Divoký život 08

Ležel jsem otočený směrem k oknu a viděl jsem, jak venku svítí slunce. Okna ve velkém obýváku s kuchyní byla jak na východ i na západ.
Podíval jsem se vedle sebe. Petra tam nebyla. Z kuchyňského kouta jsem slyšel nějaké zvuky. Jo tohle jsou zvuky, když se dělá překapávaná káva.
Natáhl jsem se pro mobil, bylo těsně před půl osmou. Posadil jsem se na pohovce a podíval se směrem ke kuchyňskému koutu. 

Petra stála u linky a asi chystala něco k snídani. Na sobě měla černá, asi brazilské tanga a černou podprsenku. Vlasy měla stažené do krásného ohonu.
Chvíli jsem seděl a jen tak se kochal pohledem na ni. Musím se přiznat, nohy měla tak krásně tvarované, že nahoře u klína měla podle mého tu nádhernou mezírku, jakoby ve tvaru srdce. Vlastně měla krásnou mezeru i mezi stehny, což mně osobně fascinovalo u každé ženské.

Potichu jsem vstal, tak jak jsem byl, jen v trenkách a tričku a vydal se opatrně k ní. Naštěstí byla tak zabraná do krájení zeleniny, že si vůbec nevšimla, že jsem se k ní zezadu tiše přikradl. Lehce jsem jí položil dlaně na boky a současně políbil na krk.

„Krásné ránko Peťulko!“ zašeptal jsem. Malinko sebou trhla.
„Hejjj… jsi mě vylekal… Krásné ránko Davi! Jak jsi se mi vyspinkal?“ pootočila hlavu ke mně a políbili jsme se.
„Krásně, a ty?“
Levou dlani jsem sjížděl mezi její nožky a po kalhotkách.
„Úžasně, jako už dlouho ne,“ tiše odpověděla a malinko se rozkročila.
Přes kalhotky jsem jí lehce dráždil klín, pomalu, chvíli krouživě, chvíli jen trochu tlačil prsty na Venušin pahorek. Druhou rukou jsem posouval nahoru, na její pravé ňadro. Natáhla pravou ruku dozadu a prsty mi mi vískala vlasy.
Natlačila se mi prdelkou do klína a trošku se o mě třela zadečkem podle toho, jak jsem si hrál prsty.
Penis mi reagoval a oba jsme při tom mohli cítit, jak pomalu roste a tuhne v mých trenýrkách. Nikam jsme nespěchali…
Petra si užívala mé laskání a já její otírání.

Chvíli jsme si takhle spolu hráli, když najednou zvedla levou nohu a kolenem se snažila opřít se o linku.
„Prosím, vem si mě takhle,“ sykla.

Pochopil jsem. Stáhl jsem si trochu trenýrky, uvolnil už krásně tuhý ocas. Chytil jsem její kalhotky a odsunul je na stranu.
Sama nahmátla mé kopí a nasadila si jej, na už citelně vlhké lístky kundičky. Nespěchal jsem, pomalu jsem do ní pronikal.
Trošku se předklonila a sama mi šla vstříc. Při tom mé prsty lehce klouzaly přes její poštík, občas jsem malinko silněji zatlačil na ten hrášek. Dýchala stále hlasitěji, rychleji, hlavu sklonila skoro až na desku linky. Nepřestával jsem, pokračoval jsem pořád stejně. Cítil jsem, jak se začíná mírně chvět.
Pak to přišlo.
Prsty na mé hlavě sevřela kolem mých vlasů, trochu mě za ně táhla… prohnula se, přestala se hýbat a z úst se jí vydral tichý táhlý sten. „Annnoooaaaaacchhhhhhhhh.“
Oba jsme se přestali hýbat, Petra v krásné křeči způsobené orgasmem. Já, já proto, abych jí jej nechal vychutnat.

Když její slastná křeč odezněla, opatrně se pohnula tak, že můj ocas z ní vyklouzl. Otočila se ke mně. Všiml jsem si jak má mírně zarudlé tváře. Dva prsty mi opřela o hruď, zatlačila a já kousek ustoupil dozadu.
Dřepla si. Uchopila můj vlhký kůl do ruky, sevřela jej silně prsty až jsem syknul. Celý jej olizovala jazykem až po žalud, plochou i špičkou jazyka, občas dráždila uzdičku i ústí trubice. Vsála mi žalud do úst. Prsty kolem kořene mírně honila, ústy sála žalud.
Nechával jsem se tím unášet a mé mršky oplodňovatelky také. Můj konec se blížil. Cítíl jsem a musela i Petra, jak můj penis sebou začíná poškubávat. 
„Lásko… já… už… budu…“ šeptal jsem v rytmu jejího užasného zpracovávání. Zahlédl jsem jak na mě mrkla, při tom nepřestala a pokračovala ve svém dráždění.

