Jeden večer v jednom domě

V centru jednoho krajského města nalezneme nevelký moderní bytový dům. Má pět pater a v každém patře čtyři byty. Jednoho večera se ve třech bytech odehrály tři nezvyklé příběhy.

Příběh I. – byt č. 3

Petra na to nepřestávala myslet od chvíle, co se to stalo. Byla to udržovaná čtyřicátnice, pravidelně cvičila, jedla střídmě, chodila na kosmetiku, nechala si přizvednout prsa. Zkrátka dělala vše proto, aby byla pořád přitažlivá. A myslela si, že Jindřich, se kterým byla už čtyři roky, všechnu její snahu oceňuje.

Nepřipadalo jí, že jsou jako jiné páry, kde po čtyřicítce odumře intimní život a něžnosti. Naopak to s Jindrou dělali často a rádi – alespoň jí to tak přišlo. Oba věděli, kde toho druhého potěšit a sex byl pokaždé intenzivní a živočišný, jako by jim bylo dvacet. Nevyhýbali se ani divočejším věcem – občas nějaké to svazování, párkrát vyzkoušeli swingers párty a jednou i výměnu partnerů s Jindrovým kolegou z práce a jeho ženou. Zkrátka si užívali.

Ale před týdnem se něco stalo. Zrovna ji píchal zezadu na pejska, jak to měla ráda. Pleskal ji přes zadek, tahal za vlasy, ona ho povzbuzovala: „Ano, ano, tak to mám ráda! Udělej se, chci, aby ses konečně udělal.“
Jindra hekal a blížil se do finiše: „Už, už budu, Betty, už, áááách,“ s mlasknutím ho vytáhl a postříkal jí obě půlky a něco skončilo i dál na zádech.
Petra na sobě nedala nic znát, ale v prvních okamžicích byla zaražená. Nezdálo se, že by si Jindra své přeřeknutí uvědomil a místo toho si lehl na postel a spokojeně oddychoval. Nešlo ani tak o to, že by řekl cizí jméno, ale o to, čí jméno. Bety byla totiž Petřina dcera z prvního manželství a Jindrova nevlastní dcera.

Bylo jí jasné, že ti dva spolu nic nemají, takže se muselo jednat o výkřik nějaké potlačované fantazie. Tématika nevlastních dcer, otců, matek, synů, toho jsou v současnosti plné pornofilmy i pornopovídky. Jindra vůči tomu asi nebude imunní. Jeho dcera to není, doma nikdy moc času netrávila, buď někam jezdila s kamarády po čundrech nebo byla na střídavce u otce.

A dneska večer jí to došlo – Betty se po bytě procházela jen ve vypasovaném tílku a minišortkách. Vypadalo jako Petřina o dvacet let mladší kopie a byť se Jindřich hodně snažil, občas po ní očkem zabloudil. Musel z toho být totálně zmatený. A Petra si uvědomila, že to tak nemůže nechat, na to měla Jindřicha příliš ráda.

Bylo už po jedenácté a Petra s Jindřichem seděli v obývaku na gauči. Jindra si četl knížku a Petra nějaký dámský časopis. Betty byla zavřená u sebe v pokoji a nejspíše chatovala s kamarádkami nebo s nějakými kluky. Petra byla rozhodnutá, že nesmí Jindru vystrašit, musí na to sám přistoupit.
„Hele, tohle je zajímavý článek,“ řekla jako by mimochodem, když se dívala do časopisu.
„Hmm?“ tázavě odhlédl Jindra od knížky.
„Je to článek o sexuálním tabu ve vztahu.“
„Hmm,“ pokrčil Jindra rameny.
„Máme nějaké sexuální tabu v našem vztahu?“
„Nejsem si toho vědom,“ pousmál se. „Naopak myslím, že jsme ozkoušeli skoro všechno.“
„Tady píšou, že teď hodně frčí role-playing.“
„Roul co?“
„Jakože hraní rolí.“
„Jo tohle, na to mě asi moc neužije, asi jsem mizerný herec.“
„Tak ty můžeš být klidně sám sebou, někoho bych mohla hrát já.“

