Osmé přiznání

Uplynul více než rok od posledního výletu, kde se Radkovi podařilo z Karolíny vytáhnout nějakou její další fantazii, jak tomu začali říkat, a zdálo se, že už žádná tajemství mezi nimi nejsou. Karel se možná definitivně usadil s jednou pěknou a velice milou ženou a leccos se v jeho vztahu s Karolínou začalo měnit. Už mu bylo skoro čtyřicet, ale stalo se pár věcí, které stojí za zmínku.

„Pamatuješ, Karolínko, jak jste vloni na čarodějnice pekli buřty? Tenkrát to byl čtvrtek,“ začal po lahvi vína Radek debatu, od níž si sliboval, že by mohl zažít opět nějaké poutavé vyprávění, ovšem byl si vědom rizika možného výbuchu ze strany své lásky.
„No, a co má být?“
„Měli jsme hned na pondělí domluvené rande a tys mi ho ráno zrušila, protože se ti prý nečekaně ohlásil Kája, že má nějaké vyřizování a že se u tebe zastaví na oběd a poprosila jsi mě, abychom rande odložili na úterý.“
„No, vždyť přeci víš, že se občas zastavil, proč se k tomu vracíš?“
„Mám ještě jednu věc, kterou bych rád, abychom si objasnili. Přeci si už nelžeme, ne?“

Karolína se zachmuřila.
„Proč se zase chceš šťourat v nějaké minulosti? Ty si nedáš pokoj?“
„Ale jo, dám, jen shrnu, co se tenkrát a potom ještě o něco později stalo, a co mi absolutně nejde z hlavy. Blbě z toho spím. Vždyť přeci víš, že jsem byl u nějaké psychiatričky kvůli poruchám spaní. Měl jsem to z toho tvého lhaní a zapírání. Napovídala jsi mi tolik svých krásných fantazií a pak jsi kolikrát řekla, že sis všechno vymyslela, ale zároveň pořád tvrdíš, že si už nelžeme a říkáme si jenom pravdu.
Musel jsem jí přeci tenkrát říct o nás dvou a taky o příčinách mé nespavosti, která se táhne už dlouho. Dřív jsem míval super erotické sny. O všech jsem ti kdysi povídal, ale pak po těch tvých výstupech, kdy jsi mi něco přiznala a pak zapřela, jsem se začal v noci budit a zbytek noci mi v hlavě probíhaly různé verze rozhovorů s tebou, kde jsem se snažil z tebe dostat, jak nebo zda se opravdu stalo to, co jsi mi řekla a pak zapřela a proč to pořád zapíráš. A že toho byly desítky případů. Vždyť to tak máme řadu let. Já vím, že dneska už v tom máme jasno díky vyprávění tvých fantazií, byť několikrát popřených, ale je ještě pár věcí, kde jsi lhala, až Pánbůh bránil, ale nikdy jsme si pak neřekli, jak to bylo a já jsem zůstal prolhanej úchyl.“
„Proč to nenecháš být, já už si ani nepamatuju, o co jde.“

„Tak poslouchej. Já teď shrnu dva takové případy, které mne trápí nejvíc. Nepřerušuj mě a pak jen buď řekni, že jsem úchyl nebo mi řekni, co bylo správně nebo co se vlastně stalo. Jen bych nerad, aby sis zase něco vymyslela, protože teď už si opravdu nelžeme a asi bych těžko vydejchával, kdyby sis zase vymyslela nějaký nesmysl, jako jsi to dělávala v minulosti.“
„Proč to nenecháš být? Proč zase vytahuješ něco, co je dávno pryč? Copak nám spolu není dobře?“

