Nesourodý vztah 01

„Hezký pokoj,“ zastavil jsem uprostřed a rozhlédl se po interiéru, zatímco se ozvalo drhnutí zipu u kalhot, šikovné prstíky uvolnily ven ptáčka, ovanul ho teplý dech a vlhká ústa ho začala cumlat a sát.
Pode mnou jsem spatřil hlavu rytmicky se pohybující sem a tam. Helena, má nevlastní matka, mi soustředěně kouřila ptáka. Takový byl náš rituál na každičkém pobytu.
Ihned po vstupu na pokoj nastala kuřba, aby se pobyt vydařil po všech stránkách, zejména po té sexuální. Poprvé jsme to dělali ve Francii a nějak nám to už zůstalo. Ale to předbíhám, všechno to začalo takhle.

***

Na vlastní maminku se moc nepamatuju. Otec mi později prozradil, že nikdy nebyla mateřský typ. Dělala kariéru a jakmile mohla, vrátila se do práce a mě odkládali, kam se dalo. Chůvy, jesle, školka – to bylo moje dětství. Táta se sice snažil udržet rodinu, ale stejně to skončilo rozvodem, když se jí naskytla skvělá příležitost stát se zástupkyní pobočky v Holandsku.
Kromě alimentů mi nějaký čas posílala i hračky, ale nakonec už jen peníze a sem tam nějaký dopis, jak se mám a tak. Z jednoho pak vypadla její svatební fotografie s nějakým plešatým dědkem. Od té doby pro mě přestala existovat.

Bylo mi třináct, když si táta přivedl domů novou manželku a pro mě maminku. Helena byla přátelská, ke mně však až příliš kontaktní, nebyl jsem zvyklý na projevy mateřské lásky, ale nakonec se mi to docela zalíbilo, jak to hlazení, tak to pusinkování. Helena to dělala nejspíš podvědomě a nedošlo jí, že má před sebou třináctiletýho kluka a že v kontaktu hned cítím sexuální podtext a mám z toho erekci a první poluce.

Každopádně v naší rodině zavládla ta pravá rodinná pohoda a idyla. Trvala přesně sedm let. Pak si táta splnil sen, pořídil si nadupanýho choppera, zapomněl, že to není fichtl a při jedné ze svých spanilých projížděk se zabil. Prostě ho nezvládl a udělal z něj hromadu plechu, z Heleny vdovu a ze mě sirotka. Bylo mi dvacet let, jí o dvaadvacet víc.

***

Bydleli jsme společně dál, ale měli svůj vlastní život i zábavu. Zatímco já si občas přivedl na sex nějakou holku, Helena vyrážela za zábavou ven a jestli šukala tam?… domů si nikdy nikoho nepřitáhla.
Mé jednorázovky vždy ráno vypadly, zašpiněné a potřísněné povlečení se vypralo a Helča mi nikdy nic nevyčítala. Co taky? Chápala můj věk a stálou nadrženost. Co ji však kupodivu nenapadlo, že by i ona se mohla stát předmětem mé touhy. Proč ne? I zralá ženská může být hezká a zachovalá a tím pádem přitažlivá a jejich zkušenost je k nezaplacení.
Kamarádi, kteří již takovou ženskou šukali, to jen potvrzovali a snažili se si ty zralenky udržet co nejdýl. Žádný city, žádná láska, jen vášnivej, nespoutanej a divokej sex, sex a sex.
A Helena zachovalá byla. Pracovala někde v sekretariátu, a tak musela chodit nastrojená. Sukýnka nad kolena, halenka nebo kostýmek, boty na podpatku, to byl její dress code. Postavou byla štíhlá, sice již plnějších tvarů, ale na těch správných místech. Ženská přesně ví, kde a jak co má zdůraznit a co potlačit. Když se nalíčila, omládla o deset let a byla fakt kočka k omrdání.
Doma už to taková hitparáda nebyla, ale k ukojení mé nadrženosti to byl stále „dobrej materiál“. Tohle si ale neuvědomovala a třebaže nahou jsem ji nikdy neviděl, ve spodním prádle mockrát a když jsem párkrát z ložnice zaslechl tlumené steny a pak našel ve stolku soupravu uměláků, péro mi okamžitě houplo a ruka mi po něm jela jak namydlenej blesk.

