FantomAS

Tajemný zločinec začal své řádění začátkem září.

Vyhlášený zlatník Philip Argent s dcerou Suzanne zavírali obchod, když dovnitř vnikl urostlý muž v masce s pistolí v ruce, muže svázal a dívce přikázal, aby mu do tašky naložila veškeré šperky a zlato.
Protože zlatník stále naříkal, že ho ožebračuje, přelepil mu ústa lepicí páskou a šel zkontrolovat dívku, která dělala co chtěl a stále se po něm plaše ohlížela. Přes masku neviděla nic, jen jeho modré oči jako studánky, které se na ni dívaly tak pronikavě…

Když byla taška plná, muž pochvalně zamručel.
„Dobrá. Chceš vidět moji tvář? Ale nic není zadarmo, pojď,“ odvedl ji do zázemí obchodu.

Když se dívka vrátila, byla zrudlá a celá jakoby rozechvělá. Otec na ni pohlédl, kroutil se a zmítal, než ho dcera konečně osvobodila a mohli zavolat policii.
„Co ti udělal? Řekni, co ti udělal? Ublížil ti?“ lomcoval s ní osvobozený tatík, ale Suzanne se bránila.
„Nech mě, tati, jsem celá vyděšená,“ sedla si do kouta a stáhla si okraj sukně přes kolena, aby náhodou nezahlédl, že je bez kalhotek. Ty si zločinec odnesl jako trofej.

***

Vrchní komisař Mareis, komisařka Girandová a konstábl Funges ji vyslechli, nechali zajistit stopy, budou-li nějaké a vše si shrnuli.
Neznámý zločinec zaútočil podruhé. Identifikují ho iniciály AS, které psané obyčejnou křídou nechává na viditelném místě.

Předminulý víkend přepadl majitelku obchodu s uměním paní Van Halenovou a odnesl ty nejcennější obrazy. Jelikož je prakticky nelze prodat na volném trhu, jednal zřejmě na něčí objednávku.
Výslech vedla komisařka Girandová a to, že zločinec s paní Van Halenovou souložil, si nechala pro sebe. Paní Van Halenová ji o to požádala. Byla to již starší dáma, ale stále velmi šarmantní a celá zrudlá jí sdělovala průběh aktu.

„Když si lup přichystal k odnosu, nabídl mi k odkrytí svoji tvář, ale něco za něco, řekl doslova. Víte, ty jeho modré oči… tak pronikavé a přitom prosty zla… nemohla jsem odolat. A on, že tedy s ním musím… Zaskočilo mě to… přiznávám i potěšilo, že já ve svém věku jsem pro muže žádoucí. Ano, zažila jsem to nejkrásnější v životě ženy. Nikdy dříve to nebylo tak intenzívní, silné a plné vášně. V tomto směru na toho muže nevznáším žalobu. A nechte si to, prosím, pro sebe. A k popisu jeho tváře mohu říci… hm… je to hezký mladý muž.“

Skoro to samé si nyní vyposlechla komisařka i od Suzanne. Zkušeně odhadla, že dívka cosi tají a pod příslibem, že to nebude součástí výpovědi, se rozpovídala.
„Když jsem mu všechno dala do tašky, najednou mi nabídl k odhalení svou tvář. Ale něco za něco, řekl. A ten jeho pohled modrých očí… jako by mě zhypnotizoval… a já s ním šla do kanceláře, kde máme otoman. Pomalu mě vysvlékl, pak si sejmul masku. Je to hezký mladík. Není na něm nic výrazného… Je urostlý a tam dole… ee… mužný… Nemám chlapce už delší dobu, ale vůbec to nebolelo, jak byl něžný. Celou si mě připravil jazykem a…“
„To stačí, slečno Argentová,“ zastavila ji komisařka. Nemohla přiznat, že sama má pod dojmem jejího vyprávění kalhotky celé zmáčené vzrušením.
„Jen ještě jednu věc. Sebral mi kalhotky, prý na památku a pak z kapsy vyndal křídu a načmáral na dveře to AS. Nevím co to je, protože hned zmizel a já se nestačila zeptat,“ dodala ještě Suzanne.

