Agentka

(fikce z dob studené války)

Staraja Kupa, kdesi na západě Běloruské SSR

Plukovník Semjon Bordarčuk zíral na hnědou obálku uprostřed stolu a aniž ji otevřel, věděl, co je uvnitř.
„Tak oni se opravdu rozhodli, zatáhnout celý svět do zkázy. Ale proč? Proč?“ myšlenky mu v hlavě vířily.
Když se uklidnil, věděl, že ještě je nějaký čas, aby se pokusil to šílenství zastavit. Dokáže to ale?

***

Eldon, stát Missouri, USA

„Pane, přišla depeše od Bojara. Žádá o osobní schůzku s Carem. Ještě tento týden v Bonnu. Je to prý velmi naléhavé,“ třímal vojín v ruce list.
Poručík McCormick se zamyslel. Je to bouda, nebo ne? Bojar byl dosud hodnověrný kontakt.
„Se schůzkou souhlasíme. Odešlete mu podrobnosti a já jdu shánět letadlo,“ řekl nakonec adjutantovi. Z tepla kanceláře se mu přesun do Evropy sice moc nezamlouval, ale služba je služba.

***

Že Rusově něco chystají, nezůstalo před Západem utajeno. Už od zimy se na pláních pod Uralem konalo gigantické cvičení Rudé armády, ale jednotlivé divize se poté nevracely na své základny, nýbrž byly utajeně přesouvány na západ. Současně se otevíraly sklady s municí a logistikou, což už ale západní rozvědky nezjistily.
V tiskárnám se vršily nejnovější mapy Německa, Francie, Belgie i Španělska a k jednotlivým útvarům postupně nastupovali záložníci, prý na pravidelné cvičení.
Soukolí Rudé armády nebylo tak zrezivělé, jak si mnohde mysleli, ale šlapalo jak dobře naolejovaný stroj.

***

Minsk, Oddělení KGB u Vrchního velitelství Západního vojenského okruhu

Major Rajbyšev četl zprávu agenta Zajceva a pokyvoval hlavou.
„Takže Američané byli informováni. Je to pravda nebo podvrh?“
Nadporučík Strelko se vypjal do pozoru jak struna.
„Soudruhu majore, agent Zajcev je naprosto spolehlivý. Totožnost Bojara je ještě zatím bohužel neznámá, ale již máme stopu.“
„To říkáte už půl roku a nic z toho,“ ušklíbl se Rajbyšev. „K prověření Zajcevovy zprávy použijeme agenta ZK. Můžete jít,“ a stiskl tlačítko telefonu na sekretářku.
„Natašo, přijďte sem za mnou.“

***

Moskva, rezidence Ljubljanka

Pohled po pokoji byl až děsivý. Tam pohozené kalhoty, tu sukně, tam košile, boty, spodní prádlo, rozervané kalhotky…
Mladá žena klečela na kraji postele a zezadu do ní vrážel svůj sochor veliký silný chlap. Žena byla oděná jen v roztržené zelené košili a nahá prsa měla v zajetí mohutných mužových tlap. Pevně zapřená rukama přijímala prudké a hluboké přírazy se zvířecími výkřiky prožívané rozkoše.
„Oh… už… buduuuu… ještě… chvilku… oáááááách,“ táhle zavyla, muž jí silou stiskl visící prsa, pak jako pírko otočil k sobě a než její vrchol odezněl, zalykala se spermatem proudícím jí do krku.
„Polk… gulp… polk,“ sála tuhý ocas a polykala semeno až do poslední kapky. Pak se svalila jako poďťatá na lože a odpočívala.
Muž si posbíral svršky a odešel.

***

Irina Trachaťnaja alias agent ZK („za krovať“) si právě užívala zaslouženého volna, což znamenalo moře šampaňského, kaviáru a sexu. Ve svém postavení kapitánky KGB si to mohla dovolit. Nic cizího jí nebylo cizí. Jako ochranka a pomocník pro všechno jí sloužil Ilja Muromec, což bylo krycí jméno a jeho pravé snad nikdo ani neznal. Byl jí hluboce oddán a plnil každé její přání a to doslova. Bylo to postavení paní a její pokorný psík – sluha.

Když ho poprvé požádala, aby jí byl k dispozici i v posteli, učinil tak s přístupem pravěkého lovce. Byl to muž přímý, intelektem příliš neoplývající. Prostě si ji vzal, tak jak byla a kde byla a drsně ji pomiloval přímo na podlaze.
Jeho ocas jí však udělal velmi dobře, i nadvláda a neochota se jí v sexu podřizovat… to vše ji přimělo udělat si z něj milence.

