Šikovná dcerka

Celý statek tonul v temnotě s spal, jen v komoře na lůžku bylo ještě živo. Malá dívčí ručka kmitala po tvrdém ocase za blaženého vzdychání muže.
„Ahhh… Nanynko… dobrý Bože… to není správné… co děláš.“
„Ale, tatínku, já přece nejlépe vím, jak se o tebe postarat,“ zněla odpověď a práce na jeho uspokojení zdárně pokračovala, až do slastného výstřiku.

Muž jen zachrčel, ejakuloval silným výronem a potřísnění ruky i těla bylo setřeno povlečením. Nato se rozhostilo ticho a oba aktéři, otec a dcera, pokojně usnuli.

***

Život na statku byl sice jednotvárný, ale dalo by se říci rodinný a poklidný.
Sedlák Jan Hnidopych se ženou Jitkou měli dceru Marii, které říkali Nany. Měli i syna Jaroslava, ale toho v patnácti letech zastřelil v lese pytlák Roubal. Omylem. Prý si ho spletl s hajným. Roubal dostal provaz, ovšem syna jim to nevrátilo.
Následkem toho Jan tehdy utrpěl menší srdeční záchvat a několik týdnů proležel v posteli.

O statek zatím pečovala Jitka s Nany. Naštěstí k ruce měli čeledína a děvečku a všechno tak zvládali. Jakmile se Jan uzdravil, všechno se vrátilo do starých kolejí.

***

Než se však tak stalo, událo se několik pamětihodných událostí.

Sotva Jan ulehl a stal se nemohoucím, sledoval čeledín Kuba panímámu pozorněji, než kdy jindy. Vždycky se mu líbila, ale jakpak by si troufl na ni byť jen pomyslet? Nyní mu ale připadala přístupnější. Sedlák leží v posteli a ona je na spoustu věcí sama. I na manželské hrátky… určitě musí být potřebná, uvažoval.

Kuba nebyl daleko od pravdy. Jitka byla uvyklá na pravidelný milostný styk. Měla to ráda a v těžkém životě to byla jedna z mála chvil, kdy zažívala opravdovou slast a rozkoš. Nemoc Janova ji v tomto případě přivodila nedobrovolný celibát, ale sotva převzala otěže hospodářství, neměla na to ani pomyšlení. Sice vedle muže uléhala, ale přivodit si slast musela sama rukou.

***

Jednou ve spěchu na kraji lesa vyžínala trávu přesně tam, kde se to nesmělo a co se nestalo, zaskočil ji hajný Hummel. Byl to pověstný bručoun a nemluva a panské lesy hlídal jak ostříž. I pytláka Roubala dopadl on. Teď se uškleboval, že dopadl mladou selku a už se těšil, jak mu pan lesní vyplatí pár zlatek odměny.

„Mějte slitování,“ spínala Jitka ruce. „Muž je nemocný, jsem na všechno sama. Jen pro nůši trávy králíkům jsem zaskočila, nestihla bych to dnes až k potoku. Ještě dobytek musím obstarat.“
„Nůše sem, nůše tam a za chvíli tu bude vyžato až na holou zem,“ hřímal hajný, ale v hlavě už mu rašil plán. „Tak co s tebou?“
„Smilujte se… udělám všechno,“ skoro brečela Jitka, doufaje, že ho slzami obměkčí.
„Všechno říkáš?“ usmál se muž. „Tak si na chvíli sedneme na mech tamhle pod břízky.“

Jitka pochopila hned, co tím míní, ale neměla jinou volbu, než to podstoupit a doufat, že to bude alespoň stát za to.

***

Kuba táhl z lesa otep klestí a bral to zkratkou kolem březového hájku, když ho zaujaly jakési podivné zvuky se odtamtud ozývající. Něco jako výkřiky a vzdechy?
Shodil otep ze zad a vydal se na průzkum. Zvuky nabývaly na intenzitě a pak spatřil na vlastní oči, jak na mechu souloží panímáma Jitka s hajným Hummelem.

