Druhý dárek – 1.část

Druhý dárek aneb Jak to bylo dál.

Pokračuje příběh v příběhu, který sám sebe změnil. Nově nalezené dopisy a poznámky totiž usvědčily autora původního textu z nedbalosti, plytkosti a přílišného fantazírování na nesprávných místech. Proto se pokusil změnit minulost, což ovšem zpravidla končívá katastrofou, nepočítáme-li běžné problémy typu početí sama sebe s vlastní matkou. Autor se pokusil lehkovážně doplnit četná bílá místa v dokumentech. Možná nebylo nutné vše popisovat tak otevřeně a detailně, možná měl některé věci vynechat, zamlčet nebo upravit. Ale byla by to asi škoda. Bylo by jistě krásné ukončit kapitolu větou například: „A pak ji nahou odnesl do ložnice.“
Příběh by mohl být kratší, čtivější a navíc, jak by řekla Lucka, nejlepší je si představovat. Jenže jak rozlišit, kde končí fantazie autora a začínají představy postavy…

Možná by pisálek ještě měl podotknout, že se mu pod rukama mění a rozpadá nejen obsah, ale i forma. Chtěl napsat erotickou povídku a vyšel mu romantický příběh. Posuďte sami.

Od posledního setkání s našimi hrdiny už uplynulo dost vody v nejmenované říčce protékající nejmenovaným městem. Méně poeticky řečeno jsou to asi dva měsíce. Připomeňme si tedy události minulé a zúčastněné osoby.
Máme zde sympatickou blondýnku Danču a jejího milujícího muže Pavla, kterého jsme až na jisté anatomické detaily nijak nepopisovali. Přátelí se s manželi Luckou a Jirkou. Lucka je vysoká štíhlá tmavovláska, Jirka ještě vyšší blonďák severského typu. Historii jednoho pamětihodného společného večera jsme se věnovali s někdy až přehnanými podrobnostmi už minule, víme tedy už, že se jedná o přátele s poměrně zajímavými výhodami. Oba páry totiž tehdy zjistily, že mají podobné zájmy. Není to kupodivu ani rybaření nebo turistika, ale společné milostné hrátky.
Možná si vzpomínáte, že se tehdy domluvili na jednoduchých pravidlech. Žádný ptáček v cizí klícce. Jinak je vše povoleno, tedy skoro všechno, jak by podotkla Lucka.

Je tu ale ještě jedno pravidlo, o kterém ale kupodivu nikdy nemluví. Jednoduše řečeno si navzájem pokud možno vyhovět, aby bylo všem dobře a necítili se trapně, nikoho do ničeho nenutili a prostě si jen užívali.

Pokud se domníváte, že naše čtveřice využívá každé volné chvíle ke společným radovánkám, není to úplná pravda. Těch chvilek od prvního večera zase nebylo tolik, asi jen čtyři nebo pět. Občas má někdo jisté nutné záležitosti – pokud se ptáte, co může být důležitějšího než společný sex, nic nás nenapadá, ale je tomu tak. No a dámy mají samozřejmě také svoje jistá biologická omezení. Lucka sice kdesi četla, že se blízkým kamarádkám mohou periody sladit. To se kupodivu nestalo, i když se jednou Danča Lucce svěřila, že si neumí představit, že by si byly ještě bližší.

Ach ano, zapomněl jsem připomenout. Nacházíme se stále v čase zaniklého magického světa videopůjčoven s plentou odděleném koutkem pro dospělé, erotických časopisů a sexshopů.

Je příjemné letní úterní odpoledne, Lucka s Dančou jsou ve vinárně U lahodného pohárku. Pavel je někde s kamarády. Jirka hraje s partou tradičně v tento den fotbálek a pak jdou též tradičně na pivo.

Danča měla dnes na úřadě kratší den, byla ráda, že si může ještě užít sluníčka. Lucka právě proto chodí v úterý do práce dříve, i když z postýlky se jí ráno nechce. Oč dřív v práci, o to dříve doma, poznamenala jen, když odcházela z kanceláře.

