Klub 09

Kam někdy vedou vzpomínky na minulost

Asi uprostřed filmu už to Irena nevydržela, přitulila se k Honzovi a zašeptala mu do ucha: „S těma kuličkama se to už nedá vydržet. Jdu se jich zbavit. Pomůžeš mi nebo se mám vrátit na konec toho filmu?“
„Počkej, vydrž, tohle je super nervák, pak ti je s radostí vyndám,“ zašeptal jí s tichým smíchem Honza zpátky.
„Tak já se pak vrátím,“ zašeptala Irena a bleskově se zvedla a zmizela.

K lehkému údivu všech se během víkendu už nestalo nic, co by vybočovalo za rámec všedních dnů.

V úterý trochu pozměnili program a Vaškova ex, Jana, se zastavila po práci u svého bývalého manžela. Večer plynul vcelku příjemně, ale po večeři, kterou Vašek pečlivě připravil, se u lahve vína Jana konečně dostala k tématu, který jí od minulého setkání nedával spát. „Vašku, můžu se tě ještě jednou zeptat, proč jsi se nikdy nezmínil o tom mém úletu s tátou?“

„Jani, kdyby to byl jen okamžitý úlet, tak neřeknu, ale vždyť vy to tak spolu máte s tátou možná až doteď, ne? Možná pětadvacet nebo víc let. Myslím, že jste se prostě milovali stejně jak jako já miloval tebe a ty mě. Prostě to tak máš. Vždycky vypadal mladší a teď je mu kolik? Sedmašedesát? Vždyť ho asi pořád ještě máš ráda, ne? Vypadá sportovně a pořád válí tenis, pokud to dobře vnímám. A on měl nebo pořád ještě má rád tebe. Věděla nebo ví o tom tvoje máma? Řekni!“
„Máma? Ježíši, doufám, že ta ne! Aspoň nikdy nic neřekla.“
„Ještě to tak s tátou máte?“
„Hmmm, už vlastně ani ne,“ sklopila oči.
„Takže když by byla možnost a šlo to, tak asi jo, ne?“
„Hele, radši toho necháme, prosím,“ podívala se na něho prosebně a dodala: „Ale neodpověděl jsi mi na tu mou otázku. Já tomu prostě nerozumím. To ti to fakt nevadilo?“

„Vždyť jsem ti to řekl už minule. Tvůj táta mi nevadil. On byl vždycky báječný chlap a já se ti svým způsobem ani nedivil. Navíc jsem věděl, že mě fakt máš ráda. Že mne miluješ. Teď jsem ti to říkal. Nebo jsi to aspoň dokonale předstírala, ale tomu já nevěřím. To bys musela být super herečka. Vždyť jsi byla ta nejkrásnější holka široko daleko, navíc báječná a byla jsi v jináči ještě na škole. Já z tebe byl léta úplně hotový a udělal bych pro tebe cokoliv. Jenže jsem asi přecenil význam peněz.“
„Hmmm, byl jsi věčně pryč a chyběl jsi mi moc. Stokrát jsme se o tom přeci bavili a nikam to nevedlo. Radši mi pověz, jak to máš s tou tvojí partnerkou. Budeš si ji brát? Nebo ji máš jen na sex? Snad ti nevadí, že se ptám takhle přímo?“

„Tak tohle nevím. Jestli mám být upřímný, tak asi takhle: Iva je v něčem úplně jako ty a nikoho jsem nikdy neměl tak moc rád, jako vás dvě. Kdyby se tady povolovalo mít víc ženských, tak bych vás chtěl mít doma obě. Jen nevím, jestli byste se snesly. Iva původně chtěla přijít, ale pak se mi ozvala Lenka, že se tady zastaví po škole, ale že končí až někdy po sedmé – mají nějakou akci. Tak to Iva odložila na někdy jindy a mám tě jen pozdravovat a zeptat se, jestli by ti nevadilo že by se s tebou někdy seznámila.“

Jana na něho nostalgicky pohlédla a položila svou ruku na jeho.
„Nojo, škoda, že se nám to takhle zvrtlo, Vášo, ale jestli je ta tvoje Iva sympaťanda, tak se s ní ráda seznámím. Ale žít ve třech? To by asi nešlo a jak tě znám, tak tobě by bylo blbý říct jí, že se chceš vrátit ke mně, i kdybys chtěl, v čemž si nejsem moc jistá,“ zasmála se, teď už docela uvolněně.
„Hmmm, to ale vůbec neznělo špatně. Iva sice rozvedená není, je to v procesu, ale žije v bytě se svým manželem, který na ní a na jejího syna kašle a ona na něj. Rozvod je prý jen formalita. Jestli ti to nevadí, klidně tě pozvu někam na rande. Ivě všechno říkám, takže to nebude za jejími zády. Nechala by ses pozvat?“