Petra poznala, že Jindru začal vývoj rozhovoru zajímat. Rozhodla se kout železo, dokud je žhavé.
„A to je jako tabu, jo? Tady to hraní na sestřičky, sekretářky a podobně?“ otázal se Petry.
„Můžeš si hrát i na něco jiného,“ podotkla a rozvázala si šňůrku od županu.
Jindra nebyl vůči svodům své ženy imunní a pohled na její tělo ho pokaždé vzrušilo.
Petra si lehla na záda a roztáhla nohy, aby mu vystavila na odiv oholenou a umytou kundičku. Koukala mu do očí a začala si dlaní třít frndu a druhou rukou si mačkala prsa. 

Jindra si mlčky vyndal klacek z kalhot.
„Lidé si hrají na spousty věcí,“ řekla Petra a slabě vzdychla. „Třeba na callgirl a jejího zákazníka. Nebo na služku. Nebo na otce a dceru.“
Jindra se zarazil a hlasitě polkl.
Petra si toho všimla a pokračovala: „Psali tam, že se tomu říká fauxcest. Falešný incest, ááách,“ vydral se jí z úst vzdech, když si cvrnkla do zduřelého poštěváku. „Lidi si hrajou, že jsou příbuzní, otec a dcera, matka a syn.“
„Aha,“ poznamenal Jindra a nevěděl, kam s očima. 

Petra se přestala osahávat a naklonila se k Jindřichovi.
„Chtěl by sis to zkusit?“
„Cože?“ nadskočil Jindřich.
„Nebo ti to přijde nechutné?“ řekla a začala se odtahovat.
„Ano… teda ne… já nevím,“ koktal Jindra.

Petra toho roztomilého koktu políbila a šeptla mu do ucha: „Budu dneska tvoje zlobivá holčička, chceš?“
Jindra přikývl.
„Chceš, abych ti ho vykouřila, taťko?“ Sama nevěřila, kde se to v ní bere, ale ta situace ji vzrušovala. Současně cítila, že Jindrův klacek ještě víc zkameněl.
„Vykuř mi ho, udělej taťkovi dobře.“
Petra si klekla na kolena na zem a odtáhla mu kolena od sebe. Párkrát pohonila, plivla mu na špičku, aby to líp klouzalo.
Ještě, než si ho strčila do pusy, prohodila jen: „A můžeš mi u toho říkat Betty,`“ a rozjela luxusní kuřbu.

Jindru málem trefil šlak, ale následující chvíle se nechal od své ženy zpracovávat pusou jako ještě nikdy. Hrála si s uzdičkou, strkala si ho hluboko do krku, až se nadavovala.
Také on se osmělil a začal hekat slastí: „Ano, Betty, udělej tátovi dobře, tak to mám rád.“
„To je tak skvělá kláda, už chápu, co na tobě máma vidí,“ nevypadávala Petra z role a pokračovala v kouření.
„Nesmíme to nikomu prozradit, Betty, zůstane to naše tajemství,“ vžil se do role nadrženého otčíma Jindra.
„Nikomu to neřeknu, když mě tím krásným pérem ošukáš jako mámu,“ žadonila Petra a plácala se oslintaným pérem po obličeji, až se jí leskl.
„Neboj se, Betty, hned ti ho tam vrazím, krásně to omrdám.“
„Konečně ho v sobě ucítím, tolik let se tady natřásám, provokuju tě, chodím tu bez podprdy a v minisukních, chci, aby sis mě vzal jako sprostou děvku,“ sténala Petra a nasedla si na Jindru.
Pičku měla tak mokrou, že do ní zajel jak horký nůž do másla, a zabodl se jí špičkou hluboko do dělohy. 
„Ááách, konečně ho cítím v sobě,“ vykřikla a začala na něm rajtovat, přičemž mu nezapomněla do pusy strčit bradavky k olizování a okusování.
„Seš strašná děvka, Betty, provokuješ mě tady a nastavuješ se mi.“
„Myslíš, že neslyším z ložnice, jak pícháš mámu, poslouchám vás při tom a dělám si to sama rukou,“ hekala Petra a cítila, jak Jindřich ještě víc zrychlil.