Lahodný pohárek je dobře vedený podnik ve vedlejší ulici, majiteli se podařilo neznámo jak nebo jakým obnosem přesvědčit radnici, aby mu dovolila vhodně umístit pod velkou lípu několik stolků.
Naše dvě přítelkyně sedí u malinkého stolečku úplně v rohu, mají přehled a nikdo je neruší. Lucka právě zkoumá odlesk slunce ve skleničce polosuché pálavy, vlastně pohárku. Občas mrkne na Danču a lehce ironicky se usměje. Danča si právě přivoněla a vychutnává první doušek lahodného vína.
„Copak, nechutná ti?“ nevydrží už blondýnka kamarádčiny pohledy.
„Ne ne, je skvělé. Jen se dobře bavím. Co na to Pavel?“
Danča se krátce zamyslí a mrkne na tmavovlásku: „Myslíš, že mě teď víc chlapi očumují?“
Ano, to přesně Lucka myslí a musí ocenit, jak bystře Danča dokázala odhadnout smysl otázky.
„Víno a sex ti zbystřují smysly. Jak jsi to uhodla?“
„Náhoda… No, víno nám přinesl mladý Martin, má nejspíš prázdniny a maká u táty.“
„Tak, Martin, studuje myslím informatiku nebo něco, pěkný kluk,“ dodala Lucka. „No, a když nás obsluhoval, vcelku mi neuniklo, že se mi díval do výstřihu o něco déle a vůbec nevěděl, co s očima. No, všimla jsem si, jak to sleduješ a od té doby máš tenhle výraz. Prosté, milý Watsone.“

„Přesně tak, co tedy říká Pavel na to, že má teď tak krásnou ženušku?“
Jak si možná pamatujete, Danča je docela hezká mladá světlovlasá žena, ale krasavicí by jí asi nikdo nenazval. Jenže za ony dva měsíce se velmi změnila. Je výrazněji nalíčená, dříve do culíku stažené vlasy má rozpuštěné a na nose módní brýle. A nezapomeňme na pěkné krátké šatičky, které odhalují přesně akorát a které zaujaly mladého vinárníka. Tedy včetně obsahu, samozřejmě.
„Neříkej, že si to neužíváš,“ pokračuje stále s oním úsměvem Lucka, „nebo Pavlovi schází ta bývalá Danča?“
To byla dobrá otázka.
„Schází neschází, sice říká, že to kvůli němu nemusím dělat, že se mu líbím i v pytli od brambor. Ale když někam spolu jdeme, bere mě kolem pasu, občas pohladí zadek a tak.“
„Jo jo, chce prostě ukázat, že k tobě patří. To je dobře,“ mrkne Lucka, „naše mentální terapie zdá se fungují.“
Lucka sklopí oči a přikývne. Byla to pravda, při prvním pamětihodném setkání, tedy terapii, zjistila, že překonání ostychu jí dokáže přinést nečekané slasti. Při dalších setkáních na tom s terapeuty dále pracovala a výsledky byly pozoruhodné.
Pavel ale věděl, že nová sebevědomější Danča je vlastně stejná. No, ne tak úplně. I doma v ložnici zaznamenal jisté kladné změny, popravdě tedy nejen v ložnici, ale i na sedačce v obýváku, na křesle, na stole, na koberci a možná nejlepší v koupelně.

