Život na západě

Bylo to za časů kdy západ Spojených Států křižoval legendární Vinnetou s Old Shatterhandem, Old Surehand, Old Firehand společně hájíce zákon a pořádek proti krvežíznivým rudochům, nenasytným dobytkářům i prachsprostým zločincům. Nemohli však být všude a každý se tak musel nepravostem bránit vlastními silami.

***

Farmu Hanse Grubera tvořil bytelný srub, opodál stojící stáj a stodola, kůlna a hlavně studna, jediný zdroj vody široko daleko. Novousedlík Hans tu žil se svou ženou Alenou a dcerami Gretou a Anne.
Farma se nacházela v mírně zvlněné krajině prérijního typu s minimem vzrostlé zeleně. Lesy začínaly až u úbočí hor… zkrátka nebylo to příliš vhodné místo k farmaření, ale Gruberovi byli skromní lidé.
Bylo vlastně s podivem, že Alena vyměnila vcelku pohodlný život u rodičů za nejistotu a nový začátek v Americe. To bylo tak.

Alena Kramářová byla dcerou drobného sedláka Josefa Kramáře v Dívcově Lhotě na panství knížete Rožmberka. V rámci rakousko-uherské monarchie ves přináležela k českým zemím a ona byla národností Češka.
Hans Gruber byl Němec, syn chudé podruhyně Hermíny Gruberové a jak se po vsi šuškalo, jeho otcem byl sedlák Mlátil, u něhož pracovala. Matka mu však skutečné jméno nikdy neprozradila. Tvrdošíjně to odmítala i když už byl Hans dospělý a měl na to právo. Snad se za to i styděla, kdo ví? Mlátil, možná vědom si svého poklesku, dal Hanse do učení k tesaři Klinsmannovi a tím ho ušetřil trudného života obyčejného podruha.

Tesař měl Hanse rád jako vlastního, stejně tak jeho žena Marie, neb se nedočkali vlastních potomků. A v té době začal se i rodit vztah mezi Hansem a Alenou. Lásce neporučíš, urostlý Hans se zalíbil Aleně a ztepilá dívka zase jemu. Třídní rozdíl neřešili do doby, než Alena otěhotněla. Otec Kramář o Hansovi nechtěl ani slyšet, matka mu přizvukovala a nešťastným milencům nezbývalo, než uprchnout. Alena stačila o útěku zpravit svou sestru a pak už za nimi navždy zavřela voda.

***

Nyní byli v Americe, zemi zaslíbené a po několikaletém pobytu na východním pobřeží, kde žili doslova z ruky do úst, zamířili na západ. Měli už dvě děti a doufali, že v panenské nedotčené přírodě bude líp. To si mysleli i ostatní členové karavany, doprovázeni několika ostřílenými zálesáky. Ti jim nemilosrdně jejich představy bořili a varovali před nepřátelskými indiány, nehostinnou a pustou krajinou se vzdáleností mnoha desítek mil mezi obydlenými místy, což nebylo nic jiného než pár stlučených bud, zkrátka varovali je. Osadníci však věřili ve svou šťastnou hvězdu a muži jim to nevymlouvali. Ostatně za doprovod dostali dobře zaplaceno.

***

Hans dostal půdu a díky své šikovnosti a úsilí zbudoval farmu do současné podoby.
Dcery Greta a Anne rostly jako z vody a dostalo se jim kromě ženských dovedností i chlapecké výchovy. Zejména v používání zbraní. To tu bylo nezbytné. Kolem nich se stalo několik ukrutných masakrů, které měli na svědomí Komančové. Tito indiáni byli zvířaty v lidské podobě. Všude, kde se objevili, šířili smrt a zkázu. Muže nemilosrdně zabili, ženy také, jen je předtím ještě hromadně zhanobili a ušetřili jen děti, případně mladé dívky, které jim sloužily v táborech jako otrokyně. Dá se říci, že smrt byla pro přepadené bělochy spíše vysvobozením. Hans měl kolem sebe ženy, jež by čekal podobný osud a proto se dostatečně zásobil zbraněmi a bezpečně se je všichni naučili ovládat.

Indiáni brzy objevili i je, ale z nějakého důvodu je nechali být. Možná to nebyl tak krvežíznivý kmen, jako jiní a jelikož se bílí osadníci chovali přátelsky, prozatím jim nezavdali důvod k nějakém přepadu.

***

Gretě bylo osmnáct, Anne patnáct a Hans stále toužil po synovi. Alena ještě byla mladá a plodná a třebaže těžkou prací rychleji stárla, stále byla pro Hanse žádoucí. Horší bylo, jak ve stísněných podmínkách najít chvilku pro sebe. V létě stačilo odejít stranou za křoví, ale v zimě? Děvčata spala na peci, zbudovanou po vzoru domova a rodiče na širokém lůžku, takže jedině tam. Spát se chodilo brzo po setmění, aby se šetřil petrolej a po těžkém dni všichni rychle a hluboce usnuli.

Hans pod peřinou Aleně vyhrnul košilku nad pas, ona mu nastavila vystrčený zadek, pozvedla nohu a Hans, ležíc na boku do ní vnikl napruženým klackem. Bylo to nepohodlné, ale jediné možné. Postel i tak vrzala a chtěli-li provést klasickou polohu, nadělali hluku, že od toho raději upustili. Nešlo jen o rytmické vrzání postele, ale i vzdechy a steny z prožívané rozkoše. Rádi se i mazlili a líbali a to jim přinášelo vlny slasti, ale jak jen to nedat najevo? Těžko.