Měla nad pas vyhrnutou suknici a mezi jejíma roztaženýma nohama ležel hajný s nahou zadnicí a kalhotami staženými ke kolenům a prudkými přírazy do ní vrážel svůj úd, o němž se říkalo, že ho má jak divoký kanec. O přirození kance nevěděl Kuba nic, ale Jitce se to si líbilo, protože hlasitě sténala slastí, zatímco muž jen funěl a soustředil se na přirážení a rukama ji ještě přes šaty mnul a osahával prsa. Ta měla Jitka opravdu pomilováníhodná a Kuba je již viděl odhalená, když Jitku párkrát pozoroval při koupeli dírou po suku. Celou ji viděl nahou a vždy si musel hned ručně ulevit a stejně pak večer v čeledníku ještě tvrdě ošukal Tyldu, jak byl nadržený. Děvečka mu ráda podržela, ale chtěla od něj víc, příslib, že si ji vezme, ale toho se prozatím nedočkala.

Kuba teď s napětím sledoval lesní milence, když vtom ho zaujala hajného brokovnice opřená o strom… kdyby obešel křoví a pak se proplazil mezi těmi…

„Ohhh… už… ano… anooooo,“ zastavil ho Jitčin výkřik a strnutí hajného, jež se do ní právě vyprazdňoval. Oba dosáhli vrcholu ve stejný okamžik.

Dál už Kuba nečekal, rychle se vytratil a jen to v něm utvrdilo přesvědčení, že panímáma je nadržená a potřebuje šukat a to s kýmkoli. Proč tedy ne s ním?

***

Svoji touhu po Jitce nakonec ukojil v úvoze, kde sbírala kopřivy pro kachny.
Přikradl se k ní zezadu, když byla ohnutá a tedy víceméně bezbranná.
Vykřikla strašně, když jí prudce vykasal suknici a snažil se do ní vrazit nadržený ocas, leč nezdařilo se mu to. Jitce se podařilo otočit hlavu a spustila lavinu nadávek, co si to dovoluje?
„Ale jen se nedělejte, panímámo,“ stále se Kuba snažil o vniknutí. „Hajnému jste taky podržela… proč ne mně? Jste potřebná… muž neschopný… já umím milovat, to mi věřte.“

Jitka mu to jistě věřila, ale neměla zájem to zkoušet. Spíš jí vadilo, že ví o jejím styku s hajným. Vymanila se z jeho objetí a ohnala se po něm srpem.
Kuba nebyl dost hbitý a jak nečekal útok, srp ho zasáhl do nastavené paže, bílá košile se zabarvila krví a Kuba vyjekl a omdlel.

Jitka se ihned z útočnice změnila v samaritánku. Měla s tím zkušenosti a ruku mu ovázala. Nebylo to hluboké zranění, ale Kuba, ač čeledín, byl citlivý při pohledu na krev, zejména na vlastní a omdléval. Tohle nebylo poprvé.
Musela se pousmát nad důvody, proč ji napadl. Prý je potřebná, chi, chi… to je sice trochu pravda, ale ne zas tak, jak si myslí. S hajným to bylo jinak a ne, že by se mu oddala kvůli nadrženosti. Také ji hřálo u srdce, že navzdory věku je ženou, po které muži touží. Myslela si, že třicet let je metou, odkdy žena stárne, ale zjevně tomu tak není.

Náhle ji napadlo, proč vlastně se s Kubou nepotěšit? To není kvůli tomu, že ona je paní a on čeledín… vždyť žijí všichni pospolu, jako velká rodina. On nebude mít důvod to někde vykládat a pokud si slíbí, že jen jednou a nikdy více… a při těch myšlenkách ji napadlo, podívat se, co vlastně nosí v kalhotách?

Hummel ho měl docela tlustého, to Kuba ho měl jako Jan. Prostě ocas, nyní měkký a scvrklý, když se postaví, by jí mohl udělat dobře. Začala ho rukou honit a Kuba se probíral.
„Panímámo?“ hlesl, když ji spatřil s tuhnoucím ocasem v ruce se na něj usmívající.
„Bude to… za to zranění, ale jen tady a nikdy více,“ řekla tiše a vyhrnula si suknici a jakmile byl jeho stonek dostatečně tvrdý, nasedla si na něj.

Kuba slastně vydechl, Jitka mírně bolestně, jak nebyla ještě dostatečně vlhká a připravená. Přesto ho do sebe dostala až po kořen, zapřela se mu rukama o ramena a začala odsedat. Prsa se přes blůzku ocitla v zajetí jeho dlaní, ale i tak to bylo pro oba příjemné.

Její velká a stále pevná prsa byla magnetem pro všechny muže, doma i ve vsi. I farář Kojtus se jí mnohdy při hovoru zadíval jinam, než do očí.