„Víš, co je na tom to nejlepší?“ zeptá se tiše Danča.
Lucka jen tázavě povytáhne obočí.
„Můžu se vždycky vrátit zpět, kdyby mi to začalo vadit. Je to jen o oblečení a líčení.“
„Nemyslím. Ale užívej si, mám z tebe radost.“
„Užívám si, víš, myslím občas na to, co jsi říkala tehdy ten první večer.“
„No, já jsem toho napovídala,“ napíchne Lucka na párátko kousek sýra.
„To je fakt. Myslím ale ‚čas pracuje proti nám‘.“
Lucie se podívá na blondýnku, úsměv z očí se jí pomalu vytrácí.
„Tak, nevím, jak dlouho nám tohle vydrží. Takže carpe diem.“
Danča přikývne, nemusí o tom dlouho mluvit. Možností, jak by vše mohlo zvrtnout, byla spousta, oběma to bylo jasné. Lucka se je jednou snažila odhadnout, ale nechala toho. Tušila, že s tím stejně nic neudělá. Alespoň s většinou ne.
„Carpe diem,“ opakuje Danča, oči jí zazáří.
„Ale to není tak špatné.“
Lucka se podívá kamarádce přímo do očí.
„Ne, není. A je to jediné, co můžeme dělat.“
Pozdvihne pohárek: „Tak tedy carpe diem.“ „Carpe diem,“ opakuje Danča.
Pohled modrých očí se spojí s hnědozelenými. Pohárky jasně zazvoní. Odpoledne se pomalu mění v podvečer.

Ano, Danča má pravdu, leccos se dá vrátit zpět, ostatně byla to právě tato slova, která stála více než před měsícem víceméně na začátku řetězce pozoruhodných událostí. A tehdy je řekla také ona. Snad si ještě vzpomeneme, jak to tehdy bylo.

Kamarádky tehdy neseděly v útulné vinárně, ale doma u Danči. Bylo úterý, Pavel byl opět někde v prachu, přeneseně a možná i doslovně.
„Jsem už skoro jako zelená vdova,“ stěžovala si blondýnka kamarádce. „Ale už snad jen týden a ta nešťastná továrna bude hotová. Teď chlap přijede někdy večer a je rád, že se vyspí. Nebo tam rovnou zůstane.“
„Ale na víkend přijede,“ zpozorněla Lucka. „Jo, dokonce už ve čtvrtek, tedy snad.“
„A víš, co je v sobotu?“ zeptala se tmavovláska významně.
Lucka ani neodpověděla, jen významně přikývla. No, a pak se začala trošku nervózně vrtět a pokukovat po Lucce. „Copak, nemůžete přijet? Povídej.“
Danča jen zavrtěla hlavou: „Ne, všechno klapne. Ale… No… Chtěla bych…“ „No, povídej.“
Blondýnka prstem kreslila na stůl kroužek a pak zvedla oči.
„Jde o to. Říkala jsem ti, že Pavel má rád přírodní, jenže mám dojem, že by chtěl nějakou změnu.“
Lucka sledovala se zájmem kamarádku.
„Nemáš nejspíš na mysli přírodní řízek. Tuším tedy, kam míříš, ale pokračuj.“
„No, tak vidím, jak kouká, co dělá, když má teď srovnání.“

To byla pravda, Lucka měla klín až na proužek chloupků hlaďounkou jako holčička.
„Takže se mu už tak nelíbí, kožíšek tvůj plavý? Víš, kolik ženských by za něj vraždilo?“ opřela si Lucka obličej dlaněmi a pobaveně sledovala kamarádku.
„To, kdybych věděla, sám nic neřekl. Ale myslím si, že by… No, že by se mu to líbilo. No, a případně se to dá vždycky vrátit zpět.“
„No, to je sice pravda, ale to mezidobí se strništěm není ideální. Už máš vymyšlenou úpravu?“
Lucka se dobře bavila Dančinými rozpaky.
Kamarádka ale statečně pokračovala: „Chtěla bych určitě nějaké chloupky nahoře nechat, na hraní,“ usmála se lehce nepřítomně. „Hmm, to je složitější úprava,“ usmívala se tmavovláska, „Jen to trochu ujede žiletka a chomáček je fuč. Ale proč ne, zkus to.“
„No, to je právě to, už jsem se neholila, ani nepamatuju. Vlastně co jsem s Pavlem. Nechci se nějak odřít, právě teď…“
„To chápu,“ přikývla Lucka, „Nezkoušela jsi nějakého holiče, tady vedle v ulici je prý šikovný, určitě by si dal říct.“

