Do pekla džungle a zase zpátky 01

Sally soustředěně Andymu kouřila ocas, ale stále se jí nedařilo probudit ho k životu.
„Chmm… gfffm… co je dneska s tebou?“ zadívala se na něj.
Andy se tvářil smutně.
„Dostal jsem povolávací rozkaz. Pojedu do Vietnamu.“

Tím bylo řečeno vše. Narukuje do armády a po výcviku ho čeká jihovýchodní Asie. Už pár známých z jejich okolí tam skončilo a s Andym to nebude jinak. Džungle polykala víc a víc mladých Američanů a ti se ve stále větším počtu vraceli domů v rakvích.

„Ach, lásko,“ zalkala Sally a stulila se mu do náruče.
Ve skutečnosti jí to moc nevadilo. Lásku s Andym považovala za vyčpělou a jen nevěděla, jak to ukončit. Tohle byla vítaná příležitost. Alespoň může začít chodit s Randym.

Randy Blizard byl lamač dívčích srdcí u nich na škole a na kterou holku se zaměřil, tu dostal. Dívky mu samy ochotně dávaly a bylo jim jedno, že po několikerém „použití“ je opustí. Byl to neodolatelnej samec, sportovec, playboy, prostě typický představitel zlaté mládeže.

Randy se v poslední době zaměřil na Sally a ta pochopitelně byla jeho zájmem potěšena.
Od Suzanne, která už s Randym měla své zkušenosti vyzvěděla, že Randy je… tam dole… dobře vybaven a umí to holce hezky udělat. A i to Sally lákalo.
Andy byl její první kluk a chodili spolu už přes rok. To považovala za maximum. Vždyť žijeme jen jednou a kluků se na světě hodně. Když Andy ve válce padne, žádná škoda… teda… fuj… sama se zalekla nehezké myšlenky a aby to napravila, znovu se pokoušela o pozvednutí ocasu a poskytnutí mu slastné masáže ve své kundičce.
Nakonec se jí to podařilo a pokojem se rozléhalo dvojí slastné sténání, hekání, vzdychání a mlaskání nahých těl při rytmických přírazech.

***

Randy Blizard byl také ve hledáčku vojenské odvodní kanceláře, ale jelikož byl jeho otec movitý muž, nebyl problém povolávací rozkaz stále oddalovat. Příslušnému důstojníkovi doporučil, aby nedělal problémy, nechce-li je mít sám. Obálka v jeho rukou pak znamenala jistou míru poděkování.

Andy podobně bohaté rodiče neměl a zmizel kdesi v Texasu, kde byl zařazen do armádního výcviku a později Sally začaly chodit dopisy ze Saigonu. Sally odpovídala velice liknavě, až korespondence utichla docela.
Že by Andy padl, o tom nebyly žádné zprávy a stejně měla jiné a příjemnější starosti s dvořením a podlehnutím Randyho šarmu.

***

VIETNAM (Saigon) 1967

Před ošuntělým domkem s vývěsním štítem s vietnamským textem, seděla žena a dvě chichotající se dívky. Vypadaly jak školačky, ale Andy už byl zvyklý na až dětská vzezření mladých Vietnamek a v předpokladu, že žena je bordelmamá, jal se jí ptát na cenu.
„Prostitute, yes? How many..money..?“
Žena se zamračila.
„No sex, only massage,“ řekla neumělou angličtinou a poukázala na vývěsní štít. Andy pokrčil rameny, že těm klikyhákům nerozumí, ale kývl a ukázal na dívku, která se mu líbila.
„To být Kim,“ a žena ukázala na cenu napsanou na kusu kartonu u dveří.
Když Andy souhlasil, dívka ho popadla za ruku a odvedla do domku.

V malém pokoji byl masážní stůl a židle na odložení věcí. Víc nic. Ve stěně byl závěs, kryjící propojení se sousední místností.
„Money, řekla Kim a natáhla ruku.
Andy jí podal peníze a Kim řekla: „Ty tady odložit…“ a odešla za závěs.