Pak to přišlo. Rukou jsem se musel opřít o hranu linky vedle její hlavy. Tělem mi projela křeč… první… cítíl jsem jen, jak mé sperma opuští tělo přímo do jejích ůst… prudce, pod tlakem. Při té první dávce sebou malinko cukla dozadu, při tom mě měla pořád v ústech.
„Ježíšííííí…“ zasténal jsem se zavřenýma očima a cítil, jak veškerá má smetana končí v jejích ústech.
Pootevřel jsem oči, naše pohledy se střetly. její oči zářily a já viděl, jak jí koutky úst vytékají drobné pramínky mého nektaru.
Propustila můj žalud, zaklonila hlavu, pootevřela ústa a ukázala mi tu nadílku. Zavřela a polkla…ona to celý polkla.
Chytil jsem ji pod pažemi a zvedl nahoru k sobě. Špičkou jazyka jsem nabral tu trošku, která jí vytekla koutky a nastavil jí to před rty. Mrkla, vášnivě se mi přisála na jazyk, vsála to do ust, pak hned můj jazyk. Chvíli jsme se líbali a vzájemně hladili po pažích, zádech.
Odtáhla se, usmála.
„Teda Davi… ty umíš být i krásně nežný… hmmm… mám pocit, že jsem po snídani,“ oba jsme se začali nahlas smát.
„A proč bych neměl, když se to hodí.“ mrkl jsem na ni. „Doufám, že ti snídaně chutnala?“
„Hmmm… chutnala, moc… je to zvláštní, jsi první chlap, od kterého mi semeno chutná,“ pohladila mi tvář.
Koukal jsem na ni malinko překvapeně.
„Tak to mě moc těší,“ políbil jsem ji na rty.

„Víš, možná, možná je to i tím, že se se mnou klidně hned líbáš, i když je ta chuť ve mně cítit… a možná to dělá i to, jak ze mě klidně olízneš kousek tvé nadílky a nabízíš mi ji.“
Znovu jsme se na chvíli líbali.
„No… ale teď by ses měl najíst ty, abys mi tady náhodou nepadl hlady, to bych si neodpustila.“
Vykroutila se z měho objetí. Upravila si kalhotky, já trenrky.

„Posaď se prosím ke stolu, za takovou dobrou snídani o dvou chodech od tebe mám pro tebe něco na oplátku.“
Otočila se k lince a dokončovala v čem jsem ji vyrušil. Posadil jsem se za stůl tak, abych na ni pořád viděl.
„Nevěděla jsem přesně, jestli máš rád kávu, nebo čaj, tak jsem radši udělala oboje, jen to asi bude už studené.“
Přede mnou se objevil hrnek s čajem a kávou.
„Jak kdy… ale dost často oboje, díky.“
Na místo naproti si postavila hrnek s kávou, doprostřed mezi nás postavila velký talíř, šunka, uherák, paprika, rakčata, sýr… v ošastce byl nakrájený nějaký chleba.
„Dobrou chuť, Davi:“
„Díky, tobě taky lásko.“
Poprvé jsem ji takto oslovil. Dali jsme se do jídla.

„Kdy musíš být na dílně?“
„Až tam budu, tak tam budu,“ odpověděl jsem.
„Aha. Já myslela, že tam máš nějakou, jak se to říká… provozní dobu?“
„Jo… to mám, ofiko od devíti do tří, ale to jen tak, s tím co hlavně dělám je to na mně, jenom je potřeba držet si termíny předávek, takže jestli jsem tam hodinu, nebo dvanáct je čistě na mně… no… popravdě, dneska to budu muset asi trochu natáhnout, zítra kolem desáte si pro to auto ten borec dojede.“
Při tom jsme oba snídali.
„Aha… tak to máš celkem dobrý, to jsem nevěděla.“

Petře začal zvonit mobil. (No ty vole… aby to tak byl Jarda, blesklo mi hlavou.)
„Ahoj mami… právě snídám…“ řekla.
Nenápadně jsem si oddechl. Snídal jsem a jen vzdáleně vnímal její hovor s mamkou. Na něčem se domlouvaly a popravdě, já nemám ve zvyku poslouchat hovory druhých, tak jsem jen pochopil, že k ní má přijet.