Danča se smála, za chvíli se ale prosebně podívala na Lucku: „Nemohla bys mi s tím pomoct? Fakt mi na tom záleží.“
Lucka rozhodila rukama: „Od čeho jsou přátelé, máš nějakou výbavičku do začátku?“
Danča minulý den navštívila drogérii a nakoupila potřebné, Lucka byla spokojená: „Jo, tenhle olejíček je výborný, ono ze začátku je to dost citlivé, máš tady gel, super. Mám to vymyšlené, nahoře ti chloupky jen zkrátím, po stranách pěkně do hladka. No, a dolů to bude tak nějak do ztracena až úplně do hola. Hele, na to, abych ti jí oholila celou na holčičku opravdu nemám odvahu. Hmm, čím se holí ten tvůj?“
Ukázalo se, že ten její si sice odvezl holicí strojek s sebou, ale našli ještě strojek na vlasy.
„No, a nemám s sebou nic na převlečení.“
To šlo vyřešit snadno, svlékla se, nechala si jen kalhotky a dlouhé triko, které jí dodala kamarádka.

Danča si sedla na vanu, roztáhla nohy a Lucka soustředěně a opatrně pracovala se strojkem.
„Myslím, že není nutné, abys Pavlovi vyprávěla, k čemu jsme jeho strojek použili.“
Danča se zahihňala.
„Nesměj se, nebo přijdeš o plavou ozdobu. A byla by to škoda. Až tě někdy unesou do harému nebo vymění za velblouda, budeš minimálně pašovou druhou favoritkou. Tak, zhruba hotovo, teď šup do sprchy, ať kožíšek změkne, zatím se nějak psychicky připravím.“

Danča si změkčovala kožíšek a Lucka spláchla vanu a usoudila, že exekuci provede v koupelně. Ideální by bylo gynekologické křeslo, ale pochybovala, že by tuto pomůcku v domácnosti nalezla. Takže hodila na zem pár osušek, aby to měla Danča pohodlné. Ta už za chvíli vykoukla ze sprchy, Lucka jí ukázala na improvizované lůžko, ještě jí pod bedra přidala pěkně vypasený polštářek a obhlédla bojiště. Vše bylo připraveno.

Danča se zavrtěla a roztáhla nohy. Levou si pohodlně opřela o kraj vany, pravou si opřela o Lucku.
Ta se musela smát: „Už chápu, proč to těm chlapům děláme, tak jdeme na to.“
Tady se nedalo nic uspěchat, pomalinku postupovala, opatrně rovnala všechny záhyby a faldíčky.
Danče se občas zdálo, že jsou kamarádčiny prsty až příliš všetečné, ale bylo to přinejmenším příjemné. Byla lehounce vzrušená. Nebylo divu, Lucka opravdu tu pohladila štěrbinku, tu přejela prstem po laplíčku, různě opatrně popotahovala jemnou kůžičku kolem poštěváčku.

Za blíže neurčitou dobu byla Lucka s první částí spokojená: „Tak a ještě zbytek. To se dělá nejlépe zezadu, když je ta možnost. Sama potřebuješ zrcátko, pokud nejsi hadí žena“.
Danča poslušně zaklekla a vystrčila zadeček. Nejspíš jen chtěla, aby kamarádka měla jednodušší práci.
Ta se ale už delší dobu nemohla úplně soustředit, teď navíc viděla blondýnku nahou ve velmi vyzývavé póze. Být chlapem, neodolala by.
„Pavel bude nadšený,“ chtěla jen prohodit, ale nějak jí vyschlo v krku.
Pohled na Dančin vyholený klín by krásný, měla dlouhé oblé pysky, teď svůdně pootevřené. Z nich už vykukovaly malé laplíčky, otevírající cestu ke studánce.
Lucka zatřásla hlavou a pokračovala. Pracovala od štěrbinky nahoru, kolem zadní růžové dírky, opatrně a jemně. Občas neodolala, a nechala prst někde chvíli déle, na vrcholku štěrbinky, mezi lístečky…
Když byla konečně spokojená, poslala Danču opět do sprchy.
„Jen vlažnou vodou,“ poradila jí ještě.
Pak seděla na osuškách se zkříženýma nohama, svěšenou hlavou a přemýšlela, ruce založené v klíně.
„Uvidíme“, řekla si. „Ještě jí hlavně musíme namazat,“ zavolala, ale kamarádka jí nejspíš neslyšela.
Za chvíli ustal zvuk padající vody, Danča se osušila velkou osuškou s obrázkem mořské panny.

