Bratři

Celý život to nebyli ani tak bratři, jako spíše soupeři. Zatím co Dušan žil poklidným a spořádaným životem, Tomáš měl neustále potřebu s ním soutěžit a závistivě do něj rýt. Ironicky mu předhazoval vše. Nudnou práci, stereotypní život, ale hlavně nemastnou, neslanou Bětku, kterou si před dvěma roky vzal za ženu. Dušan se snažil od mala chápat mladšího bratříčka a proto s ním necloumala zlost ani se uraženě nevztekal. Možná chápal, že bratr je nešťastný sám ze sebe. Taky mu dělalo dobře, že mu bylo evidentně záviděno, proto se pyšně pýřil pokaždé, když si Tomáš opět pustil pusu na špacír.

Bětka byla stejné krotké nátury jako její muž. Neuměla se rozčilovat nad lidskou hloupostí a s pochopením rozdávala dál milé úsměvy, které Toma ještě více rozčilovaly. Vždy se vztekem odcházel z domku, který sousedil s jejich rodným baráčkem a zamykal se do neútulného domova, kde evidentně chyběla žena.

Tomáš byl dopředu odsouzen k věčné samotě. Svůj stud a panictví maskoval neandrtálským způsobem a urejpanými frázemi, které znal už každý z jeho okolí. Posměch ostatních mu nijak nevadil. Byl do sebe naprosto zahleděný, proto si nebral nic z rad starších, zkušenějších a dál jako puberťák ukazoval prstem na prsatou Bětku, nad kterou stejně po nocích honil.
Bratrský vztah byl velmi složitý. Ovšem před Dušanem musela smeknout celá vesnice. Jeho trpělivost oslovovala spoustu lidí a tleskali mu pokaždé, když bez úhony přežil další Tomášův útok.

„Já ho mám rád. Vždyť je to moje krev. Jsem rád, že bydlíme vedle sebe a jsem vlastně i rád, když se do mě opře. Vím, že není zlý a spíš v duchu trpí. Udělal bych pro něj cokoli,“ usmíval se nad fotoalbem Dušan.
„Já ti rozumím,“ pohladila ho po vlasech Bětka s maximálním pochopením.
„Ty jsi ta nejskvělejší žena pod sluncem. Opravdu. Jiná by už vyváděla, rozváděla se a ty? Jsi prostě nejlepší. Moc dobře jsem si vybral,“ stiskl ji pevně a přitáhl si ji, aby se jí láskyplně zakousl do šíje.

Bětka zavrněla štěstím, oddala se manželovu chtíči a společně prožili další rychlovku na kanapi. Pravda byla ta, že Dušan toho moc nevydržel. Jeho žena ho rozpalovala natolik, že jí stačilo rozepnout knoflíčky u halenky a lofas mu už hrdě stál. Stačilo jí podřepnout, roztáhnout nohy a nastavit se k ošoustání, mužíček do ní zaplul, dotkl se žaludem dělohy a bál se pohnout, protože sperma se mu už tlačilo ven. Kolikrát trpěl i bolestí, protože se snažil vydržet déle než pár temp, ale nakonec vše vyřešili kompromisem. Bětka jako labužnice měla od svého manžela svolení se předvádět. Milovala exhibici, velmi ráda se natřásala a nebo masturbovala tam, kde ji mohli sledovat.

Dušan ji často vozil dál od domova, kde ji nechával s požehnáním zamčenou v autě a vzdálil se do tajného koutku, odkud sledoval svoji ženu. Bětka se pak pustila do sólo představení, oddávala se masturbaci, protahovala se uměláky a i přes silná skla bylo slyšet jak křičí blahem, když se doopravdy stalo a někdo u ní zabrzdil. Milovala to. Milovala parkoviště u supermarketů ve večerních hodinách, milovala odpočívadla u silnic, dělala si dobře i za jízdy, když stáli zrovna na červenou. Prožívala silné orgasmy, které jí nahrazovaly manželovu slabou výdrž.

Po nedělním obědě, kdy se Dušan s Tomem pozdravili přes společný plot, se Bětka opět přitulila. Nabídla své tělo zadumanému manžílkovi a s leknutím se stáhla, protože jeho reakce byla velmi prapodivná.
„Co ti je? Ještě dopoledne jsi byl samej vtípek a teď jsi nějaký ustaraný,“ pohladila ho po tváři.
„Viděl jsem se s Tomášem,“ odpověděl tiše.
„Byl zase zlej?“ pronesla ustaraně.
„Ne to ne. Právě naopak. Stál opřený ve dveřích, hleděl kamsi před sebe do země a když jsem ho pozdravil, tak jen zvedl pravačku, pousmál se a se smutnýma očima zapadl dovnitř. Chápeš? Ani po mně neštěkl. Ani se do ničeho slovně neopřel. Neútočil. Je nějakej špatnej,“ svěsil hlavu smutně.
„Je sám, no. Už dávno mu měla nějaká péct koláče a už dávno kolem něho měli běhat caparti. Ty si tím ale hlavu nelam. Uvidíš, jak se z toho dostaneš, jen co do tebe zase zareje,“ uklidňovala ohlazováním a nenápadným sváděním.
„Ty jsi fakt nejlepší. Sexy…“ skočil jí na vějičku Dušan, nabral si ji do náruče a položil na záda.

