Barmanka

Vůz taxislužby zastavil u chodníku a skrz jeho orosené okno vyhlížela zasmušilá mužská tvář. Ačkoliv severní polokouli už nějakou dobu zuřivě vládl podzim, podle včerejší předpovědi počasí měl být dnešní večer příjemně teplý a hlavně suchý. Listí stromů by v takovém případě šelestilo v lehkém jihozápadním větříku s rychlostí do deseti metrů za sekundu a z obzoru mraků prosté oblohy by teprve před chvílí zmizely poslední červenavé pozdravy usínajícího slunce. Jenže někdo někde zjevně udělal zásadní chybu, protože po příjemném večeru nebylo ani stopy, zbytky listí ze stromů rval vítr v promrzlých trsech a ze zčernalé oblohy se k zemi spouštěly jiskřivé provazy spletené z vláken ledového deště.

I zasmušilý muž udělal zásadní chybu, protože té optimistické předpovědi pronášené ústy vnadné blondýnky oděné, jako by ve studiu udeřily letní čtyřicítky, uvěřil. A ráno si nevzal deštník. Dostatečně namotivován otráveným pohledem finančně ukojeného taxikáře pokrčil rameny a vyrazil do promáčené ulice. Onen moknoucí nešťastník jsem já a nevědomky jsem vstoupil do večera, který se zapíše do mé doživotní paměti tak hluboko, že na něj nejspíš nezapomenu ani po návštěvě kolegy Alzheimera.

Jmenuji se… ale ne, určitě jste nečekali, že se budu otevřeně svěřovat úplně se vším, že ne? Takže jinak, jmenuji se, dejme tomu, Tomáš. Co ve svém životě dělám, není až tak důležité, protože pro tuto chvíli je daleko důležitější, co dělám teď a tady. V baru, kam jsem se vůbec nepřišel schovat před deštěm, ani rozjímat nad otázkami života, vesmíru a tak vůbec v uvolněném hnutí mysli přicházejícím většinou v pauze mezi pátým a šestým pivem. Možná kdysi by tomu tak bylo, ale ne poslední rok. Poslední rok mají totiž moje návštěvy barů, klubů a občas i restaurací jediný účel – zašukat si.
Cílovou skupinou mého peniskopu jsou výhradně zaměstnankyně navštěvovaných podniků. Nestojím o opuštěné holubičky z barových bidýlek, o skupinky pozornosti chtivých absolventek lidové školy života, nebo o nudou opilé strážkyně domácích krbů, jejichž plameny už je neumí zahřát ani citově, natož fyzicky a proto v skrytu duše touží po nějakém polínku, které by ten žár zase rozdmýchalo. Ne. Jedině slečny a paní stojící na opačné straně baru, tam, kam je běžnému návštěvníku vstup přísně zapovězen, jedině ty jsou pro mě tím pravým lákadlem. A ptáte se proč? No, i kdybyste to vědět nechtěli, stejně to povím.
Jde o pomstu. O obyčejné raněné mužské ego. Což je, a pánové budou možná souhlasit, asi to nejtěžší zranění, jaké může žena muži uštědřit. Ano, dobře, kopanec do koulí taky stojí za to, ale z hlediska délky utrpení a trvalých následků je krvácející, rozlámané a strachy roztřesené ego povalující se na poplivané podlaze pánské duše o dost horší. Pokud následky kopance nemusí ošetřit hlavou nevěřícně kroutící urolog se závěrečnou poznámkou, že na převaz si už máte skočit na gynekologii.

Před rokem se se mnou rozešla přítelkyně. Nijak hezky. Byli jsme spolu, na mé dosavadní poměry, dlouho, a v posteli i mimo ni (na kuchyňském stole, na zemi, na gauči, v autě, na autě, vedle auta, u lesa, na pláži, ve zkušební kabince Metropole Zličín…) nám to klapalo. Takže její sdělení, ať se nezlobím, ale že se mnou končí, protože už někoho má a já jí vlastně ani tak úplně nevyhovuju (…!), mě zastihlo asi tak připraveného, jako nahého vojáka zahloubaného do úvah o hebkosti lopuchových listů zastihne připraveného dělostřelecká příprava nepřítele.
Zlomila mi srdce. Zlomila mi sebedůvěru. Zlomila mi hrdost. A ano, hádáte správně, že byla profesí barmankou a já se po pár týdnech nekončícího žalu, osamělé masturbace a otázek bez odpovědí rozhodl, že svou bolest a ponížení rovnoměrně rozdělím mezi všechny její profesní souputnice. Ať už ji znají, nebo ne. Zaslouží si to.

Dostat barmanku na pult nebo pod něj není zas tak složité, jak by se mohlo zdát. Stačí dodržovat několik pravidel a mít možná i trochu kliku. Za ten rok jsem si vypiplal docela úspěšnou metodu. Předně, nalitému chlapovi dá málokdo. Pokud nejde o nakládačku. Takže nechlastat. Alkohol ano, ale něco na úrovni, vychutnávat si to a prokládat nealkem, přičemž voda skutečně není sprosté slovo. Mít náladu není špatné, jen se to nesmí přehánět. Protože pokud se začnete smát svým vtipným poznámkám (možná z nedočkavosti) první, nebo úplně sami (aniž byste si toho byli schopní všimnout), případně začnete v žilách cítit nesnesitelnou nepřemožitelnost a světopanství, pak jediné balení, které má pro vás ještě smysl, je sbalení sebe sama a odchod domů.

Nakonec, společnost už máte a jinou opici už by ta vaše uhlovodíková žárlivka vedle sebe stejně nesnesla.
Druhé pravidlo je outfit. Nejsem zrovna metrosexuál, ale správně podpořená přirozená elegance, čistota a příjemná vůně dokáže při prolamování obvyklých mezilidských ledů divy a navíc vám i trochu zvedne sebevědomí.
Třetím pravidlem je umění mluvit, pozorovat a naslouchat. Tohle pravidlo jsem piloval asi nejdéle a pochopení, že cesta k ženskému klínu ve skutečnosti nevede přes kalhotky, ale spíš oči, uši a, poeticky řečeno, duši si vyžádalo návštěvu hned několika slepých uliček. Velmi rychle jsem pochopil, že pokus o fyzický kontakt bez předchozího navázání oboustranně příjemné komunikace a nalezení společné nosné vlny může nesnesitelně snadno skončit fackou. A to i přes přípravu aplikací parfému za tři a půl tisíce (reklamy lžou).
A poslední důležité pravidlo je naučit se trpělivosti. Co nevyjde napoprvé, může vyjít příště. A napoprvé to pokaždé opravdu nevyjde. Na druhou stranu, zkoušet to čtyřikrát po sobě už je zoufalost a spíš to chce aplikovat pózu nedostupnosti a pak se uvidí. Nebo se na to rovnou vykašlat.

