Klub 11

Šeredný trapas a co s tím?

Ve čtvrtek zašli s Ivanou do jejich oblíbené italské restaurace na večeři. Seděli u stolu v rohu místnosti a tiše si vyměňovali informace o zážitcích posledních dnů.

„Je to děs, Vašku, ten můj starej chytil nějaký šílený zánět průdušek, chrchlá mi doma od rána do večera, má horečku, dostal antibiotika a budu ho tam mít ještě celý týden. Nejradši bych se přesunula k tobě. Nešlo by to na pár dnů?“ prosebně na něho upřela oči.
„To víš, že ano, ale až od neděle. Já mám v sobotu tenis a pak jdeme pařit, jsou tam nějaké narozky a tak, víš? Radši mi pověz, jak to máte s Honzíkem?“ spiklenecky na ní mrknul.

„Ani mi nemluv, otravuje pořád, ale ví, že když je táta doma, tak to nejde. Ono už starýmu bylo blbě o víkendu, vždyť víš, říkala jsem ti to, takže už asi deset dnů sekám dobrotu, a ještě celý příští týden budu,“ usmála se na něho s trochu provinilým pohledem. „Jak to máš se svojí Lenkou? A co Jana? Seznámíš nás, když se rozvádí? Nebo se k ní vrátíš?“ pohlédla na něho s obavami i s čirou zvědavostí. Na zprávy o Lence se těšila. Vzrušovalo jí pomyšlení, že její Vašek se dostal do stejné patálie jako ona.
„Vždyť víš, že jsem vás chtěl seznámit teď v úterý, ale nahlásila se Lenka, že by přišla také. Ani bych snad neměl říkat, co jsem provedl.“

„Povídej, stalo se něco? Je něco špatně?“
„Víš, že jsem Janě řekl, že vím o ní a jejím tátovi. Také jsem jí řekl, že my dva si říkáme všechno, takže ti povím i o každém setkání s ní a že na svém způsobu mládeneckého života zatím nehodlám nic změnit. No a pak nějak došlo na to, že s Lenkou – no víš jak. A že ty to máš stejné s Honzou. No prostě šok a do toho přišla Lenka, takže jsem rovnou řekl i jí, že máma o našem průšvihu ví. Vypadalo to, že se zhroutí a čekala hrozný randál, jenže s Janou jsme to řešili, než přišla a ona se rozhodla přiznat se Lence, že byla stejná jako my.“
„A jak to skončilo, povídej!“
„Pěkně jsme se namazali a holky pak přespaly u mě,“ provinile se podíval na Ivanu.
„No páni! To ses jako dal znovu dohromady s Janou? A co Lenka? To jako se vším všudy s oběma, jo? Fakt?“
„Hmmm, no jo, jsem hroznej, ale chci, abys to věděla, Ivuš. Klidně mě můžeš pustit k vodě, vím to, ale já se k Janě nehodlám nastěhovat. V mém životě jsem miloval jen ji a tebe. Lenku nepočítám. Ty Honzíka asi taky ne, viď? To jsou aspoň pro mne úplně specifické úlety, i když nádherné. Jana se ptala, jestli vás seznámím, takže je to na tobě.“

„Já tedy zírám!“ Ivě se honily hlavou naprosto protichůdné myšlenky. Vadilo jí, že Vašek skončil v posteli se svou bývalkou, ale nevadila jí Lenka. Jasně si to uvědomila a podivnost toho ji zarazila.
Chvilku zírala na Vaška a pak dodala: „To jako, že bys teď měl tři ženské, jo? A že by o sobě všechny věděly? No to je naprostý úlet, Vašku!“ svá slova jen šeptala, aby to nikdo neslyšel.
„Já vím, že je to debilita, ale prostě to tak vzniklo. Pozvaly mne navíc na oběd příští víkend. Říkal jsem jim, že příští týden, možná budeš u mne, protože ten tvůj je doma, takže dřív nemůžu. Jestli mne nevykopneš, šla bys tam se mnou? Moc bych si to přál, protože by to byla záruka, že tam nezůstanu, ale třeba je tohle naše poslední rande po tom, co jsem provedl.“

