Nedělní dopoledne proběhlo v poklidu, venku se výrazně ochladilo a z naší trojice vyzařovala společná radost z nadcházejícího odpoledne. Společně zlikvidovali stopy po dobrém obědě a ženy oznámily: „Jdeme nahoru, je toho tam po babičce hodně a Marcelka říká, že tam jsou možná i poklady po babiččině mamince. Něco tam možná najdeme i pro tebe. Náš děda byl vysoký mužský, tak ti to třeba bude. Mohl bys zatím skočit do cukrárny koupit nějaké dortíky z bolševických let, co máme tak rádi. Je to kousek a mají je tam a docela dobré. Na dnešek jsme přeci naplánovaly, že si uděláme retro kavárnu s retro muzikou, retro oblečením a retro sladkostmi a retro tancem. Připrav nějakou příhodnou muziku,“ Sára zaúkolovala Vaška a s Marcelou zamířily nahoru.
Vašek uspořádal hudbu, pustil ji a vyrazil do cukrárny. Když o slabou půlhodinku později odemykal dveře od domu, uslyšel za sebou známý hlas: „Čau, vole, máš chvilku? Musím ti něco úplně šílenýho říct, my přijeli z chajdy už před obědem,“ spěšně k němu docházel Honza.
Nebylo mu to příjemné, ale Honza se natlačil dovnitř: „Počkej, tomu nebudeš věřit, co se včera po vašem odjezdu stalo. To nemůžu vykládat na ulici.“
Vašek neměl tušení, kde jsou jeho dvě poněkud zvrhlé lásky, ale neslyšel nic kromě hitu Elvise Presleyho z přelomu padesátých a šedesátých let – vybral hudbu, která snad mohla odpovídat oblečení, které Sára s Marcelou slíbily dohledat. Vzápětí se rozeznělo „Klokočí“ od Jiřího Suchého. Zkrátka šedesátky a k tomu ještě něco tanečního z padesátek.
Zůstal pro jistotu stát v předsíni a tiše se zeptal: „O co go? Co vaši? Stal se nějakej malér?“
„No, jak se to vezme, kámo. Když jste s Evkou vypadli, tak oni si do toho bazénku vlezli místo vás,“ pátravě pohlédl na Vaška, co na tu zprávu řekne.
Ten překvapeně zareagoval: „Nekecej, to jako oba? A ještě mi řekni, že taky bez plavek?“
Honza jen mlčky přikývl a Vašek pokračoval: „To se ti musel hned postavit, ne? Co je to napadlo? Počkej, nejsem tady sám, asi někde v kuchyni nebo v obýváku bude Sára s mámou, tak tolik neřvi!“
Honza se plaše rozhlédl a o něco tišeji spustil: „No, právě, že bez plavek! Že mi trčel jako panici, o tom nepochybuj. Máma, a bez plavek! Na ségru jsem už zvyklej. Ale máma má docela pěkný kozy a dole je úplně vyholená. Na svůj věk vypadá fakt dobře. Když lezla po těch schůdkách do vody, tak mi normálně vystřelil až nad hladinu. A to ji táta pak taky postrkoval za ten její nahatej zadek nahoru. Ona se ještě na schůdkách na chvilku zastavila a koukala chvíli na to moje péro a já čuměl s hubou dokořán na ni. Mile se na mě usmála, což bylo něco úplně jinýho, než před tím. Oba měli chvilku nějaký provokativní řeči, takže ségra se chytila a začala jim znovu vykládat, proč to vzniklo a jak mi pomáhala, protože jsem měl ten problém, že jsem byl hned hotovej a že to byly s holkama trapasy, sama se u toho docela pěkně předváděla a tátovi se normálně taky postavil. Máma mu doporučila, ať se jde někam zchladit a poslala ho pro šampus a pak se to rozjelo.
Táta rozdal sklenky se šampusem, protože ten v bazénku s tou svojí partou zvrhlíků vždycky konzumovali. Ségra pak normálně našim ukazovala, jak mi ho ze začátku honila, pak předváděla, jak mi ho taky kouřila a koukala, co to s našima provede. Já tam jen tak napůl seděl, napůl ležel a nevěděl, jsem, co mám dělat, akorát že mi furt stál jako svíce,“ Honza na okamžik zastavil svou verzi událostí včerejšího odpoledne a pohlédl na Vaška, co ten tomu říká.
Když viděl, že mu poklesla údivem čelist, pokračoval.