Vtom by se v ní krve nedořezalo. Ve dveřích do pokoje uviděla Betty, jak je pozoruje. Gauč byl natočený zády, takže Jindra nic neviděl a věnoval se Petřiným kozám.
Museli být až moc hluční a dceru přilákaly zvuky náruživého sexu. Nebylo pochyb, že tam stojí delší dobu a vše si vyslechla. Soudě podle ruky v kalhotkách to Betty moc nepohoršilo, právě naopak. Hleděla mámě do očí a jako by ji vybízela, aby se teda předvedla, když už si na ni hraje.

Jestliže do této chvíle byla Petra maximálně vzrušená, pohled na vlastní dceru, jak si dělá dobře, zatímco píchá s manželem, jí rozvibroval každý nerv v těle. Zprudka se nabodávala na Jindrovo tlusté tágo, zatímco ten ji plácal přes prdel a mačkal kozy.
„Ano, ano, Betty, nepřestávej, udělej svému taťkovi dobře.“
„Líbí se ti, že máš doma rovnou dvě nadržené kurvičky?“
„Ano, ano.“
„Představ si, kdybys nás mohl mít obě zároveň, představ si, že bys píchal zároveň matku i dceru. Lízala bych mámě pičku a ty bys mě mrdal zezadu, to by bylo skvělé, ano, tati, chtěl bys to? Chtěl bys mrdat nás obě?“ vzdychala a nepřestávala sledovat Betty.
Té začala kmitat ruka v rozkroku ještě rychleji.
Jindra už byl úplně smyslů zbavený, lil z něj pot, vzal Petru pod zadkem, vstal z gauče a aniž by z ní vyklouzl, ve stoje do ní přirážel a řičel slastí: „Vystříkám tě, udělám se do tebe, Betty!“
„Ano, udělej se do své holčičky, udělej se do mě, celou mě vykrop!“

Petra, Betty i Jindra se udělali prakticky současně v největším a nejzvrhlejším orgasmu, co kdy měli.
Zatímco Petra i Jindra si hlasitě zařvali, Betty musela své vyvrcholení tlumit kousnutím se do zápěstí. Jindra se svezl zpátky na gauč a Petra s ním, přičemž nepřestávala sledovat svou dceru, jak se sbírá ze země a mizí pryč. Ještě si naposledy vyměnily pohledy a zdálo se jí, že na ni Betty mrkla.

Příběh II. – byt č. 10

Aneta se snažila našlapovat jako myška, ale moc jí to nešlo. Nejdřív v předsíni převrhla květináč, pak upustila klíčky na dlažbu. Vem to čert, pomyslela si. Nepřestávala myslet na to jedno a chtěla toho dosáhnout stůj, co stůj.

Vešla do ložnice. Honza ležel v posteli a nevypadalo to, že by jej hlasitý příchod přítelkyně vzbudil. Aneta neváhala a přišla k němu. Pohladila jej po tváři a čekala, že se vzbudí. Ani se nehnul. Zatřásla s ním. Pořád nic. Rozsvítila lampičku na nočním stolku a dost razantně do Honzy strčila. 
„Co je, co je?“ vyjekl zaskočeně, pořád napůl v hlubokém spánku.
„No konečně, už jsem se bála, že seš v kómatu,“ zasmála se a sedla si na kraj postele.
Honza si konečně uvědomil, kde je a co se stalo. Kouknul na svou přítelkyni a promnul si oči.
„Kolik je, proboha?“
„Nevím, je mi to jedno, bobečku,“ švitořila Aneta.

