Chata 08

V neděli ráno zažil Artur milé probuzení. Postel malinko zavrzala a s překvapením na sobě ucítil docela tíhu. Podařilo se mu pootočit na záda, otevřel oči a teprve teď mu došlo, že tou tíhou byla Veronika. Seděla na něm obkročmo jen v tričku a kalhotkách. Nevěřícně na ni zíral a pak rukama zajel pod její bavlněné tričko a pohladil ji po zádech. Její pevná ňadra se nádherně rýsovala. Přesněji jejich třešničky. Lehce se nadzdvihla do kleku a posunula se blíže k jeho hlavě. Jeho pohled ulpěl na bavlněných kalhotkách, pod nimiž se malinko rýsovala prohlubeň její čárečky.

V očích jí probleskovaly plamínky.
„Včera jsme spolu třikrát úplně zničili mojí mámu. Stejně jako předevčírem vy s ní mě. Chodíme tady skoro pořád skoro nazí a přál sis přivonět k mým kalhotkám. Pamatuješ? Včera jsi mi to asi třikrát šeptal, ale byli jsme docela namazaní a mluvil jsi o tom už před tím. Jsi děsivý úchyl, abys věděl. Tyhle jsem měla včera na kole a vzala jsem si je kvůli tobě ještě i na spaní. Bude to pěkná hrůza, ve sprše jsem ještě nebyla, ale chtěl jsi to tak.“

Posunul si jí ještě kousek blíž, nos přitiskl do obtištěného žlábku a nasál. Pak ještě jednou a ještě.
„To mi občas udělala ta Dana, když mě chtěla provokovat. Podívej, jak mi už teď trčí, a to jsem jí ještě ani neochutnal.“
„Bude hnusná,“ rozpačitě se smála Veronika, ale když jí kalhotky odhrnul do strany, probíhaly jí vlny neobvyklého vzrušení.
Zjistila, že s Arturem se jí to stávalo v okamžicích, kdy viděla, že ho vzrušila do té nejvyšší míry. Přála si ho vzrušovat co nejčastěji. To s těmi dvěma předchozími kluky vůbec nezažila.
Nemohla se dočkat okamžiku, až se jí dotkne svým mlsným jazykem. Uvědomila si, že vědomí, že není umytá, ji svým způsobem také vzrušilo.
Než přišla k Arturovi, zajela si do ní prstem. Byla po ránu, a hlavně po včerejší noci, taková trochu mazlavá a slepená. Přičichla k prstu a pomyslela si: „Kriste pane, to je děs! Ale chtěl to, má to mít. Chlapi jsou asi úchylové nejspíš všichni.“

Teď zachytila Arturův divoký pohled poté, když do ní vniknul jazykem a přejel odzadu až k poštěváčku.
„Krásně voníš a chutnáš, ale tomu ty asi nemůžeš rozumět,“ usmál se a začal její studánku pilně opracovávat. Přidal i prsty a za chvíli už cítila, že orgasmus není daleko.
Potvrdila to i Arturova slova, která polohlasně vykřikoval.
„Ty jsi tak nádherně mokrá! Pojď chci jich ještě víc, těch šťáviček. Budeš mít ty kalhotky taky úplně mokrý, ale to nevadí. Chci, aby byly mokrý ještě víc!“
Přitáhla si k sobě jeho hlavu a tlačila si ji zespodu k mokvající kundičce. Za pár okamžiků cítila, že se s ní obrací svět. Věděla, že ty stahy byly tak silné, že určitě zase vystříkla. Artur nepřestával, unikly jí tlumené výkřiky. Tohle nechtěla, ale to dráždění zespodu bylo nad její síly. Nešlo to zadržet. Pohlédla dolů. Měl úplně mokrou tvář a na polštáři byla pěkně veliká skvrna. Polila jí hrůza, ale převládalo neobyčejně silné vzrušení. Toužebně si přála, aby to pokračovalo.

