Čtvrté přiznání

Uplynulo dalších pár týdnů od jejich cesty do Lugana. Karolína hlídala svému Kájovi jeho dům za Prahou, protože musel někam na týden na jakési školení. Radek se u ní zastavil až v pátek, ale přijel hned po snídani. Dali si obligátní kávičku a otevřeli lahev bílého. Věděla, že přijede a přivítala ho v krátkých domácích šatech. Vysekl jí poklonu, protože měla báječnou náladu a podle toho také báječně vypadala.
„Ale jdi, ty. Už jsem stará a tyhle šaty tady mám u Karla na domácí práce a jsou také staré.“
„Vypadají báječně a když nemáš podprsenku, tak je to náramně sexy.“

Seděla v křesílku. Přistoupil k ní zezadu, naklonil se hluboko nad ní a pěkná ňadra zálibně potěžkal. Zakroužil palci kolem jejich hrotů. Věděl, že na to reaguje citlivě a ve svém očekávání se nezmýlil. Cítil, jak se rychle zpevnily. Zaklonila hlavu, aby ji mohl políbit. Trochu víc při tom ňadra stisknul. Přisála se k jeho rtům a zakloněná si podržela jeho hlavu oběma rukama.
Šaty se jí vyhrnuly do poloviny stehen. Jednu ruku natáhl, aby jedno její pěkné pevné stehno pohladil. Nechal po něm svůj prst klouzat až nahoru.

„Ty nemáš ani kalhotky, darebo jedna?“ užasle vydechl. „Ty bláho, to se mi hned začal stavět. No a ty chloupky jsou nějak jinak,“ poškádlil ji.
Vysmekla se z jeho objetí a zasmála se: „Ale no tak, nebuď zase takový sexyman! Mám je náhodou pěkně upravené.“
„No to víš, tohle doma nemám. Ta moje takhle doma nechodí. Podprdu i kalhotky má pořád, sundá si to, jen když jdeme spát a vždycky ji má pečlivě oholenou. Myslím, že si tě budu muset odnést do ložnice. Nebo zůstaneme tady?“
„Můžeme nahoru, je tam víc místa,“ koketně na něho pohlédla.
„Tedy jestli tady takhle chodíš, když tu Karlovi pomáháš, tak by musel být svatý, aby to s ním nic neudělalo.“
„Ale nech toho. Zase takový řeči.“

Stoupali po schodech do patra, byl jen o krůček za ní, jemně ji postrkoval nahoru a dlaní si vychutnával hebkou kůži jejího zadečku.
„Víš, kolikrát jsem si už vzpomněl na to tvoje povídání z Lugana? Třeba si dáme takovou koupel tady?“
„To byla jen moje další fantazie, abys věděl!“
„Ale byla tak báječně přesvědčivá,“ pochválil ji ve dveřích ložnice.

Otočila se k němu místo odpovědi a začala ho líbat. Jednou rukou mu šikovně rozepnula pásek, knoflíček u kalhot a hned na to byl dole i zip. Zkušeně vylovila jeho kamenného krasavce, spustila se na kolena a začala ho nedočkavě sát.
Opatrně se vyprostil z kalhot, rozepnul si košili a přetáhl ji přes hlavu. Karolína dělala svou práci báječně, ale zvedl ji a posunul k široké posteli.
Položil ji tak, aby nohama dosáhla na zem, povyhrnul šaty a přisál se pro změnu zase on k její pootevřené kundičce. Chvilku si oba tu hru vychutnávali.
Udělal pauzu, aby jí pomohl ze šatů a zeptal se: „Ta chloupková ozdoba ti moc sluší. To ty sama?“
„Jo dostala jsem přeci od Káji k narozeninám to elektrický holítko, tak jsem ho konečně vyzkoušela.“
„Taková škoda, chtěl jsem si s ním pohrát a zkusit, jak funguje.“
„Vždyť to přeci dělá nepořádek, to se musí někde ve vaně nebo ve sprše. A nemůžeš přece dělat všechno,“ vysvětlila mu to s okouzlujícím úsměvem.
„Takže ty sama, nebo ne?“
„Ty si nedáš pokoj viď? Nech toho a pojď radši ke mně.“

Nedal se dvakrát pobízet a příští půlhodinka přinesla jim oběma tu největší radost, na níž se oba tolik těšili. Po krátkém odpočinku se přesunuli na terasu, kde si udělali pohodu na sluníčku a klábosili o všem možném až do oběda, který měla Karolína předem skoro celý připravený.