Andy se svlékl do naha, lehl si na stůl a klín si zakryl připraveným ručníkem
Kim se vrátila v krátké sukénce a od pasu nahoru byla nahá. Měla malá, ale hezká prsa. Už dospělá, krásně kulatá a pevná. Prostě přímo do ruky.
Andy se obrátil na břicho (naštěstí neměl erekci) a plně se poddal masážním rukám šikovné Vietnamky.
Oba mlčeli, co si taky měli říkat a v tom tichu Andy slyšel, jak někdo vstoupil do sousední místnosti. Po chvíli tlumeného hovoru a šustění odkládaných šatů se začaly ozývat vzdechy, milostné sténání a funění.
„Co to je?“
„Sex. My mother…“ odvětila Kim lakonicky.
„Tak vida,“ říkal si Andy. „A pak že sex se tu nekoná… dokonce i přímo s paní domu.“

Sténání a hekání odvedle nabývalo na síle. Žena byla asi rabována pořádným utahovákem, pak slyšel zachroptění „naplním tě celou, ty žlutá potvoro,“ muž vyvrcholil a nastalo ticho.
I Andyho masáž se chýlila ke konci. To už ležel na zádech a ocas v plném postavení mu nadzvedával ručník. Kim ho mazlivě hladila po ramenou a břichu, až mu rukou zajela pod ručník, ocas obemkla rukou a začala honit.
„Ohhhh,“ úpěl Andy slastí.
„Chtít fiku-fiku?“ usmála se Kim a nečekaje na souhlas, odkryla ručník a rozjela honění, až se náhle se k němu sklonila a začala ho kouřit. A byla to božská kuřba. Tahle holka věděla přesně, co dělat…

Andy natáhl ruku a zajel Kim pod sukýnku. Nahmatal holý zadek a kundičku. Kim neměla kalhotky. Pronikl jí prsty mezi pysky, třel ji a šukal dvěma prsty a Kim se začala kroutit a sevření rtů kolem ocasu jakoby zesílilo.
„Ohh… ohh,“ Kim přestala kouřit, vyhoupla se na stůl a v pozici na koníčka nasedala na ocas.
Hlasitě vzdychala, když do ní pomalu vnikal a Andy měl mžitky před očima, jak byla úzká.
„Ah… ah… ahhh… být… velký,“ sténala Kim, když začala rytmicky odsedat.
Čurák bílého muže byl něco jiného, než pták Vietnamce a ona se cítila maximálně vyplněná a do maxima roztažená. Bolelo to a zároveň jí to přinášelo rozkoš.
Andy jí v dlaních drtil kozičky a pánví přirážel proti jejímu drobnému tělu. Ptáka musela cítit až někde v žaludku. Přesto na tváři vykouzlila úsměv, když se na něj dívala a Andy cítil, že už bude stříkat.

„Už… budu… ty děvko,“ vzdychal a Kim pochopila.
Sesedla z něj a znovu se na něj přisála ústy a honila rukou. Trvalo to jen chvilku a pusu jí zaplnila pořádná dávka hustého semene. Vojáci nemají volno každý den a někdy není čas ani na honění…
Kim všechno spolkla a odměnila ho spokojeným úsměvem.
„Já děkovat… goodbye,“ a zmizela za závěsem.

Andy se oblékl a vyšel ven. Tam seděla jen žena, dcery nikde neviděl.
Andy si ji prohlédl. Nevypadala vůbec zle a taky by si dala říct. Byla už starší, měla velká prsa, celá byla objemnější, ale právě to ho přitahovalo.
„Fiku-fiku?“ optal se. „Ty a já…“ upřesnil ještě a ukázal prstem na sebe a na ni.
Žena se usmála.
„To možné… až zase přijít, my domluvit,“ odvětila a Andy spokojeně zamířil do kasáren. Moc ho to nestálo a přesto si zašukal… sladký Saigon.

***

Návrat do zeleného pekla, znamenal pobyt na předsunuté základně N 0112 ve vojenském kódu a mezi vojáky se jí říkalo „Tahiti.“ Chybělo tu ovšem moře, krásné Tahiťanky, klid a mír.

Andy byl na hlídce a za pytli s pískem právě dalekohledem sjížděl perimetr okolo základny.
Před hodinou přiletěla vrtulníkem suita vysokých důstojníků a teď asi ve štábu plánují nějakou akci. Nebylo divu. V okolí se to hemžilo Vietcongem i severovietnamskou armádou. Zde byli v hloubi nepřátelského území. A proto také patřičně opevněni. V okolí byly nakladeny miny, široký perimetr bez jediného keře byl protkán překážkami z ostnatého drátu a stále bylo co vylepšovat. A to jim přitom velitelé radili moc nevystrkovat hlavu. I Vietnamčíci mají skvělé ostřelovače.