„Když jsme spolu, tak jo. To máš pravdu. Jenže já jdu na každé rande s tím, že se tě zeptám a noc před tím blbě spím, protože si promítám, jak blbě to dopadne, a protože se tě stejně nakonec nezeptám, abys zase nevyváděla, tak spím blbě ještě i další noc, protože si vyčítám, že jsem se tě nezeptal a že jsem posera. Vždyť přeci víš, že ta doc mi nakonec poradila, abych se přestal bát a na rovinu si s tebou promluvil, i když se se mnou možná rozejdeš, ale ať pak prý zvážím, jestli stojí za to zůstat v takovém vztahu, kdy si neustále partneři lžou.
Všechny ty situace, kdy jsi mi povídala ty své fantazie, jak jsme tomu říkali, se odehrály někde na nějakém výletě, jenže kvůli tomu podělanýmu covidu jsme už dlouho nikde nebyli. Tady v Praze jsem byl vždycky jen za úchyla. Ale dneska slavíme výročí našeho prvního rande, tak si dáme ještě dvojku a pak bych ti pověděl, co mne trápí.“
„Nechci, aby ses kvůli mně trápil, ale neslibuju ti, že ti něco povím. Otevři ještě tu další láhev, snad nebudu mít nějakou agresivní náladu. Je to tvůj risk,“ usmála se na něho, naklonila se k němu a políbila ho na rty.

„OK, zkusím to.“
Podíval se zkoumavě na Karolínu, chvíli přemýšlel, jak začít a pak spustil: „Tenkrát po těch čarodějnicích jsme se v úterý potkali zase tady v tomhle bytě mého kamaráda, který je pořád někde na cestách. Povídali jsme si, dali láhev vína, ale ty jsi evidentně neměla žádnou chuť na milování, přesto, že jsi mi v pondělí ráno slíbila, že mi to odložené rande vynahradíš se vším všudy. Byl jsem neodbytný a když jsme seděli tamhle na tom kanapi, vyhrnul jsem ti šaty začal stahovat punčochy i s kalhotkami.
Trochu ses bránila: „Počkej, když to je blbý, oni mě na ní u těch buřtíků, co jsme pekli na čarodějnice, poštípali nějací mravenci, a ještě to pořád děsně svědí. Nevím, co to tam bylo, ale Zuzanu z druhého patra něco poštípalo na zadku hned dvakrát.“
Asi ti to bylo blbý, jenže nakonec byly kalhotky pryč, já si tě posunul na kraj gauče a začal ti to dělat pusou. Jasně, že tam byl štípanec jako hrom. Nekomentoval jsem to, co jsem viděl, ale žádný vpich po komárovi nebo po mravencích tam nikde nebyl, ale zato dokonale vytvarovaný a správně vybarvený cucflek. Necukej sebou, zase, Karolínko, teď povídám já, tak mě nepřerušuj,“ zareagoval Radek na její snahu o přerušení jeho popisu situace a pak pokračoval.

„Ten pozná každý. Jak jsem si tak s tebou hezky hrál a pomáhal si prstem, začala jsi být krásně hlaďounká a když jsem viděl, že si tiskneš před pusu kloub na ukazováčku a pak se do něj koušeš, bylo jasné, že to bude dobré. Vklouznul jsem tenkrát do tebe pěkně shora a myslím, že k orgasmu jsi neměla daleko.
Pro mne to bylo děsně sexy, takže jsem byl ready dřív. Moc dobře si to kvůli tomu rádoby štípanci pamatuju.
Chtěl jsem, abychom se ještě stulili do ďolíčku, ale zásadně jsi odmítla sundat si šaty. To se ještě nikdy před tím nestalo. Byl jsem přesvědčený, že na tvých prsíčkách asi budou po té včerejší pravděpodobné divočině s Kájou buď taky cucfleky nebo modřiny.
Taky jsem ti je párkrát udělal. Docela pro mne překvapivě jsme to rande zkrátili. Večer jsem se tě pak přes SMS ptal, jestli to pořád svědí. Napsala si, že pořád a že to mažeš Fenistilem a že Zuzaně to maže ten její Fenistilem taky. Napsal, jsem, že tam ale žádný vpich od sosáčku nebylo vidět, že žádné mravenčí štípnutí nesvědí ještě i po pěti dnech a že vypadalo spíš jako čerstvý cucflek.
No, a jasně, že jsem byl rázem úchyl se zvrácenými představami a debaty skončily. Trochu mne to zarazilo, protože už jsem si myslel, že se nebojíš povědět mi tobě a Kájovi cokoliv.“