Chvilku si Vaška měřila s jemným úsměvem na rtech, ale pak přikývla: „Proč ne? Nechala. A je dobře, že by to ta tvoje Iva věděla. Já už taky nechci žádné podrazy. Už jsem toho zažila dost, a tak stará snad ještě nejsem. Když si nebudeme nic zapírat, ani na nic hrát, tak se můžeme potkávat. Bylo by to fajn.“
„Teda! Já zírám! To jako, že teď už budeme jenom upřímní, protože už nemusíš svého tátu přede mnou skrývat?“
„Nebuď takovej, Vašku. Já to myslím vážně. Víc, jak deset let jsme se prakticky nevídali, a teď třeba máme možnost aspoň trošku se zase sblížit. Tedy, jen když by ti to nevadilo. Já vím, že jsem to byla já, kdo odešel s tím pitomcem. Spletla jsem se v něm. Jestli se můžu omluvit, tak se teď za to omlouvám, ale vím, že tohle se napravit nedá.“
„Tím se netrap, Jani. Je to pryč a čas nevrátíme. Jasně, že mně to bylo líto a vadilo mi to, ale přeci se nebudeme trápit kvůli něčemu, co se stalo a nejde odestát. Taky bych ti rád něco řekl, ale napřed se tě na něco zeptám, tedy pokud to s tou upřímností myslíš vážně.“
„To jsem zvědavá, co mi povíš, trošku mě děsíš, když jsi tak vážný, ale tak to zkus,“ trochu rozpačitě přitakala.
„Jenom jediná věc. Ale vím, že drsná. Mohl jsem si nechat udělat testy, ale neudělal. Je Lenka moje nebo tvého táty?“

Jana ztuhnula. Čekala leccos, ale tahle otázka ji zastihla nepřipravenou. Nechtěla lhát, ale bála se, že Vašek čeká jedinou odpověď, a to, že Lenka není jeho dcera.
Nakonec se rozhodla odpovědět popravdě: „Vášo, stejně mi to nebudeš věřit, ale já nevím. Já používala antikoncepci a najednou jsem do toho spadla. Fakt nevím, jestli jsi to byl ty nebo táta. A snad chápeš, že o testy jsem já požádat nemohla. Tátovi jsem řekla, že Lenka je tvoje,“ prosebně se na něho podívala.
V tu chvíli si strašně moc přála, aby jí věřil. Bála se, že udělá scénu a znovu se rozejdou. Neměla nikoho kromě své dcery a pár kamarádek ze školy i z práce, ale všechny měly své rodiny. Žádné velké přátelství až za hrob.

Vašek chvíli zamyšleně Janu pozoroval, pak jí opatrně položil svou ruku na její a s jemným úsměvem odpověděl: „Neboj, Jani, já ti to věřím. Muselo pro tebe být hrozné nevědět. Já přeci bral Lenku celou dobu jako svojí vlastní. Ona je úžasná a ve spoustě věcí je celá ty. Kdybys jen věděla…“ pro změnu se jí provinile podíval do očí on.
„Co to říkáš? Co kdybych věděla? Neříkej, že?“ zakryla si rukou ústa. Z jeho nepatrného kývnutí hlavou pochopila, že její Lenka a Vašek jsou na tom tak, jak kdysi ona a její táta.

Chvíli na sebe mlčky hleděli, pak se Jana zvedla, popošla k němu, posadila se mu na klín, položila mu ruce na ramena. Nemohla uvěřit tomu co slyší, šokovalo ji to, ale samotnou ji překvapilo, že necítí ani stín nějaké zloby, zášti či nějakého špatného pocitu, ale přesto se zeptala: „To jsi udělal naschvál, abys mi to vrátil?“
„Jani, to by mne nikdy v životě ani nenapadlo. Prostě se to stalo a bylo to něco úžasného. Myslím, že dobře víš, o čem mluvím. Lence nic nevyčítej. Moc tě prosím. Vždyť víš, že jsme měli k sobě vždycky blízko a že ona toho tvého Richarda neměla ráda. “
„Zasloužila by si pár facek od svojí mámy, ale neboj. Vždyť víš, že ode mne by to bylo pokrytectví. Ale mluvit s ní o tom můžu, ne?“
„To určitě. Ona o tobě a tvým tátovi neví, ale asi by vědět měla, jestli to mezi námi všemi má být úplně na rovinu. Nebo ne? Teď by na to byla zrovna vhodná chvíle. Za chvilku by se tady měla ukázat. Ví, že jsem tě pozval sem, a ne do kavárny.“

