Divoký život 16 🇨🇿

Asi po půl hodince poklidné cesty dorazili. David z kufru vytáhl deku a ukázal směrem ke skále, která byla přes lesní porost vidět.
„Je to ještě malý kousek, jen doufám, že cestička k tomu mýmu místečku není moc zarostlá.“

Petra se mezitím protáhla jako nějaká velké kočka. „Ale takhle je tady klid a i krásně!“
Přišel k ní, jemně ji políbil na rty. „Pojď!“ vzal ji za ruku a vedl směrem ke skále. V cestě se jim objevilo houští, chvíli se rozhlížel a pak najisto vyrazil.

„No, trochu jak jsem čekal, bohužel.“
„To nevadí, tohle přežiju,“ řekla klidně Petra a nechala se zatáhnout do porostu. Byla v něm poznat ne moc často používaná stezka, naštěstí ne moc dlouhá, ale i tak je některé větvičky trochu potrápili.
Nakonec se před nimi ukázal miniaturní palouček, snad na dvě deky, možná maximálně pro šest lidí, od vody trochu krytý velkým balvanem, který buď jen trčel z vody jako kus skály vedle, nebo tam spadl ze shora.
Roztáhli deku, schovali pod ni láhev s pitím, oba se svlékli a oblečení dali na kraj deky. 

David se posadil a sledoval Petru jak si vlasy stahuje gumičkou do copu. Natáhl ruku a pohladil ji, od prdelky přes stehno až dolů na lýtko.
Podívala se na něj. „Takže sem se chodíš opalovat, abys nikde neměl bílý místa od plavek jo?“
„Jo, přesně tak a můžeš sem kdykoliv se mnou.“
„Ty jo… teď mě vidět Jarda… tak…“ nedořekla.
„Tak by měl řeči, že se tady vystavuješ jako nějaká…?“
„No, jen to řekni… děvka! co!?“

David se ušklíbl. „Jo…krásná, nádherná děvka…moje děvka doufám…“
Petra se k němu přitulila, políbila ho jemně na rty. „Ano lásko, tvoje děvka…“ zašeptala tiše.

Chvíli se jen tak něžně líbali, pak se odtáhla.
„Šla bych si na chvíli zaplavat, co ty?“
Než se stihla nějak víc pohnout, David vyskočil na nohy, podával jí ruku aby jí pomohl. Všimla si, jak mu z toho trochu ztuhlo visící péro, pleskla ho po něm.
„Auu!“ sykl na ni.
„Ale no tak… to seš chlap? To nemohlo bolet,“ chytila se nabízené ruky.
Vstala, společně se šli koupat, chvílemi se vzájemně topili, hráli si… blbnuli, užívali si teplé pozdně letní odpoledne dokud je nepřepadl hlad. Sbalili věci, oblékli se a vyrazili zpět do civilizace.

„Davi, stavíme se v obchodě, něco tam koupíme a uděláme si to u tebe, jo?“
„No proč ne a nějaké dobré víno, a uděláme si hezky klidný večer?“

Projížděli krajinou a před sebou viděli vystupující obrysy města. Petře cinkla SMS, podívala se na ni.
„Hmm… tak Ivet a Petr nám děkují za hezký páteční večer a noc.“
„Tak jim taky poděkuj, myslím, že jsme si to užili všichni.“
„To teda jo… moc tě miluju!“ zašeptala Petra a psala SMS kamarádce.
„Taky tě miluju Peti!“ 
To už se proplétali ulicemi města k supermarketu na jeho parkoviště a vydali se do obchodu.

Chvíli se dohadovali, jaké maso vezmou, nakonec zvítězil kompromis, vzali vepřové, hovězí i tatarský biftek a pak, no to zná asi každý, nějakou zeleninu, pečivo… alko i nealko.
Petra se nakonec nechala přesvědčit, že tohle platí David, protože ona kupovala většinu toho, co vezli na chatu.

