Dominika von S. – 04 – Dominika a… Dominika

Ten stejný večer, kdy se spermapírky bavily o minulosti, jsem se převaloval v posteli a ne a ne usnout.
O jejich existenci jsem tehdy ještě vůbec nic nevěděl, zato se mi hlavou honily myšlenky na Dominiku a její asistentku Emílii.
Už jsem věděl, že se tu děje něco velmi podivného, vždyť se mi už dvakrát zdály živé sny o Dominice a ráno jsem našel v posteli její kalhotky i další prádlo.
Děsivé byly její výhrůžky žalobou za znásilnění a znepokojivé bylo i vyprávění o dávné příbuzné, která k ní promlouvá během orgasmů při dlouhodobých výpadcích paměti.
A k tomu ještě její sekretářka Emílie, která mě v podstatě přinutila nechat se od ní vykouřit.

Přemítal jsem o tom, co to má všechno znamenat, marně jsem hledal nějaké rozumné vysvětlení, převaloval jsem se přitom v posteli ze strany na stranu a občas jsem si promnul penis, napůl ztopořený vzpomínkami i představami.
Znovu a znovu jsem na krátké chvíle upadal do horečného spánku z něhož mě budily různé představy, které mě dlouhé minuty nedovolily usnout.
Převaloval jsem se v posteli a hlavou se mi honily různé myšlenky včetně erotických a tak mi v usnutí bránil i polotuhý penis.
Nemohl jsem se zbavit vzpomínek na Dominiku, tvrdošíjně se vracely zpět, v duchu jsem viděl její tajemnou tvář na hřbitově i kontrastní vzhled přísné advokátky.
Chvíli jsem ji zase viděl, jak se vznáší nad mou postelí a prstí se, chvíli jsem slyšel výhružný hlas hrozící mi žalobou za znásilnění a sexuální obtěžování.
Do toho se míchaly vzpomínky na Emílii a její skvostnou kuřbu, přitom jsem si hrál s Dominičinýma kalhotkama a nakonec … jak se říká …. pohonil jsem, i když jsem se za to styděl.
Teprve poté jsem konečně tvrdě usnul bezesným spánkem.

Ráno jsem se probudil nevyspalý a rozmrzelý, s jedinou myšlenkou – musím vidět Dominiku, musím se znovu vydat do vísky, kde to všechno začalo.
Tak trochu naivně jsem prohledal ložnici i postel, jestli se někde neobjeví kalhotky jako znamení, ale tentokrát jsem nic nenašel, však taky proč bych měl, vždyť se mi o ní tuto noc nezdálo.
Celé dopoledne jsem rozmýšlet, co mám vlastně udělat, na nic jsem se nemohl soustředit a hlavou mi pořád rezonovala myšlenka na výlet.
Nakonec jsem této myšlence nedokázal vzdorovat a po obědě jsem vyrazil znovu do oné vísky, kde vše začalo.
Dorazil jsem k budově diskotéky a za ní našel park na místě bývalého hřbitova, procházel jsem pod stromy a prohlížel si zbytky náhrobků, až jsem narazil na hrob komtesy Dominiky von Sukub nebo Sukup, zašlé písmo bylo jen těžko čitelné.
Přesto jsem ale vyluštil datum úmrtí a lehce mě zamrazilo – jeho výročí připadalo právě na onen večer, kdy jsme se poprvé setkali.
Usedl jsem na nedalekou lavičku a skryl hlavu do dlaní, snad se mi nerozskočí hlava z toho, co se tu odehrává, říkal jsem si v duchu.

Ze zamyšlení mě vytrhla blížící se postava, ve které jsem s hrůzou poznal Dominiku.
Chtěl jsem ji vidět, to ano, ale vzpomínám si na její kategorický zákaz našeho setkání doplněný výhružkou.
Naše pohledy se střetly a začal jsem koktat: „Dobrý den, omlouvám se, vím, že se vám mám vyhýbat, ale… zvědavost mě přemohla… to co se děje totiž není normální a ničí mě to…“
Dominika chvíli mlčela a pak prohlásila jen „Hm…“.
„Tak já raději půjdu, ještě jednou se omlouvám,“ zvedám se z lavičky.