A to milující se rodiče netušili, že holky nespí, nýbrž je bedlivě poslouchají a sami se třou rukama v klínech pro vlastní rozkoš. Objevily samy, co dělat, když si chtějí udělat dobře. Později zjistily, že je ještě lepší, když se dotýkají svých intimních míst vzájemně a představovaly si přitom ne sestřinu, ale mužskou ruku a tím dosahovaly i silných vyvrcholení…

S nahotou se doma nikdo moc neskrýval. Dívky odmala věděly, co má otec mezi nohama a matce záviděly klín hustě porostlý černými chlupy, dokud tak nezarostly sami. I když neporovnatelně méně hustě.

Při souloži rodičů si samy rukama dělaly dobře a čekaly, až pojedou do města, potkají nějaké chlapce a… samy vlastně nevěděly, co pak? Do města se dostávaly jen zřídka. S otcem za skromným výdělkem z výpěstků farmy a s matkou si projít těch pár obchodů a když už ne něco koupit, alespoň se podívat. Na světě je tolik pěkných věcí.

***

Jednoho dne se k farmě blížila čtveřice jezdců. Jeli pozvolna a Greta, která je zahlédla první, rychle svolala ostatní a připravili si zbraně.
Jezdce tak uvítaly tři postavy s napřaženými puškami a Hans i s dvojicí koltů zavěšených proklatě nízko a hned na muže křikl.
„Co tu pohledáváte?“
Muži zůstali v sedle, ale netvářili se nepřátelsky. Spíše překvapeně.
„Jmenuji se Oliver Mahoney,“ řekl starší muž s pěstěným plnovousem. „Divím se, že mě ještě neznáte. Jsem zdejší obchodník s dobytkem. Chci vám učinit nabídku. Toto jsou moji synové,“ ukázal na zbylé mladíky.

„Poslouchám,“ odvětil Hans, aniž sklonil pušku k zemi.
„Takhle se špatně mluví,“ odplivl si Mahoney. „Ksakru, nejsme žádní lupiči!“
„Odložte zbraně a pak se můžeme pobavit,“ řekl Hans a muži tak učinili. Greta s Anne zbraně posbírali a Hans s Alenou sklonili hlavně pušek.

„Nezbytné opatření. Stále nevím, oč vám jde. Sednout si můžeme tamhle ke studni. Voda je dobrá a báječně studená.“
„I k vodě se dostaneme,“ broukl Mahoney a muži se rozesadili na kameny a dřevěné špalky. Hans si ponechal pušku volně položenou na stehnech.

„Jak jsem řekl, jsem obchodník s dobytkem. Koupím od vás vaši farmu, nemám kde pást dobytek. Neproděláte na tom.“
„Přišli jsme sem žít. Hodláte nás připravit o obživu? Nic víc než tohle nemáme,“ rozhorlil se Hans.
„Nechci, abyste odešli. Budete tu dál hospodařit, odevzdávat mi část úrody a já vám zajistím ochranu a vše co budete potřebovat. Na části pozemků si zřídím pastviny a ze studny budu odebírat vodu, to je přece férová nabídka,“ řekl Mahoney se sladkým úsměvem.
„Budeme dřít na cizím a až vás přestaneme bavit, vyženete nás,“ nesouhlasil Hans s férovostí.
„Farma bude dál vaše… sepíšeme o tom smlouvu… Přijeďte příští týden na můj ranč Fireland. Probereme to s mým právním zástupcem. A rozmyslete si to dobře. Bez ochrany tu nikdo dlouho nevydrží. Musíme držet při sobě. Nechcete přece, aby se vám nebo vašim nejbližším stala nějaká nepříjemnost.“

Hans v tom cítil nepokrytou vyhrůžku.
„Vyhrožujete mi?“
„Ne. Jen varuji. Zdejší Komančové nebývají přátelští moc dlouho. V jednotě je síla, příteli… a teď bych prosil, krásné slečny, abyste nám vrátili zbraně… tááák… děkuji,“ ševelil Mahoney na dívky, které rudly rozpaky. Tolik mužských očí najednou si je nikdy neprohlíželo.

Muži vskočili do sedel a odjeli tryskem, jen se za nimi prášilo.

„Co tomu říkáš, Hansi?“ ozvala se Alena.
„Že nám nastávají starosti,“ odtušil Hans a sprostě zaklel.

***

Mahonovi muži klusali vedle sebe, když nejmladší Sam prohodil.
„Ty holky byly hezký, krev a mlíko.“
„Blbe. Jsou mladý a nezkušený,“ odvětil starší Robert. „Ty tě neuspokojej. Budou fňukat, že je to bolí. To spíš ta jejich mamina je zkušená pichna.“
„Pravdu díš, synku,“ souhlasil otec. „Ta je dokonce velmi hezká a stála by za hřích. Možná, že tímto směrem bychom mohli něco podniknout, aby Gruber ještě rád souhlasil s prodejem.“

Muži se na sebe podívali, usmáli a popohnali odpočaté koně zase k trysku.