Ještě chvilku na něho zírala, ale pak jí došlo, že Vašek sám z té situace není nijak zvlášť nadšený a že neví, jak z toho ven. Věděla, že Janu míval opravdu moc rád a bylo jí jasné, že miluje i ji, a to opravdu beze zbytku a že by pro ni udělal skoro cokoliv. Ona pro něho také. V průšvihu byli oba.
Usmála se na něho trochu povzbudivě: „Vašku, vím, že se máme oba rádi a že Jana to snad od tebe ví. A ji jsi měl rád taky. Jsem moc zvědavá, jak tohle hodláš zvládnout, ale neboj, trošku se asi dalo čekat, že to s ní obnovíš, když se rozvádí, a do Lenky jsem tě stejně asi uvrtala já, takže na ten oběd jdeme spolu a v neděli se k tobě na pár dnů přesunu, platí? Ale povíš mi, jak to všechno vzniklo. Já ti to o Honzíkovi taky všechno řekla.“
„Ty jsi můj dárek z nebes, Ivuš,“ Vaškovi spadnul obří kámen ze srdce.

Zbytek večera proběhl v báječné náladě a rozešli se s tím, že během neděle se k němu Ivana na pár dní přesune, Honzovi navaří a vše připraví. Její „starej“ ať se o sebe postará sám, protože se chová jako arogantní debil i teď, když je nemocný, ale třeba ten rozvod půjde rychle. Zkrátka ona s ním už nadobro skončila.
„Kdyby ti to nevadilo, mohla bych třeba nějakou večeři uvařit i Honzíkovi, co ty na to? Jasně, že ve vší počestnosti, to se neboj,“ dolaďovala Iva ještě pár drobností.
„Klidně, ať přijde a třeba bych mohl pozvat některý den Janu, ať se seznámíte, co ty na to?“

Nakonec se domluvili, že v úterý a ve středu přijde na večeři Honza, ve čtvrtek Jana, pokud bude chtít, a pak se uvidí. Ještě řešili, jak to bude, až bude rozvedená papírově i Ivana, protože se budou tahat s jejím manželem o bydlení, ale pak to odložili na dny, kdy bude mít Vašek jasno s Janou.

V úterý Iva dorazila brzy, Vašek pracoval z domova. Společně se pustili do přípravy večeře. Vašek měl koupenu vepřovou krkovičku jako vymalovanou, uřízl tři parádní steaky, připravili fazolky a pečené brambory a kolem šesté dorazil Honza.
Vašek okamžitě zaregistroval, že je v povznesené náladě, přesto se zeptal: „Dáš si s námi aperitivek? Mám tady suché portské nebo suché Martini nebo něco jiného?“
„Suché Martini s vodkou, nemíchat, protřepat!“ zasmál se Honza a dodal: „Jako James Bond, ne?“
„Honzíku, nepřeháněj to, vy už jste dneska někde pařili, ne?“ s obavami ho mírnila Iva.
„Jasně, trošku. Kámoš měl narozeniny, tak jsme se zastavili na dvě deci. To je v pohodě, mami.“

„Koukám, že těch dvoudecek bylo asi dost, ne? Jedl jsi vůbec něco?“
„No, tři nebo čtyři se vlezly a na oběd nebyl čas,“ připustil Honza a dodal: „Víš, jak moc ti to dneska sluší? Vypadáš báječně!“ a aniž by si dělal nějaké starosti s Vaškem, přistoupil zezadu k Ivaně, která připravovala talíře, objal ji v pase a začal líbat na šíji.
„Nádherně voníš, hned bych tě chtěl! Ten táta je strašnej, už je doma nejmíň deset dnů a s ním to není možný,“ tiše jí šeptal do ucha. „Třeba bych tady s tebou mohl přespat, co myslíš?“
„Honzo, přestaň! Ty jsi namazaný, jinak bys takhle nemluvil. A teď mě nech, musím to tady dodělat,“ polohlasně mu dost nevrle odpověděla.

