Chata 01

Veronika se nudila. Courala se kolem chaty a nic kloudného ji v horkém letním dnu nenapadalo. Vzpomněla si na souseda, s nímž před léty zažívali báječná dobrodružství a zkusila vzít za kliku branky, která spojovala oba pozemky, jinak obklopené vysokým živým plotem.
Bylo odemčeno. Vešla dovnitř, obešla chatu a ke svému překvapení zjistila, že vedle bazénu si na dece čte úplně nahatý kluk. Neslyšel ji. Popošla až téměř k němu: „Ahoj Arture,“ pozdravila zvonivým hlasem. „Už jsem tě aspoň dva roky neviděla, kde se tady bereš?“

Vyděsil se a bleskově se natáhl po svém tričku, aby aspoň trochu zakryl svou nahotu.
Pohlédl vzhůru na stojící nádhernou slečnu: „Proboha, Veroniko, kde se tady bereš ty? Počkej, nedívej se, já se obleču,“ natáhnul se po plavkách a začal si je neohrabaně natahovat.
Veronika s úsměvem pozorovala jeho rozpaky a ocenila, co vidí.
„Ty bláho, vždyť jdeme oba do čtvrťáku a já tě viděla naposled ještě někdy koncem devítiletky. Koukám, že asi pořád ještě hraješ hokej, ne? Já bych tě snad ani nepoznala, jaký je z tebe vymakaný kluk,“ zalichotila mu.
„To já zírám! Taková jsi byla malá hubená holka, co jí sotva začaly růst prsa, když jsme se tady viděli naposled? A teď… parádní kočka!“ upřel zrak na její poctivé trojky uvězněné v malé podprsence od plavek. „Ještě děláš gymnastiku a balet?“
„Pojď támhle si sedneme a povíš mi, co vlastně děláš. Já jsem tady sám, skončila mi brigáda. Naši jeli na dva týdny někam k moři. Já se musím hlásit u babičky, ona mne částečně vybavuje proviantem, ale jinak si dělám všechno sám. Dáš si něco dobrého? Naši tady mají zásoby. Máma má nejraději ty míchané nápoje.“

Veronika se posadila a za chvíli Artur donesl dvě sklenice coly s rumem a spoustou ledu. Usrkávali brčkem a vzpomínali na léta, kdy tady pobíhali nazí po obou zahrádkách.
„No jo, tenkrát tady byly s námi mámy skoro celé léto,“ zasnila se Veronika.
„Jo. Opalovaly se nahaté, ale pak s tím přestaly. Co doma a co podnikáš?“
„Táta od nás před dvěma roky odešel. Nechal nám s mámou byt a tuhle chatu, ale s penězi je to bída, protože nám tím pádem skoro žádné neposílá, ale máma to tak chtěla. Táta byl fajn, ale je teď v Brně. Nikam nejezdíme a já chodím na brigády. Zítra jsem tady naposled a pozítří už zase makám.“
„Mně brigáda skončila teď v pátek a za týden jedu s klukama někam. Ještě nevíme kam. Naši sem jezdí pořád, ale já ne. O víkendech mám zápasy. V zimě hokej, v létě tenis. A taky co tady s nimi. Jak to máš ty s tou gymnastikou?“
„Vždyť vidíš. Já na konci základky najednou vyrostla asi o dvacet cenťáků a s tímhle to fakt nešlo. A balet už vůbec,“ mrkla významně na svou naditou podprsenku.
„Hmmm, ale jsou nádherný. Chodíš s někým?“ projevil zájem Artur.
„Nojo, vy jste všichni stejní. Čumíte mi akorát na ně,“ zamračila se Veronika. „Ale jo, kluka mám, ale nemám čas. Dělám brigády ve fast foodech furt i během školy,“ trochu posmutněle opáčila.