Honza se podíval na budík.
„Proboha, Aneto, jsou tři ráno. Co blbneš?“
„Ty nejsi rád, že jsem zpátky? Nemusela jsem se ti vůbec vrátit a ty bys pak plakal,“ pronesla smutně.
Teprve teď si Honza uvědomil, že Aneta je úplně sťatá. 
„Kolik jsi toho vypila?“
„Moc né. Začala jsem mojitem, pak jsme si daly s holkama pár panáků borůvkové vodky, potom jsem dostala chuť na cuba libre, pak zase pár panáků…“
„Dobrá, rozumím,“ zarazil ji v nekonečném výčtu Honza. „Užila sis to, jsem rád. A teď mě nech spát,“ odvětil rezolutně a snažil se odvalit na druhý bok.

Aneta ho však nenechala a zadržela ho.
„Počkej, ty chceš spát?“
„Jo, chci spát, dobrou.“
„Takže se mám vrátit za těma chlapama na parket?“
„Počkej. Jakýma chlapama?“ zpozorněl Honza.
Aneta byla potěšená reakcí.
„Byli tam dva takoví urostlí svalouši. Jeden zepředu, druhý zezadu, lepili se na mě, když jsem tančila.“
„Jak jako lepili?“
„Cítila jsem jejich tvrdá péra na zadku a na stehně. A myslím tím fakt tvrdá péra.“

Honza se narovnal v posteli. „Počkej, počkej. A tys s nima jako tančila?“
„Jo, co jsem měla dělat. Nalepili se na mě, jeden z nich mi vzdychal do ucha, že jsem krásný kus baby a pořádně mrdatelná.“
A to teda byla, obzvláště v těchhle šatech. Aneta byla už tak dost udělaná bruneta s krásným pevným zadkem a trojkami, ale dneska si na sebe vzala ještě hodně krátké šaty bez ramínek. A když hodně krátké, tak jako velmi hodně krátké, prakticky jen po stehna.

„Mrdatelná, jo?“ prohlížel si ji Honza. 
Nahnula se k němu blíž. Leskla se potem z náročné taneční činnosti. Žvýkačka nemohla překrýt ethanolový opar. A cítil ještě něco. Její vzrušenou kundičku. Dohromady to vytvářelo omamnou vůni, kterou se nasytil celý pokoj. 
„Jo, mrdatelná,“ řekla mu pomalu ve vzdálenosti několika centimetrů od obličeje. „A já jsem na to dostala strašnou chuť.“
„Ano? Na co konkrétně?“ zeptal se Honza s mírným úšklebkem.
„Na pořádnou mrdačku,“ odvětila mu a kousla se do rtu. „Vystřelila jsem odtamtud a vzala si první taxík, který jsem viděla a jela za tebou.“

Kdykoliv jindy by se na nabízející Anetu vrhnul s napruženým pérem, ale teď váhal. Ne že by mu v ohonu necukalo, ale ráno měl důležitou pracovní schůzku a potřeboval se vyspat.
„To máš dobrý, tak to necháme na zítřek, jo?“
Aneta se zamračila.
„Dali mi na sebe číslo.“
„Ti chlapi?“
„Jo, mám jim cinknout, kdybych si to rozmyslela.“
„A ty sis to rozmyslela?“
„Jsem opilá a strašně, strašně, strašně nadržená. A chci v sobě nějaké péro. Může to být tvoje, může to být toho svalouše, může to být toho taxikáře, co mě přivez, to nevím, to záleží na tobě,“ pokrčila rameny a opilecky se zahihňala.

