Chata 06

Po lehké večeři se přesunuli na terasu. Ženy se usadily vedle sebe na lavičku, Artur naproti nim do malého skládacího křesílka. Náramně se bavili a Veronice to nedalo, aby se nevrátila k odpolednímu divočení v bazénu.
„Řeknu vám, že nejvíc jsem byla v šoku sama ze sebe. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že budu takhle před někým vyvádět, ještě navíc před vlastní mámou a že ji dokonce budu chtít vidět, jak si to s tebou užívá, Arťo. Já se snad hanbou propadnu. Jsme my vůbec normální?“

„No, přiznám se, že jsem si fakt myslel, že budeme jen kamarádi na doučování, ale myslím, že Dana asi tušila, že by to takhle nějak mohlo dopadnout. Nemám pravdu?“ ozval se Artur.
„Asi netušila, ale přiznám se, že jsem si přála, aby to tak nějak dopadlo. Ale nevěřila jsem tomu zase až tak moc. Tyhle věci se většinou buď stanou, nebo nestanou a jeden nikdy neví.“

„Verčo, víš, že jsem si všimnul, že na tom polštářku, na kterém sedíš, byl vidět trošku flek, co tam zbyl od minule?“
„To jste tady tak strašně řádili?“ se zájmem se obrátila Veronika na mámu.
„Dana byla neuvěřitelná. Přiznám se, že jestli jsem si přál, aby se někdy něco opakovalo, tak asi to, co bylo tenkrát tady. Ty taky, viď?“ Artur se bavil tím, že Danu přivedl do rozpaků.
„V tom má Veronika pravdu. Tohle se přeci neříká, to mělo zůstat jen mezi námi,“ Dana se evidentně ocitla v těžkých rozpacích. Bezděky se patou opřela o lavičku a objala si koleno.

„Vždyť nemusíme nic říkat. Třeba se to zase stane. Bylo to přeci nádherné. Nebo ne? Ale když takhle sedíš, je to nádherné také.“
„Povězte mi to! Aspoň někdo! Prosím,“ loudila Veronika vzrušeně a mimoděk se posadila podobně, jako Dana.
„Holky, když takhle sedíte, tak mi z vás úplně začal brnět,“ zasmál se Artur. „Ono to posledně takhle nějak začalo.“
„Jo, to má Artur pravdu. Zeptala jsem se na tu jeho předchozí Danu a co měla nejradši.“
„A co to bylo?“ se zájmem vyzvídala Veronika.

„Pokaždé to napřed chtěla jazykem a potom něco dalšího k tomu, když tě to zajímá. Tobě se to líbilo?“ odpověděl Artur a podíval se Veronice pátravě do očí.
„Hmmm, asi jo,“ zamyšleně odpověděla. „Bylo to hrozně rychlé, ale to asi protože to byla taková situace.“
„Přál bych si to zase zkusit. V bazénu se úplně ztratila podstata. Tedy jedna z podstat.“
„Jaká? Vždyť to bylo hezké, ne, mami?“
„Jasně, že bylo, taky jsme byly hned hotové.“
„Ale chyběla tomu ta vaše chuť a vůně. Tu já miluju a je hodně podstatná.“

„Arťo, ty jsi čuně,“ zaškaredila se Veronika, jenže Dana jí mírnila: „Ono to ale fakt kluky dost často vzrušuje a líbí se jim to. A přiznám se, že mně také.“
„Já se picnu. To jsem nikdy nezkusila, až poprvé dneska tady. Ale jo, bylo to fajn,“ zaculila se rozpačitě Veronika.
Artur se sesunul z křesílka před její nohy a přitom si podložil kolena polštářkem. Podržel Veronice její nožku na sedáku lavičky, druhou posunul do strany a přisál se k jejímu kolenu: „Zkusíme to?“
„To jako hned teď?“ rozpačitě se tázala Veronika a pohlédla na Danu.
„To se může kdykoliv. Hrajte si, já si musím odskočit,“ usmála se na svou dceru a zmizela.

