Vilém rudý gentleman 23

„Dobré ráno, Zuzanko! Kolik je vlastně hodin?“ tak se při pohledu oknem na sytou zeleň vzrostlých pinií v parku ptal oči si protírající Vilém.
„I když je takové světlo, tak jsou teprve čtyři. Pokud nepotřebuješ ještě dospávat, tak bychom ty čtyři hodiny do snídaně mohli využít velice užitečným způsobem – když tvůj dárce rozkoše je už v plné pohotovosti a moje studánka čiré radosti tak krásně pramení. Viděla bych to nejdřív na takovou velice poetickou ale taky gymnastickou ranní čtvrthodinku – když ve starověkém Řecku gymnasté v gymnáziích cvičívali svá těla vždy nazí.“
„Takže předpokládáš, že já nejdříve zapěji: Pod našimi okny teče vodička, napoj mi má milá mého koníčka. Ty mi odpovíš: Já ho nenapojím já se koně bojím, že jsem maličká. Abych se mohl přesvědčit, tak jako tenkrát v klášteře, tak nohy rozhodíš do šňůry – div ti cervix na klitoris nevykoukne – a hlavu toho mého koníčka začneš nemilosrdně topit ve své studánce čiré radosti. Není to sice nic originálního – obzvlášť ráno – ale marný ten celoplanetární zvyk není. Nějaká ta miliarda svědků by nám to na této planetě klidně odpřisáhla.“
„No já jsem věděla, že se domluvíme. Sám si koníčka potop a raději hodně hluboko, aby se nám zbytečně netrápil… Ano, takhle je to bezva! Než sebou zaškube v posledním tažení, tak mi pověz – když tak nádherně kreslíš – jak vnímáš krásu žen. Jak moc se ti třeba teď už naše Perla líbí. Co je pro tebe na ženách nejhezčí… Můžeš víc přitlačit. Po tom bohatýrském přijímání do rodiny má studánka čiré radosti a rozkoše touží po docela tvrdém zacházení. Nejlepší bude, když mi povíš, jak se ti to přijímání Githy do rodiny líbilo celkově. Nepřipadalo ti to v pěti lidech až moc nestydaté?“
„Být to jen trochu stydaté, tak by se mi to vůbec nelíbilo. To by byla muka. Smyslností a nahotou probuzené semeno musí všechno ven… Co se zacházení týče, tak se na mě překul! Tvrdost nárazů dojetím slzícího kundomila si zvolíš sama. Já ti budu oběma rukama hladit zadek, občas si tě za boky narazím na to moje klátidlo, ale tvoje prsy i tvář budu mít stále před očima. Tu tvoji chtíč budící monumentální katedrálu rozkoše uvidím nahoře v zrcadle.
To je pro mé vnímání krásy žen fakt moc důležité. Po tom, co jsem viděl, i po tom, co jsem si o ženách přečetl, tak krása každé ženy je dvojí. Než jsem s první kopuloval, tak jsem nerozlišoval. Ale teď už rozeznávám krásu ženy za studena a za horka. To je často nebe a dudy – i když tvé dudy dudají nebesky. Tak moc, že ti povídám o kráse, ale už vidím, jak mě jimi při dupačce fackuješ.
Krása ženy zastudena je záležitost ryze estetická a v běhu dějin se často její ideál mění. Ovšem za horka – to už je jinší kafe! Tu krásu žádná móda naštěstí neovlivní. Teprve když žena při kopulaci ztratí sebeovládání a estetické parametry tváře zmizí v nezvladatelné křeči – zatím co tě její zběsile kmitající dudy ohrožují na životě – teprve tehdy se dere na světlo její nejženštější krása dravého pohlaví, které se snaží to mužské pohltit a zotročit. Krása ženy za horka je navíc unikátní, poněvadž tehdy vyniká její osobitost. Proto biblický výraz „muž poznal ženu“ následuje vždy až po kopulaci. Tato horká krása dotváří to, čemu Anglosasové říkají sex-appeal. Ten totiž z opravdu krásné ženy vyzařuje i když není vzrušená. Ne, Zuzi, to medové jezírko na břichu mi nevadí. Vždyť mi tak krásně opojně voní tvojí touhou.
Můj dědeček Gustav Klimt o ženské kráse všechno věděl. Chtěl vždy kreslit ženu celou a skutečnou. Proto než nakreslil těch víc jak tři a půl tisíce aktů, tak se údajně s každou modelkou – ať to byla dáma nebo prostitutka – nejdřív pomiloval. Avšak protože byl zásadový, tak důkladně pomiloval i bohaté zájemkyně o pouhý portrét. Aby byl co nejvěrnější. Vzhledem k jeho pověsti měl zájemkyň dost. Hodně jsem o tom četl a přemýšlel, když jsi mi zmizela.
Vyzkoušel jsem si to se Sárou – a ono to fakt funguje. Pokaždé jsem ji nakreslil – tak, jak si poručila – hned při příjezdu a pak ve stejné pozici okamžitě po souloži… Na ní jsme si dávali velice záležet. Souložit na všemožné způsoby a psát o tom pornografické verše – to jsou největší Sářiny radosti… Já se kousek povytáhnu a ty si, Zuzi, sáhni, jak tvrdnu při vzpomínce na dovednost a taky vytrvalost, s jakou mi Sára uměla vytřepat pytlík.
