Dispens

„Pane, pane,“ doléhalo volání ze dvora až do seníku.
Ojíř naštvaně vstal, napružený klacek, mokrý a slizký z kundy děvečky si s námahou zastrčil do nohavic a vyšel ven, zatímco si dívka shrnovala vykasanou suknici a zbavovala sena ve vlasech.
„Co je?!“ houkl nerudně na čeledína, který hned pochopil, že pána vyrušil jaksi nevhod.
„Přijelo poselstvo urozeného pana Pátka ze Středy…“ vychrlil nešťastně.
„Hm. Tak to je v pořádku,“ pokynul mu Ojíř blahosklonně, že mu to vyrušení promine a šel osobně uvítat vzácnou návštěvu. K jeho údivu byl v čele skupiny jezdců Jan Pátek osobně! A přitom prý už delší dobu na tom není zdravotně dobře.

„Vítej na Bosově, urozený pane,“ uvítal ho Ojíř.
„Dojel jsem jen taktak. Není mi dobře, Ojíři,“ řekl Jan Pátek a ztěžka sesedl. „Ale máme si spolu co říct. Máš tu pohodlné místo k sezení, hlt vína a hezkou holku k tomu?
„Mohl jsem přijet já za tebou, slušelo by se to víc,“ soudil Ojíř a vedl ho do panského domu, jediné kamenné budovy dvorce.

„Ne, tohle je nejspíše má poslední vyjížďka a chci si ji užít. Doma by tě rozptylovala Jitka a mě by sekýrovala… tak jak je to tu s tím vínem?“ rozhlížel se Jan, když se pohodlně usadil do křesla vystlaného houněmi a měkkými kožešinami.
Ojíř něco křikl do dveří vedle krbu a za chvilku se objevila copatá dívčina se džbánkem.

Zatím co nalévala víno do glazovaných sklenic, Jan si ji zálibně prohlížel a pak jí rukou obratně zajel pod suknici. Dívka vypískla a uskočila do strany, ale netvářila se nijak pohoršeně.
„Ty ještěřice,“ usmál se Jan a uchopil plnou sklenici.
„Tak, na naši dohodu,“ řekl Ojíř a Jan přikývl a dodal. „Co ta sklepnice, je volná?“
„Je tvá. Tak na dohodu a na ni,“ opravil přípitek Ojíř. „Ale nejdřív vyřešme tu naši věc.“

Oba se napili a Jan Pátek se zachmuřil.
„S věnem je to těžká věc. Časy jsou zlé…“
„Ty jsou vždycky,“ přerušil ho Ojíř netrpělivě. „Jsem čtyřicet roků stár. To už něco znamená. Potřebuji nutně dědice a Jitka je jedinou urozenou nevěstou široko daleko. Již jsme si dali slovo. A ty nám požehnáš. O věno nejde. Po tvém skonu přece tak jako tak vše zdědí.“
„To ano… istě… ale došlo ti, že jsme vlastně příbuzní?“ opáčil Jan Pátek.
„Tvůj otec a já jsme se na válečné výpravě do Uher dosti sblížili a zjistili, že v rodové linii máme společné předky.“
„Jinými slovy, nechceš mi Jitku dát!“ řekl Ojíř nerudně.
„To jsem neřekl. Ano, společně s tvým majetkem získáme mnoho, i prestiž na královském dvoře, ale církev nám sňatek nepovolí. Už jsem se informoval u našeho kaplana.“
„Kaplan ať plaká v kapli,“ ušklíbl se Ojíř. „To je taková dětská říkanka… ale k věci. Existuje dispens, tedy povolení církve ke svatbě mezi příbuznými, což je náš případ. U biskupa ho jistě dostaneme.“

Jan Pátek pochopil. „Ale není to zadarmo.“
„To jistě ne. Ovšem přiměřený dar církvi jeho milost biskupa jistě obměkčí,“ dodal Ojíř. „A právě to požaduji od tebe místo věna dceři.“
„Takže přece jen něco chceš!“ obořil se Jan na Ojíře, ale hned se zase uklidnil. Zauvažoval, že dar církvi jistě nebude větší, než by musel dát Jitce. A on není jen tak obyčejný rytíř, aby svou dceru nevybavil poctivým věnem. Ale protože měl rád peníze v truhlici, škudlil každý groš a tvářil se, jak je na tom bídně. Ale Ojíř od Jitky věděl, jak to skutečně je.

