Tenkrát před řadou let 01 – Fotograf

Celé to začalo už před pěknou řádkou let. Lukáš se prohraboval hromadou starých fotek. Já koukala na televizi a můj starej si četl v nějakém časopise. Lukáš se najednou zastavil a chvíli si prohlížel jednu fotku. Když ji ten můj tenkrát pořídil, ani jsem netušila, že ji nechá z filmu udělat, ale když už jednou byla hotová, tak mi bylo líto ji vyhodit. Cvaknul mne totiž na záchodě s kalhotkami pod koleny, jak tam tak sedím jen v tričku a navíc šlo poznat, že bez podprsenky. Vidět nebylo nic, ale bylo jasné, že jsem, mírně řečeno, v rozpacích. Z gesta je vidět, že nechci, aby to fotil, ale smála jsem se do objektivu. Tenkrát jsme byli na dovolené u moře a Lukášovi bylo asi šest nebo sedm. Když ta fotka vznikla, už asi spal.

No a teď o nějakých deset let později mi tu fotku cpal před oči a ptal se, kdo to fotil, kde to bylo a že vypadám báječně, že mi to na té fotce náramně sluší. Koukal střídavě na fotku a na moje kozy. Na fotce jsem evidentně byla bez, ale teď jsem podprsenku měla.
Abyste to pochopili, ne, že bych měla nějaká enormní prsa, ale mám je vybavené docela nadprůměrnými bradavkami. Koneckonců, ten můj starej mi říkával „špuntilko“. To bylo kvůli nim.

„Zeptej se támhle svého tatínečka,“ poradila jsem mu. „To byl vždycky sprosťák a bavily ho všelijaké voloviny,“ docela kysele jsem kývla hlavou tím směrem.
Lukášovi bylo tenkrát osmnáct a naprosto drze se zeptal: „Hele, tatí, nějaký akty jsi náhodou nefotil? Třeba by to mámě na nich taky takhle slušelo. Nemáte je někde schovaný?“

Manžel tenkrát jen zvedl oči od svého časopisu (nic jiného nikdy snad ani nečetl) a jen zavrčel: „Starej se o sebe a neotravuj s takovýma kravinama. Zeptej se mámy.“
„Mami, vy je fakt máte? Tedy takový fotky,“ dodal.
„Slyšel jsi tátu. Nemáme nic takovýho. Jak tě může taková blbost vůbec napadnout, Luky,“ dost podrážděně jsem mu odsekla.

Je na místě, abych dodala, že s mým mužem jsme byli těžce na kordy, protože jsem zjistila, že si nabrnknul asi o víc než patnáct let mladší kočku od nich z práce a najednou začal jezdit na nějaká školení, prý v rámci „zavádění nové technologie“. Hovno školení. Mně bylo skoro čtyřicet, jemu skoro padesát a jezdil s ní píchat na nějakou chatu. Zřejmě to trvalo už skoro rok a já to zjistila teprve asi dva měsíce před touhle trapnou scénou. Pokud vůbec slyšel, o čem je řeč, o čemž jsem si nebyla jistá, protože se absolutně přestal doma o cokoliv zajímat, tak to přehodil na mne.

Jasně, že jsem mu pózovala nahá. Když jsme byli mladší, bavilo nás všechno možné, a dokonce jsme mu pózovaly i se sousedkou, co bydlela o patro níž. A kdyby jen to, on se toho o něco později účastnil i její manžel. On si totiž myslel, že máme s Vojtou sex ve třech a nevěřil, že ne. Mě tenkrát ani nic podobného nenapadlo. Nahota mi absolutně nevadila, koneckonců, už i moji rodiče jezdívali na nudistické pláže k Baltu do Německa a my potom taky a nejen tam. Ale to neznamená, že by šlo o nějaký sex.
Já zbožňuju plavání v moři bez plavek. Nebo i v rybníku či v nějakém jezeře. Jenže ten můj starej vůl se zmínil Robinovi, to byl manžel sousedky Dáši, že nás fotil a že jsou to fakt docela hezký fotky. Tuhle, co si Lukáš prohlížel, si nechal udělat spolu s ostatními fotkami z dovolené někde v nějakém labu barevně, ale ty akty si dělal sám doma jen černobílé.