„Počkej, neodcházej,“ zarazila mě nečekaně a sedla si vedle mě na lavičku.
„Já ti vlastně minule ani nedala pořádně šanci všechno vysvětlit, ale pochop, že moje situace je prostě šílená.”
Skoro vzlykla, protože jí hlavou běžela vzpomínka na minulou noc, kdy se probrala k vědomí na pokraji orgasmu, ke kterému ji přiváděl jazyk neznámé dívky a do toho se ozýval tajemný hlas posílající ji sem.
„Nevím, co mám dělat a už to opravdu nezvládám,“ pokračovala a divně se na mě dívala.
„Jak jsem už říkala, často trpím ztrátou paměti a k vědomí se probírám až při orgasmu, často zděšená s kým vlastně – náhodné známosti, muži i ženy, masturbace,“ ztišila stydlivě hlas a začervenala se.
„A provází mě při tom často záblesky vzpomínek z minulosti a někdy ani nevím, jestli jsem ještě sama sebou nebo už jsem svojí pra pra babičkou.“
Úplně se schoulila do sebe a tak trochu se ke mě přimáčkla, spíše nevědomky než nějak cíleně.

„Lékaři samozřejmě vůbec netuší, co se se mnou děje, ovšem záblesky vědomí při orgasmu je lákají k výzkumům, a tak se někteří z nich snažili tento aspekt mé nemoci odborně zkoumat.“
Při slově odborně zpitvořila hlas a tak nevím, jestli řekla odporně nebo odborně – možná spíše to druhé, protože pokračovala.
„Spíše šlo o zneužití než lékařské vyšetření, myslela jsem, že když změním lékaře a půjdu k ženě, tak to bude lepší, ale opak byl pravdou, co ta si ke mě dovolila, chtěla třeba…“ zarazila se, tohle přece nechce vykládat neznámému muži.
Navíc byla ze všeho dosti zmatená, sice se otřásla odporem, když se jí lékařka pod záminkou vyšetření dotýkala tam dole a to natolik intenzivně a vášnivě, až se roztřásla v úžasném orgasmu, na druhou stranu ji k mnoha bezvědomým orgasmům přivedl jazyk nebo prsty neznámých žen a dívek a to jí vůbec nevadilo, spíše naopak.
Tak jak to s ní vlastně je, ptala se v duchu sama sebe za dlouhých zimních večerů, které často končily tím, že její prsty sklouzly do klína a… zarazila se v myšlenkách a vrátila se do přítomnosti.

„Ehm, no to je jedno, asi se divíš, proč ti to všechno vykládám. Sama nevím. Asi proto, že se mi zdálo, že se máme setkat, možná proto, že mě nikdo z těch mých známostí nikdy už znovu nekontaktoval, až ty.“
„Ale Emílie říkala, že tam často chodí…“ skočil jsem jí do řeči, protože jsem si vzpomněl na to málo, co říkala Emílie předtím, než mě vykouřila.
Zarazila mě, „Emílie je taky pěkná kecka a potvora, ani mi o ní nemluv. Vůbec se nemáme rády, ale jako by nás něco osudově přitahovalo a nemohly jsme jedna bez druhé být.
Nejsme kamarádky, ale prostě… jako bychom se znaly stovky let a přitom… Je to něco z minulosti, něco čemu nerozumím.“
To už jsme byli k sobě těsně přimáčknutí a naše hlavy se skoro dotýkaly, spíše jsme jen šeptali, byť v okolí nikdo další nebyl, ale jako by nás něco přitahovalo k sobě a nutilo k úzkému kontaktu.
Jak kontrastní je to vůči jejímu chování v advokátní kanceláři, pomyslel jsem si trpce, protože jsem měl stále obavy z její nevypočitatelné reakce.