„Bum, bum, bum,“ ozvalo se náhle zničehonic z pralesa a jako fontány rozkvétaly před ním ohnivé květy palebného přepadu a uši mu zahlušila vlna výbuchů.
„Popláááách,“ zařval zbytečně, jako by ho někdo mohl slyšet a postavení už se stejně plnilo vojáky s automaty M16 v rukou.
Minometný útok zatím trhal zátarasy a přiváděl nášlapné miny k samovolnému výbuchu.
Kulometčíci v palpostech svírali spouště svých zbraní, ale nebylo zatím na koho střílet.

A pak to přišlo. Minomety přenesly palbu přímo na základnu a z příkrovu džungle se vyrojila snad celá severovietnamská armáda, doprovázená hejny bojovníků Vietcongu.
Rozštěkaly se kulomety a kosily řady útočníků, Ti ale dál překonávali perimetr a kromě samopalů nejeden nesl sebou i ruční RPG, které odpalovali hlavně na kulometná hnízda. Američané měli první ztráty a útočníků přibývalo.
Velitelství vyslyšelo žádost o palebnou podporu a vyslalo na pomoc letku stíhacích bombardérů F-105. Ta sice rozpoutala v předpolí základny ohnivé peklo a masakr, ale útočníci zjevně byli rozhodnuti ji dobýt stůj co stůj. Andy střílel z M16 a tiše nadával, protože zbraň byla nespolehlivá a často se zasekávala. Pěšáci se proto raději ozbrojovali kořistními AK47, který obdobnými neduhy netrpěl a velitelé to tolerovali. Těchto zbraní i munice bylo všude plno.

„Tatata… tata… “ a bylo to tady. Zbraň se zasekla! Vystřelená nábojnice se vzpříčila uvnitř.
„Kurva,“ zasyčel Andy a rozhlížel se okolo po nějakém samopalu padlého spolubojovníka. Najednou před jeho postavením vybuchl granát.

***

VIETNAM (vesnice Su-Kei) 1968

Když otevřel oči, pochopil, že je mrtvý a nachází se v nebi. Skláněla se nad ním totiž tvář přenádherné dívky. A takovou tvář může mít jen anděl. Anděl mluvil vietnamsky a Andy se bál jakkoliv pohnout jak ho celé tělo strašlivě bolelo. Raději zase oči zavřel a upadl do světa spánku a zapomnění.

***

V dalších dnech seznal, že není mrtev a anděl je pozemská dívka z masa a kostí jménem Toan a pečuje o něj. Objevila se i další žena, která se jmenovala Ngoc a mluvila anglicky. Ta mu také vše vysvětlila.

Základna byla dobyta a když vojáci odtáhli, vesničané z okolních vesnic si přišli tábor prohlédnout. Pár vojáků našli živých na pokraji života a smrti a jedním z nich byl i on. Odnesli ho do vesnice a zde se o něj Toan stará.

„Nebojte se. My nepatříme k Vietcongu,“ řekla Ngoc. „Rodiče Toan komunisti popravili, že odmítali tady zavést ten jejich režim a i řada vesničanů s nimi má smutné zkušenosti. Já jsem z města Doc Huet a když ho povstalci loni obsadili, první koho začali popravovat, byla místní inteligence. Učitelé, kněží… stačilo, že jste měl brýle. Dělala jsem v té době na úřadě. Intelektuálka s brýlemi, tedy ta nejhorší kombinace. Brýle jsem zahodila, převlékla se za chudou hospodyni a jedině tak ušla znásilnění a jisté smrti.
Pak jsem z města uprchla a našla útočiště zde, v jediné nekomunistické vesnici široko daleko. Tváříme se, že k nim patříme, ale jsme sami tak chudí, že jim nestojíme o nějaký hlubší zájem. Jste tu v naprostém bezpečí. Jak se jmenujete, mladý muži?“
„Andy… Sullivan,“ pohnul Andy ztěžka rty a Ngoc to řekla nahlas Toan, která to opakovala. Měla tak krásný sametový hlas.

***

Místní šaman byl opravdový kouzelník. Rána v hrudi se Andymu zdárně hojila a Toan mu ukázala kovové střepiny, které mu byly vyjmuty z těla.