Nakonec se muži dohodli a Ojíř přivolal copatou sklepnici. Nyní ale nepřinesla víno.

***

Ojíř Valnoha z Bosova byl ženatý dvakrát. První ženu mu zabili lapkové při přepadu v lese. Byla tehdy krutá zima, lidé padali mrazem jak mouchy, zásoby docházely a je tenkrát na cestě přepadli jacísi pobudové. Byli tři a Ojíř si s nimi hravě poradil, ale jeden přece jen stihl kopím proklát jeho ženu, krčící se na kozlíku saní. Bůhví, proč je chtěli zabít. Snad mysleli, že najdou jídlo, možná hladem chtěli sníst i je. Ojíř přežil, ale Markéta byla mrtvá.

Druhou ženou se mu stala Anna Štítná ze Žlázovic. S tou prožil šťastná léta a před pěti lety mu porodila dceru Marii. Jenže Anna krátce po porodu zemřela a Ojíř byl zrovna v jisté nepříjemné životní situaci, a tak dal Marii ke vzdáleným příbuzným na vychování, ale co čert nechtěl. Příbuzní upadli v nemilost krále, uprchli ze země i s Marii a on už ji nikdy nespatřil.
Pátrání nikam nevedlo a po dvou letech to vzdal.

Nyní se rozhodl oženit se potřetí, neboť silně toužil po synovi a do oka mu padla Jitka, dcera Jana Pátka ze Středy. Ani on jí nebyl lhostejný a souhlasila se vdavkami a dokonce spolu spočinuli v loži, pochopitelně tajně, až se ukázala ta nepříjemná věc s příbuzenstvím, kterou ovšem jistě vyřeší biskupem udělený dispens. Tak to přece mezi urozenými lidmi je. Každý je s někým nějak spřízněn.

***

Sklepnice Kuňka byla poslušna Janu Pátkovi posloužit, ale zaskočil ji požadavkem, aby ho uspokojila svým úsilím. To neznala. Vždy jen ulehla na záda, roztáhla nohy, muži do ní vrazili nadržený ocas, uvolnili mízu a tím to bylo odbytu. Nemusela nic dělat.

Teď muž ležel na loži a ona rukou mu změklý ocas střídavě pomalu a rychleji honila do patřičné tuhosti. Moc to nešlo. Jan Pátek se sice mohl očima i rukama pokochat jejími tvary, ale k pevné erekci to nestačilo. Byl již příliš stár. Výron řídkého semene byl výsledkem dlouhého laskání údu a muž poté jen otráveně vzdychl, že může jít. A za to úsilí jí nedal ani groš.

***

To Ojíř si sám zašel do čeledníku pro děvečku Mařku a zašli spolu do seníku, dokončit, co odpoledne nestihli.
Dívka si vyhrnula suknici, uvolnila šněrování košilky a Ojíř, který neměl s erekcí problémy, hned do ní vnikl ztopořeným ocasem a rukama se těšil z jejích pevných prsů. Dívka vzdychala slastí pod přírazy pána, neboť byla zvyklá předstírat mužům rozkoš, což urychlovalo jejich výdrž, ale v tomto případě ji skutečně prožívala. Ojíř byl zkušený milenec a uměl ženu rozpálit. Neužíval totiž jen jednu polohu, ovládal jich více, a tak nebylo divu, že při proniku ocasu z jiných směrů a různě hluboko v dívce vyvolávalo slastné pocity vysoké rozkoše.

„Ach… pane… oáááách,“ vykřikla nahlas, jak pocítila slast vyvrcholení a poznala, že pán do ní pumpuje své sémě. Podařilo se jim vyvrcholit společně. A to většinou v poloze na psí způsob, tedy hříšné a církví zatracované.
Ojíř jí ve svém vrcholu v dlaních drtil visící měchy prsou a ocas v ní měl zaražený hluboko až po kořen a trhavě do ní uvolňoval semeno. Činil tak pokaždé, ale nikdy z toho obtěžkání nebylo. Nakonec, hlavu si s tím nelámal. N dvorci se děti rodily a umíraly z různých styků, nejen mezi čeledí, ale on o žádném levobočkovi nevěděl. A těhotná služebná by se mu jistě přihlásila o svá práva. Už uvažoval, že by zůstal sám a uspokojoval se s některou z holek, ale přece jen toužil po dědici a na to již potřeboval urozenou nevěstu.