„Ahh… ano… mačkej je… mám to ráda,“ vrněla Jitka nad tou slastnou masáží a užívala si i pevnosti a tuhosti ocasu zaraženého v sobě, jak se jí strojově tře o stěny.
„Už… budu… panímámo,“ hlesl Kuba a Jitka se probrala.
„Co? Nesmíš do mě! Ale… ještě… chvilku… vydrž,“ začala rychleji odsedat, protože cítila, že i ona je blízko vrcholu.

Kuba zatínal pěsti, silou vůle řídit svůj vrchol, ale nebylo v jeho silách. Její lůno bylo příliš slastné, tření, masáž, sténání… „Ne, nemohu!“ vykřikl, shodil ji ze sebe a ze špičky ocasu mu vyjela bílá čára ejakulátu.
Jitka se nezlobila. Nestihla se sice udělat, ale i tak se cítila uspokojená.

Cestou domů vymysleli, jak vysvětlit jeho zranění a před vraty ho naposledy upozornila, aby ji už nechal na pokoji. „I když se koupu,“ dodala a Kuba zrudl.

***

Jan se uzdravil a s Jitkou začal spát, jako jindy. Erekce fungovala a zdálo se, že vše bude jako dřív. Ale nebylo.
Snad do vsi zavlečená neznámá choroba, snad Bůh to tak chtěl, zkrátka Jitka se roznemohla a nebylo ji pomoci. Tělo si spalovala jakási vnitřní horkost, chrlila krev, slábla, až jednoho rána se již neprobudila.

Chod hospodářství se samozřejmě nezastavil. Matčinu roli v domácnosti převzala Nany, již skoro dospělé děvče, která vypomáhala otci se statkem, neboť na rozdíl od něj uměla číst a psát, zatímco Jan uměl jen počítat. To proto, aby ho nikdo neokradl, když prodával na trhu své výpěstky. Umění psát nikdy nepotřeboval, zato Nany již absolvovala školu díky aktivitě faráře Kojtuse, jenž využil svých kontaktů a do vsi se dostavil vzdělaný premonstrátský mnich, který místní omladinu učil číst a psát, a aby mladí získali všeobecný přehled o světě za hranicemi jejich vesnice.

***

Nany tedy vedla domácnost a zaujala i místo v matčině loži. Rodiče měli společnou postel v komoře vedle sednice, Nany spávala na peci a čeleď v čeledníku.
Výměna tvrdé pece za měkkou postel byla zcela přirozená a neznamenala nic jiného, než pohodlí pro novou paní domu. Pro Jana byla Nany stále dcera, jako on pro ni otec.

***

Čas plynul dál, Nany dospěla i vyspěla, jen nápadníci kolem ní žádní nekroužili. Dcera nemajetného sedláka Hnidopycha nebyla žádné velké terno a Jana to trápilo.
A do toho všeho mu Kuba oznámil, že Tylda obtěžkala!
„Ty hlupáku! Tos ho nemohl včas vyndat? Víš přece co dělat, aby se… tento… netento?“ vyjel na něj Jan. On sám byl v tomto směru klidný. I on Tyldu šukal, když to na něj někdy přišlo, ale dával si v tomto opravdu pozor a Tylda mu ho mnohokráte ještě sama sama musela dohonit rukou. Teď aby živil další krk.

„Ale já si dávám pozor,“ odvětil Kuba. „To dítě není moje.“
„A čí tedy?“
„Tylda se vám to bojí říct… je otce Kojtuse,“ děl Kuba a Jan ztuhl. To jméno nečekal.
„A jak… se jí to stalo, proboha? S knězem?“
„To ať vám řekne sama. Ani mně se nesvěřila. Jen poctivě přiznala, že se mnou to dítě nečeká, ale stejně doufá, že ji nenechám v hanbě. A tak já jdu za vámi. Jste náš pán,“ řekl Kuba.

„Zavolej mi Tyldu,“ zněla odpověď a pak Jan šel do stavení a vyhnal Nany, že si potřebuje s Tyldou promluvit o samotě.

***

„Otci Kojtusovi jsem věřila každé slovo,“ začala Tylda posmrkávaje při vyprávění do kapesníku. „Občas si některou z nás po mši odvedl do sakristie a varoval před svody ďábla a že jen on sám má tu moc s ním bojovat.“
„Koho si zval do sakristie?“ zajímalo Jana.
„No… nás, služebné dívky, které prý nejsnáze ďábel posedne. I mne několikrát varoval, ač jsem mu svěřila, že jsem pokorná a modlím se vroucně k Bohu.“

„Vida, jak se otec Kojtus stará o své ovečky, ovšem jak které,“ pomyslel si Jan a bylo mu vše jasné. Tylda dál pokračovala.