„Představ si, že máti mi ho taky zkusmo chvilku kouřila, a táta jí ho tam přitom šoupnul zezadu a pěkně pomalu ji píchal. Prej jako na těch jejich mejdanech, a ještě se tomu smál a ona ho klíďo nechala. Před námi, vole! Já vím, že ho doma provokuje ve spodním prádle, ale tohle tedy byla síla!
Ségra teatrálně vykládala, jak jsem ze začátku vystříkl, sotva mi ho malinko pohonila, ale pak už jsem prý chvíli vydržel i tu její pusu. Máma se pak úplně zbytečně zeptala, jestli jsme to spolu dělali všechno, když nás přeci táta načapal. Já řek‘, že pak už úplně všechno, protože Renča to chtěla sama taky zkoušet, akorát, že to vždycky mělo jen krátký trvání.
Ta se provokativně opřela o stěnu bazénu a zeptala se, jestli chtějí vidět i to. Ona byla najednou děsně oprsklá, já jsem vůbec netušil, že by byla něčeho takovýho schopná.
Táta to ale vyřešil jinak. Prostě se jí zeptal, jestli si to nechce zkusit rovnou s ním. Chvíli na něj zírala, ale pak se zvedla od dna a vyšpulila ji na něj. On přestal píchat mámu a začal se ségrou. Máma se mě zeptala, jestli to tedy zkusíme jako oni a bylo to. Zkrátka mi bylo jasný, že byli určitě domluvení už předem, a proto taky přijeli o den dřív.
Renča z toho šoku byla hned hotová. Mně si vzala do parády máma s tím, že je zvědavá na to, jestli Renča nepřeháněla, jenže to už na mně bylo moc, takže jsem se moc nevytáhl. Ty vole! S vlastní mámou! Já to měl na krajíčku už před tím a najednou to máma prostě chtěla vyzkoušet, chápeš to? Zkrátka, když se mě natvrdo zeptala, jestli si to tedy taky zkusíme, tak já jen tak kejvnul hlavou, že jako tedy jo. Co asi jinýho, ne? Ona si mě jen tak k sobě přitáhla stejně jako před tím Renča a že prý ať se tedy ničeho nebojím. Jenže jak už jsem říkal, byla to bída. Nechala mě vklouznout úplně celýho do tý její vyholený, ale dal jsem to párkrát a hotovo. Ještě, že Renča byla taky hned, tak se ta moje ostuda trošku skryla. Ještě ke všemu na mě čuměli táta se ségrou, takže jsem se jim předváděl asi tak pár vteřin. Vždyť jsi to sám poznal, jakej je to trapas, ne?
Kdybys někdy náhodou tady u vás doma zažil šukání se svojí mámou, tak bys pochopil, že to je ještě něco úplně jinýho, než šukat se ségrou. Nebo v tvém případě se sestřenicí. Stejně jsi to možná už zkusil, když tvojí mámě nevadí, že pícháš se Sárou.“ Honza se významně zazubil a pokračoval.
„No, a pak se ségra s mámou dohodly, že mi asi budou muset společně dál pomáhat, abych nebyl tak trapnej a co nejdřív dohnal tátu. Že prej mám ještě veliký rezervy. Věřil bys tomu?
Obě tam pak chodily v kalhotkách a triku bez podprsenky, táta je každou chvíli poplácal po zadku a mlel, že jsou obě úžasný. Já byl úplně mimo.
Nakonec se táta po večeři zeptal, jestli nezkusíme repete. Renča se hned chytila a sundala si to triko a že já mám fakt ještě co zlepšovat. Táta měl ještě nějaký jakoby vtipný kecy, tak ho máma utřela, že když můžeme být incestní zvrhlíci já se ségrou a táta už pěknou řádku let se svojí sestřičkou, tak ona holt chce být taky taková, aby do té naší rodiny zapadla. Provokativně se mě zeptala, jestli budu chtít tu pomoc i od ní. To víš, že jsem kejvnul, takže začala tím, jestli jí tedy nechci sundat kalhotky. A to samý řekla ségra tátovi.
Podrobnosti vynechám, píchat se svým synem jí asi nevadí. Chápeš to? Ty ženský? Táta to hlavně dozoroval a občas jakoby názorně ukázal, protože toho zajímala hlavně ségra, ale dost se šetřil, protože jemu se za večer prý postaví tak dvakrát, výjimečně třikrát a rozhodně ne hned, ale zato na dost dlouho.
Z mámy pak vylezlo, že se s tátou vsadili, jestli jsem to tenkrát s tím přidáním ke všem těm strejdům a tetám myslel vážně, že máma si byla jistá, že jo, ale táta tvrdil, že jsem jen kecal. Máma tedy jako vyhrála, ale že s těmi ostatními to ona nikdy nedovolí, že si to necháme jen na doma. To nevymyslíš.
