Mé ženské já 02

Druhý den jsem se v práci při pauze na kafe Kláře raději vyhnul, Petrovi bohužel ne.
Hned na mě spustil: „Tak jsem viděl, že jsi včera vodcházel s Klárou. Ale z toho nic nebude, na to zapomeň…“
Ztišil hlas a skoro s odporem pokračoval: „Vona je totiž na holky…“
„Fakt jo? A jak to víš?“ zeptal jsem se zvědavě.
„No všichni to říkají a nikdy tu s nikým nic neměla.“
„To přeci neznamená, že je na holky, ne?“ zajímal jsem se dál
„No ale vona… tys vlastně nebyl na minulém večírku… no však uvidíš,“ dodal jsem tajemně a pak jsme se rozešli každý po své práci.

Během dne mi Klára napsala: „Ty se mi dnes vyhýbáš?“
„Ne, ale… nechci, aby v práci někdo něco poznal, třeba Petr, náš strážce morálky :).“
„Chápu,“ odpověděla po chvíli. „Zajdeme zase na kafe po práci?“ zeptala se ještě.
„Jak poroučíš, má paní,“ odpověděl jsem dřív, než jsem domyslel, co vlastně píšu.
Klára byla tímto oslovením velmi potěšena a slastně jí zatrnulo v podbřišku.
Vzpomněl jsem si na Petra, a tak jsem ještě dodal: „Ale asi raději nepůjdeme spolu z práce, sejdeme se až v kavárně.“
„Dobře, ty můj…“ najednou nevěděla, co napsat.
Napsat „ty můj sluho nebo hračko,“ si ještě netroufala, bylo to příliš čerstvé, příliš nové a nechtěla mě vyplašit.
Zatím totiž vše směrovalo tam, kam chtěla a nechtěla to pokazit.

Po práci jsme se sešli v „naší“ kavárničce.
Po nějakých těch obecných řečech přešla Klára k našemu tématu.
„Takže… naše včerejší dohoda platí?“
„Ano,“ potvrdil jsem.
„Já ti budu radit ohledně ženského oblečení, budeš mě v tom poslouchat, budu ti dovolovat, že si… vyhoníš. A když ti budu chtít něco ukázat, třeba nohy, nebo i více, tak ti to ukážu, ale záleží to čistě na mně.“
„To zní zajímavě, můžeme to zkusit,“ souhlasil jsem, lehce rozpačitě, protože když to řekla takhle nahlas, tak to najednou znělo dosti zvrhle ale přitom docela lákavě.
„A teď… dobře si rozmysli odpověď. Nebude to pořád, jen někdy, když na to budeme mít oba náladu. A nebude v tom žádné sado-maso, žádné fyzické tresty, výprasky, nic takového.“

Klára rozechvěle čekala na odpověď.
Teď se to pokazí, teď se to pokazí, řekne, že chce i sado-maso, tak jako ti předtím, letělo jí hlavou.
„Jasně, přesně tak, žádný tresty,“ slyšela moji odpověď jako ve snách.
„Tak super, domluveno,“ zmohla se jen na rychlou odpověď, protože v ní bouřila hromada pocitů a hormonů.
Kdyby se dalo dosáhnout orgasmu jen pomocí myšlenek, tak teď by ho dosáhla.
Chvíli jí trvalo, než se uklidnila, poté navrhla, ať zaplatím a že společně vyrazíme do obchodu.

V obchodním centru jsme vstoupili do oděvů, Klára neomylně zamířila ke spodnímu prádlu.
U stojanů a regálů s kalhotkami mi poručila: „Vyber si jedny.“
Nevěděl jsem kam dříve s očima, těkal jsem pohledem mezi různými střihy a barvami.
Přitahovala mě tanga ale ten úzký pásek vzadu mě trochu děsil, tak nějak jsem tušil, že bude chtít, abych si je oblékl.
Nakonec jsem se přiklonil ke krajkovým kalhotkám klasického střihu, ale dlouho jsem váhal nad barvou, nemohl jsem se rozhodnout, jestli bílé nebo černé.
Pak jsem si ale všiml žlutých a bylo rozhodnuto – vybral jsem tyto.

Zaplatil jsem, naštěstí to vypadalo, že prostě nakupuji s přítelkyní, takže to pro mě nebylo tak moc znervózňující ale úplně klidný a vyrovnaný jsem nebyl.
„A zítra si je oblečeš a přijdeš v nich do práce,“ řekla Klára před obchodem, když jsme se loučili. „A nezapomeň, žádné honění,“ dodala ještě.
„Ano, má paní,“ řekl jsem sice s úsměvem, jenže to bylo to první, co jsem chtěl udělat až přijdu domů, celá ta situace mě velmi zvláštním způsobem vzrušovala.
A byla to pro mě celkem těžká noc, pořád jsem se cítil napůl vzrušený, nejraději bych si vyhonil, ale… slib je slib a pravidla jsou pravidla.

Nastalo ráno, žluté krajkované kalhotky ležely přede mnou a jen při pohledu na ně jsem pocítil mírné vzrušení.
Přejel jsem prsty jemnou látku a krajky, vše bylo velmi příjemné na dotek.
Vážně si je mám obléci, přemýšlel jsem.
No tak, vždyť je to stejné, jako bych měl trenky nebo boxerky, říkal jsem si, vždyť to ani nepoznám, přesvědčoval jsem se v duchu.
Jedna noha vklouzla do nohavičky, pak druhá, a už jsem vytahoval kalhotky nahoru.