Arturovy polibky se mezi tím posunuly až ke kýženému místu. Veronika se úplně automaticky posunula na kraj lavičky, nohu spustila na zem a opírala se jen špičkami. Když Artur začal vysávat její poštěváček, roztáhla mu vzrušeně svou kundičku oběma rukama. Pozorovala ho přivřenýma očima.
Pak si vzpomněla: „Povíš mi, co se tady stalo? Prosím! Strašně moc bych to chtěla taky zkusit, když to bylo tak úžasné!“ tiše šeptala.
„Ono to ale přišlo úplně samo při vyvrcholení, víš?“ stejně tiše šeptal Artur.
„Povídej, honem! Než máma přijde! Co přišlo?“
„Strašná spousta šťáviček, úplně mě postříkala,“ podíval se jí do očí. Viděl, že ji to vzrušilo, proto hned dodal: „Tobě se to ještě nestalo?“
„Já tohle nezkoušela, ale věřím, že to může být šílený, ještě chvilku a normálně ti tady omdlím,“ šeptala vzrušeným hlasem Veronika. „Ale na mě přeci taky trošku stříknula tam v bazénu.“
„A líbilo se ti to?“
„Jo, bylo to takový divně vzrušující.“
„Jo, to byl asi pocit, že jsi ty udělala něco dobře jí. To si já přeju pokaždé. Přál bych si, abys měla pokaždé aspoň jeden orgasmus. Nebo i víc. V bazénu jsi měla možná tři,“ po většinu jejich podivného dialogu nechával zajíždět své dva prsty do její úzké kundičky.
„Tohle začíná být šílené! To se už skoro nedá vydržet,“ sténala Veronika.
„Víš co, zkusíme to ještě jinak.“

Artur se zvedl, vzal Veroniku za ruku a pomohl jí vstát. Hbitě si rozepnul zip u kraťasů, opřel ji o stěnu a bez sebemenšího odporu nechal vklouznout svůj parádní nástroj do její vlhké hlubiny. Vzrušeně vzdychla: „Je to jiný než v bazénu.“

Chtěla ho obejmout, ale rozepnul tři knoflíky na jejích šatech, odhrnul je a zatlačil její ruce ke svému ocasu.
„Zkus si ho sama zvedat, aby tlačil na ten tvůj malinkatý hrášek, uvidíš, že to bude super,“ šeptal jí do tváře.
Poslechla, ho, chvilku pozorovala, jak jeho silné kopí nablýskané jejími šťávičkami mizí mezi jejími prsty a očima dokořán pohlédla do jeho tváře: „To už nevydržím!“
„Pojď, tlač si ho tam,“ povzbuzoval jí.

Koutkem oka zahlédl, že se ve dveřích zastavila Dana. Veronika se na ní ohlédla. Posunul obě ruce pod její zadeček a snažil se roztáhnout její úzkou kundičku ještě víc. Její vzrušení tím nabralo nezvladatelný směr. Upřela svůj pohled do jeho očí, začala zběsile proti Arturovi přirážet a přidušeně křičet.
„Jo, jsi úžasná, nic nezadržuj! Pojď stříkej, chci všechny tvoje šťávičky! Chci abych cítil, jak mi tečou dolů po mých prstech.“
„Ty jsi blázen, Arťo, to přeci nejde!“
„Neboj, chci to!“ vzápětí ucítil na svých prstech potůček jejích šťáviček. „Jo ještě! Ještě stříkej, víc! Všechno! Jako máma! Já pak už taky budu,“ supěl Artur, aniž zpomalil své divoké přírazy a jeho slova se mísila s Veroničinými přidušenými výkřiky.
„To přeci nejde,“ trochu vyděšeně odporovala Veronika, když nabrala dech, ale Artur jí dál s každým přírazem podporoval. „Pojď! Musíš! Ještě víc! Jde to! Neboj se ničeho!“

Ucítil její prudké přírazy proti sobě a o malou chvilku později mu prsty zaplavil proud tepla, které stékalo dál po jeho kraťasech na stehna a níž ke kolenům a na podlahu.
„To se nedá vydržet! Můžu do tebe?“
„Já nevím, snad,“ teď jasně cítila pro změnu Veronika Arturovy záškuby, které plnily její lůno semenem.
Zůstali stát úplně vysílení, zavěšení do sebe. Artur pohlédl stranou. Dana stála opřená o futro dveří a nevěřícně s rukou zasunutou mezi svá stehna sledovala celé to divadlo. Artur se na ní slabě usmál. Veronika pootočila hlavu a zachytila její obdivný pohled. Uvědomila si, že mámě se to divadlo muselo líbit.