„Ty ses zbláznil, Vašku! To přeci nemůžu! To by nešlo! Víš, co by si o mně myslela? Já ji nechci ztratit! Je jediná, koho ještě mám!“
„Na mne se můžeš spolehnout. Neboj. Vím, že to víš. A o Lenku bys nepřišla v žádném případě. V tomhle směru je jako my dva. Něco o tom vím a vzpomeň si, že Lenka ví, že jsi v mládí prováděla nějaké rošťárny a bude se tě na ně občas ptát. Já jí v každém případě řeknu, že ty o nás víš. Ostatní nechám na tobě. Nutit tě nemůžu, neboj. Sám jí o tobě a tvým tátovi neřeknu. To je ti snad jasné,“ pochopila z jeho měkkého pohledu, že od něho jí nic nehrozí a že kdyby cokoliv potřebovala, na Vaška se může spolehnout.

„Mám tě vlastně pořád strašně moc ráda, chci abys to věděl,“ jemně ho políbila na rty.
„Já tebe taky, neboj, ale platí všechno, co jsem ti řekl před tím.“
„Já vím a moc ti za to děkuju,“ dala mu ještě jeden něžný polibek, zvedla se z jeho klína a posadila se na své místo.
„Měla bys vědět ještě jednu věc, Jani. Ivana to má se svým synem stejně jako my, a to ten její Honza má známost. Jmenuje se Irena.“

Zvědavě se na všechno vyptávala a Vašek už nic neskrýval. Když jí popsal, jak ten propletenec vznikl, zazvonil zvonek a v zámku zarachotil klíč.
„Aha, naše roztomilá dcerunka přichází ke svým rodičům. To se tedy díky tobě dostala do pěkně zvrhlého spolku. Ale asi máš pravdu, že je dost i po své matce,“ zasmála se Jana, teď už v báječné náladě a s pocitem vzrušení z toho všeho, co jí Vašek stihnul povědět.

„Copak tady řešíte, vy dva? O jakém spolku je řeč? Mám hlad jako vlk, nechali jste mi něco k večeři?“ zvesela vkročila do místnosti Lenka.
Vašek se zvednul a zamířil ke kuchyni: „To víš, že něco zbylo, ale musím to už ohřát. A vy nám nalejte nějaké pořádné panáky, víno už nechci. Já to fakt dneska potřebuju,“ s těmito slovy začal připravovat krmi pro svou dceru.

Jana zatím zjistila, kde má Vašek sklenice a pití, nalila každému dle jeho přání a pak s Lenkou čile konverzovala o novinkách uplynulého dne a když Vašek naservíroval své dceři večeři, popřála jí: „Nech si chutnat, Leni, táta to udělal skvěle. Vaří teď mnohem líp, než tenkrát.“

Chvíli svou dceru pozorovala, ještě plácala všelijaké běžné nesmysly a když viděla, že Lenka už skoro celou porci zlikvidovala, rozhodla se ji překvapit a zcela změnila téma: „Měla bys vědět, že táta mi o vás všechno řekl.“
Lence málem vypadl příbor z rukou, úplně strnula, ale pak se zlobně obrátila na Vaška: „Tatí, tys mámě o nás řekl úplně všechno? Nezbláznil ses?“
„Ale vůbec ne, Leni. Říkal jsem ti, jak to máme s Ivou a že si nic netajíme a mámě jsem to řekl také. Přál bych si, aby to mezi námi třemi bylo také tak. Žádná temná tajemství. Vidíš snad, že by se máma nějak zlobila? Nevidíš. I když si o tom myslí svoje. Určitě tady nekřepčila radostí, když jsem jí to řekl, ale já mám svoje důvody, proč před mámou už nechci nic skrývat. Snad bys mohla aspoň trochu ocenit, že máma nespustila nějaký randál.“