Brzy se mohl posadit a později i vstát. Toan ho učila vietnamská slovíčka, on zase ji angličtinu, moc jim to nešlo, ale dorozuměli se jinak. Zamilovali se totiž do sebe.
Andy propadl její nevinné křehkosti, až dětské naivitě prosté venkovské dívky a neobyčejné kráse. V očích Toan zase Andy představoval mužnost a opravdického chlapa, což se nedalo říct o jejích hubených soukmenovcích. Navíc přišel ze světa, který ona neznala a se zatajeným dechem poslouchala Andyho vyprávění o životě v Montaně, který jí Ngoc překládala.

První jí lásku vyznal Andy, ale neporozuměla mu. Nato se do věci vložila Ngoc. Stranou jí vyložila význam jeho slov a studem zrudlá Toan mu odpověděla anglicky pečlivě naučenou větou a jejich rty se spojily v prvním něžném polibku.

***

Od chvíle, kdy vstal, začal Andy spřádat plán, jak se dostat zpátky ke svým. Ngoc mu sdělila, že Američané se sice zase objevili, ale celý tábor zlikvidovali a nevypadali, že by se zase někdy vraceli. Celé území přenechali povstalcům a jako poslední odlétaly vrtulníky, které rozprašovaly nad celým územím jakousi látku. Všichni se toho bojí a zakázali tam chodit.
„To je rozumné,“ kývl Andy, ač o té látce nic nevěděl, chápal, že zalévání palem vodou to rozhodně nebylo. „A teď mi řekni. Dostanu se odsud do Saigonu?“
Ngoc se zamyslela.
„Odtud je to blíž do Laosu. Tam jdi… ale co řekneš Toan? Víš, jak tě miluje? A ty ji…“
„Ještě nevím,“ sklonil Andy hlavu. Na tohle nepomyslel a zastyděl se. „Dokážeš jí to nějak vysvětlit? A nebo… pojďte se mnou. V týhle vesnici vás nic dobrýho nečeká. Jednou válka skončí a komunisti to tu ovládnou. Tohle nemůžeme nikdy vyhrát. V Americe žádný džungle nemáme a tady umíráme po stovkách…“
Ngoc zavrtěla hlavou.
„Nikam nepůjdu. Já věřím, že zvítězí demokracie a vrátím se do Doc Huet, ale s Toan ti pomohu… s překladem.“

Nakonec to bylo velmi jednoduché. Toan souhlasila hned, že s Andym odejde do Laosu a pak do Ameriky.

***

Pár dní před odchodem se v noci Andymu u lůžka zjevila Ngoc.
„Mohla bych to požadovat jako splátku za mé překladatelské služby, ale tak to není,“ řekla tiše a přilehla si k němu. Další řeči byly zbytečné.
Ngoc měla již své zkušenosti. Líbala skvěle a oplácela mu něžnosti a laskání stejnou měrou. Prsa měla tak akorát, pevná a plná a tiše slastně vzdychala, když jí je mnul a mačkal.

Při vniknutí tlumeně vykřikla, přece jen v životě zažila menší ocasy, ale pochva se mu přizpůsobila a při přírazech ho objala nohama kolem boků a užívala si stoupající rozkoš. Andy ji rytmicky projížděl, líbal ji a užíval si těsnost pochvy a silné tření a masáž ocasu.
„Eh… eh… eh,“ hekala Ngoc a objímala Andyho kolem krku. Cítila, že bude a to už nezažila tak dlouho…

Náhle vybuchla v silném orgasmu a vzápětí cítila jak do ní proudí horké semeno z cukajícího, pevně a hluboko zaraženého ocasu.
„Jo… joooo,“ vzdychal Andy a oba si užívali doznívající rozkoš.
Ngoc se pomalu vymanila z náruče a vstala.
„Bylo to krásné, ale ty patříš Toan, to si pamatuj,“ špitla a odešla.