Ilja na ni nesáhl, dokud nedostal svolení, a to pak mohla čekat, že se na ni náhle odněkud vrhne a doslova znásilní. A právě to ji vzrušovalo. Když plnila zadaný úkol, bývalo to naopak. Doma ale chtěla být v roli „oběti“ ona.
Po prvním „zahřívacím“ kole pak už byl sex něžnější. Pokouřila mu ptáka, on jí vylízal studánku. Líbali se, mazlili a proniky nebyly tak hluboké a přírazy prudké a rychlé.

„Crrrrrr,“ telefon ji vytrhl ze sladkých vzpomínek.
„Ano?“
Sluchátko cosi ševelilo a Irina se přestala usmívat. „Rozkaz, soudruhu majore,“ odvětila úsečně a zavěsila.
Volno jí právě skončilo.

***

Milán, hotel Vespa

Irina seděla na baru a pozorně sledovala vstupní dveře hotelu. Sledovaný objekt již přistál na letišti a každou chvíli měl dorazit. Náhle do ní někdo šťouchl loktem.
„Hele, nádhero! Tohle je můj rajón, tak vodprejskni!“
Irina civěla do tváře pracovnice nejstaršího řemesla. Na to, že vůbec nevypadala jako šlapka, ta holka si její zájem o příchozí vysvětlila po svém a vystartovala na ni.
„Neberu ti kšefty, neboj se. Jen čekám na svýho milovanýho. Má ho jako kůň. Ještě cekneš a on ti ji rozpáře, že si už nikdy nevrzneš, jasný?!“ sykla ostře Irina a holka se stáhla.
„No dobrý, dobrý…“

Sledovaný objekt konečně dorazil a dostal pokoj 134. To Irině prozatím stačilo a odešla do restaurace dát si něco na zub. Čeká ji náročný večer.

***

Fitzerald McCormick alias Car splnil svůj úkol a než se vrátí do Států, udělal si malý výlet do Itálie na pozvání přítele… Jen netušil, že figurky vede na provázku KGB. Italský přítel Marco Petronell byl Rusy přistižen při sodomském hříchu a následně tak zverbován pod krycím jménem Ital a stal se při této akci spojkou Iriny.

Při večeři Fitzeraldovi řekl: „Seznámím tě s jednou okouzlující ruskou šlechtičnou, uvidíš.“
„Ruskou šlechtičnou?“ pokrčil Fitz pochybovačně obočí.
„Dcerou emigrantů, pochopitelně. Zjistil jsem, že tu náhodou je. Její rodina je bohatá, a tak cestuje po světě. Po útěku z Leninova ráje se usadili, tuším, ve Francii. Domů do Ruska se vrátit nemůžou, to dá rozum. Je mladá, hezká, myslím, že na ní rád okem pohlédneš.“

***

Jak slíbil, tak se stalo a po večeři se u baru všichni setkali.
„Larisa Stěpanovna Dostojevskaja,“ představil ji Marco a Fitz jí dvorně políbil podanou ruku.
„Fitzerald McCormick, ale přátelé mi říkají Fitz.“
„Tak tedy, Fitzi… ráda tě poznávám,“ usmála se žena bílými zuby. Byla to opravdu krásná bytost. Ztepilá, okouzlující a její východní přízvuk přidával ještě více sex appealu, jež z ní přímo vyzařoval.

Bylo vidět, že s Marcem už se dobře znají, ale Fitz mezi ně zapadl a večer plynul v příjemném hovoru. Larisa si přirozeně postěžovala na poměry v současném Rusku a naznačila, že by ráda v dohledné době vítala nějakou změnu, ale Fitz mlčel. O jeho skutečné práci nesměl mít nikdo ani tušení. Nesměl, ale měl.

***

Při loučení si Larisa přede dveřmi apartmá nechala políbit ruku a sotva za sebou zavřela dveře, změnila se zpět v Irinu.
S úlevou se zbavila bot na vysokém podpatku a cestou do pokoje si rozepínala šaty. Jen podvazcích a krajkovém body se zastavila u stolku, kde ležela nějaká složka. K jejímu zklamání se jednalo o nějaké dokumenty z ústředí a ne to, co hledala.

„To přišlo z ústředí. Zajcev odhalil toho Bojara,“ ozval se za ní hlas Ilji Muromce. „Je to nějaký Semjon Bordarčuk. Vše je v té zprávě. U toho Amíka na pokoji jsem ale nic nenašel. Do trezoru jsem se nedostal, ale nemyslím, že by něco ukrýval. Sama jste říkala, že sem si přijel povyrazit.“
„Tak nebude na škodu, když si povyrazím i já, ale nejdřív si dám koupel,“ pousmála se Irina a odplula do koupelny. Pro Ilju to byl jasný signál.