„Týýý… pííčooo,“ honil jsem si ho a představoval si ležící Helenu s roztaženejma nohama a žilnatým pérem (mým) v rozcapený kundě a jak se jí při přírazech kozy natřásají… ty totiž taky měla velký a určitě ještě pevný, žádný věšáky.
„Jo… joooo,“ semeno z ptáka lítalo v mocných výstřicích a já hezky pokropil její polštář i přikrývku.
„To jsem ale debil,“ jal jsem se to rychle utřít a doufal, že si zaschlých fleků nevšimne.

***

Je pravdou, že o sexu jsme se mezi sebou nikdy nebavili. Své potřeby jsme si řešili každý sám a spolu jsme žili bezpohlavně, ale vcelku aktivně. Jezdili jsme na výlety, na dovolený, za kulturou i na pár plesech jsme se ukázali, protože moc ráda tancovala a pochopitelně mohla vyvenčit své róby a udělat ze sebe dámu, žádoucí i žádanou. Samozřejmě, že podobný věci více dělala se svými přáteli, neviseli jsme si vzájemně na krku.
Jen rodinný stav a vztah – matka (nevlastní) a syn jsme zrušili. Byla pro mě Helena a já pro ni Tomáš.

***

Ke svým pětačtyřicátinám si Helena pořídila nového přítele. Než si ho nastěhovala k nám domů, měla se mnou vážný rozhovor. Musel jsem s tím totiž souhlasit.

Byla jak med, působila na mě nejen řečí, ale i tělem. Jestli záměrně nebo podvědomě, těžko říct, do hlavy jsem jí neviděl. Nežadonila, spíš vysvětlila svůj postoj i návrhy a podmínky vzájemného soužití s Karlíčkem, jak mu mazlivě říkala. Souhlasil jsem.

***

Karel neboli Karlíček byl takový seladon, o pár let mladší než Helena a čím ji zaujal, jsem nechápal. Nechal se obskakovat, hýčkat a Helena kolem něj kmitala a plnila mu každé přání. Skoro každý večer pak sténala a vřískala v ložnici a možná to bylo hlavním důvodem, proč Karlíčka tak milovala.

Že má Karliček dlouhý péro jsem zjistit, když se po jedné z milostných serenád vypravil napít do kuchyně, kde jsme na sebe narazili. On nahej s bimbasem do půl stehen, já se srolovaným ptákem ve slipech.
„Hezkej večír,“ ušklíbl jsem se, on něco zahuhlal, nalil si vodu do sklenice a odplul zpátky do ložnice, kde začal Helenu zase klátit. Docela mě už tím srali. Už dlouho jsem byl bez holky.

***

Po pár měsících se ukázalo, že Karlíček není zas takový neviňátko, jak vypadá. Na Heleně jsem zahlédl pár podlitin, které úzkostlivě zakrývala a snažila se maskovat.
„Jsi v pohodě?“ ptal jsem se podezíravě, ale uhnula pohledem a přitakala, že jo.
Podlitinu na krku už nezakryla, stejně jako pruh, který vypadal jako škrcení.

„Co to máš?!“ vyjel jsem na ni, ale opět mě odbyla, ať se nestarám a Karlíček opět dostal snídani na vidličku hezky do postýlky.
„Ještě televizi!“ houkl pánovitě, Helena mu úslužně podala ovladač a šla do práce.
On do práce nechodil a vlastně ani nemusel. Prachů měl dost. Alespoň to tvrdil, i když u nás se nechal vydržovat a jestli Heleně něco platil, jsem nikdy neviděl.

***

Jednou zmizela z poličky hezká malá vázička. Měli jsme ji od nepaměti a prý je to vzácný kousek, co kdysi praděda štípl na zámku, když tam coby lokaj byl zaměstnán.
Všiml jsem si toho náhodou, když jsem tu samou vázu spatřil ve výkladu starožitnictví s pěknou sumičkou na cenovce. A že je to ona jsem pochopil z prázdného místa na poličce. Po váze zbyl jen čistý kruh ve vrstvičce prachu.