Vašek všechno slyšel a pomyslel si své. Nicméně nalil dvě sklenky portského a Vaškovi splnil jeho přání a přidal kostku ledu.

Na plotně se dokončovaly steaky. Ťukli si na zdraví a na příjemný večer. Zatímco Iva dala steaky odpočinout do připraveného alobalu, Honza začal debatu s Vaškem: „Máš to tady moc pěkný. Krásný obývák a tamto je ložnice? Myslíš, že bych tady mohl dneska nebo třeba až do konce týdne přespat?“
„Pro mne za mne, tady ten gauč je roztahovací, takže no problem, ale ve čtvrtek tady bude moje bývalá žena, takže do čtvrtka do rána.“
„No tak paráda, už se těším na ten steak a pak pokecáme o tom dalším,“ zašklebil se Honza a zamířil ke stolu.

Po večeři se shodli na bílém vínu, když už v něm Hona začal a zábava příjemně plynula až do okamžiku, kdy si Vašek musel odskočit. Honza se okamžitě zvedl, přisunul se k Ivaně a bez dlouhých okolků ji objal kolem ramen a zkusil prohmátnout její ňadra s tichými slovy: „Strašně tě chci, mami, vypadáš tak sexy, musíme dostat Vaška tady na to kanape.“
„Ty ses zbláznil, Honzo, Vašek nás sem pozval, aby nám pomohl, a ne aby sis ty řešil svoji nadrženost,“ odtáhla se od něho Ivana. „Nemysli si, že když už se nám stalo, co se stalo, tak že ti podržím, kdy si ten tvůj pinďour zamane.“
„Vašek to pochopí a ty mu prostě řekneš, že chceš dneska být se mnou. On na tebe dá, uvidíš,“ snažil se rukou zajet Ivaně pod šaty.
„Dej tu ruku pryč, ty ses zbláznil,“ tiše ho okřikla Ivana, zvedla se z křesla a rozzlobeně Honzu odstrčila.
„No tak, vždyť ty mě taky chceš, tak mu to řekneme oba,“ nechtěl se nechat odbýt Honza, přitáhnul si Ivanu k sobě a znovu se jí snažil vyhrnout šaty.
Viděla, že další víno společně s předchozím martini s vodkou v Honzovi probudilo pěkně temné stránky a nebylo jí to nikterak příjemné. S Vaškem si užili nádherný nedělní večer, včerejšek proběhl v klidu s trochou něžného mazlení a neměla nejmenší chuť jakkoliv vyhovět připitým přáním svého syna.
„Nechovej se jako idiot, Honzo, Vašek tam odtud vyleze každou chvilku a co si o tobě pomyslí!“
„Nedělej drahoty, mami, vím, že bys mě taky chtěla, podívej, jak mi z tebe stojí,“ snažil se přitáhnout její ruku se svým kalhotám.
„Nech toho, Honzo! Jsi namazanej a vůbec nevíš, co děláš!“ polohlasně ho peskovala Ivana.
„Pojď, jdeme do ložnice, užijeme si spolu hezký večer a Vašek může zůstat tady,“ snažil se Honza tlačit Ivanu k ložnici.

Vašek část té debaty zaslechl, ale čekal, jak se věci vyvinou. Honza ho dost nepříjemně překvapil, proto se rozhodl zasáhnout: „Tak to by stačilo, Honzo. Ožral ses jako prase. Jako u mne na chalupě. Tobě snad nedochází, že Ivana je tvoje máma, a ne nějaká mejdanová kámoška, tak se také koukej k ní podle toho chovat. Teď si ale sbal své krámy a vypadni. Zítra klidně přijď a můžeš tady přespat, ale přijď střízlivý a všechno bude v pohodě. Když se mámě zítra omluvíš, tak já na tohle tvé chování zapomenu.“

