Vánoční ozdoba

Byly to jeho první Vánoce o samotě a netušil, jak ho to dostane.

Štědrý den prožil v mlze, zcela zalknut žalem. Na Boží hod se vzmužil. Není na světě jediný, koho postihla nečekaná ztráta partnera. Vzpomnělo si na něj i pár přátel, co mu zavolalo a popřálo hodně sil v jeho těžké chvíli. Potěšilo ho to a k večeři si usmažil kapra, co nestihl včera a bramborový salát si udělal sám. Měl rodinný recept a na přípravu si nikdy nedal sáhnout. A Jana mu nebránila, naopak oceňovala, jak se sám vypravil na nákup všeho potřebného a pak na lince krájel, míchal a ochutnával svůj výrobek, na nějž byl patřičně hrdý. Teď na něj byl sám.

Když se nad tím zamyslí, všechno se to seběhlo strašně rychle.

Zkraje července si vyšlápli na vrch Lysec na Vysočině. Našli i seník a zopakovali si to, co před lety, kdy je tu na výletě uvěznil liják a oni se tu milovali. Libor se překonával, neboť sotva z něj Jana orgasmickými stahy pochvy vymačkala semeno, měknoucí ocas mu hned zase začal sílit, ona se ještě nevydýchala z orgasmu a už ji zase projížděl prudkými hlubokými přírazy.

„Liborku… už… aaaah… zase… budu,“ sténala Jana tak hlasitě, že od seníku plašila zvěř. Tajně doufala, že by to nyní mohlo vyjít, neboť jediné, co jim v manželství doposud chybělo, bylo dítě. Brali se však mladí, aby je to prozatím netrápilo a doufali v početí klasickým způsobem. Až to bude, tak to bude.
Když se do ní Libor podruhé odbavil a ona prožila další slastný vrchol, vrátili se do chaty a večer strávili už jen ve sladkém objetí a vzájemném laskání. I to jim k lásce stačilo.

Druhý den si Jana postěžovala na bolest na hrudi, která ji prý sužuje už od noci a je jí stále hůř. Z chaty do civilizace bylo daleko, oni neměli auto, takže cesta záchranky k nim byla dlouhá a i když lékař Liborovi řekl, že to bude dobré, nebylo.

A než se Libor dostal do města a nemocnice, doktor už mu mohl sdělit jen smutnou zprávu, že Jana prožila infarkt, který bohužel nepřežila. Dvaceti osmi letá mladá žena dostala infarkt! Libor to nemohl pochopit. Proč právě ona? Nakonec se s tím musel vyrovnat a naučit se žít sám. Rodiče se mu zabili už před lety při autonehodě a Jana vyrůstala v dětském domově, takže byl na světě opravdu sám.

***

Na Štěpána si přispal a probudil se v neobvykle pozitivní náladě, ani sám nevěděl jak. Pustil si televizi, sledoval už stokrát viděné pohádky a vypil přitom skoro celou láhev vína.
Až k večeru zhasl v bytě světla a nechal svítit jen stromek, u nějž se usadil a sledoval krásu ozdobené borovičky jen ve světle barevných lampiček a očima vyhledával své nejoblíbenější kousky. Odjakživa se mu nejvíc líbila velká koule s tématem zasněžené chalupy, stromů a kopců v pozadí. Úplná zimní idyla, jakou už dlouho nezažil ani na horách.

„Počkat! Co to je?“ zdálo se mu, jako by se okénko chalupy rozsvítilo…
Zadíval se na kouli pozorněji a náhle se mu svět zatočil a upadl do temnot bezvědomí.

***

Když otevřel oči a seznal, že je v jakési dřevěné chaloupce a mladá žena právě vyndává z trouby pečené maso.
„Jano!“ vykřikl.
„Nejsem Jana, což mě nepoznáváš? Jsem Jarka,“ dívka se otočila a usmála.
„Neznám žádnou Jarku,“ bručel Libor. „A kde to jsem? Chci domů…“
„Je čarovná noc Štěpánská noc a pozemské bytosti nemají žádnou moc. Tu mají jiní.“
„Ale… ale,“ Libor zaprotestoval.
„Žádné ale. Tady poroučím já. Nyní se najíme a pak… zkrátka… mám jisté přání, které mi splníš. Nic míň, nic víc,“ řekla Jarka pánovitě a Libor, maje na jazyku tisíce otázek, mlčel.
Vstal a pohlédl z okna. Viděl jsem zasněženou krajinu, nikde ani živáčka ani jiné stavení. Přesto tu krajinu jako by již někde viděl…

Jídlo bylo vynikající, medovina také, ale přese všechno se Libor necítil unavený, jak po tučném jídle býval. Naopak cítil k oné neznámé dívčině jistou přitažlivost a lehké vzrušení. Byla opravdu hezká a trochu se podobala milované Janě.