Pokračovala však: „Popiš mi detailně, jak jsi mě vlastně našel?“
Vylíčil jsem jí podrobně naše setkání na diskotéce, moje sny o ní a/nebo její dávné příbuzné, což je pořád pro mě strašně těžké rozlišit, nezamlčel jsem ani to, že po té, co se mi o ní zdálo, tak jsem našel v posteli její kalhotky a s rozpaky jsem přiznal i to, že jsem si do nich vyhonil.
Vlastně jsem jen zopakoval to, co jsem již vyprávěl v advokátní kanceláři, tentokrát však s více detaily včetně intimních, v mnohem uvolněnější atmosféře, i když jsem se pořád někde vzadu v mysli obával její proměny v přísnou advokátku.
„Takže ty slyšíš stejný hlas jako já, byť ve snu v němž tě svádí a předvádí se ti? Ona k nám mluví k oběma?“ Nevěřícně se zarazila, když si to vše promyslela.
„Vypadá to tak,“ odvětil jsem. „A vypadá to, že chce abychom se dali tak nějak… dohromady,“ pokračoval jsem opatrně a pohladil ji při tom po koleni.
„No, vypadá to tak,“ odvětila tak trochu nepřítomně.
Moje ruka dál hladila její koleno a pomaličku putovala po stehnu směrem k sukni.
„Snad mě za to nezažaluješ,“ prohodil jsem, jednak abych trochu odlehčil situaci a jednak abych vysondoval její náladu a přístupnost k intimnějšímu pokračování.
Zasmála se. „Já vlastně nevím. Asi bych měla, jenže jako oběť vlastní minulosti sama nevím, … není to se mnou vůbec jednoduché.“

Na chvíli se odmlčela, pořádně se nevyznala ani sama v sobě, ani ve své sexualitě.
Dlouho si myslela, že sex není nic pro ni, přitom si to jedna její část chtěla dělat sama, a to dokonce co nejčastěji,
I teď si živě představovala, jak se schová támhle v křoví a rychle se vyprstí, tak aby ji při tom mohl „omylem“ Mates sledovat.
Jiná její část byla na holky a dokonce se ze zvláštní zvrhlostí těšila na další bezvědomé stavy zakončené mrštným jazykem nějaké její subky, nějak zvláštně ji přitahovala Emílie, ale přitom…
A jiná její část, ta příčetná, odsuzovala všechny tyhle představy, žádné z jejích částí ale momentálně nevadila Matesova ruka na koleni.

Moje ruka jela pomaloučku po jejím stehnu nahoru, až se dotkla lemu krátké sukně a po chvíli váhání jsem zajel pod sukni.
„Zadrž ještě,“ zastavila mě, „nikdy nevím, která moje část převezme kontrolu.“
Byla to spíše výmluva, její vlastní tělo ji v tuto chvíli zradilo, bradavky jí totiž už ztvrdly, tlačily se proti košíčkům podprsenky a posílaly do jejího těla příjemné pocity, které kulminovaly mezi nohama, kde už cítila teplo a vlhko.
Ale pořád se snažila přijít věcem na kloub. „Zajímají mě ty kalhotky, co se ti objevují v posteli, když ti ta moje příbuzná dělá show.“
Už jen ta představa striptýzu a masturbace před někým v ní vyvolala mnoho protichůdných pocitů, jedna její část se při této představě třásla rozkoší a jiná část zase odporem.
„Potřebovala bych je vidět, jestli jsou opravdu moje, nebo jak to s nimi vlastně je,“ pokračovala.
Navenek v ní převládala racionální, zvědavá a vyšetřující část, ale i ta ve skutečnosti hledala záminku na prodlužování sexuálního napětí.
Stačilo jí, že řekla „kalhotky“ a už cítila, jak v ní slastně zatrnulo.
Nechápala to, vždyť Mates je prakticky cizí člověk, no dobře, jednou se s ním vyspala, ale to nebyla ona, ale teď tu skoro teče, jen si vzpomene na kalhotky.
Kalhotky, kalhotky, kalhotky, opakovala si v duchu a vůbec nechápala proč, nikdy nebyla marnivá a na svoje prádlo se nijak nezaměřovala.
Ale to, že ve snu její dávná příbuzná nechá kalhotky v posteli tady Matesovi, to jí úplně rozhodilo.
Rozhodilo i vzrušilo, jen si to styděla přiznat.

Nad její prosbou jsem se trochu zarazil, vždyť jsem si do těch kalhotek vyhonil.
Asi si všimla mého pohledu a chápavě se usmála.
Pak se zvedla z lavičky a zeptala se: „Pojď, půjdeme k tobě. Jak jsi tady?“
„No… přijel jsem autobusem, jen tak na procházku,“ odpověděl jsem.
„Dobře, tak já tě svezu a snad dnes něco zjistíme,“ vedla mě k červené Tesle.