Ještě chvíli klábosili, dopili colu a Artur navrhnul: „Jdeme si zaplavat? Voda je teplá. Naši mají na střeše soláry a je to znát. Na noc se to zakryje bublinkovou fólií a zašoupne se střecha.“

Zvedl se a popošel k bazénu. Veronika se přidala. Než se však nadála, Artur ji postrčil přes okraj a hodil do vody. Skočil za ní. Snažila se ho za trest potopit, ale dopadlo to obráceně. Artur byl ve formě a neměla šanci.
Líbil se jí a cítila, že i ona se líbí jemu. Koneckonců, líbil se jí odjakživa, ale s holkama to neuměl, byl to takový stydlín. A teď najednou…
Chvilku plavali sem a tam, povídali si a Veronika začala litovat, že zítra musí odjet. Trochu udýchaní se zastavili u okraje bazénu. Artur jí šplíchl trochu vody do obličeje. Oplatila mu to a se smíchem se snažila zatlačit ho pod vodu. Podařilo se jí to, ale Artur jí pak přitiskl ruce k tělu, objal i zblízka se jí smál do tváře: „A teď ještě něco zkus!“
„Pusť mě, jsi hrubián!“ bránila se. Podíval se jí do očí, vtiskl jí krátký polibek na rty a povolil sevření.

„Počkej! Co to děláš!“ odstrčila ho, protože cítila dole tlak jeho náramně zvětšeného pyje. Podívala se na něho vyčítavě: „Ty ses zbláznil Arťo, tohle nejde. Stejně jedu zítra pryč a prostě to nechci. Jdeme z vody.“
„Promiň, byl to úlet. Ale aspoň víš, že jsi hrozně moc hezká a že se mi líbíš. To vždycky. Bál jsem se to říkat, ale stejně jsi to musela poznat. Dojdu ještě pro jednu tu colu a usušíme se na sluníčku.“
„Tu si ráda dám,“ usmála se na něho teď již beze stopy po nějaké zlobě. Její pohled přitom sklouzl k Arturovým našponovaným plavkám. Lehce ji zamrazilo.

Usrkávali spokojeně colu, klábosili a najednou Veronika vystřelila otázku: „Víš ty, co se mi asi tak před pěti lety stalo?“
„Jak to mám vědět, povídej!“
„Naši šli k vašim večer na karty, já se v noci vzbudila a nikde nikdo. To víš, hrávali jsme přeci všelijaké noční bojovky, tak jsem vzala baterku a šla ven. Vrátka k vám byla otevřená, tak jsem šla sem, juknula oknem do té velké místnosti a tam normálka měli sice karty, ale skoro všichni byli nahatí a pak najednou vyrazili ven. Já se schovala, ale oni naskákali do bazénu a normálně si tam užívali sex a tátové si střídali naše mámy. To víš, já už tenkrát věděla, o co jde, ale nikomu jsem nikdy nic neřekla.“
„Ty bláho, to jako fakt, jo?“
„No ty jsi spal, ale pak to bylo ještě párkrát a možná, že mnohem častěji. No a teď, když se naši rozvedli, tak k vám občas zajde moje máma. Já tady moc nebývám, protože o víkendech mívám ty brigády, ale před prázdninami jsem tu byla a máma šla asi kolem deváté k vám. Když ještě o půlnoci nedorazila, tak jsem se šla potichu podívat a hele, všichni svlečení a tvůj táta si tam užíval na té vaší pohovce s oběma a pak ještě i naše mámy spolu a tvůj táta jim pomáhal. Radši jsem šla zpátky, ale nemohla jsem z toho usnout. Slyšela jsem, že pak zase cákali v bazénu. Máma dorazila asi ve čtyři. Tak si to asi dovedeš představit. Tos nevěděl?“
„Fakt ne, já zírám. Tedy moje máma vypadá dobře, na to, že je jí něco přes čtyřicet, ale ta tvoje vypadala jako tvoje starší ségra, pokud si jí pamatuju. Kolik jí vlastně je?“
„Třicet šest. Měla mě v devatenácti a nešla na školu. Neměla nikoho, kdo by mě hlídal.“

Povídali by si ještě dlouho, ale ozvalo se hlasité: „Veronikóóó! Verčo!“ a Veronika se okamžitě zvedla, omluvila se: „“Bože, já zapomněla, že ještě s mámou musíme zavařit okurky, dostala jich spoustu zadarmo. Musím běžet! Tak pa, a zase třeba zítra nebo někdy,“ poslala mu vzdušný polibek a zmizela.