Odmlčel se, Karolína seděla zaražená a bez nálady. Upil vydatně ze sklenky vína a pokračoval.
„Pak se stala ještě druhá zvláštní situace. Koncem léta jsi byla sama doma, tvůj ex odjel někam na dovolenou s tou svojí novou manželkou. Měl jsem dopoledne volno, tak jsem zavolal, že bych se zastavil. Řekla jsi, že asi za hodinu jedeš s manželem Zuzany do Kauflandu na velký nákup.
Dostal jsem nápad, že vyrazím později a že pojedu na kole a že tě třeba hezky překvapím.
Kousek od Vás jsem ti zavolal, že budu za čtvrt hoďky v pizzerii tam u vás. Zrovna jste ale prý dorazili do toho Kauflandu, protože ten dědek je nemožný a trvalo mu dvě hodiny, než se vypravil. Poslal jsem SMS, že si dám pivko a počkám. Dal jsem dvě a ty nikde. Poslal jsem SMS, že tedy odjíždím, měl jsem pak odpoledne ještě nějakou schůzku. Všechno bez odpovědi.
Když jsem míjel váš dům, koukám, že na balkoně kouří cigáro manžel Zuzany, který s tebou byl zrovna v té chvíli v tom Kauflandu. Poslal jsem ti zprávu, zůstala zase bez odpovědi. Čuměl jsem tam půl hodiny, jestli náhodou nepřijedeš nějak sama a on vylezl na ten balkon ještě podruhé a tys neodpovídala na nic.
Domů to mám na kole skoro hodinu a když už jsem byl skoro u baráku, zavolala jsi, abys mi radostně oznámila, že už jsi konečně zpátky, že se to prostě protáhlo. Když jsem namítnul, že Zuzany manžel ale kouřil na balkoně, zvesela jsi mi celá spokojená a v té nejlepší náladě vysvětlila, že to nebyl Zuzany manžel, ale jeho bratranec ze Slovenska a že jsou si oba náramně podobní.
Podivil jsem se, že měl khaki trenýrky a modrobíle pruhované námořnické triko Zuzčina manžela, což jsi opět zvesela vysvětlila tím, že bratranec přijel nečekaně a že si s sebou nic nevzal a že se zdrží až do neděle.
Nemělo to smysl dál rozvádět. Slepý nejsem a úplně blbý taky ne. Prostě evidentní lež jako věž, Karolínko.
Jenže tebe se na některé věci zeptat nejde. Ty začneš tomu svému nesmyslu nakonec sama věřit a budeš se do krve hádat, že máš pravdu a nelžeš. Bez jasných důkazů je to zkrátka tvrzení proti tvrzení, a nakonec jsem to já, kdo si vymýšlí. Už se to párkrát stalo. Tedy, dřív vždycky, když jsem k nějaké té tvé „fantazii“ vrátil a chtěl se zeptat na podrobnosti.
Jen o pár dnů později jsme spolu byli v Dendroparku v Průhonicích podívat se na jiřiny. Byl čtvrtek a ty ses chystala v pátek ke Karlovi, protože jeho nastávající odjížděla na víkend domů i se svou malou a on měl mít vaše děti, jak jim říkáš.
Popřál jsem ti úžasný ďolíček se vším všudy, ale ouha! Po všech těch tvých fantaziích jsem byl najednou zase úchyl: „Co si o mně vůbec myslíš? Kája se bude ženit, on si jí chce vzít a ona jeho, chtějí mít spolu ještě jedno mimčo! Vždyť je to můj syn! Copak jsem nějaká zrůda? Už mi dej s těma svýma úchylnejma představama jednou pro vždy pokoj!“
Vylezla jsi z auta, prásknula dveřmi, ani ses neotočila a zmizelas v domě. Já byl lehce v šoku.
Pak jsi jela na deset dnů k moři. Chtěl jsem se pro tebe zastavit na letišti, ale musel jsem do Brna, tak jsem koupil dvě kytky. Věděl jsem, že tvoje kamarádka Zuzana je doma, protože mi kdysi poslala nějaký vzkaz od tebe, takže jsem měl její číslo a zavolal jí. Zastavil jsem se u ní s prosbou, aby si jednu kytku nechala za ochotu a laskavost a druhou ti dala ode mne na přivítanou. Pokecali jsme chvíli před vaším barákem.
