Karma

Když Evelýna poprvé zavítala do bytu, měla pocit, že se octla o padesát let zpět v čase.
Typický zděný činžák o čtyřech patrech bez výtahu byl sice postaven v době stavebního boomu v 50-tých letech 20.století, ale Evelýna čekala, že vnitřní vybavení by už mohlo být za ty roky modernizováno. Leč nestalo se tak. Dveře, podlahy, obklady, kuchyňská linka, koupelna, vše bylo „retro.“ Jedinou změnou byla plastová okna, stará „jen“ patnáct let.
Co ji překvapilo a snad i trochu vyděsilo byla plynová karma – ohřívač vody s otevřeným ohněm v plechové bedně osazené na stěně v koupelně s odvodem zplodin u stropu do komína a přívodem vody a plynu ocelovými trubkami trčícími ze zdi.

Pronajímatelem bytu byl mladý muž s tím, že minimální doba pronájmu je pět let, možná i více a naznačil, že odlétá do Austrálie, kde možná i zůstane. Kromě Evelýny měl řadu dalších zájemců, jež postupně vylučoval. Evelýně bylo dvacet let, měla stále zaměstnání, o dětech neuvažovala ještě tak deset let, to vše jí nahrávalo do karet a dostala se mezi posledních pár zájemců, či spíše zájemkyň.
Muž jí otevřeně řekl, že by platila jen standardní nájem, nic navíc a klíče jí předá, ovšem za podmínky, že se s ním vyspí.

Evelýna zauvažovala, jestli to tak zkouší na všechny a která mu dá, bude byt její? Ale co když mu dají všechny? Nechce ji jen (s)prostě ošukat?
Ona sama se k tomu moc neměla, ale na druhou stranu, byla už dlouho sama, nadržená byla, muž se jí celkem líbil… Stejně odjede a jde jen o sex a tak mu na požadavek kývla.

Pak ležela na rozvrzané pohovce, sledovala pavučinu na stropě a nevnímala přírazy, pohyby a tření v klíně. Muž se zjevně jen potřeboval zbavit semene příjemnějším způsobem než vlastní rukou, a ani ji nelíbal, jen ji použil jako živou pannu. Pak se jí svezl z těla, řekl „hotovo“ a byt byl její.

***

Původní nadšení z vlastního bydlení postupně upadalo kvůli prostředí, v němž se ocitla. Komunitu SVJ tvořilo11 partají, vesměs důchodců, kteří z mladé nájemnice měli osipky.
Třebaže se nechovala nijak hlučně, byla stále někým upozorňována, že se často koupe, pouští si hudbu, vodí si domů návštěvy a pak se hlasitě baví a smějí.

„Slečno, tohle je tichý dům,“ zdviženým prstem a přísným hlasem ji upozorňovala paní Tichánková, nejstarší seniorka v domě, která zde bydlela snad už od jeho postavení.
Evelýna to nechápala. Žila normálním životem a uvažovala, jaký poprask asi způsobí, až si najde přítele a budou se milovat? V sexu měla ráda uvolněnost a ráda hlasitě projevovala prožívanou rozkoš. To se lidé v domě asi zblázní.

***

Poslední nutnou úpravou v bytě bylo malování. Šmouhy nad okny, v rozích a pavučiny u stropu svědčily o mnohaletém zanedbání této činnosti.
Objednala si firmu s příhodným jménem Mazal & syn, zaplatila zálohu a v daný den se otec a syn ihned dali se do díla.

Evelýna zůstala doma, aby jim uvařila oběd a přísun piva, prostě se jim starala o servis. Mužům nijak nepřekážela, oni si ji též nevšímali a jedna místnost za druhou se měnily v útulné pokoje s teplými odstíny barev dle jejího přání.
Když skončili, zůstal v bytě jen otec Mazal, aby jí předal hotové dílo a zbytek faktury k proplacení.
„Chcete kafe nebo čaj?“ nabídla mu Evelýna.
„Jo, kafčo by bodlo,“ souhlasil muž a sedl si ke stolu.