Artur zůstal úplně omámený její krásou i aurou, kterou na něho působila a rozhodl se, že zítra se u ní zastaví a zkusí domluvit rande, ještě než odjede.

Ráno si obstaral nákupy, uklidil chatu a před obědem vzal za kliku od vrátek. Obešel sousedovic chatu a zarazil se. Vedle menšího bazénu ležela na dece krásná blondýna. Zíral na její dokonale opálené tělo. Její veliká kulatá prsa ho uchvátila a stejně tak hezky tvarovaný chomáček blond chloupků nad její kundičkou. O něco starší sestra Veroniky. „Jenže ta sestru neměla,“ opravil se.

Zaregistrovala pohyb, ale neudělala nic. Pohlédla na Artura, posadila se: „Nazdar, Arture, ty jdeš asi za Veronikou, viď. Ona musela odjet už ráno. Mám tě pozdravovat. Ale koukám, že z tebe začíná být veliký chlap. Vaši jsou pořád ještě na dovolené?“
Artur chvíli zaraženě na tu sexy dámu zíral, oči mu samy bloudily k jejím pěkným těžkým prsům, pak se vzpamatoval a vypravil ze sebe: „Jo, vrací se někdy příští týden. Dobrý den. Vlastně nashle a pozdravte Veroniku,“ otočil se zmizel za rohem. Za sebou slyšel jen: „Pozdravuj vaše a ať dají vědět, kdy tady budou!“

Skoro přesně o rok později odhodil Artur batoh na stůl, vybalil si věci, zhltnul něco k jídlu a rozkošnicky se posadil na terase. Byl zase na chatě na týden sám. Vzal si do vlaku jen kolo a ten ruksak. Brigáda mu skončila, peníze dostal na ruku a cítil se jako král. Odtáhnul střechu bazénu, voda byla parádně teplá. Pak dostal nápad. Oblékl si plavky a zkusil vzít za kliku od vrátek k sousedům. Byla odemčená.
Popošel k rohu a zažil dejà vu. Na dece ležela na boku zády k němu ta starší kopie Veroniky z loňského roku a četla si. Opět úplně nahá a dokonale opálená. Chvilku si jí obdivně prohlížel a pak pozdravil.
„Dobrý den, nerad ruším, paní Svobodová, ale nebude tady teď někdy Veronika?“
Dáma se otočila.
„Jé, nazdar, Arture! Ne, Veronika není, ale má přijet někdy zítra a bude tady do neděle. Teda ty už jsi úplně dospělý chlap! Úplně jiný než vloni!“
A hned zasypala Artura lavinou otázek.
„Jsi tady sám? Máš nějaký program? Dáš si něco? Můžu nabídnout kafe nebo gin s tonikem nebo jen vodu se šťávou. Povídej, jak se máš? Co vaši? A vůbec. Ráda tě vidím. Jsem tu sama a nemám si moc s kým takhle v týdnu popovídat. Posaď se támhle,“ ukázala na stolek na malé terase, kde byla ještě lavička s polštáři a dvě skládací dřevěná křesílka.

