Vilém rudý gentleman 05 🇨🇿

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Každý den neměl Vilém to štěstí, aby se mu před probuzením zdál tak nádherný sen. Dva páry obratných dívčích rukou laskaly jeho ztopořený pyj, dvoje dívčí ústa jej labužnicky sála a – než se ta polonahá svůdná stvoření rozplynula – bouřlivému výstřiku se zvonivým smíchem laškovně se smála.

Jenže Vilémovi nebylo do smíchu, když zjistil, že nespí doma ve své posteli, nýbrž na kuchyňské pohovce. Ta, podle názoru paní Pokorné, měla zaručit, že Vilém nastoupí do služby vyspaný. Toho vysvětlování mamince se už nyní děsil – stejně jako zjištění, že ten ejakulát na jeho podbřišku a břiše není jen snový, nýbrž přízemně reálný. Veden úmyslem situaci nezhoršovat, v koupelně se jen rychle ošpláchl a když z bytu Pokorných po anglicku mizel, tak z dívčího pokoje zaslechl dvojhlasný smích. Ve slabinách ucítil známé pnutí a ve trenýrkách měl náhle málo místa. Po tom, co včera zažil v kuchyni, by taková ranní návštěva dívčího pokoje určitě měla svůj nezaměnitelný půvab. Když na věc přijde, tak ani cesta do ložnice by při tom pnutí nebyla marná. Tam by se bez ztráty času na věc šlo zpříma.
Při pohledu na hodinky si povzdechl. Měl nejvyšší čas z bytu u dvou ještě spících dospělých krasavic odejít, aby byl na svém základním pracovišti ve stanovenou hodinu. Tam bylo naštěstí vše v obvyklém pořádku.

Když bývalé spolužačce a nyní kolegyni Majce zavolal na telefonní zkušebnu pro ohlášené poruchy, spravila mu náladu skutečně dobrá zpráva.
„Viléme, ty kluku ušatej, ty máš dnes opravdu kliku. Ušetříš za snídani. Volaly sestřičky z Kylešovské, že matka představená má nefunkční telefon.“
Na víc nečekal, hodil koženou brašnu s nářadím přes rameno a spěchal do bezpečných míst, kde vždy dostal najíst a příležitost v klidu u jídla posedět.

„Mladý pane, moc se omlouvám. Včera večer se mi náhle zatočila hlava. Abych neupadla, zachytila jsem se telefonu. Jenže on od té doby nefunguje.“
Mladý pán tu upřímně hledící tvář nové až neuvěřitelně mladistvé matky představené ujistil, že to nebude nic vážného. A také nebylo. Když všechny čtyři zpod podezřele nedotažených šroubků uvolněné žabky přípojné šňůry znovu upevnil na jejich místě, zkušebním voláním do kuchyně zjistila nová matka představená, že starý přístroj opět funguje bezvadně. A také bezvadně chutnaly z té kuchyně přinesené buchty, které mladý pán s chutí zapíjel půllitrem smetanou vonící bílé kávy.

Matka představená na krmícího se mladého pána hleděla decentně – jen tak po očku – ale to její očko hledělo viditelně obdivně, což Vilémovi velmi lichotilo, neboť zastupující matka představená byla přibližně jeho věku, a navíc nadpozemsky pohledná. Asi jako barokní svatá Kateřina do jejíž nevinné čisté tváře – pravděpodobně prostitutky – se zahleděl slovutný rváč a malíř Caravaggio. Ovšem nejvíce Vilémovi zalichotil až palčivě vzrušující fakt, že z velkého květináče na okenní římse mezi listy aloe vera vykukovalo dřevěné držadlo zabodnutého malého šroubováčku.
„Mladý pane, naše kaple je v tuto dobu už volná. Tak mne právě napadlo, že bychom měli několika modlitbami vzdát Všemohoucímu dík za vše, čím nás ve své velkomyslnosti obdařil. Každého dobrého člověka šlechtí, když tímto způsobem svoji vděčnost často projevuje. Pokud mne doprovodíte, na vlastní oči spatříte, jak nádherná naše pověstná kaple je.“