Doktor Zuckermann vždy bezpečně poznal časovou posloupnost kreseb. Ty druhé v pořadí měly totiž vždy jednodušší mnohem výstižnější kresbu a také jsem je nakreslil vždy mnohem rychleji. Sářin otec měl z toho takovou radost, že jsme se Sárou někdy koncem dne souložili už jen proto, aby měl do své sbírky Sářiných pornografických dvojaktů další přírůstek. Byl přesvědčený, že teprve mé kresby mu ukázaly, jak nádhernou a svůdnou má dceru. Velmi pak velebil Klimta za to, že byl takový rozsévač semene a že díky tomu setí jsem na světě.
Dokonce pod pseudonymem napsal do časopisu Esquire obsáhlý článek, nazvaný „O vlivu obecného chápání sexuality na výtvarné umění“. Jeho přízeň, Zuzi, se nám pořád finančně ohromně vyplácí pro jeho úžasné zahraniční bankovní styky. Finance nám s Evženem uspořádal tak, abychom domů odváděli jen opravdu nezbytné minimum a soudruzi byli spokojeni.
S odstupem času si jsem jistý, že má podrobná pornografická vyobrazení Sáry se jejímu otci líbila především proto, že na nich mohl zblízka a jak dlouho chtěl nahou dceru – a zejména její rozevřené pohlaví – pozorovat, aniž by mu hrozil trest. Sára nevynechala jedinou příležitost, aby se otci nepředváděla v rouše Evině. Vůbec bych se nedivil, kdyby v tuto chvíli spolu někde v Bonnu divoce šoustali. Kdo ví, po kom Sára tu smyslnost zdědila. Její maminku jsem viděl už pouze na fotkách a byla už na pohled velice vášnivá a taky všestranně velmi obdařená žena. Některé ty fotky byly takzvaně velice odvážné.“
„Seš si jistý, Viléme, že Gustav Klimt je tvůj dědeček? Nemůže to být ve skutečnosti všechno jinak? Dnes se nelže míň, než se lhalo dřív. Spíš naopak. To platí, jak jsem se už párkrát přesvědčila, i pro ty takzvané církevní kruhy.“
„Mohlo by to být jinak, ale to by má babička z maminčiny strany musela umět německy a musela by umět lhát o tom, co se – avšak až na svatbě mých rodičů – dověděla od Adély – od mojí babičky z otcovy strany.
Přímo ohnivě rusovlasá Adéla Kremerová – otcova maminka rozená Bílovská – měla v knize osudu napsáno, že bude trpět za svoji nádhernou zadnici, které byl fakt kus. Tu můžeš vidět na velkém Klimtově oleji, nazvaném Zlatá rybka. K vůli ní se o Adélu chlapi ve Ždárné na každé zábavě poprali a proto na radu pana faráře musela do služby do Brna ke starému zahradníkovi. Ten ji měl doopravdy rád. Když ji kromě fines souložení naučil dobře němčinu, tak ji poslal sloužit do Vídně k jednomu tajnému radovi – aby si víc vydělala a snad i udělala štěstí. Ten rada měl totiž náruživého syna na ženění.
Až po dvou měsících vídeňské služby si té báječné zadnice všiml jeden kolemjdoucí. Ten Adéle nabídl dvojnásobný plat, než jaký měla u toho tajného rady, byt vedle ateliéru a veškeré zaopatření, když bude jeho modelkou. Ten náhodný kolemjdoucí byl, jak už jistě tušíš, Gustav Klimt.
Adéla se do Gustava zamilovala možná proto, že i když jí každý den přímo před očima divoce souložil ještě se třemi a pokaždé s jinými, tak jí to dělával každodenně, nejdéle a měl z toho největší rajc. Až když byla těhotná, tak teprve procitla ze svého snu. Gustav si ji vzít odmítl, ale dal jí pět tisíc zlatých odbytného, což byly tehdy moc pěkné peníze. Za ně se v našich Uherčicích Adéla vdala za mladého pro časté bezvětří krachujícího větrného mlynáře s větřákem na Silničné – za Floriána Kremera – mého úředního dědečka.
Jak zjistil můj společník Evžen Plachý, tak úřední dědeček zacinkal těmi zlatými na správném místě a podle zápisů ve farní matrice se můj otec narodil jako manželský syn – a dokonce až deset měsíců po svatbě – tomu již před bankrotem zachráněnému větrnému mlynáři.
Legrační ovšem je, že velice podobný příběh bez podrobností si Evžen vymyslel dávno před výzkumnou cestou do Uherřic, aby nám hamburský nakladatel Kohlemann víc a ochotněji platil za naše grafické listy. Až když Evženovi na oslavě mých narozenin babička pověděla co ví a co bylo o Klimtovi napsáno v mi darované německy psané monografii, tak se Evžen rozhodl udělat si jasno. Jenže jedinou podivnou věcí je skutečnost, že podle obecní kroniky a dle záznamu pana faráře nedávno krachující větrný mlynář Kremer byl tak moc do větru, že do sbírky na opravu kostelní věže vložil sto zlatých – dvakrát tolik, co nejbohatší statkář Kremer z Nového dvora. Všechny ostatní zápisy mají svoji neotřesitelnou logiku…
Zuzanko, děvčátko mé boubelaté, mohla bys teď pro moje přežití něco důležitého udělat?“
„Pro tebe všechno na světě. Ovšem jen když pro tu svoji macatou zadnici nebudu muset trpět jako babička Adéla. Cítím totiž, že tvé ruce na mém zadku tě silně vzrušují. Začínám věřit, že i tu slabost pro pořádně vyklenuté ženské zadnice máš zapsánu v genech po tom Klimtovi. Neprozradila ti babička jestli měl Klimt taky tak báječně mohutný penis a varlata? Já na chvíli slezu a trochu ti to tvé přímo pohádkové nářadí ožužlám a olíbu.“
„To není nutné. Stačí když si lehneš na břicho a vystrčíš na mě svoji fakt impozantní katedrálu rozkoše. Ta mne i po tom bezva Githině přijímání do rodiny šíleně vzrušuje. Stále vidím tak pěkně zblízka, jak hezky a důrazně ti ji obdělával Karel a jak moc se ti nakonec líbilo, když už během dlouhého orálu úplně čiré a táhnoucí se provazce jeho lepivého ejakulátu ti vytékaly z pusy na ztvrdlé bradavky chtíčem nádherně vyprsených napajedel. Z tvých šťastných očí jsem znovu vyčetl, že pořádný sex – včetně podrobných řečí o něm – je to nejdůležitější ve tvém životě – že čerstvý ejakulát je tvůj zázračný elixír mládí.