***

Oliver Mahoney byl bezohledný muž. Vědom si svého majetku a postavení, stal se takřka neomezeným vládcem tohoto zapadlého koutu Spojených států. Šerif městečka Tacobah byl v podstatě jeho podřízeným. Co Mahoney řekl, to se stalo, splnilo, vyřešilo…

Mahoney nikdy na nikoho nevystřelil, nikoho nezabil, na špinavou práci měl své lidi a sám si pěstoval auru hodného strýčka, na něhož je spolehnutí a který každému rád pomůže. Skupoval po okolí farmy, majitelé se stali jeho poddanými (on říkal zaměstnanci) a odváděli mu desátky v podobě výpěstků, peněz nebo… v ojedinělých případech… těla dcery či ženy.
Ano, jeho prokletím byly ženy. Jednu manželku pochoval, druhou vyhnal pro údajnou nevěru a nyní si svůj chtíč ukájel na „poddaných.“ Pokud farmář měl hezkou ženu nebo dceru, nabídl mu obchod. Místo desátku tělesné potěšení. A chudý farmář mnohdy souhlasil, samozřejmě se souhlasem té, které se to týkalo. Mahoney ji vzal na svůj ranč, kde s ní obcoval a pak ji navrátil manželovi. Ženy si vesměs zážitek nechaly pro sebe, jen v duchu konstatovaly, že Mahoney je hrubián, neurvalec a čuně, ale naštěstí už mnoho nevydrží…

Ženy, které si bral, aniž žádal o souhlas jejich manžely, byly Roya, žena šerifa Donnewetra a Alexis, dcera majitele Pony Expressu a místního obchodníka Stewarta, což byl druhý nejbohatší muž široko daleko. Už jen Mahoney stál nad ním. Nejen věkem, ale i kohortou svých tří synů s kolty za pasem a puškami v rukou. A ty používali často a stříleli dobře.

***

Když Mahoneyovi vjeli do městečka, rozdělili se. Otec zamířil ke Stewartovi, chlapci do nálevny. Chlast a děvky byly jejich oblíbenou zábavou a vzhledem k tatíkově postavení byly ceny nízké. Jak whisky, tak kundy děvek.

Mahoney sesedl z koně a zamířil do Stewartova domu. Prošel síní, kde Steward zrovna kontroloval s pomocníkem dovezené zboží.
„Zdravím, Olivere. Alexis je ve svém pokoji,“ prohodil ledabyle, i když krev se v něm vařila. Ale co mohl dělat?
Mahoney mu na pozdrav jen kývl, vyšel do patra a bez zaklepání vešel do pokoje.

Alexis seděla na židli, měla vykasané šaty a prohlížela a divila se, kde se jí na stehně vzalo uvolněné oko na punčoše?
„Právě včas,“ řekl Mahoney spokojeně.
„Můj Bože!“ lekla se Alexis. „Neumíš klepat?“ a rychle si shrnula šaty dolů.

Jeho nevítaná návštěva znamenala jediné. Zase ji přišel šukat. Pokolikáté už? Poprvé se mu oddala na radu manžela, že Mahoneymu nelze odporovat a jde i o jejich obchod a obživu. Udělala to, ač nerada, myslela přitom na Anglii a její veličenstvo královnu, ale moc to nepomohlo. Nebyl to příjemný zážitek, navíc Mahoney byl obdařen více než manžel, šel hned na věc a taková záležitost se nedá a nemá uspěchat…

Mahoney ji začal navštěvovat pravidelně a nikoho se na nic neptal. Natož ji samotné. Přišel, uspokojil se a šel. Časem si to trochu začala užívat. Pronik už nebyl tak bolestivý, někdy i příjemný. Mahoney byl hrubý, bez nějakých projevů citů a vydržel jen jeden styk. Po vystříkání mu ocas ochabl a už se o postavení ani nepokoušel. Stačilo jen vyhrnout si šaty nad pas, roztáhnout nohy a šup… šup, bylo hotovo. Ani teď to nemělo být jiné, myslela si.

Mahoney si ji pozorně prohlížel. Ta něžná tvářička a pusinka… ona ještě neví, že může muže uspokojit i jinak. A proto, když si Alexis přesedla na postel a jala vyhrnovat šaty, zarazil ji.
„Nech toho. Dnes mě udělej pusou.“
„Cože? Jak… pusou?“ nechápala.
„Vezmeš ho do pusy, pocumláš a opovaž se skousnout,“ vysvětlil jí a uvolnil si ptáka z kalhot.

Alexis to přišlo odporné. Muži svým ptákem močí, vypouští semeno, ale mít ho v puse? Nikdy! A to řekla i nahlas, ale Mahoney se jen chraplavě zasmál.

***

„Gulp… gulp… gulp,“ sála Alexis tvrdého čuráka a Mahoney jí zezadu držel hlavu.
„Necukej se a jen hezky saj, ty děvko,“ chrčel. Nebylo to takové, jak to znal od zkušených konkubín, ale byl spokojen. Na nějaké vytáčky nebyl zvyklý a Alexis to pocítila, když se jí do pusy vecpal takřka násilím a ona dělala, jak to chtěl a radil jí.
Sála mu tuhnoucí ocas a uznávala, že zas tak odporné jí to nepřijde. Ne, že by se jí to líbilo, ale chápala, že když mu vyhoví takto, nebude se jí dobývat do klína. V tom se nemýlila. Proud semene jí začal prýštit do krku a ona usilovně polykala tu podivnou lepkavou hmotu s divnou chutí do poslední kapky.
Mahoney funěl uspokojením, ocas mu změknul a bylo hotovo.
Zastrčil si svůj nástroj do kalhot, otcovsky ji pohladil po tváři a odešel.

„Už abys zhebnul, dobytku starej!“ broukla Alexis tiše a nenávistně, když za ním zaklaply dveře a přihnula si pálenky z láhve na stole, aby zahnala tu hnusnou pachuť semene.

