Zakázaná láska

Poslední dobou Ojíře trápila řada neduhů a rozhodl se vyřešit své pozemské bytí. Majetek rozdělil mezi syny tak, že Vojtíř obdržel panství a tvrz Bosov a Konrád Středu. Pro Hátu určil dostatečně velké věno, jak se na dceru rytíře sluší a Jitka se sama měla rozhodnout, kde prožije zbytek svého života. Rozhodla se pro Středu, svoji rodnou tvrz.

Jitka pro milovaného manžela sháněla slovutné ranhojiče, kde se jen dalo, až našla Zikmunda Hnise z Kostival. Ranhojič to nebyl sice slovutný, ale byl učený v lékařských vědách získaných na univerzitě ve Florencii. Jenže už bylo pozdě.
„Kdybyste mě, urozená paní, vyhledala dřív, mohl žít,“ řekl Zikmund přísně při ohledání pacienta. „Nyní už mu nemohu pomoci, jen život prodloužit o týdny, možná pár měsíců,“ a hned mu podal ze skleněné lahvičky nějakou tinkturu.
Jitka mu mlčky podala plný měšec a Zikmund pokynul hlavou, že zítra přijde zase.

„Drahý, prožili jsme hezký život,“ vzala manžela za ruku.
„Já ano, ale co ty? Jsi ještě mladá,“ pousmál se Ojíř, kterému se po podaném léku ulevilo.
„Co si tu bez tebe počnu?“ lkala Jitka. „Jen mi, prosím, neříkej, abych se ještě vdala. Je mi skoro čtyřicet let! Milovala jsem tě a budu tě milovat i po smrti,“ políbila ho a polibky mu začala vtiskávat dál po těle.

A tak se stalo, že služka, když nečekaně vešla do komnaty pána, spatřila paní Jitku, jak klečí u lůžka a rytmickými pohyby hlavou mu ústy laská úd! Skoro celý ho pojmula do pusy a zase vytlačila, olízala ho jazykem a znovu vsála…
Jejího příchodu si nevšimli a ona zase rychle vycouvala a v chodbě nevěřícně kroutila hlavou, že i panstvo se takovým způsobem může milovat a uspokojovat…

***

Ojíř zemřel a jeho komnatu si zabrala Jitka. Zakázala v ní cokoli měnit, jen si sem přestěhovala pár nezbytností z vlastní komnaty. Konrád přání matky respektoval. On pro sebe mnoho prostoru nepotřeboval. Byl sám a v dohledné době to nevypadalo, že by se to mělo změnit.
Jitka neochotu Konráda hledat si nevěstu zprvu chápala. Stal se pánem a musel se se vším seznámit, protože Ojíř vládu držel pevně v rukách do poslední chvíle a o lecčems synům nic neřekl, ať už zapomněl nebo nechtěl.

Po roce už jí to ale začalo být divné. Naproti tomu Vojtíř přivedl do jiného stavu Alenu, dceru mlynáře a protože byl svobodným mužem, aby nehnal věc k soudu, musel si ji Vojtíř vzít. Jitka tušila, že to otěhotnění asi neproběhlo tak úplně se souhlasem dívky a chtěl-li se
Vojtíř vyhnout problémům, musel obětovat svobodu za manželství. Později se to ukázalo skoro jako výhra. Alena byla dívka znalá hospodaření, záhy ovládla celý dvorec v Bosově a s pomocí šafáře ho řídila rukou pevnou a zkušenou.
A snad i v intimní rovině si manželé rozuměli. Alena obtěžkala ještě třikrát, takže asi ano.