„Jestli chceš, hodím tě domů,“ promluvila ke mně když ukončila hovor.
„To bys byla úplně úžasná! Díky předem.“
Dojedli jsme, dopili, já teda nechal trochu čaje.

„Dej mi prosím chvilku, jenom se obleču a pojedeme,“ vstala, poklidila nádobí do myčky a odešla do ložnice. Já našel své rifle, natáhl je na sebe a pak čekal.
Objevila se za nějakých pár minut. Oblečená, upravená, lehce nalíčená.
„Tak pane, jste připraven? Vaše řidička vás odveze,“ snažila se o jakýsi oficíální tón.
„Ano, pán je připraven, a přál by si dopravit do jeho domova,“ odpovídal jsem pokud možno stejně.

Opustili jsme dům, nasedli a vyrazili. Když jsme dorazili ke mně, Petra se na mne zadívala: „Davi, nevadilo ti včera, že s námi byla Ivet?“
Překvapeně jsem se na ni zadíval.
„Vypadal jsem, že mi to vadí?“ Já vím, odpovídat na otázku otázkou je děs, jenže v ten moment mě nenapadlo nic chytřejšího.
„Ne… to rozhodně ne… já jen, no…“ najednou nevěděla co říct.

„Peti, co se stalo včera v noci, bylo krásný… divoký, pro mě nečekaný a rozhodně toho nijak nelituji.“
„Víš… abych byla upřímná, já… já tak nějak tajně doufala, že by se to tak mohlo zvrhnout. A, kdyby se to mohlo opakovat… já bych byla pro.“ 
Tahle odpověď mě v ten moment zaskočila, spíš překvapila.
„Já se takovým hrátkám ve třech bránit nebudu, navíc, mně osobně je Ivet sympatická. I když, je teda trochu, no… aspoň pro mě napoprvé, až moc upřímná.“ 
„Jen to řekni naplno, zvědavá jak holič v sobotu a taky trochu drzá.“ 
„Jo, to máš pravdu.“
Její hodnocení bylo přesné.

„Chvilkami mi to malinko vadilo, ale co už, prostě každý je nějaký, a celkově působí jako fajn holka. A pokud se s ní někdy někde chceš zase potkat ve dvou, vy dvě, já s tím problém nemám.“.
„Vážně ne? Ani kdyby, ani kdyby tohle, co teď spolu pácháme, přerostlo v něco víc?“
„Ne, ani pak ne, jen za té podmínky, že to nebude na tajno.“
„Tak tobě rozhodně nic tajit nebudu, to ti můžu slíbit lásko.“
Usmála se u toho na mě tak, že jsem jí to věřil.

„Jenže Davi…“ pokračovala. „Co… co když, no ty víš, že jsem si s nimi párkrát také užila, a co když, já Ivet znám, co když bude chtít ona… trojku, s Petrem… sakra…“
Teď zněla trochu trochu smutně, že by vlastně možná kamarádce odepřela to, co ona vlastně včera provedla s námi.
„Já, já bych nechtěla Ivet ztratit jako kamarádku!“
„Myslíš, že bys byla s nimi, třeba i kdyby tohle naše dovádění fakt nabralo i vážnější směr než teď?“
Díval jsem se jí přímo do očí. Snažil jsem se jí v nich číst. Byl tam trošku zmatek. 
 