Takže teď už je asi jasné, že Robin rozhodně chtěl takové focení vidět. Dášu to náramně rajcovalo, mě to nijak zvlášť nebralo, ale nebyla jsem proti. Koneckonců, věděla jsem, že vypadám fakt asi dobře. Chlapi se za mnou otáčeli a všichni mi říkali, že vypadám o pár let mladší, než skutečně jsem. To už od puberty. Lukáš už byl dávno na světě a po mně chtěli ve vinárně občanku, jestli mi je osmnáct…

Jenže ouha. Když Vojta viděl, jak to Dášu baví a že začala trochu provokovat Robina, tak si přisadil, a nakonec po pár skleničkách džinu s grepovým džusem ukecal Robina, ať se k nám přidá. Že o nic nejde, jen prostě pánský akt a pak smíšený akt, no prostě kecy.
Ještě bych snad měla říct, že jsme napřed pózovaly s Dášou ve spodním prádle, v kalhotkách a podprsenkách a pak taky jen v takovém saténovém kombiné a v pár dalších docela sexy věcech, které ten můj chlap odněkud na tohle focení přitáhl a my si to ve vedlejším pokoji na sebe hodily. Na Robinovi bylo vidět, že ho to pěkně vzrušuje, protože když si od Vojty dal říct a sundal si džíny, tak bylo vidět, že má ve slipech náramně pěkné vybavení. Shodil i košili, takže nebylo pochyb o tom, že je to fakt pěkný mužský, i když tedy rozhodně nebyl můj typ. Popravdě, byl malinko jednodušší a na můj vkus takový dost živočišný.

Vojta býval pozorný, něžný gentleman a navíc byl hezký a připadal mi být náramně chytrý. Prostě byl to chlap, do kterého jsem se okamžitě zamilovala. Byla jsem blbka po střední škole, první rok na vejšce a nechala jsem se od něho sbalit na nějakém mejdanu. Bohužel, to se stalo i vícero ženským a on to využíval, jenže já byla spoustu let úplně slepá.
Lukáše mi udělal hned uprostřed studií, ale aspoň mi moc pomáhal, takže jsem školu dodělala. Když jsem pak po Lukášově narození po víc než patnácti letech na to přišla, tak se všechno zlomilo a jediné, co jsem chtěla, byl rozvod. Prostě vědomí, že jsem mu posluhovala, dělala první poslední a podržela mu, když si zamanul a on mezi tím zvedal sukně jinde, mi ho nadobro zhnusilo.
Dřív to skrýval, ale ten poslední rok dal jasně najevo, že na nás kašle, protože dal přednost té pipině od nich z práce. Přitom musím přiznat, že milování s ním byla božská záležitost. On prostě vždycky přesně dokázal vycítit, na co je ta správná nálada nebo stačilo naznačit a vydrželi jsme si hodinu jen tak mazlivě hrát a pak se nekonečně dlouho pomalu milovat, ale jindy zase přišla hotová smršť, kdy jsme byli úplně vyřízení po pár minutách.
Bohatě nám to stačilo jednou za večer, někdy třeba dvakrát. Ze začátku třeba třikrát týdně, ale s Lukym pak bylo dvakrát týdně ažaž, častěji jednou týdně, protože škola nebo práce a pak Lukáš a chata a dělat doma úplně všechno, protože Vojta byl věčně někde pracovně pryč. Ale bylo to báječný. Jenže pak se po letech ukázalo, že pracovně pryč bylo hodně často něco trochu jiného…

