Chata 03

Když se Artur se ráno probudil, bylo asi osm. Nasnídal se, vyšel na malou terasu, kochal se hřejivými paprsky slunce a pohledem na modrou oblohu. Rozhodl se, že si chvíli zaplave, pak poseče trávník a dojede si nakoupit. Na oběd hodlal zajít do hospody vzdálené asi kilometr. „No a pak se zastavím vedle, jestli už náhodou nepřijela Veronika.“ Plán na první část dne byl hotový.

Napřed ještě pokropil rajčata, utrhl čtyři, která začala hezky červenat, sezobal pár malin, zaplaval si, posekal trávník, nasypal vše postupně do kompostéru, s batohem dojel na kole na nákup a usoudil, že v tom horku by si mohl zaplavat ještě jednou.

Plaval asi dvacátý bazén, když ho vyrušil stín, který zahlédl koutkem oka na kraji bazénu. Zastavil se a překvapeně pohlédl Veronice do tváře.
„Nazdar, Verčo! Kde se tady bereš? Máma říkala, že dorazíš až někdy během dne,“ udiveně, ale s potěšením se na ní podíval. „Nechceš si taky zaplavat?“
„Ne díky, nemám plavky,“ chladně odvětila.
„To přeci nevadí, já taky ne,“ snažil se být lehce aktivní Artur.
„Bez plavek si sem pozvi mojí mámu, beztak si s ní rozumíš.“

Artur zpozorněl. Něco nebylo v pořádku.
„Tvoje máma je fajn, včera jsme trošku pokecali. Byl jsem se po tobě poptat, ale byla tam jen ona. Chtěla jít do bazénu, ale máte ledovou vodu, tak jsme šli sem. Vždyť byla týden zima a lilo a tady je to vyhřívané. Co je na tom tak zle?“
„Aha, takže vy jste si tady zaplavali, ale kdo pak k nám dones tu kolu a lahev rumu, co je skoro celá vypitá? Máma si sušila přes noc šaty, ale nikde ani kousek spodního prádla. Kde si je asi umočila? Já jí v půl deváté ještě našla v posteli a nikde nic. Všechno bylo jinak než normálně. Stačilo mi jen se jí zeptat a hned řekla, že ses tam zastavil, byla úplně rozhozená. Je mi všechno jasný, ty mi nemusíš říkat nic. Já na ní poznám, o co jde. Byla jako vyměněná. Jen by ses měl stydět blbnout hlavu o tolik starší ženské. Navíc je to moje máma. Jo, chápu, že je hezká a že vy kluci nebo chlapi se snažíte zblbnout každou ženskou, ale u mojí mámy to není fér. Ona nemá žádného pořádného mužského, je fixovaná tady na tu chatu a asi taky trochu na tvé rodiče. Snad si pamatuješ, co jsem ti vloni řekla, ne? A ty provedeš tohle. Normálně se s ní vyspíš, aby sis udělal někde čárku a pak se na ni vykašleš a budeš dělat, jako že nic, jo? Je mi z tebe na nic. Já si fakt myslela, že jsi prima kluk, ale teď vidím, že jsi stejnej, jako většina ostatních.“
Veronika se nakvašeně otočila a odcházela.
„Verčo, počkej, není všechno, jak si myslíš a teď křivdíš svojí mámě a trošku i mně. Já šel za tebou, těšil jsem se, že tě tady třeba po roce zase potkám, ale když mě vyslechneš, třeba to pochopíš,“ volal Artur z bazénu. Cítil, že lézt z vody nahý se v tuhle chvíli neslušelo.
„Já nevím, co bych tady měla ještě dalšího chápat. Mně je to jasný,“ prohodila Veronika a zmizela v zahradních vrátkách k jejich chatě.

