Druhé přiznání

„Ano, ještě dvakrát dvě deci,“ potvrdil Radek mladé usměvavé číšnici její dotaz. Už dvě hodiny si báječně povídali s Karolínou o všem možném. Měla povídavou náladu a v takových situacích ráda zabrousila do dávné minulosti. Usrknuli z nové sklenky a Radek pokračoval v debatě.
„Hele, tenkrát na gymplu – já byl pod tvoje rozlišovací schopnosti, ale ty jsi fakt s tím mým třídním nic neměla, když tě občas i vozil domů nebo jste spolu byli o prázdninách na plovárně, jak jsi říkala? Vždyť to byl alfa samec a bývalé studentky pro něj byly „řezivo“, jak mi tuhle u piva řekl. Všechny jste ho chtěly. On si prostě jen vybíral. Ty ses mu prý vždycky líbila, ale se studentkami skoro nikdy nic neměl, leda až když dostudovaly.“
„Jo, já ho milovala, vždyť víš, říkala jsem ti to, ale fakt jsem s ním nic neměla.“

„No nevím, on naznačoval něco jiného, ale víš, že ho nejspíš balila po nějakém rodičovském sdružení i tvoje máma? Nějak se s ní trochu znal a říkal, že to tenkrát byla nádherná ženská o trochu starší než on, ale že byla stejně super, jako ty, Karolínko,“ popichoval Radek.
„Tak to já nevím, ale prvního kluka jsem měla až po maturitě, tenkrát v létě u babičky, vždyť jsem ti to říkala. Jenže ono to s Martinem pak špatně dopadlo, byl asi o tři roky starší, studoval tělocvik a zabil se, víš?“
„Počkej, počkej, vždyť před pár lety jsi mi říkala, že když „Martin začal naléhat“, tak ses ním rozešla, protože byl moc dotěrný a stejně mu šlo jen o to, se s tebou vyspat. Tak jak to vlastně bylo?“ se smíchem si vychutnával, jak ji nachytal při další lži.
„To jsem přeci nikdy nemohla říct,“ bez rozpaků Karolína vše zapřela.

„Mně je to jedno, ale vypadá to, že pan profesor si užíval jak s tebou, tak s tvojí mámou. Říkal, že na tohle se nedá zapomenout. Máma a dcera a žádná o té druhé nevěděla. Byl takový rozněžnělý, když si na to vzpomněl. Víš, kdybys mi tady teď zase tak nelhala o údajném Martinovi, tak bych ti to o mámě neříkal. Mně je fuk, jestli jsi měla něco s mým třídním, Karolínko, to přeci nemusíš zapírat.“
„Ale já s ním fakt nic neměla, vždyť jsem ti to už několikrát říkala,“ trochu se kabonila, ale snažila se držet nastolenou linii.
„Víš, když já se s ním i po letech občas potkávám. Vypadá pořád ještě neskutečně dobře, a dokonce jsem mu dával i viagru nebo cialis. To víš, je mu pětasedmdesát pryč a pořád si ještě občas užije trochu zábavy s nějakou bývalou studentkou, které je ale padesát dávno pryč. Nebo spíš šedesát, jako nám. No, roky zkrátka nezastavíš. Ono je to pár let, co přišla řeč na tebe a on si vzpomněl i na tvou mámu a na to, že jste obě byly šikovný, máma prý byla vyložená divoška a že do tebe by to byl nikdy neřekl, ale že prý tichá voda břehy mele. Bylo mu prý tenkrát naprosto jasné, že on určitě nebyl tvůj první. To jen abys věděla. Jednou mi povíš, kdo ten první byl,“ smál se Radek. „Pojď, napijeme se na to, hmmm? Celej gympl jsem to chtěl být já, ale to asi holt nešlo.“

„Tak tedy ťuk!“ zářivě se na něho usmála, protože jí bylo jasné, že tady už nemá smysl nic dál vymýšlet a pozvedla sklenku vína.
V duchu si ale pomyslela: „Teda, matinka nikdy nebyla svatá, ale tohle bych do ní byla neřekla. František mě vlastně ani moc nepřekvapil. Byl sice úžasný, ale nikdy v životě bych si ho nevzala.“