Stejně tak nesnesitelně dráždivé bylo, když jsem ti katedrálu rozkoše po Kájovi – při úplném zanoření a díky gruppensexu nečekaně dlouho – vystříkával já, zatím co mi Gudrun přepočítávala varlata a Alenka mi tak nádherně masírovala prostatu zrovna v době, kdy nezmar Karel klečící Gudrun zezadu přivedl ke hlasitému orgasmu. Aby si můj do tvé úchvatné nádhery hluboko dorážející chuj dosyta užil až palčivé rozkoše, tak ta Karlova způsobná holčička Alenka mi k tomu jejímu čipernému prstu na mé prostatě do ouška vzrušeně našeptávala:
„Ty náš kanče Vili, nešetři na manželce a vystříkej úplně všechno! Mi to zatím tvojí rukou stačí a zítra mi to určitě bohatě vynahradíš v lázních na Ischii. Drž pěkně, Vili! Já ti moc ráda kdykoliv podržím, ale teď ti musím pořádně prostatu vyždímat. Zuzanka má moc ráda velké a pořádně prudké výstřiky. Když mi ji Kája ohodí i na prsech a ona si to zálibně rozmazává, tak pak je nejhezčí! Já ti proto, aby se ti mrdačka se mnou pořád líbila, udělám všechno, co si budeš přát a Kája mě za to navíc ještě pochválí…“
Zuzi, ona tě má moc ráda a neustále dbá, aby sis sexu co nejvíc užívala. A nejenom ty! Ona v tom našeptávání pokračovala:
„Podívej se, Vili, jak se naší Perle prcna škube a teče! Ty nádherně velké macaté kýty – pro tebe určitě buditelky chtíče – budou teď na přání taky tvoje. Tak hezky nám spolu bude často. Uvidíš. Nejenom ty nádherné nestydaté stydké pysky. Ona má velice smyslné i rty ve tváři.“
Netušil jsem, Zuzi, že gruppensex může být tak žhavá rozkoš. Že tak snadno dokáže lidi zbavit civilizačních – a většinou zbytečných – zábran a vrátit jim pramen čiré radosti z pouhé fyzické existence. Množení druhu je přírodou velmi dobře pojištěno. Žít v souladu s touto přírodou – to je můj životní cíl!
Ne, ne, Zuzi, na povstalce mi nesahej! K silnému vzrušení mi dřív stačilo, když jsem viděl tvoje odvážně vyklenuté půlky, tvoje nádherně silná a dlouhá stehna, širokou pánev a oblé boky. Až budeš kojit, tak budeš mít vemena jako kostromská dojnice. Ta je měla na rekordních třicet litrů denně. Je tě opravdu pořádný a nádherný kus. Tvá nahá krása mě fakt pořád rajcuje. Když si ale teď ze záznamu přehrávám to přijímání do rodiny, při kterém jsme si tak nestydatě a nesobecky užívali všichni, tak šíleně tvrdnu a to vzrušení je nezvlá…
Ách, ách… Zuzi, neotáčej se… ááá… nebo tu bude všechno mokré!… Drž, ty moje prdelko!… Ještě chvilku… a už budu… Ještě… ještě… ještě si sama prsti kundu… Ano, ještě můžeš… Ještě moment a už v ní zas budu na doraz!…Tvůj pořádný zadek to taky ještě potřebuje… Mrdej mě divoko… pičo moje chtivá!… Ano… Jak můžeš úplně nejvíc… Jako když jsi tak hezky jebala s Karlem… Karlův ocas by se nám teď moc hodil!… Vidět zblízka, jak ti kundu rozrajcuje, je fakt nádhera…“

“Karlovi stačí jen naznačit a je okamžitě tam, kde je jej nejvíce třeba. Slyšeli jsme vás mluvit, ale i když na tu dálku není rozumět, tak důvod jsme odhadli správně. Zuzi, polkni mého dudlíka, sama si rozevři prcnu a ty, Viléme, jí ho tam ještě tvrdě a hlavně rychle zezadu zarážej! Slíbil jsem Alence, že tě brzy za ní pošlu. Je po té šoustačce s Gudrun – stejně jako vy tady – stále chtivá a dám ruku do ohně za to, že si to uděláte ještě několikrát a kvalitně. Já už moc potřebuji, aby mi má dobrá víla Zuzanka věnovala svoji kvalifikovanou péči. Až po ní budu zase plně provozuschopný. Zuzi, už je tu otrok svého chtíče a tvůj pokorný a úslužný služebník… Duch Aladinovy kouzelné lampy je tu, ale i ty, Viléme, rychle vyplň manželčino přání a upaluj za Alenkou! Je rozněžnělá.“

„Vilímku, ty můj miláčku, buď teď na svoji Alenku moc hodný a nasávej a vytahuj jí bradavky. Kája, než odešel, mě tím sice už párkrát udělal, ale já mám v nich po tom skupinovém mrdání pořád takové pnutí, že bych je klidně mezi dveře přivírala. Prsy mám najednou ještě větší než má maminka a úplně tuhé. Pojď ke mně pěkně z boku a nech mi místo, abych mohla do šňůry roztáhnout stehna. Abys dobře viděl, jak se mi má pořád mokrá pizda při každém orgasmu z podojení škube a jak znovu tak krásně pramení.