***

Druhého dne Jan Pátek odjel a za tři týdny se v Bosově objevil posel se zprávou, že urozený pán Jan Pátek ze Středy zemřel. Zprávu mu poslala Jitka, která ovládala znalost psaní a čtení, což Ojíř neuměl, ale přečetl mu to písař, jehož si na dvorci vydržoval, právě kvůli těmto věcem, k nimž patřilo i počítání a základní znalost zemských zákonů, aby se Ojíř nějakým nedopatřením nedostal do křížku s královskými úředníky. Panovník byl stále bez peněz a jakákoliv možnost pokuty či vyplacení náhrady mu přicházela vhod.

***

Proběhl pohřeb, smuteční slavnost, či spíše bujaré veselí a pozdě v noci Ojíř s Jitkou spolu ulehli do lože v prostorné komnatě středecké fvrze. Dokud nebyli sezdáni, byl to hřích, ale kdo by se tím na odlehlém dvorci zabýval. Sám kaplan měl nejméně dvě konkubíny a příliš se s nimi netajil. Když opouštěli sál, jedna mu přes sutanu hladila klín, takže se dalo čekat, že i oni skončí spolu v loži.

„Chci ti dát syna,“ řekla Jitka tiše a mazlivě se k Ojířovi přitulila. Byla rozpálená žárem lásky a touhy.
Ojíř byl též vzrušený, jenže neopomenul připomenout: „Hlavně musíme získat ten dispens.“
„Já vím, otec mi řekl o vaší dohodě. Zprvu mi vadilo, že o mě jednáte jak o věci, ale vysvětlil mi, že ti nejde o věno, ale o souhlas církve kvůli naší příbuznosti. Takže tvá láska ke mně je čistá, jako má láska k tobě.“

Ojíř jí to nevymlouval. Těšilo ho, že mladá dívka miluje muže skoro o dvacet let staršího a umiňoval si, že ji taktéž bude velmi milovat a bude ohleduplný, něžný a milý… Koneckonců takový byl i k předchozím manželkám.
„Bude biskupovi stačil dvacet kop denárů?… oách… Ojíři!“ Jitka dumala a pak vyjekla, jak Ojíř rukou zajel pod pokrývku. Nato se na ni převalil a začal líbat.

Dívka mu vycházela ochotně vstříc a když do ní vnikl, objala ho nohama v pase a za zadek rukama tlačila na sebe.
„Uvolni vše do mě… ano… chci všechno… dám ti dědice… oáááách… anoooo,“ vykřikla v rozkoši a cítila, jak jí proud semene plní lůno.
Když uvolnila své objetí, Ojíř se jí svezl na hruď, aby se potěšil s jejími pevnými prsy a naběhlými tvrdými bradavkami, která ústy polaskal.
Byla to příjemná dohra jejich milování a oba pak znaveni tvrdě usnuli.

***

Ráno Ojíře probudily příjemné pocity v oblasti klína. Otevřel oči a spatřil klečící Jitku, jak mu rukou soustředěně tře povstalý ocas.
„Co… co… to?“ zablekotal.
„Drahý… ten krásný nástroj ti sám povstal… musím toho využít a nechtěla jsem tě budit,“ usmívala se Jitka.
Ojíř se tedy poddal slastné masáži údu a sledoval, jak na něj Jitka nasedá a zavádí do sebe až po kořen. Jejich ochlupení se spojila a nebyl vidět ani kousek ocasu. On cítil hluboký pronik a slastné sevření a Jitka zaplnění klína a výboje rozkoše ze silného tření při odsedech. Jeho ruce jí stiskly prsa a začaly je mnout a mačkat.
„Ach… ještě… drahý… můžeš… víc,“ sténala odsedávající Jitka a cítila blížící se vrchol.

Hopsala na tvrdém ocase stále rychleji a hlasitými vzdechy dávala najevo prožívající slast.
„Bože… já… já… již… anooooo… ooooo… uvolni své sémě!“ vykřikla, sevřela v orgasmu poševní svaly a Ojíř do ní nezadržitelně vypustil vše, co v něm zbylo.

„Děkuji, drahý,“ hladila ho později Jitka něžně po změklém údu, když leželi stuleni k sobě a nechtělo se jim vstávat, byť venku již byl jasný den.