Po obědě se natáhli na rohový gauč v obýváku a přitulili se k sobě. Po chvilce mazlení zajela jeho ruka pod vysoko vyhrnuté domácí šaty. Hladil jí sametově hebký zadeček a občas nechal vklouznout prst až k její štěrbince. Spodní prádlo si už nevzala. Bylo mu jasné, že druhé kolo je blízká realita. Neprotestovala, takže začal být odvážnější.

„Ty fakt chceš ještě jednou?“ zašeptala. „Dvakrát to přeci nedáváme, nenecháme si to na příště?“ věděla, že je to čistě řečnická otázka.
„Ty bys radši počkala týden nebo dva nebo až nám to zase spolu někdy vyjde? Podívej, jak se má ten můj už zase k světu,“ navigoval její ruku na své pěkné přiléhavé slipy, které těsně obepínaly velikou bouli. Věděl, že ji musela už pěknou chvíli cítit.
„Hmmm,“ uznale zavrněla.
„Dáme ty šatičky dolů?“
„A to tričko a slipy taky,“ doplnila a za okamžik už se k sobě přitiskli nazí.

„Počkej, tady je to úzké, ale uděláme to takhle,“ Kája se posunula a pravou nohu přehodila přes opěradlo.
Chvilku se kochal pohledem na rozevřenou, úplně hladkou studánku a veliká prsa, trochu rozlitá do stran. Na nic nečekal a nechal svého chlapáka vklouznout do hlubiny nejhlubší. Ochotně mu vycházela vstříc. Vůbec ji nepřekvapilo, že se do toho Radek pustil s takovou vervou, protože věděla, že v těch vzácných dnech, kdy se jim podaří druhé milování, dokáže být náramně výkonný. On zase věděl, že pokud ji má přivést až k vyvrcholení bez dlouhé předehry a milovaného orálku, bude to pěkná dřina. Občas jí právě tohle dělalo náramně dobře. Moc dobře to znal.

„Je to tak úžasný, když jsi takhle nádherně hladká. A divoška k tomu!“
„Jo, to je! Pojď dělej mi to pořádně! Chci to co nejvíc! Jsem otevřená!“ vyrážela ze sebe divoce a rukama lomcovala s jeho bedry, ve tváři ohromné úsilí.
Oba dělali, co mohli.
„Bože, slyšíš, jak jsi mokrá?“ polohlasně křičel Radek, který cítil, že teď už by snad skončit dokázal.
„Hmm, jau, ale počkej, hrozně mě to bolí, to už se nedá vydržet, promiň!“ odstrčila ho s bolestivým výrazem ve tváři.

Okamžitě přestal a udiveně se posadil, celý vylekaný z toho, co své Karolíně mohl provést. Také se posadila a snažila se rukou sáhnout na záda. Na prstu se objevila růžová skvrnka. Otočil si ji zády, aby se podíval.
„Bože, my jsme ti udělali spáleninu na zádech přesně na tom místě, jako tenkrát u tebe na koberci! A přesně na tom místě, kde jsme ti strhnuli stroupek předloni po Valentýnovi. Teď máš tak na dva nebo spíš tři týdny s milováním na zádech utrum! Musíš být opatrná! Přines radši lékárničku, zalepíme to.“
Nakapal jí na spáleninu peroxid, zalepil a samozřejmě ji litoval.

Otevřeli si na terase na sluníčku druhou lahev vína. Chystali se odjet až večer, tak to risknul a vrátil k té nepříjemnosti. Věděl, že to není tak dobře připravený okamžik, jako byl třeba v Luganu, ale zkusil to.
„Tenkrát před dvěma lety jsi měla po Valentýnovi taky pěkně velký stroupek. Strhnuli jsme ho v tom hotelu při milování, pamatuješ? Teď bude úplně stejně veliký. Říkala jsi, že sis to udělala na žíněnkách při cvičení, co míváš vždycky ve čtvrtek, asi pět nebo šest dnů před tím. Tuhle jsi mi nějaké cviky ukazovala doma na koberci, tlačilo to a trochu to dřelo a ty ses smála, že v tělocvičně na těch vašich žíněnkách se ti nic takového nemůže stát, protože jsou supr! Na nich se prý odřít nebo spálit prostě nedá. Já to radši nekomentoval, ale dneska, když máme takový pohodový den, tak snad můžu. Já vím, že všechno, cos mi říkala, jsou jen tvoje fantazie, ale tohle na fantazii moc nevypadá a pěkně to bolí. Neudělala se ti tenkrát ta valentýnská spálenina přesně na tomhle místě? Slavili jste tenkrát Valentýna s tvým Kájou tady u něj. Aspoň jsi to říkala.“

„Ráďo, proč to zase zkoušíš a kazíš nám tak krásný den?“ otráveně se na něho podívala.