Nemohla jsem už ani pořádně spát. Stále totiž vidím, jak tvůj bohatýrský chuj nezadržitelně a fantasticky hluboko zajíždí do naší Gudrun a jak jí za mé masáže prostaty vystříkáváš tu její nádhernou frndu s úžasným frajtrem ještě chvíli po tom, co se přestala křečovitě svírat a škubat. Dej mi jebulína do dlaně! Já jej něžně pohoním, abych ti jej mohla opečovávat, jak to umí Gudrun.
Nikdy nezapomenu to její „Carlo, mein Gott, komm doch näher!“ než svého boha hltavě polkla, aby on – za Zuzančiny skvělé masáže božských varlat – ji svěcenou vodou napojil. Tím se mi potvrdilo, že je to skutečná Perla, že se mezi nás dokonale hodí. Ta ochotná spolupráce na společné rozkoši je báječná!
Musíme se domluvit a když se ti po vyléčení Gudrun povede udělat nám děti ve stejnou dobu, tak si budeme moci s nimi pomáhat. To je přece skvělé!“
„Možná ještě skvělejší je – záležet bude i na tobě – že když vidím úplně zblízka tu ochotnou pohlavní spolupráci Zuzanky a Káji v jejich blažených tvářích, tak mi pyj okamžitě tak ztvrdne, že pak stačí úplně malinkatý pohyb předkožky, abych byl okamžitě a nádherně hotový. Jako bych Zuzku ojížděl celý večer a vyvrcholení si schovával až na sám konec. Bez toho pozorování jejich sehrané šoustačky mi to do ejakulace trvá o dost déle – a stejně to není ono!
Nikdy by mne nenapadlo, Ali, že pohled zblízka na rozvášněnou Zuzku – když si to divoce a bez zábran rozdává s jiným – je tak šíleně vzrušující. Byla jako dosud neobjevená mořská medúza, která se zpočátku ostražitě pomalu přibližovala ale pak bleskovým útokem pohltila Kájův penis, vtáhla jej do hlubin své pořád hladové kundy a ta jej pak v poklidu a důkladně ždímá a kouskuje.“
„Vili, miláčku, všeho nech a dej mi nejdřív pěknou pusu! Jo, na rty. Teď se mi jako já dívej úplně zblizoučka do očí a budeme si při tom říkat i ty nejsprostší sprosťačinky. Po té hromadné mrdačce v Gudrunině ložnici, ty můj Velikáne Velikánoviči, mám na tebe tak děsnou chuť, že mi čas do snídaně sotva bude stačit. Neměj obavy, ty můj báječný Spermatrysku! Když si to budou ti naši manželé rozdávat jako teď, tak je to jedině dobře a ani ty o nic nepřijdeš. Vždyť je ti pořád nablízku tvá kunda májová – nebo dnes ještě líp piča hladová – která ti tebe tak moc vzrušující bílou prdel ráda nastaví. Tím nastavím zrcadlo tvému chtíči. I to zvedání celé pánve v zrcadle ti předvedu pokaždé, když si řekneš…
Teď si ale říkám já. Podívej se, jak parádně je mé nadržené pičisko kluzké! Počkej, až ti to dopovím, ale pak mi zakruť obě bradavky a pořádně – opravdu silně – mi je stiskneš. Potom pěkně zblízka uvidíš, jak se mi má tak krásně rozcapená alenka-mrdalenka začně svírat a jak moc tou škvírkou zase poteče. Až jí při tom chtíčetoku roztáhnu pysky, tak ty mi do ní – a hned pěkně hluboko – zarazíš kokota, toho bohatýra Čurilu Plenkoviče. Nahoře v zrcadle uvidíš tu moji práci s pánví. Ta ti udělá moc dobře. A teď už začni!
Ách… ách… Vilímku, ještě!… Neboj se a tiskni mi vemena ještě víc!… Ách… ááách… jejej… ano… ano… áách… jó… jó, to je žrádlo!… Ách… áááách… jebej mě tvrdě!… Uúú… Jóó, tak je to správně!… Už budu… Víc… ještě víc!… Nebraň se tomu a stříkej!… Všechno, co za těch pět hodin dozrálo musí ven…
Nech, brouku, ať ti teď čuráka sama vyhoním!… Slyšíš, jak Zuzanka nádherně sténá? Taky se ti obrátím na břicho. Když jsem dole tak dokonale kluzká, tak mi toho nádherného óbršulina zarážej hluboko do vystrčeného zadku – ale v rytmu těch nářků Zuzančiny rozkoše. Dírku si vyber sám!