Stál nad ní, blaženě se culil a pomalu si svlékal kalhoty, protože pohled na manželčinu oholenku, ho donutil zapomenout na všechny bratrské šarvátky. Vykasal jí sukni, pochválil módu bez gatěk a zaplul svým ocelotem až ke dnu. Bohužel opět Bětčina pevná uzoulinda ho donutila stříknout po pár tempech, takže se s chutí vycákal do jejího lůna, pronesl pár udýchaných vět o budoucím potomkovi a už se opět zvedal, aby zalehnuté manželce odlehčil.

„Mám nápad. Dneska mám pekelný nápad. Co kdyby ses takto sebrala a zajela si k tomu odpočívadlu jak jsme byli posledně?“ navrhl jí s rozjasněnou tváří.
„Já sama? A kde budeš ty? Ty se mnou nepojedeš?“ překvapeně na něj civěla a čekala rozuzlení.
„Nepojedu, ale přijedu. Chvíli tam počkáš. Vezmi si toho velkého uměláka s přísavkou. Ten ti moc sluší. A nezapomeň si škrabošku. A uvaž si ten francouzský šátek, ano? Kvůli vlasům. Jdeš do toho?“ lákal ji na další dobrodružství.
„No bez debaty. Určitě souhlasím. Mám se osprchovat? Nebo mám mít něco speciálního na sobě? Za jak dlouho přijedeš? A proč vůbec pojedeme odděleně? To jsme ještě nedělali. Jak se tam dopravíš? Přijedeš asi na motorce, že? Já se těším, miláčku. Tak já vyrazím, jo?“ zářila radostí Bětka.
„Ty jsi nějaká nedočkavá dneska. Tak dobře. Žádná sprcha. Hezky tam to semeno nechej. Vem si ty rajcovní šatičky, co jsme objednali a pod to žádné prádlo. Nezapomeň na toho uměláka a hezky si ho pak přicucni na to sklo. Jako minule. Aby všichni viděli jak se na něho napichuješ. Budu stát zase za tou boudou, abych ti ty slintáky neplašil, ano? A zamkni se. A teď překvapení dne, pusinko – kdyby někdo chtěl, otevři mu. Však budu nedaleko a ty to přeci jen přivítáš, ne?“ ukončil svůj monolog překvapivě.

Bětka na něj koukala s otevřenou pusou. Poprvé se stalo, že by si směla užít s cizím naplno, ale věděla, že si z ní manžel legraci netropí. Věřila každému slovu, které kdy vyřkl, proto na něj mrkla, hodila bokem, odběhla do ložnice se připravit a než odběhla k autu, věnovala mu vášnivý a zároveň děkovný polibek.

Dušan jí zamával ode dveří, počkal až vyjede z ulice a rázně si to štrádoval k Tomášovi přímo do domu. Nezamčená vrátka mu usnadnila cestu, ale když jej našel posmutnělého v křesle, jak civěl do zašedlého koutu pokoje, skoro se chytil za srdce.
„Tak takhle ne. To, žes do mě dneska nezaryl se mi vůbec nelíbí. Na, hoď to na sebe a jedeme. Neptej se kam. No nečum. Jedeme. Něco jsem pro tebe připravil a myslím, že se ti to bude líbit!“ vystrkal překvapeného bráchu z domku a táhl ho za sebou rovnou ke své milované motorce.
„Co blbneš? Nech mě. Kam chceš jet? Mně se dneska nic nechce. O co jde?“ zdráhal se Tomáš.
„Mlč a sedej za mě. Uvidíš na místě o co jde a říkám ti, že ti padne brada!“ lákal ho na tajemno Dušan.

Pod naraženou helmou se potutelně usmál, protože blížící se situace ho nesmírně lákala i vzrušovala zároveň. Nechal Toma pohodlně dosednout a odjel k místu, kde se jeho žena už chystala k další své akci.
Zaparkoval přesně tam, kde Bětce slíbil. Naznačil bráchovi naprosté ticho a rukou máchnul, aby následoval jeho kroky. Vybral to nejlepší místo, protože jen co jim hlavy vykoukly zvídavě z poza rohu, uviděli krásnou prdelku, která se chystala k napíchnutí.

