Druhá šance

Stál jsem ve staré aule gymnázia, kde se mi kdysi zdálo, že celý svět je proti mně. Ale teď jsem se tu ocitnul v úplně jiné roli. Úspěšný byznysmen, zakladatel firmy s obratem stovek miliónů v obnovitelných zdrojích – solární panely, větrné turbíny, všechno to zelené, co teď letí. 

Ředitelka mě pozvala osobně, abych povykládal studentům o svých úspěších. „Přijďte, inspirujte ty mladé,“ řekla mi do telefonu, a já souhlasil. Proč ne? Byl to způsob, jak se vrátit a ukázat, že z toho trapného kluka, který sedával vzadu, se stal někdo. 

Aula byla plná – studenti, studentky, kantoři v zadních řadách. Mluvil jsem o začátcích: o tom, jak jsem po maturitě neměl tušení, co dál, o prvních neúspěšných startupech, o nocích bez spánku, kdy jsem psal business plány. „Úspěch není o štěstí,“ řekl jsem jim, „je o tom, nenechat se zlomit.“ 

Otázky padaly jedna za druhou: Jak jste překonal selhání? Co byste nám poradil? Smáli se, když jsem vyprávěl o tom, jak mi první investor řekl, že můj nápad je blbost. Cítil jsem se skvěle, jako bych vyhrál. Jakmile debata skončila, ředitelka mi poděkovala, poplácala po rameni, a já se rozhodl procházet se chvíli po škole. Jen tak, kvůli vzpomínkám. Pro ten pocit, že jsem to zvládl.

Škola se za ty roky příliš nezměnila. Ty samé dlouhé chodby s ozvěnou kroků na opotřebovaném linoleu, vůně starých učebnic smíchaná s trochou zatuchlosti ze šaten a smradu z tělocvičen. Procházel jsem kolem tříd, kde mě kdysi kantoři pérovali, že se nesnažím, a že ze mě nic nebude. 

Vzpomínal jsem na spolužáky – Tomáš, ten věčný vtipálek, který měl kolem sebe vždycky hromadu holek, Petr, sportovec, za kterým se otočila každá sukně (a on za ní), Lenka s dlouhýma nohama, která se na mě nikdy ani nepodívala. Byl jsem tehdy takový outsider. Ne ten největší loser, to ne, ale rozhodně ne ten, kdo by měl úspěch u holek. Cítil jsem se méněcenný, jako bych měl na čele napsáno „nech si zdát“. Kolikrát jsem se snažil nějakou oslovit – na večírku, na výletě – ale skončilo to trapným mlčením, nebo horší, smíchem za zády. 

Byl jsem panic, nezkušený, plný testosteronu, ale bez odvahy. A pak maturita. Ten chaos po ní – oslavy v hospodě, pití, hudba, všichni uvolnění, jako by svět končil. Náhodně jsem narazil na Agátu. Byla to vysoká blondýna s pihami, které jí tančily po nose a tvářích, když se smála. Měla ty křivky, na nichž jsem mohl vždycky oči nechat – plné rty, úzký pas, velká prsa v upnutém tričku, dlouhé nohy – a já ji obdivoval z dálky celé čtyři roky. Nebyl to ten druh nedostižné sexbomby, ale normální vnadná holka od vedle. 

Slovo dalo slovo, popíjeli jsme, flirtovali, a najednou jsme skončili u ní doma. Rodiče měla pryč, byla po rozchodu s přítelem a asi jsem jí byl sympatický. Byla zkušenější, to jsem věděl hned.
„Pojď, neboj se,“ zašeptala mi tehdy, když jsme se líbali na její posteli. Já byl nervózní, ruce se mi třásly, když jsem jí sundával tričko. Její prsa byla úžasná – velká, pevná, s růžovými bradavkami, které ztvrdly, jak jsem je nesměle hladil.
„Tak, pomalu,“ říkala, a vedla mi ruku dolů, pod sukni. Cítil jsem její teplo, vlhkost přes kalhotky, a já… já byl tak vzrušený, že jsem sotva dýchal.
Sundala si kalhotky sama, roztáhla nohy a řekla: „Teď mě olízej.“ Poslechl jsem, ale byl jsem nešikovný – jazykem jsem jen chaoticky lízal, necítil rytmus, a ona se smála, ale mile. „Tady, na klitorisu, krouživě,“ ukazovala mi, a já se snažil, ale myšlenky mi vířily – co když to zkazím? 

Pak si mě přitáhla nahoru, sundala mi kalhoty. Péro jsem měl tvrdý, kondom jsem si nasadil, ale jaksi nevěděl, co dál.
„Vraz ho do mě,“ zašeptala, a já poslechl – příliš rychle, příliš hrubě. Byla mokrá, teplá, ale já přirážel jako blázen, bez kontroly. Po pár chvilkách jsem se udělal, vystříkal, a ona… ona si jen povzdychla. „To nic, poprvé to tak bývá,“ řekla s úsměvem.
Leželi jsme tam, já se cítil jako pako, plný studu. Žádná slast pro ni, jen moje rychlá touha.
Ráno jsme se rozloučili, pak se každý rozprchl na vysokou a už jsme se nikdy neviděli. Byl to sice trapný konec večera a smutný příběh, jak přijít o panictví, ale na druhou stranu mi Agáta dala něco, co nikdo jiný – pocit sebevědomí. Pocit, že když budu chtít, mám na to.