Lenka nevěřícně těkala pohledem z jednoho na druhého, než ze sebe vypravila.
„Já tomu nerozumím. Tak ty se mámě chlubíš tím, co jsme spolu provedli a mámě to nevadí? Proč to vůbec děláš a jak to, že se ty nezlobíš, mami? Vždyť to je nejspíš dokonce asi trestné a ty na to nic neřekneš?“
Jana rozpačitě, tázavě pohlédla na Vaška, ale když se nedočkala žádné jeho reakce, rozhodla se problém jednou provždy rozseknout: „Já na to nemůžu říct vůbec nic, Leni. Nemám na to žádné právo a ty jsi už dospělá.“
„Jak to, že nemůžeš a že nemáš právo? Copak ti to vůbec nevadí nebo snad nejsi moje máma? Vždyť bys měla spustit nějaký hysterický výstup nebo tak něco,“ udiveně reagovala Lenka.
„To právě nemůžu. Nebylo by to fér. Až do posledního setkání tam u nás jsem nikdy neměla tušení, že táta snad odjakživa ví, že jsem na tom byla úplně stejně s mým tátou. Táta mi to tuhle u nás pověděl, když jsi telefonovala. Tak a teď to tedy víš i ty. Jen doufám, že tohle všechno zůstane mezi námi a že to nebudeš nikde nikomu vykládat,“ nervózně ze sebe vypravila Jana, ale někde uvnitř cítila ohromnou úlevu.
Pohlédla s obavami na Vaška a pak upřela svůj pohled na zkoprnělou Lenku.

„Holčičky moje, myslím, že by nám mohl vrátit řeč ještě jeden veliký panák toho barbadoského rumu,“ snažil se zlehčit situaci Vašek a naplnil sklenky voňavým nasládlým mokem.
„No to teda jo. Hlad už fakt nemám, ale takovou lampu naráz nedám,“ konstatovala Lenka, když viděla, co jim otec nalil do skleniček. Zvedla se od stolu, došla si pro tu svou, pozdvihla ji a zeptala se: „Přípitek mne nenapadá, ale jak to tedy bude s námi všemi dál? Víte to někdo?“
„Já bych to neřešil, Leni. S mámou jsme se dohodli, že se občas budeme potkávat, že si zajdeme někam na kafe nebo se u vás zastavím nebo vy u mě, ale nezapomeň, že se taky potkávám s Ivou. U mě máte dveře otevřené obě dvě, ale Ivana taky.
Hlavně si nemyslete, že se mi jedná jen o nějaký sex. Koneckonců, ani netuším, jestli by mě tady tvoje máma po tolika letech vůbec chtěla. Už jsem si zvyknul na to být sám, i když je mi s vámi moc fajn.“
Pak se zamyslel a dodal: „Asi jsem nejspíš úchyl, když teď před mámou řeknu, že milování s ní bylo vždycky nádherné a že to ona mě vlastně všechno naučila a že bych s radostí naučil to všechno já tebe. Teda pokud tě to máma nenaučí sama,“ zasmál se trochu samolibě a rošťácky na obě mrknul.
„Tedy, Vašku! Že se nestydíš takhle mluvit před svojí dcerou!“ předstírala zlobu Jana, ale pak dodala směrem k Lence: „Ale má pravdu, milování s ním bylo to nejhezčí, co jsem kdy zažila.“
„To ale pak trošku nechápu, proč jsi pokračovala s tvým tátou, mami?“ trochu udiveně, ale schválně s provokativní grimasou, se zapojila do lechtivé debaty Lenka. „Tobě by tedy nevadilo, že bych se milovala s mým tátou? Stejně jste rozvedení. Řekni!“

Jana se na ní zkoumavě zahleděla, ale rozhodla se pokračovat v upřímnosti.
„Mého tátu sem nepleť, Leni. Prostě to bylo něco nádherného, ten vztah s ním a vůbec nešlo jen o nějaký sex, víš? Bylo nám spolu zkrátka dobře a milování byla jen třešinka na dortu a nebylo ani zdaleka pokaždé. Takže kdybys to měla taky tak a Vašek taky, tak bych s tím jednak nemohla nic dělat a jednak bych vám to přála, protože vás mám oba moc ráda a vím, jak báječné to bylo, když jsem to zažívala spoustu let já.“
Když to dořekla, pocítila nával příjemného vzrušení a trochu provinile pohlédla na Vaška. Udělalo jí dobře, když se na ní měkce, něžně usmál.