„Já nechci nic kazit, Karolínko. Prostě to tak vypadá. Tohle se nestává každý den a když už se to stane, tak si to pamatuješ snad napořád. Při cvičení se ti to stát nemohlo, to jsi sama tuhle potvrdila, tak mi vrtá hlavou, jak se to tenkrát mohlo přihodit? Na takovém místě na zádech se jen tak sama neodřeš, a ještě ke všemu už nejmíň potřetí na stejném místě, kde už máš natrvalo bílou jizvičku,“ trochu poťouchle se na ní zazubil a dodal: „Už jsme si párkrát řekli, že si nelžeme a něco jsi mi o vás dvou taky už pověděla. Třeba úplně všechno nebyla jen fantazie. Nebo třeba máš ještě nějakého jiného přítele, nejen mě? Ťuk! Na tvoje zdraví a třeba i na konec vymýšlení! Hmm?“

Zvedl sklenku a natáhl ji směrem k ní. Chvilku nereagovala a tvářila se naštvaně, pak se ale usmála, podívala se mu přes sklenku vína do očí a ťukla si s ním. „Tak na zdraví a ať nám to vydrží takhle krásný co nejdýl!“

Nechtěl se nechat takhle jednoduše odbýt a zkusil to ještě jednou: „Takže mám pravdu?“
„Bože, proč ty musíš mít pokaždý pravdu!“ zamračila se na něj Karolína.
„Nemusím jí mít pokaždý, ale občas snad ano?“ pokračoval dost neústupně Radek.
„Jsi hroznej. Dělá ti dobře, že mě tak trápíš?“
„Já tě nechci trápit. To snad víš. Jen si myslím, že pokud v tomhle čistě náhodou pravdu mám, tak je krásná a nemáš se za co stydět. Nebo se snad za něco stydíš? Podívej se na mne. Prosím!“

Smutně k němu pozvedla oči, chvilku váhala s odpovědí a pak povzdechla: „Když já nevím.“

„No vidíš. Sice nevíš, ale když tohle teď říkáš, tak je jasný, že tentokrát asi tu pravdu mám a zbývá už jen, aby ses nebála o ní mluvit. Se mnou mluvit. To víš, že ne s někým jiným. No a Karel by měl vědět, že se mnou o tom mluvíš. Rozhodně se nemáš za co stydět. Máš bezva syna, má sice nějaké mouchy, ale to máme všichni a mezi vámi je to přeci celkově tak nádherný, že rozhodně nesmíš mít nějaký blbý pocity, výčitky svědomí a proboha už vůbec se nemáš za co stydět! Měl bych se snad stydět já za to, že mám rád tebe i svou ženu? Ty to máš se mnou a s Kájou. Já myslím, že je nádherný, že se máte takhle moc rádi a jak říkávám, se vším všudy a přeju ti, aby vám to tak vydrželo, co nejdýl i když se třeba někdy podruhé ožení.“

Chvilku na něho trochu nevěřícně koukala, pak se zvedla, sedla si k němu na klín, objala ho kolem krku zadívala se na něj zblízka, potřásla hlavou a tiše řekla: „Já tě za to tolik moc miluju! A moc ti děkuju. Ale není to všechno jen tak, jak si myslíš.“
„Ale tohle asi bylo, jak si myslím?“ chtěl dosáhnout svého Radek.
„Ježíši, proč jen musíš být tak pitomej! Tak jo, když si tedy přeješ slyšet, že se mi to stalo támhle, tak se mi to holt stalo támhle, no. Spokojenej?“
„Byl bych, kdybys nebyla tak rozzlobená a kdybys to neříkala takhle. Já nechci slyšet „tohle“. Já bych rád slyšel, jak to bylo opravdu. Přál bych si, abychom si mohli povídat s úsměvem úplně o všem a skoro vždycky. Je to tak veliký problém?“