Ani v tomhle konkrétním baru jsem nebyl poprvé. Mám tu rozdělanou moc pěknou slečnu se světle hnědými vlasy, veselýma očima, plnými a svůdně živočišnými rty a postavičkou, kterou jsem chtěl prozkoumat svlečenou za každou cenu.
Šárka, jak se můj objev a cíl jmenoval, byla menší postavy, jen něco málo přes metr šedesát a maličko baculatější, což ji dodávalo punc roztomilosti. V podprsence se jí houpala rozkošná kulatá dvojčátka, jejichž přítomnost by svým objemem znervóznila všechny kojence v dohledové vzdálenosti. Já, ač nekojenec, na tom nebyl jinak. V duchu jsem tipoval, jaká mají ta úžasná prsa asi dvorce a jestli jim stojí bradavky, když jejich majitelku něco pořádně rozrajcuje.

Ale prsa naštěstí nebyla všechno. Šárka ráda nosila těsné kalhoty a obepnuté sukně, které mimo „horňáků“ těšily i „dolňáky“. Její kulatý zadeček si v takovém oblečení přímo koledoval o pořádnou lekci slušného chování a souměrná a pěkně tvarovaná stehna o pořádné roztažení. Navíc byla chytrá, pohotová a nehraně milá, a kdybych se už dopředu nerozhodl, že ji zneuctím naražením na své kopí a po jednom, dvou pornografických epizodách odkopnu, bylo by fajn ji poznat více. Jenže mise je mise a já se ani na nějaké hlubší seznamování stejně necítil.

Toho večera byla Šárka ještě rajcovnější než při předešlých dvou setkáních. V hlubokém výstřihu si spolu pohrávaly dva naducané melounky oddělené hlubokou a stinnou strží, po jejímž dně by se můj žalud procházel s upřímnou a provlhlou radostí. Délka sukně byla tentokrát násobena deseti na mínus šestou. Stačilo by se jen trochu ohnout a mohl bych se kochat pohledem na její kalhotky. Pokud ovšem, a při té představě jsem se orosil v boxerkách, vůbec nějaké kalhotky má. Kdybych ji dneska viděl poprvé, považoval bych ji za rajdu, která jen čeká na to, až ji někdo pozve na šťouchanou do skladu. Běžně z ní totiž vyzařovala radost a elegance, zatímco dnes byla čirou esencí lascivní erotiky.
Její nečekaná změna mě nenechávala úplně v klidu a dalo mi určitou práci zakotvit se ve všední realitě a udržet se mimo proud žhnoucí představivosti. Ten večer jsme si moc hezky povídali, její zvonivý smích se rozléhal barem, přičemž ona si pak vždycky schovala tváře do dlaní a vykouzlila omluvný výraz v obličeji. A tím mě rozpalovala ještě víc. Chvíli jsem si nebyl jistý, jestli ještě vůbec balím já ji, nebo už ona mne. Samozřejmě existence té druhé možnosti mě nesmírně těšila stejně jako čím dál silnější přesvědčení, že vím, kam tohle všechno neodvratně směřuje. Potvrzením bylo, když Šárka neprotestovala proti nabídce, že bych dnes zůstal déle a pomohl jí po zavíračce uklidit. Její kolegyně se sice tvářila všelijak, ale kvůli ní jsem tu nebyl, a Šárka jí to nakonec nějak vysvětlila.

Když za ní zamkla dveře, otočila se ke mně s roztomile šibalským úsměvem na líci.
„Takže ty mi chceš pomoct, Tome?“ zeptala se veselým a zvláštně zastřeným hlasem a přitom se ke mně blížila ne nepodobná hladové kočkovité šelmě chystající se k útoku na svou kořist. „To jsem moc ráda, protože s něčím vážně pomoct potřebuju.“
V očích jí plápolaly plamínky a tlumená barová světla tancovala a stékala po jejích vlnících se bocích a mě při tom pohledu už nenapadalo nic jiného, než co dalšího bych po nich chtěl nechat stékat. Celé mě to začínalo neskutečně bavit. Šárka přišla až ke mně a svoje bujné poprsí přilepila k mému tělu. Natáhla krk a věnovala mi první polibek. Pootevřenými ústy mi stiskla spodní ret a já plnými doušky hltal její opojnou vůni a sladkou chuť a vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, jak ji obtáčím svými pažemi a zamykám ve svém objetí. Přitiskla se ke mně ještě pevněji a na tváři vykouzlila spokojený úsměv, když zjistila, v jak vybuzeném stavu je mé mužství. Pak se odtáhla, vzala mě za ruku a odvedla za bar.

„Tady to bude asi lepší.“ špitla ohlížejíc se k výloze, která byla sice zatmavená a polepená všemožnými nabídkami a upoutávkami, ale přeci jen se tu a tam našlo nějaké místo pro zvědavé pohledy náhodných kolemjdoucích.
V mnohem intimnějším „zabaří“ jsme se hbitě začali zbavovat náhle tolik svazujícího oblečení. V případě Šárky to znamenalo sundat natěsnané tričko a podprsenku a zjistit, že pod velmi krátkou sukní není ani kousek dalšího textilu a holčička tak pobíhala po baru tak říkajíc naostro. Šárka se mi, zatímco jsem prsty projížděl její zmáčenou mušličku, snažila sundat kalhoty a rozepnout košili, přičemž se bez problémů povedlo pouze to první. Při rozepínání košile jsem totiž pozornost z téměř kamenného poštěváčku přesunul jen o pár centimetrů dál a bez upozornění zasunul ukazováček a prostředníček do horoucím chtíčem už značně promáčené pochvy.
Šárka zareagovala velmi bouřlivě. Rychlým zakloněním hlavy a šlehnutím temného biče dlouhých vlasů sejmula dvě prázdné skleničky okukující nás z vrcholu barového pultu, silně k sobě přitiskla svá bělostná stehna, čímž mi uvěznila ruku přesně tam, kde uvězněná být chtěla, a trhla zápěstími směrem od sebe. Zejména ten poslední jmenovaný pohyb byl pro mou košili tak překvapivý, že se ve vteřině zbavila všech ještě nerozepnutých knoflíků. Výkon jsme oba zhodnotili smíchem, ale přeci jen jsem z úcty k padlé části oblíbeného oblečení trochu zvolnil tempo a nechal Šárku i sebe dokončit naše odhalování ve větším klidu.