„Kde je ta vázička!?“ udeřil jsem na Helenu, který se vyjukala.
„Já… já… jsem ji nechtěně rozbila. Neřekla jsem ti to, aby ses nezlobil. Myslela jsem, že si toho nevšimneš, chtěla jsem koupit podobnou,“ kníkala nešťastně, takže pachatel mi byl známý hned.
„Seš tak blbá, nebo co je s tebou? Všude máš podlitiny. Ten hajzl tě mlátí a ty ještě pro něj kradeš a prodáváš starožitnosti? Tak jak to je?!“ vyjel jsem a Helena se rozplakala.
„On prej má nějakej dluh… chce půjčit… dvacet tisíc… já tolik nemám, a tak jsem prodala tu vázu… ale hned ji vykoupím, až mi to vrátí…“
„Vždyť tvrdil, jak je při penězích,“ namítl jsem.
„No… ty dluhy musí splatit hned a ty svý uložený peníze jsou na nějakým zablokovaným účtu, kvůli úrokům, nebo co,“ Helena byla mimo a věřila mu každý slovo.

Milovanej Karlíček byl zkrátka vyžírka a pěknej hajzl, co se zaměřoval na podobný paničky a vysával je jak upír. Víc než prachy mě ale vadily její podlitiny, ale Helena kategoricky odmítala, že by ji bil a nechtěla se o tom vůbec bavit.

***

Začal jsem Karlíčka hlídat. Nebylo to snadné šmírovat je po bytě, ale když jsem byl doma, neodvážil se na ni vztáhnout ruku a navíc jsem zjistil, že agresívní začíná být po alkoholu, když to přepískne.

A tak jsem jednoho dne fiktivně cosi slavil a milého Karlíčka napájel vínem i koňakem. I Helena se picla a byla veselá, jen já zůstal ve střehu skoro střízlivý. Přítulnost Heleny jsem vyzkoušel v kuchyni, kdy se ke mně zezadu přitiskla svými prsy a mumlala cosi, že hezky voním…
Otočil jsem se položil jí ruce na polokoule zadku a ona hned prudkým výpadem pánve přirazila proti mně. Pták mi šel do pozoru a ona zůstala ke mně přitisklá, jen předla jak kočka a dívali jsme se zpříma do očí. Tváře se k sobě pomalu blížily a nakláněly se v přípravě na líbání. V poslední vteřině se odtáhla…
„Promiň, já… ne,“ pípla a vrátila se do obýváku.

***

Když se šlo spát, měl jsem nastražené uši. Nikdy jsem milostné zvuky za zdí moc nevnímal, dnes to bylo jinak. Dle předpokladu Karel skutečně na Helenu nastoupil a rozjeli jízdu.
Helena byla opět dost hlučná, ale kakofonie projevu svědčila, že si to moc neužívá. Hekání se měnilo v jakýsi sípot, chrchlání a pak zase hlasité vzdechy „ah… ah,“ bylo to nepřirozené. Karel něco hučel a funěl, až mi to nedalo a potichu jsem nakoukl do setmělé ložnice.

Na posteli se zmítala nahá Helena, u krku sevřená rukama Karlíčka. Ten na ní ležel, přirážel a nadhazoval zadkem a ve své uvolněné agresi ji přitom škrtil!
„Děvko… jen mi drž… už… budu!“ funěl a Helena jen bezmocně máchala rukama kolem sebe. „Kurvo… couro… joooo!“ byl Karel zjevně v rauši a kdybych tu nebyl, kdoví jak by to dopadlo.

Prudký zásah pěstí přímo do obličeje ho zpacifikoval. Čekal jsem větší odpor, ale Karlíček se svalil na zem jak podťatý suchý strom a nehýbal se. Helena nejdřív lapala po dechu a pak si přes nahé tělo přetáhla přikrývku.
„Nekoukej tak na mě! Co je s Kájou?“
„Karlíček omdlel, dělej, sbal mu věci a vyhodíme ho ven. Už ho tu nechci vidět!“ prohlásil jsem rezolutně a Helena mlčela.