***

LAOS (Phua-Long) 1968

„Jak se vám to stalo?“ vyptávala se Andyho doktorka na americké základně, kam oba dorazili po strastiplném putování, když mu prohlížela ošklivě zanícenou ránu na noze.
„Kousl mě had. Toan mě ujistila, že není jedovatý, ale léčivé obklady z bylin moc nefungovaly. Jsem rád, že jsme tady. Už skoro ani nemůžu chodit,“ odpověděl Andy.
„Nechci vynášet nějaké soudy, než vám uděláme rentgen a další vyšetření, ale noha se mi moc nelíbí,“ řekla doktorka zamyšleně a opustila pokoj.
Ve dveřích se střetla se zpravodajským důstojníkem, který přišel za Andym. Právě ukončil výslech Toan a potřeboval si její výpověď potvrdit a doplnit.
Když skončili, důstojník řekl.
„V Saigonu byli překvapeni. Severovietnamci přiznali jen zajetí několika vyšších důstojníků. Při ohledání základny se některá těla ani nepodařilo identifikovat, a tak vás logicky považovali za mrtvého. Až si odpočinete, přesuneme vás zpátky.“
„A co Toan?“
„Myslíte tu Vietnamku? No, mluví o vás hezky… půjde s vámi ať vyšší místa v Saigonu rozhodnou, co s ní. Zatím může zůstat zde a navštěvovat kurzy angličtiny. Umí jen pár slov a s „love“ a „kiss“ si moc dlouho nevystačí, he,he,“ oba se té poznámce zasmáli.

***

BÖZEMAN (stát MONTANA) 1968

Zprávu o Andyho smrti se Sally dozvěděla přímo od jeho matky, která v pláči přišla k nim domů a v ruce třímala list se strohým úředním vyjádřením skonu jejího syna a projevem upřímné soustrasti.
Sally jeho smrt otřásla. Byl to přece jen její první kluk, prožila s ním moc hezkých okamžiků a padnout za vlast někde v džungli, si rozhodně nezasloužil. Před jeho matkou uronila slzičku a odešla do svého pokoje truchlit. Ve skutečnosti potřebovala klid z jiného důvodu.

Chození s Randym nabíralo strmý spád dolů. Sally mu ochotně vyšla vstříc a roztáhla mu nohy na páté schůzce. Zadní sedadlo jeho chevroletu by mohlo vyprávět, kolik holek tam leželo na zádech před ní. Randy se choval mile a ohleduplně a udělal to Sally na jedničku. Až potud si nemohla stěžovat.

Jenže čas plynul dál, ochota k večeřím a romantickým vyjížďkám u Randyho klesala a v posteli se projevovala jeho nadřazenost. Měl rád submisi a pokud se mu holka nebyla ochotna jen tak poddat, učinil tak silou. Nedošlo přímo k hrubému násilí, ale uměl si vynutit, co chtěl. Když jí poprvé pronikl do zadku, myslela, že ji tak zabije. Jeho ocas nepatřil k nejmenším a už když mu ho kouřila, měla pusu otevřenou, až jí koutky bolely a žalud ji leštil mandle.
Teď ho měla v zadku až po koule a cítila ho hluboko ve střevech. Nic příjemného, jenže on jí to pak dělal pravidelně. Měl rád holku pěkně bezbrannou a bezmocnou, což mu asi zvyšovalo ego a plenil jí klín rád vkleče zezadu, nebo v klasice, kdy jí ruce držel za zápěstí vzpažené. Jeho omaky prsou byly až bolestivé, přírazy prudké a hluboké, zkrátka romantika se rychle vytrácela. Navíc začal mít méně času, což svědčilo, že má v merku další oběť. Sally věděla, že Randy není monogamní typ, ale tady se hoch přepočítal. Sally nikdo nebude opouštět. Jen ona se bude s kluky rozcházet, ale nikdo s ní.

Večer pak měla delší rozhovor s otcem, váženým to občanem města s mnoha důležitými kontakty na vlivné lidi.
(A tak se stalo, že Randy Blizard byl povolán ke službě vlasti bez možnosti odvolání a stejně jako Andy, ocitl se i on v Jihovýchodní Asii jako příslušník 101. pěší divize.
Naposledy byl viděn při výsadku z vrtulníku UH-1D/H na LZ (Landing Zone) v oblasti Haadang…)

***

LAOS 1968

Andy se snažil nevnímat ostrou bolest v místech, kde ještě nedávno měl levou nohu. Ta mu nyní od kolene dolů chyběla a zbýval jen hojící se pahýl.
„Nemám nohu,“ prohlásil jaksi zbytečně Toan.
„Mně to nevadit,“ zavrtěla hlavou na jeho prohlášení, že je mrzák a ona ať se vrátí domů…
S Andym později mluvil psycholog a trochu zmírnil jeho prvotní šok. Také Toan stále neochvějně stála při něm a vyznávala mu svou lásku.