To bude nádherně symbolické. Nic nás už nerozdělí. Manžely jsem si vyměnily a i když za zdí, tak pořád mrdáme a vzdycháme spolu… Až bude skučet něžněji, tak to bude při šedesát devítce. To ji bude Kája určitě hodně dlouho lízat. Ona to má od něj moc ráda a jemu pak to křečovité a dlouhé škubání Zuzančiny ďuzny dodává sebevědomí a taky chuť k dalšímu mrdu. Jsem fakt šťastná, že se jim to spolu tak moc líbí. Víš…“
„Alenko, děvčátko moje zlatovlasé, proč už jen mlčíš? Neublížil jsem ti? Nebylo to přece jen moc divoké? Na co máš ještě chuť ty?“
„Víš, Viléme, chuť bych měla a hodně neodbytnou. Ale taky mám strach, že bych se ti mohla zhnusit nebo i zesměšnit. Mám strach, že je to moc brzy. Jenže po té hromadné mrdačce po jisté intimnosti toužím čím dál tím víc.“
„Jsi tajemná jako hrad v Karpatech. Já už vyjevený jsem, tak teď je správné, aby ses vyjevila i ty.“
„Když já tě mám, Vilímku, doopravdy ráda. A nejenom proto, žes mi slíbil udělat dítě. Hodně jsem o tobě přemýšlela a zjistila jsem nakonec, že jsi jedním slovem pomilováníhodný. I když máš samčí vybavení mimořádně velké – větší ani můj otec nemá a to je co říct – a taky potenci máš jako vyšlechtěný plemeník, tak u alfasamců obvyklá agresivita a touha po úplné dominanci nad samicí ti chybí. Necháváš ji, aby se sama projevila, aby nejdřív mrdala na svůj nejmilejší způsob. Proto tě mám už teď moc ráda. To zavání láskou, o které píší básníci a na kterou, jak víš, já po zkušenosti se strýcem Emilem nevěřím. Proto bys mi udělal radost, pokud by sis se mnou pořád tak pěkně i během kopulace povídal… a oslovoval mne – ovšem jen když jsme takhle sami a nikdo nás nemůže slyšet – Ali, ty moje pičo!
Bylo by mi to milé, protože by to bylo velmi pravdivé. Piča myšlení mužů zaměstnává pravidelně a často. Je jim skutečně milá a pejorativem se stala nezaslouženě. Pro piču spousta mužů udělá cokoliv. Vždyť piča – jak ji většinou muži chápou – krom slasti přináší to nejcennější – nový život, což je jediný původní smysl té básníky opěvované falešné lásky. Být pro tebe pičou se mi moc líbí. Že to slabomyslní pitomci považují za oplzlé mi nevadí. Pro mě je to upřímné vyznání té skutečné lásky. Když od prvního našeho setkání vím, že se ti moc líbím a hlavně moc tě sexuálně vzrušuji, tak mi to do ouška můžeš nenápadně šeptat – kdykoliv budeš chtít. Taková nenápadná důvěrnost vždy potěší. Bylo by to takové naše intimní tajemství a příslib rozkoše. Co myslíš?“
„Nejenže nemám nic proti tomu, ale mi se ta vulgární pravdomluvnost moc líbí. Žít v pravdě – to chtěl už slovutný mistr Jan Hus. Ovšem bacha! Od jeho dob se za pravdu upaluje. Takže moc rád bych věděl, jak chceš říkat mi.“
„Víš, Vili, v ruské literatuře existuje anonymní zveršovaná pornografická povídka o neuvěřitelně dobře vybaveném bohatýrovi jménem Luka Mudiščev, což se dá přeložit jako Lukáš Vajčatec. Pro tebe – pro tvoji sečtělost a rozměry – by se mi víc líbil „Velečur Velikán Velikánovič Vili Varlatec“. Těch pět velkých „vé“ – pět zkratek pro vítězství nad chtíčem s tím nejlepším nakonec – tě vystihuje dokonale. Vždyť správná a vydatná činnost varlat je pro skutečnou lásku spolu s vaječníky nejpodstatnější. I když každá piča chce mít kvůli své rozkoši co největší jen to pouhé potrubí k přepravě spermií.
Ty, můj Viléme, bys mohl být na takové pojmenování hrdý. Někteří znalci jsou totiž přesvědčeni, že autorem tohoto zlidovělého pornografického skvostu je sám zakladatel moderní ruské literatury romantik Puškin. Jeho pradědeček Hannibal byl oblíbený černoch Petra Velikého a dokonce kamarád Voltaira.
Po tom, co nám o rodu Kremer povyprávěl Zuzanin strýc, si myslím, že také Puškin a Klimt museli mít v genech zapsány negroidní rysy. A ty – můj Vili Varlatče – jsi živým důkazem, že takový zápis je trvanlivý a snadno se dědí.“
„Nevím sice jakými cestami – a ani po kom skutečně – jsem informaci pro rozměry mého pyje zdědil, ale bezpečně vím, že zvědavý jsem po mamince. Moje mamka by určitě chtěla vědět, jak víš, že tvůj otec má samčí vybavení mimořádně velké. To ani mi s tvojí tváří způsobného děvčátka dohromady moc nejde. A vůbec! Kolik samců už si viděla, že můžeš hodnotit?“
„Kdo se neptá – ten se nedozví. Rodné příjmení mám Filová – ano, ten hromotluk hospodský můj otec Alois – byl a je v našich Uherčicích opravdu uznávaný divadelní ochotník. Maminka Magdalena – po ní jsem prsatá – ještě stále učí na jazykovce v Brně. S námi na statku vedle hospody s divadelním sálem bydlela – jak jsem ti už říkala – teta Hedvika a její manžel Emil. Ten divadelní sál s velkým jevištěm je pro mne velmi důležitý. Tam jsem vídala to, co některá žena ani v dospělosti naživo neuvidí. Oba moji rodiče jsou totiž sexuálně velmi náruživí. Za maminkou ještě dnes jezdí její kyjovský gynekolog Jandora, aby mému otci pomáhal ukojit jeho velice náruživou biblicky hříšnou údajně Kristovu manželku Magdalenu. Aby nebudili tetu a strýce a taky podezření, že dle názoru spoluvěřících znesvěcují svátost a lože manželské, tak se svým opravdu náruživým radovánkám oddávali vždy až po uzavření hospody za staženou oponou na jevišti.