***

Policie tápala. Zajištěných stop bylo nemnoho. Muž pracoval v rukavicích a o biologickém materiálu v pochvách žen se jaksi nevědělo, protože to komisařka Girandová trestuhodně, zatajila. Ta zatím přemýšlela, proč ten tajemný fantom šuká s přepadenými ženami, ty se mu nebrání, on jim odhaluje svoji totožnost a přitom se nebojí, že sestrojí jeho portrét. Nebo je tak sebevědomý a ví, že to neudělají? Je snad skutečně hypnotizér? Moc otázek bez odpovědi.

***

Setkání představitelů dvou největších zločinců městského podsvětí neprobíhalo v nikterak přátelské atmosféře.
Hans Gilmer byl představitelem staré školy. Bylo mu už přes šedesát let a vedl svůj zločinný byznys již řadu let bez větších problémů. Pohyboval se na hraně zákona a pokud sklouzl níže, věděl, kde a komu předat určitou peněžní částku, případně dát nenápadnou výhrůžku, aby byl zase klid.

Na schůzku se dostavil se svou „pistolnici“ Alicí, což byla atraktivní sexy blondýna, ale to byla jen obálka. Uvnitř byla naprosto chladná a bez skrupulí.
Jean Hommer byl naopak mladý vůdce bandy zabijáků, co dřív konal, než myslel. I svoje vůdcovství si doslova vystřílel před všechny ty starce, jako byl Hans. Vládl třetině města a běda tomu, kdo by jeho území narušil. Vedle něj stál svalnatý obr, osobní strážce Sergej.

Schůzka se konala na neutrální půdě v luxusním hotelu Paradise ve středu města. Ten totiž nepatřil nikomu. I tak byl hotel „nenápadně“ zajištěn oběma gangy a muži svorně popíjeli whisky a koňak v hotelovém baru.

***

Impulzívní Jean zasypal Hanse řadou urážek za porušení příměří a žádal satisfakci.
„Ten zlatník je na mém území a pod mojí ochranou,“ ječel. „Jak teď vypadám?“
„S tím nemáme nic společného,“ odvětil Hans klidným hlasem. „Neděláme vloupačky. Žádného chlapa jsem si nenajal. Nemám to zapotřebí. Ty iniciály AS mi také nic neříkají. Važ slova, a nenech mě se urazit.“

Jean se zarazil. Klid Hanse ho dráždil, stejně jako ta jeho holka. S tou by si pohrál levou rukou. Hans nevypadal jako zločinec, spíše jako počestný obchodník. Jeho doménou byly herny, bary a prostituce. Opravdu nepotřeboval krást šperky…
„Tak kdo to je, sakra?“ vyštěkl.
„Porozhlédnu se. Ty si udělej pořádek u sebe. Ten fantom AS nejede na vlastní triko, ale určitě loupí na objednávku. To si proberte tady s Alicí, já mám spoustu obchodních schůzek. A co ta tvá gorila? Doprovodí mě?“ řekl Hans a Jean kývl na Sergeje, že může jít.

***

Když osaměli, Alice popošla k Jeanovi kočičím krokem a svůdně se usmála.
„Tak jak se dohodnem, brouku? Můžeme to stvrdil písemně, nebo vleže. Záleží na tobě.“
Jeanovi v kalhotách ztuhlo péro na tvrdou tyč. Alice už nemusela nic dalšího říkat. Sevřel ji do náruče a začal divoce líbat. Vyšla mu vstříc a dychtivě se zbavovali šatů.

Pak už ležel na ni, její nádherné nohy měl překřížené kolem pasu a hnětl jí, mačkal a líbal krásný pevný prsa. Ocas měl zaražený v kundě, která ho krásně svírala a masírovala mu ptáka přímo božskou slastí.
Plný vzrušení rytmicky přirážel, až to na něj přišlo a nebylo cesty zpět.
„Už… jsem… ty děvkoooo,“ zafuněl a plnil jí pochvu semenem.
„Jo… naplň mě… celou… ohhhh,“ sténala Alice ve hraném vrcholu.

Pak se z ní odvalil, aby si nalil z baru panáka a Alice zmizela v koupelně. Když se oblékali, vzpomněl si Jean.
„Jak tedy uzavřeme dohodu?“
„Takhle,“ dopadla mu zezadu do vazu prudkým švihem hrana paže. Byl na místě mrtev.