Tichý, technicistní a futuristický interiér Tesly kontrastoval s naším povídáním o tajemné dávné příbuzné.
Dominika mě dovezla domů, jízda to byla nečekaně pohodlná, zaparkovala před domem a já se snažil ignorovat závistivé pohledy sousedů, marně se maskující za záclonami – nevím, co záviděli víc, jestli Dominiku nebo Teslu, obojí bylo hodné obdivu.
Přivítal jsem ji ve svém skrovném bytu a po pár formálních frázích jsem ji skoro provinile ukázal dvoje kalhotky, na které se přijela podívat.
Letmo na ně pohlédla, zaschlých skvrn od semene si buď nevšimla nebo je přešla bez komentáře a prohlásila: „Skutečně, jsou moje.“
„Tedy, jsem si jistá, že mám takové ve svém šatníku, ale musela bych se doma podívat, jestli mi zmizely nebo ne. Každopádně, jak se sem mohly dostat? To přeci není možné…“ přemýšlela, „odporuje to zdravému rozumu i přírodním zákonům,“ pokračovala.
Sice nevěděla, jak je to všechno možné, ale už věřila tomu, že se k ní Mates nevloupal a neukradl jí dvoje kalhotky.
Zaschlých skvrn od semene si samozřejmě všimla, prvotní znechucení nahradil zvláštní pocit… vzrušení, touha, i vědomí, že pro někoho může být tak přitažlivá.
Tedy… vlastně její příbuzná z bůhvíjakého století… a skoro na ni začala žárlit.

Oba jsme mlčeli a přemýšleli, co teď.
„Ono to vypadá, … že se nás… ten tajemný hlas… snaží dát dohromady… co kdybychom…“ naznačil jsem.
Dominika si vzpomněla na poslední vzkaz, přes křeč orgasmu si pamatovala něco jako… dej mu ještě… a tak po chvíli váhání souhlasně pokývala hlavou.
V tu chvíli se trapno dalo krájet, stáli jsme proti sobě a rozpačitě jsme se na sebe dívali.
„Já jenom, abych zjistila něco víc…“ řekla Dominika skoro zaráz s mým „vždyť už jsme spolu… na hřbitově“.
Rozesmáli jsme se, trochu se tím prolomily ledy, ale rozpaky v nás pořád zůstávaly, přeci jen, takhle skoro na povel se pomilovat nám oběma připadalo dosti podivné.

Nakonec jsem se posadil na postel a pohledem ji pozval k sobě, po chvíli váhání si přisedla vedle mě a já ji začal hladit na koleně stejně jako před tím na lavičce.
Zvrátila hlavu dozadu a začali jsme se líbat, konečky prstů jsem ji hladil po tváři, krku a hrudi.
Jen jemně a něžně jsem přejel jazykem po jejím ušním lalůčku a jemně jej zkousnul, pokračoval jsem přitom v hlazení její tváře a krku, moje ruce tančily po její blůzce a hladil jsem jí prsa, zatím ještě pečlivě schovaná v podprsence.
I ona mě hladila a v objetí a polibcích jsme se položili a pokračovali ve zkoumání těla toho druhého.
Hladili jsme se a převalovali se z jedné strany na druhou, chvíli jsem jí hladil prsa nebo krk, pak zase záda a zadek, ona mi oplácela stejným způsobem.
Byla to zatím spíše jen mazlivá hra, ale v obou dvou postupně narůstalo vzrušení.
Ani jsme se moc nezdržovali svlékáním, jenom jsem rozepnul knoflíčky její blůzky a ona si rozepnula podprsenku, takže jsem se celkem snadno dostal k jejím bradavkám.
Po dalším mazlení jsem jí vykasal sukni a hladil ji po zadku krytém malými tangy, i ona mi rozepnula kalhoty, společně jsme je stáhli napůl žerdi a můj kolik vystřelil do místnosti.

Dál jsme se mazlili a převalovali z jedna strany na druhou, třeli se o sebe celým tělem a rozkroky zvlášť, nakonec udělala ten poslední a rozhodný krok ona a to, když jsem zrovna ležel na zádech.
Využila toho a nasedla na mě, jak se říká na koníčka, jen odsunula kalhotky stranou a osedlala si mě.
Já zespodu vzepřel její prsa a začal je mnout, dráždil jsem její bradavky a ona začala přirážet, intenzivně hýbala svojí pánví.