Artur se posadil na kraj bazénu a přemýšlel, co s tím. Veronika byla od malička ta nejlepší kamarádka, kterou kdy měl. Vloni byla báječná a měl pocit, že se do ní za to jedno odpoledne dokázal zamilovat, ale s někým přeci chodila, tak to rychle pustil z hlavy.
Z jejího výstupu mu bylo jasné, že ji zřejmě zklamal a že tedy nějaké šance u ní rozhodně měl. Jinak by mu nebyla došla všechno takhle teatrálně oznámit, i když vždycky byla přímočará a nikdy si nic nevymýšlela ani si na nic nehrála. Také se snažil být takový.
„Vidíš, vole, co může jedno hezké odpoledne nebo i večer udělat za průser, když se po sobě pečlivě nezametou stopy. Co oči nevidí, to srdce nebolí. To v každém případě pořád platí. Pěkně jsi to posral a Dana taky. Kdo ví, jestli nezůstaly fleky na posteli nebo na těch polštářích venku. Nějaké asi jo, jinak by Veronika takhle nevyváděla. Rozhodně ne kvůli flašce rumu. Navíc nedopité.“

Nakonec se rozhodl, že po obědě k sousedkám zajde a rozhodně všechno Veronice řekne tak, jak to bylo.
„Žádné zapírání a Dana nebude zapírat taky. Bude to lepší, než ze sebe udělat úplného idiota a zapírat, když je to asi stejně provalené. Koneckonců, možná to přiznala už i Dana. Svět se nezboří a Veronika se s tím srovná. Nikdo nikomu neublížil, tak co,“ utvrdil se ve svém přesvědčení. V koutku duše ale hlodal červík, že u Veroniky třeba šanci měl, že jí třeba na něm trochu záleželo, ale že to je teď asi ztracené. To by ho mrzelo.

Kolem druhé se vypravil vedle. Okamžitě vycítil napjatou atmosféru. Zkusil zvesela popřát dobrý den, ale Veronika neodpověděla a Dana jen tak nějak posmutněle zahlásila: „Ahoj, Arture,“ a dál nic. Jen rozpačitý pohled.
„Koukám, že je mrazivá nálada, dámy, takže je třeba s tím něco udělat. Nakoupil jsem kuřecí maso na grilování a další věci k tomu, už jsem to i naložil do oleje, jogurtu a koření, brikety mám, tak zkrátka v pět u mne. Do té doby se přestaňte mračit. Omluvy se nepřijímají, protože nehodlám to maso vyhodit a nikdo jiný nepřipadá do úvahy.“

„Klidně si to snězte sami s mámou, já nejdu,“ uraženě zareagovala Veronika.
„Verčo, nebuď pitomá. Vždycky jsi byla bezva a vždycky jsme se my dva na všem domluvili a na nic jsme si nehráli. To, že se něco stalo, neznamená, že nejsi ta nejbezvadnější holka, se kterou jsem se kdy kamarádil. Svět se kvůli tomu nezastaví. Pojďme si to třeba vyříkat, ale všichni a až trochu opadnou emoce. Počítat do deseti asi nebude stačit, tak počítej do tisíce, snad to pomůže a přijďte obě. Přeci se nebudeme na sebe všichni mračit až do konce života. Ten bazén s teplou vodou je tady pro vás taky, ten váš je asi pořád ještě studený. Tak v pět, holky!“

Dana trochu ožila.
„Snad to nějak uděláme, uvidíme,“ vyloudila rozpačitý úsměv.
Veronika se tvářila dál jako bubák.
Artur věřil, že Dana ji přemluví, a že nakonec přijdou obě. Otočil se a pomalu odcházel.

Strávil odpoledne přípravami. Hodlal na obě ženy udělat co nejlepší dojem. Ugrilovat kuře se naučil dávno. Koupil ale i hermelín a zeleninu, všechno nakrájel. Rozhodl se ugrilovat jako předkrm nejen sýr zabalený do alobalu, ale pak i papriku, kousek cukety a lilku, koupil gin i tonic a k tomu kolu a rum, aby bylo na výběr. Od Dany věděl, že nepohrdne studenou plzní, takže koupil i pár plechovek. Ve velké lednici bylo místa dost, připravil i zásobu ledu pro případ, že by se vztahy zlepšily.