***

Od tři dny později Jitka odjížděla za biskupem Archebaldem Nosticz von Urinstein pro dispens s pokornou žádostí sepsanou na pergamenu a okovanou truhlou s peněžitým darem církvi. Že ta částka skočí v biskupově truhlici bylo jasné, ale to nebyla jejich věc.

Ojíř chtěl jet místo ní, ale Jitka mínila, že jako žena na biskupa zapůsobí lépe.
„Biskup je prelát a měl by se ženy naopak obávat. Ctí celibát a církev ženy považuje za zlo na zemi,“ šklebil se Ojíř.
„Nono,“ krotila ho Jitka. „Je to muž jako každý jiný a jen se maskuje za neškodného mnicha, který pravou rozkoš najde v modlitbách. Myslím, že se s ním dohodnu rychle.“

***

Jako první ji v biskupově paláci uvítal jáhen Adolf Kutzmoch z Weiselu, pobočník jeho milosti. Choval se k ní odměřeně a povýšeně jí sdělil, že biskup nemá čas na podobné záležitosti a tón řeči změnil až při zmínce na finanční dar složený ve voze.
Nechal si do truhly nahlédnout a hned se proměnil v úslužného služebníka.
„Vyčkej den, dva, urozená panno a jeho milost biskup tě přijme ke slyšení a tvá žádost bude kladně vyřízena,“ řekl a natáhl ruku v očekávání odměny.
Jitka vzala z truhly měšec a podala mu ho.
„Okrádáš ale svého pána,“ dodala významně.
Jáhen nehnul ani brvou, měšec zmizel pod sutanou a jen dodal: „Ubytuj se v šenku „U dvou nudlí“ na náměstí u kostela sv. Marka. Tam tě vyhledám, až tě jeho milost přijme.“

***

Doporučený šenk byl pochopitelně drahý, ale Jitka vše zaplatila z biskupovy odměny, však on ani tak nezchudne. Pochopila, že jáhen sem šenkýři posílá čekatele ke slyšení, neboť v šenku sedělo několik takových a rozhodně na tom ani jeden z nich netratí.

Jitka se zbrojnošem z doprovodu se usadili k prázdnému stolu a poručila pořádnou večeři, sobě džbánek vína a muži pivo.
Večer si šla brzo lehnout a zbrojnoš Břeněk se usadil před jejími dveřmi, vytáhl z pochvy meč, položil si ho na nohy a za chvíli upadl do limbu. I tak by se ale k jeho paní mohl někdo dostat jen přes jeho mrtvolu. Noc však proběhla v naprostém klidu a míru.

***

Druhý den Jitka nečekala dlouho, neboť už po obědě se v šenku objevil jáhen Adolf, dal si džbánek piva a sdělil jí, že jeho milost ji přijme dnes o čtvrté hodině.
Jitka si oblékla šaty, jež si nezadaly s oděvem mnohem bohatějších žen, použila vonné masti a spolu s okovanou truhlou se odebrala do biskupské rezidence ke slyšení.

***

„Vítej, dcero a sděl, oč žádáš můj skromný úřad,“ začal biskup sladce po uvítání plném komplimentů a vzletných slov. Biskup se pochopitelně předem informoval, kým Jitka je, a tak se k ní choval jako rytíř k urozené ženě.
Přečetl si pergamen a opět se sladce usmál.
„Udělení dispense není překážkou, pokud je to tak, jak pravíš. Přesto budu muset pověřit herolda Felixe z Mannheimu, aby tvá slova prověřil. Je opravdu uznávaným znalcem přes urozené rody.“
„Nevěříš mým slovům, důstojný otče?“ opáčila Jitka udiveně.
„Nejde jen o tvá slova. Takových žádostí zde mám desítky a nemysli si, některé mohou být i falešné s dalekosáhlými následky. Proto jsem v udělování dispensu důsledný.“

„Přinesla jsem i dar pro církev,“podotkla Jitka a poukázala na truhlici u dveří. „Jistě víš, jak s ním křesťansky naložit.“
„Zajisté,“ ševelil biskup spokojeně. „Tvá záležitost by mohla dojít rychlého vyřízení, pokud bys mi věnovala více svého času. Řekněme do zítřejšího poledne.“
„Jak to myslíš, otče?“ nechápala Jitka.
„Budeš mým hostem. Od teď do zítra, jako můj soukromý host. Budeme spolu dlít v mým komnatách a nebudeme nikým rušeni v našem zbožném konání,“ usmíval se biskup a Jitce to začalo docházet. Ten starý kozel má zálusk na mladou srnku. Stojí to za dispens mu podržet? Určitě nemá mnoho výdrže a ani nečeká, že by s ním byla stále jen v loži.
Proto po chvíli přemítání kývla.