Lenkou proběhlo příjemné mrazení až ke kořínkům vlasů a rozhodla se v dialogu pokračovat, jenže se obrátila na otce.
„Tatí, ty by ses nechtěl zkusit občas vrátit k mámě, když to pro vás oba bylo tak krásné, jak jste teď řekli? Já myslím, že máma by byla moc ráda, i když máš svojí Ivu.“
Pak se zamyslela a teď už s uvolněným smíchem dodala: „Já se picnu. Tady asi nikomu nevadí, že táta by měl tři ženské, jen nevím, jak by to zvládal. Ale Ivana má ještě toho svého Honzu, tak to taky nemá jednoduché.“
„Holky, pojďte, dorazíme ty panáky, na tyhle řeči totiž musíme, protože když se tak ptáš, tak já bych mámu chtěl docela určitě, Leni, protože je pořád báječná. Jen nevím, jestli jsi měla pravdu a jestli by ona ještě po těch letech chtěla mě.“

Jana se zvedla a se slovy: „Tak na tu naši upřímnost a ať se máme všichni zase rádi,“ pozvedla sklenku, ze které průběžně báječný, starý, barbadoský rum usrkávala a zbytek naráz dopila.
„Já budu asi namazaná, ale na to, aby to bylo mezi námi zase krásné, jako kdysi, když jste ještě byli spolu a já byla malá,“ spokojeně se usmála Lenka, dopila sklenku také a poslala vzdušný polibek Vaškovi.
„Tak ať se máme všichni rádi a pojďte sem ke mně, holčičky moje, ať vás můžu obejmout,“ přidal se Vašek.
Obě se k němu přivinuly a oběma vtiskl na rty láskyplný polibek. Cítil, jak se k němu každá ze své strany přimknula a ten nádherně hřejivý pocit v něm probudil nebývalé vzrušení. Jasně totiž vnímal, jak Jana vzrušeně pozoruje, jak se chvilku něžně líbal s Lenkou a to samé platilo o jeho dceři, když pozorovala, jak mu Jana vyšla vstříc svým polibkem, z něhož také jasně vyzařovala vášeň a touha.
Jejich pozorování nebylo jen tak obyčejně zvědavé, ale on cítil, jak se obě vpíjely a vžívaly do pocitu té druhé, když je Vašek postupně líbal.

„Podívejte, holčičky moje, co jste se mnou provedly,“ spustil svůj pohled k našponovaným kalhotám a dodal: „Nebyla by škoda, kdybyste dneska odešly? Nechcete se náhodou zdržet?“
Janu napadlo totéž, ale neodvážila se před Lenkou něco podobného navrhnout. O to více přivítala, když se Lenka chopila iniciativy.
„To by bylo báječné, tati! Máma by určitě nebyla proti, viď že ne, mami?“ přejela svou jemnou ručkou po bouli na Vaškových kalhotách a vyzývavě ho políbila.
Jana byla překvapená tím, že si její dcera nepřipouští žádné problémy a že si před ní dovolila takhle nestydatý náznak. Takhle ji neznala, ale její počínání ji vzrušilo ještě víc. Počkala, až vášnivý polibek Lenky a Vaška skončí, přitáhla si Vaška k sobě, objala ho a políbila stejně vášnivě. Ucítila, jak jeho dlaň stiskla opatrně její ňadro, mírně zaklonila hlavu a s očima zamženýma vzrušením se zeptala: „Ty bys nás chtěl doopravdy obě?“
„To je přeci úplně zbytečná otázka! O něčem takovém jsem nikdy ani nesnil!“ pootočil se a přitáhl k sobě i Lenku, takže každou teď jednou rukou hladil po jejich prdelkách.

„My tady ale nemáme nic na spaní, ani kartáček na zuby, nic!“ namítla Jana.
„Na spaní vám můžu dát nějaká bavlněná trika a nic dalšího nepotřebujete! Ale klidně bych si dal ještě jednoho pořádného panáka. Máme na sebe celý večer nebo ne?“
„Mně ale jen menšího, prosím, tři takové lampy by byly moc,“ souhlasila Lenka.
„Mně taky jen menšího, ale pak bych si dala sprchu,“ připojila se Jana.

Atmosféra jiskřila vzrušením. V Lence rezonovala myšlenka, že asi musí být šílená, když cítí něco takového, že se až chvěje při představě milování s otcem v přítomnosti matky. Po otci toužila a představovala si, jaké to bude, až ho zase v sobě ucítí, ale fakt, že ji při tom uvidí máma, ji na jednu stranu znepokojoval, ne-li přímo děsil, na druhou stranu to její vzrušení ještě umocňovalo.