V hlavě jí bleskla vzpomínka, jak si ji poprvé vysadil na stůl u něho v kabinetu, kam zašla s třídní knihou, a začali se líbat. Překvapilo ji tenkrát, jak snadno a rychle zareagoval na její svádění. Měla kratinkou minisukni, hrábnul jí pod ní, pak zajel prstem pod kalhotky, chvilku jí čechral chloupky, až z toho málem šílela, pak si našel cestu dovnitř a zašeptal.
„Bože, Kájo, ty jsi tak nádherně hladká, hrozně tě chci!“
Ještě chvilku se tenkrát nechala dráždit prstem, pak se svezla ze stolu a kalhotky byly vzápětí pryč. Vyskočila bleskově zpátky a roztáhla nohy, aby viděl, že i ona ho hrozně moc chce.
Na nic už nečekal, rozepnul si kalhoty a za další okamžik už byl v ní. Bylo to začátkem čtvrtého ročníku a tenkrát byla z toho, že se s ním poprvé líbá, najednou úplně mokrá. Nečekala, že se jí to tak snadno podaří. Bylo to pro ni překvapení a bylo to něco supr.
Když už byla skoro hotová a jen se nechala skoro bezvládná projíždět, kleknul si a zabořil do její pěkně chlupaté černé kundičky jazyk a úplně jí dorazil a pak ještě jednou tím svým nádherným ptákem.
Byl to její první mokrý orgasmus a i později naprosto vzácný. Měla z toho sukýnku dole vzadu trochu mokrou a Franta pocákané kalhoty. Smáli se tomu. Přestávka jim nestačila, musela pak ještě na záchodky, protože se jí klepaly nohy a on přišel na svou hodinu také pozdě.
Pak se většinou scházeli u něj v kabinetu až třeba hodinu nebo dvě po vyučování, protože přestávka byla krátká a jejich hrátky se protáhly i přes půl hodiny. Jenže bývaly tak nejvýš dvakrát do měsíce. Zjistila, že píchal ještě nejmíň jednu holku z gymplu a kdoví, kde ještě koho dalšího, ale bylo to s ním úžasné, takže jí to vědomí vůbec nevadilo. Naopak, dělalo jí dobře, že si ostatní holky říkaly, že ho určitě dostala. Dělalo jí to dobře, protože jí záviděly.

Dolehla k ní slova, která ji vrátila do současnosti.
„Já se ti divím, že si pořád musíš vymýšlet, Kájo,“ zubil se na ní Radek, který se náramně bavil tím, jak se zase Karolína sama nachytala.
„To není pravda. Já si nevymýšlím,“ trochu se urazila, ale došlo jí, že takhle ten podvečer leda tak pokazí.

„Jasně, Karolínko, vůbec nikdy!“ pobaveně odpověděl. „Akorát tuhle, asi před měsícem, jsi mi řekla, že mám zvrhlé představy o tobě a tvém Kájovi, že jste spolu ve vaně nikdy nebyli a přitom jsi před časem jasně řekla, jak moc jste si pěnovou vanovou koupel občas užívali. Pamatuješ, to jsme si poprvé přinesli ty hračky k tvým narozkám.“
„Ty jsi hroznej, proč o tom vůbec mluvíš?“
„Protože je dneska báječný den a tys mi už kolikrát vyprávěla o vašich ďolíčcích, který si Kájou užíváte. Že někdy se spolu stulíte na kanapi po obědě v jeho náručí, říkáte tomu „do ďolíčku“ a jindy si zase vlezete pod peřinku a usnete tak, jenže taky říkáš, že Karel spí už od puberty vždycky jen nahý a spal tak i když byl ženatý a spí tak, i když je teď rozvedený. Asi o tom tedy něco víš. Jenže taky jsi mi říkala, že vaše ďolíčky jsou vždycky jen oblečené, takže v tom mám zmatek a říkal jsem si, že se na to tedy musím někdy zeptat, víš?“