***

Jitka byla stále nervóznější z Konrádova nezájmu o ženy. Aby tak byl kapoun a nebo, nedej Bože ho přitahovali muži! Když o tom navazovala hovor, odpovídal vyhýbavě a bylo vidět, jak je mu nepříjemné se o tom bavit. Ale Jitka potřebovala znát pravdu. A rozhodla se, jako matka, zjistit si to sama.
Na svátek sv. Eliáše, v den výročí manželovi smrti, Konráda opila a sotva padl na lože, vyjmula mu z nohavic povadlé mužství a začala ho sát. Sama cítila mírné vzrušení, protože už dlouho neměla úd v ústech a sání ji celý život bavilo, ale teď kouřila syna, takže nemyslela na nic jiného, než jak jeho ocas bude reagovat na laskání.

Navzdory opilosti mu tuhnul, napřimoval se a po soustředěném rytmickém sání a pohybů hlavou vydal svoji mízu. Jitka ji spolykala, chutnala hořkoslaně, ale to bylo vedlejší. Byla hlavně spokojená, že kapounem syn není.
Další den si Konráda vzala na paškál.

„Tak a teď chci slyšet pravdu. Urozený pan Arnold tě jako panoše nijak nezaučil v milostných věcech? Byli jste spolu na cestách, kde jsou sklepnice, děvečky… předpokládám, že ani on nebyl zdrženlivý.“
Konrád zrudl, kroutil se jak žížala, ale matce se nakonec svěřil.
„S panošem Otou jsme pozorovali Arnoldovy dcery při koupeli v jezírku, ale jemu se úd postavil, mě vůbec. Nahé panny mě nepřitahují. Ne, že by nebyly hezké, ale… Když jsem později tajně spatřil nahou urozenou paní Květu, šlo to samo a hned. Musel jsem si pomoct
rukou… Paní se mi moc líbila.“
„Takže tě přitahují ženy starší než jsi sám?“ ujistila se Jitka.
„Ano. Jenže takové na dvoře pana Arnolda nebyly. Jen mladé děvečky a dívky z fraucimoru paní Květy. A pan Arnold nás v tomto nijak nepoučoval. Ota dokonce svedl jeho dceru Janu, ale ta už nebyla pannou, ale já jsem žádnou ženu ještě neměl,“ seděl Konrád schlíple na křesle jak hromádka neštěstí.
„Ale oženit a zajistit si dědice musíš!“
„Ano. Ale… jak mohu ulehnout s ženou, když nic nevím… nejsem opravdový muž a vzbudí to posměch. Ach, matko, co mám dělat?!“ dal se Konrád do pláče.
„Od toho jsem tady já, abych to zařídila,“ řekla Jitka rozhodně, ale zamlčela, že se toho hodlá i osobně ujmout.

***

Pro svůj plán zvolila Svatojakubskou noc. Ten večer bylo pro čeleď vydáno pivo, rožnilo se maso a atmosféra byla uvolněná a vzrušená. V temných koutech i v čeledníku se celou noc souložilo, což byla součást rituálu tohoto, dříve pohanského, svátku jara.
Jitka si zakázala myslet na to, že bude spát se synem, ale že to bude s mužem, jež má patřičně vyhovující pevný ocas a učiní jí potěšení a ona jemu.

Odpoledne byla pospolu s čeledí, chovala se uvolněně a s několika čeledíny si na vyzvání i zatancovala. Tanec chudiny měl daleko ke strojeným tancům šlechty, kdy se tanečníci sotva dotýkali. Tady se ženy držely ramen mužů a oni je kolem pasu. Že přitom rukou zabrousili i na jiná místa, bylo samozřejmostí, ale dívky se smály, výskaly a nijak se nepohoršovaly. I u Jitky se tanečník opovážil sáhnout jí na zadek, ale ona nechtěla tropit skandál a hrát si na ctnostnou paní, když večer má souložit se synem… A jak si musela přiznat, potěšilo ji to.

Večer za čeledníkem si vyprázdnila střeva v blízkosti vestoje souložícího páru, kdy muž držel dívku za pozvednuté stehno, ta měla nad pas vyhrnutou suknici a hlasitě sténala a vzdychala nad jeho prudkými a hlubokými proniky. Oba v milostném zaujetí si ani nevšimli, že tam nejsou sami. Dívka měla hlavu opřenou o mužovo rameno a slastí přivřené oči a muž k Jitce byl otočený zády a soustředil se jenom na zásun.

