Chaty a sruby stály v borovém lese snad už od časů našich pradědů. Postupem času je majitelé neustále vylepšovali, vypiplávali, společným úsilím sem zavedli elektřinu, prostě vytvořila se zde přátelská komunita lidí, zkrátka „osada“. Kdosi pak přidal přídomek „Pátečníci“, snad proto, že se sem rodiny sjížděly většinou již v pátek.
***
To byla minulost.
Komunita už dnes nemá takovou soudržnost, někdo už chatu prodal člověku osadnímu životu neholdujícímu, takže to tu tak nefunguje jako dřív. Přesto se tu každým rokem volí náčelník, který přes léto řídí osadní život alespoň v těch nejzákladnějších záležitostech a tradicích.
Letos byl zvolen, již potřetí, Rudla Dražec z chaty „U muflona“ jehož lebku s rohy měl pověšenou ve štítě. Rudla byl dobrý náčelník, tedy pokud zrovna nebyl v zaměstnání, což byl. Povýšil a práce byla pochopitelně přednější než osadní život. Jako spojka alespoň fungovala jeho manželka Helena, která dojížděla na chatu trávit víkendy sama a mohla pak doma Rudlovi předávat různé vzkazy a informace.
Přes den bylo možno vidět Helenu se slunit na terase, nebo se lopotit na malém pozemku okolo chaty, kde pěstovala kdeco a ještě jí zbyl plácek na „anglický trávníček“, kde si někdy rozprostřela deku a nastavila své tělo slunečním paprskům.
***
Jelikož máme chatu na dohled, nebyl pro mě problém sledovat Helenu skoro celý den. Hlavně když se šla opalovat. Ať už si toho byla vědoma nebo ne, opalovala se většinou nahoře bez.
Protože již překročila čtyřicítku, prsa už ztratila svou pevnost, ale měla je stále krásná, plná, kulatá a vůbec tělo nevykazovalo zásadní chyby a poruchy. Pro mě, jako dvacetiletého nadržence určitě ne. Třel jsem si ptáka za záclonou a představoval si, jak jí ho vrážím do usměvavý tlamky, nebo do kundy, která mi ale byla skryta za trojúhelníčkem miniplavek.
Co jsem chodil s Bětou, prcal jsem ji na chatě pětkrát denně a představoval si, že mrdám Helču. Co jsem sám, musím si vystačit s rukou.
Jinak vycházíme spolu velmi dobře. Jelikož tu má manžela jen sporadicky, funguju jako hodinovej manžel já. Na opravy a různý službičky. Vždy nasadí zkroušenou tvář a poprosí o to či ono. Když jí vyhovím, poděkuje mi širokým úsměvem. Co jsem starší, přidá i panáka od cesty. Nabízela mi i peníze, ale ty jsem odmítl.
„Tak co bys chtěl?“ vybízela mě, ale já to nahlas říct nemohl.
***
Byla sobota jak vymalovaná. Poté, co rodiče přepsali chatu na mě, jezdí sem jen dvakrát do roka, takže jsem tu zase byl sám a s potěšením kvitoval příjezd Dražcových, tentokrát obou.
Rudla ale za hodinu odjel a za chvilku už se Helena u mě zastavila s prosíkem o zapůjčení sekačky. Ta jejich jaksi vypověděla službu a jejich „angličan“ už to potřebuje.
„Víš co, já ti ten pažit sjedu sám. Ještě bys přesekla kabel a zabilo by tě to a to by byla škoda,“ řekl jsem a Helena se smála, až se jí kozy pod tričkem pohazovaly, jak neměla podprsenku a že teda souhlasí.
Během práce se na chatě objevil Rudla, hnal se do kůlny a začal do auta něco nakládat. Já zatím skončil, čistil sekačku a Helena se u mě zastavila.
„Rudla za chvíli odjíždí. Jdi si dát sprchu. Beztak ti furt blbne čerpadlo, nemám pravdu?“
„No jo. Opravář stále nemá čas,“ odvětil sem a koukal jak vrtí zadkem, když odcházela.
Vrtí s ním nějak víc než obvykle, nebo se mi to je zdá?
***
Prošel jsem očistou, s osuškou kolem pasu vyšel z koupelny a spatřil u okna stojící Helenu loučící se s manželem.
Přistoupil jsem k ní a rukou ji sevřel za půlku zadku.
„Neblbni… je tu Rudla,“ trhla sebou.
Pokračoval jsem v hlazení a promačkávání obou půlek, Helena se vrtěla, ale dál komunikovala s manželem, který nasedal do auta.
„Nějak to tu vydrž, pozítří se vrátím,“ halekal.
„Jo… neboj… nudit se nebudu,“ odpovídala mu a kroutila se víc a víc, neboť dlaní jsem zaútočil zepředu a zajel jí pod kalhotky.
Bouchly dveře od auta a mé prsty se zabořily mezi mokré pysky.
„Božeee… ty mě… nenecháš… ani… vydechnout… ohh,“ odstoupila Helena konečně od okna.