Dominika byla propnutá, nabodnutá jeho ocasem a prsa podepřená v jeho dlaních, tři body rozkoše ji nadnášely a zároveň hnaly její touhu vpřed.
Házela sebou a tím zvětšovala svoji rozkoš, teď už nepotřebovala přemýšlet o tom, jak je na tom se svojí sexuální orientací, teď si byla naprosto jistá jedinou věcí, a to tím, že potřebuje orgasmus, že se potřebuje udělat, odprásknout, dosáhnout vrcholu a propadnout se do extáze.
Vlny rozkoše procházely jejím tělem jedna za druhou, už cítila, že se orgasmus blíží, už zase začínala slyšet onen tajemný hlas, tentokrát však při plném vědomí.
Slyšela tajemný hlas, který říkal: „…no aspoň něco, ale nezapomeň, musíš ho i vykouřit…“

V tu chvíli jsem strnul – i já jsem totiž zřetelně slyšel slova „musíš ho vykouřit“ pronesená cizím hlasem.
A ještě více jsem strnul, když jsem uprostřed místnosti spatřil vznášet se druhou Dominiku, tu ze snů, tak podobnou a tak jinou té, která se, nabodnutá na koníčka, zrovna propadala do říše orgasmu.
Snová Dominika se vznášela uprostřed místnosti a se zájmem na nás hleděla. „Vidíš to taky?“ zmohl jsem ze sebe vyrazit během přirážení a ukázal jsem na vznášející se Dominiku, jen abych věděl, že jsem se nezbláznil.
Skutečná Dominika jen v extázi otočila hlavou, vytřeštila oči, ale přirážet nepřestala a v tu chvíli na ni přišel orgasmus, zmítala se a kvílela rozkoší a nakonec se na mě zhroutila.
Já byl pořád ještě v ní, a tak jsem ji chytil za zadek, dvakrát, třikrát jsem přirazil a už jsem blaženě stříkal.
Oba jsme při našem orgasmu zírali na vznášející se démonickou Dominiku, v tu chvíli nám nevadilo, že nás sleduje, ale jak jsme přicházeli k sobě po prožité rozkoši, začali jsme se trochu stydět, ale hlavně jsme nevěřili svým očím.

Vznášející se Dominka se jemně usmívala, stále nás sledovala a pomalu si vjela rukou pod šaty a zřejmě se začala prstit, jako již několikrát v minulosti v mých snech.
Pohyby její ruky v rozkroku jsme mohli jen tušit přes šaty a podle měnícího se výrazu její tváře, oba jsme na ni dál zírali.
Asi si našeho pohledu všimla, protože se s údivem zeptala: „Vy mě vidíte?“ aniž by přestala s pohyby ruky pod šaty.
„Vidíme, co to má znamenat, kdo jsi, co se to děje?“ chrlili jsme ze sebe hromady otázek, ona však jen přivřela oči, její ruka se dále hýbala pod šaty a druhá ruka zamířila na prsa.
„Ještě chvilku, dejte mi ještě chvilku,“ šeptala vzrušeně, její dech se prohloubil, její tělo se vzpínalo proti jejím rukám a divoce se ve vzduchu otáčela.
Její vzdechy se ozývaly mojí ložnicí, snová Dominika se třásla v nastupujícím orgasmu až konečně divoce vyvrcholila, poté vytáhla prsty se své kundičky, upravila si šaty a klesla dolů k nám.

Sedla si vedle nás na postel. „To je divné, že mě vidíte, ale… já jsem… já jsem reálná…“ prohlásila váhavě.
Jemně přejela prsty po prostěradle, po Dominičiné noze a nakonec se její prsty, zmáčené její šťávou, dotkly mé tváře, hladově jsem nasál vůni její kundičky, jež byla z jejích prstů intenzivně cítit.
Plaše ale chápavě se usmála. „Vy jste mě přivolali ze světa snů, z polosvěta bytí, kde jsem zabloudila a zůstala uvězněná… Jak je to možné? Co to znamená, co se bude dít teď?“ Přemýšlela nahlas.

