Uklízečka

Ing. Květa Nováková překročila státní hranici do Německé spolkové republiky dne 4.7.1980 legálně jako členka zájezdu CKM do bavorských Alp. Při zpáteční cestě v Mnichově výpravu opustila a přihlásila se na policii jako politický uprchlík.
Prošla si kolečkem výslechů a pobytů v utečeneckých táborech jako každý emigrant, až se zatřídila do německé společnosti a našla si práci u jedné společnosti jako uklízečka a čekala, až se z ní stane plnohodnotná občanka SRN.

Ve své původní domovině zatím byla odsouzena k trestu odnětí svobody a její příbuzní a rodiče byli vystaveni svévolné perzekuci úřadů jako v každé jiné totalitní společnosti.

Teprve když domů začala posílat peníze, tlaky úřadů ustaly. Rodiče však za ní na návštěvu nepustili.

—————————————————————————————————————————

Květa smýkala mopem po chodbách a kancelářích, kde ještě tu a tam někdo seděl za stolem a čučel na monitor.
„Guten Abend,“ pozdravila a jala se konat svoji práci uklízečky.
Končila krátce před desátou, kdy se loučila s noční službou ve vrátnici a odjížděla domů.

Tak to tu dělala už čtvrtým rokem.

***

Vedoucí úseku vnitřních služeb Udo Muckenberg seděl za stolem, civěl do papírů a Květa stála pokorně před ním na koberečku.
„Kveta Novakóva,“ přečetl neuměle její jméno a pokračoval. „Mám tu vaši žádost o přeložení do firemní školky na pozici pomocné síly. Proč?“
„Víc peněz?“ odvětila Květa otázkou.
„Už čtyři roky jste tu uklízečkou. Chápu, říká se, že změna je život,“ souhlasil muž. „Mě však zaujala jiná věc. Zde se píše, že jsme vystudovaná inženýrka ekonomie, to je pravda?“
„Ano. Ještě než jsem emigrovala, vystudovala jsem pražskou VŠE, ale zde mi titul nebyl uznán. No a na živobytí si musím vydělávat jinou prací. Účty nepočkají,“ pokrčila rameny.
„S tím titulem bych to neviděl jako nutné, ale jistou pozici v našem ekonomickém oddělení bych pro vás možná měl,“ nadhodil Udo a v očích Květy zableskl zájem.
„Ano?“
„Záleží na tom, co si ještě ze studií pamatujete a v mnoha jiných okolnostech. Zatím se ptám na váš případný zájem?“ odložil Udo papír a upřeně jí hleděl do očí.

Květa v rozpacích zrudla. Doposud se k ní všichni chovali jako k levné pracovní síle z komunistické země a teď jí nabízí pozici v ekonomickém úseku? V tom něco bude. Nějaký háček. Má na něj zabrat?
„No… ehm… zájem jistě mám, ale… co ještě… požadujete?“ nadhodila.
„Jste chytrá žena,“ pochválil ji Udo. „Řekněme, že jednou týdně bychom se spolu zdrželi v kanceláři… co říkáte?“
Ten prasák chce sex, pomyslela si Květa. No, asi nezbyde, než se mu podvolit.

Udo byl mírně prošedivělý muž kolem padesátky. Nesportoval, urostlou postavu neměl, nebyl ničím výjimečný, ale ženy mají měřítka mužské atraktivity posazená jinak. A souhlasila.

***

Květa tedy pracovala na ekonomickém úseku a postupně se „prokousávala“ krůček po krůčku do vyšších pozic. O ekonomice společnosti AB Ausbruch GbH již věděla téměř vše.
Ukázalo se, že potřebné znalosti má, je pracovitá, chytrá a její šéf Walther jen kroutil hlavou, proč úřady v SRN neuznávají východoevropské vysokoškolské tituly? A v jejím případě o nějakém nasáknutí komunismem také dost pochyboval.

***

Květa si pochopitelně musela svoji pozici odpracovávat, jak se s Udem dohodli.
Den předem ji dal vědět, pak k němu nakráčela do kanceláře a téměř pokaždé to mělo stejný průběh.

Udo se posunul s křeslem od stolu tak, aby se mu mohla pohodlně usadit mezi nohama a v pokleku nebo podřepu mu kouřit ptáka. A Květa byla v jeho očích znamenitá kuřačka.
Laskala mu ocas i varlata pomalu, jemně a s péčí, líbala je a lízala, aby posléze přešla na aktivní kuřbu s pevně sevřenými rty a rytmickými pohyby hlavou.
Takto to střídala, dokud se s hekáním neodbavil. Semeno spolykala, měknoucí ocas mu olízala do čista a pak se pomalu svlékala.
Měla vždy na sobě nějaké sexy prádélko, už to ho vzrušovalo a když odkryla svá hezká pevná kůzlátka, zbavila se kalhotek a stála před ním nahá jen v podvazcích a páskových botách na vysokém podpatku… napružil se mu ocas do „provozního“ stavu.