***

Do pokoje se vrátila uvolněná, vyhřátá, příjemně vzrušená a zabalená jen v osušce. Nemýlila se ve svém předpokladu, že se na ni náhle Ilja odněkud vrhne a drsně ji zneuctí.
Stalo se a sotva se ocitla pod ním, sama hned roztahovala nohy v touze cítit tu jeho tyč zaraženou celou v sobě.

„Ano… ano… vraž mi ho tam… ojeď mě,“ vyrážela, zatímco ji Ilja prznil tělo rytmickými prudkými a hlubokými přírazy.
Bylo to skvostné, být mu vydaná napospas, zavalená jeho tělem. A to jí ještě držel za zápěstí rozpažené ruce.
Zanedlouho zaúpěl a sprška semene jí skončila na těle a první kolo měli za sebou.

„V posteli to bude po mým,“ upozornila ho a přisála se mu na povadající klacík. Chvilku se s ním mazlila a když se mu poskytnutou péčí postavil, místo za ruku ho popadla za něj a odvedla do ložnice.
Nastalo mlaskání, srkání a slastné sténání, jak jí Ilja vylizoval bezednou studánku rozkoše a poté se přesunul na její skvostné bochánky prsou. Měla je tak akorát do ruky a krásně pevné, kulaté, s citlivými bradavkami, jež tak rád olizoval, dráždil a mnul mezi rty a prsty.
Jak na ni nalehl a pronikl do ní, jejich rty se spojily ve vášnivém líbání.

Vlastní kopulace byla pomalá a strojová a pro oba slastná kvůli silnému tření a maximální výplni pochvy jeho bucharem. Irina proti němu přirážela pánví a užívala si zesilující silnou rozkoš. To Ilja neprožíval nic, respektive nedával emoce najevo. Byl jen živá sexuální pomůcka – hračka. Ani Irina nepohrdla těmito vymoženosti kapitalistického světa a měla pár plastových ocasů, ale živý ocas nenahradíš.
„Už… už… jseemm… stříkeeej,“ ječela a pochva se jí začala stahovat v orgasmických stazích kolem zaraženého ocasu. Ilja zrychlil přírazy a poté jí vyšplíchl svou dávku na břicho.

Jelikož Irina další přání neměla, přesunul se na své místo v předpokoji své paní, kde se uvelebil na gauči.

***

Druhý den Ilja z hotelu po anglicku zmizel a Irina – Larisa rozjela svou mnohokrát užívanou hru na svádění. Z 96% úspěšně. Zbytek tvořila 4% sexuální menšina, kdy jako žena ve svádění muže nemohla uspět.

Fitz, normální heterosexuál, jí byl ovšem okouzlen, ale zpravodajské informace měl stále pod kontrolou. Larisa dštila síru na bolševiky a hnala by svět do spravedlivé války za zničení těch parazitů.

„Vyprávěla mi to babička, jak přišli čekisté, vyrabovali jim dům, ženy v domě znásilnili, pravděpodobně i ji samotnou, což mi nikdy nepřiznala a dali jim den na to, aby zmizeli. S dědou prý odešli ještě ten den, neboť přišla lůza z vesnice, pobrat, co zbylo a o další znásilnění babička neměla zájem. Rodinné zlato měli naštěstí uschované u příbuzných a pak se složitými cestami dostali z Ruska zmítaném občanskou válkou, ven. Můj otec se již narodil ve svobodném světě, našel si ženu, též ruskou emigrantku a pak jsem se jim narodila já. Titul nám zůstal, ale dům a kořeny mé rodiny zůstaly v Rusku, kam se nikdy nepodívám,“ dovyprávěla a posmutněla.
„Svět je dnes rozdělen na Západ a Východ, ale nic není navěky. Možná, že rozuzlení přijde dřív, než kdo čeká,“ řekl Fitz.
„Ty… ty něco víš?“ optala se Larisa se zájmem.
„Možná…“ odtušil Fitz. „Ale raději bych svůj zájem směřoval na dvoření se tvé kráse.“
Žena se zapýřila a obdařila ho svůdným úsměvem, jež naznačoval mnohé.

Večer se opět výtečně bavili a políbení na dobrou noc přišlo u pokoje Fitze, kdy ji ještě zval na skleničku, ale Larisa mu položila prst na rty.
„Pššš… polibek ti dám, ale víc ne,“ a jejich rty se střetly v takřka nevinném doteku.