Když se Evelýna otočila od linky, málem jí hrnek s vroucí kávou vypadl z ruky. Muž seděl rozvalený na židli, v ruce si honil naběhlé péro a usmíval se.
„Co kdybychom, paninko, tu platbu smázli takhle?“
Evelýna se opanovala a položila kávu na stůl.
„To… ehm… asi ne. Ale za chvíli přijde domů přítel, tak se ho zeptejte…“
Malíř strčil své nářadí do kalhot, kafe nechal být a byl fuč a na stole zůstala ležet faktura.

„Ach jo, to je na mě vidět, že jsem bez chlapa, nebo jsem vážně divná, že přitahuju takový úchyly?“ s povzdechem se Evelýna ptala sama sebe.

***

Samotu samozřejmě nesla těžce. Večer často masturbovala s různými robertky a vzpomínala, jaké to je s živým klackem a zoufale jí chybělo líbání a další něžnosti. To žádnou hračkou nenahradíš. Jenže žádný vhodný kandidát na milence v jejím okolí nebyl. Tedy nebyl takový, se kterým by navázala vztah. Kdyby šlo jen o sex… nestačily by jí prsty na rukou. S majitelem bytu šla do postele kvůli bytu a trochu se i za to styděla, ale teď, co by za to dala. Jenže majitel zmizel ve světě, ti ostatní by byli stále přítomni a být označena za děvku žádná žena nechce.

***

Jednou, zase takto zabrána do úvah, si dráždila klitoris i pysky umělákem, když z koupelny se ozvala obrovská rána.
„Proboha! Já si jen napouštím vanu…“ projelo jí hlavou.
Na prahu zkameněla. Kusy karmy se válely na zemi, ze „střev“ vodovodního potrubí tryskala voda a pára, z uhaslých plynových hořáků se ozývalo zlověstné syčení a nezaměnitelný pach plynu plnil místnost.

Evelýna duchapřítomně zatáhla za páku přívodu plynu a syčení utichlo. S uzávěrem vody si ale dokázat neporadila. Byl zarezlý nebo co a bude třeba vypnout hlavní uzávěr někde ve sklepě domu. Ale kde je?

Vůbec nepostřehla, že z ní stříkající voda udělala miss mokré tričko a vyběhla na chodbu pro pomoc. Jediným mužem v domě, jenž ji napadl, byl pan Adolf Horn, čilý stařík, jež byl v domě vyhlášeným koumákem a všeumělem.
Naštěstí byl doma a nad jejím zjevem mokré slepice, divokou gestikulací a nesouvislou řečí dlouho nepřemýšlel, popadl kufřík s nářadím a chvátal na místo havárie.

„Vypněte vodu v domě,“ křikl na Evelýnu.
„Kde to je?“
„ Hlavní uzávěr je na konci chodby. Dělejte, rychle,“ hnal ji do sklepa.

Ano, součástí bytu byla i sklepní kóje, ale ona se temných a nečistých míst bála a byla tam všehovšudy dvakrát ještě s majitelem bytu.
Teď hledala vypínač světla a sledovala svazek potrubí pod stropem, které končily ve zdi domu a na jednom byl uzávěr a cedulka s nápisem HUV a dovtípila se, že je to ono.
„Ještě tu zahlídnu krysu a omdlím,“ projelo jí myslí, když konečně dotočila kolem uzávěru a rozhlédla se kolem sebe.
Holé cihly nenahozených stěn byly pokryté prachem a pavučinami. Přesně to, co nesnášela. Rychle sklep opustila a když vstoupila do bytu, pan Horn s vyhrnutými rukávy byl v plném pracovním zaujetí. Voda již netekla a on odmontovával torzo karmy ze zdi.

„Vodovodní trubka praskla, voda zalila hořáky a jak to bylo všechno rozpálený, tak to bouchlo, no,“ lakonicky jí sdělil příčinu výbuchu. „Koupíte si novou karmu, ta už má pojistky a už se vám to nestane.“

Evelýna měla pocit, že na ni zahlíží nějak dlouho a jakoby zkoumavě a uvědomila si, že ji přes mokré tričko jsou vidět prsa a trčící bradavky.
Odběhla se převléct a za chvíli se měl pan Horn k odchodu.
„Moc vám děkuji. Co jsem dlužna?“ vzpomněla si ve dveřích.
„Milá slečno, já už jsem ve věku, kdy mi na penězích nesejde a pohled na mladý dívčí tělo je k nezaplacení.“
Evelýna zrudla, pochopila, na co naráží a i tak mu vtiskla do ruky stovku.