„Dobře, dcero. Nyní přistup blíž a přijmi moji svatou mízu,“ vyhrnul si muž sutanu a odhalil tak svůj úd. Co úd? Silný klacek, dlouhý a široký. Navíc nechápala, co po ní chce.
Když se k ničemu neměla, otázal se jí biskup netrpělivě.
„Ty neznáš succiare e deglutive? Každá jeptiška to zná, jen ty světské ženy… ach, dobrý Bože! Přijmi mou svátost do úst, saj ho, olizuj, ale pozor na zuby! Až přijmeš moji mízu, polkneš ji. Rozumíš?“

Jitka tedy poklekla mezi jeho nohy, povislý ocas vzala do ruky a pomalu ho vsunula do pusy. Bylo to nezvyklé konání, ale nijak zvlášť jí to zatím nevadilo. Úd jí v puse tuhnul a mohutněl a ona ho dle pokynů sála a cumlala.
„Pohybuj hlavou,“ zaznělo, tak si ho začala pouštět hlouběji do úst, což už bylo trochu nepříjemné. Muž naopak blaženě vzdychal a hladil ji po vlasech.
„Ano… ano… dcero… již brzy… oohh,“ náhle jí silou podržel hlavu a Jitce ústa zaplavily trhavé dávky semene. Rychle polykala, i když to bylo lepkavé, nechutné, slané… ale neměla jinou možnost.
Když bylo hotovo, úd začal měknout a zmenšovat se a biskup jí pustil hlavu.
„Jsem spokojen, dcero. Takto se svatým otcům prokazuje oddanost. Pamatuj si to. Nyní se rozloučíme a ujme se tě jáhen Adolf s dalšími pokyny. Jsi mým hostem,“ ušklíbl se, vstal a zacinkal malým zvonkem na stole.

Zaskočená Jitka taktak stačila vstát a poodstoupit, když vstoupil dovnitř jáhen Adolf.
„Postarej se o ni,“ řekl biskup prostě a Adolf s kamenným výrazem ve tváři jí rukou pokynul ke dveřím.
Mlčky ji chodbami zavedl do lázně, kde byla dřevěná vana plná vody z níž stoupala pára a vzduch byl naplněn vůni květin.
„Vykoupej se,“ řekl přísně.
„Chci se svléknout. To tu budeš stát a koukat na mě?“ namítla Jitka.
„Ženské tělo mě je mi lhostejné, jestli ti jde o tohle. Jsem prelát. Ale stydíš-li se, postačí to?“ a otočil se k ní zády.

Teprve když uslyšel šplouchnutí, obrátil se zpět.
Když do místnosti náhle vstoupila lazebnice, řekl: „Nyní vás nechám o samotě. Jistě si máte co říci.“ Konečně se pousmál a odkvačil.
Lazebnice na Jitku mrkla.
„Je to hňup a kapoun. Ten se žen spíš bojí. A mě nejvíc. Jsem Dorota a jistě se divíš, že v mužském konventu pracuje žena, viď?“
Jitka přisvědčila a Dorota ji začala mýt a přitom vyprávět.

„Ne vše je takové, jak vypadá. Biskupský palác je plný tajemství. A to, že tu najdeš kuchařky, lazebnice i konkubíny, není nic neobvyklého. Jen se o tom venku neví a biskup se tváří jako muž nejvyšších ctností. Přitom zvedá suknice každé mladé jeptišce a mnohé obtěžkaly a musely odejít. Sem se chodí uspokojovat nižší klér. Zaplatí mi, tak co bych jim nevyhověla? Nemůžu mít děti, víš, takže mi to nevadí. Oni stejně nic nevydrží. Všichni jsou tu hubení, věčně hladoví… vrazí do mě tu jejich větývku, zatřepou nohama a jsou hotoví. Vlastně si skoro nic neužiju. A co ty, jak ses sem dostala?“

Jitka ji vypověděla svůj příběh a Dorota chápavě kývala hlavou.
„Nejsi první a ani poslední, kterou tu omývám. Většina se ostýchá, že podlehly biskupovi v jeho choutkách. Je-li to však ku prospěchu vyřízení tvé věci, vydrž a pak zapomeneš… táák… hotovo a můžeš vylézt. Podám ti plátno na osušení,“ skončila Dorota její očistu.

