Divoký život 11

Byl jsem v takovém polosedu, pololehu na pohovce, Petra se mi hlavou opírala o levé rameno, já ji levou rukou lehce objímal kolem ramen a prstem hladil na paži, zatímco její levá ruka mi jemně kroužila po hrudi.
Byl jsem trochu překvapený z toho, jak vypakovala Ivet a i z toho, jak se Ivet bez jakýchkoliv řečí sbalila a odešla, jenže, v tuhle chvíli se mi na to vůbec nechtělo ptát.

Nevím, jak přesně dlouho jsme takhle mlčky byli u sebe a hladili se, než jako první promluvila Petra.
„Davi, nezlobíš se?“ 
Koukl jsem se na ni. „Proč bych se měl zlobit?“
„Že jsem Ivet tak vyhodila.“ 
Usmál jsem se pro sebe… jo, vypadalo to divně.
„Vypadalo to dost zvláštně,“ přiznal jsem Petře, které mezitím pípla SMS. Chvíli váhala jestli má po telefonu sáhnout. Nakonec to udělala, četla a usmívala se.
„Mám tě pozdravovat a poděkovat ti,“ sdělila mi.
„Od Ivet jo? Že ji také pozdravuju a že byla úžasná!“ Trochu jsem zaprovokoval, až mě pleskla po hrudníku.
„Heeejjjj… nejsi tak trochu drzý? Jako tohle jí mám napsat…od mýho kluka? Já?“ Lehce mě při tom dlani bouchala po hrudi.
Jakoby jsem začal kašlat.
„No já jí to napsat nemůžu, nemám na Ivet číslo, kdybych ho měl, tak už jsem jí to napsal.“ pokračoval jsem v provokování Petry a dodal, „a nejspíš bych jí to i řekl přímo, kdybys ji tak najednou nevyhodila.“
„Hejjjj…“ zase mě trochu bouchla, „ty seš fakt trochu drzej? Přímo před mýma očima mi tady ojedeš kamarádku a ještě máš takový řeči!“
Její výraz jasně říkal, že se jí to líbilo.
„Jo… a ty jsi se na to klidně dívala, vlastně… moc klidně ne, ty ses u toho od ní nechala udělat, že?!“ trochu jsem zaůtočil.
Pohladila mou hruď, líbla mě na rameno, usmála se.
„Jo, dívala a nechala se od ní udělat a moc se mi to líbilo. Davi a klidně bych to udělala takhle znova a možná i s jinou…“ vychrlila na mě.
Tohle jsem tak úplně nečekal, hlavně to, co řekla na konci.
„Opravdu? I kdyby to byla úplně neznáma, cizí holka?“
„Ano Davi…“ tulila se ke mně. „Já si to u toho chvilkami představovala, že to není Ivet, ale… no… prostě někdo, koho meznáme, moc mě to vzrušovalo. Davi… jsem strašná co?“

Políbil jsem ji na čelo.
„Spíš nečekaně zvrhlá ne? Docela mě překvapuješ Peti,“ tiše jsem zašeptal.
„Jo a ne jenom tebe, ale i sebe, nevím vůbec čím to je, vedle tebe si najednou připadám úplně jiná,“ zvedla ke mně oči. Tázavě jsem se na ni zadíval.
„Já… já nevím jak to říct Davi, prostě s tebou si zase připadám chtěná, žádoucí, sexy…“ Skočil jsem ji do řeči: „Ty jsi žádoucí a sexy!“
„Díky, tohle se moc hezky poslouchá.“
„Peti“ navázal jsem a dal ji hladil. „Vždycky jsi se mi moc líbila a občas jsem si i představoval, jaký by to s tebou bylo…“
Teď zase skočila do řeči ona mně. „A jaký to se mnou je?“ 
Usmál jsem se na ni.
„Úžasný, šílený, krásně zvrhlý… sakra… prosím, pustíš mě… musím jít s pískem!“ už jsem to nemohl vydržet a potřeboval jsem si ulevit.
„Jo jasně… utíkej!“
Posadila se a uvolnila tak mé tělo na kterém částečně ležela.

Oba jsme absolvovali ranní hygienu, dali si společně snídani, pak jsme zajeli ke mně, kde jsem se převlékl, a mým autem vyrazili na výlet, který jsme si tak trochu dohodli u snídaně, na jednu zříceninu kousek od nás.

Za necelou půlhodinu jsme už stoupali lesem k hradu. Byl krásný letní den. Měl jsem jen tříčtvrťáky a tričko, Petra krásný, moderně potrhaný šortky a tričko, vypadala v tom k nakousnutí. Drželi jsme se za ruce a tiše stoupali do poměrně prudkého kopce.
Po nějaké době se před námi konečně objevila hradní brána. U ní popis hradu.

Vešli jsme dovnitř a podle šipek směřovali k věži. Podle ticha jsme tam byli jen sami dva. Vlastně on už se blížil čas oběda, tak se možná ani moc co nebylo divit, navíc, bylo docela horko, tak kdo se štrachal někde po lesích do kopce. 
Vystoupali jsme nahoru na tu jedinou, zachovalou hradní věž, že které byl docela slušný rozhled do kraje.