Vilém, veden dobrým úmyslem neurazit tak velmi milou a přátelskou velmi mladou a pohlednou ženu, ji rád následoval. Díky babičce, která svého vnoučka řádně vzdělávala, těch pár Zdrávasů či Otčenášů nebude problém. Proto ochotně poklekl na klekátko vedle své duchovní průvodkyně a už při tichém odříkávání prvního Otčenáše si prohlížel opravdu výjimečnou nádheru klášterní kaple. Ovšem zrovna když upřímně svého otce, po obdivném pohledu na skvělou dřevořezbu umučeného Krista, žádal „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům“ s mrazivý údivem zjistil, že s hbitostí, za niž by se nemusela stydět žádná prostitutka, matka představená – s modlitbou na rtech a nepřítomně zahleděná kamsi do duchovních sfér – mu rozepíná poklopec. Obratně vysvobodila jejím horkým dechem zahřívaný rychle se topořící penis. Radikálně změněné situaci přizpůsobila také svoji modlitbu. Během ní však již nehleděla do vzdálených duchovních sfér, nýbrž na velmi zblízka pozorovaný a velmi brzy dokonale až k palčivosti zduřený pyj.

„Ó, Všemohoucí Moudrý Tvůrče Všehomíra, děkujeme ti za sám božský akt Stvoření, jakož i za všechny dary, jimiž jsi nás tím ve své velkomyslné prozíravosti obdaroval. Pokorně slibujeme, že jich budeme užívat rádi a vždy jen tak, jak jsi nám určil. Vždy jen ke Tvému a našemu prospěchu.“
Jen co doříkala svoji modlitbu, hladově polkla Vilémovo pohlaví, které labužnicky ale silně sála, aby po následující krátké ale účinné manipulaci s jeho předkožkou a varlaty spolykala vše, co v těch velkých varlatech stačilo dozrát.
Kristova nevěsta Vilémovi pak věnovala pouze kratičký úsměv a z kapsáře sutany vytáhla velikou černou koženou peněženku s vyraženým barevným státním znakem Vatikánu. V ní oslnivě zářily v řadách vyrovnané zlaté dukáty. Z řady vpravo dole vyjmula ten největší a po jeho rozlousknutí nafouknutím zkontrolovala neporušenost tenounkého růžového prezervativu, jenž určitě nebyl tuzemské výroby. Obratnost, s jakou jej Vilémovi nasadila, jej přesvědčila, že matka představená tak určitě nečiní ponejprv.
Když se otočila zády a rukama se zapřela o poličku, určenou pro modlitební knížky, nečekaným vývojem běžného opravárenského zákroku silně vzrušený Vilém jí sám a nedočkavě vyhrnul sutanu raději velmi vysoko – až nad bílá záda, jimž scházelo zapínání podprsenky. Přestože běloba u nevěsty je docela běžná, tak jakoby hedvábně lesklá běloba pokožky této nahé nevěsty Kristovy jej fascinovala.

Nádherná výzdoba kaple marně soutěžila s nádherou odvážně vyklenuté narůžověle bílé zadnice, jíž byl skutečně kus. Ústředním bodem této katedrály rozkoše byla monstrance masité a kupodivu dohladka vyholené vulvy. Tento detail si vysvětlil tím, že ochlupení se nejspíš bolestivě zařezává do vosku v nouzi užívaných svící. Jen chviličku se kochal smyslnost budící nádherou zadnice matky představené, pak ji uchopil za její krásně široké a dokonale vykroužené boky. Ta skvostná masitá vulva uprostřed měla v sobě obtížně definovatelnou nálož těžké smyslnosti. Nakonec si realisticky pomyslel:
„Kunda jako kunda! Co se dá dělat, musíme tam všichni! Všemohoucí, Ty dobře víš, že mým dobrým úmyslem bylo se tu nasnídat a trochu si odpočinout!“

S útrpným výrazem mučedníka odevzdaně znovu pohlédl na dřevořezbu na velikém kříži ukřižovaného Krista v životní velikosti, avšak okamžitě s tuhým utěšitelem v té nezvykle růžové protibiologické pláštěnce, vyrazil kupředu do hlubin smyslné vášně půvabně mladé matky představené.
I když i tentokrát měl úmysl dobrý a do nádherné tu těžko vyjádřitelnou smyslnost vyzařující a medový sekret ronící vulvy sice vklouzl lehce, jako domů, tak zanedlouho se ukázalo, že výběr místa pro vášnivé zbožnosti plnou kopulaci není zrovna ideální. Vzniklé brzy velmi hlasité mlaskání se totiž ozývalo tichou velmi rozlehlou kaplí dokonce s mnohonásobnou ozvěnou!