„Proč z toho děláš nějakou vědu?“ rozmrzele se na něho podívala, ale viděl, že už z ní mluví několik dvojek vína a že dneska se v té skvělé náladě na něho doopravdy zlobit nebude.
Proto se odhodlal pokračovat.
„Že ty vaše ďolíčky občas bývají se vším všudy? Tedy, když říkám se vším všudy, tak tím myslím nádherně milovací. Tak, jako se milujeme nádherně my dva a jak bych tě zrovna takhle se vším všudy chtěl hned teď, abys věděla a aby nebylo pochyb, jak to myslím. Vždyť je to přeci nádherný, ne?“ vzal ji za ruku, pozvedl sklenku a podíval se jí přes ní do očí.

Byla v rozpacích, ale pak přikývla: „Nojo, tak máš pravdu, někdy jsou se vším všudy.“
„Jsi prostě úžasná a já tě za to miluju,“ zvedl její ruku a něžně ji políbil na špičky prstů. Díval se jí při tom do očí. Rozpačitě se na něho usmála, ale pak už zvesela odpověděla: „Taky tě šíleně miluju, ale pomalu to dopijeme a vyrazíme. Venku už je tma a ty musíš domů.“

O něco později pomalu šli zavěšeni do sebe k zastávce tramvaje. Zastavil ji, vzal do náruče a začali se líbat. Cítila, že je to jiné než obvykle. Bylo to prostě nádherné. Uvědomila si, že je tomu nejspíš tak, protože mu před chvílí přiznala, že se se svým synem občas miluje, takže z ní spadlo nepříjemné napětí a také protože jemu to nevadilo.
„Naopak, holka, nejspíš ho ta představa vzrušuje a líbí se mu to,“ uvažovala si vzrušeně sama pro sebe.
Ušli dalších sto metrů. Zastavili se pod lampou veřejného osvětlení. Znovu se líbali, ale pak se malinko odtáhl, podíval se na ní a zeptal se: „Nechci, aby mezi námi někdy vzniknulo nějaké nedorozumění. Takže ještě jednou se ptám, jestli ty vaše ďolíčky s Kájou bývají se vším všudy, tedy nádherně milovací, tak jak jsem ti to vysvětlil před chvílí.“
Měl obavy, že to zase zapře, ale překvapila ho. Uchopila jeho tváře do svých dlaní, oči jí v odlesku lucerny zářily, jako nikdy před tím, ve tváři měla nádherný, šťastný úsměv. Potřásala hlavou, až jí střapaté, vlnité vlasy poletovaly kolem, když tiše říkala: „Jo, jo, bylo to tak, jak říkáš, ty ďolíčky bývají se vším všudy.“ Líbali se pak nekonečně dlouho. Oba byli v naprosté euforii. Ona, protože to dokázala překonat a přiznat právě jemu svého milovaného Káju, on, protože věděl, že tohle by nikdy nikomu neřekla.

O týden později ji vezl autem domů. Když vystupovala, poděkoval jí: „Kájo, tuhle na té ulici to bylo úžasné! Moc ti děkuju.“
„Já teď nevím, co máš na mysli, nevím, co si myslíš, ale teď nemám čas. Jo, abych nezapomněla, mám si jít na soud vyzvednout potvrzení o rozvodu. Nešel bys tam po neděli se mnou?“
Věděl, že se rozvedla. Usmál se na ni a poslal jí vzdušný polibek: „To víš, že půjdu!“

O týden později nesla v ruce obálku potvrzující, že už je rozvedená.
Čekal na ní v kavárničce u soudu, když s úsměvem přiběhla. Objednali si kávu a minerálku, chvíli si povídali a když se zvedali, jen sama od sebe prohodila: „Jo, a ty naše ďolíčky byly doopravdy tak, jak ty říkáš,“ usmála se na něho a změnila téma hovoru.
Šli po ulici zavěšení do sebe a oba se zase cítili v povznesené náladě, každý ze svého důvodu. Byla druhá polovina listopadu, ale bylo mu tak nádherně, že si rozepnul bundu a nechal si padat poletující sněhové vločky na košili.