Zbavil jsem se osušky a odhalil stojící klacek.
Helena ho hned rukou zkušenými tahy držela v kondici a druhou mi masírovala rýhu od koulí k zadku a dokonce okolí kolem análu. Bylo to velmi vzrušující.
Hlasitě jsem úpěl rozkoší a Helena si bleskově přetáhla triko přes hlavu, abych se pokochal jejím pohořím. Viděl jsem je mnohokrát, tentokrát jsem si je mohl i osahat.
Helena se nechala omakávat a dál mi honila a laskala ptáka až do slastného výstřiku.
„Uh… úúúh… jooo,“ semeno z něj vystříklo silou špuntu ze šampáňa a teprve pak mi ocas pozvolna uvadal.
„To bylo za to posekání,“ okomentovala to a otřela semeno osuškou.
„A co dál, aby ses tu nenudila?“ nadhodil sem a ona se mi zadívala do očí.
„To už je přes čáru. Mám být Rudlovi nevěrná?“
„Hm. Asi máš pravdu,“ posbíral jsem si saky paky a odebral se domů.
***
Druhého dne se Helča opalovala opět nahoře bez a krátce po obědě se u mě zastavila, oděná v takovým lehkém domácím župánku.
„Máš čas? Měla bych pro tebe takový neobdělaný pozemek k hluboké orbě. Zvládl bys to?“ a než jsem stačil otevřít ústa, rozevřela župan pod nímž byla nahá.
„Ty myslíš…?“
„Nemyslím… jo nebo ne?“ chtěla slyšet jasnou odpověď.
Nebylo nad čím přemýšlet. Včera už jsme k sobě měli sakra blízko a zjevně se rozhodla to dokončit. Vlastně nám chyběl už jen ten zásun ptáka do kundy.
„Jo… jasně… pojď dál,“ uvedl jsem ji dovnitř, chvatně se svlékal a očima fixoval její nahé tělo. Vzhledem k jejímu věku nebylo bez chyb, ale pro mě byla ztělesněním sexuální bohyně.
V klíně nebyla vyholená, ale nebyl to žádný prales. Naštěstí, protože vyholená zralá ženská mi nepřipadá sexuálně přitažlivá. U mladých holek se to snese, ale u starších?
Objali jsme se, líbali a ona mi rukou hned ladila tuhnoucí kolík.
„Hmm… už je pevný a horký,“ vrněla a dál ho pomalými tahy honila. „Chceš vykouřit?“
„Jooo… chci,“ hlesl jsem, Helena si klekla na postel a vsála ho do pusy.
„Ughmm… gulppp… chrrrffmm,“ soustředěně kouřila ocas a hlava se jí rytmicky pohybovala sem a tam.
Náhle přestala a rozložila se na zádech s roztaženýma nohama.
„Pojď přeorat mou zahrádku,“ usmála se a rukou si přejela rozevírající se štěrbinu pochvy.
Nalehl jsem na ni a hladce do ní vnikl v celé délce až po kořen.
„Udělej mi to… pořádně mě zmrdej… jsem jen tvoje… dělej se mnou… co chceš,“ sténala a zalykala se prožívanou rozkoší.
Vnímal jsem, jak mi ptáka masíruje poševními svaly. Byla jím hezky vyplněná. Přitom pohyby a přírazy šly hladce. Ven a hezky zase až nadoraz do ní…
„Nechceš zezadu?“ zeptal jsem se a Helča hned souhlasila.
Nabodl jsem ji mezi macaté půlky a dlaněmi jsem ji po nim plácal.
„Jooo… ztrestej… svoji…“ ječela.
„Děvku,“ dodal jsem.
„No… jsem tvoje… ohhh… děvka,“ přijala to oslovení s nevolí v hlase, ale chápal jsem ji. Která ženská chce být označována za děvku? Helena si to ale užívala, sama se mi nabídla, tak „hrála“ podle mých not.
Roztáhl jsem ji půlky a zadíval se na ještě jeden lákavý otvůrek. Zkusmo jsem tam zasunul článek prstu a docela to šlo a Helena to ani nezaznamenala. Aspoň, jak se mi zdálo.
Opustil jsem tekoucí a mlaskající pičku a tlačil ji ptáka do zadku.
„Ach… aúúúú… nee… tam ne!“ zaječela, ale já pokračoval.
Žalud už byl uvnitř, takže to nejtěžší měla za sebou. Helena bolestně kňourala, že do zadku to dlouho nedělala… ale jinak se proniku nebránila.
Když jsem do ni pronikl celý, užíval jsem si silné sevření a jen jemně se v ní pohyboval. Helena vzdychala a škubala tělem, jako by uhýbala před nepříjemnými pocity. Nemělo cenu to protahovat. Stačilo pár přírazů, Helena bolestně hekala a sténala do rytmu a pak už jí lavina semene zaplavila střeva.
„Ochhh… joooo… tu máš, děvko… mrdkůůů,“ stříkal jsem jak požární hadice.