Ještě tátovi řekla, že jestli chce stačit ještě navíc i Renče, tak si musí pořídit další pilule, protože zbytek těch, co si bere na ty jejich mejdany a občas už i doma, skoro zmizel teď na dovolený, protože to chtěl skoro každej den, na což už v padesáti nemá. Prostě mu dávala sodu a on se tomu smál, protože léta prý holt nezastavíš a že v tom jsou na tom chlapi holt biti, ale ženský zase věčně nemají na sexování náladu. Prostě kecy. Ale hlavně se o tom, co jsme zač, prý nesmí nikdo dovědět.“
„To teda muselo bejt! Tys to fakt dělal i se svojí mámou, jo? A Renča s fotříkem? Ty jsi teda pěkný pako. Ne snad proto, co se vám stalo, to rozhodně ne, to určitě musel bejt super zážitek a nejspíš ještě mockrát bude. Ale nemáš to nikde vykládat a běžíš s tím hned za mnou? To sis vymyslel, abys zjistil, co bych já na to říkal nebo to skutečně bylo?“ předstíral nevěřícnost Vašek.
„Jsi debil? Proč bych si to vymejšlel? Nekecám, vždyť mě znáš, ne?“
„To je teda fakt síla,“ odkýval Vašek Honzův hrdý postoj a pak mu důrazně poradil: „Hele, já to vykládat nikde nebudu, sám mám máslo na hlavě se Sárou, to přeci víš, ale jak už jsem ti psal, hlavně řekni ségře, že je pitomá a ať už nikdy nic neříká tý Evě! To bys čuměl, co ta mi cestou k vlaku navykládala!
Nechci tě vyhánět, ale probereme to zítra. Já teď nesu z cukrárny nějaký dobroty pro Sáru a mámu, ony asi nejsou tady dole, ale nejspíš nahoře v tom bývalým bytě a něco tam hledají. Děláme si pro zábavu retro kavárnu. Laskonky, věnečky a takový ty starý sladkosti, retro hadry, těch je tam prý hafo, retro muzika, co teď slyšíš, možná i nějaký tanečky, a tak. Míváme občas takový zábavy. Chápeš, ne?“
„Asi hledají ty starý krajkový šaty pro Sáru, ne?“ rozesmál se Honza a tiše dodal: „To jako retro tanečky a oblečky i s mámou, jo? Radši mi už nic nevykládej,“ spiklenecky na Vaška mrkl.
Obě ženy z půdního bytu slyšely každé Honzovo slovo, protože dveře ke schodišti nechaly dole otevřené. Během jeho rychlého, nervózního povídání na sebe překvapeně pohlédly a Sára s rukou u úst zašeptala: „Tedy, Maruš! Horákovi musí být teda rodinka! To je šílený!“
„To tedy je! Celá rodina a všichni spolu!“ šeptala vzrušeně Marcela a rukou Sáře pokynula, aby byla zticha, aby jí neuniklo ani slovo.
„Dovedeš si to představit, Maruš? To teda muselo být něco,“ šeptala Sára a vzrušeně pohlédla na Marcelu.
„To teda jo! To my jsme proti nim spořádaná rodinka. Šárce je asi čtyřicet sedm a ten její je tak o tři roky starší,“ s rukou před ústy se nehlučně smála Marcela, a když si všimla Sářina vzrušeného výrazu, dodala: „Že ty by ses chtěla k Horákům přidat? Vašek tě už z toho tvého průšvihu vyléčil a ten Honza byl vždycky fešák. S Horákovými se docela známe a já chodím k Šárce každou chvíli na kafe a na ty naše pochody s norskýma holema,“ dobírala si ji šeptem.
„Ty jsi tedy ale! Já jsem z mejdanových experimentů vyléčená, to už nechci nikdy zažít,“ vyčítavě na ni pohlédla a šeptem kárala Sára.
„Jo, promiň, Sári, já vím. Dělala jsem si legraci, ale Honzu přeci trochu známe odmalička a špatně skončil jen ten tvůj poslední mejdan. Pojď, jdeme je překvapit, ale podej mi ten velikánský tenoučký pléd, takhle tam nemůžu, a vezmi to ramínko, sukni a klobouky,“ vybídla ji Marcela.
„Jo, to jsem zvědavá, jak se bude Honza tvářit,“ tiše se zasmála Sára a vyrazila dolů po schodech za Marcelou.
„Pánové, víte, že jste docela hluční? Měli byste si dávat pozor, jestli takové řeči neslyší někdo cizí. Tady nahoře je slyšet každé vaše slovo,“ z pootevřených dveří ke schodišti do patra se ozval Marcelin hlas.