***

Další den se Larisa nechala pozvat na vyjížďku autem do kopců nad městem a stále sondovala, co Fitz ví o střetu Západu a Východu, když o tom mluví.
Když poodešli od auta na osamělou lavičku na jednom skalním převisu, Fitz se zadíval do dálky.
„Krása, viď? Možná je to naposledy. Bojím se blízké budoucnosti.“
„Zase ty řeči! Co se děje?“ udeřila na něj Larisa.
„Bude válka. Střet mezi mocnostmi,“ hlesl Fitz.
„Odkud to víš?!“
„Je jedno odkud, ale vím, že to bude. Už brzo!“ zašeptal Fitz a pokračoval. „Začnou Rusové. Už teď hromadí vojska na hranicích a celá ta jejich Varšavská smlouva taky. Jenže jakmile použijou atomovky, Západ provede protiúder a nebude nic… celý svět bude zničen v jaderné apokalypse.“
„To je hrůza!“ zalkala Larisa. „Ale… ale… musíš všechny varovat… kdo už tohle ví?“
„Neboj se. Ti lidé na správných místech již chystají vhodná protiopatření. Je potřeba Rusy předejít, rozumíš? Preventivní úder.“

Larisa se v duchu zděsila. Nepřítel již opravdu vše ví a dokonce chystá protiopatření. Tohle nemůže dopadnout dobře. Útok již nebude žádným překvapením a vojska nebudou do týdne stát na Rýně. Agent Bojar pro nepřítele odvedl dobrou práci. Bohužel.

„Ach, jsem úplně zděšena. Jak ses tohle mohl dozvědět? Vždyť to zní tak… tak neuvěřitelně.“
„Mám kontakty na pár důležitých místech. Tohle už není tak tajné, jak si myslíš. Jen se o tom mlčí před veřejností, aby nevznikly nepokoje. Na Západě je dost pomatenejch levičáků, kteří fandí Rusku, aniž vědí, jak zle se tam žije. Já tam byl, takže můžu soudit…“ Fitz se ušklíbl. Larisa se v duchu naježila, ale navenek zůstala klidná.
„Nevím. My odtamtud utekli, ale tak zlé to tam být nemůže. Jsou technicky vyspělí a pokrokoví, školy a zdravotnictví zadarmo, první vyslali družici i kosmonauta…“
„Jo a taky zavedli rudou totalitu. Vzpamatuj se. Mluvíš jak ty jejich noviny. Přitom tam mají svrab a neštovice. Na všechno se stojí fronty. Já tam byl jen několik týdnů a stačilo mi to na celý život. Prosím tě, nemůžem se bavit o normálních věcech? Třeba o nás dvou. Čas nám ubíhá planými řečmi a přitom…“
„Přitom bychom se mohli líbat,“ vskočila mu Larisa do řeči, objala ho kolem krku a přisála se mu na rty a nastal divoký souboj jazyků. Skoro by si to tam rozdali, když si uvědomili, že jsou na lavičce ve volné přírodě.

***

V hotelu vpadli do Fitzova pokoje, divoce ze sebe strhali šaty a pak už jen Larisa hlasitě vyjekla, jak do ní prudce vnikl tvrdým ocasem. Tělem jí projela vlna slasti a když jí Fitz začal mnout a laskat prsa, rozkoš se jí násobila.
„Ano… ano… udělej mi to,“ sténala a Fitz soustředěně přirážel a vychutnával si těsnost pochvy a silné tření.

Náhle se Larisa silou přetočila a nyní byla nahoře a mohla si vše řídit sama. Odsedávala na stojícím péru stále rychleji a skloněná s rukama zapřenýma o jeho ramena mu nabízela prsa na hraní. Fitz se jim snaživě věnoval a zároveň cítil, že sám už brzo bude stříkat.
„Už… budu,“ hekal.
„Ještě chvilku… chvilečku… jooo… už… už… božeeeee,“ poševní svaly sevřely ocas, Fitz jí nezadržitelně plnil pochvu semenem a oba sténali a třásli se v extázi orgasmu.

„To byla nádhera,“ vzdychla Larisa.
Fitz se k ní přivinul a začal laskat a připravovat na pokračování.
„Cože? Ty takhle hned můžeš?“ pohlédla mu udiveně mezi nohy, kde se tyčil tvrdý oštěp ocasu.
Fitz se jen sebevědomě pousmál. I v nadcházející čtyřicítce neměl s erekcí sebemenší problém, však manželka by mohla vyprávět.