Alice si nasadila tmavou paruku, brýle, služebním východem opustila hotel a o hodinu později referovala Hansovi v jeho kanceláři vyřešení problému.
„Zbytek se bez šéfa mezi sebou pomlátí a my pak převezmeme jejich aktivity. O drogy ale zájem nemám. Na to jsou policajti vysazený,“ řekl Hans a pohladil Alici po pevném stehnu odhaleném v rozparku sukně.
„Až jindy,“ pousmála se Alice a odešla. Pro dnešek už měla volno.

***

Zabití gangstera Jeana Hommera vyšetřovala jiná policejní parta a s případem fantoma AS to nemělo nic společného. Ten se objevil o tři dny později a to na naprosto nečekaném místě.

Komisařka Girandová rozsvítila světlo a spatřila v křesle přízrak! Přesněji řečeno muže v masce a matnou hlaveň namířené pistole.
„Jste nepochybně fantom AS,“ řekla přísně. Byla neohrožené povahy a zároveň pochopila, že ji nepřišel zabít. Tak proč vlastně?
„Ano, tak mi říkají novináři. A že i policie? Přišel jsem vám něco říct. Nechci vás zabít, to vám jistě došlo, ale budete v klidu, nechci se tu s vámi prát. Sedněte si tady naproti na gauč… tááák… a já začnu. V příštích několika dnech bude v rajonech mrtvýho Hommera a zatím živýho Gilmera tóčo. Prostě válka gangů. Nepleťte se do toho, ať nepřijdete k úhoně. Je to jen mezi nimi a až se vzájemně vystřílí, bude klid.“
„Máte zajímavé informace. Na čí jste straně?“ nadhodila komisařka.
„Na ničí. Mám z obou gangů osypky, jak po mě jdou, takže mě jejich válka jenom prospěje. Jsem zločinec po kterým půjdete dál, ale to s tímhle nemá co dělat. Uzavřeme dohodu. Po dobu té vyvražďovačky nebudu nikde loupit a vy po mě nebudete pátrat. Pak to zase bude kdo z koho.“
„To vám nemůžu slíbit,“ řekla komisařka. „Jsem policistka. Okradl jste ctihodnou dámu a zlatníka a vím, co jste všechno dělat s těmi ženami. Proč?“
„Na to vám neodpovím… a nebo… chtěla byste vidět mou tvář?“ muž v masce se pousmál.
„Myslím, že ne. Musel byste mě pak oslepit, abych si neudělala váš portrét.“
„Myslíte?“ muž si sundal masku a pod ní… měl další masku. „Překvapení, he, he.“

Žena se jen ušklíbla.
„Opravdu vtipné. Co ten nápis AS, to je vaše značka?“
„Iniciály. Něco jako podpis. A jako Alain, S jako Sinergy, například. U vás ho taky nechám, řekněme tamhle na těch dveřích,“ muž vstal a vytáhl z kapsy kus křídy.

Toho komisařka využila a skočila po něm. Měla výcvik a zápasit uměla. Černý pásek v judu neměla zadarmo.
Jenže fantom na to čekal. Možná, že to i sám chtěl. Věděl, že žena ho jen tak odejít nenechá. A tak se stalo, že veškeré její umění vyšlo naprázdno. Skončila na zemi se svázanýma rukama a vlastními kalhotkami v puse jako roubíkem! Taková pohana!

„Já říkal, že uzavřeme mír,“ řekl muž a těžce oddychoval. Neměl s ní snadnou práci a měl co dělat, aby mu při boji nestrhla masku, což měla v úmyslu.
„Nebude to po tvým, bude to po mým,“ zhasl v bytě světlo a pak žena ke své hrůze cítila, jak se svléká a přiléhá k ní… bylo jí na omdlení.

***

Když se probrala do reality, měla volné ruce i ústa a muž jí činil rozkoš zkušeným drážděním klína. Chtěla se bránit, udělat tomu přítrž, ale nemohla. Již dlouho se nemilovala a tohle bylo přesně to, co potřebovala… doteky jazyka na poštěváku, pyscích i vnikání prstů do pochvy, vše bylo slastně omamující a činilo ji tak bezbrannou a poddanou jeho choutkám.
„Ano… anoo… Bože… oooch,“ sténala v rozkoši a přála si, aby to nikdy neskončilo.