Obě dorazily téměř až v půl šesté. Dana se omlouvala: „Jdeme hrozně pozdě, snad nám to promineš, ale přemluvit Verču, když si vezme něco do hlavy, je skoro neřešitelný problém.“
Veronika po mámě loupla pohledem, ale nahlas konstatovala: „Máma mě přesvědčila, že by to kuře v tomhle počasí nevydrželo a že ona doma nic k jídlu nemá, protože nakoupit pojedeme až zítra. Dneska to nešlo. Jinak bych sem nešla, abys věděl,“ zamračila se na Artura.
Pochopil, že jídlo asi nebude to jediné, ale že Veronika se snaží držet nastolenou linii. Zřejmě jí Dana leccos vysvětlila.
Zatím po tom nehodlal pátrat, takže obě přivítal: „Holky, jste obě báječné! Snad vám teď oběma takhle můžu říkat. Moc díky, že jste přišly, ono by to asi opravdu dlouho nevydrželo a abych si tady do konce týdne denně sám griloval kuře, no to by mě fláknulo. Je pěkně teplo, takže chlazená plzeň, tonik, cola, voda nebo něco míchaného? Ale k tomu mám jen rum a gin. Pak zapálím oheň.“

„Tak jestli máš tu plzeň, tak tu bych si dala. A pak ti na všechno přispěju.“
„Na to zapomeň, jsem při penězích z brigády a naši mi tady nechali dost. A ty, Verčo?“
Přeměřila si ho chladným pohledem, ale pak se rozhodla pro colu s rumem. „Snad to tady s tím rumem nějak přežiju.“

Za okamžik už bylo všechno na stole, Artur nastartoval zapalovač briket v grilu a aby byl neutrální, ponechal si gin s tonikem.
„Snad nebude vadit, že k tomu nabídnu jen všelijakou zeleninu a dobrý chleba. Ještě byl vlažný, když jsem ho kupoval. A kdyby vám to nevadilo, holky, můžete mi s grilováním pomoct a se servírováním taky. Určitě budete šikovnější než já. Ještě děláš ty brigády ve fast foodech, Verčo?“
„Hmm, jo.“
„To víš, že se toho chopíme, Veronika je náramně šikovná,“ aktivně se zapojila Dana.
„Tak ať se nám to povede a ať je ten večer, co přijde, aspoň trochu fajn, a hlavně ať se na sebe nemračíme. Ono se dá všechno vysvětlit. Můžeme na to připít?“
„Určitě! My už jsme si s Veronikou skoro všechno řekly, tak ať už se na nás nemračíš, Veru! Můžeme?“ připojila se Dana.
Zamračená Veronika váhavě zvedla svůj pohár s cinkajícím ledem a zachmuřeně se připojila: „No tak jo,“ a Artura probodla ledovým pohledem.

Artur věděl, že ticho by bylo nejhorší, takže spustil lavinu své výmluvnosti o nákupu, o tom, co a jak by viděl ke grilování a ke konzumaci, že má i zmrzlinu a nejméně týden tady na chatě a že by bylo fajn, kdyby spolu něco podnikli společně a že ještě zase pojede na týden někam s kamarády a že je čeká maturita a že vůbec neví, na jakou školu by měl jít a co budou dělat ony a spoustu dalších věcí.
Dana mu občas skočila do řeči nějakým věcným dotazem a když nakonec donesl hromadu naloženého kuřecího, vypálil na Veroniku: „Verčo, na jakou školu bys nejradši šla? Pokud vím, tak na devítce jsi mívala skoro samé jedničky, tak snad to tak máš i na střední, ne?“

Její pohled už zdaleka nebyl tak odmítavý, když odpověděla.
„No, samý jedničky nemám, protože na školu nemám moc času, ale asi bych šla na ekonomku. Taky jsem uvažovala o chemii, ale nevím, kam bych pak šla. Tedy pokud mne vůbec někam vezmou. Ukaž, jak to maso vypadá,“ změnila téma.

O něco později už společně připravovali stůl a všem se sbíhaly sliny. Grilovaný hermelín s brusinkovou omáčkou měl úspěch, dali grilovat zeleninu i kuřecí.
„Já si k tomu dám pivo. Přinesu ti Dano ještě jedno? Včera jsme si tykali, abys věděla, Verčo. Co si dáš ty?“
„Jo, máma mi řekla všechno, ale taky si dám pivo. K jídlu je nejlepší,“ poprvé se na Artura dokázala usmát, protože viděla, že ho pivem překvapila.

„Abys věděl, u nás byla taková nálada, že jsme ani neobědvaly, takže si klidně dám ještě jeden kousek toho kuřete a ještě jeden ten chleba. Máš to super,“ spokojeně konstatovala Dana.
„Tak víš, co? Já taky a dej tam grilovat tu zeleninu a ještě mi řekni, cos měl na mysli tou zmrzlinou,“ už v dobré náladě vyzvídala Veronika.