Já ti tohle neřekl hned. Počkal jsem s tím, až jsem jednou o dost později sebral odvahu zmínit se o tom u metra, když jsme se loučili po nějaké procházce. Řekl jsem Ti, že jsem po tvé dovolené mluvil se sousedkou Zuzanou a že jsem si jí postěžoval, jak si pořád vymýšlíš a ona mi to okamžitě potvrdila a byla by mi začala vykládat story o tvých četných výmyslech, ale já ji utnul.
Jen jsem se zmínil o tom, že jí prý na čarodějnice poštípali mravenci a že jí ty štípance manžel Láďa mazal na zadku Fenistilem ještě skoro za týden. „No řekněte, taková blbost? Proč to ta Karolína dělá? Nebo tuhle mi vykládala, že váš Láďa má bratrance ze Slovenska, který je mu k nerozeznání podobný a že u vás byl na týden na konci prázdnin. Fakt jsou si tak podobní?“
No a u toho metra jsem ti řekl tohle všechno včetně toho, že Zuzana mi řekla, že jí nic nepoštípalo a že Láďa žádného bratrance nemá. Byla jsi skoro na omdlení a chtěla sis to s ní vyřídit. To jsem ti rozmluvil. Snad. No a pak jsem se další pátek zastavil u vašeho domu, vytáhnul tě na chvíli do auta a zeptal se tě, jak to bylo. Dověděl jsem se dvě věci. Cucflek to nebyl, ale praskla ti žilka, jako se ti to už prý několikrát v životě stalo někde na ruce nebo na stehně. Když jsem namítnul, že je to blbost, protože to jsi mohla říct rovnou, a ne si vymýšlet debilní štípance, a ještě do toho tahat sousedku, začal jsi být dost hysterická. Zeptal jsem se tě na Kaufland, a to čiré lhaní o něm. Nezmohla ses než na dost nejapnou odpověď, že se ti prostě za mnou na zahrádku tahat nechtělo. Karolínko, ujít dvě stě metrů k zahrádce v nádherném letním počasí by neměl být problém, pokud říkáš, že mne miluješ a neděláš si legraci. Nota bene jsi tam za mnou vyběhla v zimě, v dešti i nemocná. Tedy normální blud.
Takže, prosím, zkus mi popravdě říct, co se skutečně v těch dvou případech stalo. Za vola jsem už byl hodně krát a už nechci být. Chápu, že nějaké fantazie už jsi mi povídala, říkejme jim dál fantazie, chápu i to, že Karel se tenkrát měl ženit, takže určitě jsi nechtěla jeho vztah s jeho nastávající ohrozit, ale tady to nebyly žádné fantazie, tady jsi mi lhala naprosto bezostyšně do očí, přestože ses zapřísahala, že lhát už si nikdy nebudeme, ale ten poslední rok a něco, co má Kája vážnou známost, ses změnila. Aspoň co se týče tvé sdílnosti ohledně tvých různých fantazií.
Můžeš mi klidně říct, že mi nic vysvětlovat nebudeš, ale to by znamenalo, že už mi zase lžeš, kdykoliv se ti zachce, a to já nechci, protože v takovém případě už nikdy nebudu vědět, kdy mi říkáš pravdu a kdy ne. Nedovedeš si představit, jaké mě stálo úsilí, tohle ti říct. Nešetřil jsem tě, ale to jsem ani nemohl a neměl v úmyslu a vůbec nechápu, že jsi mne nechala mluvit. Vždycky mi hned skočíš do řeči, když se řeč stočí směrem, který nechceš. Ale nemusíš mi odpovídat dneska. Když mi odpovíš, přál bych si, abys mi řekla, co se skutečně stalo. Ty víš dobře, co si myslím. Zkus mě přesvědčit, že se mýlím, ale musí to mít hlavu a patu. Už fakt nechci nikdy slyšet žádné takové pitomosti, jak jsem ti je tady před chvílí opakoval.“