Bloumal jsem dál po chodbách, ztracený v těch myšlenkách, když tu najednou – známá tvář. Agáta. Stála tam u dveří jedné učebny, o patnáct let starší, ale pořád sexy jako čert. Zaoblená na správných místech – prsa plnější, boky širší, ale všechno pevné, v slušivém kostýmku: tmavá sukně těsně pod kolena, bílá blůzka napnutá přes ty křivky, a ty pihy… ty pihy byly pořád stejné. Zamrkal jsem, myslel si, že halucinuju.

„Agáto? To jsi opravdu ty?“ vyhrkl jsem, a ona se otočila, překvapeně zamrkala, pak se usmála.
„No nekecej! Co tady děláš?“
„No, já tu měl dneska přednášku pro studenty. A teď se tu jen procházím, vzpomínám na staré časy. A ty? Ty tady učíš?“
„Už to tak vypadá, že. Jo, francouzštinu,“ odpověděla s tím šibalským úsměvem, který mi tehdy stavěl péro do pozoru. 
„Pojď, zrovna jsem skončila poslední hodinu, dáme u mě v kabinetu kafe.“

Šel jsem za ní, srdce mi bušilo jako tehdy. Kabinet měla malý a útulný – regály plné francouzských knih, plakáty Paříže, vůně starého papíru a čerstvé kávy. Uvařila nám každému dva šálky, sedli jsme si k malému stolku naproti sobě. Začali jsme plkat jako staří známí – o životě po maturitě. Já o firmě, o cestování, o tom, jak jsem se naučil jednat s lidmi. Ona o učitelství, o studentech, kteří jsou stejní jako my kdysi – plní hormonů, snů a chyb. 

„Víš, ty jsi se hodně změnil,“ řekla po chvíli a usrkla si kávy. „Tehdy jsi byl takový… neohrabaný. Ale teď…“
„Jo, víš, Agáto,“ řekl jsem nakonec, když jsme se na chvíli odmlčeli, „musím se ti k něčemu přiznat. Můžeš za to do jisté míry ty.“
Vytřeštila oči: „Já? A jak, prosím tebe?“
„No, je to trochu trapný, ale… Byla jsi moje první. Ta noc po maturitě… Ale díky tomu, žes mě neodmítla, tak jsem měl rázem mnohem větší sebevědomí. Jakkoliv to nebyl velkej výkon.“

Zastavila se s šálkem u rtů, pak se usmála, ale byl v tom ten šibalský lesk v očích, který mě vzrušil. „No jo, pamatuju si. Bylo to… rychlé. Asi i trapné, ale roztomilé. Zažila jsem i horší paka, věř mi.“

Možná jsem si to představoval, ale zdálo se mi, že v jejím hlase slyším něco víc.

„Jo, byl jsem hrozný pako. Neuspokojil jsem tě, vím to. Byl jsem nervózní, nešikovný. Cítím se za to blbě i po letech.“ Po tolika letech, po tolika ženách, po zkušenostech, kde jsem naučil, jak ženu uspokojit, jsem se osmělil k dodatku. „Teď bych to dokázal líp,“ zažertoval jsem. 
Zamyšleně si mě prohlédla odshora dolů, pak se naklonila blíž, její parfém – sladký, květinový – mě obklopil. 
„Zajímavé. A jak mi to chceš dokázat?“

Její slova mě znejistila, ale zároveň vzrušila hluboko v břiše. Tohle nebyl jen žert. Byla v tom výzva, touha, kterou jsem cítil v jejím pohledu. 
„Chceš, abych ti to dokázal?“ odpověděl jsem tiše, hlas se mi trochu chvěl, ale držel jsem se.
Usmála se, oči jí zajiskřily. „Možná. Dokaž to.“

Neváhal jsem ani sekundu. Popadl jsem ji za zezadu za krk, přitáhl k sobě přes stůl, a políbil. Její rty byly měkké, teplé, s chutí kávy. Nejdřív to bylo pomalé, zkoumavé – naše jazyky se dotkly opatrně, tančily, jako bychom se navzájem ochutnávali po letech. Cítil jsem, jak se v ní něco probouzí, její dech se zrychlil, ruce mi klouzaly po zádech. 
„Bože, Agáto,“ zašeptal jsem mezi polibky, „pořád jsi tak sexy.“ 
„Nemluv a radši mi ukaž, co ses naučil,“ zamumlala, a já pocítil její ruku na svém krku, jak mě tlačila blíž. 

Poslechl jsem – pomalu jsem jí rozepnul blůzku, knoflík po knoflíku, odhaloval černou krajkovou podprsenku, která sotva držela její velká, pevná prsa. Vytáhl jsem je ven, ty kulaté, plné koule s růžovými bradavkami, které na vzduchu a pod mými prsty okamžitě ztvrdly. Přisál jsem se k nim, nejdřív lehce, jazykem kroužil kolem bradavky, sahal, kousal jemně, pak silněji. 