***

U srubu klaply dveře a Alena vzhlédla od kamen.
„Oběd ještě není. Ten sysel byl starej a je strašně tuhej,“ řekla Hansovi, který se k ní blížil se zvláštním úsměvem, až ji zamrazilo.
Sevřel ji do náruče, pevně políbil a snažil se jazykem ji proniknout do úst.

„Co děláš… co když přijdou holky, Hansi… ne!“ vzpírala se.
„Holky shrabují seno… chci tě… teď a tady,“ dychtivě jí Hans jel rukama po těle.
„Ty blázne,“ smála se Alena.
Hans ji přirazil břichem ke stolu, ohnul v pase, vyhrnul sukni a prudce do ní vnikl pérem.

„Aach… seš hluboko!“ bolestně vykvikla Alena, ale hned tála, když jí přes šaty prohmátl a promačkal prsa.
Hans se nenechal rušit a dál ji tvrdě sjížděl, vědom si jen krátké intimní chvíle.
„Ah, Hansi… já… oááááách,“ Alena vyvrcholila, poševní stěny sevřely ocas a přivedly k výronu semene. Hans se slastným funěním se do ní vyprazdňoval a zpovzdálí slyšel, že dcery jsou nablízku. Možná už na zápraží!
„Jé…“ slyšela to i Alena, Hanse od sebe odstrčila a rychle si stahovala a rovnala sukni.

Když dcery vešly dovnitř, zastihly matku lomozit hrnci na kamnech a otce sedícího u stolu.

***

Jednání Gruberových na ranči Olivera Mahoneye nedopadlo nejlépe. Hans byl ochoten k ústupkům ohledně pastvin pro jeho dobytek, ale svůj ranč prodat odmítl. Mahoneymu by pozemky jen pronajímal.
„To je férová nabídka, co říkáte?“ tvářil se s úsměvem, jako tenkrát Mahoney u něj.
Ten to pochopil a viděl, že Gruber bude zřejmě tvrdší oříšek než čekal. No, ale každý ořech jednou praskne… nebo se také dá rozlousknout!

***

V dalších dnech Mahoney se svým pomocníkem, který byl indiánského původu a uměl řeč místního kmene Komančů, jel navštívil samotného náčelníka. Nebylo to poprvé a jakž takž už Mahoney s indiány uměl jednat. Součástí každé návštěvy byly pochopitelně dary. Kuchyňské potřeby, zbraně, ohnivá voda, i když místní Komančové alkoholismu zatím moc nepropadli.

Tentokrát sebou vzal pár beden vyřazených pušek – henryovek z armádních skladů. Kdekdo už by se bál z nich vystřelit, ale Mahoneymu bylo jedno, kolika indiánům se puška roztrhne v ruce, hlavně, když se s nimi dohodne. Kvůli tomu sem vlastně přijel. Mluvil a jeho průvodce to v obřadném tónu tlumočil náčelníkovi Ten-Kemu.

„Velký náčelníku. Přijmi tyto dary jako jen malou ukázku, co ti daruji až vyslyšíš moji prosbu.“
Ten-Kem pokývl hlavou.
„Velký náčelník tě poslouchá. Oč žádáš?“ přeložil tlumočník náčelníkova slova.
„Den cesty směrem kde ráno vychází zářící Manitú je usedlost farmáře Grubera. Škodí mi na majetku. Vezmi bojovníky a potrestej ho. V domě s nim žijí tři ženy. Jsou mladé a hezké, jistě tvé muže potěší… Budu-li spokojen já, budeš i ty,“ řečnil Mahoney, očima pošilhával po indiánech a hlavně indiánkách, jež se tu kolem ohně shromáždily a sledovaly celé jednání. Některé dívky byly hezké až krásné…Třeba náčelníkova dcera Sho-Pak. Hladká opálená pleť, hezky tvarované nohy, pevná stehna, malý zadek, i prsa dmoucí se pod šaty z bizoní kůže. Ovšem dostat ji do postele by se nepokoušel ani omylem.
„Tvá řeč bude projednána u večerního ohně se stařešiny. Věc však můžeš považovat za vyřízenou. Velký Okahoma ať tě provází,“ náčelník vstal, což značilo, že jednání skončilo.

Mahoney se s průvodcem spokojeně vrátili domů. Teď nezbylo než čekat. Dá rozum, že Komančové celou věc nebudou uspěchávat, protože kořist jim neuteče.

***

Ten-Kem nebyl hloupý a došlo mu, oč Mahoneymu skutečně jde. Gruberovu farmu indiáni znali, ovšem ne každou usedlost je hned nutno vyvraždit a vypálit.
Ten-Kemův syn měl sice spadeno na Gruberovu starší dceru, ale i on si udržoval odstup. Mohl by ji hravě unést a učinit svojí otrokyní, ale doposud jí byl nejblíže na deset kroků. On na koni, ona vkleče na poli, hleděli si do očí, než obrátil koně a odcválal, rudý až za ušima. Chtěl dívku oslovit a najednou se zastyděl… tohle zažil poprvé.

Zkrátka Komančové farmu neměli v plánu masakrovat. Ale zase chtěli být zadobře s Mahoneym… Náčelník Ten-Kem to vyřešil šalamounsky.

***

Skupina indiánů, jež se zjevila u farmy časně zrána, se sice netvářila nijak nepřátelsky a Hans věděl, že jakákoli obrana by byla tak jako tak marná. Sám a beze zbraně vyšel před srub a ženy zatím nabíjely překotně zbraně, odhodlány nevydat se těm ničemům lacino. Alena sice dcerám neřekla, co by je čekalo, ale ty to samy vytušily a byly odhodlány k zoufalé obraně stejně jako matka.