Stáli jsme tam proti sobě nazí a jeden druhého si prohlíželi. Šárčino tělo svítilo do šera jako plamen bílé svíce. Její výstavní pevná ňadra mi předváděla široké narůžovělé dvorce se vztyčenými bradavkami uprostřed a malé klenuté bříško se ztrácelo v jemném chmýří roztouženého klína. Boky i zadeček měly přesně ty správné proporce a kůže na nich lákala svou hebkostí k dotyku. Už jsem se těšil, jak vezmu do dlaní její prsa, jak je promasíruji, jak ochutnám ty vyzývavě vztyčené věžičky, které jako bych slyšel křičet ano, ty, právě ty nás dneska obě krásně postříkáš. Jenže Šárka měla jiné plány.
Dřív, než jsem stačil udělat cokoliv, chytila mě jednou rukou za ztopořený penis, dlaň druhé ruky mi přitiskla na prsa a nekompromisně mě vmanévrovala do rohu. Zády a boky jsem se opřel o pult a sledoval, jak ta až do nedávna úplně nevinná kočička klesá na kolena a užívá si pohyby dlaně při stahování a natahování předkožky, její laskání a stisk na plných varlatech a nakonec i hladové chňapnutí po mém žaludu. Celá má chlouba postupně zmizela v jejích ústech.
Kouřila fantasticky. Už jen vlhké a teplé rty, intenzita sání a mrštný jazýček mě rozpalovaly doběla, ale Šárka mě přitom ještě držela prsty pevně obkrouženými kolem kořene penisu, druhou ruku provlékla mezi mýma nohama a dlaní a předloktím mě tlačila na záda a hýždě, jako by si mě chtěla nacpat do pusy úplně celého. Netrvalo dlouho a vyhodnotil jsem situaci jako úžasně kritickou. Úžasně proto, jak moc se mi Šárčina orální práce líbila, a kritickou pro pocit blížícího se orgasmu. A ten jsem tak brzy nechtěl nechat přijít.

Vzal jsem svou dnešní milenku za ramena a zvedl ji a vyprostil tak ptáka z jejího lačného sevření. Odměnila mě za to zamračeným výrazem ve tváři, ale ten jí moc dlouho nevydržel, protože jsem ho smazal hned, jak jsem ji posadil na barový pult, ruce propletl pod nohama, dlaněmi jí podepřel bedra a hlavu zarazil hluboko do jejího klína. Jazykem jsem začal zkoumat každý kout měkoučké a vzrušením tepající jeskyňky, jemně ochutnával krví nalité drobné stydké pysky a zajížděl co nejdál do Šárčina horoucího nitra. Laskal jsem a sál třesoucí se poštěváček a užíval si vůni i chuť její touhy.
Šárka mě povzbuzovala přerývavými vzdechy, prsty mi projížděla a čechrala vlasy, nebo mi v návalech slasti dlaněmi tiskla obličej do hlubin svých tajemství. Její růžová kundička už byla skutečně neuvěřitelně mokrá a její něžná vůně a živočišná chuť mě dováděly do lízacího transu. Šárka se zády opřela o zvýšenou část pultu a uvolnila mi tak ruce, které se mohly naplno věnovat jejím ňadrům a zejména vzrušením ztvrdlým bradavkám. Masírování koziček a poctivou práci jazyka a rtů ve vlastní svatyni už neměla šanci vydržet, a tak mi přimáčkla hlavu mezi stehna a zalila mě šťávou i křikem svého lepkavého orgasmu.

„Ty zvíře!“ procedila mezi zuby, když mě pustila ze sevření svého klína.
Usmál jsem se, otřel si úplně mokrý obličej a rozhodl se, že je čas, abych ukázal, jak velké zvíře umím být doopravdy. Jenže před tím jsem potřeboval vyřešit ještě jednu nezbytnost. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych našel kalhoty, Šárku jsem zatím nechal sedět na pultu s doširoka roztaženýma nohama, a z kapsy jsem vytáhl krabičku první pomoci. Dřív, než jsem ale stačil natáhnout latexového pomocníka, se ozval Šárčin hlas.
„Ale, ale… Že bys mi nevěřil?“
„Víš, drahoušku, to není nic proti tobě, ale spíš abychom byli oba v klidu a víc si to užili,“ odvětil jsem a musel jsem uznat, že mě Šárčina otázka trochu překvapila. Taky jsem zrovna necítil potřebu podrobně vysvětlovat, že jsem sice všelijaký, ale rozhodně ne cvok, abych si pořídil nějakou výživnou infekci. A už vůbec ne takový cvok, abych nějakou výživnou infekci pořídil taky někomu jinému.
Šárka seskočila z pultu, položila ruku na čerstvě vysvobozený kondom a zadívala se mi do očí.
„Tome, tohohle si vážím a taky vím, že to tak dneska zrovna nevypadá, ale tohle normálně nedělám. Chlapa už jsem v sobě neměla vážně hodně dlouho. Asi jsem moc vybíravá. Ty jsi prostě jiný a výjimka a chtěla bych to jinak a výjimečně.“ A pak, když jsem viditelně nereagoval, ještě dodala: „no a samozřejmě se neboj ani ničeho jiného, tohle mám taky vyřešený.“

V duchu jsem si prošel seznam všech svých úlovků a poděkoval si za dosavadní odpovědný přístup.
„A ty mi věříš?“ zeptal jsem se na oplátku.
Místo odpovědi Šárka vzala kondom, natáhla ho a pak ho jako kamínek z praku vystřelila někam za moje záda. Když mě nato chytila za tváře a začala líbat, vyložil jsem si to jako jasné ano.
Vzal jsem ji za ramena, otočil zády k sobě, chytnul za levé předloktí a volnou dlaní zatlačil mezi její lopatky tak, aby se musela předklonit. Šárka se druhou rukou opřela o blízkou židli a pak se na chvíli zdálo, jako by chtěla něco říct, jenže k tomu už nedostala příležitost. Pták mi stále pulzoval chtíčem a ani krátká konverzační mezihra neubrala nic z jeho pevnosti a odhodlání vlámat se do nejbližšího teplého hnízda. Ani Šárka se svého vzrušení příliš nestačila zbavit, a tak mi žalud projel ústím její kundičky tak hladce, jako by byla namydlená.
Zasunul jsem penis až po koule a začal přirážet. Pohled na Šárčin kulatý zadeček a prohnutá záda s náznakem lehce vyrýsovaných faldíků na bocích mě neskutečně bavil. Hlavně jak se zadeček při každém přírazu rozkošně zatřásl. Šárka začala pohazovat hlavou ze strany na stranu. Vypadalo to, jako by jí vrtěla v údivu nad tím, co projíždí jejími útrobami. Nebo jako by s něčím nesouhlasila… nebo… jako by chtěla na něco…