„Ty vole Dušane, to je tvoje auto, ne? Kdo to je?“
„Ticho, neřvi tak! Jo moje. Půjčil jsem jí ho a slíbil jsem jí, že dojedu. Hele, obětuju se. Půjdeš za ní ty.** A BEZ KECŮ!** Už jsem viděl jak se nadechuješ! Je výborná. Občas si ji dopřeju. Je to špička. A ne, abys něco řekl Bětce! Slyšíš?“
„Ty vole, ty ji podvádíš? Tahle je dobrá, kruci. Dívej, dívej, no ty vole už se svlíkla! No to sou cecky. Má podobný tělo jak ta tvoje. Já ale nevím, že si furt vybíráš ty narostlý, sakra.“
„No a co, nemám rád hubený. Hele, tohle je prvotřídní zboží, hochu. Lepší šuknu neznám. Vždycky ji nechám, aby se tu rozhicovala a pak jí zaťukám na okýnko.“
„Pícháš ji? Já myslel, že ji jen sleduješ. Roztahuje nohy jo? Kdes ji sehnal?“
„Je to žena mýho známýho. Má tuhle úchylku se ukazovat. Je tam zamčená, ale když zaťukáš a naladíš se na její vlnu, budeš slušnej a nepůjde z tebe strach, odemkne ti. Musíš se trošku ovládat, znáš se, když se rozjedeš. Já jí půjčuju auto, aby tu nebyla ve svým a dává si tu škrabošku. No on tu sem tam někdo zastaví, ale jinak jí dělá dobře i projíždějící auto.“
„Brácho, mně se staví péro. Sleduj, co dělá, aha ji! Už je napíchnutá. Sakra a slyším jak heká i takto! Vidíš ji? Sleduj, jak zrychluje! Krásně přiráží. Tak ta ho tam fakt chce. Bolej mě koule. Sakra bolej mě koule! Musím za ní!“
„Ještě počkej, Tomáši. Nech ji. Nebo jdi jen blíž k ní. Jo, jen takhle, to stačí. Máš ji tam jak na talíři, že? Vidíš jak se rozdivočela? Ne, abys byl prudkej. Hezky zvolna na ni musíš. Ta má tu zadničku, že?“
„K poplácání! Začínám chápat, co na tý Bětce vidíš. Jak se jí roztahuje, to je rajc. Krásně se nabodává. Ta bude výborně šukat. Dušane, já už k ní půjdu, jo?“
„Počkej, počkej, vidíš? Počkej, až se udělá. Má kousek do orgasmu, nech ji. A hned jak se vykřičí, tak jí dej najevo, že je řada na tobě. Já pohoním s váma.“
„Mám vlézt za ní do auta nebo ji vytáhnout ven? Ty vole, sleduj! Ona to auto úplně rozhoupala, dračice jedna. Ty půlky na skle. Jak heká, slyším ji. Bože, udělej se už!!!“
„Ty seš nadrženější než jsem čekal. Nekopej do toho auta, sakra!“
„Nechce otevřít, mrcha!“
„Ukaž ji čuráka! Nalákej ji. A hlavně se uklidni, jinak neotevře!“
„Dušane, já ji chci!“
„Já ti věřím, ale ona sama musí chtít. Já mám koule úplně bolavý. Sakra, nebuš do té střechy! Do háje, tak mu už otevři!!!“

Dušan padl na kolena, držel se křečovitě za lofasa a toužil po bratrově Bětkoprznění. Dostával se do stejného varu jako Tomáš, protože už soptil nadávku za nadávkou a povzbuzoval bráchu v tom, aby se k ní dovnitř prostě nějak dostal. Proklínal v duchu Bětu, která se se sebou bojovala. Klečela na předním sedadle spolujezdce, hladila si spokojenou pičku a dráždila si oba velececky. Hleděla Tomovi na trčouna, střídala ho s pohledem na skučícího manžela, až nakonec opravdu vyměkla a odcvakla zámek dveří.

„No konečně, nastav se!“ vedral se k ní okamžitě Tomáš s kalhotama spadenýma u kolen.
„Buď ale jemnej a do zadku ne,“ špitla Bětka, která to nevydržela a sundala si škrabošku i šátek.
„Bětuno??? Brácha, to je… Ahá…“ zastavil se na moment Tomášovi svět.
„Proboha už ji ošukej!“ kvílel nadržený Dušan, který klečel v prachu, honil si brčko a čekal až jeho sourozenec konečně zapluje do nadržené Bětky.

Tomáše v tu chvíli už nikdo nemusel pobízet. Postavil se ke švagrové zezadu, zasunul do ní tvrdolína a pustil se do prcačky jako pravý pornoherec. Dušanovi se roztočila hlava. Opíral se dlaní do vyschlé hlíny, honil si stále tvrdě stojící kolík a díky téhle podívané mu ani nedošlo, že přes opět okamžitý špric se mu ptáček neukládá k běžnému spánku, ale naopak dál funguje a hrdě odolává rolování mokré předkožky.

Bětka kňučela blahem, vystrkovala prdelku, cenila zuby, syčela a poslušně čekala na další sladké finále, které ji znovu přesvědčí o tom, že opravdu našla nejlepšího chlapa na světě. Hleděla roztouženě do budoucnosti a s každým zásunem se těšila na další společné chvíle, které pomůžou a v budoucnu ukojí zároveň tři těla i tři duše.