***

Zapojit novou karmu měl sice odborník, ale pan Horn se toho ochotně ujal. Jednak to dělal všem v domě a jednak, proč to nepřiznat, se mu dvacetiletá dívka líbila. Sám byl vdovec přes deset let a třebaže už překročil sedmdesátku, nikdo by mu ji nehádal. Byl šlachovitý, plný energie, žádná unavená sušinka. Byl zdravý a jediné, co ho mohlo trápit, byly jeho vrstevnice. Sedmdesátnice byly vesměs zasloužilé babičky obklopené vnoučaty a málokterá byla ochotná a svolná v tomto věku se věnovat erotice. Většina již tuto kapitolu ve svém životě považovala za uzavřenou.
Proto byl rád v blízkosti mladé dívky, jíž už dílem náhody měl možnost vidět prsa v celé jejich kráse. Nohy měla obepnuté legínami, takže se jí hezky zobrazoval zadeček a k tomu pohledná tvář s dlouhými vlasy vzadu staženými do ohonu. Zkrátka ta holka stála za…no, v jeho případě už jen za pokoukání.

Dívka neustále odbíhala a přibíhala se ptát, zda něco nepotřebuje a když bylo hotovo a vše odzkoušeno, pozvala ho k prostřenému stolu.
Byla to sice jen studená kuchyně a Evelýna hned nalévala šumivé víno na přípitek.
Při jídle vynášela jeho umění do nebes a žadonila, aby se v domě stal správcem, když tak všechno umí. Předsednictvo SVJ by ho určitě zvolilo.

„Milá slečno…“
„Evelýno, prosím,“ opravila ho.
„Milá Evelýno. Nechtějte to po mně. Takto nezištně vám pomáhám rád, ale kdybych to dělat musel, nebavilo by mě to. Jsem spokojený důchodce a své už jsem pro sebe i pro stát udělal. Víte, s vámi zavál do domu svěží vítr. Ty slídivé babice okolo už nemůžu ani cejtit. Kdyby mohly, tak vám snad vlezou doma i do záchodu, jak jsou zvědavé. Já vím, že na vás mají nabroušeno. Jste mladá, hezká, užíváte si života… ony už nemůžou, tak závidějí.“
„Chi,chi,“ zasmála se Evelýna. „S tím užíváním to není zas tak pohádkový… Jsem teď bez přítele, víte?“
„Chápu,“ uznal muž. „Ale ty ženský ne. A ve vašem případě… přeci existujou různý náhražky, když není chlap po ruce, ne?“
„Zacházíte už daleko,“ zrudla Evelýna a cítila po těle zvláštní mravenčení. „Ale ano… jinak máte pravdu,“ a překvapeně sledovala, jak se mu v rozkroku vyboulily kalhoty a slyšela sama sebe, jak dodává.

„Už dlouho jsem neviděla živý péro.“
„A co ti brání se podívat?“ usmál se muž a vytáhl ztopořence ven. „Chceš si sáhnout?“
Evelýna natáhla ruku a sevřela ho v ruce. Nebyl tvrdý jako kost, ale byl tuhý.
Pohonila ho a muž vydechl.
„Anooo… už dlouho nebyl v takový něžný ručičce..ohhh.“
„Já… chci… ochutnat,“ dívka sjela do kleku a pomalu se na ocas přisála a začala ho kouřit.
Jenže to, co běžně nastává, zde nabylo opaku.
Tuhý stonek v jejích ústech začal měknout a vadnout.
„Dělám něco špatně?“
Evelýnu to zaskočilo a pohlédla na muže.
„Já… nevím… chci to… ale… opouští mě síla… už mi ho nikdo léta nekouřil,“ řekl jakoby omluvně.

Dívka se znovu pustila do honění, kouření, sání, cumlání, laskání, ale žížalku již nepřeměnila ani v hada, natož v něco ještě víc tuhého.
Mrzelo ji, že ho neuspokojila, ale i když jde o vitálního muže, vzhledem k věku ho sexuální síla již zřejmě nadobro opustila.

Nakonec to dopadlo tak, že mu usedla na klín, a nechala si laskat a líbat prsa a cumlat bradavky. K povstání dole již nedošlo, ale muž se alespoň takto potěšil jejím tělem. Jinak než penězi mu svůj vděk asi prostě nesplatí.