„To si děláš prdel, Šarino?!“ vzduch prořízl cizí ženský a evidentně úplně vytočený hlas. Zvedl jsem hlavu a zadíval se tam, kam už nějakou dobu mířil pohled právě ošukávané nevolnice. S divokým výrazem v očích tam stála vyšší štíhlá a nakrátko ostříhaná blondýna. Šárka skoro přestala dýchat.
„Šéfová… já…“ snažila ze sebe vykoktat nějaké vysvětlení, jenže jsem v té chvíli, nevím, co mě to napadlo, vytáhl penis z její kundičky, opřel jeho špičku o poševní vchod a pak pomalu znovu zajel dovnitř. Vychutnával jsem si každý projetý milimetr a upřeně a s blaženým pohledem sledoval Šárčinu šéfovou. A Šárka to nezvládla. Překvapením a vzrušením se jí podlomila kolena, a kdybych ji nedržel za ruku a bok a nevězel v ní až na doraz, kdo ví, kde by skončila. „…tady mrdám!“ vyrazila ze sebe zbytek sdělení, které mělo původně pravděpodobně znít úplně jinak, ale nejspíš se kdesi na cestě mezi jejím voňavým klínem a vibrujícími hlasivkami lehce pozměnilo.
„No to já, do prdele, vidím, tak blbá ještě nejsem, abych si už nepamatovala, jak to vypadá!“ vyjela blondýna.

I když byla o něco starší než Šárka, tipoval bych ji na necelých čtyřicet, zatímco Šárka mohla být určitě o deset let mladší, vypadala skvěle. I přes svetřík a kalhoty bylo vidět, že šéfová má sportovní postavu a velmi dlouhé nohy. Prsa sice nebyla nikterak veliká, ale celková kompozice se přírodě povedla na jedničku. Lesknoucí se zelené oči tonuly v záplavě vzteku a bledé rty se chvěly v divokém vichru zrychleného dechu. Paradoxně jí to přidávalo na přitažlivosti. Nebyla nijak výrazně nalíčená a skoro vypadala, jako by právě dorazila z fitka.
Další hluboký a pomalý zásun donutil Šárku k hlasitému vzdechu.
„A ty si jako myslíš co?“ zaútočila šéfová i na mě.
Pokrčil jsem rameny, chytil Šárku za druhé předloktí a zrychlil tempo. Už se mi stalo, že mě s jednou slečnou nachytal její přítel, což byla situace vyžadující velmi rychlou evakuační reakci, ale tohle bylo úplně jiné. Zvláštním způsobem mě vzrušovalo vědomí, že tu někdo je a dívá se a podle Šárčiných vzdechů, jejího vycházení vstříc nárazům mého penisu a potůčku vytékajícímu jí z kundičky na koule, jsem v tom pocitu nebyl osamocen.

„Šéfová… Kláro… Klárko… já se… omlouvám…“ vyrážela ze sebe Šárka, zatímco jsem jí svou sbíječkou drtil klín a varlaty pleskal do poštěváčku.
Klára nás chvíli jen nevěřícně sledovala.
„No… dobře,“ vysoukala ze sebe nakonec, možná i zmatená z vlastních pocitů a pomalu přecházela z počáteční fáze vzteku a naštvanosti do polohy opatrného a pak i neskrývaného zájmu a zvědavosti. Opřela se zády a rukama o regál s alkoholem a dívala se na bezmocnou Šárku, její divoce vlající hřívu a velká prsa houpající se v rytmu soulože. Když se pak při jednom ze Šárčiných výkřiků kousla do rtu, napadlo mě, jaké podnebí teď asi panuje v jejích kalhotkách, a bylo mi naprosto jasné, že tropicky vlhké, horké a šťavnaté. A nedlouho potom, co se mi tahle představa zkomponovala v hormonálně zfetovaných sítích neuronů, se Klára začala jednou rukou přes kalhoty hladit v klíně a druhou si tiskla prso.

Pak se odlepila od regálu, pomalým krokem se přiblížila k Šárce a rukou jí zajela do hustých vlasů. Několik pramenů sevřela v pěsti a sedla si obkročmo na židli, o kterou se Šárka ještě před chvílí opírala, tak, aby se jí dívala přímo do očí. Jak jí silou držela vlasy, neměla Šárka žádnou možnost otočit hlavu jinam.
„Ty seš ale pěkná děvka, co?“ zavrčela Klára.
„Hmm…“ odpověděla udýchaně Šárka.
„Tobě se to líbí, viď? Nechat se šukat. Ty jedna kozatá kurvičko. Ty malá mrdavá couro…“ házela jí Klára do obličeje jednu nadávku za druhou. Pak se nadzvedla a projela dlaní přes Šárčina poskakující prsa na pupík a pak bez okolků až do klína.

Dotyk cizích prstů na penisu mě skoro odrovnal, a protože už jsem z celé téhle hry byl úplně na pokraji vyvrcholení, chtěl jsem ho ze Šárky aspoň na chvíli vyndat, abych se uklidnil a neodpálil do ní svůj ohňostroj. Jenže Klára mě v té chvíli chytila za koule a dost neurvale mě vrátila zpátky do Šárčiny roztažené prcinky.
„Koukej to dodělat!“ vykřikla, ale i kdyby to neudělala, bylo podání její pomocné ruky tou poslední kapkou, kterou přetekly všechny hráze mého sebeovládání.
S varlaty v Klářině dlani a penisem pevně zaraženým do Šárky se mi z hrudi vydral přidušený výkřik a žaludem se prohnala první dávka hustého spermatu. A za ní další. A další. Vnímal jsem krev pulzující mi slabinami a vlny orgasmu ženoucí se od špičky penisu, přes koule, rýhou mezi hýžděmi a nahoru po zádech až k temeni, aby pak po čele, prsou a břiše stékaly zpátky ke kořeni mého tepajícího pohlaví.
Chtěl jsem ho aspoň na chvíli vytáhnout ze Šárčiny pochvy a vším, co ve mně ještě zbylo postříkat její záda, krk i vlasy, ale Klára mě držela pevně a nepustila, dokud mezi prsty nepřestala cítit vibrace protékajícího semene. Ani Šárka se nevysmekla a užívala si každou kapičku prýštící do jejích hlubin. A dost možná se ani vysmeknout nemohla, protože Klára ji druhou rukou pořád ještě držela za vlasy a oba nás tak k sobě poměrně silně tiskla.