Zasténala a rukou mi vjela do vlasů. „Ách, ano… takhle… pomalu, dráždi mě.“ Její nohy se roztáhly pod stolem, sukně se vyhrnula nahoru, a já viděl její černé kalhotky a ve vzduchu ucítil tu dobře známou kundí vlhkost.

Cítil jsem, jak mi v kalhotách tvrdne ocas, pulzuje, chtěl by ven, ale nechtěl jsem to tentokrát uspěchat. „Chci tě ochutnat,“ zašeptal jsem, a ona přikývla. Sklouzl jsem rukou dolů, pod sukni, přes hladkou kůži stehen, až k té vlhké látce, prsty jsem lehce přejel přes kalhotky, cítil její teplo a zrychlený puls. 
„Kvůli mě?“
„Kvůli tobě… dráždi mě dál,“ odpověděla chraplavě. Sundal jsem jí kalhotky pomalu, odhalil její hladkou kundu – růžovou a vzrušenou, s pihami i tady dole. Vrazil jsem jí dva prsty dovnitř, nejdřív pomalu, ale zato hluboko, pak kroužil, hledal ten bod uvnitř, který ji roztřásl. Prohnula se, sténala: „Víc… vyprsti mě pořádně, tvrději… ano, tam!“ 

Cítil jsem její šťávy, jak mi tečou po prstech, vůně jejího vzrušení naplnila místnost.Zvedl jsem ji ze židle, posadil na stůl, knihy a papíry se rozsypaly na zem s rachotem. Kousla se do rtu, když jsem rozepnul kalhoty a vytáhl ho – tvrdý jako kámen, s naběhlým fialovým žaludem. Cítil jsem její pohled.
„Prosím, chci ho v sobě,“ žadonila, a já poslechl, ale tentokrát už tolik zkušenější, abych ji co nejvíce vydráždil – nejdřív jsem jen špičkou kroužil u vchodu, pak pomalu hlouběji, cítil, jak mě obklopuje, svírá. „Áno, tak… mnohem lepší než tehdy…,“ sténala, nohy mi obtočila kolem pasu. Začal jsem přirážet, nejdřív pomalu, hluboko, pak rychleji, tvrději, cítil jsem, jak se jí tělo chvěje, prsa se houpají, pihy se zbarvují do růžova od vzrušení.

Vytáhl jsem ho, otočil jsem ji, ohnul přes stůl, vyhrnul sukni úplně nahoru, odhalil její kulatý, pevný zadek. „Teď zezadu, abys cítila každý centimetr,“ zamumlal jsem, a vrazil ho jí ho zpět dovnitř – hluboko, zprudka. Nakládal jsem jí na zadek – nejdřív lehce pleskl, pak silněji, až zčervenal, otisky mých rukou se objevily na kůži. Tahal jsem ji za vlasy, aby se prohnula, drtil kozy v rukách, mačkal bradavky, líbal na šíji, kousal do ucha, cítil slanou chuť jejího potu. 
„Jsi moje děvka, Agáto,“ zašeptal jsem hrubě, a ona zasténala: „Ano, mrděj mě tvrději… udělej mě, prosím!“ 

Kunda se jí svírala kolem mého klacku, šťávy jí tekly po stehnech, vůně sexu, potu a vzrušení byla omamná. Cítil jsem její vnitřní svaly, jak pulzují, její dech se zrychloval, tělo se napínalo. Po několika minutách intenzivního mrdání – rytmického, hlubokého, s přestávkami na dráždění klitorisu prsty – jsem cítil, jak se blíží vrchol. 

„Udělám se,“ zavyla, nohy se jí začaly třást, celé tělo vibrovalo jako struna, a pak explodovala – křik, stahy kolem mého pyje, tekutina, která mi stékala po koulích, teplá, lepkavá. Její orgasmus byl intenzivní, dlouhý, s vlnami, které ji celou roztřásly. 
„A co ty,“ zašeptala vyčerpaně, ale s úsměvem. 
„Můžu se ti udělat na kozy? Vždy jsem po tom toužil…“
„Můžeš,“ odpověděla. „Za to, jak jsi mě udělal…“ Otočil jsem ji k sobě, klekla si a nastavila mi je. Konečně jsem se mohl vystříkat na ty krásné kozy – horké semeno jí stékalo po bradavkách, po kůži, která se leskla potem. Rozetřela si ho prsty a ochutnala. 

„Je ještě teplé…“
„Je ještě teplé…“
„Je ještě teplé?“
„Prosím?“
„Kafe. Je ještě teplé? Nějak jsi se zasnil,“ pousmála se. 

Seděla naproti mně a mile se usmívala za svým šálkem. Přikývl jsem a vymluvil se na něco v práci. 
„Jak jsem říkala, zažila jsem i horší paka,“ řekla tiše, bez výzvy, jen s nostalgickým tónem. 

Ještě jsme si chvíli povídali, podali jsme si ruce, malé líbnutí na tvář a zdvořile se rozloučili. Na druhé šance se holt někdy nehraje.