„Šmarja… Davi… já… no… kurva… jak… do prdele, nechtěla bych ztratit ani tebe ani ji… rozumíš mi?“
V očích jsem jí zahlédl jakousi obavu, asi obavu o to, že najednou je v situaci, kterou nečekala.
„Upřímně, když jsem s nimi zahla Jardovi, zní to hnusně, ale věděla jsem, spíš tušila, že se to jednak Jarda nedozví, a občas si prostě užiju pořádnej kvalitní sex… no… já vím… nech mě domluvit. Petr je fajn kluk… milej, taky trochu divokej v posteli, ne sice jako ty, prostě umí holku krásně udělat. Takže, takže jsem to brala jako takové příjemné zpestření… jsem hrozná co?“

„No, popravdě, na tohle teď nevím, co ti říci. Asi to do jisté míry chápu. Máš doma chlapa, a v posteli je to na nic… to asi každýho po čase donutí hledat něco… někoho… jenže, představa, že spolu opravdu chodíme, třeba i bydlíme, a ty si odskočíš, vlastně oplatit kamarádce, že si užije s náma…“
Najednou jsem nevěděl co říct dál. Na jednu stranu jsem chápal její obavu, může z nás všech asi teď ztratit nejvíc, manžela, kamarádku, mě. Mně to může skoro být jedno. Jenže někde uvnitř jsem cítil, že mi to jedno není.

„To je šílený co, do čeho jsem se to zamotala proboha?“
Naklonila se ke mně, položila mi hlavu na rameno, cítil jsem, jak začala trochu vzlykat. „Můžu přijít o manžela, o kamarádku, nebo o tebe… no… vlastně přijít o manžela, by z toho teď pro mě bylo asi to nejmenší.“
Za mírného vzlykání dokončila svou zpověď. Pohladil jsem ji po vlasech.

„Lásko…“ už zase jsem to řekl. „Nebreč, nic se nejí tak horký, jak se to upeče.“ Hladil jsem ji po vlasech, zvedl jí hlavu a prsty utřel malý slzy v koutcích oči.
„Jenže… jenže Davi… dobře… jedno vím teď, jestli se nám tohle opravdu vymkne… a opravdu mezi námi vznikne něco vic… a já bych se nebránila, tak fajn, přijdu o Jardu, jenže, a aspoň doufám, budu mít tebe.“ Zadívala se na mě tázavě.
„Jo, ano, pak budeš mít mě, to je pravda,“ odpověděl jsem na ty její otazníky v pohledu.
„Šmarja, jsem hrozná… jenže já bych ráda, tu a tam… chápeš… Ivet… je to taková zvláštní láska mezi námi, jestli to dokážeš pochopit?“
„Peti… asi úplně pochopit teď a tady úplně ne, myslím, že i když to nechápu, že asi tuším, jak to myslíš.“
Kurva… teď jsem jí tak trochu lhal, abych ji uklidnil, prd jsem tušil, jak to myslí, jen mi bylo jasné, i z toho co naznačila, že tenhle jejich zvláštní vztah trvá asi už dost dlouho.

„Já… já se ti k něčemu musím přiznat.“ Vytáhla si kapesník a otřela si oči. „Možná, možná to tam někde uvnitř ve mně bylo… jen jsem si to asi pořádně uvědomila až včera v noci…“
Díval jsem se na ni překvapeně… další přiznání… nechal jsem ji pokračovat.
„Víš, mně se vždycky líbilo porno, nebo erotické povídky, kde ta holka, má kluka a ten… no, jak to teď říct správně… ten ji v určitých momentech bere, tak trochu jako no… děvku. Včera… když jsi šukal s Ivet a já tam byla… viděla vás… a pak se s tebou líbala a cítila jak jsi nadržený… jak se ti to s ní líbí… mně… mě to tak zvláštně vzrušovalo… jestli mi rozumíš… trochu jsem se tím cítila jakoby ponížená… a současně vzrušená a vlastně i pyšná na to, že ona si s tebou užívá… no minimálně stejně tak dobře, jako když jsme my dvě píchaly s Petrem, chápeš to?, Prosím, neodsuzuj mě za to, prosím!“

Natáhl jsem k ní ruku, pohladil ji, přitáhl lehce k sobě a objal. „Neboj, neodsuzuju. Já tak zrovna mám koho v tomhle soudit.“
„A Davi… co kdyby… co kdyby se pak… třeba… teoreticky, nejednalo o trojku… ale… že, třeba my všichni,“ vypadlo z ní najednou. 
Zarazil jsem se. „Jako že by já s Ivet, ona s tebou, ty s Petrem, já s tebou, on s ní… taková jakoby swingers?“
Pochopil jsem kam najednou míří.