„Tak znovu, kdo jsi, jak ses tu vzala, co to má znamenat?“ vydechli jsme s Dominikou prakticky zaráz, zatímco jsme se vyprostili ze svého objetí a začali se trošku upravovat – Dominika si stáhla sukni, upravila blůzku a já si zapnul kalhoty.

„Já jsem… spermapírka nebo také sukuba. Prostě něco jako upírka, ale místo krve saju sperma. Vím, že to zní šíleně, ale je to tak a je to bohužel ještě mnohem horší. Jsem totiž spermapírka, která nemá ráda sperma.
Že by nám tohle vysvětlení nějak pomohlo pochopit celou situaci, to bych teda neřekl.
„Spermapírkou jsem se stala někdy v 15. století a byla to svým způsobem strašná ironie, protože jsem byla… nebo stále jsem… spíše na ženy… toužila jsem po Emílii, mojí služce, ze které se také stala spermapírka.“

Všimla si tázavého pohledu Dominiky a souhlasně přikývla. „Ano, je to ta Emílie, která je tvojí sekretářkou a jak říkám, i ona je spermapírka a… jí to nějak zvlášť nevadí, ráda si užívá s muži a polyká semeno,“ podívala se na mě s chápavým úsměvem, protože jsem se nechtíc začal červenat.
„Ale zpátky ke mně, v mé době jsem se pro moji touhu po ženách strašně trápila… Netuším, proč jsem se zrovna já stala spermapírkou, ale protože jsem na sperma moc nebyla, tak jsem strádala a trpěla hlady, a na rozdíl od ostatních spermapírek jsem žila víc v nevědomí a polovědomí.
Tady Dominika je moje praprapravnučka, já se přes všechny své potomky vždycky nějak snažila vrátit do skutečného světa, ale chudák holky to většinou těžce nesly, končily v blázincích nebo na popravištích.
A ani vlastně nevím, proč se tolik chci vrátit do reality, a proč se to povedla zrovna teď… jenom bych si tak tipla, že nám hrozí nebezpečí.“

„Komu nám?“ vyhrkl jsem s tím, že její vysvětlení bylo čím dál šílenější, ale nějakým zvláštním způsobem to dávalo smysl, i když lehce zvrácený.
„No… nám spermapírkám, možná kvůli mně, možná kvůli tady Dominice, co já vím… Jsem jen slabá spermapírka, jen stín toho, čím bych mohla být.“
„A proč jsi tak slabá?“ zeptala se jí Dominika se zájmem.
„No, … abych získala zpět svoji sílu, … tak bych potřebovala spolknout… sperma… Ale jak jsem už říkala, jsem spíš na holky a… ani nevím od koho…“ koktala zmateně a při tom padl její zrak na mě.
„Vlastně… že bych tě k tomu využila… ale když já… mě to moc… pomůžeš mi s tím trochu?“ obrátila se na Dominiku, která na ni nevěřícně zírala. „Jak jako pomohla?“

Připadal jsem si jako v nějakém sureálném snu, ale všechno kolem mě nasvědčovalo tomu, že nesním a že se to vše opravdu odehrává.
„No, že bys ho jako trochu vzrušila a já to pak jenom… spolkla,“ řekla spermavírka skoro s odporem.
„Já nevím, to je tak bláznivý… a vůbec, já to taky nějak úplně… nemusím… ale uvidíme, co se dá dělat,“ povzdechla si Dominika, když viděla její zoufalý pohled.
S rozpaky znovu rozepnula zip u mých kalhot a vytáhla povadlý ocas, začala ho hladit, což bylo sice příjemné, ale také marné, přeci jenom jsem stříkal před pár minutami, takže jsem ještě nebyl připraven na další kolo.
Po pár minutách snahy prohlásila spermapírka, že ví, co na mě platí. Vykasala si šaty, vnikla svojí dlaní do kalhotek a začala se jemně hladit a dráždit.
Měla celkem pravdu, sledoval jsem její počínání s nadšením a můj penis povstal a začal se topořit, to už ho Dominika s povzdechem vzala do pusy.
Spermapírka se dál prstila, její ruka krytá kalhotkami plně poutala moji pozornost a moje rozkoš rostla a rostla, navzdory bizarnosti situace fyziologie fungovala.

