Ústav padlých žen

Kamyla nesla v náruči balík složeného prádla a málem se srazila se svým pánem. Tomasz Stodolowski byl však hbitý muž, služce uhnul a ještě se jí omluvil.
„Omlouvám se, že jsem ti zastoupil cestu, počkej, přidržím ti dveře.“

Ano, tak to bylo. Pán ke svým služebníkům byl milý a slušný. Jeho manželka Elena byl pravý opak. Stále jen vyštěkávala příkazy a málokdy byla s něčím spokojena hned napoprvé a služebné vůbec používala jako hromosvod svých nálad. Přitom žila skvělý život manželky zámožného muže, měli spolu syna, obývali velký dům se zahradou a vlastním rybníčkem.

Jejich syn Eduard dosáhl věku osmnácti let a svému otci dělal starosti. Místo aby ve svém věku honil kdejakou dívčí sukni, vysedával v knihovně a nebo trávil čas procházkami okolím usedlosti. Tvářil si zasněně a byl zjevně duchem někde jinde.

Tomasz se trápil. Co až půjde s kamarády někam do hospody? Vždyť ani neumí pít. A nebo do nevěstince? Úplně se znemožní… to nemůže připustit. A nabídl synovi, že si spolu vyrazí do města. Jako muž s mužem, ne jako otec a syn.
Jenže Eduard vytušil, kam otec chce jít a odmítl. Prý na to ještě není připraven… a vlastně ani nechce.

***

A právě, když Tomasz potkal Kamylu, cosi ho napadlo a oslovil ji s důvěrnou prosbou.
„Byla bys ochotna, samozřejmě ti to vynahradím… ehm… Eduarda… zaučit… v těch… ehm… záležitostech?“
„Zdá se, že vám nerozumím, pane,“ špitla zrudlá Kamyla, ale rozuměla velmi dobře.
„Eduard nechce jít… se zaučit… víš… do veřejného domu. Má nastoupit na kadetní školy, je mu osmnáct, jak bude vypadat? Umět zacházet s ženskou… je to muž… co ti mám říkat. Udělala bys to?“ pokračoval Tomasz a Kamyla nakonec přikývla. Měla jinou možnost?

***

Později to probírala se svou spolubydlící Matyldou v podkrovní světnici.
„To máš tak,“ řekla Matylda. „Pánům se neodmlouvá. I když mají sebepodivnější nápad. Ulehnout s Eduardem… hm… kluk je to celkem hezkej…“
„No právě,“ lkala Kamyla. „Jen tak s ním ulehnout jako nějaká děvka. Tohle nemám v náplni práce.“
„Věř mi holka, že vím o čem mluvíš,“ pokračovala Matylda. „Já jsem komorná starýho pána. Kolikrát ten mi sáhl pod sukni. Je sice na vozejku, ale čipernej, to by ses divila.“
„A proč nic neřekneš?“ divila se Kamyla.
„A komu? Pánovi, nebo snad tý potvoře jedovatý? Je to její fotr, tím bych si moc nepomohla. Dědka jsem si srovnala sama. Chceš si sáhnout? Tak zaplať. Jinak ho plesknu přes ruku a zatím to vychází,“ děla Matylda spokojeně.
„A… on… tě… osahává?“ ptala se Kamyla rozechvěle.
„Vždyť víš jakej je apatickej. Jen když to na něj přijde, tak mi sáhne pod sukni na stehýnko, pak vejš na kočičku…. ale jak říkám, zadarmo se vošmatávat nenechám, to zase ne,“ bručela Matylda, která Kamyle nechtěla prozradit, že občas se děje i něco víc, aby ji nevyplašila.
I tak Kamyla ulehala nervózní a celá nesvá.

***

Dlouho nemohla usnout. Ne, že by se snad bála sexu. Pannou už nebyla, ale taky dlouho se s nikým nemilovala. V životě vlastně měla jen jediného muže. Toho, co ji připravil o poctivost. Hulán Piotr Rackejevič.

Když tehdá skupina hulánů vjela do vesnice, matka Kamylu rychle ukryla na půdě. Před vojáky je radno dcery ukrývat.
Tito však nebyli nepřátelští a chovali se slušně. Za ubytování a píci pro koně i zaplatili. Jeden z těch, co se u nich zabydleli, byl mladý, urostlý, přitažlivý… pro mladou dívku učiněný magnet. Okouzlil ji nejen pohledem, ale i rozhledem, znalostmi, sladkými slůvky… Není divu, že mu podlehla. A jednoho teplého večera mu v lesním mlází odevzdala svoji nevinnost. Vzal si ji po vojácku celkem drsně, nikoli hrubě, ale rozhodně to nebylo tak, jak si Kamyla vybájila ve svých představách. Bolelo to, moc se s ní nemazlil, pak vstal, odešel a nechal ji tam ležet s vyhrnutou suknicí, roztaženýma nohama a stopami krve na stehnech.
Za pár dní huláni odjeli a Kamyla o rok později nastoupila služku u pana Stodolowského. Ten o ní milostný zájem neměl, jak se zprvu obávala, ani jeho dospívající syn, až do dneška, kdy ji požádal o tuto službu.