Artur chvíli otálel, ale pak se rozhodl: „Tak jo, ten gin s tonikem zněl dobře, ale přinesu ho já.“
Chtěl se na Veroniku trochu vyptat, otočil se a za chvilku byl zpět s velkou lahví toniku, polovinou lahve ginu a s nerezovou miskou s ledem. „Citron nemám,“ usmál se na Veroničinu mámu, která byla stále ještě nahá a pokládala na stolek misku s křupkami a slanými tyčinkami.
„Citron a skleničky donesu a klidně si ty plavky sundej, na sluníčku je vedro a můžeme si pak zaplavat, já stejně plavu bez nich.“

Artura její nenucenost lehce šokovala, ale vzpomněl si, že před léty se paní Svobodová opalovala s jeho mámou nahá také. S trochou váhání tedy vystavil slunci svůj hustě ochlupený klín.
„Doufám, že si ho nespálím,“ zasmál se, rozlil do skleniček trochu ginu, přidal led, plátky citronu a zalil tonikem.
Za chvíli už mu na nahotě paní Svobodové nepřišlo být nic divného. Klábosili, Artur převážně odpovídal, ale zjistil, že Veronice a její mámě zbyl pěkný byt i pěkná chata výměnou za minimální příspěvky, což zpracovali právníci a soud akceptoval. Posmutněle konstatovala, že s penězi tak tak vyjdou a že kdyby Verča nechodila na brigády, tak by byly v mínusu.
„Ale školu zatím zvládá v pohodě. Akorát, že té zábavy si chudák holka moc neužije. Kdybys věděl, jak je mi jí líto a jak je báječná,“ povzdychla si, ale pak zvesela pozvedla sklenku: „Ale víš, co Arture? Jdeme do vody, tady je vedro a když už tady takhle sedíme, tak já jsem Dana. To „paní Svobodová“ mi sem vůbec nejde.“
„Dana je holka, co mi právě dala kopačky. Byla fajn,“ zubil se Artur.

Dopili, Dana se zvedla zamířila ke schůdkům do bazénu. Artur ji následoval a při pohledu na její postavu a pěkně kulatý, lehce vystouplý zadeček ucítil ve svém klacku mírné napětí. Dana se otočila a pomalu sestupovala do vody. Nemohla si nevšimnout, že z Arturova červíka se stala pěkná klobása, i když visela dolů. Mrka na něj se slovy: „Že by tě tady něco vzrušovalo?“ zasmála se.
Ovšem samotnou ji ten pohled také upoutal a příjemně jí zavibrovalo v podbřišku. Nedala na sobě nic znát a došlápla na dno, aniž pustila schůdky.
David nechtěl ztratit glanc, rozhlédl se kolem a konstatoval: „Nikoho kromě vás, vlastně tebe, tady nevidím, takže nejspíš to bude tou tvou parádní figurou, ale nic tím nemyslím,“ zasmál se. „To by se ani nehodilo. Veronika říkala, že jsi jí měla v devatenácti a mně je stejně jako jí. Na Vánoce mi bude devatenáct.“
„Jdi ty lichotníku! Radši sem už skoč a jdeme plavat!“ ještě hodila okem po té pěkně velké klobáse a odplavala.

Artur skočil do bazénu po hlavě proplul u dna pod Danou a vynořil se na protější straně desetimetrového bazénku. Otřásl se.
„Brrr, to je ale ledárna, teď bylo týden hnusně a zima, pojď jdeme do našeho. Tady je takováhle zima,“ zasmál se a ukázal asi pěticentimetrovou délku mezi palcem a ukazováčkem.
„Hmm, vy ho vlastně máte na ty solární panely, viď, to jsme tam mohli jít rovnou. Tady je to fakt ledové. Dneska je první den teplo, jdeme k vám.“

Dana doplavala ke schůdkům, Artur za ní. Pozoroval ji, jak stoupá z vody. Věděla to, otočila se k němu se smíchem: „Líbí se ti dámská prdelka?“
Nedal se zaskočit.
„Komu by se takováhle nádherná nelíbila,“ rozesmál se a vyskočil zvesela za ní. Pochopil, že Dana je na pánské očumování zvyklá. „Vezmu ty lahve, ty vezmi skleničky a ty tyčinky. Něco tam máme také,“ popadl lahve a vyrazil s Danou v patách.