„Ještě ji musím natřít olejíčkem, jinak se ti nejspíš osype,“ ukázala Lucka malou nádobku.
Danča zaváhala, podívala se Lucce do očí a znovu se uvelebila na vystlanou podlahu. Lucka se teď ani nesnažila předstíral nezaujatost. Jemně vtírala olejíček do každého záhybu blondýnčiny mušličky, prsty sledovala linii štěrbinky, nezapomněla na nejcitlivější oblasti kolem poštěváčku i dole, až k zadní dírce.
Dančina mušlička byla naběhlá a vzrušená, kamarádčiny prsty jí dovedně dráždily. Nakonec jí pohladila, jako by se chtěla zeptat, co dál.

„Hotovo,“ řekla tiše Lucka.
Zůstala klečet, zamyšleně se dívala kamarádce do očí.
„Asi půjdu, je škoda, že jsi mi neřekla dřív, mám takový výborný šampón…“
Danča jen zavrtěla hlavou.
„Můžeš jít a já si to tady budu muset udělat sama. Jsi hodná, že… že jsi mi dala vybrat.“
Lucka na Danču jen tázavě pohlédla.
„Nemusíš se tak tvářit, no, když jsem tě prosila, tušila jsem, že to tak nějak bude.“
Lucka opět nic neříkala, jen jí položila dlaň na stehno. Danča ji bezmyšlenkovitě přikryla svou. Usmála se.
„Jako minule?“.
Lucka se usmála a přikývla.
„Jak budeš chtít, ale chtěla bych ti vidět do očí, když tady zhasneme, nenajdeme ani jedna druhou.“
Věděla, že blondýnka nemá ráda světlo. Ta jen přikývla.
„Běž do ložnice a zatáhni závěsy prosím. Já… Přijdu hned.“

Lucka zatáhla závěsy, stáhla přehoz z postele, odnesla ho na křeslo v rohu. Uslyšela za sebou pohyb. V zrcadle uviděla Lucku, v dlouhém tričku, usměvavou, vlasy přehozené přes ramena.
„Máš na sobě něco navíc,“ zatvářila se rozpustile, a stáhla Lucce kalhotky.

Za chvíli už klečely proti sobě na posteli, obě v dlouhých tričkách. Dlaně měly na svých stehnech, dívaly se jedna na druhou. Dlouho se jen dívaly, Danča nakonec zvedla ruku a pomalu pohladila Lucku po tváři. Lucka dlaň vzala do své, políbila ji a zase pustila. Zase jen chvilku seděly, v očích jim ale svítily ohníčky.
„Kde jsme přestaly minule?“ usmála se Danča.
„Někam spěcháme?“ odpověděla Lucka, zvedla dlaně a pomalu je položila blondýnce na boky, Danča svoje Lucce na stehna.
Za chvilku jí dlaní sjela přes boky, pás až na rameno, pohladila krásnou dlouho šíji, tu kamarádce vždycky záviděla. Pomalu pak pokračovala dolů, až jemně přejela dlaní Lucce ňadro, jen lehounce, jako omylem.
Sledovala, jak tmavovlásce pod tričkem tvrdnou bradavky a oči vzrušeně svítí. Lucka pravou dlaní začala mazlit ňadro na oplátku blondýnce, levou zajela pod tričko na nahou kůži. Pak jí zasunula pramen vlasů za ucho, vzala její dlaně do svých, položila si je na stehna a přikryla svými.