Květa přistoupila ke stolu, ohnula se, rozkročila, lokty se opřela o desku a nebo si na stůl lehla, její nohy si zapřel o ramena a šukal ji takto. To už dle vlastního přání. On tu byl šéf, ona mu jen posloužila.

Druhé číslo bývalo delší. Udo měl větší výdrž a její kundička byla krásné úzká, přímo pro jeho ocas. Silně ho svírala a on přitom nedorážel ptákem někam na dno. Vlastně ho neměl nijak velkého a Květě to vyhovovalo. Styk ji nebolel, spolehlivě zvlhla a jeho ptáček jí dělal dobře. Orgasmus z toho měla málokdy, ale o ten nešlo. Jemu určitě ne.
Když začal zrychlovat přírazy, Květa se snažila předstírat svůj vrchol, sténala a vzdychala, za což by si zasloužila porno Oscara a Udo se do ní vysemenil s představou dokonalé sexuální souhry. Kdyby chudák tušil…

Dřív se s ní chtěl líbat a více mazlit, ale Květa odmítla, že to je příliš osobní a oni si domluvili službu. Udo to respektoval a z jejího těla, kromě kundy, měl k dispozici její pevné kozičky, krásně pevné, plné a hezky kulaté. Ty mohl líbat, mazlit, hladit a laskat jazykem bradavky. Kratičké líbání proběhlo až při odchodu, kdy se k sobě na moment přivinuli.

Udo byl unavený a Květa spěchala domů za přítelem.

***

Jednoho dne navštívili budovu společnosti dva muži. Na recepční vytáhli policejní odznaky a na slova, že je ohlásí, řekli: „My se ohlásíme sami.“
Zastavili před Udovou kanceláří. Sekretářka již odešla, tak vstoupili dovnitř a zaposlouchali se do tlumených zvuků linoucích se z pracovny.

„To zní jako by tam…“ pousmál se jeden.
„Jo. Přesně,“ souhlasil druhý. „Vlítnem tam, nebo počkáme, až si to odbydou?“
„Dopřejem jim tu chvilku. Nejsme nelidové,“ a vyšli zpět na chodbu.

Když vyšla ven dlouhonohá kráska v kostýmku a poněkud nejistým krokem na vysokých podpatcích odkráčela pryč, oni naopak jistým krokem vešli dovnitř.

Udo seděl za stolem v pomačkané košili, bez saka, kravaty, rudý ve tváři a vyjukaný z nečekané návštěvy.
„Co… co pro vás mohu udělat?“ zablekotal, vědom si té prekérní situace.
Muži se legitimovali.
„Jsme tu ve věci jisté vaší zaměstnankyně. Kveta Novakova, říká vám to jméno něco?“
„Jistě. Zaměstnána je u nás již několik let. Pracuje v ekonomickém oddělení. Je spolehlivá, nikdy s ní nebyly problémy. Jejím nadřízeným je Hans Walther, jestli chcete, zavolám ho…“
„Ta dáma, co tu byla s vámi, je ona, že?“ otázal se policista. „Smíme znát důvod její návštěvy?“
„Jsme… ee… přátelé… ano… občas za mnou zajde… doposud byla uklízečkou, ale zjistilo se, že má vysokoškolské vzdělání… osvědčila se,“ Udo se kroutil se, jak jen mohl.
„Ano, osvědčila,“ přikývl druhý muž.

„Nechtěla po vás nějakou službu, řekněme stylem něco za něco? Ale pravdu!“ zpřísněl dotaz.
„Ne… opravdu ne… já se vám, pánové, přiznám. Mám s ní… ehm… poměr. Zde se spolu scházíme,“ Udo kapituloval. „Za to, že jsem jí umožnil ten přestup se mi… ehm… takto… odvděčuje.“
„To je nechutné,“ skoro si odplivl jeden z mužů. „Zneužil jste svého postavení.“
„Pánové, chápejte. Jsem ženatý už pětadvacet let… doma stereotyp… a tady mladá, hezká žena a umožním-li ji kariérní vzestup, dělám vlastně dobrý čin za trochu toho potěšení. A ona s tím souhlasila, dobrovolně.“
„Dobrovolně, to jistě,“ sarkasticky dodal policista. „A kdyby nesouhlasila, tak by také získala post na ekonomickém úseku, co?“
„Ale… jistě… nebránil bych tomu,“ kňoural Udo nepřesvědčivě, ale kvůli tomu tu muži nebyli.