***

Larisa mu ho začala kouřit. Vášnivě a smyslně. Přetáhla předkožku a nejdřív ho olizovala jazykem, než ho začala dráždit na citlivých místech. Měla už vypracovaný postup, jak muže vydráždit do maxima a přitom zabránit výstřiku. Ocas mu stál tvrdý, horký a chvějící se chlípnou touhou šukat.
Dopřála mu to. Nechala ho na ni nalehnout a sama ho do sebe zavedla. Pronikl do ní hladce až po kořen a ihned začal pomalu přirážet. Spojili ústa v líbání a on jí rukama mnul prsa a dráždil tvrdé rozinky bradavek.
Když začal zrychlovat přírazy, Larisa začala hlasitě sténat a vzdychat.
„Ah… ah… dělej… mi to… zezadu. Prosím… ohh.“
Fitz z ní slezl, ona se mu nastavila do kleku, vyšpulila zadek a vyjekla, jak do ní hluboko vnikl.
„Mlask,“ ozvalo se a pak se rozjela dlouhá série přírazů až do slastného oboustranného vyvrcholení. Fitz jí opět vystříkal lůno a ona se uspokojeně svalila na bok a z kundy jí vytékal potůček semene. Bylo to nádherné milování.

„Seš fakt dobrá, Irino Trachaťnaja alias ZK, nebo jak si říkáš,“ ozval se Fitz a Irina ztuhla.
„Co… to… říkáš? Nechápu,“ zkusila dělat nevědomou.
„Nech toho. Ta hra na ruskou šlechtičnu byla průhledná. A ty tvoje řeči… dal jsem si to dohromady a vyšlo mi, kdo opravdu seš. Jsem docela rád, že jsme se setkali takhle osobně,“ Fitz se pousmál.

Irina rychle zvažovala všechny možnosti, jenže Fitz měl nyní převahu. Bude muset se naoko vzdát.
„Tak ses se mnou vyspal, dobrá… a co ode mě chceš?“ vyštěkla.
„S jakým úkolem tě za mnou poslali? Kdo je tvůj řídící orgán tady v Itálii?“
„Myslíš, že budu mluvit?“ ušklíbla se Irina. „Řeknu ti jen tolik. K zabránění válce ti informace od Bojara nestačí. Už teď ho v Moskvě vyslýchá KGB a hoši z něj dostanou i to, co neví.“
„Proč vy na východě jste válkou tak posedlí?“ divil se Fitz. „To jsou samý kecy o nutnosti odzbrojení, užší spolupráce a přitom chystáte světovou revoluci. Ale komunismus je zlo, že snad ani Béďa s Kájou v něj nemohli věřit, když to v nějakým rauši psali.“
„Nezáleží na tom jestli tomu věřím nebo ne, ale komu sloužím. Režimu, v němž jsem se narodila. Vy blahobytní měšťáci na Západě o tom víte prd. Neustálé špiclování, udávání, hledání vnitřního nepřítele… Raději jsem šla ke KGB, než abych jednou hnila někde ve vězení.“
„Jsi můj nepřítel, s tím nic nenaděláme. O válce rozhodují mocní nahoře a já doufám, že můj úkol skončí úspěšně a nic nebude. Nebo ti u vás zmáčknou tlačítko a pak už bude všechno jedno,“ mínil Fitz. „Oblíkni se, čeká nás dlouhá cesta.“

***

Fitzerald a Irina hráli pár, který první třídou letí na líbánky do Států, což zajistila CIA a Irina netušila, že stejným letadlem, byť turistickou třídou, letí i Ilja Muromec, její věrný služebník, ochránce a milenec. Zachrání ji?

***

„Zač ta péče?“ zajímalo Irinu, překvapenou nabídkou služeb první třídy.
„Nejspíš budeš nabídnuta k výměně za Bojara, tedy pokud ho hošani z KGB zachovají při životě,“ uvažoval Fitz.
Irina mlčela. Svou výměnu za vítězství nepovažovala. Jako agentka skončí a bude nepotřebná a takoví lidé u nich do důchodu nechodí. Když požádá o politický azyl, stane se zrádkyní lidu, půjde po ní najatý vrah a skončí jako Trockij.

Přijala sklenku šampaňského, nasadila úsměv a v očích se jí zalesklo vášní a chtíčem.
„Lze tu udělat více soukromí?“
„Jistě. Let bude dlouhý,“ odvětil Fitz a Irina ho políbila na tvář.
„Už se těším, broučku…“

***

Motory monotónně hučely, v kabině bylo přítmí a jejich sedadla byla navíc zakryta posuvným paravanem.
Irina soustředěně kouřila tvrdý ocas a vnímala Fitzovy prsty na štěrbině. Byla dole úplně mokrá vzrušením, ale hlavně doufala, že Fitz ztratí svoji ostražitost.
Už teď tlumeně vzdychal a jednou rukou jí hladil vlasy a druhou prstil.
„Vylížeš mě?““ zaprosila tiše. „Už to nemůžu vydržet.“
Křesla umožňovala téměř vodorovnou polohu, Fitz si klekl na zem a zabořil obličej mezi její pevná stehna a vylizoval sladký nektar.