Trička si sundaly obě zároveň, klečely blíž u sebe s prohnutými zády, kolena roztažená. Lucka objala Danču v pase a políbila jí rameno.
Blondýnka se trochu zaklonila a začala si sama hladit ňadra, jako by chtěla Lucce ukázat, jak jsou krásná a pevná. Naslinila si dva prsty a dráždila si bradavku.
Lucka ji vzala za ruku, položila si ji na stehno a líbala jí prsa, nejdřív pravé, pak levé.
Pak přestala, dívala se vyzývavě na Danču. Ta vzala Lucce do dlaně prs, špuntík trochu stiskla mezi prsty. I teď se kamarádce rozšířily oči. Vzala bradavku mezi rty, Lucka se zaklonila a opřela o ruce.

Danča ňadra dlouho líbala, kroužila jazykem kolem velkých citlivých špuntíků, občas přes ně brnkla. Lucka zůstala opřená o dlaně, jen pomalu ještě víc roztáhla kolena. Danča se jí zadívala na vlhkou kundičku s dlouhými naběhlými laplíčky. Dlaní přejela kamarádce přes bříško až do klína, pohladila jí mušličku, přejela prstem štěrbinku a vsunula špičku prstu Lucce mezi rty.
Ta ho olízla a Danča jí znovu přejela špičkou prstu otevřenou štěrbinku. Pak se sama zaklonila a roztáhla kolena. Lucka jí vzala ňadra do obou dlaní a hrála si s nimi. Po bocích sjela dolů na stehna a po vnitřní straně nahoru. Dívala se jí dlouho na klín, projela prstem kožíšek.
Nechala si pak od Danči naslinit dva prsty a pomazlila poštěváček. Přejela dvěma prsty vlhkou štěrbinku a olízla si je. Pak jí začala lehounce dráždit knoflíček, Danča zaklonila hlavu a vlnila boky.
Lucka ale usoudila, že by byla škoda věci příliš uspěchat. Na tuto chvíli čekala příliš dlouho.
„Lehneme si?“ šeptla Danča.
„Prosím, ještě něco…“
Lucka se přitiskla k blondýnce, levou rukou jí objala kolem pasu a pravou dlaň položila na zadeček. Cítila její ňadra na svých, zabořila obličej do světlých voňavých vlasů. Chvíli tak zůstala, cítila, jak jí Dančiny dlaně pomalu berou kolem pasu.
Když se odtáhli, měla Danča pocit, že se se Lucčiny oči podezřele lesknou.

Lehly si obě na bok proti sobě, usmívaly se a protahovaly si nohy. Lucka hladila Danče obličej, jen špičkami prstů, sledovala linie obočí, nosu, rtů. Cítila, jak se přítelkyně pomalu uvolňuje a uklidňuje.
„Promiň,“ zašeptala, „byla jsem moc netrpělivá. A kromě toho, teď jí máš moc citlivou, musí se na ní opatrně.“
Danča se usmála a zavrtěla hlavou: „No, byl to špatný nápad s tím holením.“
„Mně se to líbilo, ale jak říkám, musíš na ní teď dávat pozor. Musím…“
Zase si začaly navzájem hrát s ňadry, líbaly se na ně, dráždily bradavky.
Tmavovláska pokračovala průzkumem linie boků, oblých a velmi ženských, hladila půvabně tvarovaná stehna a jemně vyklenuté bříško. Otočila kamarádku na břicho, masírovala jí záda, těšila se jejím úzkým pasem a kulatým zadečkem. Danča jí to oplatila, Lucka vrněla blahem, když jí kamarádčiny jemné prsty přejížděly kolem páteře až úplně dolů. Blondýnka si lehla na záda a pohladila znovu Lucce tvář.