Romantický Vilém s tázavým pohledem na umučené tělo Spasitele tu kaskádu hlasitých zvuků, vzlétajících do výšin gotické klenby, považoval za neobyčejně symbolický a skutečně vzletný hymnus k oslavě božsky Moudrého Otce Stvořitele a Jeho Božských Záměrů. Současně také za smyslu i smyslnosti plné díkůvzdávání za božských rozkoší plný dar, udělený celému lidstvu.
Ovšem Vilém, ten opatrný pragmatik v něm, byl velmi přízemního mínění: „Symbol nesymbol, hymnus nehymnus – při takovém rambajzu nás tu brzy načapají! Přestaň, hochu, přirážet a učiň krok zpět!“

Matka představená, ta vzácně půvabná duchovní osoba, kupodivu nejen duševně, nýbrž také fyzicky plně souzněla s tělem přízemního pragmatika. Proto učinila krok kupředu. Svůj nádherně buclatě rozložitý biograf zahalila spuštěnou těžkou oponou sutany a dva kroky před Vilémem jej tichou klášterní chodbou dovedla až do malé strohé místnůstky, která však obsahovala to nejpotřebnější – bíle povlečenou postel. Že byla zjevně určena pouze pro jedno tělo, to bylo spíše výhodou. Stejně jako skutečnost, že když matka představená nechala svoji černou sutanu padnout na podlahu cely, bylo nyní po jediném pohledu zjevné, že skutečně nemá spodní prádlo. Měla však úspěšnou snahu pomoci Vilémovi od všeho šatstva. Proto již za malou chvíli stáli nazí před postelí a obdivně se pozorovali navzájem.

Vzrušený a okouzlený Vilém zjistil, že ten tmavěhnědý hábit ukrýval štědře vyvinuté tělo překrásné asi tak pětadvacetileté ženy, velice podobné Helence. Ta téměř dokonalá zcela nahá kopie jedenadvacetileté dcery paní Pokorné se však, na rozdíl od vždy přičinlivého originálu, pouze usmívala a mlčela při upřeném pohledu na vskutku rozměrný a stále dokonale erigovaný penis, jenž pro své bohatýrské rozměry v tom růžovém prezervativu vězel jen z poloviny. Vilém si to váhání nahé matky představené vyložil tak, že když už v sobě ten veliký penis před oltářem kaple jednou měla, tak se nyní stydí následující akt nanebevzetí sama zahájit. Pomazlil se tedy s jejími přiměřeně velkými, avšak neobvykle tuhými prsy a během té slastichvíle ji nenadále jediným chvatem složil napříč na sice bílé avšak neočekávaně tvrdé lože.
Že je matka představená s takovým vývojem události svolná, to nyní dokazovala její okamžitě široce rozevřená dlouhá a statná stehna. Avšak když už se chystal k zásunu svého pohlaví do smyslně masité a pootevřené mokré vulvy, překvapila jej otázkou: „Ani se nezeptáš, jak se jmenuju? Tady jsem Zuzana.“

S nezaraženým pyjem zaražený Vilém se tentokrát v duchu vyjádřil velice vulgárně: “Jediný Vševědoucí, Ty dobře víš, jak dobrý jsem měl úmysl! Ale pro zbytečné nemístné kecy si dnes nejspíš pořádně nezamrdáme! Oficiality – na rozdíl od semene – přece mohou počkat!“
To však ještě netušil, jak moc, a jako už mnohokrát, se zase mýlí. Avšak co skutečný gentleman se dámě bez začervenání představil. Avšak vzápětí se i velice vyjevil, když uslyšel: „To já už dlouho vím, Viléme. Nebudu ti tajit, že jsem zde kvůli tobě.“

Zuzana využila momentu překvapení a odpor nepřipouštějícím tlakem si žalud pyje zavedla do věnčitého pletence poševního vchodu. A pak, jediným úderem pat do Vilémových zad, si jeho penis – málem až po kořen – zarazila do své vyholené krasavice, která ten penis, fungující jako píst, po celé jeho nemalé délce – stejně jako Vilémův podbřišek – jediným šplouchnutím zalila výronem čirého medovitého sekretu.
Vilém romantik se chystal svoji souložnici oblažit slokou vhodně zvolené od večera do rána rádiem hrané písně: Postavím schody pro tebe/ zkrátka musíš jít do nebe/ abys tam žila a šťastná byla/ v nebi, kde jsou jen andělé…