Honza ji podle toho slovníku vůbec nepoznával. Taková slušňačka to vždycky byla. Ale když on se potřeboval vyspat.
„Fajn, tak jim třeba zavolej, jak chceš.“
Aneta se však nenechala odbýt.
„Víš, co mi pošeptal jeden z nich?“
„Netuším.“
„Že mi ho vrazí i do zadku.“
Honzovi okamžitě ztvrdnul jako šutr, ale nedal na sobě nic znát, jen znalecky pokýval hlavou.
„Znala jsem nějakého nekňubu, co mi ho taky chtěl mnohokrát vrazit do zadku,“ pronesla sarkasticky.
Nekňubou myslela samozřejmě Honzu. Anální sex řešili pravidelně. Honza ho chtěl vždycky vyzkoušet, ale Aneta to kategoricky odmítala. 
„A ty by sis ho nechala od toho nekňuby vrazit do zadku?“
„To by záleželo na tom, co ten nekňuba ukáže během předehry.“
„Jo takhle, madam má chuť i na předehru.“

Ani to nestihnul doříct a Aneta mu nasedla klínem na obličej. 
„Madam chce, abys ji vylízal do sucha,“ rozkázala. Honza s překvapením zjistil, že Anetka nemá kalhotky a kouká tak přímo do její roztoužené frndy. Mohl se jen domýšlet, kde spodní prádlo nechala. Na nic ovšem nečekal a jazykem si začal hrát s její pičulkou. 
Aneta přešla postupně ze slabého hekání a vzdychání v hlasitý řev.
Sousedi to mají dneska se vší parádou, pomyslel si Honza a zrychlil lízání, přičemž ji ke všemu začal i prstit a hrát si s poštěvákem. Nadržené Anetě vytékal čůrek kundí šťávy a Honza se nemohl nabažit. Jak mu Aneta naskakovala po obličeji, měl ho za chvíli celý upatlaný.

Shodil ji ze sebe, vzal za pačesy a přikázal jí, ať mu obličej olíže. Nejdřív se jí nechtělo, ale malá facka to spravila.
„Lízej, jinak nic nebude.“
Očistu obličeje zakončili francouzákem, při kterém se mu konečně povedlo dobýt se jí do výstřihu. 
„Vraž mi ho tam, prosím, já už to nevydržím,“ skuhrala, ale Honza si dobře pamatoval, že jeho přítelkyně chce pořádnou předehru. Následující chvilky se proto pečlivě věnoval jejím výstavním kozám, za kterými se otáčel nejeden chlap. 
„Ti chlapi v baru… osahávali ti kozy?“ zeptal se mimochodem, když jí cumlal jednu bradavku.
„Jo, mačkali je a nemohli se jich nabažit.“
Okamžitě ji přes jednu z nich pleskl, až zaúpěla.
„A tohle ti taky dělali?“
„Ne, to mi můžeš dělat jen ty!“
„Správná odpověď,“ pousmál se a dál olizoval a okusoval každý centimetr čtvereční jejích ňader.
„Chceš ho tam vrazit?“
„Ano, dělej, už ho tam konečně vraž, vyšukej mě do zadku, prosím!“ doslova hystericky žadonila Aneta.
„Tak ji našpul,“ sykl a zatímco se Aneta naštelovala na kraji postele, sáhl do šuplete po lubrikantu. Jako celoživotní teoretik v oboru análního sexu věděl to hlavní – musí to dobře klouzat.

Namastil si kládu, Anetě pořádně promazal dírku, dovnitř zasunul prst a pak druhý, aby trochu povolila. Ta byla dostatečně posilněna alkoholem a adrenalinem z nadrženosti, aby držela a vyžadovala se definitivního zásunu.