Muž se činil i jinde. Cítila jeho ruce na prsou… „Bože! Vždyť jsem nahá,“ pomyslela si zděšeně… a vnímala jejich hlazení, mnutí i prsty polaskání vztyčených bradavek.
Když se povysunul výše a nalehl na ni, sama rozevřela nohy a nechala do sebe vniknout jeho nástroj lásky. Nebyl ani velký, ani malý, byl prostě akorát, aby ji celou vyplnil a v rytmickým pohybech se třel o poševní stěny ve slastných výbojích rozkoše.
Žena viděla nad sebou jen obrys jeho těla, nic více, ať se snažila sebevíc. Když ji políbil a vzápětí si propletli jazyky, vyšlo to nastejno. Vnímala jeho dech, ale z tváře neviděla nic.

Když už myslela, že musí být konec, změnil polohu a vzal si ji zezadu. Teď slastně vnímala pleskavé přírazy a rabování kundičky tvrdým klackem, jak už dlouho ne. Měla už dva orgasmy, ale šukání fantoma neustávalo. Měl fantastickou výdrž.
„Ah… už… se… udělej… už… nemůžu,“ sténala pod náporem slasti až k nevydržení. Nejen, že ji mrdal, ale ve svých dlaních jí drtil prsa, na které byla citlivá. Potřebovala oddych.

Muž poslechl a drže ji za boky přidal na důrazu i rychlosti přírazů a po chvíli cítila, jak do ní prýští semeno v trhavých výstřicích. I to bylo příjemné… Nato se svalila na břicho jak žok.
Byla úplně umrdaná. Znavena usínala, když muž se k ní sklonil a zašeptal: „Pozdravuje tě André Savages.“
Na dveřích do kuchyně se ráno skvěla křídou napsaná písmena AS.
O této návštěvě se nikdo z policejního sboru nikdy nedozvěděl.

***

„Aaaach…“ ozval se mužský vzdech, rozvrzaná postel zapraskala a nastalo ticho.
Zpod ležícího těla vyklouzla nahá dívka a zamířila ke staromódnímu telefonu s otáčivým číselníkem a napojením dráty na přípojku! V době mobilních technologií opravdu retro věc.
Vytočila číslo a pak jen řekla: „Balík je připraven,“ a zavěsila.

Spící muž byl Hans Gilmer a nahá dívka jeho asistentka, osobní strážce a tajemnice Alice. Spát se šéfem bylo její povinností a jedna z věcí, nad kterou se nikdo nepozastavoval. Hans si vždycky vzal co chtěl, ač se tvářil jako dobrosrdečný stařík, byl tvrdý jako kámen, když na to přišlo. I s Jeanem Hommerem zatočil nesmlouvavě a ve chvíli, kdy se mu to hodilo. Léta dodržovali vzájemný respekt, ale ten tajemný fantom změnil pravidla a Hans byl rychlejší, vyvolal jednání a vyslal svou pravou ruku do akce.

To, že mu čas od času roztáhla nohy a nechala vycákat kundu patřilo k jejím nepsaným povinnostem. Nyní to byl jedna z těch chvilek, kdy se s ní pomiloval… no… spíš ji rychle vyprcal a usnul tvrdým spánkem uspokojeného muže.

Alice se vysprchovala, oblékla a na trojí krátké zaklepání otevřela dveře mladému muži s pronikavýma modrýma očima.
„Nejdu pozdě?“ šeptl.
„Ten bude tuhej nejmíň hodinu. Máš všechno?“ podotkla Alice, když se přivítali krátkým polibkem a muž jen pohodil velkou taškou zavěšenou na rameni.
Alice odemkla sejf, což byla menší místnost s dveřmi šikovně skrytými za posuvnou stěnou, vybrala veškerou hotovost a z tašky tam přesunuli lup z obchodu zlatníka Argenta a vzácné obrazy madam Van Halenové.
Pak muž vytočil jisté telefonní číslo a udal adresu bytu s dovětkem.
„Myslím, že budete velmi překvapena, paní komisařko.“

***

Ve městě zavládl klid, pořádek a právo. Jak tajemný AS předvídal, zločinecké gangy se vzájemně takřka vyvraždily a o zbytek se už postarala policie. Také tajemný fantom přestal krást a znásilňovat ženy. Komisařce Girandové došlo, že za tím vším je nějaká spojitost. Fantom AS vyvolal válku gangů, aby pak označil Gilmera jako hlavního zlosyna. I když jí bylo jasné, že Gilmer tím tajemným fantomem není, soudu stačilo, co u něj nalezli. A nešlo jen o lup šperků a obrazů. Kam však zmizela Gilmerova pravá ruka Alice?