„No, možná jsem ti to už i naznačila, ale jednou, naposled, když jsme byli spolu, a zrovna teda ten den se nic nestalo, já ani Ivet jsme nemohli…“ malinko se tomu pousmála. „To víš, ženské dny… máme je skoro současně… tak jsme se o tom tak z legrace bavily, že by to nemuselo být špatný… třeba víkend na chatě, a prostě kdo chce s kým chce…“ zkoumavě se na mě dívala.
„Teda zapomeň, že já bych šukal s chlapem!“
„Proboha, jen to ne! A pak, Petr je stejně jako ty, čistě na holky.“ 

Uffff… oddechl jsem si, ještě, že tak.
„Nooo… upřímně… já ti teď nevím… víš, já nikdy se takhle o svou holku s někým…. nedělil.“ 
„Tak, on by se přece s tebou podělil o svoji holku… vlastně to už tak trochu i udělal… ani o tom ještě neví…“
„Nooo, neříkám kategoricky ne… jen… já nevím, tak, určitě bych ho musel poznat, i když, podle tebe můžu soudit, že to asi nebude žádný, promiň, kretén.“
Ty jo… kam se já takhle tady řítím… vždycky jsem měl holku jen pro sebe… a maximálně se o ni, trochu, občas, podělil s jinou holkou… ale tohle.

„Já… já tě nechci nikam tlačit… ale, mě tahle představa, že vidím svýho miláčka píchat jinou a při tom si užívám taky s chlapem… no, docela vzrušuje.“ 
Ta holka je snad víc zvrhlá než já… tohle kdyby tušil Jarda.
„Peťulko, uvidíme, uvidíme jak se to celé bude vůbec vyvíjet… každopádně, moc děkuju za tvou upřímnost.“
„Víš, Davi, jsi první, komu jsem tohle řekla, protože jsi první, komu se to nestydím přiznat.“ Její pohled mi říkal, že jsem opravdu první.

„Tak tím se cítím být poctěn a rozhodně to zůstane jen mezi námi. Takové naše další velké tajemství. Víš ty co, nechal bych tomu teď trochu volný průběh, uvidíme, co vše se stane. Co bych moc rád, kdybychom se dohodli, že si vždy budeme vše říkat přímo a na rovinu, ať už půjde o cokoli, ano?“ teď jsem se zvědavě díval já na ni.
„Jsem pro!“ a hned na to mi dala pusu, krásnou, jemnou na rty. „Jen teď… no, nezlob se, ale budu tě muset vyhodit z auta, musím jet k mamce, promiň,“ začala se mi najednou omlouvat.
„V pohodě, já zase mám nějakou práci, ona sice neuteče, ale taky se sama neudělá.“
„Škoda, že nejsem teď ta práce já, já bych se před tebou klidně udělala sama…“ mrkla na mě a mně to bylo jasné, že by tohle klidně udělala.

Naklonil jsem se k ní a políbil ji. „Zatím ahojky a dobré pořízení,“ sáhl jsem po otvírání dveří.
„Ahojky Davi a klidnou práci… a hezky ji udělej…“ na tváři se jí mihl krátký úsměv.
Vystoupil jsem, zavřel dveře a ona… ona vyrazila.
Vylovil jsem klíče a jako první si šel dát sprchu.

Den ubíhal klidným tempem, práce… káva… cigárko… oběd… cigárko… šlo mi to naštěstí, celkem od ruky. Pořád, no kecám, ne pořád, ale chvílemi se mi hlavou honil ten náš rozhovor. Pak jsem nad tím mávl rukou, no co, nějak bude. V klidu jsem dodělal všechno, co jsem potřeboval, aby bylo auto na zítra připravený, překontroloval a šel krátce projet.
Asi kolem páté odpoledne bylo definitivně hotovo a já měl hlad. Napadlo mě, zavolat Petře a pozvat ji na večeři. Vytáhl jsem telefon, našel její číslo, vytočil a čekal.
„Je! Ahojky!“ ozvalo se na druhé straně.
„Ahojky, jak to šlo? Všechno OK? Víš, mám hlad, tak mě napadlo, co společná večeře?“
„Jeee… je mi líto, víš, popravdě… je to na prd, ještě se tu zdržím a nevím jak dlouho.“ 
„Jejda… něco se stalo?“
„No… stalo, máma si zlomila ruku a táta… no, ten neumí vůbec vařit. Takže, jim chystám jídlo až do neděle.“
„Tak to je mi líto, s tím se nedá nic dělat. Holt si něco uklohnim sám,“ řekl jsem trochu smutně a chápavě.
„Kdyby jsme nešli v sobotu na ten koncert, tak by to šlo, jenže já sem pak chci jet až v pondělí, snad to chápeš.“
„Jasně, že tohle chápu. Neboj.“
„A jestli smím vědět… ta večeře by byla z tvé dílny, nebo někde?“ 
„Někde… občas si zajedu kousek za město, je tam takový motorest, a dělají tam skvělé burgery, a steaky, a i saláty…“ skočila mi do řeči.
„Fakt jo? No tak ten nám nikam aspoň neuteče a můžeme si tam někdy zajet, ne?“
„Jasně že jo! Určitě!“
„A co teď děláš?“ vyzvídala.
„Tak teď ti volám.“ Oba jsme se začali smát. „A tak trochu přemýšlím, co si asi tak udělám…“