A tak nahej Karel skončil na lavičce v nedalekém parku se svým kufrem a věcmi na oblečení, až se probere. Z mobilu jsem mu vymazal kontakt na Helenu a do kapsy mu vstrčil papír se vzkazem: „Už se tu neukazuj!“
Snad to pomůže. (Pomohlo, ráno byla lavička prázdná a Karlíček z našeho života zmizel).

***

Tu noc mě Helena poprosila, zda bych nemohl přespat u ní, že nechce být sama. Celá ta záležitost s milencem ji vzala a potřebovala asi cítit blízkost osoby, jež ji zachránila.

Lehla si na bok, zády ke mně a zašeptala: „Klidně se ke mě přitiskni, moc by mi to pomohlo.“
„No jo, ale… ee… pro mě to bude asi vzrušující,“ namítl jsem a a Helena se zahihňala.
„Hi, hi… mě to nevadí, klidně ať ti stojí.“

Přimkl jsem se k ní, měla už sice oblečenou noční košilku, ale přitažlivě voněla ženstvím… těžko se to popisuje. Zkrátka, za chvíli mi stál jak věž.
Kam s ním? Dotýkal jsem se jejího zadku a napadlo mě, jak ho „uklidit.“ Ne zasunout do něj, ale „vložit“ do mezery mezi půlkami.

Přestože předstírala spánek, musela cítit, když se jí mezi půlkami ocitl tuhý stonek ocasu. Erekce neochabovala. I když jsem se nehýbal, byl stále pevný a tvrdý.
Helena se náhle odtáhla a sáhla rukou za sebe.
„Potřebuješ pomoct, viď?“šeptla.
„No, asi,“ souhlasil jsem a ona se obrátila čelem ke mně, sevřela ho v ruce a začala honit.
„Nic nedělej,“ řekla zastřeně a soustředěně ho honila ve zrychlujícím tempu.
Bylo to nádherné, příjemné, ale ne nekonečné.
„Chtěl bych dokončit to, co předtím v kuchyni,“ usmál jsem se na ni.
„Tak to dokonči,“ špitla, přestala s honěním, přesunula se ke mně a splynuli jsme v polibku.

Okamžitě nastal souboj jazyků a vášnivé líbání a ruce se nám rozjely vzájemně po těle. Já jí na prsa, ona zase na ztopořence.
Když jsem na ni nalehl, hned roztáhla a pokrčila nohy a já do ní hladce zajel až po kořen. Byla mokrá a připravená.
„Ohhh… ano… ošukej mě… pořádně mi to udělej,“ vyhrkla dychtivě a nadrženě.
Poslechl jsem a rytmicky do ní bodal tvrdým kopím, až jsem vypustil šťávu a i ona se stihla odbavit.
„Jo… joooooo,“ sténala a poševním stahy mi vyždímala stříkající ocas do poslední kapky.
„Beru prášky,“ ujistila mě s úsměvem, vida mou neskrývanou obavu.

***

Musím dodat, že od doby co jsme spolu začali spát, začali jsme spolu i žít. Abychom žili volně a svobodně jako dosud, mi nesedělo. Teď jsme tvořili pár a šukat s někým dalším se dalo brát za nevěru. A že by si ona někde bokem zašukala, ve mně vyvolávalo osten žárlivosti.

Helena sice chtěla, aby to mezi náma bylo jako dosud, jenže já si ji začal uzurpovat pro sebe a přemýšlel, kam spolu půjdem, co budeme dělat, až mě jednou utnula.
„Hele, Tomáši. Že spolu spíme, neznamená, že jsme pár. Každý máme svý známý, svoje zájmy, svůj život. Když spolu někam půjdem, tak se ke mně laskavě nechovej, jako ke svý holce. Vypadá to divně.“

Přijal jsem to. Skousnout jsem musel i to, že ona sex nepotřebovala každej den. Já mohl stále, ona obden a když měla krámy, nechtěla o píchání ani slyšet a byla ochotna mi ho v nouzi nejvyšší vyhonit nebo vykouřit bez polykání – to odmítala.