Zase tak velký rozdíl to není, přesvědčoval jsem se v duchu a fyzicky vlastně ani nebyl.
Velikost kalhotek byla správná, ale ten střih byl prostě jiný, nepočítal s penisem.
Ale po psychické stránce to bylo něco úplně jiného, z čehož mě usvědčil polotuhnoucí klacek.
A ten úžasný pocit, když krajky obklopily můj zadek a péro… no nic, musím si rychle obléct kalhoty a hurá do práce.

Sotva jsem se ocitl na ulici, měl jsem dojem, že to každý musí vidět a poznat.
Mé racionální já mi samozřejmě říkalo, že je to nesmysl, vždyť mám kalhoty ze solidní látky, ale vysvětlujte to té směsici adrenalinu a dalších látek putujících krví, vysvětlujte to tomu malému zvířátku v každém z nás, které se jen jen třese na… potěšení.

V kanceláři jsem se zabral do práce a přestal myslet na to, co mám oblečeného na sobě.
Během dne jsme se s Klárou potkali na chodbě, těžko říci, jestli náhodou nebo cíleně.
Špitla jen: „Máš?“
„Ano,“ odpověděl jsem stejně tiše a čekal, co bude dál.
„Pojď za mnou a ukaž,“ vyhrkla a vyrazila směrem ke skladům, kde nikdy nikdo nebýval.
Přesto jsme se ujistili, že tam opravdu nikdo není, pak teprve jsem si rozepnul kalhoty a stáhl je pod zadek, aby viděla, že mám opravdu oblečené žluté krajkové kalhotky.
„Super, moc ti sluší,“ pochválila mě s úsměvem.
Znovu se rozhlédla a pak si rychle vykasala sukni a ukázala mi své obyčejné, bílé kalhotky.
Otočila se kolem osy dokola, abych si ji prohlédl ze všech stran, potom se upravila a vrátili jsme se každý ke své práci.

„Doufám, že si nevšiml, že mám kalhotky úplně mokré,“ říkala si Klára cestou do kanceláře, „vždyť já z toho úplně teču,“ marně přemýšlela, co teď.
Nejraději by se před ním vyprstila, jenže nechtěla nic uspěchat a taky si říkala, že si tuhle podívanou musí zasloužit ještě něčím dalším.

„Dnes se po práci nesetkáme,“ napsala mi Klára, „půjdeme každý hezky domů. A pak mi napíšeš, hned jak přijdeš domů,“ pokračovala.
Trochu jsem litoval, že se dnes neuvidíme, její přítomnost mi byla čím dál milejší, ale věřil jsem, že má něco za lubem, takže jsem spěchal domů.

Sotva jsem dorazil domů, napsal jsem Kláře: „Jsem doma, má paní.“
„Jak se ti líbilo být celý den v kalhotkách?“ zeptala se.
„Bylo to zvláštní, jiné… a vlastně i lehce vzrušující… i když… jsem se trochu styděl.“
„A když jsme si je vzájemně ukazovali?“
„To bylo vážně super.“
„Vzrušující?“ ptala se.
„Vlastně ano,“ připustil jsem váhavě.
„Pro mě taky,“ musela se přiznat i Klára.
„Kdybys věděl, co to se mnou dělá,“ neudržela se se svými pocity.
„Vysleč si oblečení a zůstaň jen v kalhotkách,“ poručila mi, „já udělám to samé.“
Věděla, že tím tak trochu vypadává z role, ale nemohla si pomoci, bylo to silnější než ona.

Udělal jsem, co poroučela a svlékl jsem se jen do kalhotek.
Také Klára se sebe strhala oblečení a jen v kalhotkách ulehla do postele.
Rychle pod ně vsunula ruku, projela si rychle svoji škvíru, která bylo opět úplně mokrá.
„Úplně teču a začínám se projíždět prsty, stojí ti z toho?“
„Ano,“ odpověděl jsem okamžitě, péro mi opravdu stálo a napínalo krajkovanou látku kalhotek.
„Ale ještě si nehoň,“ poroučela dále, s jednou rukou uvězněnou ve čvachající pičce.
„Ne paní, nebudu,“ napsal jsem s přemáháním, při čtení těchto slov projela Klárou další vlna slasti.

Její prsty zrychlily pohyb, přirážela proti svým prstům a prsty druhé ruky si začala třít bradavky.
Už nemohla psát, na to měla málo rukou, navíc byla pohlcená ve svém vlastním světě rozkoše, ve kterém tam někde venku čeká on, a čeká na ni, čeká až mu dovolí si vyhonit.
A kdyby mu to nedovolila, tak si nevyhoní, je zcela v její moci, udělá, co bude chtít.
Toto vědomí a tyto myšlenky na ni působily silněji než fyzické podněty, už jí jen stačilo zmáčknout si bradavku, obkroužit klitoris prstem a projel jí další silný orgasmus.

Když se uklidnila a vydýchala, napsala mi, prsty ještě ulepenými od svých šťáv: „Už si můžeš vyhonit.“
Rozhodla se totiž už mě dále netrápit.
„Ano, už si honím, má paní,“ odpověděl jsem okamžitě, odhrnul jsem kalhotky stranou a honil jsem si péro, po celém dni, kdy ve mě rostlo vzrušení a napětí. Šlo to velmi, velmi rychle.
„Tak si ho pěkně vyhoň, má lásko.“
„Teda moje hračko, zapomeň na lásku,“ opravila se Klára zděšeně.
Tohle přece napsat nechtěla, co to do ní vjelo, nadávala si v duchu.
Já jsem ale ani pořádně nevnímal, co přesně píše, protože jsem se už už blížil k výstřiku a brzo jsem s úlevou vycákal horké semeno všude kolem mě.
Dopadlo mi na ruce, břicho, nohy… a samozřejmě i na kalhotky.