Pro zkušeného agenta a zabijáka, jakým Irina byla, už bylo hračkou znehybnit ho stiskem stehen a nato mu zlomit vaz.
Fitze pak uložila do spící polohy a jakmile letadlo přistálo, podařilo se jí vystoupit dřív, než byl spuštěn poplach nálezem mrtvoly na palubě.
Do centrály v Langley kdosi zavolal, že zásilka dorazila otevřená a rozjela se rozsáhlá pátrací akce.

***

Minsk, Oddělení KGB u Vrchního velitelství Západního vojenského okruhu

Nataša, drobná, pětadvacetiletá blondýnka měla vykasanou sukni a obrácena zády odsedávala na sedícím majoru Rajbyševovi.
Ten jí zezadu svíral a mnul prsa, odhalená v rozepnuté blůze.
Dívka tiše sténala a vlastně si to vůbec neužívala. Plnila roli nejen sekretářky, ale též uspokojovatelky svého nadřízeného. Tak to tu bylo zařízeno.
„Ah… ah… ah,“ vzdychala, jak ocas plenil její úzkou pičku.
Major si naopak užíval její drobné tělo a bral si ji celkem drsně, bez ohledu na její pocity. On má své potřeby, ona zase kundu a kozy…

Muži bylo již přes padesát let a manželka Jekatěrina, jenž vzhledem připomínala přetopenou lokomotivu, ho pranic nevzrušovala. Na Natašu stačilo jen mrknout a poslušně plnila jeho příkazy.
Napřed mu ptáčka hezky pokouřila a pak osedlala.
„Natašo… miláčku… už… budu,“ funěl jí major do ucha. „Hezky do pusinky, ano?“
Dívka poslušně sesedla a jala se ho kouřit, než začaly záškuby, kdy ho pevně sevřela rty a nechala si semeno proudit do žaludku. Žádný požitek z toho neměla, ale alespoň neotěhotní, jako její dvě předchůdkyně.

„Dzin, dzin…“ ozval se náhle telefon.
„Červená linka,“ zpozorněla Nataša a major ji rukou vykázal ven.
Ta se bleskově cestou oblékala a major si strkal ocas do kalhot.
„Příjem,“ stiskl nakonec tlačítko.
„Operace Rýn prozrazena v plném rozsahu, nepřítel připraven na preventivní úder. Zná nástupní pozice a sílu prvosledových jednotek,“ vychrlil mikrofon a major po hlase poznal Irinu.
„Kde jsi?“
„Nemohu dlouho mluvit. Jsem pravděpodobně sledována. Návrat přes Cařihrad, konec,“ hovor skončil.

Major v kódu Cařihrad poznal, že Irina je v USA. Jak se tam dostala? A proč?
S povzdechem se spojil s generálem Plutkinem, aby on sám rozhodl, co dál. Zjištěné informace byly více než závažné.

***

I Ilja Muromec se spojil se svým řídícím orgánem, aby se ve Státech necítil tak osaměle a obratem dostal patřičné rozkazy, zejména ohledně Iriny.
Ta, protože za sebou měla smečku agentů CIA, se spojila s plukovníkem Rybenkem, jenž byl agentem KGB, ale na velvyslanectví měl krytí tajemníka a ten jí doporučil hotel, jenž měli Rusové pod kontrolou. I rodilí Američané mohou být komunistického smýšlení, nebo alespoň jejich sympatizanty.
Tam se Irina uchýlila a zde se také ke svému překvapení setkala s Iljou Muromcem.
„Co… co tady děláš?“ vyhrkla.
Ilja se ušklíbl.
„Váš odjezd s panem McCormickem jsem sledoval zpovzdálí. Chtěl jsem zasáhnout ihned po přistání, ale to už byl vyřízen…“
„Prý by mě vyměnili za agenta Bojara, ale tomu jsem moc nevěřila,“ prohodila Irina.
„Ztratila jste se mi, má paní, a tak jsem jel sem. Zde je bezpečno a přes ambasádu získáme nové doklady.“
„Sice jsem se zachránila, ale plán operace byl vyzrazen. Nepřítel vše ví. McCormick stihl vše nahlásit a má mise byla zbytečná. Jen jsem ohrozila sebe a kdyby mě vyslýchali pod drogami, kdoví koho bych nevědomky prozradila.“
„Potřebujete si odpočinout,“ pousmál se Ilja.
„To ano,“ vrátila mu úsměv Irina. „Ale ne tak, jak si myslíš. Potřebuju se hlavně vyspat. Sama.“