***

O několik měsíců později…
„Je to ona, že?“ natáhla Alice ruku se zvětšenou fotografií z bezpečnostní kamery v hale hotelu. Mladý muž přikývl.
„Je tu služebně?“ zeptal se.
„Nevím, předpokládám, že na dovolené. Yvette Girandová a Milena, počkej, to snad nepřečtu, Do-ce-ka-lo-va. Asi přítelkyně. André, je ti jasné, že nás tu nesmí potkat?“
„Hele, s tím se netrap. Dělej si svou práci a já oťuknu tu její kámošku, kdo skutečně je.“
„Z Český republiky. Kde to je?“ otázala se Alice.
„Někde ve střední Evropě. Německo a pak tam někde. Já to zjistím,“ ujistil ji André a hlavou mu vířily otázky, jestli komisařka se tu skutečně rekreuje, nebo je to jen zástěrka.

***

„Smím vás pozvat na drink?“ promluvil u baru u hotelového bazénu na ženu ve středním věku mladý muž s uhrančivým pohledem modrých očí.
„Prosím?“ žena se překvapeně otočila.
„Vidím, ře rozumíte francouzsky. Opakuji, smím vás pozvat na drink? Jsem André Savages, provozní hotelu,“ usmíval se muž mile.
„A… Ano,“ odvětila žena a dodala. „I to je součástí vaší práce?“
„Pro blaho našich hostů cokoliv nesplnitelného splníme,“ usmál se André, mrkl na mladíka za pultem, který hned připravil dva drinky.
„Jste krásná žena, která si zaslouží pozornost a je mojí povinností se dámě věnovat, pokud není v jejím okolí nikdo, kdo by jí bavil.“
„Nejsem tu sama,“ podotkla žena. „Jsem tu s přítelkyní, ale ta se dnes věnuje historii této země.“
„Hm… trestanecká kolonie v Kourou… nic, čím se Francie zrovna mohla chlubit. Vy nejste Francouzka, že? Soudě podle přízvuku…“
„Nejsem. Jsem z Čech. Praha… jestli vám to něco říká?“ usmála se žena.
„Východní Evropa, tam jak je Rakousko, tak někde vedle…“ zkusil to André.
„Ano… hned vedle,“ žena se rozesmála a konečně se představila. „Jmenuji se Milena. Milena Dočekalová z Chotěboře.“
Andrému to znělo jako čínština. Tohle by snad ani nedokázal vyslovit, ale Milenu si zapamatoval. To mu vyslovit šlo.

Jeho svůdný pronikavý pohled, drink, teplo… v ženě se vzedmulo podivné vzrušení, jakoby sexuální. Sama byla v bikinách, lidé v okolí též, jen André byl ve slušivé košili a kalhotách, ale dával tušit opálené urostlé tělo a ty oči. Přesto se ubránila nenechat to zajít dál, kam nevěděla, jestli to nechat zajít chce… poděkovala za drink a vytratila se na pokoj, kde pak masturbovala a vyvrcholila pod vlastními představami co by, kdyby…

***

„Myslela jsem, že ji taky ošukáš,“ řekla Alice Andrému, když se v pokoji svlékala do naha.
„Nemusím ojet hned každou ženskou,“ mračil se André.
„Né? A co ty nebohé okradené ženy, ta stará bába a ta holka? Vyděšené, okradené a ještě opíchané… kdoví jestli se jim to vůbec líbilo,“ šklebila se Alice a odhodila poslední díl oděvu, titěrné kalhotky.
„Ale to já se od tebe opíchat nechám ráda,“ ulehla na záda, roztáhla nohy a rukou si laškovně hrála se svým porostem v klíně.