„Ty být Gruber?“ promluvil jeden z Komančů špatnou angličtinou.
Hanse to překvapilo. Sám naopak znal pár indiánských slov, ale na nějaké dlouhé řečnění to nebylo. Hovor proto dál pokračoval v komolené angličtině.
Indiáni se sesedli do kruhu a sdělili muži, co mají na srdci. Později ven vyšly i ženy a přinesly jídlo, což definitivně prolomilo ledy a jistou vzájemnou ostražitost.

Po jejich odjezdu se Hansova nenávist k Mahoneymu ještě více znásobila.

***

Mahoney vjel do města v povznesené náladě. Problém s Gruberem bude vyřešen a brzy se stane nejbohatším statkářem na západě.
Zastavil před úřadovnou šerifa. Donneweter si hověl na terase v houpacím křesle a pokuřoval doutník. Mahoneyho pozdravil mlčky klepnutím prstů o krempu klobouku.

Mahoney prošel kolem a jeho manželku našel v pokoji, kde se probírala tiskovinami a dopisy od Pony Expressu. Zprávy byly již týden staré, ale v tomto zapadlém koutu státu to nikomu příliš nevadilo. Až sem dojde telegraf a vlak, bude to jiné, ale teď se musí spokojit s koňskou poštou. Nebyl tu ani poštovní úřad a veškeré písemnosti končily u šerifa a on je pak rozděloval. Příchod Mahoneye Royu rozladil. Neměla dnes náladu na nějaké techtle, tím méně na mechtle, ale neměla na výběr.

„Co chceš? Dnes mi není dobře,“ zkusila to.
„Tobě není nikdy dobře,“ ušklíbl se Mahoney a rozvazoval si šátek u krku a rozepínal košili. „Ale já to chci a potřebuju.“
Roya si povzdechla a jala se svlékat. Z postele stáhla přikrývky, ty stejně nebudou potřebovat a ve spodní košilce ulehla na záda. Mahoney ve spodkách k ní přilehl a hmátl jí na prsa. Žena je měla hezky plná a pevná a to ho vzrušovalo.
Stažení spodků, vyhrnutí košilky a pronik ocasu do kundy byl standardní a pokaždé stejný. Mahoney se nezdržoval nějakou milostnou předehrou, pocity žen a podobně. Vrazil jí do klína ocas nasucho, natvrdo a přirážel, dokud se nevystříkal. Roya naštěstí vždy zvlhla a přírazy nebyly tak nepříjemné, ale bylo to stále stejné. Prohmatání prsou jak vemena dojnice ve chlévě a pak zásun pro jeho uspokojení.
Když jí vycákal semeno na břicho, odvalil se a začal se oblékat. Za pár minut bylo po všem.

Roya proklínala den, kdy se mu sama oddala a dala mu najevo svou touhu… Jenže to byla přiopilá a myslela si, že sebevědomý hřmotný Mahoney bude chlap se vším všudy, i v posteli. To se však přepočítala a teď už se ho nezbaví. Manžel se třese o svůj úřad a ten proti němu nezakročí… a sám ji taky v posteli neuspokojí. Je to život na nic!

Mahoney jí vtiskl polibek na tvář, zamumlal něco jako poděkování a odešel a ona jen v negližé u stolu doprobrala došlou poštu.

***

Mahoney se v dobrém pocitu uspokojení navrátil domů a syn Martin mu hned zvěstoval, co mají za úlovek. A za kůlnou v kleci, kde dříve chovali medvěda, spatřil mladou indiánskou dívku! Neplakala, choulila se v rohu a tvářila se zavile.
„Co to má znamenat?“ vyjel Mahoney na syny.
„Chytili jsme ji na východní pastvině. Myslíme si, že byla omrknout koně, aby si jich rudoši pár ukradli,“ hlásil Sam s dlouhým prutem v ruce.
„Na co máš ten klacek?!“ čílil se otec. „Jestli na ni, tak seš obyčejnej omezenej parchant! To není zvíře!“
„Ne, tak to není,“ kroutil se Sam, ale otce nepřesvědčil. Dívku tu drželi jak divoké zvíře a kdoví co s ní plánovali dělat dál. Možná to, co chlap dělá s pěknou ženskou, projela mu myslí vzpomínka na Royu. Pak si vzpomněl ještě na něco jiného.
„Jak jste daleko s tou Gruberovou ženou? Už dostala lekci?“
Synové zavrtěli hlavami.
„Tak koukejte něco dělat a na tuhle hračku zapomeňte!“ hřímal a synové se rychle zdekovali, jak měli se zuřícím otcem své zkušenosti.

Když zmizeli, vešel Mahoney do klece a dívku zvedl, aby si ji prohlédl. No jistě! To si mohl myslet! Ti pitomci chytili náčelníkovu dceru Sho-Pak! A on přitom potřebuje s ním mít dobré vztahy!
Dívka se vzpouzela, myslela na nejhorší, když ji vlekl ven, ale Mahoney jí nehodlal ublížit. V ohradě spatřil jejího koně, zavolal honáka, aby ho vyvedl ven, dívku pustil, ta mu vyskočila na hřbet a byla tatam. Mohney teď jen mohl doufat, že vše dobře dopadne.
S indiány, s Gruberem, se vším…

***

Alena a Anne spolu jely do města. Na voze měly nějakou zeleninu a hodlaly doplnit zásoby ve spíži a vůbec se porozhlédnout po městečku. Byly ozbrojeny a nebály se cestovat samy. V řídkém lesíku u vyschlého potoka je však čekalo překvapení. Byly přepadeny a zajaty třemi maskovanými muži!

