Jak jsem poznal svoji ženu

Sedím v křesle, naproti mně sedí manželka Věra a v klíně chová svou dceru a vnučku zároveň. Jak je to možně? A jak to, že já jsem hrdý otec a současně dědeček? Než dojde k vysvětlení, nejdřív trochu víc zabrousím do minulosti.

***

Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset let. Mámu pobláznil nějakej donchuán a ona se do něj zabouchla. Pro pětatřicítku žádnej problém, byla ještě mladá.
Táta si sbalil kufry, odešel někam na ubytovnu a já doma čekal na nového „strýčka“. Nikdy jsem ho ale neviděl. Ten jakmile zjistil, že matka je rozvedená a připravená na nový vztah, vzal kramle. Šukat ji, to jo, ale nějakej rodinnej život mu nic neříkal.
Máma to tenkrát hodně obrečela a zařekla se, že už žádnýho chlapa nechce vidět. Je pravda, že domů nikdy nikoho nezatáhla a co kde dělala po večerech v barech s kamarádkami, jsem nepátral.
Až později jsem u ní v ložnici našel sbírku umělejch ptáků, takže možná tím si nahrazovala živý čuráky, nevím.

Táta se časem oženil a s novou ženou měl dvě holky. Macecha Vanda mě přijala v pohodě, bylo jí sedmadvacet a já u nich trávil víkendy a když už mi bylo osmnáct, i několik dní v týdnu. Prostě dle dohody a nálady.
Vanda byla ženská krev a mlíko a její přebujelý vnady mi nedaly spát a já si stále nadrženě třel ptáka, kdykoliv jsem spatřil jen kousíček navíc z jejích melounů. A jak jsem ji zahlédl jen v podprsence nebo v plavkách, stožár mi hned sám šel nahoru.
Jestli o tom věděla, nebo ne, nikdy nedala na sobě znát, a vlastně proč by měla? Možná ji těšil zájem mladýho nadržence o její tělo, ale to bylo tak všechno.

Přesto jednou odpoledne, už nevím, jak k tomu vlastně došlo, jsme se do sebe v kuchyni zakousli a to dost vášnivě. V pevném vzájemném objetí mi projížděla pusu jazykem jak užovka, proplétali jsme si vzájemně jazyky, já rukou mnul její poklady a do toho nečekaně domů dorazil táta!
Než stačil něco říct, Vanda na něj spustila vodopád slov.
„No co? Když ho nevezmeš do bordelu naučit šukat, tak alespoň se musí umět líbat. Na co myslíš, že holku uloví? Jen na sladký řečičky?“
Táta pod tíhou argumentů vycouval na předsíň a Vanda se na mě ušklíbla jako, že to bude dobrý.

***

Dobrý to bylo, až mi po čtrnácti dnech táta podal klíče.
„Tady máš klíče od novýho bytu. Než začneš vydělávat, budu ti platit nájem. Seš plnoletej a je čas, aby ses osamostatnil.“

Koupit mi byt bylo velkorysé gesto, ale dodnes si myslím, že se mě táta takto elegantně zbavil, abych mu Vandu náhodou neobskočil. Sice by to teď šlo uskutečnit snadněji, ale Vanda nebyla tak zanášivá, jak jsem si možná myslel. K sexu opravdu nikdy nedošlo a já byl hrdým majitelem bytečku 1+1 v poctivém cihlovém činžáku, kde nikdo neslyší, co se děje o dvě patra výš, jak to bývá v paneláku.

***

Léta ubíhala a já byl stále sám. Pár známostí jsem měl, ale nikdy se z toho nevykřesala jiskra vztahu. A tak s třicítkou na krku jsem si stále říkal, kdo si počká, ten se dočká.

***

Současnost.