Ovšem už ten dvojitý úder pat kousek nad důlky bederních trnů mu tak dobrý úmysl dokonale vytloukl z hlavy. Kdepak nebe a andělé! Onen vskutku úderný průnik pyje do pochvy zahájil něco, co může bez uzardění i rudý gentleman nazvat pekelnou jízdou. Nepochybně sexuálně velmi vyhládlá neobvykle smyslná Zuzana se snažila zabránit početí, ale přesto si počínala – avšak jako smyslů zbavená! Jediným smyslem jejího divokého počínání bylo rychlé sexuální ukojení. Agresivní chtivostí milenky zaskočeného Viléma však ovládl úmysl spáchat skutek pravého křesťanského milosrdenství a v bázni boží tu chtíčem krutě sužovanou ženu kvalitním obskočením zbavit jejích určitě chronických obtíží. Přestože postižená řádila jako tajfun v Tichomoří, Vilém, aniž by ustal v kopulaci, čas od času jí na její opakovaná přání šeptal do tváře něžná slůvka ryzího chtíče. Největší blaženost, dobře patrnou ve vzrušením změněné a silně zarudlé tváři, jí přinášely výrazy jako: „Ty moje něžná nejněžnější pičko májová… Ty moje chtíčem žhavá kundo, kundičko, všemi ocasy světa promrdaná… Ty má boubelatá macatá prdelko, stokrát denně každý biskupem vyjebaná… Ty moje chtivá divá pizdo, nikdy nikým neumrdatelná… Čubko moje pořád rozcapená, já ti tu frndu tak rozmrdám, až ti ji v mrdce utopím!“

Šťastný, málem až k nepříčetnosti rozdivočelý Vilém, chvílemi doslova chrochtal blahem a jeho ztopořený penis skutečně připomínal topor krumpáče. Čím vulgárnější a lascivnější jeho výrazy byly, tím spokojenější dychtivější a nekompromisnější byla Zuzanina odezva: „Ano… ano… Viléme! Víc, ještě víc… Nestyď se a mrdej mi mou svrbivou piču pořádně!… Pověz mi, že jsem tvoje děvka!… Klidně mi svým čurákem tu mou kundu natrhni!… Neváhej a pořádně mi podoj cecky!… Neboj se, ty můj kanče, a zaraž mi čuráka přes mou hladovou pizdu až do krku!… Sundej šprcku a ta obrovské kuliska mi vystříkej mezi vemena!… Neváhej a pořádně mi zacákej taky tu moji obrovskou prdel!“
Sdělovali si ty největší vulgárnosti jako sladké tajemství – jako Jane Birkin sípavě chtíčem vzrušeným šeptem – aby se nakonec se šťastným smíchem ve velmi těsném objetí shodli na tom, že zejména ty nejoplzlejší výrazy, když jsou navíc pronášeny ve zdech kláštera, působí nepřekonatelně vzrušivě.

Ačkoliv vášní žhnoucí Zuzana během dlouhé soulože v klášterní cele se cele a úplně v téměř pravidelných intervalech ztrácela sama sobě, po těle se křečovitě chvěla a zejména v rozkroku se osypávala husí kůží při každém vyvrcholení, Vilém nevyčkával až se uklidní a dál tvrdě kopuloval velmi hluboko a se strojovou pravidelností. Pečlivě dbal, aby špičkou jakoby silně opuchlého žaludu při každém zásunu penisu výrazně zatlačil až na děložní čípek. Vždy se pokoušel dělohu co nejhlouběji odtlačit. Ani docela malou chvilku odpočinku si nedopřával. Obával se totiž, že i po krátké pauze by mu už jeho utěšitel odmítl poslušnost a ke svému dílu by se už nepostavil. Cítil, že i když jeho chtíč ani v nejmenším neslábne, tak mu rychle ubývá sil.

Naděje na lepší příští se začala Vilémovi rýsovat až ve chvíli, kdy svojí smyslností úplně ovládnutá Zuzana se po svém vyvrcholení ponejprv divoce vrhla na rozkoš jí působící pohlavní úd, aby se mu nepochybně z vděčnosti a za vášnivých slovních projevů začala věnovat na nevěstu Kristovu až neuvěřitelně dovedně – všemožně laskajícími jej ústy. Intervaly té intenzivní orální péče mezi jejími orgasmy se postupně prodlužovaly, až konečně zazněla slova, jež přivedla téměř vysíleného Viléma do stavu rajské blaženosti:

„Stačí, miláčku! Stačí… Děkuju ti Milosrdný Bože! … Víš, Viléme, že ty jsi dosud jediný, který mi to dokáže dělat až do mé úplné spokojenosti? … A to se o mé dokonalé ukojení pokoušeli i velice nadržení vysocí církevní hodnostáři… Já jsem totiž velice smyslná a často mívám období, kdy je pro mne sex jediným smyslem života… To si pak sama nepřipadám jako lidská bytost a jsem jenom pářením posedlá samice… s neustále svrbícím pohlavím… Pro jeho ukojení bych pak udělala cokoliv… Umím být ale vděčná…