„Hmm…no, mne by se líbilo, kdybys třeba udělal jednu praštěnou holku…“ vlitla mi zase do řeči.
„No, pokud by se jednalo o jednu konkrétní holku, tak to bych jí udělal moc rád…“ skoro jsem to šeptal, ani nevím proč.
„Abys věděl, jak teď spolu mluvíme, lehce mi vlhnou kalhotky,“ malinko se zachichotala.
„Nooo… přiznám se, mně zase něco trochu tuhne.“
Ne, nekecal jsem její hlas v tom telefonu zněl trošku dráždivě.
„Juu… škoda, že si to nemůžu hned teď překontrolovat.“
„Ano? A jak bys to kontrolovala?“ provokoval jsem.
„Hmm… no, napřed asi jen tak, ručkou přes kalhoty.“ Její hlas se v telefonu trochu ztišil.
„Jenom?“ pronesl jsem malinko zklamaně.
„Nooo… to jenom pro začátek. Protože když bych cítila, že je aspoň trochu tuhý, tak bych jej přes ty rifle dráždila ježděním dlaně po nich…“ lehce se tam zachichotala. „A co bys u toho dělal ty?“
„Tak, kdybychom stáli, nebo leželi u sebe… já bych ti přes oblečení hladil kozičky…“ 
„Jsem zklamaná, jsem čekala, že taky můj klín,“ špitlla jakoby smutným hlasem.

„Nooo… tam bych se vydal po kontrole těch koziček… ale ne přes oblečení… ale přímo pod něj, hezky prsty přímo na kundičku!“ 
„Hmmm… to už zní líp Davi… hraješ si s ním? Já si tady trochu hraju…“ ozvalo se vzrušeným hlasem.
„Jo, trošku jo… a ty? Taky si s ní hraješ?“
„Ano, a ty?“
Trochu jsem si lofas přes kalhoty hladil.

„Jo… dvěma prsty si dražším hrášek… sedím na záchodě s nožkami od sebe… jsem vlhká Davi… mohl bys mi ho tam hned vrazit.“
Z hlasu jsem poznal, že si to opravdu dělá.
„Jsi zkažená holka… takhle se dělat po telefonu… klidně bych tě tam nabodl.“
„Davi… vytáhni si ho a hoň si ho… prosím…“ 

Rozepl jsem si si zip a vylovil ho… tahle situace mě dost vzrušovala. 
„Mám ho v ruce Peťulko… pomalu si ho honím a představuju si, jak ty si hraješ sama se sebou.“
„A já jsem prý zkažená…“ slyšel jsem tichý smích. „Ty jsi taky zkažený… bavit se s mnou po telefonu a honit si ho…“
„Jo… asi jsem… úplně teď vidím, jak se ti lesknou prsty od tvé sťávičky…“ Tiše jsem při tom vzdychal.
„Já zase jak máš krásně fialový žalud a jak ti stojí… udělej se… udělej si to… prosím… představ si, jak před tebou klečím, chci aby ses na mě vystříkal… pořádně…“
„Jo, udělám… klečíš tady a díváš se na mě…jak si ho honím…“
Musel jsem vstát a přesunout se do koupelny.
„Udělej si to taky kočičko moje zvrhla… udělej se mi tam!“
„Jo, udělám… vyhoním si ho tady jako bys tu byla,“ sykl jsem a pokračoval v honitbě. „A ty, ty moje zvrhlice, hezky se tam pořádně vyprsti… chci slyšet jak sténáš!“

Dýchal jsem přerývavě a v telefonu slyšel to samé… pak se najednou ozvalo: „Stříkej lásko… stříkej na svou zvrhlici… já… jaaáá… už… anoo.“
Ještě párkrát jsem pořádně protáhl kládu, cítil záchvěvy a semeno vylitlo do vany.
„Anoooaaaaa… jooo…“ zasténal jsem do telefonu.