Blížilo se léto a místní pobočka KČT pořádala každoroční „Výšlap za Hubertem,“ což byl asi 20 km pochod malebným údolím řeky, kde podle legendy žil a někde ve skalách ukryl naloupené zlato obávaný loupežník Hubert. Pochodu se dalo zúčastnit i kolmo a na startu jsem se objevil spolu s dalšími pěti kolaři.
V houfu pěších turistů mě zaujala čtveřice žen v již pokročilejším věku. Do důchodu jim ještě pár let chybělo, ale dámy měly už nejlepší léta zkrátka za sebou… Byly prostě „zralejší než zralé“. Kupodivu měly celkem pevná těla, jak byly asi pohybově aktivní a jedna dokonce na výlet vyrazila v šortkách a dávala na odiv své hezké štíhlé nohy. Ostatní dámy se spokojily s legínami. Ta se šortkami byla zjevně nejmladší a mě nejsympatičtější. Žádná nebyla vyloženě nehezká, ale úsudek od chlapa bez ženský je úplně jinej, než od ženáče s dostatkem sexu.

Ženy halasily a vtipkovaly se mnou, zda budu v cíli první já nebo ony a pak už každý vyrazil svým tempem k metě vzdálené 22,2 kilometrů.
Nešlapal jsem do pedálů nijak zuřivě, nikam jsem nespěchal a naopak se kochal krásnou krajinou.
Na jednom příhodném místě jsem zastavil a uvelebil se na velkých plochých balvanech na břehy řeky. Bylo to příjemné místo, kámen byl vyhřátý sluncem, a tak se stalo, že jsem se na chvíli natáhl… a usnul.

***

Probudil jsem se, když slunce mizelo za stromy a já zjistil, že cílem pochodu už musel projít i ten nejpomalejší turista!
Vyšvihl jsem se do sedla a opravdu, v cíli už nikdo nebyl. Ani turista, ani pořadatelé.
Vesnička, nyní skanzen, zela prázdnotou jen v nedalekém bývalém panském dvorci obehnaném kamennou zdí probíhala nějaká soukromá akce. Na louce stála auta a areálem korzovali lidé. Ale ne nijak nastrojeni, spíš jen tak ležérně. Nakukoval jsem přes zeď, když jsem zaslechl povědomý hlas.

„Tady jste… já myslela, že už jste pryč a vy zatím jste teprve dorazil, ne?“ promluvila na mě zevnitř jedna z toho čtyřlístku dam.
„No… ehm… nějak jsem na cestě zabloudil,“ usmál jsem se.
„Nechcete jít sem? Napít se, najíst?“ hned mi nabídla.
„To přece nemůžu. To je nějaká uzavřená party,“ namítl jsem.
„To je. Ale když vás představím jako svého partnera, tak projdete. Chcete?“
Kdo by nechtěl? Zašla k hlídačům u brány a prošel jsem dovnitř hladce i s kolem.

„Jsem Irena,“ mlaskla mi pusu na seznámení. Žena by sice mohla být mou matkou, ale ani role partnerky mi nevadila. Nikoho jsem tu neznal a i kdyby, nijak na mě nevisela. Jen mi dělala doprovod ke stolům, kde probíhal raut a postávaly tam i její tři kamarádky, Věra, Jana a Iveta, jak se mi představily.

A tak jsem se zadarmo najedl a napil a a dozvěděl se, že akci pořádá jejich firma pro své zaměstnance a tudíž se tu ztratím jako kapka v moři. Ony jsou z jedné kanceláře a tvoří nerozlučnou partu už řadu let. Všechny si život si užívají po svém. Jejich brebentění a nápadná starost o mě, mi přišlo, že mě ze svých spárů jen tak nepustí.

***

Ukázalo se, že areál je vybaven i wellness zařízením. Byla zde vířivka, bazén na pár temp a dokonce i sauna. A právě tam mě Irena zavedla, abych prý se zregeneroval.