Artur jakoby to vycítil. Bleskově si ji otočil pod sebe. Viděla, že má tričko až k ramenům mokré. Spal bez kalhot. Nenamáhal se se sundáváním jejích kalhotek. Jeho nesmírně tvrdý kůl si do ní našel cestu sám. Chvíli přirážel jako zběsilý, z očí mu sálal chtíč, ale Veronika cítila to samé, chtěla, aby do ní pořádně bušil. Na okamžik zastavil, vyhrnul jí tričko a kochal se jejími plnými, pevnými ňadry. Přišpendlil jí ruce k polštáři a začal znovu přirážet: „Jsou nádherný, jak se takhle houpou,“ zašeptal.
„Jsem hrozná, že jsem tě takhle zmáčela,“ děsila se Veronika a slova ze sebe vyrážela s každým jeho přírazem, ale pak se přizpůsobila jeho rytmu a vychutnávala si hluboké pohyby jeho ocasu. Zjistila, že nemožnost se bránit, ji vzrušila ještě o poznání víc. Přestalo jí vadit, že byl tak zmáčený. Po chvilce pustil její ruce. Opřel se jí o ňadra a mírně je začal drtit.
„Ty třešinky jsou neuvěřitelný a tamto bylo neskutečný taky. Někdy to musíme zopakovat. Já byl v tu chvíli z toho úplně hotovej, jak jsi tekla. Málem jsem stříkal, ale zastavil jsem to. Teď už to ale zastavit nepůjde,“ vyrážel ze sebe a jeho přírazy nabraly na rychlosti a intenzitě. Veronika mu to oplácela stejnou měrou.
„Veru, pojď taky, ať jsme spolu!“
Ucítila v sobě záplavu jeho semene. Ocenila, že ještě pokračoval a jen o malou chvilku později se proti němu vzepjala s výkřikem: „Joooo, už!“
Zhroutil se na ni a zabořil svůj obličej pod její ucho. Oba prudce oddychovali. Teprve, když se jejich tep vrátil do nižších hodnot, Artur zašeptal. „To bylo to nejhezčí probuzení v mém životě. Byla jsi super, lásko.“

„Teda, byla to divočina, ale jsem hrozná! Musíme to tvoje tričko a polštář vyprat. Asi mi to trochu uteklo jako tuhle mámě. To jsem nechtěla. Tam u těch dveří to bylo něco jiného, tam to šlo ovládnout, ale nechtěla jsem nic ovládat, když jsi to tolik chtěl zkusit. Tady jsem to chtěla ovládnout, ale nešlo to. Já se tak strašně stydím.“
Po chvilce se smutnýma očima dodala: „Moc se zlobíš?“
„Říkal jsem, že jsi byla super! Já jsem strašně moc rád, že jsem tě dokázal přivést do stavu, že to nešlo ovládnout. Ale tuhle to bylo stejně úžasný, protože jsi se chtěla ke mně přidat.“
„My jsme oba tak strašní, to je děs běs,“ zasmála se Veronika, „ale musím do sprchy. Mám ty kalhotky úplně mokrý a teď ještě i zapatlaný od tebe.“
Vyskočila, dala Arturovi ještě letmý polibek a zmizela ve sprše, odkud volala: „Na snídani jdeme k nám a já pak v poledne pojedu.“

„Budu se na tebe moc těšit. Chtěl jsem tady být do čtvrtka, v sobotu máme s klukama vyrazit, ale co kdybych přijel třeba už v úterý nebo aspoň ve středu?“
„Budu v práci a taky se chci sejít s kámoškama, ale ve čtvrtek by to bylo fajn.“
„Zkus si třeba zase ty vymyslet nějakou šílenost. Něco, co by sis třeba skoro ani neodvážila představit, natož říct a to pak někdy zkusíme. S tebou bych chtěl zkusit úplně všechno.“
„Fakt jsi děsnej, ale třeba na něco takového přijdu,“ smála se Veronika a najednou si uvědomila, že jí takové perverzity nejen nevadí, ale že jí vzrušují. „Ale nesmíme to přehánět, Arťo!“ snažila se Artura trochu umravnit.

O půl hodiny později u snídaně Dana konstatovala: „Teda mládeži, přiznám se, že to, co jste se mnou včera provedli jsem nikdy nezažila.“
„Ani s našima?“ neváhal se zeptat Artur.
„Víš co, přiznávám, že to taky někdy bývá dost bláznivé, ale včera jste se na mne domluvili u bazénu, to jsem byla třikrát. Po večeři zase a pak na závěr v posteli jsem už fakt nemohla a prosila vás, ať už to skončí a bylo to snad pětkrát. Není fér takhle se domluvit. Lepší je, když z toho všichni něco mají. S Verčou jsi to včera snad nezkusil vůbec. Pěkně jsi ji ošidil.“

„Ale vy jste se smluvili zase na mne den před tím, takže jsme si kvit,“ smála se Veronika, ale pak zvážněla.
„Konec sladkých časů. Vy si tady ještě chvíli užívejte, já za chvíli jedu, zastavím se doma a ve tři už budu v práci. Pak už někdy za dva týdny bude škola, a to bude konec. Víkendy brigáda, v týdnu škola. Petr to nezvládnul a bojím se, že mi na tebe taky nezbyde moc času, Arťo, a že si najdeš jinou.“
„Dano, prosím tě, vysvětli jí, že zvládneme všechno. Já tedy pojedu ve středu a ve čtvrtek bych tě třeba vyzvednul z práce a můžeme se někde projít. Uvidíme. V sobotu máme jet s klukama někam, nevím kam, to budeme řešit v pátek. Na týden.“