Když Jana dopíjela třetí sklenku toho skvělého rumu, začala bezmezně toužit po okamžiku, kdy se zase bude milovat s Vaškem. V hlavě se jí míhaly vzpomínky na všechny možné situace, které spolu zažívali i na to, kdy ji poprvé úplně zničili s Richardem, ale ona sama je také, takže tehdejší Richardova partnerka přišla dost zkrátka. Žádného mužského už pěkně dlouho neměla a nejraději by se na Vaška vrhla po všech těch přiznáních hned. Cítila, že začíná asi být pěkně vlhká už jen z těch představ.

Zkoušeli se bavit o obyčejných věcech, ale Vaškovi sklouzávaly myšlenky k tomu, že za chvíli se bude milovat s oběma a že ani jedné nevadí, že on je sice bývalý, ale přeci jen manžel jedné a zároveň dost dobře možná skutečný otec té druhé a že je jasné, že se toho obě nemohou dočkat a že ta touha po milování s ním je silnější než jakékoliv výčitky z toho, že se vlastně dopustí něčeho tak perverzního.
Pomalu dopíjel třetí lampu rumu. Věděl, že když má upito, tak obvykle vydrží déle, ale zároveň klesají jeho zábrany. Cítil, že rum už vykonal své, a proto zkusil provokaci.
„Jani, pamatuješ, jak jsi mne všelijak svádívala, když jsi měla náladu na milování? Nechceš to třeba předvést Lence?“
„Hmm, ty jsi tedy ale chlípník, jenže to bývalo doma a byla jsem vykoupaná a vůbec. To se přeci nehodí,“ zapýřila se Jana, pohlédla na Lenku a dodala: „Abys věděla, táta měl rád nejrůznější nápady a čím překvapivější, tím lepší,“ zahihňala se.
„Leni, to vůbec nebývalo jen doma. Mámu bavilo provokovat i venku, ale tak abych to věděl jen já. Jenže tady jsme doma,“ dodal s významně pozdviženým obočím Vašek.

„Máš tady dceru, nemravo!“ naoko rozzlobeně se zatvářila Jana.
„Ukaž, mami, jak jsi třeba tátu svádívala, co jste spolu prováděli,“ s lehce alkoholem červenými tvářeni popichovala matku.
Ta se překvapivě zvedla a se slovy: „Budiž, opil jsi nás a chcete to oba,“ vrhla na oba provokativní pohled. Vzápětí už Lenka s údivem a Vašek se zájem sledovali, jak si Jana vyhrnula sukni, stáhla si punčocháče i s kalhotkami, které odložila na opěradlo křesla, obkročmo si klekla na madla křesla, v němž byl pohodlně uvelebený Vašek a opatrně si zdvihla sukni tak, aby měl těsně před očima její rozevřenou kundičku s mírně vyčnívajícím poštěváčkem, na níž bylo patrné, že se naposledy holila před pár dny.
„Vždycky jsi ji rád ochutnával, tak můžeš i teď, přestože není vymydlená a není pořádně dohladka oholená, ale s něčím takovým jsem nepočítala,“ jednou rukou si přidržovala sukni zvednutou, druhou se opírala Vaškovi o rameno.
Ten na nic nečekal, jen se trochu sesunul v křesle, jednou rukou si ji přitáhl za zadeček ke svým ústům a ukazováčkem druhé ruky projel již nyní dokonale hladké okraje štěrbinky a vzápětí na nich zakmital jazykem.
„Hmmm, chutná stejně báječně jako tenkrát a nádherně voní,“ blaženě zamumlal a pokračoval ve hraní.