„Promiň,“ hlesl jsem, vida její zkroušený pohled.
„Docela to bolelo,“ řekla a já pochopil, že zadek už je pro mě zakázaný území.
Objali jsme se, líbali, já si hrál s jejími měchy, až jsme vstali a dali si svačinu.
Pak se Helena zvedla a slíbila, že se staví večer.
***
Přišla asi v deset, celá vymydlená a načančaná.
„Líbím se ti?“ řekla na můj zkoprnělý výraz.
„Jsi to vůbec ty?“ vtáhl jsem ji do chaty a sevřel v objetí.
„Počkej… počkej… musíme si promluvit,“ odtáhla se a usadila mě v kuchyňce na židli a sama se opřela o linku. „Musíme si ujasnit, co bude dál, až se Rudla vrátí. Nehodláš si mě, doufám, nějak nárokovat?“
„Myslel jsem, že bychom si spolu užili, když tu nebude. A to bejvá dost často…“ mínil jsem.
„Takže budu taková tvá hračka na zavolání. Manžel odjede, ty mě budeš šukat a pak mě zase vrátíš použitou.“
„To přeháníš,“ nesouhlasil jsem.
„Ale já to tak cítím,“ rozohnila se. „Vůbec ti nedochází, že Rudlu miluju. Je to můj muž, máme rodinu, a taky spolu pochopitelně spíme. Sice ne moc často… ale… A pak ty si mě zavoláš, projedeš mi prdel, upokojíš se a zase papá… Rudlo, tady ji máš zpátky.“
„Sama jsi ke mně přišla. Tos nějak rychle změnila názor!“ křikl jsem nasraně.
„Ne… nic jsem nezměnila. Jen jsem se chtěla domluvit, že by to bylo možný dělat dál, ale podle mých pravidel a potřeb. Zas tolik sexu nepotřebuju. Bude to jako dřív a sex jen výjimečně. Ne pravidelně, sotva Rudla práskne do bot. Nejlepší ale asi bude, když to skončíme rovnou,“ vykročila ke dveřím.
Vyskočil jsem z židle, strhl ji zpátky a přirazil k lince. Než se nadála, měla vyhrnuté šaty k pasu, já ptáka venku, pozvedl jsem ji na linku, roztáhl nohy a tlačil se do ní.
„Nesmíš… nechci,“ začal se konečně vzpínat, ale to už měla péro v sobě a já jí ještě mačkal kozy přes tenkou látku šatů.
Když jsem ji chtěl políbit, rezignovala a nabídla mi jazyk k vzájemnému propletení. Objala mě kolem krku a sama se ke mně tiskla. Vášnivě jsme se líbali a milovali se na stojáka na kuchyňské lince.
Po sérii prudkých přírazů jsem s do ní vystříkal, přesunuli jsme do postele a pokračovali. Celou noc jsme divoce šukali. Projeli jsme řadu tradičních i netradičních poloh. Nejvíc se mi líbilo na koníčka, kdy jsem nemusel nic dělat, jen si hrát s prsama a Helča sama se odbavila a pak 69, kdy mi smyslně cumlala a hulila brko a já jí sál a vylizoval tekoucí kundu.
Usnuli jsme až nad ránem, kdy se na východě nad obzorem objevily první paprsky slunce.
***
Spali jsme opravdu tvrdě, ale probudil mě nějaký nezvyklý hluk. Jakoby někdo něco venku vykládal, byly slyšet i hlasy a znělo to od sousedů. Od sousedů!
Doslova jsem vylétl z postele, přiskočil k oknu a spatřil před sousedovic chatou Rudlovo auto a pak ještě nákladní Avii, z níž nějací chlapi skládali prkna, desky a kdovíco ještě. Rudla stál opodál a ukazoval, kam to mají nosit. Krve by se ve mně nedořezal.
„Heli… vstávej… je tu Rudla! Musíš do chaty, ale zadem,“ zatřásl jsem spící Helenou a tak zareagovala velmi bystře. Přítomnost manžela a možnost odhalení nevěry ji rychle probrala, že v mžiku byla oblečená a opravdu se jí podařilo zadními dveřmi nepozorovaně proniknout do chaty a v ložnici předstírat spánek.
Rudla naštěstí do chaty vstoupil, až muži skončili práci a odjeli.
***
O hodinu později jsem manžele Dražcovi spatřil sedíc na terase, popíjející ranní kávičku.
„Ahoj Mirku,“ zavolala na mě Helena s úsměvem, sotva mě uviděla venku. „To máme dnes krásný ráno, co říkáš? Nechceš si s náma dát kafe?“
Moc pěkné, kupodivu ze současnosti 😀
to je vzpomínka na dětství, kdy se mi líbila manželka náčelníka osady, kde máme dodnes chatu.
Úplně to mám před očima. Příběh z jakékoliv osady, vlastně také trochu i můj. Také jsem ojel šéfovi manželku. Výborný příběh, jenom tak dál.