Byli jsme v sauně sami, kabina nebyla přetopená, jen příjemně vyhřátá a Irena tam seděla s ručníkem ledabyle položeným přes klín a prsa jí volně visela k pasu. Ano, měla už věšáky, s tím se nedalo nic dělat, ale jinak na ni byl příjemný pohled, to zase jo. Necítil jsem sice erekci, ale vzrušení ano.
Irena náhle vstala a zaklapla zámek u dveří. Stála proti mně s tělem, jež už nebylo tak přitažlivé a s hustě zarostlým klínem a mile se usmívala.
„Ty si neodložíš? Nebo se stydíš?“
Nemělo cenu se ptát, co má v plánu, odhodil jsem ručník a ona pohledem zabloudila do bodu jejího zájmu. Že mi nestojí nijak nekomentovala, asi to chápala a pak přede mne poklekla, vsunula si ho do pusy a spustila vášnivou kuřbu.
Tohle by probralo i mrtvolu. Uměla to a poskytla mi velmi příjemnou masáž. Jakmile mi tvrdě stál, nasedla mi na klín, napichovala se a odsedala na péru podle svých pocitů. Já zase po delší době cítil slast z mrdačky a tření ptáka v kundě. Mnul jsem ji visící cecky a Irena mě rukama objala kolem krku a začala líbat a přitom stále hlasitěji vzdychat a funět.
„Jo… jo… už budu… ještě chviličku vydrž… jooooo… uuuuuuuž,“ táhle zavyla a udělala se.
Já jí vykropil kundu vzápětí, taky jsem byl nadrženej až běda.

Když mi změkl a vyjel z ní, Irena ze mě vstala a hrábla si do klína.
„Bože, ze mě toho teče…“ konstatovala, popadla ručník, pohladila mě po tváři a se slovy „díky“, zmizela jak pára nad hrncem.

Vydýchal jsem se z toho nečekanýho prožitku a přemítal, zda se mám jít ochladit… už jsem to docela potřeboval, když vtom dovnitř nakoukla Jana.
„Ať to s tím pocením nepřeženeš!“ švitoŕila, popadla mě za ruku a táhla do chodby, kde byla řada dveří. Zdálo se mi, že zpoza nich slyším tlumené vzdechy a steny a Jana mě zatáhla do jedné z komůrek a hned za sebou zamkla. Opět jsem byl v pasti a spárech další nadrženky.
„Lehni si,“ pokynula mi na lůžko. „Namasíruju tě. Mám na to kurs.“

Ulehl jsem na břicho a Jana mě skutečně začala masírovat. Bylo to božský pocit uvolnění.
Skoro jsem usínal, když řekla „obrať se,“ a pokračovala s masáží hrudníku, nohou a… pochopitelně ocasu. Ten masáži neodolal a ztvrdnul hezky rychle a Jana se na něj náhle nasunula pusou a začala ho kouřit! Pokouřila ho jen trochu, pak se na mě usmála a svlékla se donaha. Postavou byla podobná Ireně. Plnoštíhlá postava, velká povadlá prsa, ale stále ještě pohledná tvář.
„S manželem už nám to neklape…“ řekla na vysvětlenou tiše a jakoby prosebně.

Milovali jsme se v klasice. Pomalými pohyby jsem ji projížděl roztouženou mlaskající kundu hezky po celé délce ocasu a teprve když začala rychleji a hlasitěji vzdychat, přidal jsem na důrazu. Kozy jí začaly poskakovat a plout po hrudi v rytmu přírazů a Jana hlasitě sténala v nadcházejícím orgasmu.
„Bože… ještě… už… budu… vystříkej mě… jooooo,“ vyrážela, poševními stahy mi drtila čuráka a já ji vyplnil svým mlíčím, aby byla spokojená.
„Tohle už jsem dlouho nezažila a fakt moc potřebovala. Byl si skvělej,“ zulíbala mě a něžně mi mnula povadlý ocásek, jakoby k dalšímu číslu. Ne, že bych se na něj nezmohl, ale začalo mi docházet, k čemu mě tahle povedená čtveřice má. Dámy potřebují ošukat, protáhnout komín, provětrat kundu… a zbývá ještě Iveta a Věra.

Jana mi to víceméně potvrdila, že další číslo nepožadovala a řekla, že bychom se měli vrátit k ostatním a na závěr jsme se jen ještě nějakou chvíli vášnivě líbali.

***

Den se nachýlil k večeru a ukázalo se, že zde mohu bez obav přenocovat. Míst tu bylo dost a ženy už to prý nějak zařídí. Irena s Janou se držely zpátky a já se mohl více věnovat Ivetě a Věře.