„Asi před dvěma měsíci mě pozval na faru a řekl, že mu Bůh vyjevil, že jsem zhřešila s naším čeledínem. Ať se přiznám. Zapírala jsem, ale on to věděl, pane, věděl to!“
„I o nás dvou?“ zeptal se Jan a jak očekával, dostal zápornou odpověď. Jistě. Kojtus ví, jak to na statcích chodí, střílí naslepo a většinou se trefí. Zbožné venkovanky mu věří a podlehnou mu, kdykoli a kteroukoli si zamane.
„Pak řekl, že jsem posedlá chtíčem, za což může ve mně usídlený ďábel, kterého vyžene on sám svým svatým… údem. Povalil mě na lavici, vyhrnul suknici…“

„To stačí,“ řekl Jan laskavě. „Otec Kojtus sám s tebou zhřešil. Nejsi posedlá ďáblem ani nic jiného. Za to on sám tě obtěžkal No, co se dá dělat, dítě je boží tvor. Uspořádám vám s Kubou svatbu, ať dítě vzejde z manželského lože.“
„Ach díky, pane,“ sklonila se Tylda k pánově ruce, aby ji vděčně políbila, ale pak se zarazila. „Ale kdo vás potěší, až budu vdaná a… s břichem…“
„O to se nestarej,“ odvětil Jan, ale Tylda zavrtěla hlavou.

„Pane, tak alespoň dnes naposled,“ poklekla před něj, vylovila mu ocas z nohavic a jala se ho cumlat a sát.
Jan spokojeně mručel. Jitka tuto praktiku neprováděla a poprvé ji zažil od jisté konkubíny ve městě před pár lety. A od té doby nic, až s Tyldou. Pro muže slastná záležitost, ale pro ženy? Z pohledu na Tyldu také měla radost z uspokojení pána. Netvářila se pohoršeně a ani tohle by rozhodně nepovažoval za posedlost ďáblem. Spíš za jiný způsob milování.

Ocas mu již tvrdě stál a Tylda po něm strojově jezdila sevřenými rty, když do sednice vstoupila Nany. Výjev, který spatřila, ji pohoršil, nikoli však vyděsil. Ač panna, věděla o tomto už dost. Slyšívala zvuky, když se otec s matkou milovali a několikrát spatřila onanujícího Kubu, jak dírou v prkenné stěně pozoroval koupající se matku. No a zbytek znala od kamarádek ze vsi. I ty jí vyprávěly o uspokojení milého rukou nebo pusou. Nyní tedy viděla na vlastní oči, jak to myslely.

„Och, promiňte,“ vyjekla a tím oba ještě více vylekala, neboť jinak by si jí asi ani nevšimli.
„Bože!“ Tylda odskočila stranou a otec se marně snažil uklidit tvrdý ocas zpátky do nohavic. Vzrušení opadalo jen pomalu.

Nany rychle zavřela dveře a slyšela tlumený hovor z čehož pochopila, že jim nenávratně přerušila milostný styk a umínila si, že svou chybu napraví a nejlépe ještě dnes večer.

***

Zbylou část dne se o tom s otcem nebavili, ani k tomu nevraceli. Jan jí jen řekl, že Tylda je těhotná a že jim s Kubou vystrojí svatbu.
„A ty už se ženit nehodláš?“ nadhodila Nany a otec odpověděl otázkou: „Snad řada je na tobě, dcero, nebo ne?“
„Zatím se nenašel nikdo, kdo by o mě projevil zájem,“ konstatovala Nany pokrčením ramen.

Celý statek už skoro spal, když Nany pod peřinou pomalu sunula ruku k otci. Ten naštěstí ležel na zádech, takže mu lehce vyhrnula nad pas dlouhou košili, nahmátla ocas a jala se ho pomalu neuměle honit. Přesto tělo začalo reagovat a úd se počal napřimovat a tuhnout.
Jan se pochopitelně probral a ulekl se.
„Ahhh… Nanynko… dobrý Bože… to není správné… co děláš.“
„Ale, tatínku, já přece nejlépe vím, jak se o tebe postarat,“ zněla odpověď a na to rychle nevěděl co říci.