***

Vykoupaná a příjemně rozehřátá Jitka opět v doprovodu jáhna Adolfa byla uvedena do jídelny, kde bylo prostřeno pro dvě osoby.
Když vstoupil biskup, jáhen se s úklonou vytratil. Jitka vyslechla biskupovu lichotku vyzdvihující její krásu a pak už kuchař donesl chutnou krmi, kterou nepodávali snad ani na královském dvoře, kde ovšem Jitka nikdy nebyla a slyšela o něm jen z doslechu.
„Co je to?“ podivila se podivnému velkému ptáku.
„Labuť,“ odvětil biskup. „Bílý pták plující po hladině rybníka. Něco jako velká kachna, ovšem o mnoho vznešenější a majestátnější. Přes léto odlétá, na zimu se vrací. Má chutné maso, ochutnej… či snad medvědí pracka? Taktéž velmi chutná. Víno je dovezené z Kypru. To je ostrov v moři daleko na jihu.“
Jitka nebyla tak vzdělaná, přece jen žila v odlehlých končinách království a muž ji tu uváděl do rozpaků, že zrudla, ale když si toho všiml, změnil téma hovoru k dispensu. Co to je a proč se uděluje. To ji zajímalo a proto tu vlastně byla.

Po jídle a víně byla lehce malátná, ne však unavená, spíše rozechvělá a roztoužená.
Biskup ji jemně uchopil za ruku a vedl komnatami kamsi do hloubi paláce, až se ocitli v nádherně vybavené komnatě, jež byla jeho soukromou ložnicí. Při pohledu na pohodlné široké lůžko Jitku napadlo, kolik žen už tu s biskupem spočinulo. Ta tam byla jeho hraná cudnost ani celibát mu zjevně nic neříkal, když ji zezadu objal kolem pasu a políbil na krk. Pak mu ruce vystoupaly až na prsa, která silně stiskl a dál ji líbal na krk, ramena a Jitka musela přiznat, že to je příjemné.

Muž ji přitom svlékal až do bodu, kdy si musela pomoct sama a když byli oba nazí, ulehli na široké pohodlné lože do nadýchaných pokrývek, které hřály.
„Co je to?“ tohle Jitka neznala.
„To je z dalekého orientu. Nevím, jak se to nazývá, ale svůj účel to plní. V chladných nocích to zahřeje. Dnes to ale nepotřebujeme. Jsi celá horká svým mládím a touhou, která spaluje i mne,“ děl biskup, políbil ji na rty a pak si nad ní klekl obráceně, že ona měla jeho tuhý pyj přímo před obličejem a on zase její klín.
„Poskytni mi rozkoš ústy a já zase tobě,“ šeptl a Jitka vyjekla, když ucítila jeho jazyk tam, kde se ji nikdy žádný muž nedotkl. Opět ji naplnily slastné pocity.

Začala sát jeho chloubu, která byla už tuhá a narostlá ve své velikosti. Náhle ji napadlo, jaké by to bylo, kdyby do ní s ním pronikl… Od myšlenky ke konání je jenom krůček. I sám biskup, když se nabažil jejího klína a slízal proudy uvolněné šťávy, už chtěl okusit slast její studánky rozkoše. Nalehl na ni v tváří v tvář, Jitka roztáhla nohy a pak už pocítila tlak, pronik a vyplnění lůna. Bylo to trochu bolestivé, nezvyklou velikostí jeho ocasu, ale bolest rychle ustupovala a jak začal přirážet, naplňovaly ji jiné pocity.
„Ah… ah… ah,“ sténala do rytmu přírazů, kdy z ní skoro celý vyjel, aby zase se slastným vzdechnutím do ní až po kořen zajel.
„Uh… jsi skvostná souložnice… nechceš se stát… mojí osobní komornou?“ otázal se jí biskup během přírazů. Tak mladou a milování užívající si dívčinu již neměl v loži dlouho a napadlo ho, jak s ní spát tak dlouho, dokud ho bude bavit.
„Oh… pane… oh… jsem zasnoubena… oh… oooh… svatá Matko!“ vykřikla dívka a cítila, jak do ní proudí životodárné semeno a to ji vyneslo na vlastní vrchol rozkoše. Vnímala, jak se jí klín svírá kolem stříkajícího ocasu ve snaze vymačkat z něj vše do poslední kapky. Byla to omamující slast.
Muž se odvalil stranou a zacinkal zvonečkem na stolku.

