke stolu. Moc toho vidět nebylo, ale dalo se všimnout, jak se Petra otáčí, kde teda jsem. K pódiu se nahrnula skupinka pařičů a pak, když scéna byla konečně naplno ozářená, jsem zahlédl, jak Ivet strčila do Petry a ukazovala ji na mě. Jejich výraz jsem pořádně neviděl, ale všiml jsem si, že obě vstaly a šly blíž.
Díky slušné přítomnosti lidí, kteří se vyloženě chtěli bavit a docela tam řádili, měly holky trochu problém se dostat až dopředu, ale asi v půlce našeho setu už byly v první lajně, přímo pode mnou a já překvapeně koukal, jak se ty dvě odvázaly a řádily tam. My jsme pokračovali hezky podle play listu, až jsme dojeli ke dvěma posledním věcem, jenže… jenže ty máme ve zvyku dávat jako přídavek.
Tak jsme se rozloučili a nechali se chvíli vyvolávat. Když to bylo tak akorát, vrátili jsme se a oznámili dvě opravdu poslední a obě jsou to vlastně cover verze, první jsme dali Orgasmatron a hned na to The Hunt.

Tím naše šou skončila. Popřáli jsme lidem hezkou další zábavu a vypadli. Chvilku jsme nechali čas, aby zvukař mohl odpojit a vypnout vše z pódia. Pak následoval rychlý úklid věci do zákulisí, a hlavně, uvolnit rampu na bicí další kapele. Až teprve potom jsem se vydal za holkama. Šli jsme všichni. Kluci ke stolu, kde seděly jejich drahé polovičky, se kterými jsem se samozřejmě pozdravil a už jsem se skláněl, podle výrazu, k dost překvapené Petře.

„No ahoj! Teda ty seš ale někdy tajemný, jako hrad v Karpatech!“ vítala mě smějící se Petra.  Polibek na uvítanou byl lehce upocený, jak s ní tak s Ivet.
„Ahoj, chtěl jsem udělat malé překvapení,“ řekl jsem jí.
„Tak to se ti teda povedlo a ne malý!“ smála se.
„Ahoj, musím uznat, že vám to šlapalo perfektně,“ hodnotila Ivet.
„Díky holky, to zase bylo po dlouhý době, co jsem měl trému,“ sice jsem se smál, ale byla to pravda.
„Jsem si nechtěl uříznout ostudu!“

Někdo z kluků mi donesl pivo a já se konečně mohl v klidu pořádně napít.
„Holky, kdyby vám to nevadilo, sedneme si ke zbytku vedle?“ podíval jsem se na ně. 
Další kapela už se chystala je svýmu číslu.
„Jo jasně… chápu, půjdeme,“ řekly skoro jedním hlasem. Přenesli jsme si židle, já je všechny představil. 
S klukama jsme se omluvili, že musíme jít všechno ještě dát zpátky do auta a vytratili jsme se.

Asi za patnáct minut jsme byli zpět.
Konečně jsem měl klid si ty dvě mnou pozvané kočky pořádně prohlédnout. Holky si daly záležet. Do určité míry vypadaly jako sestry. Obě zvolily kozačky, černý silonky, moderní, takové ty jako roztrhané šortky, ne moc krátké, upnutá černá trička na ramínka a riflové vestičky.
Líčení jako nějaký rockový hvězdy… no, vypadaly úchvatně. Nenápadně jsem je za to taky obě pochválil.

Seděli jsme těsně kolem stolu, na půl jsme poslouchali další kapely, na půl jsme kecali o všem možném a nemožném.
Od holek, myslím od Petry a Ivet jsme s klukama sklidili, podle ostatních holek a také některých návštěvníků, zaslouženou pochvalu. Jen si mně ty dvě trochu dobíraly s tím, jak jsem to tajil. Někdo z kluků jim pak práskl, že to prý bylo, překvapivě, kvůli mé trémě.
No, přiznal jsem se, že to byla pravda. Že je mi jedno, když tam jsou lidi, které neznám, ale jak vím, že je tam v tom davu někdo, kdo mě má slyšet poprvý, že tou trémou trochu trpím.