„Když já nevím,“ zopakovala. „Přijde mi to být ještě úchylnější, povídat si o takových věcech.“
„Hmmm, a vymýšlet si, lhát a dělat z druhého občas úplného pitomce, to úchylný není? To je v pořádku?“
„Ale já jsem se ti přeci omluvila,“ bránila se ostrým tónem Karolína.
„Nehádáme se, jen si hezky povídáme, abychom všechno pochopili. Pojď, dorazíme tu skleničku a pak mi řekneš, za co ses mi vlastně omluvila. Jestli za to, že jsi mi říkala, že jsem úchyl, ale ve skutečnosti jsem měl pravdu a mezi vámi to všechno doopravdy tak je, nebo za to, že sis všechno vymýšlela a dělala ze mě vola, bavila ses na můj účet tím, jak tvoje fantazie ve mně vzbuzovala představy, které jsi pak mohla označit za zvrhlé a srazit mě pěkně skoro ke dnu? Nebo je nějaká třetí varianta?“

Dolil skleničky, pozdvihnul tu svou a pronesl přípitek: „Tak na tvou odvahu odpovědět teď tady na tom místě popravdě na tu mojí otázku: za co ta omluva byla?“
„Mám na tohle fakt připít?“ škaredila se na něj Karolína, aniž se zvedla z jeho klína.
„No jasně, protože když si na to se mnou připiješ, tak se budeš muset konečně rozhodnout, za co ses mi vlastně omluvila. Nějaký problém?“ popíchl ji.
„Problém jsi ty, protože si vymýšlíš takový blbiny,“ zamračila se.
„Ale to přeci není blbina,“ bránil se. „Já tohle fakt potřebuju vědět. V noci se budím a honí se mi v hlavě náš dialog přesně na tohle téma. Už nejmíň stokrát jinak a přesto stejně. Pak nemůžu usnout. Buď jsem byl za kašpara, co ti všechno zbaštil nebo ne. Rád bych věděl, co si o mně tam někde uvnitř skutečně myslíš. Jestli potřebuješ čas na rozmyšlenou, tak já se teď seberu a pojedu pryč a až budeš vědět, zavolej a já přiběhnu. Snad mě nechytnou. Možná že promile mám.“
„Nikdy jsem ti nelhala. Stačí?“
„Tys mohla být ve starověku Pythie,“ smál se trochu kysele Radek, ale znovu přitlačil: „Tak tedy jinak, Karolínko, když jsi mi nikdy nelhala a ty vaše ďolíčky byly vždycky za všech okolností jenom oblečený, jak jsi mi tuhle důrazně vysvětlila, tak by tedy ty tvoje fantazie musely být skutečnost. Jedno z toho je tedy rozhodně lež. S tím nic nenaděláme. Takže zrovna teď jsi neřekla pravdu „že jsi mi nikdy nelhala“. Takže to rozhodně nestačí, protože to není pravda. Mám tedy odjet, aby sis to srovnala v hlavě?“
„Nebuď blbej. Nikam nejezdi a už přestaň kazit tenhle tak krásný den,“ prosebně se na něho podívala.
„Máš pravdu, je mi s tebou krásně, je krásnej den, ale byl by ještě hezčí, kdybys mi odpověděla na tak jednoduchou otázku. Za co ses mi vlastně omluvila? K omluvě přeci vždycky patří vysvětlení.“

Seděla mu sice na klíně, ale dívala se neurčitě někam stranou. Dlouho nic neříkala, jen dvakrát usrknula malý doušek vína ze sklenky, kterou držela v ruce. Nerušil ji a čekal, co bude dál.
„Kdykoliv jsem ti něco takového řekla, měla jsem v sobě vždycky snad litránek vína nebo víc. Pak mizí zábrany a já něco plácnu. Viděla jsem, že se ti to líbí a docela tě to vzrušuje, víš? Proto jsem ti takové věci vykládala. Zlobíš se kvůli tomu na mě?“
„Ale zase až tak moc sis nevymýšlela, viď? To víš, že se nezlobím. Zlobil bych se, kdyby sis to vymyslela úplně z gruntu. Protože to by znamenalo, že sis ze mě dělala docela krutou legraci jen pro své pobavení.“