Ale zpátky do děje. Jasně, že Vojta si taky všimnul, že Robinovi v těch slipech pěkně stojí, i když se snažil natáčet tak, aby si toho nikdo nevšimnul.
„Hele, Robine, to vůbec nevadí, že se ti z holek postavil. Jsou přeci obě parádní kočky a v sexy prádle k tomu. Přitul se nějak eroticky k Dáše, zkus jí třeba políbit, nebo nějak pohladit to její pěkný prsíčko a ty se koukej tvářit svůdně, Dášenko a zkus ho nějak eroticky provokovat. Já budu číhat na ten správný okamžik.“
Tenkrát neměl digitální foťák, takže musel každou fotku dobře připravit. Pak jsem pózovala s Robinem já a Vojta po něm chtěl, aby mi položil ruku pěkně na tu mojí kočičku. Tenkrát se samozřejmě zeptal, jestli mi to vadí. Robinovi to nevadilo, to dá zdravému, ne? Ono to bylo docela příjemně vzrušující. Hlavně, když mi prstem projížděl celou tu její rýhu a oba jsme čuměli do objektivu tak, jak si nás Vojta dirigoval.
Já mu zase směla zmáčknout to jeho péro a bavilo mně, jak se u toho kroutil, jak ho to rajcovalo. Lukáš už dávno spal a my se docela bavili. Upíjeli jsme ten gin s grepovým džusem a Vojta pak chtěl, abychom jakoby smyslně Robinovi pomáhaly sundat ty jeho slipy. Byly to docela zábavné fotky. Obzvlášť, když na nás vystřelilo to jeho péro. Dáša z toho byla úplně hotová a začala mu ho kouřit, což Vojta taky vyfotil. Ještě si jí pootočil, aby byl ten záběr lepší.

Pak jsme s Dášou zůstaly já v kalhotkách a ona v tom saténovém kombiné a Vojta fotil mne, jak mi Dáša cumlá ty moje špunty a pak jsem nechala i Robina. Poté zase vymyslel, abych Dáše povytáhla ten její úbor a aby jí Robin dával pusu na tu její chlupatici – měla jí úplně přírodně blond zarostlou. Pak se mně zeptal, jestli mi Robin může pomalu stahovat kalhotky, že to bude super fotka na památku a já mu na to kývla.
To už měl v tom svém Olympusu asi třetí nebo čtvrtý film. Vyšlo to náhodou skoro všechno moc pěkně. Na rozdíl od Dáši jsem ji měla zrovna docela pěkně zastřiženou a trojúhelník těch tmavých chloupků byl na těch fotkách moc hezky kontrastní. Koneckonců, ony byly vidět už před tím skrz ty kalhotky. Měla jsem tam jednak takové jemně krajkové a jednak z takového úplně jemně pavučinkového skoro průsvitného materiálu. S Dášou jsme si je střídaly, protože jsme byly skoro stejně velké – to všechno přitáhl Vojta. Když jsme fotili ty první akty nebo poloakty a pak i s Dášou, tak to bylo takové decentní, ale před Robinem to Vojta postavil do úplně jiného světla a ty fotky byly hodně odvážné. Skoro bych řekla, že to je slabé slovo.