Měli ještě pár otázek ohledně Květy, pak si muže zavázali podpisem mlčenlivosti a odešli. Udo cítil, že jeho pozice vedoucího úseku vnitřních služeb nejspíše brzy skončí.

***

ČSSR, Praha, o několik týdnů později.

Kapitán Pažout ve své kanceláři na odboru I.správy FMV tvrdě šukal svoji sekretářku Naďu, která mu přinesla zprávu, že akce Blumen byla zastavena z důvodu odhalení agenta.

Akce byla jeho dítětem a těžce nesl její neúspěch. A ten si vyléval na nebohé ženě. Ta s vyhrnutou sukní, přiražena břichem na stůl, nesla svůj osud apaticky. Byla na to zvyklá. Když se šéfík rozčílil, povolal ji, ona mu podržela a byl zase klid. Nejinak tomu bylo i dnes.

Kapitán byl obtloustlý muž, brzy se usilovným přirážením zadýchal, takže Naďa ani nestačila si to začít užívat a vlastně skoro ani toho jeho červíka necítila. Někdy mu musela dopomoct rukou nebo pusou, aby se vystříkal. Dnes toho dosáhl sám. Uvolnil se do ní a byl rázem spokojený a klidný. Naďa si natáhla kalhotky, shrnula sukni a postavila do předpisového postoje.

„Bude si ještě něco přát, soudruhu kapitáne?“
„Jo. Horký kafe a zavolej sem poručíka Hvízdala“ a s blahosklonným pokynutím ji propustil.

***

Porada důstojníků byla dlouhá a plná návrhů. Pak přišel rozkaz z nejvyšších míst.
S protistranou byla dohodnuta výměna agentů. Kus za kus. Ze strany ČSSR nebylo námitek. Zatčený německý agent byl už vytěžen a pro rozvědku nepotřebný. Navrácený agent mohl být domácí straně ještě prospěšný. Jednalo se o osobu se špičkovým výcvikem a bude ji možno ještě někam zařadit, i když s nasazením v zahraničí už bude mít utrum.

***

Šumava, hraniční kámen 8/11C, čas 5:00

Tři muži v civilu stáli 1m od hranice, naproti nim stejná trojice, s tím rozdílem, že šlo o dva muže a ženu.
Výměna proběhla v klidu, vše bylo předem domluveno. Na české straně vše zpovzdálí jistili pohraničníci, z německé strany příslušníci grenzepolizei.
Květa Nováková, agentka StB s krycím jménem „Květina“ překročila státní hranici v 5:10h. stálo v zápise, označeném razítkem Přísně tajné.

***

Na ústředí byla agentka vyslechnuta a vyřknut ortel, že její pokárání (kvůli odhalení) je v moci zástupce velitele odboru, pod nějž spadala. Prozatím je dočasně přeřazena do archivu.

***

Postel vrzala a narážela do zdi v pravidelném rytmu „Vrz… buch… vrz… buch“ a sténání a vzdechy doplňovaly celkovou atmosféru.
„Ahh… jooo,“ ozvalo se zachroptění, zvuky ustaly a milující se dvojice se zklidnila.

Chvíli bylo ticho, než se ozvala žena.
„Prý mne potrestáš… už ses rozhodl jak?“
„Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Když si to budeš odpracovávat tak jako teď, tak to spláchneme bez trestu,“ mínil muž.
„Ty seš ale!“ horlila žena. „S tebou spím dobrovolně a ne že musím. To není hezké.“
„Jen žertuju,“ pousmál se muž. „Počítej, že ven se minimálně pár let nedostaneš, pokud vůbec. Pak je tu možnost odjet do zemí socialistického bloku. Ambasády v Rumunsku, Bulharsku… zkusím prověřit kontakty, ale o tom rozhodne stejně náčelník, ne já.“

„Proč teda s tebou vlastně spím?“ napadlo ženu. „Jenom proto, že máš skvělý péro?“ Zaplašila myšlenku a začala se věnovat jeho povadlému ptáčku. Vzbuzení a dráždění pusinkou vždy zafungovalo spolehlivě.
Za chvíli již olizovala a sála tuhý a pevný válec penisu a kundička ronila kapky toužebného očekávání, až do ní vnikne a bude jí rabovat prudkými hlubokými přírazy tvrdě a nemilosrdně. Tak to měla ráda a péro měl opravdu skvělý.
Její nadřízený, major Miloslav Potměšil, jí přání splnil do puntíku. Dosáhla orgasmu a uspokojení.

Po roce čekání se dočkala zaměstnání na ambasádě v Maďarské lidové republice, kde ji později zastihla i sametová revoluce. O celkovém pozadí a výsledcích akce „Blumen“ se můžeme jen dohadovat. Celý Spis totiž byl na jaře 1989 skartován.