***

Nad krajinou už se snášel soumrak, když se ženy navrátily domů. Byly celé zamlklé a zaražené.
„Co se stalo?“ zajímal se Hans, ale dostalo se mu odpovědi „že nic,“ což znamenalo, že něco ano. Než šli spát, stranou požádal Gretu, aby zjistila podrobnosti.

***

„Tak povíš mi konečně, co se stalo?“ dorážela Greta na Anne.
Sestry spaly na seníku a mohly tak spolu nerušeně hovořit.
„Ale neřekneš to nikomu! Hlavně ne otci! Přísahej!“ řekla Anne přísně.
Greta s nechutí přísahala a dumala, co pak řekne otci a Anne se dala do vyprávění.

Muži je zaskočili v korytě vyschlého potoka, kdy vůz musel zpomalit a koně jít krokem. I přes šátky na tvářích je ženy bezpečně poznaly. Byly to bratři Mahoneyové.
„O co jde?“ optala se Alena beze strachu. „Hrajete si tu na lupiče?“
„Ne. Ale vy máte vroubek u pana Mahoneye. Tahle lekce by vás k tomu mohla přimět ke změně názoru, co říkáš, kotě?“ ozval se vytáhlý blonďák. Byl to Martin.
Zatímco Anne zbledla, Alena se opanovala. Tušila, k čemu se schyluje a navrhla řešení.
„Nebudu se bránit, když vynecháte Anne. Je ještě dítě…“
„O ni zájem nemáme. Ty, kočko, zůstaň na voze a holka ať jde sem. Neboj, nic se jí nestane,“ řekl Martin a když k nim Anne bojácně popošla, Sam jí svázal ruce řemenem a uvázal k nejbližšímu stromu.
„Ať uslyšíš cokoli, neječ, nebo chceš rovnou roubík?“ zeptal se jí.
„Neubližujte mamince,“ prosila Anne úpěnlivě.
„Neboj. Ta bude vrnět blahem, až si ji podáme“ ušklíbl se Sam, uvázal pevný uzel a vracel se k vozu, kde pod plachtou si Alena svlékala šaty a mladíci se kochali jejími tvary, pohledem i rukama.

Alena to celé pojala pragmaticky. Milovat s Hansem se jí nedaří tak často, jak by si přála a když už má dojít ke zločinu, raději se pokusí si to užít, než by si ji vzali hrubě a násilím a pošpinili nejen ji, ale i dceru, která je ještě pannou.

První na ni nastoupil Martin s Robertem. Nelíbali ji, ale těšili se z jejích vnad a křivek. Prsa jí ohmatávali a líbali a prsty zkoumali vlhkost klína. Alena jim rukou honila tuhé stonky ocasů, sála je ústy a mladíci byli celí blažení.
Nakonec skončili v pozici, kdy ji vkleče zezadu šukal Robert a Martin vpředu si nechal kouřit péro. Alena tlumeně vzdychala, neboť Robert měl slušnou výbavu a výdrž a když se Martin konečně udělal a vycákal se stranou, ne do pusy, mohla svou rozkoš vykřičet nahlas až k uším dcery, která nevěřícně poslouchala, že si to mamka takhle užívá?

Martina nahradil Sam a Alena mu hned sála tu jeho žížalku měnící se v pevnou kládu. Zezadu bušící Robert ji právě plnil semenem, když už se chystal ke vpichu znovu nabuzený Martin. Pronikl do ní prudkým přírazem a prudce a hluboko do ní vnikal celou dobu, až do výstřiku. Alena se sice neudělala, ale bylo to pro ni i tak příjemné. Hluboké rytmické přírazy, poctivé pevné ocasy, žádná párátka nebo naopak kyje. Kouření ji také nevadilo.
Muži ji rabovali jak hřebci klisnu a střídali se na ní do doby, než byli dokonale uspokojeni a vystříkáni. Když skončili, Alena nasadila zkroušený výraz, ale neošálila je. Chlapci celou dobu viděli, jak si to ta děvka užívá. Takže to nemělo onen zamýšlený účinek. No, alespoň si užili a otci nahlásí splnění úkolu. To ještě netušili, že mladá indiánka je pryč a nad farmou Firestone se schylují temná mračna.

Alena se dala do pořádku, měla toho už sama dost, osvobodila dceru z pout a zapřísahala ji mlčením, o všem, co viděla i slyšela.
„Nic se nám vlastně nestalo. Nebudeme otce zbytečně plašit.“
„Ale, mami, vždyť oni tě…“ špitla Anne.
„Já vím, Ale… nedokážu ti vysvětlit, proč mi to nevadilo. Prostě, stalo se to… bez násilí a s mým souhlasem, abych uchránila tebe,“ děla Alena a Anne se přiznala.
„Já už, matko, nejsem panna.“
Alena ztuhla. „Cože?“
„No… dělala jsem si dobře rukou a nějak se prsty dostala… ee… hlouběji dovnitř, píchlo to… a trochu krve vyteklo… Říkala Greta, že už nejsem panna.“
„Hm, dobře. Tak už o tom asi víš víc, než jsem myslela. Je ti patnáct, možná nejvyšší věk. Ale teď se vrátíme domů jakoby nic, ano?!“

Anne skončila vyprávění a Greta se rozhodla sdělit otci upravenou verzi. Přepadení ano, ale bez identifikace pachatelů a zhanobení matky.