Nakonec mi koule pustila a plácla Šárku přes zadek. Na levé půlce její dlaň zanechala jasně viditelný rudý otisk. Pak si k ní znovu sedla, chytila ji za bradu a zadívala se jí do lesknoucích se očí.
„Takže teď máš vymalovanej pokojíček, dámo. Spokojená?“
Šárka se jí místo odpovědi jen přisála ke rtům a jejich jazyky se roztančily ve víru vášnivé rumby. Pak vzala Klára Šárku za ruku a odvedla ji zpoza baru ke kulečníkovému stolu a já začal zažívat pocity účastníka hromadného sexu, na kterého všichni zapomněli.
Posbíral jsem tedy po zemi rozházené svršky i spodky, položil je na stůl před barem a užíval si aspoň vizuální zážitek z právě zahájeného nového dějství.

Šárka Kláru postupně zbavila svetru, halenky, podprsenky, kalhot, punčoch i kalhotek a po každém kusu odhozeného oblečení jí nově odkryté místo zasypala deštěm něžných polibků. Klára měla opravdu štíhlou postavu. Pod kůží se jí rýsovaly svaly prozrazující častější návštěvy tělocvičny, ale naštěstí ne tolik, aby přestala vypadat žensky. Byla taky o hlavu vyšší než Šárka a skoro tak vysoká jako já. Drobná prsa s malými bledými dvorci a pevnými bradavkami se jí divoce zvedala a klesala při každém doteku Šárčiných rtů kdekoliv po těle. Ploché bříško se svažovalo k hladce vyholenému klínu sem tam navštívenému nenechavými Šárčinými prstíky a celý dojem ještě vylepšoval pevný vypracovaný zadeček. Vypadala setsakra dobře.

Klára Šárku položila zády na zelené sukno kulečníkového stolu, lehla si vedle ní a hladila ji po vlasech, tvářích, krku a ňadrech. Vypadaly spíše jako umělecká instalace, jako životní dílo starých mistrů, jako setkání dvou Venuší zachycené v bílém mramoru. Vše vyvedeno do nejmenšího detailu. Klářin jazyk si začal hrát se Šárčinými bradavkami, což se oběma aktérkám očividně líbilo. Pak pokračoval v cestě jižním směrem, až se dostal k Šárčinu klínu. Klára jí roztáhla nohy, co nejšíře to šlo, a já uviděl, jak se mezi jejími závojíčky leskne proužek bělavé tekutiny. Pramínek koktejlu umíchaného z mých a Šárčiných milostných šťáv. Klára projela štěrbinu prstem a prohlédla si lepkavé kapičky, které jí na něm ulpěly.

„Ty ses mi vystříkal do zaměstnankyně. To si spolu ještě vyřídíme,“ pronesla směrem ke mně napůl vyčítavě, i když moc skutečných výčitek v tom nebylo. Zato její vlastní vzrušení z těch slov přímo kanulo. A pak se jazykem zavrtala do Šárčiny vykropené kundičky a prstem propátrávala cestu od zadní dírky k hrázi, ze které setřela zbytky spermatu a už tak dost mokrým ukazováčkem pak za svědomitého lízání poštěváčku zajela do Šárčiny znovu viditelně roztoužené kundičky. Šárka na to zareagovala tím, že si volnou nohu chytila pod kolenem a přitáhla si ji co nejblíž k hrudi. Tím pohybem se jí už tak dost roztažená prcinka ještě více rozevřela. Navíc Klářiným dotekům a laskání lépe zpřístupnila i svou druhou dírku. Klára se při tom pohledu usmála, vytáhla ukazováček z prostoru mezi Šárčinými stydkými pysky, nasměrovala ho k análnímu otvoru a pak ho velmi pomalu a opatrně zatlačila do šera protestu neschopného zadečku.

Šárka sebou házela na kulečníkovém stole jako smyslů zbavená a Klára si na ní tedy raději lehla a stehny obtočila její hlavu. A zatímco pilně lízala Šárčin poštěváček a prstila její růžovočervený análek, nechala Šárku pracovat jazykem a prsty na vlastním uspokojení.
Podívaná to byla neuvěřitelná a fyziologická reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Díval jsem se na obě dívky poskytující si důvěrné služby na kulečníkovém stole a kamenné péro se opět hlásilo o pozornost. Obešel jsem dvojici, abych si prohlédl taky Klářina tajemství a případně přiložil ruku, nebo jiný úd, k rozdělanému dílu. Cestou jsem se pro jistotu vybavil dalším kondomem, který už se nemohl dočkat, až se dostane z těsného obalu do mnohem příjemnějšího prostoru.
Šárčiny vlasy splývaly ve vodopádech vlnitých pramenů přes okraj kulečníkového stolu a Šárka samotná byla přisátá jako klíště k cizímu poštěváčku. V kundičce přitom Kláře rejdila už čtyřmi prsty a nebyla daleko od zásunu celého zápěstí. Když si mě všimla, nechala svoje jazykové tornádo rozplynout se ve vůní sexu prosyceném vzduchu. Vytáhla z Kláry lesknoucí se ruku, chytila ji za závojíčky a roztáhla je od sebe, aby mi umožnila nahlédnout do vlhké propasti.
Klára měla o dost delší stydké pysky, takže musely být dobře vidět, i když si stoupla a trochu se rozkročila. Celkově vypadala její prcina o něco rozměrnější než drobná a něžná kundička Šárčina. Anální věneček mezi roztaženými půlkami hýždí měl hnědočervenou barvu a jak kundička, tak zadní branka byly obě bez jediného chloupku. Klára nejspíš musela věnovat hodně času úpravě krajiny svého pohlaví tak, aby připomínalo hladké pláně Arktidy. Pohled to byl krásný, ale musel jsem uznat, že její zaměstnankyně se mi i se svým jemným kožíškem líbí o něco víc.

Šárka na mě spiklenecky mrkla a rty potřísněné Klářiným sekretem se jí protáhly do širokého úsměvu.
„Nestůj tam, jako bys neměl do čeho ruce vrazit!“
Snažila se to říct co nejvíc v klidu, jenže Klářin jazyk na poštěváčku a teď už dva prstíky v zadečku jí klid do hlasu přinést nedokázaly.
„A neboj, tady taky můžeš jako do mě, za šéfovou… uuuuuf… ručím,“ kroutila se pod Klárou v záchvatech slasti.
„Vraž ho do mě!“ potvrdila šéfová její domněnku těsně před tím, než jí Šárčina stehna přitiskla uši k hlavě a Šárka se bez předchozího upozornění, zato se zvukovým, obrazovým a pohybovým představením, pod Klárou udělala.