Zábava gradovala s každou další skleničkou a s každým dalším Vojtovým nápadem a my mu všichni tři tohle baštili a poslušně jsme dělali, na co si vzpomněl. Bylo mi jasné, že Robin je v sedmém nebi, protože se dvěma holkama nikdy nikde nebyl a já se tím bavila. Takže už asi chápete, že došlo k tomu, že Vojta poprosil Dášu a Robina, jestli by jim nevadilo, kdyby naznačili na širokém gauči, co jsme tenkrát v obýváku měli, jako že spolu šukají. Že to nemusí dotáhnout, ale jen naznačit, jak Robin míří tím svým klackem do Dášiny pindy a jak mu ona dělá dost místa.
Vyzkoušeli několik pozic a Vojta posouval stativ sem a tam, a nakonec byli tak zblblý, že když Vojta zavelel: „To je ono! Takhle je to perfektní, ještě jí ho strč malinkej kousek dovnitř,“ tak jí ho tam Robin na kousek nasadil, zeptal se Vojty: „Dobrý? Máš to?“ a když zaslechl: „Jo, perfektní!“, tak ho tam Dáše prostě šoupnul až na dno.
Ta jen hekla, vytřeštila na něj oči, pak na nás, ale protože už z toho všeho byla děsně nadržená, tak si ho přitáhla do sebe.
Vojta to všechno nafotil a pak jen povzbuzoval Robina: „Jo, to je ono! To je ono! Všechno to tam určitě mám! Píchej ji pořádně, Robine! Dášo otevři se víc! Obejmi ho nohama! Jo, to je ono! Dívej se mu do očí! Teď se dívej na mne!“
Vojta vyváděl jako pominutej a nemohla jsem si nevšimnout, že se péro z toho divadla postavilo i jemu.

Nebudu zastírat, že mi bradavky taky pěkně trčely a že když jsem si na jednu mimoděk sáhla, zjistila jsem, že jsem úplně mokrá. To už jsem taky byla po předchozím pózování nahá. Jen jsem zírala, jak Robin divoce klátí Dášu a pak už akorát zavyl, jako že už je a ona zaječela a bylo hotovo. Pěkný fofr. Vojta ještě zachytil i to, jak se Robin s hekáním odvalil stranou a jak z Dáši vytéká jeho semeno. Fakt nekecám, to všechno na těch fotkách bylo.

Jenže to nebylo všechno. Vojta se ovládal už moc dlouho, takže ze sebe strhnul kalhoty i slipy, povalil mne bez nějakých dlouhých řečí na zem, pravda, já moc neprotestovala, protože po tom všem jsem si nic jiného nepřála, a normálně mne ošukal před našimi sousedy na koberci, až jsem si udělala na zádech spáleninu o koberec. Dodnes tam mám jizvu. Z toho moc fotek není, ale něco je, protože Robin sice ani netušil, jak se s tím foťákem zachází, ale Dáša něco nacvakala. Bylo to sice všelijaké i rozmáznuté, ale Vojta i z toho dokázal udělat docela slušné fotky. Už jsme to ale nikdy nezopakovali.

Takže asi tak. No a já teď existenci těch fotek Lukášovi zapřela.
Byly uložené v jedné škatuli ve sklepě, co byla označená jako staré knihy. Těch škatulí tam byla kupa, protože já pořád nějaké knihy kupovala, doma je časem nebylo kam dávat, tak končívaly ve sklepě v krabicích. Tyhle z toho večera byly v jedné větší knize, ze které zbyly jen desky a byla v té krabici vespod. Kromě ní tam byla ještě druhá kniha a tam byly jen normální jakoby umělecké akty, kde jsem Vojtovi pózovala buď úplně nahá nebo jen tak s něčím malým na sobě nebo nějak částečně zahalená a různě nasvícená – Vojta měl i nějaká extra světla, nerad fotíval s bleskem.
Těch fotek s Dášou a Robinem bylo skoro sto padesát. Mých asi stovka a Dášiných asi třicet. Bylo nám líto je vyhodit, ale když už pak byl Lukáš trošku větší, tak jsme ty vydlabané knihy radši dali do sklepa. Možná, že tak dvacet fotek nebo i víc bylo fakt hezkých, že by mohly i na výstavu, ale to jsem Vojtovi nedovolila. Nechtěla jsem, aby mě očumovali lidi jen tak, protože by se třeba našel i někdo známý. Vojta totiž fotil jednak opravdu rád, ale taky fakt dobře. Měl pro dobrý snímek cit. Mohl se klidně živit jako fotograf.