Můžu tě ujistit, můj Vili Varlatče, že kdybys ve vhodnou chvíli vykoukl z nápovědní budky na prkna, která znamenají svět, tak bys o tom světě načerpal vzrušující informace. Na zelené dece – představující trávník v zahradě Eden – bys například viděl, jak pouhé dva metry před tvýma očima tvoje maminka v zaručeně realistickém odění pramáti Evy zvedá a rozevírá nejenom silná stehna. To aby stejně realisticky oděný Adam mohl do Evy svým obrovským penisem bušit jako hluchý do vrat tak dlouho, až své dosud aktivní mohutné hýždě statného kopulujícího samce zastaví, aby svému dlouho se škubajícímu inseminačnímu údu popřál svobodu hloubkového pohybu a tvé mamince potřebné ticho pro srdceryvné mučivé rozkoše plné sténání.
Mohu dosvědčit, že se ti ochotníci – doktor Jandora a můj otec – v roli Adama pravidelně a velmi ochotně střídali, což Evě nejenom nevadilo, ale přes všechen ten hlasitý jekot ji velmi těšilo. V tom prastarém kuse měla totiž režii.
Když už jsem zašla do těchto podrobností, tak ti musím, jak se říká, nalít čistého vína. Na tato pozorování jsem si zvykla, což bylo moc užitečné, když teta Hedvika a strýc Emil tak náhle nebyli.
Než mi psycholog umožnil návrat do školy, tak rodičům rozpačitě doporučil, aby můj psychický úraz z nenadálé ztráty hned dvou velice blízkých osob překryl nějaký silný emocionální – vzhledem k mé plnoletosti – nejlépe už sexuální zážitek. Abych co nejdříve na smrt zapomněla a těšila se na život. Mamka se poradila s doktorem Jandorou a ten si nás pozval do ordinace na konec ordinačních hodin.
O doktorovi se říkalo, že polední přestávku striktně dodržuje proto, že se souhlasem často i přítomné manželky pravidelně souloží se svojí moc hezkou mladičkou sestřičkou. Při prvním pohledu na ni jsem okamžitě uvěřila.
Přičinlivý amant mé maminky měl nejdříve osvětovou přednášku na téma všeobecné prospěšnosti sexuálních styků, ke kterým nahota samozřejmě patří. Potom nám všem nařídil, abychom se svlékly a sám šel rychle příkladem. Když úplně nahý se ztopořeným pyjem obvyklým vyšetřením na koze zjistil, že od posledního vyšetření už téměř nejsem panna, že hymen už téměř neexistuje, tak se nechal slyšet, že jeho nepatrný pozůstatek – tento drobný technický nedostatek – bude muset sám šetrně odstranit, aby případná bolest pozdějšího zákroku neznesnadňovala pravidelný sexuální život, jenž bych už konečně měla zahájit.
Aby mne zbavil nemístného ostychu a patřičně mne navnadil, tak jsem na koze musela uvolnit místo mamince. Na jeho příkaz jsem pak úplně zblízka – ale moc ráda – sledovala, jak už známým docela slušně vyvinutým a dobře ztopořeným penisem proniká do vagíny mé štěstím zářící maminky. Byla vidět radost, se kterou si vulvu sama velmi široce rozevírala a kterou ztopořený pyj doktora Jandory nadšeně vítala. Báječně tekla, přitahovala si jej za boky, hlasitě a nečekaně vulgárně – jako nějaká nadržená děvka – jej povzbuzovala a její šťastný úsměv ještě zesílil, když jsem jí na její přání začala stimulovat ztvrdlé bradavky. I když jsem ji na jevišti za oponou slyšela říkat milencům spoustu oplzlostí, tak mne udivilo, že středoškolská profesorka jazyků dokáže vlastní dceru s úsměvem vyzvat: „No tak, děvenko, nač ten prudérní ostych! Už nejsi malá holka a proto své mamince ta její vemena pořádně podoj! Za chvíli ti tu nádheru ráda oplatím. Uvidíš, jak hezky to udělá tvé kundě. Tehdy …“
„Promiň mi, že ti skáču do řeči. Mám tomu rozumět tak, Ali, že si se z ničeho nic svlékla před nahým milence vlastní maminky – se kterou on pak – jak už tuším – před tebou i před nahou zdravotní sestrou souložil? Neumím si představit, že bych se k něčemu podobnému dokázal odhodlat.“
„Uvědom si, můj milý, že to nebylo z ničeho nic. Během dvou měsíců jsem přišla o ještě mladou tetu a o přiměřeně mladého strýce. Uvědomila jsem si, že i když tu dnes jsem, tak zítra tu už být nemusím. Díky vzdělání jsem si už na tetině pohřbu vzpomněla na latinské „memento mori“ a na Horatiovo „carpe diem.“ Tou ztrátou příbuzných jsem najednou dospěla. Navzdory doporučení psychologa jsem pamatovala především na smrt a hleděla užít dne, když nevíš, jestli – a ani tento náš dnešní – není už poslední. Od té doby jsem na některé debilní názory odborníků přímo alergická. Odhodila jsem tehdy ponejprv a velmi ráda všechny takzvané morální zábrany. Abych ti ty intimnosti dokázala vypovědět, tak mne, prosím, nepřerušuj.