Dál už jsem na nic nečekal. Klekl jsem si na okraj kulečníkového stolu a nechal Šárku špičkou jazyka olíznout kapičky touhy blyštící se mi na vrcholu žaludu. A pak jsem zarazil kolík do připravené Klářiny lastury. Klára, která takovou razanci možná tak úplně nečekala a dál se jemnými polibky věnovala Šárčině zklidňujícímu se klínu, vyjekla a úplně zapomněla pokračovat v započaté činnosti. Jen rukama objala Šárčino stehno a hlavou se jí přitiskla k lýtku.
Já mezitím ucítil Šárčin jazyk na svých koulích. Šárka jím jezdila po celé délce mého penisu mokrého od Klářina přírodního lubrikantu, přes varlata až skoro k hrázi a zase zpátky, kde si počkala, až z Kláry vyjede dostatečný kousek masa k dalšímu ochutnání. Byl jsem vážně rád, že už jedu druhé kolo, protože kdybych se dneska ještě nevystříkal, tohle dráždění bych vážně dlouho nevydržel a pokropil Kláře kundičku a Šárce obličej vším, co bych ze své hasičské cisterny dokázal vyždímat. Bezvadné souložení jsem si ale užíval jen chvíli. Šárka se vymanila z našeho sevření, čímž donutila Kláru lehnout si na bok a mě seskočit z kulečníku.
„Moment, něco mě napadlo,“ špitla a svižně jako laňka doskákala k regálu s kulečníkovými tágy. Chvíli si je prohlížela a pak vzala to, ke kterému nejspíš chovala největší sympatie.
Za její nepřítomnosti ale ani Klára nezahálela, slezla ze stolu a začala mě kouřit. Musel jsem uznat, že Šárka byla i v tomhle ohledu o něco šikovnější, ale nestěžoval jsem si a jen si užíval příjemné pocity. Klára olizovala můj ohon ze všech stran, ale žalud vzala do pusy jen na kousek a nikdy v ní nezmizel úplně celý.
K dobru jí ale bylo, že mi ho celou tu dobu krásně honila a její pevný stisk mi nesmělost jejích úst celkem slušně vynahrazoval. Jakmile se ale vrátila Šárka, všeho rychle nechala. Malá baculka rozbalila kondom položený na okraji kulečníkového stolu a použila ho. Tlustší konec tága v její ruce teď trčel ke stropu a pyšnil se slušivým latexovým oblečkem. „Tak šup, zaujmout pozice!“ zavelela veselým hlasem a pokynula Kláře, aby se vrátila na stůl.

Klára se poslušně uvelebila na zádech a roztáhla nohy. Šárka nasadila tágo oblečeným koncem na okraj její prcinky a… šťouchla. Lakované dřevo se nořilo do Klářina klína a znovu se vynořovalo, aby se kondom na jeho konci mohl zalesknout ve vzduchu a stačil se nadechnout před dalším ponorem. Byl to ten nejúchvatnější kulečníkový turnaj, jaký jsem kdy viděl. Klára si prsty zpracovávala poštěváček, Šárka ji obratně tágovala a obě si to, soudě podle výrazů jejich tváří, náramně užívaly.
„Tak tohle je fakt bomba!“ vydechl jsem úžasem a dlaní si masíroval natěšený klacek.
Šárka Kláru ještě několikrát projela a při posledních šťouchancích zapojila i svou pusinku.
„Tak a teď ty!“ řekla nakonec a uvolnila mi prostor.

Vyskočil jsem na stůl, nasadil penis ke Klářině protažené jeskyni a opět se ujal činnosti, která mi dnes šla opravdu velmi dobře. Mrdal jsem Klářino nitro a cítil, jak se její poševní svaly svírají a uvolňují kolem těla bušícího penisu. Pak jsem se přiblížil k jejím rtům, ale ona jen přivřela oči a odvrátila hlavu, což mě trochu zarazilo.
Na kulečník za námi vylezla i Šárka a já zapřemýšlel, jakou má to plátno asi nosnost. Ňadry, bříškem a pánví se mi opřela o záda, rukama chytila Kláru za lýtka, hlavu položila mezi moje lopatky a pohyby boků nejdřív kopírovala a pak snad i pomáhala s přírazy. Když Klára ucítila Šárčiny doteky, jako by najednou ožila a začala vycházet našim společným pohybům vstříc. A mně začalo docházet, že z její strany nejde jen o nějakou nevinnou holčičí hru, ale že z nás dvou je to především Šárka, kdo se Kláře opravdu líbí a kdo umetá cestičku její extázi. Nicméně v danou chvíli to bylo úplně jedno.
S ptákem pevně vklíněným do Klářina údolí a tělem vtisknutým mezi obě ženské mi vpravdě záleželo jen na nemnoha věcech. A ještě nad daleko menším množstvím věcí jsem se dokázal zamyslet. Jediné, co mi sem tam problesklo hlavou, byla spokojenost, kam až se moje pomsta dostala. Poslední dobou mě to už docela přestávalo bavit a přemýšlel jsem, že je možná čas toho všeho nechat, zapomenout a razantně změnit životní styl. Ale přijít o takovou noc by byla vážně škoda.

Šárka se po chvíli odlepila z mých zad a začala mě po nich jemně škrábat. Dlaněmi sjížděla stále níž, až se dostala k hýždím a obě půlky mi řádně prohnětla. Byl jsem v sedmém nebi. Za svůj život jsem zažil už docela hodně sexuálních hrátek, od dost trapných prvních pokusů, až po velmi zajímavé experimentální přístupy, ale dnešní zážitek se v mém soukromém žebříčku stěhoval na horní příčky. A mířil ještě výš.