„Ještě si sedneme na sluníčko. Ta voda byl šok. Já nám ještě naleju jednu,“ okamžitě rozhodl Artur. Dana se posadila a Artur si teprve teď povšimnul, že nepatrný vějířek vrásek u očí je to jediné, co prozrazuje, že už jí možná třicet přeci jen bylo. Zblízka si prohlédl její pěkná prsa s malými bradavkami a zaběhl domů pro nějaké chroupání.

Vyhřívali se na sluníčku, povídali si, usrkávali gin s tonikem a Artur zvažoval, zda se může zeptat na zábavy s jeho rodiči. Nakonec se rozhodl pro: „Dano, můžu se na něco zeptat?“
„Ale jo, proč ne?“
„Vím, že s našima jste mívali občas docela sexy večírky. Máte je ještě i teď, když jsi sama? Doma se ptát nemůžu, naši nevědí, že já vím,“ nedělal žádné okolky.

Dana se v lehkém šoku zarazila. Nevěděla, co odpovědět. Bylo jí jasné, že Artur opravdu ví, jen netušila, co všechno ví.
„To je otázka, jak jsi na to přišel, proboha?“
„To by ses divila. Ale hlavně jsem před časem zaslechl naše, jak se bavili o cestě na chatu a táta se mámy ptal, jestli tady budeš a jestli tě pozve večer k nám jako tenkrát nebo jestli tě má pozvat on. Že už mu to docela chybí. Máma se tomu smála a navrhla, že tě můžou pozvat spolu, protože jí to taky chybí, i když jsi teď už sama,“ zpytavě na Danu pohlédl.

Chvíli přemýšlela, ale pak se rozhodnula nezapírat, protože Artur toho zřejmě věděl dost: „Hmm, naposled jsme se tady potkali s vašima před prázdninami, když tě to tak zajímá. A poprvé to bylo hodně dávno. To jste ještě byli malí. Vaši sem jezdívají dost často. Někdy dokonce i v zimě.“
„Já se tátovi vůbec nedivím. Máma pořád vypadá o dost líp než její kamarádky ze školy a tebe bych si spletl i s Veronikou. Klidně bych s ním měnil, ale nejde to kvůli mámě. To by bylo blbý,“ dloubnul si se smíchem Artur.
Ta představa ho docela příjemně vzrušila, cítil, jak se mu péro narovnalo.

„Koukám, že z tebe taky vyroste pěkné číslo. Kde vy mladí v sobě berete takové sebevědomí, že si dovolíte takové řeči,“ kroutila hlavou Dana a loupnula po Arturovi pohledem.
„To je z toho, že sedím vedle tak nádherné ženské a že jí nevadí bavit se o takových věcech. Jiná by třeba ječela, sebrala by se a utekla. Ty jsi ale supr,“ oceňoval Artur Danin přístup, když zjistil, že jí debata na tak citlivé téma zřejmě příliš nevadí.
„Ty by sis měl najít nějakou holku, aby tě tyhle řeči přešly,“ napomenula ho Dana.
„Jo, to rozhodně. Já před tím chodil s jednou, ale ta byla taková divná. S Danou, co mi dala kopačky, asi rok, a to bylo supr, jenže teď jí sbalil nějaký o pár let starší borec. To je holt život, ale svět se nezboří, že jo,“ zafilosofoval si Artur. „Dvakrát týdně tréning, o víkendech zápasy a ve zbývajících dnech rande s Danou. Trošku to bylo znát na vysvědčení,“ kysele se zatvářil Artur, ale pak dodal: „Ale jen jedna trojka, takže pořád ještě dobré.“