„Uffff… teda… Davi… takhle po telefonu, takhle jsem se udělala poprvý…“ šeptala mi Petra.
„Tak to jsme dva Peťulko.“ 
„Měl jsi toho hodně?“ začala vyzvídat.
„Já to pořádně ani nevím…“ zadíval jsem se do vany. „No odhadl bych, že tak normálně, jako když jsme spolu.“ 

„Ježíši… kuře… v troubě… promiň… musím letět… papa,“ vrátila se do reality.
„Tak papa… a bylo to překvapivě hezký.“
„Jo, bylo… pá, musím!“ zavěsila.

Já opláchl vanu a šel si udělat večeři. Připadal jsem si jako nějakej puberťák po tomhle zážitku.

Bylo nějak po osmé, když jsem si všiml, že mám dvě SMS. Jak jsem zase trochu po večeři cvičil s kytarou, tak jsem to přeslechli. Koukl jsem se, kdo píše, byla to, nepřekvapivě Petra.
-Tak kuře jsem zachránila, naštěstí – byla první. A pak druhá -Moc se mi to líbilo, doufám, že tobě taky -.

Celkem bez váhání, jsem začal psát odpověď. -Ahoj, tak to jsem rád, že to kuře není na černo. Bylo to zvláštní, jako nějací puberťáci, nebo někde na nějakým chatu.-
Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale nakonec jsem to poslal, jak jsem to napsal.
Po chvíli mi dorazila odpověď. – Moc se s tebou chci zítra vidět, jen to půjde až odpoledne, zůstávám tady přes noc. –
Odepsal jsem. – Moc rád tě zítra uvidím, že zůstaváš, chápu, budu se těšit až se ozveš. –
Chvíli jsem se díval na televizi. Pak šel spát. 

Ráno jsem se probudil jako obvykle.

Dopoledne se nic moc nedělo, tedy nic zvláštního. Chlapík si přijel pro auto, byl spokojený, vše jsem mu ukázal a auto jsme projeli.
Před polednem jsem od něj měl klid a pokoj. Ještě když jsem byl s tím borcem, přišla mi od Petry SMS – Ahojky Davi, odpoledne už budu doma, dám ti vědět kdy asi, pa. – Odepsal jsem – Ahoj Peti, jak budeš mít klid a náladu na mou osobu, tak se mi ozvi – a přidal jsem mrkacího smajlíka.

Po třetí hodině odpoledne mi dorazila další SMS. Koukal jsem na ni docela nechápavě, pak mi to ale došlo. V té zprávě stálo – Ahoj, očekávám tě dnes, přesně v 16:30 na těchto souřadnicích (následovaly klasické koordináty GPS), na místo přijeď autem a teprve až tam budeš, tak se mi prosím ozvi, ale pouze přes SMS, žádný telefon. –
Úplně jsem nevěděl, co si o tom myslet. Zadal jsem souřadnice do mapy a ukázalo mi to, že mám být v jednom, asi čtyři roky opuštěném areálu. Byla to nějaká bývalá továrna, pokud jsem si vybavil, byla tam dříve nějaká strojírna, nebo co.
Bylo to kousek za městem. Vlastně přesně to byl nějaký bývalý vojenský podnik, který armáda opustila, prodala a od té doby to tam chátrá. Vůbec jsem netušil, co tohle má znamenat, docela mě tohle překvapilo. Ale co, bude to aspoň zajímavé.
Přistoupil jsem na tuhle hru a odepsal – Ahoj, budu tam, jak budu na místě, písnu. – a tím jsem to uzavřel. Jen jsem se ještě podíval, jak dlouho mi zabere cesta. Jen pro jistotu jsem si nastavil budík tak, abych vyrazil včas.

Další čas jsem věnoval obědu, trochu úklidu na dílně, dal si sprchu a pak, pak už jsem jen čekal, až nastane pravý čas vyrazit. 

Cesta zabrala opravdu jen chvíli a chvilku před požadovaným časem jsem byl na místě.