***

Druhý den ji zastavila paní Elena. Jako obvykle se tvářila přísně.
„Vím, o co tě manžel požádal. Chci abys na to zapomněla a o nic se nepokoušela! Já jsem matka, o svého syna se postarám sama a rozhodně nestrpím, aby ulehl s nějakou služkou.“
„Ale paní…“
„Mlč! Možná to vnímáš jinak, ale představa, že můj syn tráví noc s obyčejnou holkou mě ponižuje, rozumíš?“ ječela, ale náhle se uklidnila. „Zkrátka na slib manželovi zapomeň. Máš jistě dost jiné práce,“ a s tím ji propustila.

***

Kamyla si myslela, že má po starostech, když se u ní večer objevil Eduard a tvářil se jak hromádka neštěstí.
„Otec mi řekl, k čemu tě zavázal. Chci ti jen říct, že to nechci dělat. Není to osobní, seš milá a… hezká, to jo… ale… vyřeším si to sám. Zapomeň na to. Dobrou noc,“ otočil se na patě a Kamyle ho najednou bylo líto.
„Počkej. Nechceš si aspoň třeba chvilku popovídat? Seš stále sám… zamlklý, jak tělo bez duše… je ti něco?“ ptala se soucitně. Eduard se nechal přemluvit a odešli do prázdné komůrky na půdě, kde měli samotu a klid.

***

„To je má tajná komnata,“ řekl, sáhl za trám a vytáhl láhev vína a svazek svíček. Slabé světlo osvětlilo místnost, kde byl jen stůl, jedna židle a starý otoman.
„Promiň, sklenice nemám,“ odšpuntoval láhev zuby a podal Kamyle k napití. Ta ochutnala poprvé v životě sladké víno a sotva polkla, už ji pobízel k dalšímu doušku.

Během popíjení si povídali jako dva přátelé, ale ožehavému tématu milostného styku se vyhýbali. Nakonec to Kamyla nevydržela a převzala iniciativu.
„Co ty vlastně máš proti ženám?“
„No… ehm… nic,“ ošil se.
„Tak proč dáváš najevo svůj odstup? Tebe ženy… nepřitahují?“ cílila Kamyla dál.
„Ano… přitahují… ale… já… ještě ženu neměl,“ lkal skoro nešťastně.
„Jenže toho tě otec chtěl zbavit právě s nějakou…“
„Já vím… konkubínou ve městě. Jenže… já se stydím, že… až se svléknu… ee… on se mi nepostaví… už jsem to zažil.“
„Od toho tam ty ženy jsou, aby ti pomohly,“ mínila Kamyla.
„Pozoroval jsem Gdyni při koupeli. Ona má taková velká,“ naznačil rukama prsa. „Ale on se mi nepostavil.“

Kamyla pochopila, že si chtěl ulevit pohledem na vyvinuté děvče, ale na vzrušení to nestačilo. Záhada proč?
„Zjistíme to, když se mi odhalíš, jo? Teď tu jsem jako tvá přítelkyně. A neboj, nechám si to pro sebe,“ slyšela Kamyla samu sebe a divila se, kde se to v ní vzalo. Asi tím vínem?
„Ale ty taky se svlékneš,“ řekl Eduard a rozepínal si košili.

Zůstali jen ve spodkách a košilce a cudně po sobě pokukovali, než se Kamyla osmělila a přetáhla si košilku přes hlavu. Hezká kulatá prsa trčela dopředu a klín měla zarostlý tmavými chloupky.
Eduard nasucho polkl, než si stáhl spodky a odhalil úd smutně svěšený mezi stehny.

„Když mě vidíš nahou, nic to s tebou nedělá?“ zeptala se Kamyla.
„No… ehm… líbíš se mi, moc toužím se tě dotknout, ale jinak nic,“ hlesl Eduard a nečekaje souhlasu, jemně ji rukou pohladil a sevřel prso.
Kamyla pocítila slastné mravenčení. Natáhla ruku a sevřela v ruce jeho váleček. Byl malý a měkký.

Jak ji však dál hladil po těle, ocásek mu tuhnul a zvětšoval objem!
„Polib mne,“ špitla Kamyla a Eduard ji neuměle políbil. Po chvilce si osvojil správnou techniku a začali se líbat vášnivěji.
Ocas mu tuhnul a tvrdnul stále víc, až dosáhl svého maxima a Kamyla zírala na pořádný kus s prokvetlými nalitými žílami! Stejně překvapen byl i Eduard.