Brzy ji ruku nahradil Andrého šikovný jazyk a prsty a Alice začala hlasitě dávat najevo svoji slast.
„Jooo… přitlač… oohhh… ještě… já… už budu,“ kroutila tělem, sténala a vzdychala stále rychleji, když vtom jazyk zmizel a prudce do ní vnikl tvrdý ocas.
„Och… ty zvíře,“ vykřikla Alice, když jí André rozpažil ruce , držel jí zápěstí, aby se nemohla hnout a prudce do ní vrážel ptáka. Jeho drsná nadvláda Alici vzrušovala, věděli to oba a když se vzepjala ve slasti svého orgasmu, André ji vzápětí vyplnil dávkou semene.

První číslo měli odbyto a po nezbytném mazlení, líbání a orálním ztopoření jeho bojovníka, došlo nyní na něžné, pomalé a dlouhé milování, kdy jí čurák projížděl pochvou v celé své délce, pak skoro celý ven a zase až po kořen hezky dovnitř. Pod Alicí byla už mokrá louže, jak tekla rozkoší a když André přidal na důrazu v přírazech, rozklepala se ve svém druhém orgasmu. Druhá dávka semene jí naplnila pochvu a bylo odbyto. Více se milovat nepotřebovali. Dva orgasmy, dva výkropy a pak až zase třeba večer.

***

Alice a André byli sourozenci. Spát spolu začali ještě doma, než je osud od sebe rozdělil, kdy se Alice dala na dráhu zločinu a André vstoupil do řad cizinecké legie, než ho jisté zranění vyřadilo ze služby.

Když zase potkal sestru, přetržené pouto jejich lásky se zase spojilo, vymysleli plán, jak se dostat k penězům a André se stal fantomem AS. Měl v plánu více zločinů, ale stačily jen dvě akce, které popíchly obě zločinecké organizace ke vzájemné likvidaci. Alice sama vyzývala Gilmera k rázné akci a Jean Hommer nikam postrčit nepotřeboval. Ten nepřemýšlel ale jednal.
S penězi odletěli do Francouzské Guyany a zakoupili si hotel s krycí firmou jako oficiálním majitelem. Žili spokojeně jako manželský pár, až do doby, kdy se tu objevila minulost v podobě policejní komisařky Girandové.

***

„Potkala jsem tu skvělého chlapa,“řekla Milena Yvettě, když se vrátila z výletu a odpočívala na terase.
„Ale? Ty nemarníš čas.“
„Sám mi nabídl drink. Takový mladík… ale hezký a ty jeho modrý oči, to bys musela vidět,“ zasnila se Milena a Yvetta ztuhla, jako by jí bodli nožem.
„Spala si s ním,“ optala se dutě.
Milena se zamračila.
„Za koho mě máš? Zkoušel to na mě, to jo, ale vím, kde jsou hranice slušnýho chování. Víš, o kolik let je mladší?“

Yvetta to věděla, jen v duchu konstatovala, že jsou jisté situace, kdy tohle všechno neplatí.

***

Když Yvetta druhý den Andrého spatřila v hotelové restauraci, poznala ho podle očí. Ty sice tenkrát doma spatřila jen krátce, ale musel to být on, fantom AS – André Savages. Nyní si ho mohla dopodrobna prohlédnout. Byl urostlý, sympatický, k hostům úslužný… ošila se při představě co má schované v kalhotách. Ano, to jediné měla čest dopodrobna a doslova na těle pocítit.

Zdálo se, že ji André nepoznal, ale tak to nebylo. Věděl o každém jejím kroku a jen čekal na příležitost. Ta přišla odpoledne, když se Yvette slunila u bazénu.
Zastavil se u ní livrejovaný hotelový sluha.
„Omlouvám se, paní, ale na recepci máte důležitý telefonní hovor.“
„Asi ústředí. Nedají mi pokoj ani na dovolené,“ zabručela, zvedla se z lehátka a zamířila do hotelu.