„Šťastní to lidé,“ pomyslela si Jitka a zamířila do paláce, kde Konrád trávil svatou noc sám ve společnosti džbánku vína.
Odpoledne byl chvíli venku, ale rozvernost děveček mu nedělala dobře. Věděl, že by stačilo lusknout prsty a ochotně by se mu kterákoliv odevzdala, dokonce i ráda, ale prostě… před očima se mu míhaly ženy zralé, plnoštíhlé, s velkými prsy a bohatými milostnými zkušenostmi… třeba jako jeho matka! Na matku sice nemyslel jako na milenku, ale líbila se mu. Byla sice ve věku, kdy krása žen uvadala, ale ona byla vzácnou výjimkou. Jen kvetla, kypěla zdravím a cudnost jen těžko skrývala. Ano, s otcem se často milovali, ctili se a jejich svazek byl láskyplný. Dosáhne toho někdy i on? Asi těžko.

„Na co myslíš?“ ozvalo se za ním medově. Byla to matka.
„Proč nejsi s čeledí?“ opáčil otázkou. Předtím viděl z okna, jak tam uvolněně křepčí.
„A proč tam není jejich pán?“ odvětila. „Tam bys našel tu, co hledáš.“
„Myslíš souložit s nějakou špinavou děvečkou?“
„Nono… však by tě neubylo. Nejsou to žádné špindíry, jak si asi myslíš. Prostý lid žije jinak než my. Neplánuje budoucnost, žije dneškem a co bude zítra, neřeší. Prostě dnes se baví se vším všudy, tak se bav taky a nečum do prázdné sklenice. Zavolám Bětku, ale ať nedonáší víno, ale…“
„A dost!“ vstal Konrád prudce a sjížděl matku krhavým zrakem. Její velké prsy tvořily v dekoltu svůdný žlábek, vlasy měla hezky nakadeřené, usměvavá tvář, vyzývavý úsměv… Chvíli to vypadalo, že se na ni vrhne, ale pak se otočil na patě a zamířil do své komnaty.

Jitka se usmála. Konrád je opilý, ale ne úplně a ač čekala, že se neudrží a zmocní se jí přímo v sále, nestalo se tak, ale je to tak lepší. Lože přece jen skýtá větší pohodlí, než chladná zem z kamenných dlaždic, i když s Ojířem už ji kolikrát okusili. Tamhle vpravo od krbu je jedna dlaždice uvolněná a dvě jsou naprasklé.
„Chichi,“ zasmála se při příjemné vzpomínce a pomalu vyrazila za synem.

***

Když stiskla kliku, oddechla si, že není zavřeno na závoru.
V komnatě mihotavě svítila svíčka a na loži ležící Konrád měl noční úbor vyhrnutý nad pas a rukou si třel povstalý ocas.
„Ahhh… Ah?!“ lekl se a ztuhnul.
Jitka zajistila dveře na závoru a přistoupila k loži.
„To je v pořádku, synáčku. Já se o všechno postarám. Nic nedělej a nech to všechno na mě, ano?“ a před zkoprnělým Konrádem se svlékla do naha a ulehla k němu.
„Matko?“
„Pššš… nic neříkej,“ zašeptala a utlumila ho vášnivým polibkem, kdy mu útokem jazykem otevřela ústa a vnikla tam. Konrád líbat uměl a vyšel jí vstříc. Bylo to pro něj příjemné, zvláště když její ruka mu sevřela stojící péro a lehce ho popotahovala.

Jitka mu v polibcích sjela na bradavky, které polaskala jazykem a pak zamířila do klína, kde ho vášnivě začala sát.
„Ach… to je… ooáááách,“ vzdychal Konrád nad nebeskou slastí, jež mu poskytla ženina ústa. Opovážil se jí dotknout na prsech, které byly velké a měkké.
„Gulp… klidně je hlaď a mačkej… gulp,“ odvětila matka od kouření.

