Prázdný pokoj

Probudil jsem se v prázdném bílém pokoji, kolem sebe jsem viděl jen bílé stěny, bílou podlahu a bílý strop.
Neviděl jsem žádné dveře ani okna, před sebou ani za sebou, vypadalo to, jako bych byl uvnitř bílé kostky.
Pro jistotu jsem se otočil kolem dokola ještě jednou a jen jsem vytřeštil oči – přede mnou stála žena v bílém plášti.

„Kde jste se tu vzala, kde to jsem, co se děje?“ vychrlil jsem na ni nechápavě.
„To je příliš mnoho otázek najednou,“ odvětila. „Zatím jsi v bezpečí a to je vše, co potřebuješ vědět,“ pokračovala.
„Není důležité, kdo jsem já, stačí ti vědět, že mohu být kýmkoliv a vypadat jakkoliv, ale to také ještě není důležité. Důležité je, že jsou zde lidé, kteří tě chtějí vidět mrtvého,“ šokovala mě.
„Co? Proč? Jací lidé? Já jsem nic neudělal.“ Chrlil jsem ze sebe zmateně.
„Ššš, nech mě domluvit,“ zarazila mě a když jsem zmlknul, pokračovala. „Ti lidé si myslí, že jsi příliš nebezpečný. A já jsem tu od toho, abych zjistila, jestli jsi opravdu nebezpečný.“

„Já a nebezpečný? Co je to za blbost, já jsem obyčejný člověk, normální…“ bránil jsem se.
„Ti lidé se domnívají, že budeš nebezpečný v budoucnosti.“
Jen jsem suše polkl, co je tohle za blbost, nezdá se mi to?
„Jenže já si myslím, že si každý zaslouží svoji šanci, takže mi o sobě něco řekni,“ pokračovala.
„Já jsem… obyčejný člověk, normální, řadový zaměstnanec, sedím v kanclu, čumím do kompu, jako každej druhej. Občas si zajdu na fotbal, na pivo, prostě normálka.“
„A jaký jsi člověk, někde hluboko uvnitř sebe?“ ptala se dál.

Co je to za otázky, říkal jsem si v duchu. „Nevím, no… normální.“
„A?“ Její oči se zavrtávaly do mých.
„Možná… možná mám trochu bujnou fantazii.“
„Hm, tak to už se někam dostáváme. Jak bujnou fantazii?“ zajímala se dál.
„No, v oblasti… erotiky a sexu. Ale nemyslím si, že je to to, co tě zajímá,“ odpovídal jsem s rozpaky.
„To ponech na mém posouzení, já se snažím zachránit tebe, nezapomeň na to,“ odbyla mě „Tak bujnou erotickou fantazii říkáš. A jak se to projevuje?“
„No… vymýšlím si různé… situace, scénáře… a pak píšu… erotické povídky… a publikuji je na internetu…“
„A jaké jsou ty tvé fantazie, čeho se týkají?“ zajímala se dál.

Nechtělo se mi o tom vykládat cizí ženě, ale na druhou stranu to bylo pro mě docela zajímavé téma a tak jsem, skoro proti své vůli, pokračoval.
„Je to většinou o… jemné dominanci a submisivitě, foot fetishi, ženském prádle a voyerství,“ soukal jsem ze sebe, styděl jsem se při tom a červenal se až za ušima. „Tohle přece nemá žádnou spojitost s tím, co tě zajímá, s tím, že mě chce někdo… zabít,“ pokračoval jsem těžce. Pořád jsem tomu prostě nemohl věřit a nedokázal jsem se s tím smířit ani to pochopit.
„A tyto fantazie, realizuješ je i ve skutečnosti?“ nedala se odbýt a pořád se držela jejího tématu.
„Ne, to ne.“
„Hm, a co kdybych ti nabídla jednu z nich realizovat, tady a teď, se mnou?“
„Já nevím… Co, Jak? To myslíš vážně?“ Nechápal jsem její nabídku.
„Samozřejmě, že to myslím smrtelně vážně,“ a to slovo smrtelně zdůraznila a pak pokračovala: „Nezapomeň, že mohu být čímkoliv a udělat pro tebe cokoliv, neřeknu ti na nic ne, leda bys to sám chtěl…“

„No dobře“, řekl jsem ne příliš nadšeně, moc jsem si od toho nesliboval, celá tahle situace je prostě postavená na hlavu, říkal jsem si.
Jsem v jakési podivné bílé kostce, někdo mě chce údajně zabít a já tu mám neznámé ženě vyprávět o mých erotických fantaziích?
A co to vlastně znamená, že může být čímkoliv a kýmkoliv, že neřekne ne?
„No tak, řekni mi, jak mám vypadat, druhou šanci už nedostaneš, tak začni mi vykládat nějakou svoji fantazii – nebo… jsou tu pořád ti lidé, nezapomeň,“ naléhala na mě.

„Tak jo, no, tak bych chtěl, abys měla bílou blůzku, černou koženou minisukni, síťované punčochy, bílé lodičky s jehlovým podpatkem, krajkované šedé kalhotky a stejnou podprsenku, která bude prosvítat skrze blůzku. A převlečeš si to přede mnou.“
„Jak chceš,“ usmála se mile a začala si rozepínat bílý plášť.
Pomalu ho rozepnula, plášť sklouzl z jejího těla a sotva dopadl na zem, zmizel.
Pod pláštěm měla tričko a rifle, vše si pomalu sundala a poté si sundala i podprsenku a kalhotky, vše odhodila na zem a vše okamžitě zmizelo.