Bylo dlouho naprosté ticho, jen Radek usrkával víno a celý rudý tím napětím pozoroval Karolínu.
Nedívala se na něj. Pohled upírala někam na podlahu v koutě pokoje. Potom se také napila a smutně konstatovala: „Tedy tys mi dal. Já jsem tady ta prolhaná, hnusná, bezcharakterní a ty už mi odteď nikdy nic věřit nebudeš. Ale můžu si za to sama. Nezlob se, ale dneska nemám na to, abych tady něco říkala. Potkáme se třeba příští týden a uvidíme. Já teď půjdu radši domů. Ale nezlobím se. Chci, abys věděl, že tě doopravdy moc miluju. Ale není všechno, jen jak ty si myslíš.“
Pomalu se zvedla ze židle, pomohl jí do bundy, vklouzla do bot, dala mu se smutkem v očích lehký polibek na tvář a zaklaply za ní dveře.

Potkali se na stejném místě tradičně v 10:30 o týden později. Bavili se, jako kdyby se nic nestalo, popíjeli víno, které koupili v Lidlu a když obě lahve vyschly, Karolína navrhnula: „Jdeme se stulit?“
O pár chvilek později už spolu leželi na boku. Nahá se zadečkem zavrtala do „ďolíčku“. Přitiskl se k ní, přehodil přes ní ruku a něžně laskal svou dlaní pořád ještě pěkně velké ňadro.
Překvapila ho: „Minulý týden bylo hrozný poslouchat to, cos mi říkal, ale měl jsi pravdu. Byly to blbosti, co jsem se ti tenkrát snažila navykládat. Nechci o tebe přijít, protože jsi má jediná láska a nikoho kromě Karla a jeho rodiny na světě nemám. Ségra je úplně pitomá a mámě je pětaosmdesát a není to s ní moc k vydržení. Furt mele dokola jedno a to samé. Chceš tedy slyšet zase nějakou tu fantazii? Ale stejně mi už nebudeš nikdy nic věřit, tak je jedno, co ti budu povídat.“

„Ty tvoje fantazie ale byly nádherně uvěřitelné, Karolínko,“ zašeptal jí do ucha. Neotočila se, neviděl jí do tváře, jen rukou přitiskla Radkovu ruku na své ňadro a zavrtěla zadečkem, protože jeho nástroj ji příjemně šimral kolem její studánky.
„Ty máš zase nějaký ten tvůj prášek nebo se tolik těšíš na nějaké zvrhlé vyprávění?“ zasmála se. Jeho jemné, pomalé klouzavé pohyby milovala.
„Obojí, abys věděla, ale teď už povídej, čas běží, jen moc prosím, aby ta fantazie byla uvěřitelná,“ nedočkavě jí pobídnul a dodal: „Když to bude hezká fantazie, mohli bychom pak vyzkoušet, jestli ten prášek ještě účinkuje.“

Protáhnula spokojené „Hmmmm,“ dvakrát jemně přirazila svým zadečkem proti jeho klínu a začala své vyprávění.
„Tenkrát po Prvním máji mi ráno zavolal Karel, že má ve městě nějaké jednání a že by se zastavil, protože má něco důležitého, co není na telefon a že by se klidně zdržel i přes oběd. To víš, že mu nic neodřeknu, a tak jsi to odskákal ty. Ozval se úplně jako za starých časů. Vůbec jsem nečekala, že se objeví tak rychle, sotva jsem se stačila upravit a hezky se obléct a už si odemykal.“

„Hmmm, moc dobře se pamatuju, jak ti to slušívalo bez podprdy a v kratinkých domácích šatičkách.“
„Nech toho zase. Uvařila jsem nám kafe a trochu se rozpovídal. Doma sice všechno super, ale nějak se mu nedařilo tu jeho Alenu přesvědčit na nějaké odvážnější hrátky a byl z toho otrávený.
„Známe se od Nového roku, žije u mne už skoro dva měsíce, jenže sex teď stojí za houby. Ze začátku to tak špatný nebylo, ale nějak se to zhoršilo. Ona se svleče, lehne na záda, mami a já mám něco udělat. Jí stačí klasika, nemá ráda orál ani tak, ani tak a nedovedeš si představit, jaká je to práce zkusit s ní něco jinak. Navíc jí to za deset minut stačí. Nebo i dřív,“ naprosto otevřeně si postěžoval a pak ještě dodal: „Máme se v létě brát. Kdybys tak s ní mohla promluvit, jenže to by jí bylo podezřelé. Škoda, že jsme se dohodli, na té tlusté čáře za tou naší temnou minulostí.“