Nedošla až tam, neboť z jedněch bočních dveří se náhle vynořily silné paže a vtáhly dovnitř, ani nestačila hlesnout. Sluha vytáhl z kapsy klíč, dveře zamkl a poklidně odešel.
Yvette se ocitla v malém pokojíku s otomanem, stolkem a skříní. Asi pro personál. Muž, který se jí zmocnil, ji pustil a s úsměvem mlčky pozoroval.
„Co si to dovolujete? My se snad známe?“ vyštěkla na něj nepřátelsky.
„Ale… komisařko Girandová,“ odvětil muž klidným hlasem. „Samozřejmě, že víte, kdo jsem, jen si chci ujasnit váš pobyt zde, je-li soukromý nebo pracovní.“
„Po tomhle jsem snila celý ten čas. Vědět, kdo mě… znási… zneuctil… a dostat ho za mříže. Kradl jste, to nepopřete, i když se ty věci pak našly u Gilmera. To vy jste mi tenkrát zavolal, že?“
„Už se k tomu nevracejme. Případ je snad uzavřen, nebo ne? Proč tu jste?“ to jediné Andrého zajímalo.
„Jsem tu na dovolené s kamarádkou. Vůbec jsem netušila, že se tu s vámi potkám a zase se mi vrátí všechny ty vzpomínky…“
„Jistě příjemné,“ dodal André s úsměvem.
„Vy si stále nějak fandíte a přitom se zmocňujete žen využívajíc jejich strachu. To není šlechetné ani hrdinské…“
„Proto zkusíme, jaké to bude, když už se tak hezky známe,“ řekl tiše André a blížil se k ní.
„Opovaž se na mne sáhnout, budu křičet, bránit… se… nedopustím… abys…“ další slova zadusil polibek a Yvette mu, navzdory svému přesvědčení, neodolala a lačně mu nabídla svoje ústa a jazyk k vášnivému líbání.

Opět se jí zmocnilo silné vzrušení a touha, zažít to ještě jednou, tu vášeň, slast, prostě nespoutaný divoký sex. A konečně si ho mohla užít naplno, když vidí, s kým to dělá a ten muž ji přitahuje a líbí se jí.
André nespěchal a opět ji laskal všude po těle, vylízal klín, ona mu pokouřila jeho chloubu a pak ho do sebe pustila, aby si ho následně zase osedlala a skončila vkleče na otomanu, on za ní stál na zemi a mocnými přírazy ji přiváděl do extáze.

„Ah… ah… já zase… budu… Bože… už… to… nevydržíííííím,“ sténala hlasitě, když cítila ten tvrdý buchar jak ji strojově projíždí jako píst, tře se o poševní stěny a přivádí ji k dalšímu orgasmu.

„Chci tě pocákat jako děvku,“ ozval se náhle André.
Yvette sice s tímto oslovením nesouhlasila, ale vlastně… vždyť se mu tady poddala jako děvka, protentokrát to nekomentovala a jak jí odezněla první vlna orgasmu, svalila se na záda, André si nad ní pohonil ocas a výstřiky semene jí zasáhly prsa a břicho.

Žena byla opět zcela vyřízená a ani zpocený André nevypadal, že by ještě měl chuť pokračovat.
„Bylo to hezký, ale tím jsme spolu skončili. Užívej si dovolenou,“ jal se André oblékat.
„A to je jediné, co mi řekneš? Vylákáš mě do nějakýho kumbálu, ošukáš, nazveš děvkou a já ti mám za to být vděčná, nebo co?“ rozčilila se Yvette.
„Máš samozřejmě pravdu. Jsem na ženský. Použiju je a zahodím. Jsem takovej. Když mi nějaká nepodlehne, tak jdu jinam. Svolných žen je na světě spousta a já si to užívám. Přiznej, tys mi taky dala a máš nějaký výčitky? Prostě jsme si užili, to je vše. Tvůj problém je, že seš komisařka i v posteli a máš na mě pifku, žes mě nedostala za katr. Tak na to, kurva, zapomeň a užívej si zaslouženou dovolenou se svou kámoškou… mimochodem, je hezká, nedala by si taky říct,?“ usmál se André a odemykal dveře.

„Parchante!“ vyštěkla za ním Yvette, ale vržená bota už dopadla na zavřené dveře.