„Ztracená noha není všechno,“ pravila doktorka Leynová. „Ostatní orgány a funkce jsou v pořádku. Brzy dostanete protézu a nemocnici opustíte po vlastních nohou.“
„Opravdu?“ zaradoval se Andy.
„Co myslíte? Tu chůzi, nebo tu… funkčnost orgánů?“ pousmála se žena. „Předpokládám, že to druhé… takže ano, sex mít můžete, samozřejmě s ohledem na vaši indispozici. Vaše partnerka je ale drobná, takže nebudete nijak omezován. Mimochodem, dívku jsem vyšetřila. Je zcela v pořádku a pro vaši informaci, je panna.“
„Překvapuje mě, paní doktorko, vaše otevřenost v těchto věcech,“ culil se Andy.
„Na základně plné vojáků mě nepřekvapí už nic,“ okomentovala to lakonicky. „A nyní si stáhněte kalhoty, potřebuji provést kontrolu zbylé nadkolenní části nohy.“

Andy zrudl, když mu u pasu vystřelilo do prostoru péro v plné erekci.
„Vás ty řeči teda dostaly,“ usmála se doktorka.
„Ne… to vy… promiňte,“ špitl Andy.
„Já?“ podivila se. „Neříkám, že nedostávám nabídky ke schůzkách, ale tvrdým údem se mi představí málokdo. No nic, vyšetření to nebrání, snad vám klesne,“ a jala se věnovat své činnosti.

Její fluidum však fungovalo jako afrodiziakum a na konci vyšetření mu pták nejen neklesl, ale erekce začala být bolestivá.
„Ale, ale… pacient je stále vzrušen,“ kývala hlavou a pak, jaksi zastřeně, dodala. „Jako doktorka se toho ujmu.“
Sevřela ocas v ruce a jemnými tahy ho začala honit.
„Je to lepší?“
„Nevím… snad,“ pociťoval Andy zvláštní mrazení v podbřišku.
„Hm, hm… a co tohle?“ náhle doktorka vsála ocas do úst.
Teplý dech, vlhké rty obemykající ocas, který byl skoro celý v její puse a pak strojové pohyby hlavou po ocase…
„Ohhh… já budu… stříkat,“ vyjekl po chvíli Andy.
Doktorka se vrátila k honění a ruka jí teď kmitala sem a tam stále rychleji.
„Jo… jooo… užžž,“ vytryskl z ocasu proud semene a ještě jeden a doktorka neustala, dokud z něj nevymačkala poslední kapku.
„Tak… pacient je již zjevně v pořádku,“ otřela si ruce do ručníku a podala ho Andymu. „Pahýl se hojí velmi dobře,“ a odešla.

***

Když Andy dostal protézu a jakžtakž zvládl chůzi, byť s oporou hole, poslali ho i s Toan do Saigonu. Od onoho vyhonění se k němu už doktorka Leynová nechovala tak důvěrně, ale oba tak nějak věděli, že kdyby tu zůstal déle, asi by se spolu vyspali… Nahlas to ale nikdo nevyslovil. Toan už zvládala základní slovíčka a pobyt mezi Američany jí v tomto ohledu svědčil.
V Saigonu však přišla ledová sprcha.

***

VIETNAM (Saigon) 1968

„Ta dívka zde nemůže zůstat,“ řekl Andymu velící plukovník při nahlášení po příletu.
„Rozkaz, pane!“ řekl Andy v předpisovém postoji a plukovním změnil tón.
„Pohov, vojíne. Není to můj výmysl, ale nařízení. Jestli má kam jít, odveďte ji tam. Večer se tu hlaste. Musíme probrat celou tu vaši záležitost. Odchod,“ mávl plukovník rukou.

Andy to Toan vysvětlil a ta jen pokrčila rameny.
„Já to chápat… kam my jít?“ ptala se, když Andy zamířil do jižní čtvrti.
Zastavil před ošuntělým domkem s vývěsním štítem s vietnamským textem, kde v křesle seděla žena a poblíž jedna dívka. Kim nikde neviděl.
„Tady já být?“ podivila se Toan. „Tu být fiku-fiku.“
„Já vím… vysvětli jim to nějak… že dobře zaplatím a ty být jako pomocnice v domě… rozumíš?“ řekl Andy a Toan kývla, že rozumí. Otočila se na ženy a vietnamskou hatmatilkou jim vše vysvětlovala. Asi. Andy jí nerozuměl ani slovo.

Když domluvily, Toan řekla.