Iveta se pyšnila vcelku vypracovaným tělem, prý z posilovny a Věra, jako nejmladší z nich, mě zase příjemně okouzlovala právě svou vizáží zralé mladice. Nevěděl jsem, jak si mě holky „předají“, avšak když během večeře mi náhle Iveta stiskla ruku se slovy: „Pojďˇ se mnou,“ mi to došlo.
Na pokoji to šlo všechno velmi rychle, Svlékli jsme se, Iveta mi poskytla skvělou orální masáž a dlouho jsme se líbali, mazlili a hladili, neboť to má prý ze všeho nejraději, až došlo na klasický zásun. Tentokrát se mi nastavila zadkem, jak háravá fena.
Zajel jsem do ní jak nůž do másla. Ptáka obklopilo teplo, vlhko a sevření poševních stěn. Poplácal jsem ji po pevné prdeli.
„Anooo,“ zakňourala a zakroutila pánví. „Naplácej zlobivý holce.“
„Plesk… plesk… plesk,“ plácal jsem, ale nevěděl, jak silně to chce.
„Ještě… víc… vííííc… jsem zlobivka a zasloužím výprask,“ kníkala blahem.
„Především potřebuješ vymrdat… mamko!“ řekl jsem tvrdě a spustil drsnou mrdačku.

Začala hekat a vzdychat. Prohmátl jsem jí visící dudy a pak ji chytil za boky a tvrdě přirážel.
„Júúúúh… mrdej maminku… anooo… udělej jí dobře… když fotrovi už nestojí… ooooh… anooo,“ ječela skoro nepříčetně, asi v reakci na to oslovení „mamko,“ nevím. Iveta byla zřejmě dlouho nemrdaná nymfomanka svolná k jakékoliv hře. Na dceru, matku, cokoliv…
Měla několik orgasmů, než jsem se udělal i já. Jenže na rozdíl od ní, mě už se dál nechtělo. Nasadila kuřbu, mazlení, ale ocas mi dál visel jak tkanička. Nakonec ho jakžtakž vzchopila, aby do ní zajel, ale mě to nebavilo a ona ho ani pořádně necítila. A tak jsme to zabalili. Nesplnil jsem asi její očekávání, protože se hned naštvaně oblékla a odešla a mě nechala ležet na pokoji. Byl jsem tak unavený a zemdlený, že jsem skoro hned usnul.

Probudilo mě něžné hlazení po těle i po ocásku.
„Co je?“ zíral jsem na temný obrys postavy.
„Pšššš… to jsem já,“ slyšel jsem a kdosi ke mně přiléhal do postele. Byla to Věra.
Vnímal jsem, že je nahá a pochopil, že taky chce svoji porci sexu. Jenže já jí neměl co dát. Měl jsem vystřílenej zásobník.

„Já vím, že nemůžeš,“ šeptla, jako by mi četla myšlenky. „Mě postačí, když s tebou budu spát. Nerada spím sama.“
Snažil jsem se jí předat něžnosti alespoň hlazením a líbáním, ale byl jsem fakt unavenej a jak řekla, tak se stalo. Bez sexu, jen v objetí jsme usnuli.

***

Vzbudil jsem se brzo, venku bylo ještě šero. Došel jsem se vymočit a pak hleděl na nahé spící tělo mé spolunocležnice.
I Věra už měla svá mladá léta za sebou, ale zachovala si celkem štíhlou postavu, měla hezký hladký štíhlý nohy a ve tváři si ještě zachovala mladost s minimem vrásek. Byla to udržovaná zralá ženská. I ona by mohla být mojí matkou, byť jen teoreticky, ale ten věkový rozdíl tu prostě byl. Řekla mi, že je rozvedená a má dvacetiletou dceru, svobodnou a nezadanou, ale to neříkala proto, aby mi ji dohodila. Ptal jsem se, a tak mi odpověděla.

Teď tu ležela na boku a vypadala svůdně. Dokonce tak, že se můj ptáček jarabáček po pár hodinách spánku začal probouzet k aktivitě.
Věra se náhle probudila a spatřila mě stát v celé mé nahotě u postele.
„Copak? Chceš mě potěšit? Už máš sílu?“
„Zdá se, že ten panáček dole se probouzí,“ ušklíbl jsem se.
„Tak pojď ke mně,“ řekla mazlivě a sotva jsem k ní ulehl, začala mě líbat.