„No tak fajn! Já teda jdu! Takže zítra si zašukáme všichni? Viď mami,“ obrátil se na Ivanu a s připitomělým úsměvem dodal: „Aspoň si užiješ nás oba.“
„Tak dost, Honzo, Vašek má pravdu. Koukej se sbalit a běž. Já na tyhle hnusný řeči fakt nejsem zvědavá. Jestli ti Vašek dovolí někdy sem ještě po tomhle přijít, tak se mu omluvíš. Je ti to jasné? A teď už běž. Nechci tě ani vidět.“

Honza ještě něco uraženě brblal, ale nakonec za ním zaklaply dveře.
Vašek objal Ivu a uklidňoval ji.
„Neměj mu to za zlé, prostě se ožral a je to nadržený kluk, co by to chtěl pořád. S tebou pochopil, jak to může být nádherné, ale ještě mu nedošlo, že zdaleka nejde jen o to někam ho zasunout, že k tomu patří i jiné hezké chvilky. Ono mu to časem dojde a ty to můžeš urychlit. Neboj, on se z toho vyspí a jestli si to bude pamatovat, bude se stydět a omluví se ti. Pak už to bude OK a uvidíš, že už to nikdy neudělá. Vsadím se, že zítra přijde s pěknou kytičkou. On tě má moc rád a ty jeho taky. Nenech si to pokazit jedním takovým trapasem.“
„Vždyť ti to také vadilo. Je to ostuda a víš, jak trapně se cítím, když tohle tady před tebou předváděl můj syn? Choval se jako kretén.“
„Ivuš, já jsem chlap a vím, že my chlapi se někdy chováme jako debilové a vy holky zase hysterčíte. Já se ti nedivím, neboj. Ale jsem si jistý, že ono ho to přejde a bude ho to strašně moc mrzet. Honza je normálně přeci moc hodný kluk a uvidíš, že bude jako beránek, až ho vezmeš na milost a hezky se s ním pomazlíš. Tohle už pak nikdy neudělá a bude tě mít o to radši. Některý chlapi holt mají agresivnější opice, takže na tom bude muset Honza dost zapracovat.“
„No jo, to máš možná pravdu, ale já nemám ani trošku chuti mu ještě někdy dovolit nějaké milování. Děsně mě naštval a budu si to pamatovat.“
„No vidíš. To jste celé vy. Budete si to pamatovat. To vám jde a pak to budete vytahovat, kdykoliv vám dojdou normální argumenty,“ smál se Vašek, kterého už zloba úplně přešla.
„Ještě řekni, že jsi na jeho straně!“ škaredila se Ivana.
„Ale to vůbec! Zasloužil by si pár přes hubu, to určitě. Je jen na tobě, jak dlouho se chceš mračit a nemluvit s ním. Můžeš to taky využít a ukončit to s ním. Chceš to? Po pravdě!“

Podívala se na něj s trochou smutku v očích, ale pak zavrtěla hlavou.
„Hmmm, Vášo, asi bych nechtěla. Je to takový hrozně moc zvláštní, a hlavně moc hezký. Jenže on to teď pokazil. Kdyby to udělal někdy ještě jednou, tak je to konec. Na to já fakt nejsem zvědavá. To by byl jako jeho táta. Taky se pak začal chovat jako agresivní, idiotské mačo.“
„No tak vidíš. Možná by bylo nejlepší, kdybych třeba zítra přišel později a vy byste se zatím spolu hezky udobřili. Nechtěla bys? Byl by jako ovečka, určitě ten nejšťastnější kluk a jak už jsem říkal, udělal by pak pro tebe cokoli. Obdivoval by tě a miloval ještě víc.“

„To myslíš vážně?“ podívala se na něho nedůvěřivě.
„To si piš! Myslím, že to taky moc dobře chápeš, jen to potřebuješ slyšet. Doma budete sami spolu nejdřív tak za týden a do té doby byste se oba trápili. To by přeci nemělo smysl.“
„To udobřování, to myslíš, jako že kdyby chtěl, tak že bych se s ním tady u tebe milovala?“ ještě znovu nedůvěřivě pátrala Iva.
„No jasně! On by si nic jiného víc nepřál a měla bys ho úplně omotaného. Neexistoval by vděčnější kluk, Ivuš. Na to vezmi jed, chtěla bys ho mít takhle poslušného?“ mrknul na ní teď už zvesela Vašek, protože mu bylo jasné, že Iva to nějak tak zítra provede.