„Vždyť přeci víš, že jsi můj milovanej Ráďa. Nedělala bych si z tebe takovou legraci. Vím, že to víš,“ podívala se mu do očí a něžně ho pohladila.
„A já zase vím, že to vždycky bylo tak nějak, jak jsi mi to říkala, jenom ti dělalo v hlavě úplný zmatek mluvit o tom jen tak, když si třeba povídáme. Vždycky to bylo při nějaké zvláštní příležitosti a jestli můžeš, tak mi promiň, že jsem na tebe tolik tlačil, ale přál bych si, aby ses už nikdy nebála povídat si o všem, co jste spolu s tvým Kájou zažili. Třeba si to budeš chtít zkusit se mnou. Já bych chtěl zase s tebou.“

„Lásko, ty jsi doopravdy zvrhlík pitomej,“ teď už s docela uvolněným úsměvem odpověděla, ale pak dodala: „Třeba někdy můžeme. Taky jsem zkusila něco, o čem jsi mi říkal, že jsi zkusil doma. Ale nešlo zkusit všechno, protože něco byly docela divočiny, jestli jsi mi nelhal pro změnu ty.“
„To víš, že se nebudu vyptávat pokaždý, ale občas můžu, ne? Prostě, když se to tak vyvrbí.“
„Tak občas snad, ale víš, že já o tom mluvím nerada.“
„Tak tohle dopijeme, protože taky budu muset za volant, tak ať to aspoň trochu vyprchá.“
„Tak jo. A už si dneska uděláme jen hezky.“
„Jasně, ale stejně bych rád věděl, jestli jsem měl pravdu o té valentýnské odřenince.“

Dopila celou sklenku, zkoumavě na něho pohlédla a k jeho překvapení spustila.
„Víš, tenkrát byl čtvrtek, normálně mívám cvičení, my měli mít v pátek rande spolu a oslavit toho Valentýna, ale Kája se ozval, že od pátku má na týden harantíky a jestli bych mu nemohla přijet navařit. Řekla jsem mu, že jasně, že jo a že jsme přeci domluvení na víkend, ale vymyslel si nějaký důvod, abych přijela už ve čtvrtek, že něco potřebuje.
Dorazila jsem odpoledne. On už nakoupil spoustu věcí a taky nádhernou kytku za moře peněz a nějaké francouzské víno, svého oblíbeného lososa a parfém pro mne jako dárek k Valentýnovi. Já byla úplně naměkko, takže jsem tu večeři pro nás udělala.
Lahev vína otevřel hned, jak jsem přijela a než jsme to všechno uklidili a připravili tu večeři, byla na stole už druhá a tu jsme u lososa zlikvidovali. Víš, jak to se mnou bývá, když se to vypije takhle rychle, no a on to má ještě hůř. Když se mázne, nedá se zastavit. Chtěla jsem sklidit ze stolu, ale on mě prostě nenechal.

„Mami, tobě to tak strašně moc sluší! Strašně bych tě chtěl!“ objal mně a přivinul k sobě a začal mně líbat.
Už jsme se spolu před tím možná třikrát domluvili, vždyť asi tušíš, kdy to bylo, že tohle už nesmíme, ale najednou zase všechny ty domluvy byly pryč.
On už asi měsíc neměl žádnou ženskou a já z něj tenkrát cítila takovou vášeň, víš? Úplně to na mě přeskočilo a začala jsem ho chtít taky. Jako dřív celé ty roky. Sice jsem mu říkala ať má rozum, ale čím víc jsem ho přesvědčovala, aby toho nechal, tím byl agresivnější. Někdy se chová jako debil, ale mně to tenkrát strašně vzrušilo. Ani snad ne to, že mě tolik chtěl, ale že já jsem se mu trochu bránila, ale on na to nedbal. Prostě mne zvednul, odnesl na ten gauč támhle, vyhrnul mi sukni, strhnul mi punčochy i s kalhotkami a bylo mu fuk, že je napůl přetrhnul. Jenže ono se mi to šíleně líbilo. Tohle jsi mi třeba ty nikdy neudělal. Určitě to nejde pokaždý, ale už jsme spolu zažili chvilky, kdy by se mi to bylo líbilo. Zní to blbě, já vím, ale prostě se mě už na nic neptal a normálně ho do mě vrazil.
Chvilku jsem ho tenkrát nechala, ale pak jsem ho zastavila a aspoň jsme se svlékli, protože už nebyl spěch. Najednou se to změnilo v nádherný mazlení a to nejněžnější milování. To přeci známe oba a je to úžasný, ne? Tenkrát to bylo úžasný i s ním. Jenže i to končívá pak docela pěkně živě, viď?“ rozesmála se teď úplně uvolněně Karolína a dlouze Radka políbila.
Polaskal při tom její ňadra a cítil, že se mu z toho vyprávění jeho neukojenec postavil.
„Zkrátka to skončilo tak jako před chvílí. Přehodila jsem nohu přes opěradlo gauče, aby měl víc místa a za chvilku se nám s ním stalo to, co s tebou. To víš, že jsem si na to vzpomněla a snad se mi skoro chtělo, abys mi tam tu odřeninu udělal také. Pak jsme to dohonili, ale už opatrně nahoře u něj v ložnici. Stačí? Neboj, pamatuju se na to, i když jsem ti to pak zapřela. Ještě se na mně kvůli tomu zlobíš?“