***

Hans zuřil a hned další den vyrazil do města za šerifem Donnewetrem, postěžovat si na existenci desperátů v okolí.
„A po mě chcete co?“ rozčiloval se šerif. Měl plnou hlavu nenávisti k Mahoneymu a teď ještě tohle…
„Jste přece šerif! Zorganizujte trestnou výpravu. Věřím, že se najde dost chlapů, co…“ vysvětloval Hans, ale šerif kroutil nesouhlasně hlavou.
„Nenajde. Desperáti tu byli, jsou a budou. Co se stalo vaší ženě je politováníhodná událost, ale žije, nic se jí nestalo, tak co? Mám spoustu starostí ve městě a ne někde honit zločince, kteří už jsou třeba v jiném okrese.“

„Pojďte ke mě, pane Grubere,“ ozvalo se příjemným hlasem ze schodiště. Stála tam Roya, rozkošná v šatech obepínající její krásné tělo.
„Co tu chceš?“ zavrčel šerif.
„Dát mu lekci z trestního zákoníku, když ty, na rozdíl ode mne, z něj neznáš nazpaměť ani jediný paragraf, drahý,“ řekla Roya uštěpačně.

Byla to pravda a i proto se šerif držel svého úřadu zuby nehty, nechal si šukat ženu, jen aby nepřišel někdo vzdělanější a nahradil ho. A Mahoney byl ten, kdo tomu dokáže zamezit.

***

Hans odcházel nespokojený. Paní Roya byla nejen krásná žena, ale opravdu znalá v zákonech a poskytla mu potřebné informace. Pro něj bohužel nepříznivé.
Zločince stíhá armáda a policie jelikož nic z toho tu není, musí se každý postarat sám o sebe. Šerif má zákonnou pravomoc jen v hranicích města. Nějaká trestná výprava civilistů je sice možná, byť nezákonná, ovšem vzhledem k manželově (ne)chuti to nevidí jako reálné.
„Netušíte, jak ráda bych se já vyšvihla do sedla a jela tryskem po prérii,“ řekla Roya zasněně a Hans netušil, že přitom vůbec nemyslí kožené sedlo a jízdu na živém koni.

***

Tlupa Komančů napadla ranč Firestone zcela nečekaně a tudíž úspěšně. Indiáni tentokrát jednali dle své obvyklé krutosti. Muže pobíjeli a rituálně zohavili sbíráním skalpů, ženy než zabili, dříve zneuctili. Naživu nechali jen malé děti, které společně s pár mladými dívkami unesli sebou. Ani sám Mahoney a jeho synové nebyli ušetřeni. Náčelníkova pomsta byla nemilosrdná. Na jeho dceru nikdo sahat nebude a ještě ji držet v kleci jako zvíře byla neslýchaná urážka!

Na rančem se vznášel temný oblak smrti a masakr byl objeven až třetí den, když ranč navštívil osamělý lovec, projíždějící náhodně okolo.

***

Než se zpráva dostala na ta správná místa a než úřady zareagovaly, uplynuly celé týdny času. Nakonec se nestalo nic. Armáda potírala rudochy všude po Státech, kde osadníci zabírali nová a nová území a bylo třeba je chránit, neboť vláda porušovala předchozí úmluvy a zmenšovala indiánům dříve vyčleněné rezervace, což se jim pochopitelně nelíbilo, leč příliv nových osadníků byl značný a trvalý.
Střety nabíraly na intenzitě a masakr nějakého ranče v podstatě nikoho nezajímal. Armáda, respektive jedna její kavalerie, utrpěla porážku kdesi v Montaně a měla jiné rozkazy a zde byl prozatím relativní klid na nějaký exemplární zásah.

***

V rodině Hanse Grubera byl jednotvárný život přerušen Aleniným těhotenstvím a jak se zakulacovala, zastala sice méně práce, zato Hans se víc a víc těšil na syna, kterého se nakonec skutečně dočkal. Netušil, chudák, že chlapec není jeho krve, ale někoho z Mahonovic rodu, ale záleží na tom? Pravdu o svém obtěžkání znala jen Alena a Anne ji tušila.

Alexis Stewartová ztrátu milence nesla s uspokojením. Její manžel taktéž a k minulosti se oba nijak nevraceli. Ani v řeči ani v myšlenkách.

Roya Donnewetrová rovněž Mahoneyovu smrt neoplakávala. Ovšem nastal jeden nemalý problém. Manžel už byl starší muž, stále zaplněný starostmi o město i vlastní živnost a ženu v milostném životě opomíjel. A ona byla mladá, žádoucí a… nadržená. Skoro se bála to slovo vyslovit. Mahoney nebyl zrovna milenec dle jejího gusta, ale bylo to aspoň něco. Co si počne teď? A vzpomněla si na Hanse Grubera, který tu byl. Společenské rozdíly tu byly nemalé, ale jeho postava, věk… i to, co neviděla, jistě též nebude k zahození.

***

Alena už skoro neopouštěla dům. Sice už ji šestinedělí končilo, ale nebylo jí nejlíp, polehávala a hlavně se starala o malého Hanse, který byl malý a neduživý.
Do města tak jezdil výhradně Hans, tu a tam s dcerami, většinou ale sám.