Konečně jsem mohl prozkoumat celé její tělo a hezky za světla. Některé ženy se milují jen potmě, ale Věra neměla žádnou možnost zatemnění. Navíc jí světlo zjevně nevadilo.
Tak jako já i ona zkoumala mě tělo, líbala a hladila mě všude možně, až jsme tak nějak skončili v šedesát devítce.
Ani Věra neměla vyholený klín. Neměla tam však žádný Boubín, ale hezký lesík, kterým jsem pronikl až do její tůňky. Pysky měla nalité krví a rozevřené a tekla jak rozvodněná řeka. Když jsem jí začal vylizovat šťávy, škubala sebou a sténala v návalu rozkoše. A to nemluvím o laskání klitorisu, jak vyváděla…

Věra se nesoustředila jen na kouření, ale s ocasem si hrála, lízala a dráždila ho jazykem, než si ho zasunula do pusy, sevřela rty a začala rytmicky pohybovat hlavou.
Bylo to úžasné oboustranné dráždění, trvalo dlouho, ale vydržel jsem nestříkat.
Nasedla na mě v pozici na koníčka, nabodávala se na péro a užívala si dráždění prsou mýma rukama. Už je také neměla tak pevné, ale díky své menší velikosti jí tak nevisely k pasu a mě se navíc hezky vešly do dlaní.|Mnul jsem je a prsty „ladil“ čudlíky tvrdých hrozinek bradavek.
„Uhhh… už jsem dlouho… tohle necítila,“ vzdychala a vrněla spokojeně.

Náhle sesedla, pokouřila mokré péro v puse a nastavila se mi zadkem.
„Ale ne do zadku, chichi,“ zasmála se a já ji napíchl pěkně do mokré kundy a rozjel čvachtavé přírazy. Byla úzká tak akorát a hezky jsem se v ní třel a pomalu spěl k vyvrcholení.
„Už… budu… uh,“ funěl jsem a přirážel rychle s prudkým dorazem na konci.
„Aano… já… taky… ohh,“ odpovídala trhavě mezi vzdechy a pak už jsem jí plnil čerstvou ranní dávkou a ona se kroutila ve slasti orgasmu.
Svalili jsme se vedle sebe, šťastní a uspokojení.

„Co bude s námi dál?“ zeptal jsem se.
„Co? Teď bude snídaně. Pak se každý vrátí domů,“ odvětila. „Copak ty nemáš rodinu?“
„Ne. Jsem sám Teda rodiče pochopitelně mám, ale žiju sám. Myslel jsem, že bychom se někdy mohli vidět…“
„Já nevím. Když přišla Irena s tím, že bychom si víkend mohli užít i jinak… teda, až když ses tu tak objevil… neplánovala jsem nic dalšího. Mysleli jsme, že seš ženatej, máš rodinu… prostě jen si užijeme nezávaznej sex a vrátíme se domů,“ zrozpačitěla.
„Ale ty se mi moc líbíš a chci tě zase vidět. Zajít do kina, na večeři…“
„Já? Neblbni. Mohla bych být tvojí mámou,“ namítla.
„Takže se stydíš, vyjít si s někým mladším?“ oponoval jsem.
„To ne, ale nikdy jsem v takové situaci nebyla. Můžeš mi dát čas si to rozmyslet?“ pohlédla mi do očí s vážným výrazem a já přitakal. Nic jiného mi stejně nezbylo a já ji opravdu chtěl ještě vidět.

***

Věra se mi ozvala za tři dny. Souhlasila, že si někam spolu vyjdeme. Z její soukavé řeči jsem vytušil, že na ní zřejmě zapracovaly i její kolegyně a navrhl procházku v místním lesoparku a večeři v tamní restauraci.

Na schůzku dorazila v džínové sukni nad kolena a tričku s lehkou letní bundou, protože večery ještě jsou ještě chladné. Vlasy měla volně rozpuštěné, což jí ubíralo další roky a v mých očích přidávalo na kráse. Páskové boty na podpatku nevadily, byl jsem i tak vyšší o půl hlavy, takže nevypadala jako moje mamka, čehož se pravděpodobně nejvíc obávala.