Podíval se na mě tak smutně, že mi ho bylo líto a já jen plácla: „No jo, sluníčko moje, taky si na to občas vzpomenu.“
To víš, že se hned chytil.
„Jojo, ještě před rokem nebo dvěma by tady už byla vypitá lahev vína, ty bys už měla kolínko pěkně na stranu, patu opřenou o to druhý a mně by už dávno z toho pohledu pod ty tvý šaty stál, protože jsi vždycky mívala náramně erotický prádýlko. Jenže teď tady je pořád naloženej táta a my máme tu zatracenou dohodu. Ach jo. Kde vlastně on je?“

Můj ex byl někde na prodlouženém víkendu, což jsem Kájovi řekla a poškádlila ho: „Erotický prádýlko nosím skoro pořád, protože jste mi ani jiný nikdy nekupovali. Ani ty, ani Radek. Jenže už je většinou bez užitku.“
„Máš ho i teď? Ukaž, schválně,“ zasmál se a bylo vidět, že ho ta představa vzrušila.
No a já se ti přiznám, že mě představa divokého sexu s ním docela příjemně vzrušila taky, takže jsem to jeho vytoužený kolínko vysunula, opřela se na gauči trochu víc, takže šaty se trochu vyhrnuly a bylo hotovo.

„To se nedá vydržet, mami!“ a už u ní klečel odhrnul ty kalhotky stranou a zkusil, kam až dosáhne jazykem.
Já byla v tu ránu vlhká, což mu neuniklo, takže v mžiku byly kalhotky dole, popadl mě a odnesl do ložnice na tu moji širokánskou postel.
Než si stačil sundat kalhoty a košili, tak já už byla svlečená a jen jsem se smyslně protahovala. Já se ti najednou nemohla dočkat, až ho zase jednou ucítím v sobě. Byla to taková divočina, že se mi všechno dodnes vybavuje. Měl jsi pravdu. Cucflek mi udělal i na prsu a na druhém modřinu, protože jsem zase jednou chtěla cítit, jaké to je, když to bolí. Byl k neutahání a chtěl to zkusit i do zadečku, ale to jsem mu nikdy pořádně nedovolila.
Já byla tak uvolněná, že když mi to dělal jazykem, zkusil mi do ní natlačit, všechny prsty. Vždyť sám víš, že čtyři bývají maximum. Tři jsou v pohodě. Prostě divočina, orgasmy nejmíň dva a on taky, takže pak ten další den jsem moc náladu na nějakou divočinu neměla. Úplně jsme se odrovnali, ale řekli jsme si, že to už se nesmí opakovat a mysleli jsme to vážně.“

„Takže Alena o vás neví?“
„No, to doufám, protože ona je v tomhle dost zřejmě úzkoprsá, i když Karel říká, že už se o dost zlepšila, že od svatby je najednou úplně boží, ale že každá novinka byl boj. Když už si ale na něco zvykne, tak jí to prý pak už nevadí a už i sama navrhne občas nějakou změnu, ale nic nového, jen opakování něčeho, co už si díky Kájovi zkusili.“
„Hmm, takže od svatby prudká změna, jo? Vždyť ji kvůli covidu o rok odložili, takže to Karel vydržel s takovým polovičatým sexem? Dovedu si jeho zklamání představit, protože tobě fantazie rozhodně nechybí. Na druhou stranu musím přiznat, že Alena mi přijde být jako dar z nebes. Je báječná. A co ten Kaufland vloni koncem léta? To bylo úplně debilní divadlo.“
„Za to se ti omlouvám. Karel věděl, že můj ex je na dovolené a na ten pátek se ohlásil asi dva dny předem. Že by se zastavil na oběd. No, a ještě dodal, že by možná přijel o něco dřív. Já si vzpomněla na ten začátek května. Od té doby jsme spolu fakt nic neměli a já si představovala, jaké by to bylo, kdyby…“
„Takže sexy minišaty a nic pod ně? A co to s ním udělá? Žádné výčitky svědomí kvůli Aleně?“
„No, něco takového.“
„Předpokládám, že to fungovalo, ale že ta tlustá čára ti trochu vadila. Chybělo ti milování s ním tolik?“ zasmál se jí u ucha Radek, trochu se nadzdvihl, aby jí viděl aspoň trochu zezadu do tváře.
Odměnou mu byl pohled na sotva znatelný zasněný úsměv, který se jí rozlil ve tváři.
„Jo, chybělo. To víš, byli jsme spolu spoustu let, i když bydlel jinde a byl pak dlouho ženatý. Vždycky jsme si na sebe našli aspoň trochu času. Někdy výjimečně i několikrát v měsíci, jindy za ten měsíc sotva jednou, ale skoro pokaždé jsme se na sebe strašně moc těšili. Tak, jako to máme spolu my dva.“