Pokud bys zatoužil podívat se, když ne nastálo tak alespoň na pár měsíců, do Itálie – tak stačí říct. Tady jsem pouhá něžná zástupička májová, a i to jenom do konce měsíce, než se zdejší matka představená vrátí z návštěvy Říma… Tu dlouhou římskou návštěvu jí za odměnu zorganizoval strýc, abych se mohla na pár dnů podívat do naší vlasti. Můj velmi mne zbožňující strýc je totiž už několik roků ve Vatikánu státním tajemníkem a také zde má velmi vlivné kontakty na těch nejvyšších církevních místech. Mohu ti proto ledacos příjemného zařídit. Třeba hned. Líbil by se ti výlet autem na výšlap třeba někam do Jeseníků?

Pokud si uděláš na sobotu a na neděli volno, tak mi nejpozději do pátečního dopoledne zavolej. Já bych se ti klidně už zítra moc ráda ukázala jako Zuzana v lázni – ale ve veřejném bazénu. Abys mne viděl mezi lidmi při běžné činnosti také v civilním oblečení bez toho řádového hábitu. Abych ti nenabízela zajíce v pytli. Abys měl představu a abys o mě mohl vážně přemýšlet. Tak jako po dnešku mohu já.

Pro tebe, Viléme, opravdu moc ráda udělám cokoliv. Když jsem se o tobě od sester dověděla, že jsi tak výjimečně schopný opravář té jejich ústředny a jsi velice milý a slušně vychovaný, tak mne napadlo, že bych měla zjistit, zda by sis při své neuvěřitelné bystrosti neporadil se mnou. Po zkušenostech z Itálie jsem totiž zatoužila vlastním pohlavím zjistit, jak se dnes souloží u nás doma. Očekávala jsem spíš zklamání. Moc se mi líbíš a já tě asi začínám mít ráda. Tím pohlavním zájmem to totiž vždy začíná. Já věřím, že základem lásky je chtíč.
Nevím jak ty, ale já si teď myslím, že bychom se měli do kaple vrátit, abychom mohli upřímně Stvořiteli poděkovat za to, že tě obdařil tak nádherně velikým, a tak výkonným penisem. Pro to strašně hlasité ozvěnou opakované mlaskání je to v té kapli stejně nejrajcovnější.

Představuji si, jak by to bylo úžasně romantické, kdybych jednou, nejlíp o půlnoci, ležela v klášterní kapli úplně nahá s roztaženými stehny na stole před oltářem – a ty bys mne svým nádherným teplé husté semeno stříkajícím pyjem plemenného hřebce divoce oplodnil… Kněz by pak tvé z mé škubající se kundy přetékající stříbřitě bílé sperma chytal do kalicha k pozdějšímu využití u potřebných a já bych – jako každá upřímně věřící a vždy pravdomluvná křesťanka – děkovala svému Stvořiteli za s ničím nesrovnatelný dar té mé stále svrbící a chtíčem věčně mokré frndy… Mi se o souložení pravidelně zdává.

Dnes nám musí stačit, když se do kaple opatrně vrátíme a když během naší děkovné modlitby mi ji budeš honit rukou, zatím co já tě už při té modlitbě budu při občasném mnutí a potěžkávání šourku pořádně ale úplně tiše divoce masturbovat. Taky labužnicky a dlouho kouřit. Až to bude na tebe přicházet, tak mi dáš vědět, abych mohla tvé semeno velkým obloukem vystříknout na dlažbu kaple. Já bych je ráda a s chutí spolkla – ovšem tato oběť bude naše poděkování místnímu svatostánku za skutečnost, že jsme se právě v něm dnes tak nádherně – a doufám že navždy – seznámili.
Podívej, tvému penisu by se to taky moc líbilo! Já mám největší radost z toho, že jsi dokonce lepší, než mi sliboval můj strýc. Ten si tě po informacích od zdejších sester moc oblíbil, a to s tebou ještě ani jednou nemluvil. Už teď si je jistý, že si spolu budete rozumět. Má pro tebe totiž moc zajímavé zaměstnání, které určitě neodmítneš.
Jestli si uděláš na weekend čas, tak ti mohu slíbit, že na ty dva dny nikdy nezapomeneš.“