„No, když to já nevím, Vašku,“ rozpačitě se na něho podívala. „Přijde mi to být blbý, že bys prostě někam šel a nechal mi tady navečer byt. Radši tady buď a my si to s Honzou nějak vyříkáme, až budeme sami doma,“ byla skoro rozhodnutá Vaškovu velkorysou nabídku odmítnout.
„No, jak myslíš, ale klidně tady zůstanu a zítra přespím tady na gauči. Mně to nevadí,“ navrhnul Vašek alternativu, o níž předpokládal, že neprojde.
„No to by byl úplný úlet. To určitě ne, lásko, to by bylo ještě horší. To by si Honza myslel, že si může kdykoliv cokoliv dovolit.“
„Mně by to nevadilo, stejně jsem ti říkal, že bych vás někdy chtěl spolu vidět, a to by byla hezká příležitost,“ mrknul na ní.

„Ty máš nápady, pojď sem ke mně,“ natáhla k němu paže.
Popošel k ní, objal ji a zašeptal do ucha: „Třeba bys to chtěla zkusit s námi oběma? Kdysi jsme se přeci o nějaké trojce bavili a já už si s tebou jednu užil tenkrát s Irenou. Bylo to úplně boží!“
„To myslíš vážně? Vždyť to by bylo divný. Honza je přeci můj syn,“ trochu se od něho odtáhla a pátravě se mu zahleděla do očí.

Posadil se do křesla, Ivanu si vzal na klín, odhrnul jí vlasy z tváře a vemlouvavým hlasem pokračoval: „Lenka je moje dcera a něco jsi si s ní zkusila posledně u mě na chalupě, ne? I s Irenou, přeci.“
„Ale u toho jsi nebyl ty, to bylo něco jiného,“ podívala se na něho a pak uhnula pohledem.
„Když budeš chtít, můžeme někdy zase my dva s Lenkou, byla z toho zážitku úplně na větvi. Něco mi o tom povídala. Děsně moc tě obdivuje, abys věděla a vůbec by nebyla proti zažít něco takového, jako jsme si spolu zkusili s Irčou. To byl taky asi tak trochu důvod, proč to tak skončilo, když tady u mne byla Jana a ona pak po večeři přišla.“

„Radši těch řečí necháme,“ snažila se zvednout, ale nepustil ji.
„Jak myslíš, nechám to na tobě, nutit tě do něčeho takového přeci nemůžu. Představ si, co by se třeba také mohlo stát, kdybyste se spřátelily s Janou? Jenže milování ve třech s jinou už znáš. Se dvěma kluky ne. Aspoň jsi to říkala. Mě žádný jiný mužský nenapadá. Kdybys to chtěla zkusit, tak leda s tím z Kolína, ale toho neznám,“ nehodlal Vašek opustit choulostivé téma.