„A hele, přeci jen je to Honza tady odvedle,“ doplnil ji Sářin hlas doprovázený smíchem.
Vašek zůstal stát jako opařený. Ze schodů sešla jeho matka, na sobě krajkové šaty. Věděl, že pod nimi nejspíš nic nemá, ale naštěstí byla zahalena do jakéhosi tenkého plédu, který nedovolil zahlédnout víc než jen dolní lem krajkových šatů antracitové barvy sahajících pěkný kousek nad kolena. Honza zůstal překvapeně stát v předsíni s pusou dokořán.
„Tedy, na Sáře tuhle vypadaly báječně, ale tobě to takhle s tím elegantním ohromným šátkem sluší snad ještě víc,“ vydechl Vašek překvapeně.
Marcela se usmívala, za ní vyšla do předsíně Sára. Měla na sobě krajkovou blůzku, pod ní kombiné rovněž sahající ke kolenům a tenké bílé punčochy. Sukně chyběla. Držela ji v ruce spolu s ramínkem s bílou košilí a oblekem s jemným proužkem, ve druhé ruce jeden dámský a jeden pánský klobouk.
„Našly jsme tam i něco pro tebe. Když už si děláme tu retro kavárnu, ale sukni si musím vyžehlit a ty kalhoty od obleku pro tebe taky. Ahoj, Honzo, ráda tě vidím,“ se širokým úsměvem se z Vaška obrátila na Honzu.
Honza tonul v rozpacích a bylo na něm vidět, že je na rychlém ústupu. Tu ostudu nemohl vydýchat.
„Počkej, nezdrhej, mojí sestřenici Sáru přeci znáš, ne? A mojí mámu znáš už léta taky, tak nedělej, jako bys je viděl prvně v životě.“
Pak se obrátil k Sáře: „Sári, včera jsem vám vykládal, že Honza na tom byl podobně jako já a strašně moc mu pomohla Renča, jeho ségra. Napřed jen trochu a pak i úplně. Ona pak Renča pátrala, jak jsem se mohl tak ohromně zlepšit, když nikam moc nechodím a když jsme s jejím bráchou byli víc než měsíc na brigádě, takže jsem se nakonec přiznal, že ty jsi ta moje báječná učitelka, která mi strašně moc pomohla a kterou miluju a že to je stejné, jako mezi ní a bráchou. Honza taky teď už ví, že to o nás tady moje máma zjistila, ale že je hrozně hodná a nedělala z toho žádnou tragédii, viď mami?“
Vašek se přitočil k Marcele, objal ji kolem ramen a dodal: „Ona je úžasná, můžeš být v pohodě, kámo, Sára ani ona o tom vašem parádním průšvihu nikde mluvit nebudou, nemám pravdu? Navíc se naše mámy spolu potkávají na kafi a těch jejich sportovních procházkách, takže se nic neděje,“ snažil se uklidnit Honzu.
„To je trapas,“ Honza rozpačitě těkal očima z jednoho na druhého. „Jestli jste slyšely, co jsem tady teď Vaškovi říkal, tak, prosím vás, o tom nikde nikdy nikomu nic neříkejte. To by byl konec a byl by to šílenej průšvih. To je taková ostuda, to snad abych se šel rovnou oběsit,“ skoro plačtivě prosil Honza.
„Nemusíš mít strach,“ uklidňovala ho Marcela. „To se všechno občas může stát. Vždyť sám vidíš, že ty máš pomocnici a Vašek taky, přestože to by se určitě nemělo. No, ale když už se to stane, tak co s tím naděláš. Hlavně, když to nikomu nevadí. A hlavně, když o tom neví nikdo cizí. Ale oba si dávejte velký pozor a Renátka by asi měla být mnohem opatrnější, to jí určitě řekni. Ta její kamarádka toho navykládala včera Vaškovi až až. Radši ať už o tom nikde nemluví. Ani o tobě.“
Honza se trochu uklidnil: „Moc vám děkuju a nezlobte se na mne, radši už poběžím.“
„U nás budeš vždycky vítaný, nemám pravdu, Sári?“ Marcela mrkla s významným úsměvem na Sáru.
„Jasně, že ano. Klidně i s Renčou,“ snažila se navodit klidnější atmosféru Sára.
„Třeba by tam pro ni dámy našly taky nějaké historické oblečení. Tohle bych odhadoval, že je po prababičce,“ odlehčil Vašek situaci ještě víc.