Určitě tě nepřekvapí, ty můj Varlatče, že jsem měla mokrá stehna ještě spíš, než mi překrásná nahá sestřička Emilka po pohlazení zadku ponejprv sáhla na klitoris a pak mi velmi hezky a znalecky prstila piču. To aby se mi hezky uvolnila. Smyslné nahé Emilčino tělo mě tehdy ponejprv tak chtivě vzrušilo, že se to zatím jiné ženě nepovedlo. Ani Zuzanka mi nedokáže vyvolat tak mrazivou husí kůži. Tu palčivě mrazivou slast Emilka přerušila teprve na pokyn pana doktora, jenž se dožadoval masáže prostaty. Emilka si ukazováček namočila do velkého kelímku s nějakým čirým krémem a bylo vidět, že to nebude první masáž, kterou svému šéfovi poskytne. Když mu přes konečník hbitě nahmatala prostatu, tak se zduřený penis tak zvětšil, že druhou rukou mu úplně stáhla předkožku daleko za žalud a za ten k výstřiku připravený inseminační úd nasměrovala doktora Janderu mezi maminkou rozevírané stydké pysky. Pro mne to jsou nezapomenutelné a neopakovatelné okamžiky.
Tehdy jsem, Viléme, byla strašlivě vzrušená, ale taky vděčná. Třeba Emilce za to, že mi naznačila, abychom společnými silami tlakem na zadek stojícího doktora Janderu přiměly zasunout žalud hluboko do maminčiny pochvy. Bylo na něm vidět, že to dělá rád. Moc se mi líbil detailní pohled na ejakulaci. Ty vůlí nezvladatelné křeče penisu – jenž úplně vyplňoval pochvu mé mamince – mne fascinovaly. Abych se mamce odvděčila za tu radost, tak jsem jí v tvrdým penisem pravidelně a důkladně rozevírané vulvě stimulovala zduřelý klitoris. Byla jsem vzrušená, ale taky moc šťastná, když se za malou chvilku maminčina vagína začala svírat zrovna ve chvíli, kdy i díky Emilčině zesílené masáži prostaty sebou začal hluboko zanořený pyj křečovitě škubat. V tu chvíli jsme se na sebe s Emilkou spokojeně usmály a intenzitu stimulace jsme ještě zvýšily. Obě jsme z bouřlivého a hlasitého vyvrcholení obou milenců měly radost. Usmívaly jsme se na sebe jako dvě nezbednice, jimž se náhle podařila nějaká moc pěkná lotrovina. Proč by nás jinak při ejakulaci sténající nahý doktor výhrůžně vyzýval: „Jen počkejte, vy děvky moje!“
To shromáždění čtyř úplně nahých a smyslností zcela ovládaných těl bylo nádherně živočišné a spontánní. Při doznívání dlouhého maminčina orgasmu jsem zpočátku nevědomky druhou rukou hladce vklouzla do Elištiny kluzké vagíny, která mi vyšla naproti, aby se mé prsty dostaly do toho vlahého sídla rozkoše co nejhlouběji. Byla to nejkrásnější protože nejvzrušivější chvíle toho památného dne. Ve skromné, velmi přičinlivé, sexuálně mimořádně inteligentní a odborně skvěle vycvičené Elišce jsem objevila nový rajský ostrov smyslné rozkoše. Velice aktivní jen nepatrně starší dívka vzrušeně dýchala úplně otevřenými ústy, proti mým prstům tiskla podbřišek, jednou rukou skrz konečník masírovala doktoru Janderovi prostatu v rytmu jeho dlouhých výstřiků a druhou rukou mu mnula vyprazdňovaná varlata. Já jsem v přebytku z vagíny vystřikujícího ejakulátu mamince stimulovala pěkně zbytnělý lusk klitorisu, zatím co mamka – při vypnuté hrudi – si ta svá mohutně čnící vemena sama dojila. Že byla spokojená – to bylo jisté. Jinak bych neslyšela: „Ríšo, ty můj hochu ocasatej, neboj se a pořádně mi tu svrbivou roštěnku naklepej!“ Byla jsem velmi vzrušená a měla jsem obrovskou radost.
Doktoru Jandorovi jsem z té radosti vysála penis, když s ejakulačními zásuny do teď už úplně mokré maminčiny pochvy skončil. Překvapilo mne, že mi to čištění jde tak snadno, že nemusím jako maminka na jevišti tomuto Adamovi tak vytrvale a hluboko jeho zbytnělý žalud polykat. Doktorovo bílé sperma mělo chuť vlašských ořechů a proto jsem se už nedivila, že maminka tak ráda a často si je od obou Adamů nechávala nastříkat do otevřených úst – až do poslední kapky. A někdy tak hluboko, že se jím – avšak radostně – dávila. Ráda i několikrát za noc. Kdybys, ty můj Velikáne Velikánoviči Varlatče, někdy zahlédl velmi zarudlý a smyslnou vášní až znetvořený jindy tak krásný jemný obličej mé maminky, i ty bys poznal, že polykání spermatu je její oblíbená lahůdka náruživé labužnice, která pro smyslnou rozkoš ráda udělá cokoliv.
Doktor Jandora hned úvodem v šerosvitu své ordinace neúmyslně vytvořil úžasnou a taky velmi symbolickou kompozici čtyř nahých postav, za niž by se nemuseli stydět ani malířští géniové. Všechny osoby a všechno dění se točí kolem ústředního bodu, jímž je operačním svítidlem nasvícená vulva ženy se široce rozevřenými stehny ve chvíli, kdy do ní vstupuje žalud velkého žilnatého pyje.