V ruce se jí zničehonic objevily krajkové kalhotky a podprsenka, obojí si pomalu oblékla, nejdříve si mučivě dlouho natahovala kalhotky, potom nasadila podprsenku a zacvakla háčky.
Následovaly punčochy, pomalu je rolovala po nohách a natahovala, následovala blůzka a minisukně, vše si pečlivě uhladila tak, aby vynikly její nádherné křivky a nakonec vypadala přesně tak, jak jsem to po ní chtěl.
To není možné, myslel jsem si – to je nějaký sen, nebo Matrix, nebo co?
„Jak to děláš,“ nechápal jsem mizející a objevující se oblečení.
„Moc o všem přemýšlíš, prostě to tak je. Důležité je jen jedno – jak vypadám, jak se ti líbím?“ zeptala se.
„Vážně super,“ musel jsem přiznat.

„A teď si sedni na židli,“ poručil jsem jí.
Okamžitě poslechla a posadila se na židli, která tam ještě před sekundou nebyla.
„Roztáhni mírně nohy,“ poručil jsem jí a ona opět poslechla.
Sedl jsem si na zem před ni abych ji viděl pod sukni a kochal se pohledem na její kalhotky a pomalu jsem ztrácel smysl pro realitu.
Ono to vážně funguje, říkal jsem si v duchu a byl jsem si jistý, že to není sen.
Už jsem nepřemýšlel o mizejícím oblečení, bílé kostce ani o tom, jestli a proč mě chce někdo zabít.

„A co bych měla udělat teď? Dotýkat se látky kalhotek mezi nohama?“ přerušila tok mých myšlenek otázkou, kterou jako by přečetla v mých myšlenkách.
„Přesně tak,“ souhlasil jsem.
Vyhrnula si sukni trochu výše, roztáhla ještě o trochu více nohy a začala jemně jezdit konečky prstů po jemných krajkách pomalu vlhnoucích kalhotek.
„Odsuň kalhotky kousek stranou a zajeď prsty dovnitř,“ řekl jsem vzrušeně.
Samozřejmě poslechla, její prsty pronikly do její kundičky a začala se přede mnou prstit.
Přistoupil jsem k ní, rozepnul jsem její blůzku, zajel pod podprsenku a začal jí hladit bradavky.
Mnul jsem je a ona se prstila víc a víc.
„Jo, jo, pěkně se pro mě udělej,“ šeptal jsem jí do ucha a povzbuzoval ji tím k rychlejším pohybům, přitom jsem jí dál mnul bradavky.
Vzdychala a sténala čím dál hlasitěji, pomalu mířila k orgasmu až se s mohutným: „Achhh,“ udělala.
„Olízej si prsty,“ poručil jsem, bez rozmýšlení nebo náznaku odporu začala olizovat prsty lesknoucí se její šťávou a čekala na mé další přání.

Rozepnul jsem kalhoty a přistrčil stojící péro k její puse, hned věděla, co má dělat.
Pěkně mi ho sála a kouřila, už jsem cítil, že to ně mě jde a tak jsem ho vytáhl a postříkal jí obličej a krk.
„Stáhni si kalhotky a otři se do nich,“ poručil jsem jí.
Udělal přesně, co jsem ji řekl, kalhotky s mojí mrdkou držela v ruce a upřela na mě tázavý pohled.
„A teď si je obleč.“
Opět poslechla – pomalu a opatrně si natáhla kalhotky, které se, mokré od jejich šťáv a mé mrdky, přilepily k jejímu rozkroku a zadečku.

„A teď…“ chtěl jsem pokračovat, myslí mi plynuly různé další možnosti jako titfuck, dry-humping, role-playing a další, vše, co jsem chtěl kdy zažít ale nikdy k tomu nenašel vhodnou partnerku.
Jenže mi skočila do řeči: „Nabídka na splnění fantazie končí tvým orgasmem a je omezená pouze na jednu fantazii.“
„Ale to jsi neříkala,“ protestoval jsem.
Shrnula si sukni a upravila se, zvedla se ze židle, vzduch se zavlnil a stála přede mnou ve stejném plášti jako na začátku.
Ze sexy kočky se proměnila zpět na přísnou vyšetřovatelku, nebo čím to vlastně byla.

„Možná řekla, možná neřekla, ale život není vždy spravedlivý,“ odpověděla na moje protesty a hořce se usmála.
Nechápavě jsem na ni zíral, co to znamená, už zase jsem si nebyl jistý, zda sním či bdím.
„Neboj, nesníš a vše je skutečné, vše se odehrálo,“ ujistila mě jakoby mi četla myšlenky a na potvrzení svých slov si rozepnula pár knoflíků pláště a ukázala mi, že pořád má na sobě kalhotky nasáklé mojí mrdkou.

„No, myslím, že je dokáži přesvědčit o tom, že nejsi nebezpečný. Normální? Ne, úplně normální nejsi, ale kdo je? Ale nebezpečný? Nebezpečný nejsi, jsi jen neškodný snílek. Ale my dva se už nikdy neuvidíme.“

Vyrazila ke dveřím, které tam ještě před sekundou nebyly, předtím mě něžně políbila na čelo a odešla.
Sotva prošla dveřmi, ty okamžitě zmizely a já zůstal v bíle prázdné místnosti bez oken a dveří, opět úplně sám.

Co to mělo znamenat, přemýšlel jsem.
Nebylo moje přání příliš zvrhlé, vždyť normální by bylo ji ošukat, nebo ne?
A nevybral bych si nějakou jinou fantazii, kdybych věděl, že je opravdu jedna jediná?
Co vlastně tahle fantazie říká o mě samotném a jak vůbec může někoho přesvědčit o tom, že jsem neškodný?
Stovky otázek vířily mou hlavou, ale byl jsem si skoro jistý, že odpovědí na ně se nikdy nedozvím.