Nakonec zlikvidovali všechno, co Artur připravil a asi o hodinu později u další sklenice míchaného nápoje přišla řada na zmrzlinu. Byla už pěkně dlouho úplná tma, když dámy celé rozesmáté zlikvidovaly celou lahev rumu a Artur půl lahve ginu. Velká láhev coly byla pryč také.
„Bylo to super, moc děkujeme, ale už jdeme domů, příště zveme my tebe, že jo, Veru?“ odhodlala se ukončit večer Dana.
„Klidně můžu jít sama a vy si tady buďte spolu, jestli chcete,“ provokovala Veronika, ale Artur se smíchem útok odrazil: „Mně to včera stačilo. Tedy nevím, jak Daně, ale já bych to nehrotil.“
Potom zvážněl.
„Byl bych happy, kdybyste třeba zítra odpoledne přišly na kafe a na koupání a klidně můžeme zase něco ugrilovat. Dopoledne se projedu na kole, abych taky něco potrénoval. Tedy jestli se vám bude chtít. Co ty na to, Verčo?“
„Uvidíme. Jsem tady do neděle, třeba se ještě některý den zastavíme,“ neutrálně odpověděla, ale v jejím pohledu Artur viděl, že se zastaví nejspíš obě a rády.

Druhý den ráno doplnil zásoby a pak si dal poctivých padesát kilometrů na kole po okolních kopcích, na oběd se zase zastavil v hospodě a pak se nahatý rozvalil u bazénu s knihou. Byl zvědavý, jestli se některá z dam ozve.
Kolem třetí ho překvapila Veronika. Přišla jako duch a šplíchnula na něho sklenici ledové vody. Zařval a vyskočil. Nijak svou nahotu neskrýval. Čekal, co to s dámami provede. Od Dany věděl, že Veronika se také na chatě většinou opaluje v rouše Evině.

„Že se nestydíš, povalovat se tady takhle nahý,“ plísnila ho se smíchem Veronika.
„Tady plavky nejsou třeba. Tvoje máma říkala, že se taky většinou tam u vás opaluješ bez nich a ona je opálená jako cikánka taky úplně všude, jak jsem si všimnul, tak co. Vidět sem není odnikud. Máma jde taky?“ zeptal se Artur, když se pokládal zpátky na deku.
„Jo, za chvíli dorazí. Nebude to blbý, když tady budeme bez plavek?“ obávala se Veronika.
„S tvojí mámou ani nehnulo, když jsem tam včera nakouknul a byla bez nich. Je zvyklá. Dáš si zase tu kolu?“
„Copak máma. Ale já se bez plavek opaluju jenom tam u nás a letos jsem tady mockrát nebyla. Nerada bych se spálila. Jo a tu kolu bych si dala,“ s trochu plachým úsměvem odpověděla.
„OK, jdu pro ní. Zase s rumem? Hele, jestli je ti to blbý, tak si klidně vezmu plavky,“ Artur se zvedl a vyrazil dovnitř.

Vrátil se dvěma sklenicemi s cinkajícím ledem. Docela ho překvapilo, že Veronika ležela na břiše nahá. Postavil před ní sklenici s brčkem a položil se vedle ní. „Fakt nejsi moc opálená, ale to já taky ne. Namažu ti záda? Mám tady něco s faktorem asi 20 nebo 30. Pak mě radši taky namaž.“
„Jo, to můžeš. Máma se skoro nemaže. Vlastně leda jen na začátku sezóny.“

Artur došel pro opalovací krém, vymáčknul Veronice trochu na ramena a jemně roztíral po celých zádech.
„Prdelku máš sice nádhernou, ale dost bílou. Můžu taky?“
„Hm, nech toho, těch řečí, myslím, ale můžeš,“ ozvalo se.

Opatrně emulzi roztíral po obou hezky klenutých, pevných půlkách a pokračoval na stehna. Zálibně ty tvary pozoroval, ovšem uvědomil si, že ten fascinující pohled ho příjemně vzrušil. Když byl hotov, zeptal se: „Můžeš ty mě? Trochu mě už pálí ramena.“
„Hm, no jo, tak se tady natáhni,“ Veronika se zvedla do kleku a natáhnula se po tubě, kterou jí Artur podal.
Koutkem oka zaregistrovala jeho mírné vzrušení. Artur se položil. V hlavě mu rezonovala její nádherná ňadra. Určitě je neměla menší než Dana, ale vypadala neskutečně pevně. Věděl, že silikony to nejsou, a to ho úplně vyvedlo z míry.