A tak je mazlil a pak mu slabinami projela elektrizující vlna slasti vyvrcholení, Jitka sevřela rty a přijímala do úst synovo semeno.
Usilovně polykala silnou dávku a měknoucí ocas mu olízala do čista.
„Líbilo se ti to?“ otázala se ho.
„Bylo to krásné,“ vydechl Konrád.
„Budu ráda, potěšíš-li jazykem zase ty mě,“ špitla Jitka a Konrád zaváhal. Ženský klín zarostlý černým hustým ochlupením ho vzrušoval, ale vlastně nikdy nevěděl, jak to “tam“ vypadá. Jitka jeho rozpaky pochopila.
„Povedu tě,“ ulehla na záda, prsty si roztáhla pysky a odhalila růžovou rýhu pochvy.

Konrád se jí sklonil mezi nohy a ucítil lákavou vůni ženství.
Jazykem jí prolízl rýhu, její vlhkost mu zachutnala a začal ji lízal intenzívněji. Jitka začala slastně sténat a uvolňovat další proudy šťáv. Pak už pocítila nezadržitelnou touhu po vniknutí.
„Pojď… pojď do mě,“ zaprosila, Konrád se na ní neobratně narovnal, ona ho uchopila za ocas, sama nasadila na pysky. Konrád podvědomě přirazil a ocas pronikl do hloubky pochvy a roztáhl poševní svaly.
„Anooo…“ vykřikla Jitka slastí a tlačila ho rukama za zadek na sebe.

Konrád začal strojově přirážet a užívat si svůj první styk se ženou. Vzepřel se na pažích a sledoval slastí staženou tvář matky a prsa plující jí po hrudi v rytmu přírazů. Vnímal vlhkost, teplo, sevření ženského lůna a cítil, že brzo už bude.
I Jitka zkušeně poznala cukání v pochvě, ale nechala to být, chtěla v sobě pocítit synovo semeno. Sice nevyvrcholila, ani to nečekala, ale výron semene do lůna jí i tak udělal dobře, aby byla spokojená.

Konrád se svalil vedle ní, šťastný a zpocený.
„Bylo to krásné… děkuji ti.“
„I já, synáčku. Od teď s tebou budu spát, pokud si to budeš přát,“ řekla Jitka a napjatě čekala, co odpoví. A odpověď ji velmi potěšila.

***

Ano, Jitka se stala Konrádovou milenkou, ovšem tohle se dlouhodobě nedalo utajit před služebnictvem. Pokud bylo léto, vyjížděli na koních do lesů, kde se mohli na kdejaké odlehlé pasece či seníku oddat nespoutané vášni, ale na tvrzi měli utrum.
Kromě užívání si slasti ho Jitka „učila“, jak se k ženách v loži chovat, co mají rády, co naopak ne a také ho usměrňovala, že by si mohl hledat mladší dívku, potencionální nevěstu.
Sama mu dědice dát nemohla a milování brala jen jako příjemnou výplň dnů svého nezadržitelného stáří.

***

Konrád jako by pravidelným milováním zmužněl, stal se více průbojným a to i vůči matce, kterou si bral, kdykoliv měl chuť a kde ho napadlo.
Třeba u stolu v hlavní síní, v její, nebo své komnatě, ve spižírně na pytlech hrachu.
Většinou to znamenalo rychlé vykasání šatů a poloha buď zezadu, zepředu, ve stoje nebo vkleče… tvrdým ptákem do ní vnikl, Jitka většinou rychle zvlhla, stačila série prudkých přírazů, uvolňující výstřik a rychlý odchod.

Jitka se zprvu těmto přepadům chtěla bránit, ale protože ji vzrušovaly, nechala se ojíždět jak poddajná konkubína a většinou při tom i vyvrcholila a měla co dělat, svou rozkoš tlumit a pochopitelně doufat, že je nějaký služebník náhodou nepřekvapí.