Hned v prvém týdnu po Novém roce se opět potkali v bytě jeho kamaráda. Byl zase pryč. Věděl, že svátky oslavila s Karlem a jeho dětmi. Těšila se na těch několik dnů. Děti odjížděly poslední sváteční den s jeho bejvalkou na hory, takže zůstala poslední večer a druhý sváteční den s Karlem u něho v domě sama. Pár dnů před svátky mu to všechno povídala. Těšila se na svátky jako malá holčička. Věděl, že vnoučata miluje, ale také, že se náramně těší na svého Káju, který už byl dost dlouho rozvedený a se žádnou ženskou nevydržel.
Myslel si o Karolíně, že jí to svým způsobem vyhovuje i když krátce před svátky mu radostně oznámila, že Karel si našel přes seznamku nějakou další ženu, která na fotkách vypadala velice reprezentativně. Chtějí spolu prý strávit Silvestra u Káji doma, tak mu bude držet palce.

Teď se ale těšili se na sebe. Otevřel lahev vína, rozlil do skleniček a připil: „Tak na všechno nej v dalším roce! Ať ti všechno vyjde a Karlovi taky.“
Usmáli se na sebe a popřála totéž jemu a jeho rodině. Netušil, co způsobí jeho další otázka.
„Tak co, když si děti vzala Kájova nebožka, užili jste si spolu zbytek svátků konečně nádherně sami a se vším všudy? A jak to má s tím novým objevem? Bude to fungovat? Máš nějaké zprávy?“
Vyskočila ze židle a začala křičet.
„Já už mám dost těch tvých zvrácených, zvrhlých představ o mně a mým synovi. Co si vůbec myslíš? Uvědom si, že je to můj syn a že tvý úchylný představy mně už přestaly bavit. Máš přeci dceru! Proč si něco nezkusíš s ní? Naše ďolíčky s Kájou byly vždycky jen oblečený a maximálně jsme se spolu někdy trochu mazlili, ale vždycky, vždycky jen oblečený! Zapamatuj si to jednou pro vždy!“
Odběhla do předsíňky a začala se spěšně oblékat.
Zkusil se bránit: „Ježíši, kam jdeš? Vždyť jsi mi to všechno sama o vás povídala! Snad jsem neřekl nic, co by bylo špatně?“
„Jsi normální úchyl a mám toho dost! Nikdy jsem ti nic takovýho neříkala, přestaň si vymýšlet nesmysly a nech mě být!“
Obula se a vyběhla jen v rozepnutém kabátu ze dveří.

Byl úplně v šoku. Asi po hodině se vzpamatoval a poslal jí SMS: „Az se mnou budes chtit mluvit, zavolej. Ja te obtezovat nebudu. Jestli se chces rozejit, napis, kde se potkáme, přes SMS to není po tolika letech dustojny.“
Druhy den dostal odpověď: „Vsechno jsem si vzdycky jen vymyslela, abych byla zajimavejsi.“
Odepsal: „Aha, tak to ses naramne bavila tim, jak sis ze mne roky delala legraci?“
Ona: „Nikdy jsem si z tebe legraci nedelala.“
On: „Ale bavilo te, jak ti ty tvoje vymysly bastim a ze jsem za uplnyho blbce?“
Ona: „Muzeme se pristi tyden sejit?“
On: „Nevadi ti schuzka s uchylem? Povedlo se ti jednoho vytvorit.“
Ona: „Byly to jen moje fantazie. Omlouvam se.“

Bylo mu jasné, že na téma, které ho tolik zajímalo, si asi povídat nebudou, ale souhlasil. Nedalo mu to a poslal jí znovu několikastránkový mail, kde jí připomněl nejméně třicet situací, kdy sama o svém synovi a vztahu s ním mluvila nebo aspoň něco naznačila.
Poslala mu SMS: „Schuzka plati, ale tyhle maily ni uz nikdy nepis, stejne je nebudu cist.“

Sešli se a o tom, co se stalo, nepadlo po řadu týdnů ani slovo.