***

Hotel Flicker, Manassas, USA

Po dvou dnech odpočinku Irina pookřála, začala se nudit a sjížděla v televizi jeden kanál za druhým… až narazila na porno! Tohle v Rusku neměli a vůbec věci spojené se sexem byly zcela zapovězeny, jako by tam nosila děti vrána.
Irina sledovala televizi a děj ji začínal vzrušovat. Muž tam klátil nějakou stopařku, jež ho předtím stopla. Neznásilňoval ji, sama se mu oddala a ptala se ho, jestli si má sundat kalhotky nebo vyplivnout žvýkačku?

Došlo na obojí a Irina se začala uspokojovat a představovat si samu sebe v těle stopařky.
„Anooo… dělej mi to,“ sténala a ruka jí kmitala v tekoucí kundě jako blesk.
Dívka vyvrcholila, Irina taky a na obrazovce začal nový klip a Irina usoudila, že má chuť na pořádný živý ocas.

Zavolala Ilju, ale po zaklepání se na ni vrhli neznámí muži a seběhlo se to všechno vmžiku. Kapuce přes hlavu, vpich jehly do krku, bezvládná Irina skončila v autě a to ujíždělo kamsi pryč z města.

Když se probrala, zjistila, že se nachází v nějakém srubu. Interiér byl zařízen v zálesáckém stylu a v krbu praskal oheň. V domě bylo ticho a výhledem z okna spatřila hladinu nějakého jezera a všude kolem les.
Stiskla kliku dveří… bylo odemčeno. Na zápraží seděl Ilja a kouřil oblíbenou Camelku.
Jakmile ji spatřil, vztyčil se do pozoru.

„Co to mělo znamenat?“ spustila Irina přísně
„Ten únos? Jen pohádka pro cizí oči. Museli jsme vás převést do bezpečí. Amíci jsou bez sebe vzteky za McCormicka a likvidujou celou síť. Kdoví, kde tak náhle získali přehled o všech agentech. Teď nevědí na čem jsou, když jsme vás „unesli“. Možná půjdou po mafii a my budeme mít čas připravit přesun domů.“
„A tady je bezpečno?“ otázala se Irina pochybovačně. „Komu to tu patří?“
„To sám nevím, ale zajistila to ambasáda. Vědí, co dělají. Já jsem jen váš ochránce.“
„Jistě… stále věrně po boku,“ pomyslela si Irina. „No, aspoň někdo se o mě stará… A nejen ve dne, ale i v noci.“

***

„Božeee… seš… hluboko… a tak tvrdej… cejtim tě… ah… až na konci… oááhh,“ sténala Irina vkleče na posteli a Ilja ji mohutnými přírazy zezadu plenil klín opravdu důkladně.
Takhle tvrdej ocas snad nikdy neměl, cítila se Irina píchána jak ocelovou tyčí. A tak hluboko! Zakoušela nejen bolest, ale i slast, a tak nijak proti tomu neprotestovala. Ilja jí ve svých tlapách mačkal prsa a prsty „ladil“ tvrdé bradavky… uííí… to byla náádhera a Irina pouštěla šťávy v celých proudech.
„Ty daválka… stérva… šljůcha… ahhhh,“ funěl Ilja, častoval ji hrubými výrazy a mocně se do ní zarážel až po koule.
Pak z ní vyjel a náhle Irina ležela na zádech, nohy, zapřené o jeho široká ramena a ptáka opět cítila hluboko v sobě. Měla před očima mlhu z prožívané rozkoše. Orgasmy ani nepočítala, jen vnímala tvrdý ocas jak ji projíždí jako píst, tře se o poševní stěny a vyvolává další a další vlny slasti.
V této poloze mu byla zcela poddána, a tak mu alespoň rukama hladila vypracovanou chlupatou hruď se zahojenými jizvami střelných zranění při výkonu služby.

„Ah… ah… ah… už… nemohu,“ sténala a cítila, jak jí pochva pulsuje a ona už je doslova umrdaná.
Ilja hned zrychlil přírazy, pak přirazil naposled a pumpoval do ní všechno nastřádané semeno.
„Ahhh… jooo,“ slastně hekal a zůstal v ní zaražený, dokud mu ocas nezvadl.