„To tě můj zadek tak vzrušil?“ neovládla Veronika svou zvědavost.
„No, je krásně kulatý a pevný a nejen ten,“ zahuhlal Artur do deky, protože si čelo opíral o složená předloktí. „Prostě ty celá. Určitě ti už spousta kluků řekla, že jsi kočka nebo že báječně vypadáš, ne? S mámou jste obě neuvěřitelný.“
„Ty jsi pitomej. Nikdo mi to neříká.“
„A co ten kluk, co s ním chodíš?“
„Neměla jsem na něj tolik času, kolik si představoval. Už s ním nechodím.“
„Tak chodíš s jiným, ne?“
„Co je ti po tom? Ale když to chceš vědět, tak teď nechodím s nikým. Zadek máš taky červenej,“ konstatovala, když roztírala krém po Arturových půlkách.
„Hm, včera mě nenapadlo se namazat.“

„To vám s mámou na namazání nezbyl čas, jo?“ neodpustila si Veronika jízlivou poznámku.
„Popravdě… vůbec mě to nenapadlo. Ale času bylo dost.“
„Stálo ti to za to? Vždyť je pro tebe stará. Nebo ty jsi na starší? Máš úchylku, jo?“
„Veru, nebuď zlá. Tvoje máma byla včera hrozně príma a prostě se to stalo. Vrátit to nejde a ani nechci. Vždyť ona má stejně boží, štíhlou postavu, jako ty. Myslím, že jí bylo moc hezky. Vypadá jako tvoje o něco málo starší sestra. Obě jste nádherné. Mysli si, co chceš, ale já se fakt od loňska těšil, že tě tady třeba zase potkám. Nelžu. Máš bezva mámu a víš, jak to myslím. Prostě bezva. Byl bych rád, abys vzala na vědomí, že to fakt nebylo o nějakém zářezu na pažbě, jak ses do mne pustila. Ona o tobě mluvila taky moc hezky. Mockrát. A úchylku na starší nemám. Chodil jsem rok s jednou holkou, jmenovala se Dana a teď mi o prázdninách dala kopačky. Jen abys věděla.“
„Stejně jsi pitomej. Proč zrovna mojí mámu?“
Artur se otočil a pohlédl na Veroniku.
„Když se v tom budeme šťourat, tak to nikam nepovede. Ale třeba protože jsi jí hrozně moc podobná. Tebe si pamatuju jako tu nejvíc bezva holku. Trochu střelenou, ale tak nějak krásně. Vždycky jsem chtěl být tak trochu jako ty. Vždycky jsi mi připadala být ta nejhezčí a nejvíc bezva, jenže tenkrát jsem se styděl ti to říct. Vloni na to nebylo moc času a teď to vyznívá blbě. Já vím. Ale aspoň jsem to řekl. A to jsem tě nikdy neviděl takhle,“ přihlouple se uculil. „Jestli to chceš slyšet, tak jsi ještě mnohem hezčí, než bych si byl dokázal kdy představit,“ trochu nervózně se snažil zasmát, ale nebyl si jistý, jestli nepřestřelil. Nechtěl jí znovu naštvat.
„Už jsem řekla, že jsi pitomej a nečum tak na mě,“ stydlivě se na něho usmála a pro jistotu se položila na břicho kousek od něho.

„Abys věděla, tak já tě chápu. Na tvým místě bych taky byl naštvanej. Asi mám něco v genech po našich. Jak jsi mi vloni říkala, tak já slyšel bavit se naše. Táta se těšil sem, kvůli tvojí mámě a máma zase litovala, že tvůj táta už tady nikdy nebude, když se odstěhoval někam do Brna, nebo kam. Zdědil jsem po tátovi úchylku na ženskou část vaší rodiny. Dá se to takhle chápat? Co myslíš?“ otočil k ní hlavu a tiše se zasmál.
„Kolikrát ti mám ještě říct, že jsi úplně pitomej,“ pootočila k němu hlavu, ale viděl, že v jejích očích probleskly plamínky.