„Jo, já se na tebe taky vždycky moc těším a snad se neurazíš, když řeknu, že doma se na milování taky těším. Bývá úžasné. A ani tady ani tam nemám moc velké výčitky svědomí.“
„To víš, že se neurazím. To musíš a musíš se snažit, aby to bylo krásný. Vím, že patříme k sobě, ale když už nám to život takhle zařídil, tak musíme být vděční za to, co máme. Já tedy jsem, i když někdy bych s tebou třeba jela ráda aspoň na týden na dovolenou k moři.“
„To uvidíme, Karolínko, ale teď mi to ještě dopověz, pořád mi ještě docela příjemně trčí.“

„Mhmm, je úžasnej, jak hezky klouže,“ broukla, když Radek nepřestával svými pomalými pohyby něžně klouzat po okolí její kundičky. Byla dokonale hladká, jen si nebyl jist, zda to nejsou i jeho první kapičky.
„Moc na povídání toho není. Snad jen to, že když si Karel odemknul, šla jsem mu naproti, dala mu krásnou pusu na přivítanou a ani na to kafíčko hned nedošlo. On měl všechno promyšlené a připravené. Neměl ani slipy, což ty jsi občas také dělával a než se zul, už měl zip u kalhot dole a ten jeho nástroj trčel ven. Jen jsem ho fascinovaně pohladila, mrkla na něj se slovy: „Ale, Kájo, vždyť máme přeci nějakou domluvu, ne? Udělali jsme přeci tlustou čáru! Tohle už přeci nejde! Koukej ho schovat, hambáři jeden!“

Přitáhl si mne k sobě, zajel mi rukou pod šaty, odhrnul minimalistické kalhotky, zajel mi do ní prstem a bylo po obraně. Ještě jsem mu pomohla, aby tam snáz vklouznul a rovnou v předsíni to byla taková smršť, že jsme sotva stáli na nohou.
Opřel si mne o stěnu před zrcadlem, já kolem něj obtočila nohy a jen jsme se na sebe dívali do strany v tom zrcadle. To bylo něco tak šílenýho vidět, jak se ve mně celej ten jeho kůl ztrácí a jak ukazováčkem dráždí zadeček a kousek do něj zajíždí, že jsme byli oba hotový za chvilku.
Já neměla ani sílu po tom orgasmu stát na nohou a oba jsme si vychutnávali ještě jeho doznívající pomalé pohyby. Mysli, si, že jsme úchylové, ale prosil mne: „Ještě chvilinku zůstaň, Karolínko, chci vidět, jak to semeno kolem něj teče ven,“ a oba jsme na to fascinovaně zírali.
Držel mi nohu zvednutou až k pasu, znovu jsme sledovali, jak do ní pomalu mizí úplně celý a když skoro celý vycházel ven, stahoval s sebou to, co chtěl vidět a mně to pomalu teklo kolem odhrnutých kalhotek po stehnu dolů.

Pak jsme si spolu dali sprchu, pak teprve kafíčko, pak oběd no, a když jsi psal, že odjíždíš z té pizzerie, ještě jsme si vlezli do postýlky a udělali si dlouhatánské pomalé, něžňoučké druhé kolo. Takové to, co spolu máme my dva oblíbené. Jen tě prosím, tohle nikde nevykládej, aby Alenka náhodou někde něco nezaslechla.“