„Tonik je pryč a je ještě pořád na tom slunci horko. Jdeme do té vody?“ navrhla Dana.
„Jasně, je načase.“

Artur vyskočil z křesílka a teprve teď Dana mohla vidět, že jeho úd sice nikam netrčí, ale je pěkně nalitý ze všech těch řečí.
„Hmm, mládí nezapřeš,“ rozesmála se a ukázala na tu visící věc.
„Vedle tak krásné dámy by se to stalo každému normálnímu mužskému,“ nenechal se přivést do rozpaků Artur a vyrazil k bazénu.
Skočil do vody a pozoroval Danu, jak opatrně sestupuje po schodech dolů. Při pohledu na její kundičku ozdobenou blond čupřinkou cítil, že se mu jeho kamarád zpevnil.
Chvilku plavali a oba si libovali, že teplá voda je k nezaplacení. Asi po deseti bazénech se Artur zastavil, opřel se lokty o okraj bazénu počkal na Danu. Opřela se těsně vedle něho a dotkla se ho ramenem. Položil se na hladinu. Pohlédla na jeho pěkně veliký úd, ležící na jeho břiše. Ten pohled ji nečekaně vzrušil. Táhlo jí hlavou, zda má Artur nějaké úmysly nebo zda je mu prostě jedno, že ona vidí, jeho mírné vzrušení.

„Ten váš bazén je prostě super, občas jsme si tady zaplavali i s vašima.“
„A kdyby jen zaplavali,“ popíchnul ji Artur.
„Ale ty jsi! Proč o tom mluvíš, to se nehodí,“ zamračila se na něj Dana, ale její pohled opět sklouzl k Arturově chloubě.
Arturovi to neušlo a navíc si uvědomil, že její malé bradavky se pěkně nalily.
„Škoda, že sem táta nenechal dát protiproud, ale i takhle je to prima,“ konstatoval.
„To jo, ta voda je bezva,“ přitakala Dana a napodobila Artura. Opřela se jako on o okraj bazénu a nechala se vodou nadzdvihnout. David obdivně pozoroval její ňadra, teď už s pěknými špuntíky a jeho pohled sklouznul k blond čupřince. Přes veškerou snahu cítil, že se mu jeho klacek začíná zvedat.

„Tedy Arture, co ten tvůj tady?“ ťuknula kolenem do jeho nohy, ale bylo jasné, co tím myslí.
Artur spustil nohy ke dnu, obrátil se bokem k Daně, ťuknul ukazováčkem do její bradavky a kontroval: „Tohle taky není z ledové vody,“ zasmál se a než se stihla vzpamatovat, dodal: „Jsou takhle obě nádherné,“ a v žertu vzal jednu bradavku do svých rtů.
„Počkej, neblázni, Arťo,“ také se postavila a Artura lehce odstrčila.
„Bylo to moc nepříjemné?“ starostlivě se zeptal.
„To ne, ale nehodí se to. Vždyť bych mohla být tvoje máma,“ mračila se na něj a snažila se ho rukou udržovat na distnac.
„Ale nejsi,“ zkusil si ji přitáhnout kolem pasu jednou rukou a druhou podebral její ňadro, které bylo těsně pod hladinou a zkusil znovu vzít bradavku do svých rtů.

„Počkej, co to děláš,“ protestovala Dana, ale začala cítit nezvladatelné vzrušení. „Ty ses zbláznil, ty to vážně chceš?“
Věděla, že to je zbytečná otázka a že rozhodně přijde kladná odpověď, kterou ale chtěla slyšet. „Nech si to pro nějaké mladé kamarádky,“ ještě zkusila zaprotestovat, ale na svém břiše ucítila tlak jeho tvrdého kopí, jak si ji k sobě pevněji přitáhl.