Ale ať se tedy s tím svým vyprávěním někam pohnu. Zkrátka jsem v té době neměla náladu na nějaké řeči ohledně starých fotek, tak jsem jen na Lukáše zavrčela: „No co, zkrátka tvůj táta fotil kde co, a nestyděl se vyfotit mě i na záchodě. Určitě tam máš kupu lepších fotek.“
„Hmm, ale koukám, že jste z toho asi měli oba docela zábavu, ne?“ prostě bylo mu z té fotky jasné, že tenkrát jsme se s Vojtou bavili kdečím a věděl, že focení bylo velké hobby jeho táty.
Lukáš ještě chvíli zkoušel otravovat, ale nakonec se smířil s tím, že když nemám náladu, tak se nic dalšího nedozví a s tátou se nebavil od té doby, co jsme se děsně pohádali kvůli té jeho žabce. Sice jí bylo málo přes třicet, ale pro něj to byla žabka. Nicméně přiznávám, že byla pěkná. Taková vysportovaná štíhlina. Jen jsem si nedovedla toho svého starého debila představit s nějakým miminem a ona by určitě nějaké chtěla. Akorát, že to už nebyl můj problém.

Do půl roku nás rozvedli. Jenže byt byl psaný na něho a nás zase on nemohl jen tak vykopnout na ulici, takže sice byl většinou mimo, ale půlku věcí si nechal z principu v našem bytě a občas se objevil.
Náklady na byt jsme platili napůl a každý jsme měli půlku lednice a každý jsme uklízeli půlku bytu nebo jsme se střídali. On mi sice nabídl, že mi byt prodá za běžnou tržní cenu, ale těch iks miliónů za 3+1 bych nenašetřila ani za dva životy. Takže vopruz. Přitom si s tou kočičkou pořídili byt. Měl docela pěkný příjem, tak aspoň vcelku dost platil na Lukáše, takže jsme mohli docela slušně žít. Akorát jsem si nemohla do bytu brát žádného případného přítele.

Protože se slušně domluvím anglicky, německy a italsky, našla jsem docela zajímavý, dobře placený džob v jednom velkém hotelovém řetězci a nabídli mi docela příjemnou klouzavou pracovní dobu. Sice tam byly služby i o některých sobotách a nedělích, hlavně, když byly nějaké kongresové akce nebo tak něco, ale nebylo to tak hrozné.
Lukáš mezi tím začal studovat ekonomii a čas vesele běžel. Mně začal nadbíhat šéfík, který to tam měl všechno na povel, vůbec nebyl nepříjemný ani ošklivý, ale když jsem zjistila, že má ženu a dvě holky, které studovaly, dohodla jsem se s ním, že zůstaneme akorát kamarádi. Sice pořád naznačoval, že zdaleka ne všechny pokoje jsou obsazené a že není problém, aby se uklízečky postaraly, ale dařilo se mi odolávat. Nechtěla jsem mít svědomí zatížené nějakým jeho rodinným malérem.

Mluvím o tom, protože jsme se s ním jednou zakecali. V hotelu byl nějaký menší kongres a on se zastavil na kafe, přinesl nějaké dobroty, co tam měli hosté objednané. Byly tam mimo jiné nějaké chlebíčky s majonézou a dortíky se spoustou šlehačky, přesně to, co miluju. Sice nic zdravého, ale zato to bylo moc dobré.  Ono skoro vždycky něco zbyde, že? A když už tenkrát padla řeč, tak tam doběhl pro lahev vína. A vůbec nebylo za ty peníze, co platili hosté, špatné. Pak ještě jedno kafe a ještě lahev vína a ještě dortík se šlehačkou a pak přišlo přesně to, co jsem čekala.
Byl namazaný, protože nějaká konzumace na jeho straně evidentně byla už před tím a začal mne na kolenou prosit, ať tam zůstanu na noc. Bylo by se mu to snad i povedlo, protože už jsem jí taky trochu měla, ale pak trochu přitvrdil a já se zasekla. To na mne moc nefunguje. Prostě jsem mu poděkovala a vyrazila domů. Ještě musím říct, že se mi pak moc omlouval a jsme pořád kamarádi, což ještě uvidíte.