„Tak,“ děla dívčina. „Teď tedy k mému přání. Nechci ti nic vysvětlovat, nebo žadonit. Prostě jsi tu, aby ses se mou pomiloval a udělal mi dítě. To je mé přání.“
Libor se ošil.
„Ale… ehm… vůbec se neznáme… nevím kdo jsi, jak jsem se tu octl… prostě… sis mě přičarovala a já se s tebou mám vysp… milovat?“
„Přesně tak,“ usmála se dívka bílými zuby. „A nemyslím si, že bys toho nebyl schopen. Jdeme vedle, kde je pohodlí postele.“

Když stanuli před velkou postelí, Jarka ho sama objala a začala dychtivě a vášnivě líbat. Libor by musel být ze dřeva, aby odolal a nezačal ji svlékat, tak jako ona jeho.
Jarka neměla dokonalé tělo, byla více při těle, ale to nehrálo žádnou roli. Měla plná prsa, zadek a bylo ji tedy za co „chytnout“, což muži rádi dělají, aniž si to ženy uvědomují.
Zatímco hnětl a omakával její tvary, ona mu rukou honila tuhý ocas.
Pak ho povalila na postel, na ptáka se mu přisála ústy a začala ho kouřit. Uměla to bravurně a neustala, dokud z něj nevymáčkla semeno do poslední kapky.

„A teď ty,“ mrskla sebou na záda a roztáhla nohy.
Libor zabořil jazyk do huňatého kožíšku klína, jaký zbožňoval i u Jany a lízal jí mokrou brázdu mezi roztaženými pysky a laskal poštěváka, až tekla jak řeka a sténala a vzdychala slatí a jeho mrštný jazyk cítila všude, kam dosáhl.
Pak své úsilí přesunul na prsa a mezi nohy jí vrazil tvrdý ocas. Jarka mu okamžitě vyrazila pánví naproti a slastně hekla, když do ní zajel v celé délce. Jejich milostná souhra byla obdivuhodná a Liborovi to připomnělo sex s Janou, vlastně ještě nedávno, před půl rokem.
Oba si to velmi užívali, až Libor pocítil blížící se vrchol, vzepřel se na pažích, zrychlil přírazy, přirazil naposled a plnil jí lůno (i její přání) dávkou semene. Snad se ujme a zaseje v ní život.

Odpočívali jen chvíli. Jarka se opět chopila iniciativy a líbala po celém těle, od krku, přes prsa, břicho, stehna až k ocásku, který začala olizovat, cumlat a posléze sát.
Následek laskání se brzy dostavil a Jarka si hned na něj mohla nasednout. Její prsa přímo vyzývala k pomazlení a Libor se činil, jako ona na trčícím ocase. Odsedávala dle potřeby, sténala a vzdychala zcela v zajetí prožívané slasti.
Když dosáhla vrcholu, odvalila se stranou a vydýchávala svou rozkoš. Libor se však ještě neudělal.

„Ty nic?“ pohlédla Jarka na trčící pyj. „To zařídíme… jak bys… ee… to chtěl?“
„Zezadu,“ řekl Libor, neboť tuto polohu s Janou preferovali.
Jarka si klekla a vyšpulila na něj zadek, zatímco Libor se postavil na zem, aby mohl přidat na razanci přírazů.
Roztáhl jí macaté půlky zadku, zahlédl kakaovou dírku, ale ptáka zasunul do dírky níže. Hladce a hezky po kořen.
„Áááh… seš hluboko,“ zasténala Jarka.
„A budu ještě dál,“ uchechtl se Libor a začal pozvolna přirážet.
Cítil, jak jeho kůl protahuje pochvu až na doraz, ta ho svírá a masíruje… nedá se to popsat.

Jarka hekala s trochou bolesti i blaha a v bezbranné pozici čekala, až se odbaví. Prsa se jí ocitla v zajetí jeho rukou, která však na takový objem byla malá a přetékala mu přes ně. I tak to byla slastná masáž a pak už jen cítila jeho pevné sevření v pase a stále tvrdší a hlubší přírazy do nebohé kundičky. Libor tu a tam přidal i nějaké to mlaskavé plácnutí po zadku.

A pak to přišlo.
„Ahhh… joooo,“ vyjeknutí, poslední příraz a trhavé pohyby ejakulace.

Zůstal v ní zasunutý, dokud mu neochabl a Libor se složil na postel vedle dívky, z jejíhož klína vytékal potůček semene a šťáv. Byla dokonale uspokojená. .
„Děkuji ti. A teď zavři oči a odpočiň si, můj drahý,“ řekla Jarka sladce, přivinula se k němu celým tělem a Libora pomalu přikryl závoj spánku.

***

Náhle se prudce probudil a zíral do temné noci. Ležel doma ve své posteli, ale celý znavený a bez energie.
„Bože, to byl ale divnej sen,“ vstal a šel se napít, jak měl vyprahlo v krku.
Sklenice vody ho osvěžila a když procházel kolem stromku, jako by zaslechl tichý hlas své ženy „To byl můj vánoční dárek tobě, má lásko.“
A velká koule se zasněženou chalupou na stromku se nepatrně zachvěla.