***

O několik dní později u ní pan Horn zazvonil a v dlani držel modrou pilulku.
„Viagra?“ zeptala se, ale zavrtěl hlavou.
„Ne. Jmenuje se to jinak, ale funguje to stejně… tedy… jestli bychom to zkusili ještě jednou.“
„Pojďte dál,“ pozvala ho dovnitř. S práškem by se to mohlo podařit a podala mu vodu na zapití.
Pak si potykali, začali se líbat a v tom byl pan Horn, nyní už Alfík, velmi zkušený. Rejdil ji v ústech vlastním jazykem, až se Evelýna zalykala slastí.

Rukama ji sjel na prsa, promnul je, zatímco ona mu sáhla mezi nohy a rozepínala kalhoty. Ocas byl tuhý a připraven, ale vydrží tak i nadále?

Evelýna si svlékla tričko i podprsenku a nechala si olíbávat a osahávat svá rozkošná kůzlátka a rukou stále honila to tuhé péro, které se měnilo ve tvrdý kámen.
Nakonec skončila na zádech, a mezi roztaženýma nohama měla jeho hlavu, jak ji lízáním přiváděl k prvnímu orgasmu. Dělal to nesmírně zkušeně a šikovně. Vždy v ní vyvolal příliv slasti, aby náhle ustal a pak zase přitlačil na jiném a přitom správném místě.
Poštěváka měla nalitého a citlivého a nakonec vybuchla v silném orgasmu, který ještě neodezněl, když do ní náhle vjelo to tvrdé péro a začalo ji rytmickými přírazy mrdat.
Evelýna tekla jak vodopád a tření bylo silné a slast omamující. Brzy měla další orgasmus, jenže erekce mu nekončila a i po vystříkání Adolf mohl šukat dál.

Evelýna mu poskytla orální masáž, aby dala klínu odpočinout, protože tohle nebylo milování ale divoká mrdanice. Alfík byl na svůj věk zachovalej chlap. Svaly už měl volnější, ale kůže na něm nevisela a stále byla patrná šlachovitost a bývalá urostlá postava. Evelýna mu vtiskávala polibky do jeho těla a fascinovala ji zarostlá hruď, už tak na málokterém muži viděná. Stejně jako houští kolem ocasu. Muži se dnes vyholují jako ženy a třebaže vypadají směšně, penis vypadá, že je větší než ve skutečnosti , což jim asi zvětšuje ego.
Evelýna se holila jen částečně a nechávala si proužek chlupů na ohanbí a muži nikdy proti tomu neprotestovali, tak co?

Teď mu sála ptáka skoro až ke kořenu a zase vytlačovala ven, olizovala jazykem od špičky po kulky a laskala mu uzdičku, zkrátka vše, co (předpokládala) mají chlapi rádi.

Kdyby Adolf nepotřeboval pauzy kvůli dechu, mohl by ji šukat jako stroj. Vyzkoušeli už řadu známých i méně známých poloh, Evelýna měla dost, ale tvrdý kůl ji stále mrdal, dál a dál.
Co chvíli mu ho kouřila, on jí vylizoval kundu, pak se zase zaobíral jejími pevnými prsy a hladil je, mnul a hnětl, jako by se jich nemohl nabažit.
„Evelýnko… joo… joo… už… budu,“ vrážel pak do ní ptáka zezadu a dlaněmi drtil visící prsa.

Dávka řídkého semene jí zalila pochvu a Adolf do ní vystříkal poslední zásoby semene a po několik číslech už ho sex nebavil. A i prášek zvolna přestával účinkovat.
Sotva z ní vyjel, dívka vyskočila z postele.
„Dáme si společnou koupel, potřebuju oddech a ty taky, ne?“ šla napustit vodu.

Adolf se díval na vadnoucí ocas. No, neví jestli se mu bez prášku zase postaví, Když má jít jen o oddech…

„Tak pojď, vana už je napuštěná…“ ozvalo se z koupelny, a tak vstal a šel.
Oba vklouzli do teplé vody a bylo jim spolu krásně.

***

Zpráva z tisku:
V bytě byla nalezena dvě mrtvá těla muže a ženy. Z vyšetřování vyplynulo, že při společné koupeli došlo k otravě oxidem uhelnatým z vadně zapojené plynové karmy.