Okamžik pravdy nadešel. Honza přiložil nafialovělý žalud k pulzující dírce a pomalu jej tlačil dovnitř. Aneta přemohla chvilkovou bolest a pocit nepohodlí z cizorodého objektu ve své prdelce a rázem ji zalil pocit uspokojení. Honzovi se ten pocit také líbil a po prvotních pozvolných zasunutí a vysunutí ji začal pořádně mrdat.
„Líbí se ti to? Tohle si chtěla?“ hekal a začal ji po vyšpuleném zadku pěkně zhusta pleskat rukou.
Aneta neodpovídala, jen roztouženě pištěla uspokojením na celý dům. Volnou rukou si začala třít opomenutý poštěvák a zasouvat si prsty do prázdné kundičky. Zlobila se na sebe, že to nevyzkoušeli už dřív, o tolik přicházela.
Teď se  blížila k nádhernému vyvrcholení, při kterém se jí rozklepalo celé tělo.

Honza si ji přidržel u sebe, aby mu nevyklouzla a uvědomil si, že už taky bude.
Aneta tak cítila, jak se jí zadek plní horkým spermatem a doznívající orgasmus se jí ještě o pár sekund prodloužil. Ještě ho v ní chvíli nechal, dokud mu neslehl a teprve potom ho vytáhl. 
„Teda, tys mi dala,“ zhodnotil spokojeně a pleskl ji přes jednu půlku.
Aneta se jen zavrtěla a místo odpovědi uslyšel hlasité chrápání. Usnula v té samé poloze, v jaké se mu nabízela.

„Ty si budeš vyspávat a já abych se pomalu chystal do práce,“ pomyslel si pro sebe. Ale stálo mu to za to. Trošku ji v posteli narovnal, hodil přes ni deku, políbil na čelo a šel si uvařit kafe.

Příběh III. – byt č. 14

Emma seděla u počítače snad od božího rána. Živila se jako grafička a deadline u poslední zakázky byl vážně smrtící. Ale co naplat, udělat se to musí. Při pohledu na hodinky a zejména na černočernou tmu za oknem si však řekla, že pro dnešek to už stačí. 
Kručící břicho jí vzápětí sdělilo ještě jednu věc. Že celý den nejedla.
V ledničce bylo prázdno, leda by chtěla hlad zahnat flaškou prosecca. Jako poslední šance zbývala jen kouzelná aplikace v mobilu na dovážku jídla. Takhle pozdě už měla otevřeno jen jedna pizzerie. Navolila druh, přísady a stiskla Objednat.
„Vaše pizza dorazí do 30 minut.“

Emma se rozhlížela po prázdném bytě a přemýšlela, co dělat těch 30 minut. Psa neměla. Kočku taky. Přítele taky ne. Od rozchodu s Tomášem uběhlo půl roku a ona se celou tu dobu soustředila hlavně na práci. Uvědomila si, že vlastně nikde dlouho nebyla – ani s kamarádkami v baru, ani na rande s nějakým matchem přes Tinder.

Přišlo jí, že je vlastně docela zoufalá. Kdyby tu teď umřela na náhlou embolku z antikoncepce, po jaké době ji objeví? Bude se po ní shánět máma? Nebo ji najdou, až když rozkládající se tělo proteče k sousedům?
Z těch myšlenek ji přepadla taková úzkost, že raději utekla do koupelny, rychle se vysvlékla a vlezla si do vany. Pustila na sebe proud horké vody a zhluboka dýchala. Prováděla dechová cvičení a snažila se návalů úzkosti zbavit. 

Jezdila si masážní hlavicí po celém těle, až zabloudila ke klínu. Ucítila, že proud horké vody na micinku jí dělá dobře. Vlastně víc než dobře, dělá jí to skvěle. Úzkost byla rázem ta tam a naopak přicházely návaly příjemného pocitu. Lehla si ve vaně na záda, nohy vystrčila ven a roztáhla je do V jak na gynekologickém křesle. Jednou rukou si držela sprchovou hlavici u pičky a tou druhou si střídavě mnula poštěvák a žmoulala bradavky.
„Už budu, už budu…“

Zvonek.
„Ne, teď ne, už budu.“
Zvonek. Nepřestává drnčit. Jako by někde hořelo.
„Pizza.„
Debilní poslíček s pizzou!