Lucka líbala blondýnce krk, pomalinku postupovala dolů. Dlouho se mazlila s ňadry, Danča měla naběhlé a vzrušené bradavky, Lucka je opatrně brala mezi rty a kroužila kolem nich jazykem.
Blondýnka vzdychala a hladila Lucce vlasy.
Tmavovláska za chvíli pokračovala pomalinku dál, líbala bříško, vnitřní strany stehen.
Danča si pomalu přitiskla kolena k tělu, odhalila Lucce klín. Držela si nohy rukama, dlaně na ňadrech. Dráždila si lehce bradavky prsty, Přítelkyně jí líbala kolem klína, všude, kam dosáhla. Dráždila ji jazykem kousíček pod štěrbinkou, teprve pak jí projela celou kundičkou odzdola až nahoru.
Danča si položila nohy na Lucku, zavrtěla se, nahmátla polštářek a strčila si ho pod zadeček. Pohladila Lucku po hlavě.
„Pomalinku, prosím,“ zašeptala a znovu si vzala do dlaní ňadra.
Lucka nespěchala, zvolna zkoumala mušličku kousíček po kousíčku, dráždila všechna citlivá místa. Opatrně jí roztáhla dvěma prsty, aby se dostala hlouběji. Zasunula několikrát jazyk do štěrbinky a pak s ním přejela nahoru přes poštěváček.
Danča už vlnila boky a rychleji vzdychala. Lucka se naladila na její rytmus, kmitala jazykem, občas vzala celou mušličku do úst. Cítila, že kamarádka se už blíží k vrcholu, strčila jí do studánky dva prsty, dlaní nahoru. Prsty ohnula a hladila Danče přední stranu jeskyňky. Nasála ještě mezi rty poštěváček a kroužila kolem něj jazykem.
Danča se napjala, roztřásly se jí boky.
Lucka ji ještě dráždila, dokud se kamarádka neuklidnila a nestočila se na bok. Přikryla jí dekou, políbila na tvář. Pak odběhla do sprchy.

Když se vrátila, zabalená v osušce, Danča vykukovala z pod deky a usmívala se.
Vzala Lucku za ruku: „Děkuju, že jsi mě tady nenechala samotnou.“
Lucka se usmála: „Kdepak, to bys měla moc jednoduché.“
Odhodila osušku, vklouzla ke kamarádce pod deku a objala ji.
„Pamatuješ, když jsme byli poprvé všichni spolu, pomohla jsi mi, hladila jsi mě… tam… jinak bych se asi neudělala.“
Danča přikývla.
„Bylo to zvláštní, vůbec jsem o tom nepřemýšlela, cítila jsem v prstech, jak ti to přichází,“ řekla jen za chvíli potichu.
Lucka také jen přikývla.
„Divné, co vlastně Pavel, neptal se na to?“
Danča zavrtěla hlavou.
„Ne, nikdy, jen se tak tehdy díval, trochu zvláštně.“
Lucka dlouho mlčela.
„No jo, oni to mají jinak, všimla sis, jak si dávají pozor, aby se nedotkli, i když třebas ležíme spolu a hladí nás?“
Danča se zahihňala: „A my se tu pelešíme bez nich.“
„Pelešíme,“ opakovala s úsměvem Lucka s ohníčky v očích a zabořila opět tvář kamarádce do vlasů.
Danča jí za chvíli pohladila záda a políbila vytetovanou ještěrku na pravém rameni.
„Co s tebou, Ještěrko, nechce se ti spát?“
Lucka zavrtěla hlavou: „Teď bych neusnula. A… zatím mi směl říkat Ještěrko jen Jirka, ty teď taky můžeš. Ale… neříkej to před ním, prosím. Teď už ale potřebuju… Nemusíš, jestli nechceš, víš, co myslím. Můžeš se na mě jen dívat.“
Danča sklonila tvář: „Prosím, začni sama, já… přidám se, ale sama jen tak nemůžu.“