Na dovolený ve Francii jsem na ní hned po ubytování začal dorážet, že mi ho vykouřila, aby se mě zbavila. Stejně jsem ji ve městě lásky bezohledně mrdal 2x denně, že jela domů s napuchlou rozmrdanou pičkou.
A z kouření hned po ubytování se stal rituál, jako právě teď, v italském Rizotte.

***

„Ah… ah… polykej… polykeeeej,“ vypustil jsem miliony bičíkovců, ale Helena ho vyplivla a já se udělal na koberec.
„Seš nemožnej. Víš, že to neudělám, ale furt to zkoušíš. Ach jo. A ten svinčík ukliď,“ poukázala na cákance semene. „Já jdu vybalovat,“ a šla se věnovat kufrům.

Já se zahleděl ven. Na ulici se pohybovali turisti, a že bylo na co koukat. Štíhlé turistky v titěrných šortkách nebo šatičkách čuměly do výkladů, jejich muži se znuděně šťourali v nose, či okukovali jiné baby, tady bylo těžké se neotočit… Každému se většinou líbili ženy těch druhých. Je to tak normální asi po celým světě, s výjimkou muslimů. Tam jsou ženský zahalený.

„Sleduješ holky venku, co?“ ozvalo se za mou a ruce mě mazlivě objaly kolem pasu. „A představuješ si, jak ti čudí péro a ty pak vrážíš ptáka do jejích hubených klínů… jooo… ty musí být ale úzké… co? Cítíš, jak ti ho svírají… už budeš stříkat… vystříkáš je semenem… uděláš jim bejby? Coo?“
„Ty mrcho!“ zařval jsem, otočil se a vrhl na Helenu, která tu stála nahá. V kraťasech jsem měl stan a ty její řeči mě tak vyrajcovaly, že stačilo jí ho tam vrazit, párkrát přirazit a semeno už se jí valilo do pochvy.

Helena se udělala, zjevně tuhle rychlovku potřebovala a plánovala, jen asi po tom vykouření čekala větší výdrž.
„Promiň,“ zvedal jsem se z ní, ale jen se usmála a zamířila do sprchy. Věděla, že večer ji už nezklamu. Že by se mi někdy nepostavil zatím nehrozilo. A snad ještě dlouho nebude.

***

Dovolená probíhala v zaběhlém rytmu. Cestování po okolí, prohlídky památek a opékání se na pláži.

Jednou se poblíž naší deky usídlili dva manželé. Muž byl pohledově starší než žena a vypadali stejně nesourodě jako my. Brebentili spolu anglicky, ale z hovoru jsem vyrozuměl americkou angličtinu.
Já na ně stále po očku pokukoval, až si toho žena všimla a když si muž odešel zaplavat, zapálila si cigaretu a nabídla mi z krabičky další.
„Do you smoke… or your wife?“
Rychle jsem v hlavě zapátral po znalosti angličtiny a odvětil se vzpomínkou na známý český film.
„I don´t smoke. I vomit when I smoke.“
Žena se nejdřív zarazila, ale pak se zvonivě rozesmála. Ač ten film určitě neznala, přišlo jí to vtipné.
Pak se vrátil její muž a rozhovor skončil.

„Tak už ses vypovídal?“ ušklíbla se Helena, která předstírala spánek.
„No co? Chtěl jsem bejt vtipnej… ty žárlíš?“
„Nežárlím. Klidně ji vobtáhni, když ti to udělá dobře,“ pronesla a já nevěděl, proč je tak jízlivá.

Když jsem ji večer šoustal, před očima jsem měl onu Američanku.
Odhadem jí mohlo být kolem třiceti, tělo měla štíhlý… no, spíš byla hubená, tomu odpovídaly i malý kozy a obličej měla hezký, oválný s polodlouhými tmavými vlasy.