Odkryl ze sebe peřinu, honění ocasu se zjednodušilo a už jen ten pohled mu urychlil vyvrcholení.
„Ahhh… ahhh… Bože,“ zachroptěl a z ocasu mu vytryskl silný proud semene. Stékalo jí přes ruku a kanulo mu na břicho.
Nany vše otřela do povlečení. Zítra to vypere.
„Jsi spokojen?“ otázala se ještě.
„Ano… naprosto… jen bych…“ děl otec, ale Nany ho přerušila slovy: „Dobrou noc.“
Rozhostilo se ticho a oba usnuli.

***

„Co to mělo být?“ nastal ráno vážný rozhovor. Jan nedokázal pochopit, k čemu se to dcera odhodlala.
„Viděla jsem, co děláš s Tyldou. Jsi muž co potřebuje pravidelně ulevit, uvolnit se. Já po matce přebrala roli v domácnosti. Rozhodla jsem se, poskytnout ti, co žena muži poskytnout má. Miluji a ctím tě jako otce svého, ale miluji tě i jako žena. Je to těžko pochopit?“ měla Nany jasno.
„Ale… to je proti Bohu,“ bránil se Jan.
„Ano? A kdo ti to řekl? On?“ ušklíbla se Nany. „Nejsem bezvěrec, taky se modlím, ale přece neděláme nic špatného, když se máme rádi. Vždyť i vy s maminkou jste se měli rádi. Jinak bych tu přece nebyla.“

„I já tě miluju,“ řekl dutě Jan. „Jenže sáhnout na dceru za účelem milostného spojení, jsem se nikdy neodvážil. Ano, přiznávám, chybí mi žena a s Tyldou je konec… takže, chceš-li to sama, nikdo se to nesmí dozvědět! Netvrdím, že je to špatné… jen nezvyklé a neznám nikoho, kdo by tak žil.“
„Protože to nikdo veřejně neříká,“ potvrdila Nany. Ona jediná totiž věděla o tajném vztahu tesaře Váhaly se svou dcerou Klárou a to jeho manželka žila! Kdy a jak ji vyhrnul suknici, o tom jí Klára pomlčela, ale tajný vztah jí potvrdila. Prý s otcem zažívá neskutečnou slast. Jen jí Nany musela odpřisáhnout věčnou mlčenlivost, což dodržela.

***

K úplnému tělesnému spojení otce a dcery došlo nazítří, kdy si Jan vydrhl celé tělo v teplé koupeli a k očistě popohnal i čeleď. I pro Nany to byl slavnostní den. Dnes večer přijde o panenství. Pro devatenáctiletou dívku nejvyšší čas.

Když ulehli do postele, nedalo Janovi , aby se jí ještě jednou nezeptal, zda to opravdu myslí vážně?
„Ano. Chci být tvou ženou, když ne manželkou. Chci se s milovat,“ řekla Nany pevně.

Jan nahé tělo dcery viděl vlastně poprvé. Stydět a skrývat svou nahotu začala už v dětském věku, kdy ještě neměla ani prsa, ani ochlupení a nyní na vše zíral se stoupajícím vzrušením. Plná prsa, ženské tvary, zarostlý klín… objal ji a jejich ústa se spojila. Nany líbat uměla. Nebyla zas tak nevinná, aby neovládala základní dovednosti a sama mu vyšla vstříc jazykem.

Líbali se dlouho, než jí sjel v polibcích na prsa a plně se věnoval jim. Měla je nádherně pevná, velikostí tak akorát do dlaně, hnětl je, mačkal a dráždil jí jak kámen tvrdé vztyčené bradavky.
Nany tiše sténala slastí, celá se uvolňovala a hořela zvědavostí a dychtivostí, když uléhala na záda a otec jí nalehl mezi rozevřené nohy.

Pronik ocasu do lůna nesla statečně jen s krátkým výkřikem při bodnutí, jež pocítila. Pak do ní úd zajel celý až po kořen. Cítila se jím celá vyplněná a bylo to příjemné, jen napoprvé nezvyklé. Následné pozvolné přírazy jí přišly mnohem slastnějšími a třebaže nepocítila nebeskou rozkoš (jak jí tvrdily kamarádky), byla spokojena a otec se hekáním jí vystříkal semeno na břicho.

„Byla to krása,“ hned mu zvěstovala a otec se usmál.
„Již jsi ženou, dcero má milá a milovaná.“
„Chci ještě jednou,“ byla Nany nečekaně aktivní a otec dostal nápad.
„Jen se na chvíli ztratím,“ a odběhl si ulevit a omýt ocas od semene a krve. Nany chce pokračovat, tak tedy bude, ale po jeho!