„Na tebe já se doopravdy zlobit nemůžu. To přeci víš a cítíš. Ale možná taky cítíš, že tě ten můj kolík docela pěkně tlačí.“
„Počkej, pomůžeme mu,“ přesedla si na něj obkročmo, vyhrnula si své domácí šaty, pomohla mu vyprostit jeho kolík otvorem ve slipech a nechala ho do sebe hladce vklouznout. Kolébali se spolu na zahradní židli, líbali se a užívali si báječné mazlení.
„Jsi prostě neuvěřitelná a bláznivě tě miluju. Už jsem ti jednou říkal, že i kvůli té tvé odvaze mi tohle o sobě říkat. Kdybys jen tušila, jak mi to mezi vámi přijde být nádherné!“

Položila mu prst na ústa a tiše zašeptala: „Už nic neříkej. Jsi to nejbáječnější, co mě v životě potkalo a jsem moc ráda, že se nezlobíš a nezatracuješ nás. Pojď teď už rychle. Hrozně moc už tě po tom všem chci.“

Vzápětí už rozjeli společný tanec, v jeho závěru se jen v křeči zaklonila, opřela se zády o jeho silné ruce a nechala svou doširoka rozevřenou kundičku v divokém reji tancovat kolem jeho stejně divoce dorážejícího kůlu.
„Ještě chvilinku vydrž, ať jsme spolu,“ prosil jí udýchaně.
„Jo, pojď, taky už budu. Taky už to nevydržím.“
Byli sehraní, takže načasování jim vyšlo téměř perfektně.
„Ha, a mám teď pěkně zapatlaný slipy. Musíme je trošku zaprat a usušit. Do bazénu jedem bez nich.“

Ještě si po té divočině dojeli zaplavat do hotelového bazénu o pár kilometrů dál, dali si malou večeři a vyrazili domů. Venku už byla tma. Seděl za volantem a rukou jí hladil stehno. Nechala ho zajet až pod sukni a o něco později udělala místo i jeho prstům, aby se dostaly pod kalhotky.
„Hmmm, úžasný,“ tiše ho pochválila.
„Ta tvoje už je zase nádherně mokrá. Už se mi dneska počtvrté postavil. To můžu mít jenom s tebou.“

Její ruka nahmátnula zip a vzápětí už si s jeho kamenným kopím hrála. Pomohl svému nadrženci ven. Sklonila se pod volant a něžně ho vysávala.
„Možná, že bychom mohli někde na chvíli zastavit?“ navrhla.
„Jo, hned na příštím parkovišti, bude za moment.“
Vyhodil blinkr a zajel na malé parkoviště. Bylo zcela obsazené kamióny.
„Tady to asi nepůjde. Radši bych u toho měl klid.“
Rozhlédla se a konstatovala: „Hmmm, to je otrava, ale nevadí, ty už stejně musíš domů,“ vtiskla mu polibek ze strany na tvář.

Dovezl ji před její dům a rozloučili se.
„Děkuju za ten nádherný den a budu se těšit na příště a taky třeba na nějaké příští povídání.“
„Taky se budu těšit a nebuď pořád tak zvědavej!“ vyčítavě se na něho usmála.
„Když mně se ty tvoje fantazie strašně moc líbí a už teď se těším na další opravdickou fantazii. Obzvlášť, kdyby se pak ukázalo, že to ani tak moc fantazie není,“ zasmál se a políbil ji na rozloučenou.