Kamyla ho dál honila, Eduard hlasitě vzdychal a pak sprška semene oba zaskočila svou intenzitou. Mohutné výstřiky je zasáhly až do vlasů a zbytek tekl Kamyle po ruce.
„Ty si neulevuješ?“ podivila se.
„Jen někdy. Četl jsem spisek svatého Augustuse…“
„Jo… že ti upadne ruka a změkne mozek. To znám. Já si o tom myslím svoje a doktor Fialkowski taky. Klidně se ho zeptej na samohanu, jestli je škodlivá. Rozhodně není,“ Kamyla se ušklíbla. „tak, když jsme došli až sem, budeme pokračovat, ne?“

Najednou se jim starý otoman víc než hodil.
S erekcí teď byl o dost menší problém a když mu stál, nalehl jí mezi roztažené nohy a spíš pudově a s její pomocí do ní vnikl.
Kamyla zase po letech v sobě cítila živý úd a bylo to docela příjemné, Eduard zažíval svůj první koitus.
Líbali se, on se dlouze zaobíral krásou a pevností jejích prsou a mezitím ji stále rytmicky mrdal tvrdým ocasem. Když začal zrychlovat, Kamyla ho zastavila.

„Poč… kej… já… na… ho… ru,“ vyrážela mezi přírazy.
Za chvíli na něm obkročmo seděla a řídila si sama odsedy i hloubku proniku tak, aby dosáhla vrcholu, jehož blízkost cítila.
„Ah… ah… oááááááách,“ vykřikla, když jí silná rozkoš zalila tělo a poševní svaly svíraly zaražený stříkající ocas a zbavovaly ho semene do poslední kapky.

Bylo to nádherné oboustranné vyvrcholení. Láhev vína byla dopita, pátá svíce dohořela a Eduard nabyl milostných zkušeností. Byl čas se rozejít.

***

Třetího dne zničehonic Kamylu lapili muži v černých šatech a odvezli do Ústavu padlých žen, de facto vězení pro ženy provinivší se zavedenému mravnímu řádu.
Nikdo se jí na nic neptal, nic jí nevysvětloval, prostě tam byla zapsána pod číslem N2374 s umístěním v ústavní prádelně. Její spoluvězeňkyně byly jak děvky, tak i ženy jako ona, jež nesly cejch nějakého (zlo)činu, o němž neměly ani potuchy, že ho spáchaly.

Na vše dohlížela bdělá katolická církev s nejvyšší autoritou, matkou představenou Izidorou a suitou jeptišek, zapšklých starých panen, které si na mladých ženách vylévaly svoji stařeckou zlobu. V Ústavu se vyskytovali i muži, mniši řádu sv. Parduse, kteří se starali o chod celého zařízení, kotelnu, dovoz potravin apod.

Toto temné místo se zřejmě mělo Kamyle stát domovem do konce života.

***

První dny se Kamyla snažila něco zjistit. Proč tu je a na jak dlouho?
Spoluvězeňkyně z cely ji varovaly, že na sebe jen upozorní a bude to mít ještě horší. Nedala si říct a vymohla si slyšení u matky představené. Zúčastnil se ho i opat Sewczik a několik dalších kleriků.
Co se tam stalo, se nikdo nedozvěděl. Do cely se Kamyla vrátila jako jiná bytost. Nemluvná, apatická, zlomená a aspoň navenek smířená se svým osudem.

„Já jsem to říkala,“ šeptala jedna z žen. „Mluvit s Izodorou je jako jít na porážku.“
„Zlomily ji,“ šeptala další. Jak, to se ani neodvážila vyslovit.

***

Kamyla časem pochopila, o co asi jde. Většina žen tu zažila nějaký románek s mužem z vyšší společenské vrstvy a aby se zamezilo skandálu, byly ženy „uklizeny“ sem. Eduard nebyl ten, kdo ji sem dal odvézt, prsty v tom bude mít nejspíše jeho matka Elena, která se o nich musela nějak dozvědět. Varovala ji, ať od syna dá ruce pryč. Neudělala to a tohle je výsledek.

Ústav se ovšem nevěnoval nápravě proviněných, ač se tak tvářil. Ve skutečnosti se tu smilnilo dál a dalo se říct, že ženy byly určeny k uspokojování celé armády zbožných mnichů ze všech koutů země. Některé dobrovolně, jiné ne. I Kamyla prošla několikadenním peklem, kdy posloužila mnichům k uspokojení, ale brala to sveřepě a duchem nepřítomna, takže vlastně si nic nepamatovala. I ženy na celách prožívaly těžké stavy z pohlavní neuspokojenosti a propadaly sodomskému hříchu. Vzájemně se jazyky laskaly v klínech, líbaly se, mazlily a hladily na prsou. Nijak zvlášť je to neuspokojovalo, ale aspoň něco.