Po návratu ji požádal o uspokojení ústy. Nany věděla co chce, viděla ho s Tyldou, ale nevěděla jak. Po následné instruktáži ho začala opatrně a neuměle sát a snaha převýšila znalost. Ocas se mu postavil a Jan vzdychal spokojeností.
Když pak do Nany zajel zezadu na psí způsob, hlasitě vyjekla, ale poddala se jeho tvrdým hlubokým přírazům a sténala a vzdychala slastí až do vystříkání, kdy jí semeno skončilo na zádech. Pak už otec definitivně odpadl.

No a od té doby byl Jan otcem a Nany dcerou jen ve dne, v noci byli milenci.

***

Na svatbě Tyldy a Kuby bylo na statku veselo. Hostí bylo pomálu, ale jídla a pití dost.
„Tak vidíš, dcero, vše je tak, jak má,“ řekl Kojtus spokojeně, zatímco Tylda se tvářila zaraženě. „No co? Boží tvor má vzejít z manželského lože a to se stane, nemám pravdu?“
„Jak víte, že čekám dítě?“ vyjela na něj popuzeně.
„To je na budoucí matce poznat a navštívila´s přece porodní bábu? Dívky za ní pro nic za nic nechodí… a koneckonců jsem zástupcem Boha na zemi a Bůh je vševědoucí. Nechtěla bys zase přijít na faru?“ ševelil Kojtus medovým hlasem. Těhotenství si vymyslel a opět mu to vyšlo a čí je dítě ani nepřemýšlel. Užil si a nic víc ho nezajímalo. Dva mladé lidi dovedl k oltáři a učinil tedy dobrý skutek. Samota svádí k hříchu a on je tu od toho, aby hříšní(ce)ky napravoval.

Tylda odešla a Kojtus se zaměřil na Nany.
„Pozoruji tě, děvče, jak stále kveteš. Svěžest, radost a štěstí z tebe přímo odkapává. Jak je to možné?“
„Nemůže se člověk jen tak radovat ze života, otče?“ opáčila Nany.
„Ty však vyzařuješ jinou radost, dcero. Takovou, kterou bys neměla mít, neboť nemáš muže. Cítím z tebe hřích,“ zatvářil se přísně.
„Nevím, o čem mluvíte, otče. Víno vám asi zatemnilo mysl,“ kontrovala Nany a znervózněla. Kojtusovi to neušlo.

„Nechám tě ohledat porodní bábou. Pokud jsi čistá, jak pravíš, nemáš se čeho obávat.“
„Na to nemáte právo!“
„Pokud mám podezření, že ďábel koná úklady, mám právo žádat cokoli. Tebe obviňuji ze smilnění a uvidíme, kde je pravda!“ Kojtus zaútočil. „V den svatého Ucha… ehm… Ducha přijdeš na faru. Sama. A já se pokusím z tebe ďáblem zaseté sémě hříchu vypudit!“
„A… a… ano… otče,“ zablekotala Nany dočista poražena. On to ví a bude s ní chtít obcovat. Ach ne! Otěhotní jako Tylda. To nemůže připustit!

***

Návštěva ženy ševce Oulíka byla prvním krokem. Byla vyhlášenou bylinkářkou a vlastně tak trochu nahrazovala ranhojiče, kterého si stejně nikdo z místních nemohl finančně dovolit.
Žádost o byliny, které člověka zbaví života, však rázně odmítla.

„Tohle u mě nehledej, děvče. Já lidem pomáhám, nikoli je zabíjím. Jen v nejvyšších bolestech doporučím utišující lék, ale v malých dávkách. Mohu vědět, komu ukládáš o život?“
Nany se kroutila. Prý onen muž má zvláštní choutky, nedbá o následky svých činů a ženy nevědí co s tím, zvlášť jsou-li vdané.