***

Když později podával jídlo, byla Irina překvapená, co všechno skýtá spíž zálesácké chaty. Zvěřina, pečivo, ovoce, vybrané víno… tohle rozhodně není ledajaká chata.
„Je to tu samé překvapení,“ usmívala se a Ilju chválila. „A ty jsi skvělý kuchař.“
Ilja se jen uculoval a když Irina prohlásila, že je přejedena, není jí dobře a jde si lehnout, dvorně ji doprovodil do ložnice a přikryl dekou.

Za hodinu se vrátil, ujistil se, že Irina již není mezi živými a šel kamsi volat. Nově vyvinutý jed fungoval rychle a bezbolestně. Rozkaz generála Plutkina byl splněn.

Krátce po půlnoci se u chaty objevila dodávka a v ní muži v černém. Sebou odvezli jak tělo Iriny, tak Ilji. Svědci a účastníci nepovedených misí se nikdy nenechávali naživu. A tato akce za úspěšnou pokládána nebyla. Zabití agenta McCormicka nebylo plánováno a vyprovokovalo Američany k tvrdé odvetě, na což Ruskové nebyli připraveni a jejich špionážní síť utrpěla těžké ztráty.

Ilja je šel přivítat. Odpovědí mu byl výstřel přímo do čela a muži pokračovali dovnitř. V chatě uklidili a zametli po sobě všechny stopy.

***

Minsk, Oddělení KGB u Vrchního velitelství Západního vojenského okruhu

Byl už večer a v budově prakticky již nikdo nebyl.
Major Rajbyšev stál u stolu se spuštěnými kalhotami a šukal na stole ležící Natašu s vyhrnutou sukní a na stranu shrnutými kalhotkami. Dívka měla rozepnutou blůzu a odhalené prsy major lačně olizoval a sál bradavky.
„Ah… ah… ah,“ Nataša sténala a vzdychala při strojovém šoustání
Major si užíval tuto polohu, kdy nad ní měl absolutní nadvládu, což mu zvyšovalo ego. Držel si ji za stehna a narážel na svůj klacek.
„Joo… už… budu… pojď,“ hekal a pustil ji.
Nataša sjela ze stolu, dřepla si a mokrý slizký ocas začala sát a rukou honit, než pocítila záškuby a semeno jí proudilo do úst. Vše spolykala, ocas olízala do čista a sama se taky dala do pořádku.

„Dzin… dzin…“ ozval se náhle telefon.
„Někdo přišel, musím jít,“ zpozorněla Nataša a major kývl.
Před sekretariátem stála dvojice mužů v kožených bundách. Mladí, svalnatí, nakrátko střižení, prostě pořízci.
Nataša jen vykulila oči, když k ní přiskočili, páskou jí svázali ruce, nohy a přelepili ústa. Jako balík ji odložili ke zdi a zamířili ke dveřím kanceláře majora Rajbyševa.

Ten byl překvapen a zaskočen.
„Přejete si?“
„Přicházíme v záležitosti Fitzeralda McCormicka,“ řekl jeden z mužů. Mluvil s přízvukem, evidentně to byl Američan.
„Neznám nikoho toho jména. Nechápu, jak jste se sem dostali, ale ven už nevyjdete… to je vás snad jasné,“ major už tušil, kdo jsou ti muži.
„To už nechte na nás. Jen jsme vám přišli říct, že jste poslední na seznamu vaší sítě „labyrint“, která je tak již zlikvidována. Sbohem,“ řekl muž, druhý zvedl ruku s pistolí a majora zastřelil trefou přímo do srdce.

Jak muži přišli, tak i zmizeli a Natašu z pout osvobodila ráno až uklízečka. Objevením mrtvoly majora způsobila povyk a Nataša pak měla vyšetřovatelům z KGB co vysvětlovat.

***

V Evropě se sice stále hromadila vojska prvního sledu v nástupních prostorech, ale tajnými kanály byl Západ ujištěn, že se nic nechystá, jde jen o cvičení a harašení zbraněmi je jen dočasné. Rakety na západní straně hranice byly i tak aktivovány a namířeny, jen stisknout tlačítko.
Pro Rusy a jejich spojence již bylo pozdě. Propásli moment překvapení. I mocní nahoře si asi nakonec uvědomili, že úder přinese okamžitou odvetu a v této válce nebude vítěze.

„Piece for our time,“ hlásal v roce 1938 britský premiér Chamberlain po návratu z Mnichovské konference a ač tehdy stejně válka nakonec vypukla, nyní snad byla třetí světová válka zažehnána. Ovšem navždy? Toť otázka bez odpovědi.