Petra se tomu teda dost divila, ale nechala to tak, nebo se prostě smířila i s tím mým dovysvětlením, že před známými si nechci trhnout nějakou ostudu. To jsem asi neměl říkat, protože hned na to mi začali kluci sázet na stůl moje dnešní drobné minely. To jsem si ale nenechal líbit a vracel jim stejnou mincí až jsme se tomu začali všichni pořádně smát.
Holky pak začaly, hlavně teda Petra vyzvídat, kdy a kde zase hrajeme, že by si klidně s námi, pokud by to šlo, někam zajela. Hynek, ten „zrádce“ hned sypal další termíny a místa podobných akcí.

Kapely hrály, akce volně plynula ke svému konci. Poslední kapela dohrála, zvukař nám všem, teď už trochu hlasitěji, pustil něco, no, byla to tak trochu rockotéka a někteří návštěvníci pokračovali v křepčení. My jsme se pro změnu začali zvedat a šli zaplatit. Od Hynka jsme inkasovali nějaké peníze za dnešní výkon a opustili jsme prostory klubu.

Každý z nás bydlel jiným směrem. Rozloučili jsme se, holky se do mně, každá z jedné strany, zavěsily a tak jsme se vydali směrem k Petře. Ještě jsem si vyslechl pár chytrých rad, abych byl opatrný, a nebo, jestli zvládnu fakt dvě, na což jsem kontroval, že klidně pět, na tohle mi Petra řekla: „No ty se teda cítíš!“ a obě se tomu dost smály. Ivet to pak obohatila dovětkem: „Tak na to bych se fakt ráda podívala!“.
To zase nedalo mně si nerýpnout: „A to by ses fakt jenom dívala… zrovna ty?“ za což jsem si od ní vysloužil dloubanec do žeber.

Dorazili jsme k Petře domů. Já musel hned po příchodu vyhledat tu důležitou místnost, tak jsem se holkám na chvíli omluvil, že hned potom za nimi dorazím do obýváku a rovnou jsem požádal o sklenku vody.
Tělesná potřeba byla zdárně vykonána a mohl jsem jít za nimi. Zůstal jsem stát ve dveřích z kuchyně do pokoje a kochal se úžasným pohledem na ty dvě. Seděly u sebe na pohovce a něžně se líbaly a hladily. Byl na ně moc krásný pohled. Petra si všimla, že tam jen tak stojím a malinko na mě mrkla. Ivet o mě asi nevěděla, možná tušila, seděla zády ke mne.

Rozhodl jsem se toho využít a tise došel až těsně za ni. Sklonil jsem se k jejímu krku a lehce ji začal líbat. Mírně se zachvěla a dál se líbala s Petrou. Já si přisedl za ni, dál jsem jí líbal krk, přidal jsem jemné okusování, dlaněmi jsem jí hladil pas, prsty jsem zachytil její tričko a začal jej vyhrnovat nahoru.
Všiml jsem si, jak se na mě Petra krásně usmála a začala mi pomáhat svléknout to tričko Ivet přes hlavu, pak spadlo bokem. Vzadu jsem chytil zapínání podprsenky, chvilku jsem bojoval s jedním háčkem, než jsem ji úplně rozepnul a Petra ji pak pomalu stáhla dolů.

Zezadu jsem Ivet objal, dlaněmi sevřel její kozy, prsty přejel přes bradavky a něco ucítil. Petra se na mně usmála, tak zvláštně a Ivet při tom vzrušeně sykla. Musel jsem se trochu naklonit přes její rameno a podívat se. Podle hmatu jsem tušil, že má skrz bradavky piersing, stejně jako jsem ho objevil na jejím poštíku, jenže minule jsem její kozy neviděl.
Měla ho tam, takové ty činky, skrz bradavky.

„Ty seš ale kurvička!“ zašeptal jsem jí do ucha, špičkou jazyka přejel po jeho oblouku, prsty jemně chytil oba piercingy a pomalu jemně zatahal. Ivet si opřela hlavu bokem o mou a tiše sténala.
„Líbí se ti to?“ zeptala se po chvilce Ivet. Viděl jsem, jak se Petra sklání, začíná jí rozepínat šortky a při tom ji líbá mezi kozy a na bříško, zatímco moje prsty si hrály s tím piercingem.

„Jo líbí,“ odpověděl jsem jí. Začal jsem ji pomalu pokládat na záda, couval jsem při tom po kolenou, až úplně ležela. To umožnilo Petře stáhnout její šortky, které vzala dohromady s kalhotkami. Od hlavy jsem se přes ni sklonil a začal jsem si hrát s bradavkami. Petra jí roztáhla nožky a začala dráždit její kundičku. Navzájem jsme se s Petrou dívali do očí. Ucítil jsem Ivetiny ruce na svých riflích, sunula mi je mezi nohy. Když narazila na mého tuhoše, začala jej hladit a přes oblečení i trošku honit. Upřeně jsme se s Petrou navzájem dívali do očí.