No, a už jsem u jádra začátku příběhu. Jak jsem Frantovi, to byl ten šéfík, doslova utekla, tak jsem rovnou vyběhla ven a do metra. Než jsem se dostala domů, tak mi došlo, že jsem si měla odskočit. Asi se vám taky někdy stalo, že to najednou na vás přijde. A čím víc se blížíte k domovu, tím je to horší. A vůbec nejhorší je to, když hledáte klíče před vchodem do baráku. To se už skoro nedá vydržet. Pak výtah. Děsně pomalej. Pak dveře od bytu. Děs! Pot už vám stéká po těle, přešlapujete před těmi dveřmi, kolena u sebe a konečně se zámek otevře, vběhnete dovnitř, utíkáte na záchod, už to skoro povoluje a…. Ouha.
Tam seděl Lukáš, něco si četl a vůbec mu nevadil ten smrad.

„Bože, Luky uhni! Já musím!“ skoro jsem křičela.
„Počkej, mami, snad se nezblázníš! Mně se to přetrhlo. To nejde. Musíš vydržet.“
On byl úplně v klidu, protože nevěděl, jaký boj já už takovou dobu svádím.
„Já to fakt nevydržím. Prosím! Luky, pusť mě tam!“
Už pochopil, že sranda jde stranou, tak se posunul a nabídl mi s lišáckým úsměvem: „Tak můžeš přisednout sem a můžeme spolu, já se teď zvednout nemůžu.“
Byla to pěkně nechutná prasečina, co mi navrhnul a děsně mě našňupnul.

„Ty ses zbláznil, ne?“ to už jsem skoro ječela, protože jsem úplně cítila, jak se snad první kapičky derou ven. „Dělej, pusť mně tam!“
„To fakt nejde, mami, tak se vyčůrej tadyhle do vany. Mně to nevadí. Pusť si sprchu a je to.“
Byl to nakonec docela rozumný nápad, ale já byla hysterická, popadla jsem ho za ruku a škubla s ním, takže jsem ho z mísy kus stáhla.
„Co to děláš! Vždyť ti říkám že se to zaseklo,“ skoro zařval on a dosedl zpátky.
„Tady máš tu vanu, já tam snad budu muset vlézt po tobě. Ty ses snad zbláznila, ne?“

Bylo vidět, že je naštvaný na nejvyšší míru, ale mě už bylo všechno jedno. Vlezla jsem do té zatracené vany, vyhrnula si sukni, bleskově shrnula ke kolenům punčocháče i s kalhotkami, přičupla na bobek a dostavila se nekonečná úleva. Ani mi v tom okamžiku nevadilo, že na mne kouká můj syn. Pustila jsem jednou rukou sprchu, protože se to rozlévalo po celém dnu vany a já měla punčocháče od toho mokré. Naštvaně jsem koukala na Lukáše a ten se po chvíli začal smát. Já se napřed mračila, ale nakazil mne, takže jsem se k němu přidala, protože mi došla absurdnost té situace.
„Tam toho tedy je, už to chápu a ani se ti nedivím,“ uznale konstatoval Luky, když to pořád ještě nepřestávalo. Mezi tím spláchnul ten zatracený záchod, jak tak na něm seděl, sundal si trenýrky a dodal: „Jenže jsi provedla pěkně pitomou věc. Musím tam zalézt k tobě.“

Já ještě pořád nebyla hotová a on už si tak nějak opatrně se sevřeným zadkem vlezl do té vany ke mně a vzal mi sprchu z rukou, přisednul naproti mně a začal si sprchovat prudkým proudem vody zadek. Podrobnosti vynechám, stačí jen, když tady konstatuju, že toho bylo dost a nevypadalo to nijak hezky.