„Veru, to bylo něco tak neskutečně krásnýho,“ vydechl obdivně Artur. „Nikdy jsem něco takového nezažil.“
„Jo, to bylo, jsem děsný čuně, promiň. Moc se zlobíš?“ celá v rozpacích se omlouvala Veronika.
„Veru, já tě k tomu donutil a jsem teď děsně rád, že jsi mne poslechla. Ale sotva stojím na nohou.“
„To já taky,“ špitla Veronika. „Fakt se ti nehnusím?“ ještě trochu se obávala.
„Abys věděla, tak něco podobného se nám stalo posledně tady s Danou a pak jsme se shodli, že bychom si to někdy chtěli znovu zkusit. Takže hnusit bych se měl já tobě, že jsem po tobě něco takového chtěl.“
„Ty se mi vůbec nehnusíš. Nic tak zvláštně krásnýho jsem nikdy nezažila. Děkuju ti,“ vzala jeho tváře do dlaní a políbila ho dlouze na ústa.
„Jejda, asi jsem tě zapatlala,“ zasmála se provinile.
„Vidíš a já mám mokrý ruce úplně, takže se tě radši nebudu dotýkat. Kalhoty musí do umývadla a tady to setřeme. Já se trochu opláchnu. Posledně zůstal na tom polštářku flek, viď Danuš,“ obrátil se k Daně.

Artur zmizel v koupelně, zatímco Veronika si oplachovala ruce v kuchyňce. „Taky si musím dojít osprchovat nohy a vůbec. Snad ten prášek stihne zabrat. Ale mělo by to být OK. Měla jsem to ještě v neděli. Já vůbec nevěděla, že můžu něco takového provádět.“
„Neboj, to se nestává pokaždé, ale to, co jsi teď zažila, jsem chtěla zažít také. Jenže Artur už je asi úplně vyřízený,“ zasmála se Dana.
„Třeba ne, vždyť jsi říkala, že posledně jste se zničili třikrát, ne?“
„Jo, to jo a podruhé se mi trošku stalo tohle. Prostě to bylo tak silné, když mi to dělal pusou, že jsem mu malinko čůrnula na tvář a asi i do pusy. Já, ženská v letech a tak mladý a krásný kluk. Asi ta kombinace,“ uvažovala nahlas Dana.
„Fakt mu to nevadilo?“
„Jak vidíš, nevadilo.“
„Asi bych vás chtěla vidět, abych měla představu, co jsem prováděla, ale mažu do sprchy.“

Artur vyšel z koupelny s vědrem vlažné vody a s hadrem. Pečlivě vytřel podlahu na terase vedle dveří. Vodu vylil a konstatoval: „Holky, nesluší se, abych tady mezi vámi seděl nahatej, jdu si pro další kraťasy, ale vy mi neutečte, noc je ještě mladá. Vlastně je pořád ještě světlo.“
„No, to by fakt bylo faux pas, kdybychom tě zahlédly bez kalhot, viď mami,“ zubila se Veronika, kterou už výčitky přešly. „Máme tady ještě tu colu a tonik, tak se nám vrať. Když už se semlel takový den, tak třeba si s Danou zkusíte něco podobného. Nebo ty bys nechtěla?“
„Veroniko! Já tě nepoznávám! Z tebe se stala chlípná, perverzní ženština,“ rozesmála se Dana.
„To je možná dobře. Za chvíli jsem zpátky,“ mrknul na ni Artur a zmizel za rohem.