„Tedy ty jsi tedy fakt děsnej. Ty bys mi nabídnul i Janu nebo Lenku, jo? Když už teď víš, že mi holky nevadí,“ začala se smát Iva. „Ty jsi ale kuplíř! No jo, ale ty už sis to s nimi vlastně vyzkoušel viď? Takže to máš doma dobré, hm? Můžeš si to teď zkoušet, kdy tě napadne a na mne ti už nezbyde čas,“ zasmála se trochu vzdorovitě Ivana a zlehka ho s vyčítavým pohledem udeřila pěstí do ramene.
„No, tak když jsme takhle upřímní, tak pokračovat s Irčou by asi nebylo moc rozumné. Je to přeci Honzíkova dívka. To už asi opakovat nepůjde, tak bychom si mohli spolu udělat čas od času radost jinak. To bys to nechtěla zkusit? Třeba aspoň s Lenkou. S Janou nevím, to je jasné,“ opáčil Vašek s trochou smutku i naděje ve svém hlasu.
„Aby ses nepletl! Irena by pořád chtěla. Vůbec jí to nejde z hlavy. Volá mi dost často a mluvila i o té poslední návštěvě tvojí chalupy. Tam byla přeci i Lenka.“
„Tak to s ní můžeš zkusit s Honzou! Ten by byl určitě moc rád, jen nevím, jak by to dal. Zatím asi moc ne, ale třeba by to dal několikrát. A časem bude geroj, to se neboj,“ mrknul na ní zvesela.

„Teda to je zase debata, Vašku.“
„Tak mne napadá, že jsme takový ten kroužek poly něčeho.“
„Myslíš polyamorii, jo?“
„Přesně. My dva jsme k sobě upřímní, ty nevadíš mým holkám, mně nevadí Honzík, já nevadím jemu, ale s klukem jsem to nikdy nezkusil, ani mne to neláká. Nevím, jak je na tom tvůj Honza. Ale vychází mi z toho, že pokud si ve čtvrtek s Janou padnete do oka, tak už se pak budeme moct scházet kdykoliv, kdokoliv, kdekoliv, s kýmkoliv, jen se to musí říct. Jana to s holkama nikdy před tím nezkusila, až poprvé s Lenkou a Lenka už asi poznala tebe s Irčou. Popravdě, Janě se to moc líblo. Dost hrozné, co? Nebo snad hezké? Co myslíš?“
„Zní to hrozně, když to takhle řekneš, ale mně by se to líbilo. Akorát nevím, co tvoje holky a Honza. Ale to už se tady zabýváme normálním kuplířstvím.“
„Já bych holky s Honzou neřešil. To se uvidí samozřejmě, když tomu nějak třeba časem pomůžeš. Ode mne by to asi bylo divné, ale to je daleko,“ smál se té situaci Vašek a pak změnil téma. „Co tedy zítra? Mám odejít nebo mám Honzovu návštěvu zrušit nebo ho necháme, ať přijde zase na večeři?“

„Ty jsi fakt příšerný, ale uvidíme pozítří, jak to bude s Janou. Jsem na ní zvědavá. K sobě si přeci nemůžu nikoho zvát a Honza taky ne, ten můj starej nikdy neřekne předem, kdy dorazí. To se pozná až večer. A jestli ten rozvod dopadne, tak stejně zatím nevím, kde budeme bydlet.“
„A ten zítřek?“
„Jestli ti to nevadí, pozvala bych Honzu na tu večeři.“
„Ale buď na něj hodná a buď hrozně moc sexy, Ivuš! Prosím! Mohl by to být moc hezký večer se vším všudy. Tedy jen když ho Honzík nepokazí. Řídila by sis všechno sama,“ něžně přejel prstem po okraji dekoltu jejích domácích šatů.

„Pokolikáté už dneska říkám, že si děsný chlap? Ty to doopravdy myslíš vážně?“
„Jasně, když už, tak se vším všudy, ale jen když budeš sama chtít a sama začneš. Když začne Honza, tak mu to zakážu, protože to už by bylo moc. Musí být jako beránek.“
„Já nevím. Je to divné. Radši toho necháme.“
„Už teď se těším, že uvidím, že jsi na něj hodná a že ho svedeš. Nebo nás oba, ale kdybys chtěla, můžete mít ložnici zítra pro sebe,“ Vašek se při té představě náramně blaženě zatvářil.

„Víš ty co, radši dopijeme to víno a pustíme si něco na Netflixu. V televizi stejně nic není. A zítra nic neslibuju. Vždyť je to hrozné,“ něžně ho objala a věnovala mu krásné políbení.