„Davi…“ promluvila po chvíli, „chtěla bych tě vidět ojet Ivet… pořádně…tvrdě… jako jsi ojel ty mně… prosím…“ při tom špičkou jazyka brnkala Ivet o kroužek v jejím poštíku a zvláštně se usmívala. Takový úsměv jsem u ní ještě neviděl, jakoby se v něm skrývala zvláštní prosba a nadrženost současně. Ivet se podařilo rozepnout mi opasek i rifle a hladila mně přes trenky ve slabinách, vzdychl jsem, zachytil zuby jednu činku a jemně a pomalu ji táhl nahoru, při tom jsem se alespoň očima usmíval na Petru. Najednou jsem bradavku uvolnil.

„Opravdu to chceš vidět Peti… a co když nebude Ivet chtít ?“ při tom jsem cítil, jak mi Ivet vysvobodila tvrdolína z trenýrek a pomalu jej začala honit.
Petra se narovnala, přiblížila se hlavou k mojí, políbila mě na rty a já z ní cítil chuť Ivet.
„Ano Davi… chci…prosím…a když se ta mrcha bude bránit, já ti ji podržím, pojď, nabodni ji… narvi jí to tvý dlouhý péro do tý její mokrý pičulky!“ šeptala mi při líbání do rtů.

Vstal jsem a začal si svlíkat jsem rifle a trenky, tak nějak jsem nespěchal, aby se na mě holky mohly v klidu dívat. Petra při tom začala líbat Ivet, slyšel jsem jak jí při tom šeptá: „Teď budeš moje malá otrokyňka, která poskytne rozkoš mému Davčovi, je ti to jasný?“ a dala Ivet lehkou facku na tvář.
Díval jsem se na ni překvapeně, takhle jsem jí ještě neznal, a překvapila mě i reakce Ivet, která se usmála, na Petru, na mně a pak zase na ní.
„Ano má paní,“ odpověděla.

Petra ji chytla za hlavu, kolem gumičky vytvářející jí z vlasů ohon a tlačila jí hlavu směrem proti mému penisu. Jen jsem se díval jak Ivet pomalu otevírá ústa a pak… pak jsem se žaludem otřel o její rty, Petra ji tlačila dál, nespěchala.
Sledoval jsem, jak mizím v jejich ústech a chvilkami jsem se podíval na Petru, které se krásně leskly oči vzrušením.

Tlačila ji tak dlouho, dokud jsem nebyl celý schovaný v její tlamičce, ale ani pak nepovolila a držela ji na mně. Dýchal jsem víc a víc vzrušeně, ccítil jsem její jazyk, jak mi jezdí po vězni jejich úst, občas jím vyjela a olízla trochu kulky, při čemž vždy vypustila trochu slin, které jsem cítil stékat na mé kulky. Petra jí několikrát krátce přirazila za hlavu proti mě, až se jí v očích objevily malé drobné slzy, které lehce rozmázly líčení očí.

Já u toho pokaždé pěkně vzrušeně heknul… Ivet se vždy lehce zakuckala… přesto se nechala ovládat Petrou, která ji takto chvíli trápila.
Najednou ji za ohon drsně odtáhla, až se Ivet zaklonila a uvolněné sliny ji vytekly přes bradu na kozy i mezi ně. Ivet lapala po dechu.

„Hodná otrokyňka.“ sykla na ni Petra. „Dělej, lehni na záda a nastav Davčovi tu tvoji mokrou kundu!“ V jejím hlase zněl jasný rozkazovací tón. Ivet hned uposlechla a lehla si na pohovku, při tom ji Petra podložila zadeček polštářem, takže byla krásně prohnutá.
Dlouho jsem neváhal a zaklekl jsem mezi její nohy. Petra rychle vstala a shodila ze sebe šortky i kalhotky a oboje odkopla někam do prostoru.
Já klečel Ivet mezi nohama a rukou si držel uslintaný penis u kořene. Chvilku jsem váhal co udělat, nabodnout, nebo chvíli dráždit žaludem poštík. Nakonec vyhrála jiná varianta. Začal jsem ji žaludem pleskat po kundě a po poštíku, Ivet při tom začala vzrušeně sykat.