„Takové obleky tam jsou ještě nejmíň dva a nějaká saka taky, Vaškovi saka sluší a ty máš skoro stejnou postavu,“ pochválila Honzu Sára.
„Akorát je na to tady v domě dneska pořád ještě dost horko,“ Marcela si na kratinký okamžik uvolnila tenký veliký pléd, který zakrýval podstatnou část její pevné, dokonale ženské postavy.
Honza měl na kratinký okamžik dojem, že pod tmavými krajkovými šaty nic nemá, ale rychle usoudil, že to rozhodně musí být hloupost.
„Radši jdu domů, ale třeba se někdy s Renčou zastavíme. Proč ne? Zmíníte se mojí mámě o tom, že víte?“ rozpačitě se usmál, a když otvíral venkovní dveře, ještě pohlédl na Marcelu.
„Neboj, já sama nezačnu, ale možná, že bys měl doma říct, co se ti přihodilo. Radost z toho asi nebudou mít, ale stejně si to rozmysli, někdy je lepší říkat věci tak, jak se staly. Naštěstí se s tvojí mámou známe moc dobře, tak jí když tak řekni, že se nemusí bát, že by kdokoliv z nás o něčem někde mluvil,“ usmála se na něho, a ještě jednou si malinko upravila pléd. Byl si teď skoro jistý, že ty parádní kozy nejsou schované v žádné podprsence. Šla mu z toho hlava kolem.
Když za ním zaklaply dveře, Sára to nevydržela a se smíchem se zeptala: „Maruš, to mělo jako znamenat co, to, jak sis na okamžik nadzdvihla ten pléd? Ty jsi jasně chtěla, aby si Honza nebyl jistý, jestli pod těmi šaty něco máš nebo nemáš. My s Vaškem víme, že se ráda předvádíš, ale myslím, že nevíme, jestli tohle byl ten správný okamžik.“
„Víš, jak ta kozí vlna hřeje? To skoro nešlo vydržet,“ bránila se se smíchem Marcela, ale pak obrátila: „No a co, i kdyby viděl, že pod tím nic nemám, tak by si akorát tak mohl pomyslet, že jsme stejní jako oni. A neboj se, že by to někde vykládal. Možná, že doma něco plácne, aby si ulehčil to přiznání, pokud vůbec řekne, že Vášovi vyslepičil, co tam prováděli. Sami mají malér.“
„Jen jestli jsi to neudělala schválně, abys ho k nám nalákala,“ významně na ni mrkla Sára.
„Holky moje milovaný, Honzovi žádná ženská nemusí něco říkat dvakrát. Jemu se postaví okamžitě a chtěl by pořád. Až ten trochu natrénuje, tak bude prostě neúnavnej. Třeba by to byl mužský pro tebe, Sári? Ale je asi moc mladej. Ty jdeš letos do třetího ročníku a my s Honzou teprve začínáme. Nebo že bys chtěla zkusit další roli lektorky ty, mami?“
„My máme tebe, viď Maruš. My žádného Honzu nepotřebujeme.“
„Ale máma ho přeci klidně zvala na nějaký další retro odpoledne.“
„To byla jen zdvořilostní fráze a Sára ho zvala i s tou jeho sestrou. To by nebylo nic pro mne, na mě je moc mladý a jednoho mladinkýho už tady máme, viď, Sári,“ odrazila se srdečným smíchem útok Marcela, položila ruku Vaškovi na hruď a něžně ho políbila na rty.
„Mně se zdá, že do vás vidím. S jídlem roste chuť, ne? Sári, možná, že je čas překonat ty tvoje traumata z minulosti, i když se můžu jen dohadovat, co se tenkrát stalo. A máma? Ta je naprosto neuvěřitelná. Ani se neptám, kolik let jsi kvůli tátovi promarnila bez lásky, takže je třeba to nějak dohonit, ne? Jsi úžasná a já vůbec nechápu, jak jsi to bez milování mohla vydržet, když to máš tak ráda a jsi v tom neuvěřitelně dokonalá a ještě k tomu s úžasnou fantazií.“ Vašek zase jednou sám sebe udivil svou otevřeností.
Sára se zmohla jen na chabé: „Nebuď pitomej, Vašku,“ zatímco Marcela trochu přiznala: „Máš, pravdu, promarnila, ale mám Sáru a tebe, i když asi ne na dlouho, ale jste moji miláčkové a nikoho jinýho nechci a nepotřebuju.“
Vašek si o obou pomyslel svoje: „Jó, holky, kdyby se objevil nějakej hezkej milej mužskej, taky by ty vaše řeči rychle vzaly za svý,“ nahlas ale nic nekomentoval.