Po chvíli jsem cítil, jak se moje semeno dere ven, rychle jsem slovy: „Já už asi brzo…“ varoval Dominiku a v tu chvíli se spermapírka probrala, rychle odstrčila Dominiku, vsála můj úd do svých úst a dál se prstila, její rozkoš přebyla ten nepříjemný pocit, když pumpuje hlavou a on do ní stříká a ona vše polyká.
„Cítím, že se mi vrací moje síla a schopnosti, tohle budu asi potřebovat častěji,“ prohlásila poté, co se svými prsty dovedla k orgasmu, „ale nemysli si, že to dělám pro něčí potěšení,“ obrátila se na mě.
„I když to nebylo tak strašné, jak si pamatuji z minulosti,“ připustila nakonec a potom se obrátila k Dominice: „A ty, moje milá, ty taky budeš muset začít polykat, ty jsi já a já jsem ty, jednak by to nebylo fér a hlavně, bez toho nebudeme úplná,“ vysvětlila, když viděla její kyselý obličej.

Po chvíli oddechu prohlásila spermapírka: „Ano, teď už začínám chápat, co se děje.
Ty si, Dominiko, dávej pozor na Emílii. Ona… tě nemá vůbec ráda, protože si myslí, že jsi já… No a na mě je opravdu nasr… nemá mě vůbec ráda, já se ji totiž pokoušela svést… a to úspěšně… a ne jednou, vlastně mockrát.
A v tom 15. století k tomu nebyla taková tolerance jako třeba za starých Řeků na ostrově Lesbos.“
Poslouchal jsem spermapírčino vyprávění a přemýšlel o tom, jak šíleně to zní.
A to jsem pořád ještě nějak nemohl vstřebat, že se tu z ničeho nic… prostě objevila.
A teď tvrdí, že existují staleté spermapírky, jedna žije ve snech, protože nechce kouřit a druhá…

Dominka byla také zmatená a i ona přemýšlela, co to všechno má znamenat.
Ano, občas měla výpadek paměti a pamatovala si jen pár útržků… no dobře, tak orgasmů, při kterých slyšela neznámý ženský hlas, slyšela jen útržky rad, že tohle není ten pravý.
A najednou se tu… z ničeho nic objeví… jakási „spermapírka“ a tvrdí, že je její pra… prababička a že si má dávat pozor na Emílíi, která je také spermapírkou.
Jakkoliv to všechno znělo šíleně, někde v hloubi její duše to dávalo smysl a cítila, jak to vše zapadá do sebe.
Vysvětlovalo to všechny menší či větší záhady a podivnosti jejího života, psychické problémy její matky i to, že babičku zavřeli do blázince.
Jen abych se nezbláznila sama, začala se obávat…

Těkal jsem pohledem z jedné na druhou, na první pohled byly k nerozeznání od sebe, ale opravdu jenom na první pohled, na ten druhý bylo jasné, která je která.
Navzdory bizarnosti celé situace mi pomalu docházelo, že mám v ložnici dvě docela pěkný kočky lačné po sexu a zbytek jsem nechtěl řešit.
Přesto jsem se neudržel a mumlal si: „To přeci nedává smysl, to je všechno absolutně zmatené a nemožné…“

„A musí to dávat smysl?“ ptala se jedna i druhá.
„Podle všeho… ovlivňuje lidská představivost realitu a každý člověk si představuje něco jiného. Takže se realita postupně mění a to, co platilo včera, už dnes neplatí a vše je jinak. Takže si dávej pozor na to, co si představuješ a co si přeješ. Není nic horšího, než když se sny začnou plnit…“
Jen jsem nevěřícně vrtěl hlavou: „To je přece úplný nesmysl, co přírodní zákony a…“ namítal jsem, ale skočily mi do řeči „… i ty poráží sexuální magie a síla, nejsilnější zákon přírody.“
„Hm, a co teď?“ zeptal jsem se rezignovaně.
„Teď půjdeme spát,“ prohlásily obě a s jakousi podivnou samozřejmostí u mě obě zůstaly, každá si ke mně lehla z jedné strany.
Nevím, jestli počítaly s nějakým pokračováním sexuálních praktik, ale já byl zmožený sladkou únavou po dvou číslech s nimi a usnul jsem dřív, než jsem si uvědomil, že mám v posteli dvě holky…