***

V dalších dnech se Andrému vyhýbala, jen se třeba zahlédli, ale o rozhovor nestál ani jeden z nich. Navíc viděla, jak se důvěrně chová k jakési hezké plavovlásce, která v hotelu také pracovala. Prostě našel si další holku, přesně jak říkal. Mladší, hezčí… možná i v posteli divočejší? Yvette se nepovažovala za puritánku, čuráky normálně kouřila (ale semeno nepolykala), nebránila se ani análu, pokud ho muž neměl jak tyčku od plotu a věřila, že muži dává to, co on jí. Rozkoš a slast.
Jenže v partnerském vztahu byla před mnoha lety. Policistku, co samým vyšetřováním není skoro doma, nikdo nechtěl. Vyspala se sice s několika kolegy, ale pak měla mindrák se s nimi po divoké noci potkat na chodbě. Zkrátka, pořídila si plastové kamarády a „užívala“ si sexu až do osudné návštěvy AS, kdy zase pocítila tu potlačované vzrušení, touhu a pocit, že je (snad) ještě žádoucí ženou.
A tady to v ní vyvolal znovu. Jenže André je děvkař první třídy a na nic jiného než na šukání se nehodí. Varovala před ním Milenu a při první příležitosti i onu blonďatou holku.

„Děkuji za informaci,“ rozesmála se zvonivým smíchem. „Ale tohle já o o něm všechno vím. Je to totiž můj muž. Jsem Alice Savages, víte?“ čímž Yvette definitivně uzemnila.
„A… a… vy mu to všechno trpíte? Vás to neponižuje?“ divila se.
„Kdyby mi to vadilo, tak s ní přece nežiju. Tady to funguje jinak než v Evropě. André se svými avantýrami netají, já po nich nepátrám a… promiňte, co je vám vlastně po tom? Omluvte mě, mám práci. Já tu nejsem na dovolené,“ Alice se přestala usmívat a odešla.

***

Alice o tomto setkání Andrému neřekla a když Yvette s Milenou odletěli domů, život se zase vrátil do starých kolejí.

Byla tropická noc, ale jejich ložnice měla zavřená okna, protože se bratr se sestrou vášnivě milovali a právě od něžností a líbání přešli k tvrdšímu přístupu.
„Ohhh… dal si tý děvce pořádně do těla?“ sténala Alice v ptákem zaraženým hluboko v zadku.
„Jo… protáhnul jsem jí prdel…. měla ji úzkou, asi tam byla panna,“ vzdychal André a přirážel jen pomalými pohyby.
„Anoo… úplně cítím, jak si jí roztáhnul půlky a ona křičela… Bože… já teču, sáhni si,“ Alice byla celá v extázi.

André jí sáhl mezi nohy a prsty mu zalil úplný vodopád vytékajících šťáv. A tak jí šukal zadek, prstil kundu a Alice se vznášela na oblacích rozkoše.
„Udělej mě… jako tu malou děvku… vystříkej mi zadek… už… budu… jooooo,“ kroutila pánví, nabodnutá na jeho tvrdém klacku a rychle spěla k vrcholu.
André jí nyní sjížděl zadek opravdu drsně a funěl.
„Takhle tvrdě jsem ji vyšukal… a vystříkal,“ a vypustil do ní nastřádané semeno.

Alice se udělala a padla na břicho jak hadrová panenka.
André pochopitelně žádnou mladou dívku do zadku nešukal. To si vymyslel, neboť Alice měla ráda příběhy, které jí vyprávěl, ona si to představovala a přitom cítila jeho ptáka v sobě. Bylo to vzrušující a… prostě zase něco jiného.
Jejich sourozenecká láska bez zábran byla bezpečná.
Alice nemohla mít děti, respektive se o to postarala a podstoupila chirurgický zákrok, který ji této možnosti zbavil. Bratra milovala, ale věděla, jak je nezodpovědný, lehkomyslný a svobodomyslný, takže s ním by dítě počít nechtěla. Ale vlastně s nikým jiným také ne, protože na rozdíl od Andrého jí nevěra nic neříkala. Vlastně kromě bratra v životě spala jen s Gilmerem a v rámci likvidace Hommera i s ním.

André kosí ženský svět, seč mu síly stačí a vypracoval se ve skvělého milence, ale jak dlouho ještě? Ona mu zůstane věrná, tomu podřídí svůj život bez potomka a André, až se uklidníí, budou žít jen jeden pro druhého.

***

Ale bylo to tak opravdu? Ani ne za půl roku se v okrsku komisařky Girandové šuškalo, že kdosi neznámý přepadá a okrádá osamělé ženy a na místě činu nechává svůj podpis s iniciálami AS. Oběti shodně vypovídají, že muž má na obličeji masku a pronikavý pohled překrásně modrých očí…