Zatímco jsem zpracovával Klářinu prcinku a, možná i přes její odmítavý postoj, cumlal ušní boltec, dostavil se totiž dosud nepoznaný pocit. Šárka, skutečně zákeřná potvora, si jednou rukou udělala trochu prostoru v mezeře mezi mými hýžďovými svaly a druhou, vyzbrojenou kopím, které ještě před chvíli brázdilo Klářino nitro, zajela do míst, do kterých až dosud nezajelo nikdy nic a kam bych ani dobrovolně nikdy nic zajet nenechal.
Stále ještě funkční lubrikant kondomu a ulpělé Klářiny šťávy potlačily přirozený odpor svěrače a tágo mi projelo análním otvorem bez jediného zaváhání, i když vhledem k nepřípravě nikoliv úplně bez bolesti. Zajiskřilo mi před očima a zalapal jsem po dechu. Nedalo se vůbec určit, jestli je to celé pocit příjemný, nebo právě naopak.
Natolik to bylo jiné, zvláštní a perverzní. Vjem rytmických pohybů cizího tělesa tlačícího na prostatu mě úplně pohltil a společně s třením o příjemně kluzké a horké Klářiny poševní stěny nemohl skončit jinak než explozí celého mého světa. Původně jsem měl v plánu alespoň z Kláry na poslední chvíli penis vytáhnout a postříkat jí vypracované bříško, jenže to teď vůbec nešlo. Šárka mě svou nečekanou akcí ke Kláře doslova přibila a nic nenasvědčovalo tomu, že mi hodlá dopřát nějaký prostor. A tak jsem se jen vzepjal na předloktích a začal chrlit semeno přímo do Klářiny růžové kundičky.

Orgasmus rozmáznul tok času do neurčité šmouhy na obzoru vědomí a já měl opravdu pocit, že už snad nikdy stříkat nepřestanu a že se tu všichni tři nakonec utopíme v přívalech spermatu. Když přeci jen vytryskla poslední kapička mých zásob, padl jsem vysílením a s lehkým pocitem zneužití na tělo, které ochotně přijalo všechny moje dary. Klára mě pak chvíli hladila po zádech a Šárka mezitím zlikvidovala důkazy své přepadové akce.
„Myslím, že teď máme ale vážně po zavíračce,“ pronesla Klára, aniž by mi přitom věnovala jediný pohled, čímž mi více než naznačila, že tu moje další přítomnost už není žádoucí.
Ohlédl jsem se na Šárku a ta už mi podávala kalhoty.
„Asi jo, Tome, teď už fakt radši jdi.“
Všichni tři jsme se mlčky oblékli a já celou dobu sledoval Šárku, ze které pomalu vyprchávalo vzrušení a stávala se opět milou a nevině vypadající dívenkou. Tedy až na ten nikoliv nevinný ohoz.
„Zavoláme si?“ zkusil jsem možná trochu neobratně, ale Šárka se místo odpovědi jen usmála a pokrčila rameny. Zato Klára po mě sekla pohledem.

Studený a mokrý noční vzduch mě trochu vrátil do reality. Prošel jsem okolo výlohy baru a ničím nezajímavého opilce, který se sice sotva držel na nohou, ale rozvláčnými posunky a nereprodukovatelnými skřeky se mi pokoušel sdělit, že to, co právě viděl, si chce zapamatovat až do konce života. Což bylo vhledem k úrovni saturace jeho krve metabolity zkonzumovaného alkoholu přáním z kategorie těžko splnitelných. S povzdechem a dost neupřímně jsem si s ním vyměnil lajkovací gesto, počkal, až jeho vrávoravá chůze zmizí za vzdáleným rohem ulice, a vydal se hledat taxíka, který mě přiblíží k domovu.

Do baru jsem se vrátil hned následující den a v dalších třech týdnech pak ještě několikrát. Jenže Šárka ani Klára nikde. Kolegyně moc sdílná nebyla a moje zoufalství se ještě vystupňovalo, když se za barem objevila úplně nová tvář. Barman, čili muž. Ale i kdyby to byla ženská, bylo by mi to vcelku jedno, protože v hlavě a v jiných orgánech se mi usadila Šárka. Její smích, její oči, vůně vlasů, teplo její kůže… a i když mě přemýšlení o ní a hledání místa, kde se přede mnou schovává, neskutečně trýznilo, nechtěl jsem nic jiného, než se takhle nechat trýznit celé dny, týdny, měsíce a nejlépe i roky. Aspoň to, když už jsem od Vesmíru nemohl dostat víc.

Po měsíci jsem v baru potkal Kláru. Šéfová si mě změřila přísně od hlavy k patě a pak se přeci jen usmála a pozvala mě na skleničku.
„Šárka už tu nepracuje,“ oznámila mi, co už jsem beztak tušil, „a kde je, ti neřeknu, protože si to ani sama nepřála,“ dokončila mou emoční popravu. Když jsme se loučili, řekla mi ještě, že bych se měl pro vlastní dobro dát dohromady a vykašlat se na kraviny, což mi tak úplně smysl nedávalo, ale poděkoval jsem za zájem a odkráčel.
Ve dveřích jsem se naposledy ohlédl a střetl se s Klářiným pohledem. A ten pohled nebyl plný opovržení nebo lhostejnosti, kterou bych od ní čekal. Ne. Byl tentokrát až po okraj naplněn hlubokým, osobním a hřejivě všeobjímajícím porozuměním, strachem a ozvěnami bolesti.

Sychravý podzim se překulil do zablácené zimy a zima ustoupila žlutozelenému jaru. Svět se utápěl ve veselé radosti z návratu slunečních paprsků a já si užíval úplně volnou sobotu. Bylo deset dopoledne, moje tělo se líně převalovalo v pruhovaném pyžamu a nestydatě se krmilo nakládaným bůčkem, když zazvonil zvonek u dveří.
Měl přijít Aleš, kamarád, který přebral mou štafetu obrážeče barů a snažil se ulovit nějakou výjimečnou životní zkušenost. Já téhle zábavy po oné noci nechal. Úplně to ztratilo smysl. Aleš se měl stavit pro snowboard a pár věcí, které si chtěl půjčit kvůli zájezdu na hory, takže jsem se ani nepřevlékal, protože jeho bůčkem a pyžamem do rozpaků určitě nepřivedu.
S úsměvem jsem otevřel dveře a chystal se říct něco vtipného, jenže mi v ten moment úsměv i vtipná hláška zmrzly na rtech.

„Ahoj Tomáši,“ Klářin hlas rozechvěl vzduch okolo mých uší. „Překvápko, co?“ zasmála se a pobaveně sledovala můj mírně zděšený výraz a mastný flek na pyžamu. Tedy, upřímně, Klára nebyla první ženská, která mi kdy zazvonila u dveří. Ale zcela jistě to byla první těhotná ženská, která mi zazvonila u dveří.
„Aha,“ vypadlo ze mě, aniž by ten slovní druh popisoval stav skutečného pochopení.
„Jo, počkej, tohle ještě není kompletní překvápko,“ zazubila se ještě víc a ve dveřním otvoru se vedle ní objevila postava Šárky.
A teď už jsem byl s veškerým intelektem úplně v koncích, protože Klára zčista jasna nebyla jedinou těhotnou osobou na mém prahu. Neschopný slova ani pohybu jsem jen stál a zíral na ně s otevřenou pusou.