***

Tak šel čas až jednou při samostatné projížďce Jitka v lese narazila na seník, u nějž se volně pásl kůň. Hned poznala Konrádova grošáka. Sesedla, tiše se přikradla k seníku a mezerami mezi prkny spatřila nahý kopulující zadek mezi dvě pokrčené roztažené nohy a neznámá žena hlasitými vzdechy právě dávala najevo prožívanou rozkoš.
Jitka se rychle vytratila a domů se vracela s rozporuplnými pocity.
Stále Konráda přesvědčovala, aby si někoho našel. A když to udělal, tak ji mrzí, že se tak stane jednou z mnoha šukaných žen a to se jí nelíbilo.

Večer se ho na to dostaveníčko v seníku otevřeně zeptala.
„To byla Greta, žena lesního Sumce,“ odvětil klidně.
„Od kdy máš zapotřebí spát s vdanou ženou? To je cizoložství a zhrzený manžel by tě mohl právem napadnout!“ rozezlila se Jitka.
„Nemohl,“ ušklíbl se Konrád. „Spadla na něj sosna a pochroumala ho od pasu dolů tak, že jen leží a není schopen uspokojit vlastní ženu. Tak jsem to vzal za něj, hehe a Greta mi za to ještě poděkovala.“
„Takže, až se vyléčí, necháš ji na pokoji?“
„To se ještě uvidí. Já jsem vrchnost, takže si mohu dělat co chci,“ odtušil Konrád a Jitka ho nepoznávala.
„Tak to se mýlíš, synu! Jen dobrý a spravedlivý pán je u poddaných oblíben, jinému hrozí rebelie a nenávist. Kterou cestu si vybereš? Podívej se na bratra, jak se u něj dobře žije. Tady zatím taky, ale nezavdávej poddaným příčinu tě přestat poslouchat!“

„Děkuju za radu, jak mám vládnout,“ řekl Konrád ironicky a odcházel. U dveří se zastavil u sklepnice, stojící se džbánem vína v ruce.
„Odnes víno do mé komnaty a počkej na mně… však víš,“ pohladil ji po tváři.
„Ano, pane,“ sklepnice se lehce uklonila a šla. Věděla dobře, co má dělat. Džbánek postavit na stůl, svléknout se a na loži čekat na pána. Takový je úděl poddaných.

***

Jitka se skutečně stala z hlavní jen občasnou synovou milenkou. Smířila se s tím tak, že navázala intimní vztah s hajným Schmoranzem, jemuž loni zemřela žena na souchotě a dosud nenašel náhradnici. Nyní v loži měl svou paní, tedy správně matku svého pána.
Oba si uměli vyhovět a bylo jim dobře. Hajnému nebylo ani třicet, byl statný, urostlý a s výdrží a Jitka jako zachovalá zralá žena mu také měla co nabídnout.

***

Konrád se časem oženil s Rozálií Bílou z Vápenic, jíž svedl, když u nich jednou nocovala cestou k příbuzným a při, původně nezávazném, milostném aktu otěhotněla a bylo nutno se k tomu postavit čelem jako pravý rytíř.
Rozálie byla trochu kyprá dvaadvacetiletá dívka s nevelkým intelektem, ale pravděpodobně byla velmi plodná, neboť Konrádovi dala ještě dalších pět dětí a jejich manželství jevilo se spokojeným.

***

Jitka zůstala věrná hajnému ještě tři roky, než jejich dostaveníčka ustala. Jitka se cítila stará, unavená a vlastně bránila hajnému se znovu oženit. Proč by to dělal, když má v loži o své potřeby postaráno a na péči o domácnost se dá najmout služebná?
Rezignovala na milostný život, chřadla, uzavírala se do sebe, stále častěji chodila na hřbitov povídat si s Ojířem, až ji jednou našli v komnatě spát věčným spánkem. Ve tváři měla výraz klidu a uspokojení nad plnohodnotně prožitým životem.