Ševcová se usmála. Věděla o kom mluví, neboť sama s ním měla podobnou zkušenost. Před deseti, patnácti lety byla mladou a vnadnou krasavicí a Kojtus, tehdy farář v plné síle si ji vyhlédl, aby jí promluvil do duše.
Žena tehdy ještě nebyla vdaná, snadno se nechala zlákat sladkými řečmi a došlo, k čemu došlo. Kojtus jí vyháněl ďábla z těla souloží! Vysemenil se do ní a prý jeho svatá míza tak zabrání ďáblovi opětovné uchvácení její duše. Žena nebyla naivní, aby tomu věřila. Kojtus jen využil její chvilkové slabosti a důvěry v něj, jakožto kněze, užil si a nyní ji odmrštil jako nepotřebnou použitou věc. Naštěstí ze styku neotěhotněla, ale od té doby pomáhala dívkám, které se s farářem dostaly do hanby. Znala jistou směs bylin… Ne, o tom se veřejně nemluví. Nany však neměla tento problém, proč tedy přišla?

Po kroutivé odpovědi už dál nevyzvídala a řekla.
„Dám ti byliny, po nichž nastane mátožný stav a spánek. Ovšem odvar nesmíš udělat silný! Hluboký spánek by mohl nabýt věčnosti. Zaplatíš mi jeden zlatý.“
Obchod byl uzavřen.

***

Na faře ji Kojtus přivítal vlídně a byl potěšen, když řekla že sebou přinesla bylinný likér, jež otec doma dělá podle starobylého rodinného receptu.
„Je v tom dosti alkoholu, takže já ho moc nepiju. Prý zpočátku trpký zdá se, ale pak každému zachutná,“ usmívala se Nany mile.

Kojtus se napil, přisvědčil, brzy si nalil zase a ještě vícekrát, než konečně v hovoru dospěli k řeči o způsobu jejího spasení.
„Porušení desatera je vážný hřích, ale Bůh je nekonečně milosrdný,“ začal Kojtus s teologickým výkladem „a odpouští hříšníkům, pokud projeví lítost nad svým konáním.“
„Dobrá. Lituji svého konání a pomodlím se Zdrávas. Stačí?“ odvětila Nany lakonicky.
„Ne, tak jednoduché to nebude, dcero. Ďábelské rejdy zatemňují tvou mysl, což cítím i z tvé rouhavé řeči a já tě jich zbavím tak, že do tebe mým prostřednictvím vstoupí Bůh,“ usmíval se Kojtus.
„Rozumím, otče,“ kývla Nany hlavou. „A jak tak učiníte? Ústy… nebo… ee… klínem?“
„Jsi chápavá, dcero, to se mi líbí,“ děl muž spokojeně „Jakž je pro tebe lepší?“

„Ten lektvar nefunguje,“ byla Nany znepokojena, farář vůbec nevypadal opile, ani unaveně a to přitom udělala extra silná nálev!
„No… emhm… tam dole,“ pípla a nerada se smiřovala s myšlenkou, že souloži neunikne. A té zatracené ševcové zítra vyškrábe oči!

Kojtus už odložil všechny kněžské zábrany včetně sutany a odhalil svůj tlustý žilnatý ocas, který i v povislém stavu byl tak velký, že Nany zatrnulo, jak tohle chce do ní dostat! A to mu ještě ani nestojí!
„Lehni si tady na stůl,“ poručil jí. „Trochu si tě připravím, holubičko,“ zaskřehotal, roztáhl jí nohy a svůj obličejem se jí zabořil do klína!

„Ach ne!“ vykřikla Nany úlekem, avšak cítila, jak jí tam rejdí jazykem a že jí to dělá dobře. Tak nechutné, zvrácené a přitom příjemné? Neměla čas si srovnat myšlenky, neboť cítila jak teče, vlhne, otevírá se mu, jeho jazyk cítila v sobě a libé pocity sílily! Jeho ruce jí svíraly a mačkaly prsa a ten jazyk….

„Oh… Oh… svatá Matko… ooooch… jééééééh,“ vykřikla, jak ji tělem projela slastná křeč vyvrcholení… a náhle měla své nohy zapřena o jeho ramena a jeho obří kůl se chystal na vražení do těla. V prožívané rozkoši jí ale bylo všechno jedno.

Pysky se roztáhly do šířky, zabolelo to, jak tlustý úd se snažil vnořit do pochvy, ale Kojtus byl neústupný a bezohledný. Přirazil a znova a znova…
„Ah… to… bolí,“ zasténala Nany, již plně soustředěná na vniknutí.
„Jen… drž… doroto… co… je… to… chmmmrrrrr,“ hekal Kojtus, pak zachrčel, podlomily se mu nohy a skácel se k zemi, kde zůstal ležet jak mrtvola.

Nany vyskočila na nohy a seznala, že dýchá, ale spí. Účinek bylinek byl stoprocentní. Sebrala láhev, smazala všechny možné stopy svého pobytu a zmizela domů.