„Ony chtít zaplatit dolary… tolik,“ ukázala mu rukou částku.
„Mám,“ řekl Andy a Toan to přeložila ženě, která souhlasně kývala hlavou.
A tak Toan tam zůstala a Andy se musel vrátit na základnu, neboť byl stále vojínem 56. výsadkového praporu.

***

Uběhl nějaký čas, nutný k uznání Andrewa (Andyho) Sullivana neschopným služby v armádě a dostal propouštěcí list. Sdělili mu i termín odletu do Spojených Států. S Toan se pochopitelně nepočítalo.

Andy za ní zašel, aby jí sdělil tu smutnou novinu. Toan zachovala klidnou tvář, ač se ní všechno mísilo – smutek, vztek, beznaděj…
„Jakmile začnu žít normálním životem a budu vydělávat, vrátím se pro tebe,“ sliboval Andy.
Toan mu nevěřila.
„Neříkej co nesplnit… ty najít hezká Američanka a mít děti… na mě zapomenout. Já patřit sem. Už se nevidět,“ už to nevydržela a propukla v zoufalý pláč. Jenže Andy ji nijak nemohl utěšit.

Náhle se do toho vmísila Thuyen, paní domu a pokynula Andymu, aby s ní šel do domku.
Tam ho usadila na židli a sedla si naproti němu.
„Toan nám o vás všechno říct. Ona tě moc milovat… Já mít… em ho, ona giau… cho vay a ty… trá… rozumět?“
Andy všemu nerozuměl, ale v zásadě pochopil, o co jde. To bylo jediné možné řešení. Žena se pousmála a pokračovala.
„Já si pamatovat. To dlouho… co ty tu byl. Chtít se mnou fiku-fiku. Chtít stále?“
Andy zrudl.
„Jo… jsem to já. Chci, ale teď je tu Toan…“
„Ona nás neslyšet… a nebát se… ty nic neplatit.“

Andy se začal svlékat a poukázal na svou protézu. Žena ho položila na lůžko a nejdřív si ocas vzala do úst. Zkušeným sáním mu ho rychle postavila.
Nato se jí Andy revanšoval, zase ona si lehla, a on jí jazyk vnořil do houštiny chlupů a vylizoval uvolňované štávy. Pysky se nalévaly krví, pochva se začala rozevírat a žena přidušeně sténala v návalech slasti.
Andy si ji přitáhl za stehna na kraj lůžka a pomalu do ní pronikal ocasem. Držel ji za stehna, tlačil je na sebe a rytmicky pohyboval pánví.
Žena nebyla tak úzká jako Kim, ale i tak mu krásně ptáka masírovala a bylo to slastné mrdání. Byla hezky mokrá a ocas v ní jezdil v pravidelných přírazech.
„Mlask… mlask… mlask,“ zněly mlaskavě přírazy do hlasitého vzdychání a sténání.

Andy ji šoustal prudkými, divokými přírazy, žena slastně úpěla, až vykřikla ve svém orgasmu a Andy jí celou dávku semene vypustil na břicho. Thuyen ležela zcela bezvládná, ale zdála se uspokojená.
„Teď jít a čekat, až Toan přijede v Amerika,“ řekla, když se oblékali.

Venku Andy Toan sdělil, že s paní Thuyen se dohodli, jak vše zařídit, aby se zase setkali a šťastná Toan ho zulíbala, už nikoli cudně. Andy si až nyní uvědomil, že jak všude prohlašují svou lásku, vlastně spolu ještě nic neměli. Toan jistě o to stála, tak jako on, ale jaksi nebyla ještě ta správná příležitost. A tak to zůstane, dokud se nepodaří ji dostat do Států.
O lásce Toan nepochyboval, o svou lásku k ní… chudá holka z Vietnamu, prostá, neznalá života v Americe… co tomu řeknou rodiče, příbuzní, kamarádi? Nebude se za ní stydět? Nebude mu časem na obtíž? Nebudou se mu smát?
O její kráse nebylo pochyb, ale co za dvacet, třicet let? Běžely mu hlavou myšlenky a náhle si o svých citech zapochyboval. Měl ji rád, to ano, ale miloval ji opravdu? Tu otázku si kladl i v letadle při návratu domů.