„Podívej, cos provedla,“ napůl zhnuseně a napůl se smíchem komentoval svou očistu. „A ještě ke všemu jsem tady vlezl do toho tvýho. Ale řeknu ti, je to docela zajimavej pohled,“ upřeně sledoval mojí pindu, jak z ní proudí ta žlutá tekutina.
„co na tom je zajímavýho? Ale promiň, že jsem ti sem vlezla a tohle všechno spáchala,“ asi dost provinile jsem se na něho podívala a snažila jsem se o úsměv.
„Zajímavý je to, že takhle pozoruju vlastní mámu a ještě zajímavější je, že je to docela vzrušující a líbi se mi to,“ poťouchle se usmíval.

Normálně mne tím uzemnil. Já tam seděla na bobku, mokrý punčocháče, kalhotky u kolen, on si už sice ten svůj zadek vysprchoval, ale ten jeho pinďour se povážlivě napřimoval a když viděl, že jsem už konečně hotová, tak do toho jen suše navrhnul: „Podrž si tu sukni nahoře, ať jí nezmáčíme, já ti jí opláchnu a pak si sundej ty počůraný punčocháče. Stejně se to musí vyprat.“

Já na něj koukla a vůbec mne nenapadlo nějak protestovat, jen jsem si stoupla, tu sukni si vyhrnula a on mi na pindu namířil sprchu a zblízka tou příjemně teplou vodou začal sprchovat.
„Dobrý? Příjemný?“ ptal se mně naprosto drze s takovým milým úsměvem.
„Dobrý, ale dej mi tu sprchu a padej z koupelny.“

„Vypadáš s tou vyhrnutou sukní sexy,“ zasmál se a když lezl z té vany a než jsem stačila cokoli udělat, opatrně mi pohladil ten černý trojúhelníček, který teď byl připlácnutý a mokrý.
„Klidně ti jí utřu, kdybys chtěla,“ nabízel se, když mi podával ručník. Ta drzost mne natolik zaskočila, že jsem se nezmohla na žádnou kloudnou reakci. Jen jsem po pár vteřinách naštvaně odsekla: „To už zvládnu sama, radši za sebou zavři dveře zvenku,“ zamračila jsem se na něj, jenže nikam nespěchal.

„Přeci nepolezu ven mokrej,“ natáhl se pro svůj ručník a začal se utírat. Dával si na čas, sledoval, jak jsem si hodila ručník přes rameno a jak si sundávám ty zatracené punčocháče a obzvlášť pečlivě si utíral toho svého docela fest napřímeného pinďoura. Pak naprosto bezostyšně koukal, jak se utírám já. Ručník odložil, až když jsem si shrnula sukni zpátky dolů.

„Divadlo skončilo, škoda,“ konstatoval, když ze země sbíral trenýrky. „Jsi pořád ještě nádherná kočka, mami. Měla by sis co nejdřív najít nějakého pořádného chlapa.“
„Nech těch řečí, Luky. To se vůbec nehodí a padej z tý koupelny,“ zloba mne přešla, ale celé mi to přišlo být pěkně cáknuté a jediné, co jsem si přála, bylo, aby už z té koupelny vypadnul.
„Myslel jsem to smrtelně vážně. Když si žádnýho nenajdeš, zůstaneme si tady jednou jen my dva sami sobě. Mně by to nevadilo, já znám tvoje zvyky a ty zase moje,“ mrknul na mne se širokým úsměvem, poslal mi na třech prstech vzdušný polibek a nonšalantně s trenýrkama přes rameno odkráčel z koupelny. Dveře za sebou opravdu zavřel.

Já tam stála jak tvrdé Y, zírala jsem na dveře a přemýšlela jsem, jestli se mi to náhodou nezdálo. Vůbec jsem nechápala, jak to myslel, co tím myslel, proč to říkal, čeho tím chtěl dosáhnout. V hlavě jsem měla úplně prázdno. Nakonec jsem se rozhodla, že si dám sprchu a pak možná úplně ledovou, abych se probudila a abych vůbec po té lahvi vína byla schopná přemýšlet.