„No vidíš, Šári, jací ti chlapi jsou. Místo aby pozval těhule dál jen stojí, kouká a mastí si pyžamo,“ prohodila s hranými výčitkami Klára. 
Když jsem holky usadil v nepříliš uklizeném obývacím pokoji, ujala se Šárka vyprávění té části příběhu, o které jsem oné památné noci neměl ani ponětí. Klára a Šárka spolu opravdu chodily, dokonce už v době, kdy jsem je potkal, a rozhodly se, že si spolu pořídí děti. Jenže to se bez mužského elementu úplně neobejde a ani to není ono, jak poznamenala Šárka, čímž naznačila, že minimálně ona odmítala mít děti s mrazákem. Navíc prý chtěly děti s alespoň částečně stejnou genetickou výbavou, a tak nějaká individuální akce jedné nebo druhé nepřicházela v úvahu. Chvíli prý hledaly dobrovolníka, zkoušely i internetové seznamky, jenže výběr byl skutečně příšerný. Pak se Šárka dozvěděla o chlapovi, který má skoro až sportovní zálibu v barmankách a to ji zaujalo.
Pověst, která se o mně šířila, nebyla, překvapivě, až tak špatná a výsledné volbě prý pomohla i moje preference chráněného sexu a ne úplně marná historie. Byl jsem prý tak bezpečnější volbou než nějaká náhodná známost. Chvíli dokonce uvažovaly, že mě zkusí kontaktovat, ale byl jsem rychlejší.
V době, kdy jsem Šárku začal balit, už mě ovšem měly obě dámy prověřeného jak z hlediska sociálně-pracovního, tak i zdravotního, přičemž kudy se k tak osobním informacím dostaly, mě prý nemusí zajímat. Závěrečná dramatická scénka s načapáním Šárky s mým penisem mezi jejíma nohama a přidání se Kláry ke společným hrátkám, byla prý dopředu připravená a pro obě dost zábavná.

„…no a nakonec jsme ti chtěly říct, že jsi moc šikovný, když jsi nás oplodnil takhle najednou a úplně napoprvé. A taky už víme, že je s námi čtyřmi všechno v pořádku. Jen nám připadalo hrozně nefér, kdybys to nevěděl a kdybychom ti nedaly možnost na to nějak zareagovat. Dobrovolně,“ dokončila Šárka dlouhý monolog jen občas doplňovaný poznámkami a vysvětlivkami své přítelkyně.
Já ovšem reagovat vůbec nedokázal. Jen jsem seděl a upřeně sledoval neexistující bod v naprosto prázdném prostoru. Toho překvapení a nových informací bylo snad až příliš.
Šárka vrhla tázavý a možná i trochu ustaraný pohled na Kláru, která jen zavrtěla hlavou a dál klidně seděla s rukou zanořenou do kabelky položené na klíně okupovaném rostoucím bříškem. Nejspíš v té kabelce svírala něco strašlivého, co by použila v případě, kdy bych začal vyšilovat a vyhrožoval, nebo se na ně rovnou vrhnul ve snaze je obě uškrtit. Pokud tomu tak bylo, byly ale jejich objektivně pochopitelné obavy zbytečné, protože na nějaké vyšilování mi nezbývala energie.
Hlavou mi zmateně pobíhaly myšlenky týkající se otázek o finančních i nefinančních nárocích obou matek a jejich… mých… dětí, o následcích na můj svobodný klidný a nikým nerušený život, o stylu, jakým budu o nejnovějším dění informovat svoje nejbližší okolí a taky o dvousečnosti a zákeřnosti pomstychtivého jednání, přičemž mi ze vzpomínek vyskakovaly legrační postavičky starých kung-fu filmů, které měly takové patetické proslovy napsány ve scénáři a kterým jsem se kdysi posmíval.

Chtělo se mi možná smát, chtělo se mi možná křičet a možná se mi chtělo jen usedavě brečet, ale skutečně jsem se nedokázal rozhoupat ani k jednomu.
Dlouhotrvající chvíli ticha přerušila Klára otázkou, v jejíchž nemnoha slovech byl obsažen celý význam a směr mého dalšího života…
„Tak co dál, taťko?“

4.7 27 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Vítám nového autora. Povídka je skvělá a závěr je vysloveně špičkový. Že místo pomsty na barmankách půjde o dvojitou oplodňovací akci mne opravdu nenapadlo.

harai1

Bohužel se opět jedná o povídku ze starého efenixu. Při nedostatku nových povídek se tam snažím najít něco zajímavého. A myslím, že tohle je opravdu dobře napsané…

Šmajda

Souhlas, měl jsem pocit, jako by si autor k tomuto tématu odskočil odpočinout od rozepsané knihy 🙂

Tramp

skutečně se jedná o povídku ze starého fénixu,který zmizel i se spoustou pěkných povídek.Když tak pošlu ze zásob to co jsem psal já a zmizelo to i s efénixem.Tramp

Junior

Postupně se povídky ze starého eFanix přenáší sem a občas to nahrazuje nedostatek nových děl k publikaci. Ale určitě když některé své povídky znovu publikuješ tak si je rád přečtu stejně jako jiní čtenáři.

Tomáš

Nikam to nezmizelo. Povídky i stará verze jsou dostupné, jen ne pro veřejnost a postupně sem ty povídky převádíme ručně. Včetně tvých povídek.

harai

Rád převedu i tvé povídky, jenom je trochu opruz hledat, co už bylo převedené…

Tramp

Já je kdysi posílal ve wordu na Freda.Sám říkal,že nemusel nic korigovat a opravovat jen je prý hned „házel na sklo“.

Junior

Chápu, asi je problém v tom zjistit, jestli to už bylo nebo nebylo převedeno. Možná si do starého Fenixu dejte tag převedeno nebo ty povídky odmazávejte. 🙂

Junior

To je škoda, už jsem myslel, že se objevil nový dobrý autor. Takže nějaké pokračování jak to dál vyřeší se asi nedočkáme. Pořád říkám, že by to chtělo tag že jde o archivní povídku, ale chápu, že to korektoři nemusí vůbec vědět.

Šmajda

Pravda, korektoři to často ani neví a trochu mi to dělá problém při plánování vydávání. Přeci jen se snažím přednostně zveřejňovat nová díla ;-).

Denis86

Tak pánové pokud jste psali takové povídky už dřív tak to jsem tedy za mini cast nemusel kupovat .
Protože tohle jedna z těch starých povídek co mě baví číst .

12
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x