***

BÖZEMAN (stát MONTANA) 1968

Návrat syna byl oslaven vskutku velkolepě. O jeho zranění byli již rodiče zpraveni, ale vůbec to nezmiňovali a zahrnuli syna svoji láskou a starostlivou péčí.
Na zahradě uspořádali velkou garden party se spoustou jídla, pití a pochopitelně i lidí. Známých i neznámých. Andy se pohyboval sice trochu toporně, ale bez hole a nikdo nepoznal, jakou újmu ve Vietnamu utrpěl.

Nevěděla to ani Sally, která též byla mezi pozvanými. Randy už byl zapomenut a ona by ráda as Andym navázala vztah tam, kde ho přeťala. Protože se vlastně tak úplně nerozešli, nebyl problém dělat cukrbliky a Andy se na to chytal.
Sally mlžila ohledně ukončené korespondence, nakrucovala se a dávala najevo i stvrzení jejich obnoveného vztahu na mnohem příjemnějším místě. V přítmí zahrady se k němu stále tiskla, olíbávala ho, brzy se líbali stále vášnivěji a déle a obrázek Toan v jeho mozku mizel ve stále větším oparu zastření.

***

Třetího dne rodiče Sally večer odcházeli z domu, ta nelenila a hned Andyho pozvala na návštěvu. Popravdě, její rodiče proti Andymu nic nenamítali. Sullivanovi byli vhodnými kandidáty na případné příbuzné, kdyby to jejich děti daly dohromady…
Matka jí jen dala nějaké rady ohledně bránění se početí, ale jinak se jí do života nepletli.

***

Andy se dostavil s kytkou a pak vzal Sally na večeři. Ta nabudila tu správnou atmosféru a když se přesunuli domů, Sally se na něj hned v obýváku vrhla a chvatně z něj strhávala oblečení, zejména kalhoty.
„Počkej…. musím ti něco říct,“ bránil se Andy. „Jsem raněnej.“
„Ale čuráka máš v pořádku, ne?“ uvolnila mu ho Sally z kalhot, dřepla si a hned ho začala vášnivě sát.
„Gulp… mlask… gfmm… mlask,“ hlava jí jezdila po tvrdém péru jak blesk.
„Uhhh… mám… nohu… uuu… ohh,“ vzdychal Andy rozkoší a cítil, jak padá zády na pohovku, Sally si vyhrnuje šaty a obkročmo na něj usedá. Poslední záblesky vědomí zaznamenaly slastný pronik ocasu do vlhké pochvy….

***

Ráno se Andy vzbudil v pokoji Sally, která ležela vedle něj. Na sobě neměl nic, byl úplně nahý. I protéza byla pryč. Sally tedy musela vidět, že…
Než si srovnal myšlenky, Sally se zavrtěla, protáhla a usmála se.
„Dobré ráno. Jakpak ses vyspinkal a kdy si vlastně přišel za mnou? V noci se ti z pohovky jít ke mně nechtělo. Přišel sis pro ranní pomazleníčko?“ a vklouzla mu rukou do klína a sevřela povadlý ocásek.
„Nono… já už si ho postavím,“ odkryla přikrývku a „Pro boha živýho… neeeee!“ vykřikla hrůzou a odporem. Andymu chyběla pod kolenem levá noha!
„Bože… ne!“ křičela hystericky, vyskočila z postele a schoulila se v rohu pokoje. „Běž pryč… nechci… tě vidět… néééé!“ ječela, jako by ji brali na nože. Byla zjevně šoku.

Andy na nic nečekal, vyskákal po jedné noze ven, kde narazil na její rodiče, probuzení a přivolaní jejím zděšeným křikem.
Ti ne vyděšeně, spíš udiveně zírali na jeho pahýl, pak matka vklouzla do pokoje za dcerou a otec mu nabídl rámě, aby se ho chytil.
„Chceš nějak pomoct?“
„Jo. Nevím, kde jsem nechal protézu,“ broukl Andy a pak si vzpomněl. „Asi v obýváku. Tam budu mít i oblečení.“

Ano, vše bylo na kupě, včetně umělé nohy. Když se oblékl, otec uznale pokýval hlavou.
„Ani to na tobě není znát. Oporu nepotřebuješ?“
„Ne.“
„Víš… Sally je přecitlivělá. Asi jsi jí to měl říct předem… no, stalo se. Snad to ale bude dobrý. Měj se a pozdravuj rodiče,“ vyprovodil ho otec ven a Andy zamířil k domovu. Bez nálady, bez snídaně a s pocitem viny při náhlé vzpomínce na Toan.