„Jooo… to je ono… pořádně ty malý couře naplácej… hezky ji tam pořádně zmaluj žaludem…“ říkala pěkně vzrušeně Petra a klekla si klínem nad Ivetin obličej. „A mě budeš hezky lízat… dělej!“ přikázala jí a začala jí hladit kozy.
Ivet nijak neváhala a začala jazykem dráždit Petru. Já ještě chvíli popleskával její klín, ale pak už to nešlo vydržet a musel jsem… pevně jsem ji chytil za boky a doslova jsem ji narval ptáka do lůna.
Vyjekla a asi se dost drsně přisála na Petru, protože ta jen hlasitě zasténala.

Díval jsem se Petře do očí a začal přirážet. Krátce… tvrdě… prudce… pořádně hluboko… jak se mi právě zachtělo. Odměnou mi bylo hlasité sténání Ivet i Petry, kterou Ivet dráždila svým jazykem.
Nijak jsem Ivet nešetřil, pořádně jsem zarážel své kopí do její, už doslova tekoucí studánky, Petra jí dráždila kozičky a bradavky a Ivet jí to oplácala na její kundičce, a to jak jazykem, tak už i prsty.

Petra se ke mně pomalu nakláněla, jednou rukou mi začala hladit tvář, současně mně začala líbat a k tomu mumlala do mých rtů: 
„Líbí se ti to lásko… líbí se ti mrdat tuhle chtivou děvku… udělej ji… pořádně ji udělej, prosím…“
„Jo… líbí lásko… je moc krásná a krásně mokrá… “ zašeptal jsem jí zpět do rtů.
„Až budeš chtít stříkat… řekni… já ti podržím její hlavu… chtěla bych… abys jí pěkně postříkal… ten její… ksichtík…“ odpovídala mi víc a víc vzrušeným hlasem.
Najednou se mi tou rukou z tváře pevně opřela o rameno a začala se mírně třást… Ivet jí právě přivedla na vrchol.

Já ještě pokračoval v plenění Ivetina klína a sledoval jsem, jak se Petra pomalu uklidňuje a zase se mi dívá do očí… hladí mně, na tváři, na prsou… Přesunula se od Ivet ke mně a líbala mně… hlavu při tom měla natočenou tak, že mohla vidět, jak můj bijec buší mezí Ivetiny překrvené pysky.
Najednou se Ivet prohnula, oči měla široce otevřené, hlasitě dýchala, jemně se třásla a pak padla na záda se slovy: „Ty zvíře…“

Cítil jsem jak se blíží můj konec. Zadíval jsem se Petře do očí a skoro až zařval: „Dělej, chyť tu couru a nastav mi ji!“
Nezaváhala a doslova ji drapla za ohon. „Dělej, klekni!“ pomáhala jí si kleknout, klekla si za ni, objala jí pevně pod kozama a hlavu si dala vedle její. Prudce jsem se postavil na pohovce, honil si mokrý ocas a díval se na ty dvě.
„Joo… pojď… stříkej… dělej… pořádně skrop tu děvku… už chci tvou mrdku…“ slyšel jsem jak jedna mluví přes druhou a pak… pak už jsem nic neslyšel, protože stavidla povolila a já s táhlým spokojeným sténáním explodoval na tváře, vlasy… i do úst těch dvou nádherných koček.

Ivet toho schytala větší porci. Když už bylo vše venku vsunul jsem žalud Ivet mezi rty a nechal se od ní chvíli sát. Očima jsem se potkal s Petřinýma, vypadala jako by se právě udělala znovu. Chvíli jsem vydržel užívat si sání žaludu a pak jsem se pomalu sesunul na pohovku. Petra si otočila Ivet k sobě a začaly se vášnivě líbat. Jenom jsem je oddechujíc sledoval.

Najednou Petra Ivet prudce odstrčila.
„To stačí otrokyně… teď se sbal a vypadni!“ strčila ji směrem z pohovky a dodala: „Dělej, hned!“
Ivet vstala, sebrala své oblečení a vyrazila směrem k předsíni.
Ve dveřích se otočila a usmála na nás. „Krásnou dobrou noc paní… pane,“ a zmizela do předsíně.

Petra se ke mně přitulila, hlavu so opřela na mé rameno a prstem mi kroužila po hrudi. Byl jsem z toho trochu překvapený, vlastně, ne trochu, docela dost. Nic jsem neříkal, jen jsem ji objal levou rukou. Za chvilku bylo slyšet klapnutí venkovních dveří.