Lenka na nic nečekala, vyskočila z gauče, rozepnula zip u svých džín, shodila je i s kalhotkami a bleskově rozepnula knoflík a zip Vaškových kalhot, vysvobodila jeho úžasně tvrdého ptáka a začala se sním mazlit. Uvědomila si, že i on by potřeboval sprchu, ale místo odporu ji ten fakt příjemně vzrušil.
Chvilku si všichni tři tu hru užívali. Vašek cítil v ústech i na prstech Janiny milostné šťávičky, pohlédl na ni vzhůru, aby viděl její tvář napjatou vzrušením. To vždycky miloval. Své dva prsty teď rychle zasouval hluboko do ní. Přidal i třetí a druhou rukou hnětl její ňadro uvězněné v podprsence.
Na Lenku téměř neviděl, ale cítil, že svými ústy se snaží objímat jeho ztopořence co nejvíce a střídá to s kmitáním jazýčku po uzdičce.
Jana začala hlasitěji vzdychat. Přestal ji prstit, posunul ji o kousek níže, vyhrnul jí sukni až nad pás a svým trčícím údem namířil do její nádherně vlahé jeskyňky. Na svých prstech ucítíl Lenčinu ruku.
Nechal ji, aby jeho úd navedla do Jany sama a oběma rukama hnětl Janina ňadra. Ta nechala jeho veliký klacek opatrně vniknout do své hlubiny až nadoraz a pomalým kroužením pánve si ten tolik známý pocit vychutnávala.
Vašek se jednou rukou natáhl po Lence, která jeho úmysl pochopila a ochotně se na jeho ruku obkročmo opatrně posadila tak, aby si jeho prsty mohly hrát. Ucítil, že Lenka je snad ještě mokřejší než Jana. Dlaň i prsty měl úplně zaplavené. Jasně si uvědomil, že její kundička není tak prostorná, jako ta Janina.
Lenka se k němu naklonila s zkusila se s ním líbat. Nebylo to pohodlné, ale jeho hbité, dlouhé prsty s ní prováděly úžasnou hru. Vašek v rytmu té hry začal zdola přirážet do Jany. Ta mu odpovídala divokým tancem. Shora pozorovala, jak se Lenka snaží s Vaškem divoce líbat a slyšela její hlasité vzdechy způsobené Vaškovou rukou. Ten pohled ji úplně dostal a naráz ucítila přicházející orgasmus. Neubránila se výkřikům.
„Ano, ano, ještě, teď, teď, Tééééď!!!“ Nechala ze sebe jeho úd vyklouznout a ze strany se k Vaškovi přitulila právě v okamžiku, kdy se v křeči vzepjala i Lenka a jen s úpěnlivým staccatem: „Jo,jo,jo,jo,jo, jóóó,“ se k Vaškovi zhroutila z druhé strany.

„Takhle prstama jsem to ještě nezažila, ale bylo to nádherný. Snad i proto, že jsem viděla vás dva,“ tiše reagovala Lenka a zamilovaně pohlédla na Vaška.
Usmál se na ni, pohladil jí po vlasech a odpověděl: „To byl nádherný začátek. Vždycky jsem miloval máminu chuť a vůni, abys věděla. Ještě bych chtěl na jazyku ucítit tebe a pak si můžete dát sprchu, donesu vám ta moje trika, budete je mít až pod zadečky, pak si dám sprchu já a pak si můžeme ještě povídat, na spaní je moc brzy.“
„Hmmm, jestli to byl začátek, tak se ti moc hezky povedl, ale klidně do koupelny jdu. Připadala bych si celá upatlaná,“ Jana láskyplně pohladila Vaška po tváři a pomalu se zvedla z křesla.

„A ty pojď ještě na chvilinku sem, Leni,“ Vašek poklepal rukama na opěradla svého křesla.
Lenka hbitě zaujala stejnou pozici, jako před tím Jana, lehce se prohnula v bocích a přirazila svou kundičku k Vaškovým lačným ústům. Jana na to jejich něžné mazlení chvilku zblízka pohlížela, ale pak se rozhodla definitivně stáhnout Vaškovi rozepnuté kalhoty i se slipy a na chvilku vzala jeho úd do úst.

Vašek něžně projížděl Lenčinu štěrbinku jazykem, pak se spustil ještě o trochu níže, a zatímco jeho nos se do ní zabořil, zakmital jazykem kolem druhé dírky a pomalinku se posouval po celé délce až k poštěváčku. Chvilku jej cucal, pak pohlédl vzhůru, aby viděl, jak si Lenka tu hru vychutnává se zavřenýma očima a zašeptal: „Jsi tak nádherně mokrá a voňavá, úplně stejně jako máma, ale pro tuhle chvilku to stačí, holky.“
„Za chvilku bych zase byla! Tohle hraní bylo tak krásný!“
„Jestli chcete, holčičky moje, tak máme na hraní celou noc. Tedy tolik, asi ne, to bych nedal, ale můžeme si to šetřit a kouskovat. Nebo ne?“
„Hmmm, budeš náš miláček, ale teď už jdu do té koupelny. Přines mi nějaké to triko, jak jsi říkal a také osušku nebo ručník,“ usmála se na něho Jana a ve skvělé náladě zmizela.