Bušil jsem do Heleny, v představách jsem mrdal tu americkou mrchu a Helena kvílela a sténala, protože jsem na ni nebral ohled. Prožívala orgasmus a já jí nemilosrdně raboval pulzující kundu hlubokými přírazy a pak jsem explodoval a vystřílel do ní ze zásobníku veškerý semeno.

***

Druhej den se poblíž našeho ležení zase uvelebila dvojice Amíků. Žena už mi nenápadně pokynula jako starému známému a její muž kupodivu také cosi zamručel jako pozdrav. Taky si nás pamatoval. Dokonce, když se Helena šla smočit, vstal a u břehu si povídali. Vzhledem k její angličtině si asi moc nepokecali. Zato já s jeho ženou docela jo.
Představila se mi jako Alex, že jsou z Bostonu a do Evropy si vyrazili na svatební cestu. Popřál jsem jí dodatečně vše nejlepší k nejkrásnějšímu dni jejího života, ale to trochu posmutněla, že prý si manželství představovala jinak. Naznačila, že ji muž miluje, ale…
nevěnuje se jí tolik, jak by si přála… trochu zrudla a já pochopil, co asi myslí.

Zapálila si cigaretu a znovu mi roztržitě nabídla.
„After all, I told you…“
„Oh yeah, I remember,“ usmála se na mou včerejší repliku.
„And you smoke cigar too? Men´s, leather,“ dodal jsem si odvahy a čekal facku a opovržení.
Ztuhla, zrudla a pak špitla.
„Maybe,“ zadívala se mi zpříma do očí.

***

Příslib je jedna věc, ale uskutečnění druhá.

Oni bydleli v soukromí v jedné vile u pobřeží. Měli ji prý pronajatou i s personálem – správce, kuchař, pokojská, My se nacházeli ve třetím patře hotelu „Belvedere“ o sto padesáti pokojích, taktéž s personálem, ovšem se soukromím jen na pokoji. Alex mi řekla, že zkusí něco vymyslet, pokud já svoji ženu také někam „odklidím.“
A pomohla mi náhoda.

***

„Hele, co pozítří ten výlet na Vesuv a Neapole, jeli bychom?“ koukala Helena na nabídku fakultativních výletů vyvěšených u recepce.
„Jestli chceš, jeď. Neapol, to je město, nákupy… a sopka mě nezajímá. Co když zrovna vybuchne? Prej není vyhaslá a je stále aktivní,“ namítl jsem.
„Hlavně, že ty seš aktivní. Taky z tebe jednou vybuchnu. Sypeš to do mě denně, kde to v sobě bereš?“ ušklíbla se Helena. „Jestli nechceš, pojedu sama a skočím do kráteru a budeš mít po žížalkách.“
Usmívala se, byla v pohodě. Tohle bylo takové laškovné hašteření. Měla sex stejně ráda, jako já a o dovolené jsme se milovali denně.
Tím výletem mně však nahrála v setkání s Alex.

***

S tou to ale bylo horší. Její muž Dick byl lenochod a stále jen by se vyvaloval na pláži. Výlety ho nezajímaly, potřeby jeho ženy taky ne, tak k čemu jí vlastně byl? Jako živá kasička asi.
Přes nechuť cokoli dělat, vyžadoval u sebe její stálou přítomnost.

„Neboj, nějak to zařídím,“ řekla mi na pláži, když se u nás usadili jako staří známí. Dick zjistil, že obstojně ovládám angličtinu, tak se se mnou dal do řeči o svém byznysu, ale naštěstí se na nic nevyptával. Spíš mluvil jen on a já mu jen přitakával. Stejně jsem mu moc nerozuměl.
Alex znuděně kouřila a Helena nastavovala slunečním paprskům záda se staženými ramínky podprsenky. Pak jsme se omluvili, že zítra se neuvidíme a Heleně jsem sdělil, že den prožiju u hotelového bazénu s plným využitím all inclusive. V tichosti jsem doufal, že u bazénu nebudu dlouho, jako spíše na pokoji ve společnosti mladé dámy…