Chvilku bylo ticho, ale pak se Karolína ozvala: „Lásko, ale víš že tohle je druhá dírka?“
„Fakt? Vůbec to nešlo poznat. Jen tak tě šimrám kolem a občas nakouknu dovnitř. Nechám ho tam? Nevadí ti to?“
„Zatím ne, ale pak už nebudeš moct do té správné, abys tam nezanesl bakterie.“
„Počkej, zkusím tedy pomalinku dál a prstem tady. Je to dobrý?“
„Jo, zatím jo,“ slyšel docela vzrušeně vzdychnout Karolínu.
„Ty, vůbec jsem netušil, že by tam mohl vklouznut tak snadno.“
„Už tě tam cítím pěknou chvilku a asi ten zadeček povolil, ale buď opatrnej, prosím,“ šeptala a tiskla si Radkovu ruku k poštěváčku.

Radek zkusil opatrně zpětný pohyb a svými prsty nanesl na svůj kolík hojné šťávičky, které uvolňovala Karolínina kundička. Pomalu zatlačil zpět. Odhadl, že nejméně polovina jeho chlapáka zmizela uvnitř.
„Jo, pomalu, opatrně, prosím, a ještě zkus trochu ven,“ řídila si ho tichým, ale o to vzrušenějším hlasem Karolína.
Zopakoval předchozí postup. Tentokrát už byl uvnitř jejího zadečku skoro celý.
„Je to úplně jiné, ale děsně vzrušující. Nevadí ti to?“
„Ne, pojď, kousek dál, ale pořád opatrně, trošku to ještě bolí, ale je to naprosto bláznivý,“ vzdychala Karolína, ale cítil, že si to užívá.
Věděl, že občas mívá ráda trochu bolesti.

Zkusil ještě skoro úplně ven a nanesl svými prsty další várku mazlavých šťáviček. Zpátky vklouzl překvapivě úplně hladce.
„Jo, to bylo úžasné! Pojď trošku víc a rychleji!“ pobídla ho.
Okamžitě vyhověl jejímu přání. Cítil, jak proti němu svým zadečkem přirazila. Nevysouval se příliš ven. Přizpůsobil se její intenzitě. S každým přírazem ze sebe vyrazila hlasitý vzdech. To její úsilí ho vzrušovalo. Jednou rukou jí dráždil poštěváček a nechával prsty zajíždět do pootevřené kundičky a druhou drtil její ňadro. Intenzita jejích přírazů se stupňovala.
Začínala divočit: „Pojď do mne! Dělej! Ještě! Chci to! Pojď! Pojď!“ s každým výkřikem ucítil na slabinách náraz její prdelky a vyšel jí v ústrety.
„Tohle se nedá dlouho vydržet,“ divoce oddychoval. „To jsme spolu nikdy nezkusili, je to šílený! Jsi takhle ještě těsnější, než normálně!“
„Jo, měli jsme to zkusit už dávno, ale pojď, pojď, dělej, ještě, ještě!“

Cítil, že už to dlouho nevydrží a jeho prsty teď dráždily její poštěváček zběsilou rychlostí.
Cítila, že už je na pokraji totálního šílenství a pak ji najednou vše opustilo a ocitla se v úplně jiném světě. Nevnímala, že se jí z hrdla vydral dlouhý výkřik úplné extáze.
Zůstala schoulená do sebe a jen jakoby z dálky cítila jeho záškuby ve svém zadečku. Přitiskl se k ní a něžně ji líbal na šíji. Když začala přicházet k sobě, uvědomovala si jeho tichá slova: „Tohle bylo něco neskutečného! Víš, kolik nám je? Tohle se hodí pro mladé. To naše milování nás jednou zabije. Tohle jsem zažil jen asi dvakrát někdy před třiceti lety, ale nebylo to ani zdaleka takový.“
„Já asi před dvaceti, taky se mi to tenkrát moc nelíbilo. Už jsme to pak s Kájou nikdy nezkusili, i když několikrát chtěl.“
„My taky ne. Ale tohle se vyrovnalo těm tvým fantaziím. Kéž by ještě někdy byla nějaká, bude? Ale teď jdeme do sprchy.“
„Jdu první a nevím, jestli nějaká taková bude. Třeba bude úplně jiná.“
„Hmmm, jaká by ještě asi mohla být?“ polohlasně si zabručel tak, aby ho neslyšela a pomalu se zvedal z postele a sunul se za ní do koupelny.