V parku bylo mnoho stinných zákoutí s lavičkami a ač řada z nich již byla obsazena objímajícími se páry, našli jsme jedno místo, kde jsme i my mohli spočinout v objetí a něžném líbání.
„Je mi s tebou hezky,“ řekl jsem a Věra zrudla v rozpacích.
„Mně s tebou taky, ale bojím se, abych se do tebe nezamilovala,“ špitla tiše.
„Proč?“
„Jsem úplně jinej ročník. Rozvedená, s dcerou, s malým bytem i platem… co ti asi tak můžu nabídnout?“
„Ty myslíš, že jsem nějakej nezkušenej mlaďas, nebo co? Kolik mi je, o patnáct míň? Na věku nezáleží, když se dva mají rádi,“ horlil jsem.
„A my se máme rádi? Ty mě máš rád?“ opáčila.
„Ne. Já tě miluju!“ řekl jsem pevně a jak ztuhla, na důkaz svých slov jsem ji políbil.
Když procitla do reality, přehodila výhybku a řekla, že má hlad.
Při jídle už jsme se o citech nebavili, zato se nebránila zajít do mého staromládeneckého bytu, kde jsme se vášnivě pomilovali. Vlastně jsme se na sebe doslova vrhli.

Při prvním čísle skončila na posteli s vyhrnutou sukní a s kalhotkama odhrnutýma na stranu jsem ji divoce omrdal, skoro znásilnil a teprve na pokračování jsme se osprchovali a pomilovali mnohem něžněji. Sice přiznala, že spontánní divoký sex má také ráda, ale nepreferuje ho. Sex neměla hodně dlouho a musí si na něj znovu „zvykat“ pomalu a s láskou.

***

Naše chození se překlopilo do vážného vztahu. Na rozdíl od její dcery Karolíny, moji rodiče nepřenesli přes srdce mít téměř stejně starou snachu jako oni a přestali jsme se stýkat. Bohužel. Věra pro mě znamenala v tomto případě víc.

Karolíně bylo dvacet a mladšího partnera mámě naopak schvalovala a prohodila něco i o praktičnosti z hlediska výdrže v posteli, za což od mámy dostala pohlavek a mě vyloudila ve tváři potutelný úsměv. Rozuměli jsme si.

Věra se mnou odmítala souložit, když byla Karolína doma (asi se styděla nebo co) a šukali jsme prakticky jen u mě v bytě, kam se ale zase odmítala přestěhovat.

***

Jednoho dne se ke mně dostavila jak hromádka neštěstí s pozitivním těhotenským testem v ruce.
„Co budeme dělat?“ vyhrkla a hned mě varovala. „„Ale na potrat zapomeň!“
„To ani nemám v úmyslu. Budeme mít spolu dítě, tak co se plašíš?“ usmál jsem se.
„Zbláznil ses? V mým věku jsem na děcko stará… necítím se už na to. Donosím ho a dám k adopci. Jinou možnost nevidím. Promiň, jestli to vidíš jinak…“ a oči se jí zalily slzami.
Pravdou je, že jsme o dítěti nikdy nemluvili. Bylo jisté, že být matkou ji už neláká a já to musím respektovat… nebo se s ní rozejít.

„Mami, já ho adoptuju a vychovám,“ řekla Karolína, když se tu novinu dozvěděla. To nás překvapilo a zaskočilo, vždyť měla celý život před sebou. Byla ale pevně rozhodnutá to pro mámu udělat.

***

Adopce nevlastního sourozence není oříškem, ale ořechem, který ale lze rozlousknout. Nebudeme tu rozebírat všechny právní kličky, šifry a možnosti s „tlačenkou“ na potřebných místech. Zkrátka podařilo se to.

Karolína má dceru Petru, a já s Věrou dceru a vnučku zároveň. Tajemství jejího zrození budiž navždy uzamknuto v našich myslích až do smrti. Zatím si užíváme života a dá Bůh, že ještě mnoho let. (Jo, a naši mají z (pra)vnučky taky moc velkou radost).