Jednou ho na ulici zastavila Roya se svůdným úsměvem.
„Nepotřebuješ zase s něčím poradit, Hansi? Manžel není doma.“
To znělo jako nabídka a Hans to tak i pochopil.
„V řeči paragrafů nepotřebuji nic, ale od krásné ženy nepřijmout pozvání, by byl přímo hřích.“
Roya se zapýřila a odvětila: „Nech povoz někde stranou a zajdi pak zezadu ke stáji, ano?“

Hans uznal, že jde o opatření, aby je nikdo neviděl spolu, učinil tak a když se pak tiše otevřely dveře, vklouzl rychle dovnitř. Byli ve stáji, ale Roya ho uchopila za ruku a táhla dál dozadu, kde se nacházela místnost uzpůsobená k obývání. Bydlíval tu stájník, ale teď byla prázdná a neužívaná. Stálo tu kanape, stůl a skříň. Malé okno ústilo na dvorek.

„Hm… a co tu budeme dělat?“ otázal se Hans ledabyle.
„Víš, jak jsi byl u nás… zahrajeme si takovou hru. Ty budeš zločinec a já nebohá přepadená jezdkyně,“ vykládala Roya své představy a Hansi zatrnulo. Tohle se tehdy stalo Aleně, jen bez toho, co po něm teď žádala Roya. To ji jako má znásilnit? A svou myšlenku řekl i nahlas.
„Ne doslova. Vezmi si mě jako drsnej chlap… dělej si se mnou co chceš… jsem jen tvoje!“ rozvášnila se Roya a zaťala mu prsty do obličeje.
„Aú, ty mrcho!“ vykřikl Hans a povalil ji na kanape. Přemohl ji hravě, moc se mu nebránila a pak už měla vyhrnuté šaty, on jí ležel mezi roztaženýma nohama a vrážel do ní tvrdý ocas.

Šlo to snadno, žena byla mokrá, otevřená, rozdychtěná. Vrazil do ní ptáka až po koule, tvrdě přirážel a rukou jí mnul prsa přes šaty a dychtivě líbal a rty. Roya se mu oddávala s divokou nadržeností a hlasitě si to užívala.
„Ano… ano… udělej to… chceš to… mě… nevinnou… ženu… pošpinit… aáách… ponížit… Bože… už to nevydržím… oááááách!“ křičela a tělem jí projel blesk vyvrcholení, že málem omdlela.
Hans cítil stahy pochvy a neprodlužoval to a po pár prudkých přírazech se do ní vysemenil.

Roya neměla dost. Vysoukala se ze šatů do naha, aby jí mohl volně polaskat prsa a více se potěšit s jejím tělem, což Hans přijal s povděkem, ocas se mu záhy postavil a vrhli se opět na sebe. Tentokrát už něžněji.
Její prsa dostala slastnou masáž při pověstné jízdě na koni, po které Roya tak toužila. Odsedávala na zaraženém ocase a užívala si mnutí, mačkání, tahání a laskání bradavek prsou, pro Hanse tak úžasně přitažlivých.

Při šoustání zezadu jí je mnul a nadzvedával sevřená v dlaních a nemohl se jich nabažit. Samozřejmě nejen jich, ale celého jejího dokonalého těla. Alena byla půvabná, ale už „ohmataná“, tohle bylo něco jiného. Navíc v Roye se projevovala divokost nespoutané šelmy, nadrženost a touha být drsně zmrdána a muži poddána. To jí Hans splnil… a rád.
Držel ji za boky a vrážel do ní ocas a zrychloval mlaskající přírazy až do slastného oboustranného vyvrcholení.
Co Roya neznala, bylo sát úd ústy, Hans sice ano, ale nevyžadoval to a vystačili si s hlazením a vášnivým líbáním s výměnou jazyků a slin.

***

A tak Hans Gruber měl doma oddanou milující manželku a ve městě milenku. Roya na něj nikdy s ničím netlačila, byla rozumná a brala život tak, jak šel. Jejímu temperamentu to občasné skotačení nestačilo, ale co mohla dělat? Mít milence z města by se určitě brzo rozkřiklo.

S Hansem se scházeli nejen ve stáji, ale i volně v krajině, kam Roya občas vyrážela na projížďku, než jí to manžel z obavy o její bezpečnost zakázal.
To jím stačilo jen zmizet mezi křoviska, kde se oddali nespoutané vášni, Roya s vyhrnutou sukní, Hans s kalhotami staženými ke kolenům a už to jelo, většinou dvakrát po sobě.

***

Jednoho dne Hans přijel do města a úřad šerifa byl zastoupen novým mužem. O svém předchůdci nevěděl nic, ani kam se odstěhoval. I nový muž zákona tu bydlel s manželkou, ovšem ta se Hansovi nelíbila a asi ani sama netoužila být něčí milenkou.

Grety Gruberové se náčelníkův syn nedočkal, ani ji neunesl a dívka se provdala za Thomase, syna farmáře Crowna, když se seznámili v městě na zábavě, vyspali se spolu… no a bylo z toho otěhotnění. Jak prosté.

Anne ještě nedospěla, ale ani to ji nezabránilo seznámit a setkávat se s Jamesem Loydem, mladým jezdcem Pony Expressu, který měl trasu kolem jejich pozemků. Vídali se ob týden, při jeho cestě na východ a zpět a bylo nasnadě, že jejich setkávání a letmé doteky a polibky časem nabudou intenzívnější podoby sexu se vším všudy.

Alena dala Hansovi ještě dvě děti, samé holky. Když s Hansem odešli na odpočinek, vedl farmu syn Hans se ženou Emily, sestrou Anne s Jamesem Loydem a dvěma prozatím neprovdanými sestrami Mary a Suzanne.

***

I tento neobydlený kraj se brzy zalidnil a byla sem zavedena železnice i telegraf.
A Gruberovi? Po spojení s velkoobchodní společností rodiny Stewartů (sňatek Suzanne – John) se z nich stali jedni z nejbohatších farmářů státu Arizona.