Petra stoupala do schodů přede mnou, takže jsem měl docela slušný výhled na její krásnou prdelku. Nešlo tomu odolat a občas jsem ji pohladil, nebo trochu zajel rukou mezi stehna. Občas i něco prohodila, jako „Au!“, nebo „Hej… neprovokuj!“, případně „Pane, kam mi to saháte?“. 

Konečně jsme byli nahoře. Petra se rozhlížela kolem dokola.
„Teda tady je krásně.“ Zašla na místo, odkud byl solidní výhled na naše město, opřela se trochu o kamennou zídku, já si stoupl za ní a začal jsem jí ukazovat kde co je.
Stal jsem těsně za ní, jednou rukou jsem ji držel kolem těla a druhou ukazoval. Najednou jí začal zvonit mobil. Napřed sebou trhla, ale když uviděla kdo volá, trochu se uklidnila, asi se lekla, že Jarda.
„Ahojky Ivet!“ zašvitořila na pozdrav kamarádce.
Já se na ni zezadu víc natlačil a lehce jí pravou rukou sevřel jedno ňadro a levou ji prsty hladil těsně nad šortkami po bříšku. Trochu se ke mně pootočila. Já jen kývl, že mi to nevadí, že telefonuje.
„Jo, jsme na výletě… nějaký hrad…“ pokračovala v hovoru.

Jemně jsem rozepl knoflík, pak zip a prsty sjížděl do jejich kalhotek. Tiše vzdychla.
„Jo, je tady nádherně, možná vidím tvůj domek.“
Cítil jsem chloupky proužku nad jejím klínem a pokračoval prsty níž, až jsem našel to správě místo a začal Petru lehce dráždit. Trochu zaklonila hlavu dozadu.
„Jo, jsme tady sami…“ Začala se trochu smát a jemně vzdychat, tak, aby to moc nebylo slyšet.

Já pokračoval a dvěma prsty jsem přejížděl přes její poštěváček.
„Ne… ne… neděláme nic… teda…“ Nedořekla, protože v ten moment jsem jí ho promnul silněji a současně víc stiskl ňadro.
„Dava mě tady zlobí…“ sykla do telefonu. „Co?… ne… jen mi dráždí… aaaachhh…“ Vzdychla hlasitěji když jsem trochu vjel do lůna konečky prstů a hned se vrátil na klitoris.
„Jo… Hmm… snaží se… mě tady prstit… chlívák… jeden…“ špitala ji do telefonu. 
Tak chlívák jo, pomyslel jsem si a přidal na intenzitě dráždění jejího hrášku.
„Neee… aaachhhh… jsme tu… sami….“ pokračovala v hovoru za mého pokračujícího dráždění a vlastního občasného vzrušeného vzdychání.
Já pokračoval dál, lehce jsem hnětl její kozičku a hrál si s jejím hráškem, občas trochu zajel mezi závojíčky. 
„Je to šíleně… nemravnej… chlap…“ pokračovala Petra v hovoru s kamarádkou. „On mě tady chce snad udělat… uuuuuu…“
Lehce jsem přidával na intenzitě.
„Aaaa… ano… jo… líbí… cooo?“ 

Trochu mě mrzelo, že nevím, co jí Ivet říká, jen jsem z odpovědi trochu něco tušil. Naklonil jsem se k jejímu volnému uchu, trochu ji na něm a na krku pod ním líbal, občas jemně kousnul.
„Jo… aaachhh… jo… přála… hmmmm… ufffff…“
Cítil jsem, jak se Petře lehce podlomily nohy, víc se opřela volnou rukou o zeď věže a lehce se třásla… právě to na ní přišlo…
Do telefonu vydala jen dlouhý tichý sten: „Aaaanoooo…“
Rukou s telefonem se zapřela o zeď. Pootočila hlavu směrem ke mně, oči měla mírně přivřené.
„To bylo krásný… prosím, ještě tam prsty nechej.“

Políbili jsme se a já nechával prsty bez pohybu na místě.
„Teda takhle na veřejnosti?“ zašeptala mi do rtů.
Usmál jsem se: „Neříkej, že se ti to nelíbilo?“
„Líbilo… a moc.“ Nechala ležet telefon na kamenech a uvolněnou rukou mně pohladila po tváři. 

Zezdola jsme zaslechli nějaké hlasy. Vyjel jsem rukou ven z kalhotek a Petra se rychle upravila. V její tváři byl vidět trochu zklamaný výraz, že už tady nejsme sami.
„Chtěla jsem ti to oplatit,“ šeptla mi do ucha. 

Ještě chvíli jsme se kochali výhledem do krajiny a tak nechali onu skupinku vyjít po schodech nahoru. Pak jsme se vydali k autu. Dohodli jsme se, že si zajedeme do jedné restaurace na jídlo.