Motivace 04

This entry is part 4 of 4 in the series Motivace

Tomáš studoval jako posedlý, ale každá chvíle se Sylvií byla už zcela nabitá erotikou. Letmé polibky v kuchyni, když se otec nedíval, ruka, která mu sjela po zádech dolů k zadku, šepot do ucha: „Brzy, Tome. Brzy dostaneš všechno. Představ si mě nahou, jak se na tebe posadím…“
Riziko rostlo.
Jednou je otec skoro přistihl, když se líbali na chodbě, ale Sylvie to rychle zamaskovala smíchem a řekla: „Jen jsem mu upravovala tričko, ať nechodí jak vandrák.“
To napětí ho pohánělo, dělalo touhu po otcově manželce ještě silnější, šťavnatější.

Nadešla maturita a s nimi i vrchol všech jeho snah. Tomáš seděl v učebně, psal, odpovídal na otázky, srdce mu bušilo nejen nervozitou, ale i očekáváním. Zvládl ji na jedničky a dvojky. Ne s vyznamenáním, ale dost na to, aby otec zářil hrdostí a uspořádal velkou oslavu.
Dům byl plný příbuzných, smíchu, gratulací, jídla a pití.

Sylvie se pohybovala mezi nimi jako dokonalá hostitelka, v červených šatech, které jí obepínaly tělo a zdůrazňovaly pevný zadek, plná prsa a štíhlý pas. Kdykoli se jejich pohledy setkaly, byl v tom příslib, který ho rozvibroval. Viselo to ve vzduchu jako elektřina.
„Gratuluji, Tome,“ zašeptala mu do ucha, když mu podávala sklenici šampaňského, její ruka lehce stiskla jeho, prsty se otřely o jeho dlaň v tajném gestu. „Dnes večer… hlavní cena. Připrav se. Bude to dlouhé, pomalé… a nezapomenutelné.“

Oslava se protáhla do pozdního večera. Otec usnul vyčerpaný v obývacím pokoji, příbuzní odešli jeden po druhém, dům se postupně vyprázdnil. Tomáš čekal u sebe v pokoji, nervózní jako nikdy. Tělo se mu chvělo očekáváním. Pak přišlo zaklepání, lehké, tajné, jako signál. Sylvie vešla, tentokrát v hedvábném župánku, který jí klouzal po ramenou, pod ním nic než nahá kůže.
Zamkla dveře, otočila se k němu s úsměvem plným touhy a vzrušení. „Jsi připravený, Tome? Zvládl jsi to. Tvoje odměna je tady. Jsem celá tvoje, jak jsem slíbila.“

Přistoupila k němu pomalu, nechala župánek spadnout na zem jako hedvábný závoj. Byla úplně nahá, tělo se jí lesklo tělovým olejem, který voněl po vanilce, exotickém květu a touze. Její prsa se lehce houpala s každým krokem, bradavky vztyčené, růžové a tvrdé, mezi nohama se leskla vlhkost, chloupky úhledně upravené do tenkého proužku.
Tomáš na ni zíral, přestal dýchat, úd se mu okamžitě vztyčil. „Bože… jsi nádherná, Sylvie. Nemůžu uvěřit, že tohle se fakt děje.“

„Pojď blíž, nestyď se,“ zašeptala. Bylo jí jasné, že je nezkušený, pokud ne rovnou panic. Přitáhla ho k sobě rukama kolem krku. Líbali se vášnivě, olizovali jeden druhého, kousali se lehce do rtů, jazyky se proplétaly v pomalém tanci.
Přetáhla mu tričko přes hlavu, hladila ho po hrudi, dráždila mu bradavky. Pak rukama sjela dolů a stáhla mu kalhoty. Ohon vyskočil ven, tvrdý a pulzující, špička lesklá. „Teď tě naučím, jak uspokojit ženu.“

Vodila mu ruku po svém těle, po prsou, kde stiskl bradavky, olizoval, sál, až zavzdychala: „Ano… okusuj mi je, Tome. Cítíš, jak jsou citlivé?“
Pak jej vedla po břiše, mezi nohy. Byla horká, vlhká jako rosa, prsty klouzaly snadno po klitorisu a pak zajely dovnitř.
„Ano, takhle… dva prsty, pomalu dovnitř a ven….“ vzdychala tiše, boky se pohybovaly v rytmu jeho prstů, vlhkost jí stékala po stehnech, tělo se třáslo narůstající touhou.

Její sténání narůstalo, ale držela se zpátky, sama si to vychutnávala, tak dlouho si s ním pohrávala, tak dlouho ho hecovala. Věděla, že uspěl díky ní a jeho odměna byla i její odměnou.
„Teď jazykem. Klekni si přede mě.“
Poslechl, klekl před ni jako před bohyní a ochutnal ji, jazyk zabořil do klína, olizoval klitoris. Sylvie ho vedla: „Pomalu… ano, tam… lízej, saj, rychleji, ano, ano. Líbí se ti, jak chutnám…?“
Její tělo se třáslo, dech zrychlený, nohy se roztřásly, až s tlumeným výkřikem dosáhla prvního vrcholu. Její tělo se zmítalo v křečích extáze, nohy se jí podlamovaly, držela se jeho ramen.