***

Ráno byla celá vesnice na nohou.
„Zabili otce Kojtuse,“ ozývalo se. „Ale ne, zemřel přirozenou smrtí,“ volali jiní. Byl to zmatek. Skutečnost byla taková, že mrtvé tělo faráře našel ráno kostelník, když šel otevřít kostel a otec se nedostavil, ač tak činil každý den.

Každopádně, když se šla Nany s otcem poklonit jeho tělu, byl oděn ve své sutaně a ve tváři měl poklidný výraz. Kde přesně a v jakém stavu ho kostelník našel, se nikdo neptal a protože se nenašlo nic, co by svědčilo o násilné smrti, byl skon prohlášen za přirozený, snad na zástavu srdce či nějaký záchvat. Otec Kojtus spočinul v posvěcené půdě na hřbitově a Nany měla klid. Ševcova žena téměř jistě věděla své, ale mlčela.

***

Nany i Jan Hnidopychovi jen kvetli. V očích vesničanů to byli dcera a otec, avšak jen oni věděli, jak se věci mají. Ani Kuba s Tyldou o jejích hříšném vztahu nic netušili. Měli plno starostí s malým Venouškem a poté, co jim Jan přenechal starou kolnu k trvalému obývání, veškerý čas Kuba trávil tam.

Večer, když statek ulehl, sešli se oba v loži, nazí a natěšení.
Líbali a hladili se a časem objevili, jak se laskat navzájem. Nany si lehla na otce, jenže obráceně, kdy měla u tváře jeho úd a mohla ho sát, zatímco on mohl jazykem zkoumat její lasturku. To, co Nany předvedl farář Kojtus byla nezapomenutelná slast a ona ji chtěla zažívat zas a zas. Jan se tomu nebránil, neboť seznal, že i pro něj to je příjemná věc. Šťávy Nany mu chutnaly, lůno ho vzrušovalo a hledání jeho citlivých míst taktéž. Zvláště na hrbolek nahoře nad brankou rozkoše byla zvlášť citlivá. Stačilo ho polaskat, on jakoby se nalil krví a byl mimořádně vzrušujícím místem. Jeho lízáním mnohdy přivedl Nany k vrcholné slasti.

To ona jeho ústy uspokojila vždycky. Už věděla, jak ho jazykem olizovat a kde přitlačit a otec vytekl jak nezkušený mladík. Sémě jí moc nechutnalo a nepolykala ho vždy, ale jen když otci chtěla udělat radost.

Vykonávali dvě až tři polohy, které považovali oba za slastné. Poté, co jí polaskal prsa, do ní vnikl v klasickém a církví jediném povoleném milostném spojení muže a ženy. Dostali se tak do víru vášně a slasti a polohu pak změnili na sedící, kdy Nany na něj obkročmo usedla a sama se přivedla k vrcholu a Jan se mohl přitom zaobírat plně jejími vnadami a nebo psí polohu, kdy Jan ji tvrdě mrdal a ona klečela v poddané pozici feny. Přitom to byla velmi příjemná poloha a většinou při ní i oba vyvrcholili.

Bohužel, několikrát se Jan nekontroloval, semenem jí naplnil lůno a Nany otěhotněla.

Zprvu zvažovala požádat o pomoc ševcovu ženu, ale styděla se za svůj stav, když otcem dítěte byl… její otec. A zalhat jí, že byla kýmsi neznámým zneuctěna, se jí příčilo.

Nesčetněkrát s otcem seděli v sednici, zvažovali, plánovali, až se rozhodli. Statek prodají a odstěhují se. Otec kontaktoval nějaké vzdálené příbuzné a ti jim pomohli.
Nebyl proveden prodej, ale výměna, kdy se noví majitelé zavázali převzít statek i s čeledí a oni zase mohli začít nový život na jejich majetku.

Zámečtí správci na obou panstvích neměli problém s jejich stěhováním a po zaplacení jisté částky byly obě rodiny zapsány do poddanských knih, zavázáni robotou a poddanskými dávkami. Toť vše.

***

Nany a Jan v novém bydlišti vystupovali jako manželé a nikoho by nenapadlo, jak se věci skutečně mají. Nany porodila krásného zdravého chlapce Jana a dál žili šťastně a spokojeně ještě mnoho let, že i Jan ještě stihl potěšit se s vnoučaty ze synova manželství…