***

Třetí rok Kamyla z ústavu uprchla. Jakmile se naskytla příležitost, využila ji. Svedla mnicha ve fortně, pomilovala se s ním a když znaven usnul, sebrala mu svazek klíčů a byla tatam, Nikdo ji nepronásledoval a její kroky zamířily na sídlo rodiny Stodolowskych.

***

Bylo dopoledne. Pan Tomasz byl ve firmě a ze služebných byla doma jen kuchařka Edita. Ani nehlesla, když ji Kamyla k hrdlu přiložila nůž a nechala se svázat, jen roubík odmítala.
„Udusila bych se… prosím… nebudu křičet,“ slibovala a Kamyla ji zavřela do spíže.
Nato proběhla do ložnice pána. Věděla, že v nočním stolku má zbraň. Nikdy sice nestřílela, ale neviděla zbraň prvně a věděla co a jak. Šestiranný bubínkový revolver byl nabitý.

Nevěděla, jestli je paní Elena doma, ale kde jinde by byla? Dopoledne se většinou oddávala čaji a v knihovně si četla knihu. Tam ale nebyla. Když procházela chodbou kolem pokoje Eduarda, zevnitř zaslechla neklamné zvuky soulože! Hekání, steny a vzdechy byly nezaměnitelné. Že by Eduard měl konečně přítelkyni? Ale je to Eduard, vždyť ten by měl být v kadetní škole? Zvědavost ji přiměla tiše pootevřít dveře a nahlédnout dovnitř.

Srdce se jí sevřelo hrůzou. Na loži spatřila klečící paní Elenu a zezadu do ní přirážejícího Eduarda, Oba byli nazí a oddávali se tu hříšnému smilstvu!
Žena vyrážela zvířecí zvuky prožívající slasti a Eduard rytmicky přirážel a pleskal tělem o její zadek. Její prsa přitom svíral a drtil v dlaních a Elena vzdychala: „Ještě… víc… přirážej.“
Eduard nakonec matku povalil na záda, nalehl na ni a akt dokončili v této poloze.
„Stříkej… anoo… cítím tooo,“ ječela Elena ve svém vrcholu a Eduard ji vrchovatě plnil svým mladistvým semenem.

Pak se svalil vedle ní a oba se chvíli vydýchávali. Poté Elena vstala a nahá zamířila do koupelny, zatímco Eduard si zapálil cigaretu. Kamylu mátlo, že se netvářil spokojeně, spíše zamyšleně.

Když Elena vyšla z koupelny, Kamyla se ztratila a do pokoje vešla, až když byl vzduch čistý.

***

Eduard stále ležel nahý na posteli a kouřil druhou cigaretu.
„Ty? Kde ses tu vzala?“ vydechl překvapeně.
„Viděla jsem tě… všechno… ty a matka… jak je to možné?“ vyhrkla Kamyla, která zbraň ukryla pod šaty.
„Myslíš, že mě to baví?“ opáčil Eduard. „Matka se dozvěděla o nás, tam na půdě, pamatuješ? A nechala tě internovat v Ústavu. Prý jsi pošpinila naši rodinu, jméno… bylo to strašné to všechno poslouchat. Otec nakonec rezignoval, jen aby byl doma klid a já odjel do školy. Nečekal jsem, že bych tě ještě někdy viděl. Matka vzala vše o svých rukou… doslova… že jen ona má výsostné právo mi předat veškeré znalosti a umění milovat.“
„Otec o tom ví?“
„Probůh ne! Pod přísným slibem mlčení matka instruovala personál a kdykoliv jsem doma, musím s ní souložit. Nebaví mě to, ale neubráním se jí. Řekla mi totiž, že se jednou vrátíš, ovšem pokud jí budu po vůli, dokud ona bude chtít. Trvá to už druhý rok. Nyní ale soudím, žes nebyla propuštěna…“

„Vůbec nevíš, co jsem zažila,“ řekla Kamyla tvrdě. „Přitom jsem nikomu neublížila a myslím, že jsem ti naopak pomohla. A jak jsem dopadla? Jděte všichni k čertu!“ opustila pokoj a nakráčela do kuchyně, kde se Elena právě dovolávala a hledala kuchařku.
„Ty zmije, tohle máš za můj zkažený život,“ vykřikla Kamyla a než se Elena vzpamatovala, třeskly tři výstřely, všechny byly smrtelné a Elena se jak podťatá skácela na zem s překvapeným výrazem ve tváři.

Další výstřel, tentokráte do spánku, ukončil život nešťastné Kamyly.