Pak ho položila na postel a klekla si nad něj, tváří k němu. „Tady máš svou odměnu.“ Spustila se pomalu na něj, tyčící se péro se dotklo vlhké kundy, otíralo se o ni a s mlasknutím vklouzlo dovnitř.
Zalapal po dechu. Byla tak těsná, tak sametově hebká. „Líbí se ti tvoje odměna?“ zašeptala, pohybovala se nahoru a dolů pomalu, vychutnávajíc každý centimetr. Tomáš ji držel za boky, prsty vtisknuté do měkké kůže, pohyboval se s ní, nejdřív pomalu, pak rychleji, tvrději, pronikal hlouběji a hlouběji. Její prsa se houpala nad ním a nevynechal okamžik, aby je neolizoval a nesál.

„Sylvie… nepřestávej,“ zasténal, cítil, jak do ní zajíždí. Teplo, vlhkost, stahy její kundích svalů, ho přiváděly k šílenství. Změnili polohu, ona na zádech, nohy omotané kolem jeho pasu, on nahoře. „Tvrději, Tome… ano, takhle, hlouběji… šukej mě,“ vzdychala, nehty mu zarývala do zad.
Těla obou milenců se třela o sebe, rytmus byl stále zběsilejší, prsa se otírala o jeho hruď, bradavky tvrdé jako diamanty. Pak znovu změna, tentokrát na pejska. Přirážel do ní, plácal ji přes masitý zadek, držel ji střídavě za prsa, tahal za vlasy. Její sténání bylo hlasitější a hrozilo, že probudí otce, zatlačil jí proto hlavu do polštáře: „Udělej se se mnou… teď, Tome! Vystříkej se do mě!“

Vrcholu dosáhli současně, vystříkl s hlasitým výkřikem a stružky teplé mrdky jí plnily po okraj, zatímco se ona třásla v křečích, vlnila se rozkoší a kundí šťáva smíchaná s jeho semenem jí stékala po stehnech.

Leželi vedle sebe dlouho, zadýchaní, těla lesklá potem a olejem, vzduch plný vůně sexu. „To bylo… neuvěřitelné, Sylvie,“ zašeptal Tomáš, hladil ji po vlasech, po křivkách těla. „Zopakujeme si to někdy?“
„S tím nepočítej, miláčku. Dohoda byla jasná, tohle byla tvá motivace k maturitě. Teď půjdeš na vejšku a já budu mít konečně celý dům a tvého otce pro sebe,“ pronesla Sylvie rezolutně, políbila zaskočeného Tomáše, oblékla si župan a odešla z pokoje.

*

Tomáš se následujícího rána probudil a sešel do kuchyně. Zatímco usrkával ranní kávu, uslyšel ze shora otce, jak křičí. „Tomáši! Co tohle znamená?“ V Tomášovi by se krve nedořezali. Otec přišel do kuchyně: „Koho jsi tu v noci měl? Vypadá to u tebe a smrdí jak v bordelu. Ty máš holku? Kdo to je? Proč jsi nic neřekl? V mém domě, pod mou střechou?“
Tomáš zpanikařil, srdce mu bušilo strachem i vzpomínkou na noc. „Já… ehm… ano, mám. Ale je to tajné. Prosím, tati, nech to být. Je to… složité.“
Otec se zamračil, žíla na čele naběhla jako vždy, když se hněval. „Složité? Tajné? Vyklop to, nebo se fakt neznám! Koho si sem vodíš bez mého svolení?“

Vtom vešla Sylvie, klidná jako vždy, s šálkem kávy v ruce, v župánku, který skrýval stopy po noci. „Co se děje, miláčku? Proč ten křik tak brzy ráno?“
Manžel jí popsal, co našel u Tomáše v pokoji. „Náš syn má tajnou lásku. A dělají to tady, pod naší střechou!“
Sylvie se zasmála. „No tak, je dospělý. Nech ho žít svůj život. Hlavně že odmaturoval. Možná bychom měli být rádi, že se konečně chová jako chlap. Na výšce se mu to bude hodit.“
Improvizovala dokonale, odvedla manželovu pozornost historkou o svém mládí a polibkem na tvář, což jej nakonec uklidnilo.

Když odešel, podívala se Sylvie dlouze na Tomáše a laškovně mrkla.

KONEC

Author

Motivace

Motivace 03

Odebírat
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Pepé

Výborná série. Odměny dávkované v odměřených dávkách tak, že se člověk tesil na další díl. Díky.

Shock

Odměna bezesporu dobrá, ale rozdat si to s vědomím, že otec odpočívá dole na gauči, to chce odvahu….

Kamil Fosil

Tak jsem si celou dobu myslel, že Sylvie má dobré srdce a citlivou duši s ona je to zatím jenom další vypočítavá potvora, která Tomáše motivovala pouze proto, aby úspěšně odmaturoval a odešel na universitu s ona tak mohla mít jak manžela, tak i celý dům jenom pro sebe.

Lindano

Ale přece pomohla sobě i jemu, oba dva, respektive všichni 3 z toho měli prospěch, takže bych spíše než, že je vypočítavá potvora řekla, že je pragmatická žena.

Lila

Mohlo by být zajímavé pokračování, kdy přijde ostřílený synátor z vysoké a zmanipuluje naopak svou macechu.
Taková odplata.

Anton

Příběh bez dějového překvapení, přímočaře jdoucí za cílem s jediným zábleskem reality – maturita nebyla s vyznamenáním. Příběh jednoduchý, ale, opět použiji své oblíbené slovo: čtivý. A, Winstone Bloome, děkuji Ti za schopnost příběhy zakončit. Těším se na další.

6
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x

Protected by Security by CleanTalk