Dorazili k Davidovi domů, už byl podvečer. Rychle si dali pořádnou sprchu, aby ze sebe hlavně smyli tu vodu z lomu, připravovali společně večeři přímo na terase u grilu. K tomu jim hrálo jedno novozélandské rockové rádio.
„Hele Davi, co je tohle za rádio… proč tam mluví jen anglicky?“ začala Petra vyzvídat u jídla.
„No, proto, že je to z Novýho Zélandu, kdysi jsem to náhodou objevil a… no líbí se mi, hrají tam věci, který se u nás moc nepouští. Sice je to rock a já spíš radši metal, jak víš, ale prostě se mi tohle líbí.“ 
„No, rozhodně se mi to líbí, jen škoda že jim pořádně nerozumím,“ okomentovala Petra brebentění mezi písničkami.
„Tak když se zaposlouchám, tak rozumím,“ usmál se David.
„No popravdě, mně se líbí co hrají a jak hrají… Davi, ukázal bys mi prosím to tvý tetování?“ prosebně se na něj zadívala.

Pokrčil rameny, svlékl tričko, aby byl vidět klasický maorský vzor, který se táhl od jeho levého prsu na rameno, paži a končil kousek nad zápěstím.
Vstala a šla k němu a pozorně si jej prohlížela, pomalu po něm jezdila konečky prstů.

„Vypadá to moc dobře, tohle se mi líbí, žádné zvířátko, žádná barevná šílenost… ale, asi to docela bolelo co?“
„Nebudu ti lhát, bez jisté míry bolesti to nejde. Jasně, záleží na velikosti, složitosti… a pak, dá se to, a dělává se to na víckrát,“ začal Petře ukazovat jak to jeho postupně narůstalo. Ta se jen tiše dívala.
„Víš, já bych chtěla něco vzadu, nad zadek, jakoby v pase, nějaký ornament a pak taky sem,“ prsty si přejela těsně pod levým prsem směrem na žebra.
„Hmmm… to by mohlo být oboje moc sexy a máš představu co nahoru, teda spíš na ten bok?“
Petra se mu zadívala do očí: „Co třeba, něco jako ´Meretix Davidix mei sum´?“
„Hmm… asi latina že? Zní to zajímavě, ale vůbec tomu nerozumím. No mně to dělala jedna moc šikovná tatérka v Ostravě, i dole tu nohu lýtko a tak.“

„Jo? A co ti ještě dělala hmm…?“ zadívala se mu do očí.
„To nechtěj vědět,“ začal se smát „A co vlastně znamená to… jak jsi to řekla latinsky?“ zvědavě jí koukal do očí.
„Volně přeloženo, něco, jako že jsem jen tvoje… Davidix, teda pokud jsem to nezkomolila teď já sama.“

I další dny si společně užívali. Jasně, David byl přes den v tom svém autokrálovství a Petra pořád kolem něčeho poletovala a i dál u toho byla tajemná jako hrad někde v Karpatech. Davidovi se podařilo u jeho známé domluvit termín na tetování, ale až za tři týdny, naštěstí o víkendu,.Petra z toho byla docela dost nadšená.

Ve středu jen tak mimochodem, jako by se nic nedělo, oznámila Davovi, aby si na pátek nic neplánoval, že ho někam zve, tak kolem půl druhé, že mu pošle adresu kam dorazit a v kolik a jak. Jasně, že chtěl vyzvídat, jen z jejího výrazu poznal, že to stejně nemá smysl.

Najednou tu byl pátek, David zrovna dokončoval kontrolu úpravy motoru jednomu klientovi na dynamometru, když mu cinkla SMS. V první moment tomu  úplně nevěnoval pozornost, pak si ale uvědomil, že už je dávno po jedné.
Byla to zpráva od Petry. „Lásko, po páté tě čekám na adrese Nová lávka 150, prosím, vezmi si na sebe něco, jako když jste měli ten koncert, a prosím, přijď pěšky, nebo si vem taxík. Líbá Petra.“ Odepsal jen: „Ahoj, budu tam, pa.“
Rychle se podíval v mobilu, kam že to má vlastně dojet a docela koukal, vždyť tam má fitko Ivet. 

Už, už chtěl sednout do auta jakoby náhodou se jet podívat, v poslední chvíli si to rozmyslel, aspoň bude překvapený. Dokončil co měl rozdělané, uklidil, pak domů, sprcha, koupit kytku nebo ne… nakonec se rozhodl pro kytici růží a lahev kvalitního sektu.
Na pátou si objednal odvoz od známého taxikáře…