Artur už její bradavku něžně tahal svými rty. Nedokázala se ovládnout a utekl jí vzrušený vzdech. Cítil, že její odpor zmizel. Najednou sama nadzdvihla své druhé ňadro a nabídla mu je: „Ještě tohle taky, prosím,“ zašeptala.
Podíval se jí do očí a viděl v nich směs nezměrného vzrušení i obav z toho, co právě provádí.
„Neboj, jsi úžasná,“ zašeptal a vsál do svých rtů druhé ňadro. To první začal pevně svírat a mnout. Ve vodě bylo nádherně hladké a doteky jeho rukou se jí zdály být jako balzám. Chvilku ho vzrušeně pozorovala. Uvědomila si, že něco takového potřebovala.
Nahmatala jeho kůl, pevně ho stiskla, postavila se na špičky a zatlačila ho mezi svá stehna.

Artur se trochu prohnul a okamžitě několikrát projel po ústí její kundičky sem a tam. Její hlasité vzdechy ho ještě víc vybudily. Uchopil ji za pevný kulatý zadeček, zvedl ji a když kolem něho obtočila své nohy, pomalu ji začal spouštět níž. Stačilo jí jenom se malinko zavrtět a vzápětí už cítila, jak do jejího těla vniká jeho pevný oštěp. Ucítila ho až úplně na konci. Opřela svá předloktí o jeho ramena a sepjala ruce na jeho šíji. Dívala se mu do očí a pomáhala se nadlehčovat a zase klesat. Sledovala dokořán otevřenýma očima, jak se mění výraz jeho tváře. Vzrušovalo ji, když viděla, jak si ten mladinký hoch jejich milování vychutnává.

„Počkej, ještě takhle,“ navrhla mu, postavila se, uchopila jeho tvrdý pyj a začala jím tlačit na svůj poštěváček.
„Ty jsi šílená! Ty tvoje prsty mě zničí,“ šeptal, protože Dana si svou rukou vychutnávala klouzavý pohyb jeho chlouby.
„Jo, neboj, já takhle taky budu rychle,“ šeptala mu do tváře.
Ještě chvilku si oba tu nádheru vychutnávali, ale pak Arturovi začaly tuhnout rysy: „Dani, tohle už nevydržím, můžu dovnitř?“
„Radši ne, teď o prázdninách nic neberu, ale ještě chvilinku vydrž!“
„Jo! Dělám, co můžu,“ zpomalil své pohyby, ale viděl, že Dana už je v tom s ním.
„Ještě trošinku, prosím,“ zašeptala a pak jen vydechla: „Ježíši, ježíši, jo, už!“
Její tělo povolilo a sesunulo se mu do náručí. Ještě ale stihla pevně uchopit jeho žalud do dlaně a pobídla ho: „Stříkej, ať to cítím! Pojď už!“
Artur se uvolnil a Dana ve své ruce ucítila nádherné záškuby jeho nástroje. Když dozněl poslední, nechala ruku vyplout na hladinu a sledovala jeho sperma, jak se začíná rozpouštět ve vodě.

Se šťastným smíchem se na něho podívala a zbytek té slizké hmoty mu plácnula na záda.
„Byla to nádhera! Moc děkuju, ale teď si dáme ještě dvacet bazénů. Odrazila se od stěny a vyrazila. Plaval za ní se slovy: „Byla jsi báječná a děkuju moc já!“

Po chvilce vylezli z bazénu a usadili se u stolku a spokojeně oddychovali.
„Bylo to nádherně překvapivé odpoledne, Arťo. Můžu tě pozvat na večeři? Ale skoro nic tam nemám, na nákupy pojedeme zítra s Veronikou. Tedy jestli dorazí. Snad něco vymyslím.“
„Prima, moc rád. Den ještě nekončí. Gin už ale nemám, vzal bych aspoň colu a trochu rumu, ať nesedíme nasucho, nebo zajedu na kole do Penny.“
„Hmm, mohlo by se to hodit. Třeba den opravdu ještě nekončí,“ významně se na něho usmála.