A všechna slast byla rázem pryč. „Do prdele,“ pomyslela si. Zastavila sprchu a rychle přes sebe přehodila froté ručník. Vyběhla z koupelny, zatímco zvonek nepřestával vyzvánět, a otevřela vstupní dveře na chodbu.
Poslíčkovi malém vypadly oči z důlků, když ji spatřil. 

„O… o… objednala ste si pizzu?“ zakoktal se a nespouštěl z ní oči.
Ručník toho moc nezakrýval, hlavně v oblasti stehen, ale ani vršek nebyl moc dobře schovaný. 
„Jo. Jo, objednala,“ vzpamatovala se z celé situace i Emma a chtěla rychle zaplatit.
Peněženku měla položenou vedle dveří a když pro ni sáhla, nechtěně pustila i uzel na ručníku. Ten okamžitě klesl sílou gravitace k jejím nohám. Poslíček se snažil ženě v nesnázích pomoci a při pokusu o záchranu její zahalené důstojnosti málem upustil i pizzu. Emma nevěděla, zda dřív chytat svoji večeři nebo si hrát na čest. 

Podivné akrobatické číslo mezi dveřmi nakonec vyústilo v to, že poslíček držel vítězoslavně ručník a Emma zase pizzu.
Fakt, že tam před ním stála, jak ji pánbůh stvořil, ji podivným způsobem vzrušila. Nebyla ten typ holky rádodajky, někdo by řekl, že to byla spíše stydlivka.
Prohlédla si ho. Nevypadal špatně, vysokej, docela pohlednej. A soudě podle toho, jak na ni civí, asi mu taky nepřijde hnusná.

Bylo to okamžité rozhodnutí. Hodila pizzu na skříňku vedle dveří a vtáhla poslíčka dovnitř a zavřela dveře. Kluk vůbec nechápal, co se děje. Hmátla mu do rozkroku a ucítila celkem patrnou – a rostoucí – bouli.
„Ošukej mě, prosím,“ hlesla se směsicí zoufalosti i vzrušením v hlase.
„Cože?“ 
„Vyrušils mě zrovna, když jsem si to dělala ve sprše a nutně se potřebuju udělat. Tak ho do mě sakra vraž.“

Kluk už začínal chápat, jak by taky ne, když mu ho vylovila z kalhot a začala honit. Radostně si pomyslela, že ho má tak akorát, ani malého, ani velkého. V kundě už jí svrbělo neskutečným způsobem.
Poslíček se osmělil a začal jí ohmatávat prsa. Trošku se mu třásly ruce, ale Emma si taky nebyla jistá v kramflecích.
„Chci prostě šukat, žádné mazlení, prostě mě ojeď,“ vyslovila své přání a za ruku ho stáhla k zemi, kde si lehl na záda.
Péro mu čnělo ke stropu a čekalo na Emminu nadrženou kundičku.
Narazila se bez problému a oba se po chvilce sladili. Tempo však ukládala Emma. Poslíček se snažil být trochu iniciativní a laskal jí kozy, případně pleskal po zadku. 

Ucítila, jak se jí stahují poševní svaly, a to byla konečná jak pro ni, tak pro něho. Cítila, jak do ní pumpuje horkou mrdku a současně s ním vyvrcholila i ona. Zašukat si po půl roce sexuálního půstu, to bylo lepší než sprcha.

Vyklouzla z něj a vstala. Poslíček také na nic nečekal a hbitě schoval povadlého bojovníka do kalhot. Chystal se kvapem odejít, ale Emma ho ještě zadržela.
„Kolik jsem dlužná?“
„To nech být, to zatáhnu ze svého.“
„Aha, tak děkuju. A víš, tady toto…“
„Bylo to dobrý, snad jsem ti pomohl.“
Emma jen s letmým úsměvem přikývla a poslíček zmizel do noci.