Brzy nato vstoupila jeptiška s tácem, kde byly srovnány nějaké pamlsky a za ní šla druhá se džbánkem a dvěma číšemi ze zeleného skla. Vše položily na stůl a vytratily se, aniž dvojici věnovaly byť jen jediný pohled.
„Mé služebnice,“ lakonicky vysvětlil biskup zkoprnělé Jitce, která ani nestihla zakrýt svoji nahotu. „Jak již od Doroty víš, žen je tu celkem dost. Byl jsem vychován jako rytíř a prelátem jsem se stal… jaksi… vlivem okolností, takže já si pohodlí a to, čemu se říká hřích, neupírám.“
„Tvé chování je ale proti víře kterou obhajuješ a představuješ, kněže biskupe!“ nesouhlasila Jitka.
„Cos spatřila v těchto zdech, zde i zůstane, to si pamatuj,“ děl příkře biskup. „Užívej si mé pohostinnosti. Nehodlám si ti s ničím svěřovat, nebo vysvětlovat. Ze starých spisů vím, že ani chování prvních křesťanů nebylo v souladu s vírou, kterou tak horlivě vyznávali. Takový je běh světa, má drahá… a nyní pomož mému údu zase se vzchopit.“
Jitka chtě nechtě ho zase musela začít sát a docela ji to začalo bavit.

Muž se přitom rukou věnoval jejím vnadám a když byl ocas připraven, vzal si Jitku vkleče zezadu a prudkým přírazem do ní vnikl, až hekla.
Byla to pro oba příjemná poloha, kdy Jitka zažívala nové pocity a vlny sílící rozkoše a muž se dál zaobíral jejími volně visícími pevnými prsy, ale hlavně vnímal silné sevření a tření o poševní stěny, vlhkost a teplo a blížící se vlastní vrchol.
Než se tak stalo, změnil polohu. Jitka pak ležela na zádech, nohy zdvižené a zapřené o jeho ramena a takto poddanou muž tvrdě mrdal mocnými proniky.
„Ach… ach… jsi… hluboko,“ sténala Jitka, ale nenechal se rušit a bušil do ní nemilosrdně, dokud nevyvrcholil a nevypustil do ní veškerou zbylou mízu.

Jitka si oddechla, když z ní vyjel a šel si nalít vína, protože tohle přece jen nebylo ono a k vrcholu měla daleko. Spíše se s obavou zahleděla na jeho lehce povstávající úd. Tohle má být starý muž s malou výdrží? Bože na nebi, kam se to jen dostala?

***

Nazítří biskupský palác opouštěla sice značně znavená, nevyspalá, ovšem s vydaným dispensem a obohacena o milostné zkušenosti, jež hodlala uplatnit ve vztahu s Ojířem.

***

Když se jim o devět měsíců později narodil syn Konrád, nevěděla ani sama Jitka, kdo je jeho skutečným otcem. Předpokládala, že Ojíř, ale i biskup ji té noci několikrát vystříkal a sám říkal, že má řadu levobočků. Mohla jen doufat, že kluk nebude biskupovi podobný.
Když otěhotněla podruhé a přivedla na svět chlapce Vojtíře a o dva roky nato dceru Hátu, měl Ojíř starostí až nad hlavu, než starat se o nějaké podobenství.

Jakmile Konrád dosáhl věku panoše, odešel sloužit Arnoldovi ze Schwarzeneggeru, Vojtíř ho následoval o tři roky později k pánu z Dubé a pro Hátu se pak hledal vhodný ženich.

***

Takto šťastně prožili manželé skoro dvacet let, než Ojíř jako šedesátiletý kmet zemřel a Jitka ho přežila o sedm let. Dožila na středecké tvrzi s rodinou syna Konráda, zatímco Vojtíř hospodařil na bosovském panství.

***

V úseku Jitčina vdovského života došlo k jistým událostem, jež jsou dějově zpracovány v samostatné povídce ZAKÁZANÁ LÁSKA (pozn. autora).