Lenka se stulila Vaškovi do náručí: „Je mi s tebou tak krásně, tati,“ šeptala a svou ručkou hladila jeho sice ještě stále veliký, ale už povadlejší nástroj.
„To mně s tebou taky. Těším se na tvoje špuntíčky. Jsou moc roztomilý,“ tiše jí předl Vašek do ucha a přejel rukou po jejích menších ňadrech, stále ještě uvězněných v podprsence.
„Hmm, jsou malý,“ s obavami oponovala Lenka.
„Ale krásný, s růžovými špuntíky“ uklidňoval ji s konejšivým úsměvem.
„Doopravdy se ti líbí?“ podívala se mu do očí.
„Vždyť jsme si řekli, že budeme upřímní, nebo ne?“
„Hmmm, jo, řekli. Takže já se upřímně těším na všechno, co bude dál. Teď hlavně na toho tvého pašáka, netušila jsem, jak může být úžasný,“ zasmála se šťastně, cvrkla do něj opatrně ukazováčkem a se zvonivým smíchem dodala: „Jen nevím, nevím, když tady bude taky máma, ale utíkej pro ta trička a pro pořádné ručníky! Jdu za ní.“

Za pár minut už obě seděly v křesílkách, na sobě jen Vaškova bavlněná trika, která jim sahala kousek pod zadečky. Lenka zapózovala a trochu si vyhrnula tričko se slovy: „Je to takhle sexy?“
„Náramně sexy,“ smála se Jana, posadila se do křesla jednu nohu zasunula pod sebe a zeptala se úplně stejně. Od Lenky sklidila pochvalu.

„Zaplaťpánbůh, že tam měl táta holení, připadala jsem si úplně zanedbaná a asi ho to strniště muselo škrábat. Ještě, že nic neříkal,“ smála se spokojeně Jana a přejela si prsty po Venušině pahorku, teď již dokonale hladkém.
„Možná bych si ji měla taky oholit, co myslíš?“ uvažovala nahlas Lenka.
„Jak myslíš, ale co já vím, tak některým chlapům se líbí úplně zarostlé, některým hezky upravené a některým úplně vyholené. Já si ji holila kvůli Richardovi.“
„Tátovi by se hladká nelíbila?“
„Já myslím, že mu na tom nezáleží. Někdy to měl tak a jindy jinak. Jednou mi ji sám oholil a pak zase chtěl, abych si ji nechala hezky zarůst, ale radši téhle debaty necháme, Leni, myslím, že táta už je v koupelně ready,“ zakončila zvláštní debatu Jana a poposednula si tak, aby zakryla, co by mělo být zakryto, ale aby to zakrytí vzbuzovalo maximální zvědavost.

Ještě před tím, než jejich sestavu doplnil Vašek, který přišel jen v županu s elegantně zavázaným páskem, vyslovila Lenka, která zaujala podobnou pozici, jako Jana, své předchozí obavy: „Mami, to je přeci šíleně uhozený, že tady takhle nestydatě sedíme a čekáme spolu na tátu, ne?“
„Leni, je to fakt mazec, ale já se ti přiznám, že jsem tátu asi nikdy nepřestala mít ráda a čím dýl jsme byli s Richardem, tím víc mi táta chyběl. Kdybys jen věděla, jak moc se na něj těším!“
„Mami, já se s ním milovala jen jednou teď v pátek, ale nikdy jsem nic krásnějšího nezažila. Chci, abys věděla, že jsem se na další milování s ním tak strašně moc těšila, že jsem na nic jiného snad ani nemohla myslet! Akorát, že ho žádná nebudeme mít jen pro sebe. Je to takové divné. Já fakt nevím,“ meditovala dál Lenka.
„Leni, klidně to můžeme udělat tak, že ho každá budeme mít chvilku pro sebe, nebo může každá z nás té druhé pomáhat. Trošku jako před chvílí. K něčemu se ti teď přiznám. Víš, jak táta říkal, že jsem občas trochu vyváděla? Tak měl na mysli asi taky to, že jsme to kdysi zkoušeli s tátou a s Richardem a taky ještě i s jeho tehdejší partnerkou a bylo to neskutečně vzrušující. Mě tenkrát úplně dostalo, když jsem viděla, jak na mne a Richarda táta kouká, nebo pak naopak. A to možná ještě víc, než když se se mnou oba mazlili. Když si táta hrál s tou Richardovou, tak mě to vzrušovalo nejmíň tak, jako milování s Richardem. Je to prostě něco úplně jiného. Já vím, tohle je hodně úchylná situace, ale neboj, to bude dobrý. “

Další debatu rychle utnuly, protože mezi ně přišel Vašek.