„Já myslím, že ji mám, ale za chvíli si půjdeme zaplavat.“
„Co máš?“ chtěla slyšet Veronika.
„Úchylku na ženskou část vaší rodiny,“ s úsměvem jí pohlédl do očí.
„Radši už nic neříkej, za chvíli asi dorazí máma. Už tady měla být. Já se teď opaluju, tak nemůžu mluvit,“ otočila od něho hlavu na druhou stranu.
Uvnitř cítila náramně příjemný pocit. Artur byl vlastně nakonec docela fajn, i když úplně pitomej. „Kdo ví, co by bylo, kdybych tady byla předevčírem já a ne máma,“ pomyslela si s trochou smutku.
Zavřela oči a zkoušela si představit, co tady asi prováděli. Vlastně to ani tak nepříjemná představa nebyla.

O pár minut později se objevila Dana.
„Vida! Tak snad už je to lepší,“ spokojeně konstatovala.
Sundala si propínací krátké šaty, natáhla pěnovou podložku, sundala si i plavky a lehla si z druhé strany vedle Artura. Artur zcela nepokrytě pozoroval její vnady. Věděla to a ponechala jeho očím dost času. Skoro se mu zdálo, že malinko zapózovala, napřímila se, protáhla, malinko se zaklonila, aby se Artur mohl pokochat štěrbinkou její kundičky, která takhle byla mnohem delší.
Veronika měla pořád ještě hlavu otočenou na druhou stranu.

Pohled na Danu ho vzrušil. Vybavil si naprosto přesně, jak tu štěrbinku lízal a jak ho postříkala. Raději se rychle zvednul se slovy: „Jdu ještě pro tři další koly nebo radši toniky?“
Shodli se na toniku.
Za pár minut byl Artur zpátky. Posadil se před obě krásné ženy, ležící na břiše a podal jim vysoké sklenice. Zvedly se a usadily každá z jedné Arturovy strany a on pronesl přípitek: „Na ty dvě nejkrásnější dámy, co znám, a hlavně na to, aby se na mne už nikdy žádná z nich nezlobila!“
„Na okouzlujícího hostitele, co říkáš Verčo?“ kontrovala Dana.
„Ale, jo, tak jo, ale už žádné lichotky,“ s odzbrojujícím úsměvem si ťukla napřed s Arturem a pak i s mámou. Pak ještě věnovala jeden pohled Arturovi: „A ty se zklidni, nic nebude, aby sis myslel, že zase zblbneš mojí mámu,“ mrkla na jeho polostojícího kamaráda.

„Ani by mě nenapadlo! Ale dneska jsem pro změnu koupil na grilování klobásky. Nevím, co byste si daly zítra, dámy?“
„Klobásky stačí, já musím zítra na skok do Prahy k zubaři, tak něco k večeru přivezu. Až tohle dopijeme, můžeme si zaplavat. Tak snad už bude všechno v pohodě a nebudeme si tam překážet,“ spokojeně konstatovala Dana.

Artur se v přítomnosti obou nádherných žen cítil báječně a přemýšlel, co asi bude dál. Veroničina dokonale pružná postava s nádhernými prsy a kundičkou bez jediného chloupku a téměř stejně dokonalá postava s již prozkoumanými zákoutími, jíž disponovala Dana, nedovolovaly jeho ocasu scvrknout se do minimálního rozměru.
Daně bylo jasné, že v přítomnosti Veroniky musí na nějaké hrátky zapomenout. Mrzelo jí to. Při pohledu na Arturova ptáka cítila v podbřišku příjemné mrazení.
Veronika občas pohledem zabrousila k Arturově pěkně vyvedenému náčiní a v duchu začala závidět své matce. Jakékoliv projevy zájmu si však zakázala. Zejména v přítomnosti své matky.

Večerní grilování proběhlo v úplné pohodě. Artur jen při rozchodu oznámil, že ráno si dá zase na kole svou padesátku, ale že pozítří by si mohli udělat menší výlet na kolech společně: „Jedno kolo tam máte a máma tady má taky svoje. Já je zítra zkontroluju a nafouknu. No a ty, Verčo, přijď po obědě a Dano, ty přijď, až dorazíš z Prahy.“

„Budu tady před pátou a zítra přijdeš na večeři ty k nám. Platí?“ mrkla na něho Dana.