Lucka ji pohladila, otočila se na záda, Danča se k ní přitiskla. Lucka si začala jednou dlaní dráždit bradavku a druhou sjela do klína. Naslinila si prst a projížděla si mušličku. Ucítila rty na druhém ňadru, Danča jí líbala druhou bradavku, pak jí vzala do dlaně i druhé ňadro.
Lucka pomalu zrychlovala pohyb prstů v klíně.
„Počkej,“ blondýnka jí sama vzala klín do dlaně.
Posunula se trochu dolů, opět si vzala do rtů jednu bradavku. Pomalu hladila Lucku mezi nohama, prstem projížděla štěrbinku, občas si olízla prst. Líbala Lucce ploché bříško a dlouhé nohy.
Tmavovláska se mezitím znovu začala sama hladit.
„Nevíš, co s rukama?“ zašeptala Danča.
Lucka se usmála a slastně se protáhla, levou dlaň položila blondýnce na záda, pravou na ňadro. Danča levou rukou hladila Lucce mušličku, nabrala na prst šťávičku u dolního okraje štěrbinky a rozmazala kolem poštěváčku.
Lucka vzdechla, ale kamarádka nijak nespěchala. Hrála si s dlouhými laplíčky, projížděla prstem kolem okraje vagíny, pomalinku do ní zasunula polovinu ukazováku. Lucka vlnila boky, přítelkyně ji zvolna šukala prstem. Strčila jí levou dlaň pod zadeček, dva prsty ohnula a zasunula do studánky. Navlhčila si v ní i prsty pravé dlaně a kroužila kolem knoflíčku.
Lucka si prsty rozevírala závojíček kolem poštěváčku, aby se kamarádčiny prsty dostaly úplně všude. Danča měla levou dlaň úplně mokrou, zrychlovala kroužení kolem knoflíčku. Lucka si dráždila ňadra, už dost drsně, položila dlaň Danče na záda, asi ji trochu škrábla, prohnula se v zádech, vzdychala a přirážela proti prstům. Za chvíli se slastně uvolnila. Danča si vytáhla dlaň zpod Lucky, ta si jí ale dala do klína.
„Nech mi ji tam ještě chvilku…“

Odpočívala, pak Danču znovu objala, ucítila na svých ňadrech její.
„To bylo něco, kde ses to naučila?“
„U skautů…“ ženy si zabořily navzájem tváře do vlasů a smály se.
Lucka za chvíli zvážněla: „Musím jít, Jirka už bude asi doma. A vůbec, nepoškrábala jsem tě? Hmm, trošku ano, to je mi líto. Nebolí to?“
Danča zavrtěla hlavou a zašeptala: „Budu ti muset ostříhat drápky. A řekni mi, že jsi vymyslela ty všechny večírky jen proto, abys mě dostala do postele?“
Přítelkyně jí pohladila zbytek kožíšku: „Ne, kupodivu ne. “
Pak se nad ní naklonila, aby jí tmavé vlasy šimraly na obličeji: „A i kdyby?“ usmála se znovu. „Možná jsem o tom jen snila, co já vím. Ale je to divné, nikdy jsem nebyla s holkou, máš na mě nějaký špatný vliv.“
„Jo, jo, vysloveně jsem tě svedla,“ usmála se Danča.
Lucka jí ještě pohladila ňadro: „Tak co, už chceš být Dianou?“ „Á, hlavní hrdinka v tvém vymyšleném pornofilmu ‚Diana a dva ocasy‘?“
Lucka se ale tvářila vážně.
„U mě v hlavě už jsi Diana.“
Danča ji objala a zašeptala do ucha: „Nevím, jestli vůbec chci vědět, co všechno si představuješ. Ale musíš mi to někdy vyprávět.“ Lucka přikývla.
„Určitě budu, jestli budeš chtít. A dávej si na ní teď chvilku pozor, žádné divočinky.“

Vstala z postele, našla kalhotky a v koupelně zbytek oblečení, nepřítomně se oblékla a učesala. Podívala se ještě na Danču, už zase zachumlanou do deky. Nic neříkala, jen se zamyšleně dívala. Naklonila se k ní a položila jí dlaň na bok. Danča ji vzala do své a stiskla. Lucka se mírně usmála, obula se, vzala kabelku a zabouchla dveře.
Ušla sotva pár metrů, posadila se na schod a dlouho tam seděla, hlavu v dlaních.

Konec první části druhého příběhu.