Ještě chvíli si povídali, dali si kávu, a nakonec vše ukončila Veronika.
„Jdu si sbalit věci, najím se v práci. Mami, ty mi tady Artura moc nesváděj, aby pak nechtěl jenom tebe a na mě by mu už nezbyl čas, když mi vyjde chvilka volna.“
„Trošku ale může?“ zeptal se provokativně Artur.
„Trošku tedy jo, ale nepřehánějte to,“ zasmála se Veronika a odběhla si zabalit.

Ty necelé tři dny probíhaly v poklidu. Oba byli sexem přesyceni, ale malé dávky potěšení si dopřávali každý den.
Ve středu odpoledne se Artur přišel rozloučit. Skončilo to ještě krátkým pomilováním, po němž si Artur musel vyměnit kraťasy a zaprat fleky od svého semene na těch původních. „Dano, já se k tobě skoro ani nemůžu přiblížit, aby to neskončilo nějak takhle,“ hudral z koupelny.
„Takhle být napůl oblečení se mi vždycky strašně líbilo. Navíc jsme si nemuseli dávat bacha, jestli něco zapatláme,“ culila se spokojeně Dana.
„O víkendu se vrací naši a táta při odjezdu říkal, že možná napřed dorazí sem, protože já stejně budu někde s klukama. Bylo mi jasné, že se na tebe těší a máma přizvukovala, takže je mi jasné, že jí ty vaše trojky taky moc baví. Tak si to hezky užijte. Snad zase bude hezky. Včera a dneska lilo. Nejradši bych nikam nejel a přidal se k vám. S Veronikou to přeci bylo báječné, nemám pravdu?“ chrlil ze sebe nesouvislé nápady.
„Hmmm, to bylo, ale je to hrozný, to nesmí nikdo vědět. Víš, co by to bylo za ostudu? Máma a dcera! Hele, teď mi to došlo. Ty by ses k nám přidal, až tu budou vaši? To by ti nevadilo, že Jiřina je tvoje máma? Ona tedy byla vždycky báječná experimentátorka a miluje zkoušet neobvyklé věci, ale incest? Tak to teda fakt nevím. Radši se o Veronice nezmíním a snad to nepraskne.“
„Vidíš, na to jsem vůbec nepomyslel, takže to je spíš otázka na ní a na Veroniku, ale když se takhle ptáš, tak jako ženská nemá chybu. To přeci sama víš nejlíp. Táta celý život říká, že to byla zdaleka nejhezčí holka široko daleko a na to, že je jí něco přes čtyřicet, vypadá pořád skvěle. V tom jste stejné, ale ty jsi o pár let mladší,“ trochu rozpačitě se snažil vybruslit ze situace Artur, ale chtěl, aby Dana pochopila, že on by asi problém neměl.

„Tedy, já zírám, Arťo. Ty nemáš snad vůbec žádné zábrany. Ale radši mi řekni, jestli nevíš, kdy vaši dorazí? Ale pro jistotu před nimi ani muk, že jsme spolu, víš co,“ strachovala se Dana.
„Myslím, že dorazí asi v pátek večer. Táta by to pochopil, kdyby věděl o nás dvou. Máma? To nevím, co by řekla na to, že jsme tady šukali jako veverky, jestli to tak můžu říct. Jasně, že s Veronikou chodím, o té mluvit budu, ale o tobě ani slovo. Neboj.“
„Jo, jako veverky, ale líbilo se nám to? Líbilo. Veronice hrozně moc, abys věděl. Tak co. Vylezlo z ní, že vůbec neměla ani potuchy o tom, že by ji mohlo vzrušovat, jak se miluje ona se svým klukem a někdo se na ní při tom dívá a stejně tak, jak se její kluk miluje s nějakou holkou a ona se dívá na něj, protože ho o to víc pak chce. No, a že ta holka jsem byla já, jí nakonec taky docela bralo. Ale vědět to nikdo nemusí. Akorát, že já už nejsem žádná malá veverka. Už jsem stará.“

„To už neříkej, prosím! Jsi nádherná a vím, že to o sobě víš. Nějakého toho mužského si najdi, ale hlavně, ať je fajn a není to nějaký sobecký hajzlík.“
„Jsi náš miláček, ale radši už běž, ať ti neujede vlak, já nikoho nepotřebuju,“ dodala s významným úsměvěm.