Neumíš si představit, Vili, s jakou nedočkavostí a s jakou radostí jsem maminku vystřídala na té vyšetřovací koze. Se stejnou radostí jsem rozhodila stehna a pořádně si roztáhla stydké pysky. Byla jsem tak šíleně vzrušená a tak kluzká, že protržení malých zbytků hymenu jsem téměř nevnímala a následující frikční pohyby pyje ve vagíně mi hned od samého počátku byly docela příjemné. Bolest po vytržení zubu byla rozhodně mnohokrát větší. Nejspíš za to mohla skutečnost, že konečně – jako jedna z posledních ve třídě a až po dosažení plnoletosti – jsem se zbavila zařazení mezi „kundy nejeté“.
Proto mne docela mrzelo, že známý vošoust doktor Richard Jandora mi celkem rychle navodil můj první koitální orgasmus a po několika záškubech stříkajícího pyje se omluvil a rychle zmizel. Údajně za manželkou. Už tenkrát jsem si během rozkoše z orgasmu umínila, že budu jetá často a moc důkladně – avšak v souladu s poučením moudrých filosofů o pomíjivosti lidského života. Zapomínat na smrt odmítám a užívám důkladně i noc, která ke dni také patří!
Když jsme se v ordinaci ocitly tři samičky samy – a všechny už nahaté – tak se díky naší neukojenosti děly věci. Začalo to však docela nenápadně.
Sestřička Emilka využila mé vhodné polohy na koze. Vypláchla mi vagínu nějakým roztokem a dala mi polknout pilulku proti početí. Poněvadž jí jediné si její šéf svým penisem nevšiml, nedalo mamince moc práce přesvědčit Emilku, aby na té koze zaujala pozici obvyklou u vyšetřovaných. Na maminčin pokyn jsem tehdy zjistila, že jen o pár roků starší Emilka má pro mne moc chutný a až magicky přitažlivý poševní sekret. Silně vzrušená jsem si jej přímo labužnicky vychutnávala, když jím při orgasmech zaplavovala svou avšak mnou mlsně vysávanou vulvu. Tu nilskou pravidelnost záplav vyvolávala vzrušená maminka zkušenou stimulací dvou opravdu nádherných velmi přiměřeně narostlých prsů, jejichž mimořádnou mladou krásu zrakem i hmatem obdivovala. Já jsem mohla oči nechat na jejích z vyvýšených dvorců stupňovitě vystouplých velkých bradavkách. Určitě i pro jejich krásu mamka Emilku pozvala k nedělní odpolední návštěvě u nás doma s tím, že si pro ni do Strahovic přijede naším spartakem.
Domů jsme však odjely až potom, co smyslnost vyzařující mamčino i Emilčino tělo si víc jak hodinu užívalo žhavé rozkoše při několik orgasmů dlouhé a docela hlasité šedesát devítce na pohovce za zástěnou. Tu mamka, ve své pedagogické naivitě, odstranila – abych se přiučila. Jako bych nikdy nebydlela na dívčím internátě! Nezahálela jsem a pilně jsem užívala dne.
Seděla jsem na hraně židle s nestydatě rozevřenými stehny a při pozorování chtíčem pohlcených dvou opravdu velmi krásných nahých ženských těl jsem si z hygienických důvodů stimulovala pouze klitoris, abych mohla pozorovat zvětšující se loužičku na podlaze ordinace, do níž jsem silně vzrušená hmotné projevy opravdové lásky pilně a pravidelně přikapávala.
Tehdy, ty můj Vili Varlatče, jen pár okamžiků po tom, co jsem byla dobře připravena pro pravidelné pojímání ztopořených penisů a když jsem první už i pojala, zjistila jsem nečekaně, že nejnádherněji vonící květinou je pro mne dobře a často rozbryndávaná vulva, že nejpravdivější a nejpoetičtější mojí básnířkou už není ředitelka toho našeho gymnázia pro mimořádně nadané, ale Sapfó – starořecká dávno mrtvá ředitelka dívčího gymnázia z ostrova Lesbos.
Hleděla jsem se stehny rozevřenými na dvě rozvášněná milující se nahá ženská těla a se vždy až do vyvrcholení vytrvale honěnou prcnou jsem si nad tou louží sekretu slíbila, že ať bude další koitus jakkoliv veliká rozkoš, tak o smyslné rozkoše, pocházející z toho nádherného Emilčina těla, se připravit nenechám. Měla jsem tehdy ve škole a na intru dvě milenky, se kterými jsem si pravidelně a moc ráda dělala dobře. Často i na rychlovku během velké přestávky. Ony byly posedlé mými masitými a pěkně vibrujícími stydkými pysky, novořecky si mne pojmenovaly na Ali Oreosmuni – což je česky Ali Krásněpičatá – ale i když mi jejich jejich prcny ve všem vyhovovaly – ani k jedné z nich jsem nepocítila tak neodbytnou náklonnost jako k této tak nádherně prsaté a taky kypré teprve začínající zdravotní sestře. Kdykoliv stačí přivřít oči a i dnes vidím její vzrušující chtíč vyzařující nahotu a cítím vůni její v dlouhém orgasmu se zmítající medové linky – elinky. Pravdivě řečeno, ty můj milý Viléme Varlatče, bylo to neobvykle silné a opravdové. Tehdy jsem si to uvědomila poprvé. Opravdově jsem se zamilovala. Toužila jsem po té Emilčině celou svojí velmi často až palčivou touhou tekoucí pičou.“