Kateřina 01 – Dobrá čajovna

Úvod

Nikdy jsem nezkusila napsat krátký příběh, který by se vešel do jediné povídky. Závidím těm, kteří to tak dokážou. Mé příběhy se rozvíjejí pomaleji, protože mé postavy se musí obvykle ke svému většinou „zvláštnímu“ chování nějak propracovat, přesvědčit samy sebe nebo své protějšky, že nedělají nic tak špatného. Pokud tedy váženému čtenáři vadí někdy i delší dialogy nebo úvahy mých postav, ať tedy s čistým svědomím tento rozsáhlejší příběh vynechá.

Dobrá čajovna

Škola už byla v plném proudu, ročník začal a učení bylo na další den dost. Patrikovi se domů vůbec nechtělo. Nečekalo ho tam nic, po čem by toužil, a tak sedl na metro s tím, že se bude courat ulicemi někde v centru. Podzim byl v té nejlepší formě, trochu mrholilo, počasí nic moc. Pofukoval nepříjemný listopadový vítr, ale počítal s tím. Ocitl se na Václaváku, když najednou za sebou zaslechl známý hlas: „Páťo, jsi to ty? Kde se tady bereš?“

Překvapeně se otočil a zůstal stát v tichém úžasu.
„Nazdar, Kačko! Kde ty se tady v tomhle počasí bereš?“
„Měla jsem tady v Dobré čajovně schůzku s kámoškou ze školy, ale teď psala, že nemůže.“
„To je teda náhoda! Klidně půjdu místo ní, jestli ti to nevadí.“
„To jako fakt, jo? Tak prima, jdem!“

Za pár minut už seděli v teple čajovny a živě klábosili. Bylo jasné, že jsou oba náramně rádi, že se po dlouhé době vidí a oba se rozpovídali o zážitcích posledních let. Po delší chvíli se Patrik zeptal.
„Hele, co tvůj brácha? Už jsem ho, kdo ví jak dlouho, neviděl. Naposled ještě na konci devítiletky a pak nic, a přitom měl jít na stejný gympl jako já. No a ty přeci taky, ne? Někde nějaká chyba?“
Kačka posmutněla.
„Taky mi děsně chybí. Naši se rozvedli, brácha se odstěhoval s tátou do Olomouce a já zůstala s mámou tady.“
„A to jako proč? Co tak najednou? To mi přijde být pěkně uhozený.“
„To je delší story a vůbec se nehodí, abych tady něco vykládala. Stal se mi totiž pěknej průšvih,“ trochu plaše a trochu zpytavě se na Patrika podívala. „Možná si to dovedeš představit.“
Patrik opatrně začal sondovat.
„Povídej, to mně zajímá! Co se stalo?“

Zkoumavě na něho pohlédla, ale pak se rozhodla.
„Hele, Páťo, nikdo to neví a byl jsi náš nejlepší kamarád. Já chtěla jít na tu školu, kam chodíš ty, vždyť jsme si to přeci říkali, ne? Dostala jsem se tam, bráška taky, a doufala jsem, že třeba i do stejné třídy jako ty, ale naši mi nakonec vyjednali ekonomku pomalu na druhým konci Prahy, kde jsem nikoho neznala a nastoupila jsem tam tenkrát až během podzimu. Hrůza. Ve třídě tam máme tři kluky.“
„Jak to, to jste byli někde pryč, nebo co?“

Kateřina se naklonila blíž k Patrikovi, položila mu svou ruku na jeho a tichým hlasem mu sdělovala.
„To ne, ale na konci školního roku se všechno semlelo tak, že jsem přišla do maléru,“ zkoumavě pohlédla na Patrika sama překvapená tím, že ze sebe tuhle větu dokázala vypravit.
Kateřina se na chvíli odmlčela. Když v sobě našla další špetku odvahy, tiše pokračovala.
„Naši se tenkrát pořád šíleně hádali a nás to s bráškou úplně ničilo, protože jsme k sobě vždycky měli blízko. Pořád se máme moc rádi. Zkrátka to skončilo tím, že jsem do toho spadla. Podrobnosti vynechám. Jenže jsme byli úplně pitomí, prostě jednou se to stalo, no a najednou jsem v červenci zjistila, že jsem asi v tom. Prostě jsem to nedostala. Nevěděla jsem, co si počít, ale máma na to stejně přišla někdy v půlce prázdnin.
Jenže když máma zjistila, jak se věci mají a že jsem v tom, tak to ti byl tak děsnej průšvih! Táta by mne byl nejradši zabil, ale nakonec mi jen děsně vynadal, vrazil mi pár facek, Břéťovi ještě víc a celý prázdniny jsem byla u babičky a nikam jsem nesměla. Do toho se naši definitivně rozvedli a táta si vzal s sebou bráchu do Olomouce,“ trochu smutně se na Patrika usmála a opatrně se dotkla jeho ruky.

„To je teda síla! Máma mi vykládala o jednom případu tam z městečka, odkud ona je, že si mládež kdysi udělala mejdan a synáček starosty udělal na jednom mejdanu děti hned dvěma spolužačkám.
No, tak tady to bylo jinak. Nejspíš se nám to stalo kvůli těm příšerným scénám, co naši doma předváděli. Já se z toho občas rozbrečela a bráška mě pak utišoval. No a skončilo to, jak to skončilo. Máma pak nějak zařídila potrat, nikdo se mne ani na nic neptal, ale bylo mi jasné, že to je jediné rozumné řešení. Táta se konccem prázdnin odstěhoval do té Olomouce i s bráchou.
S mámou vídáme Břéťu tak jednou za kvartál, ale máma nás nenechá nikdy samotný. Ne, že bych to zase chtěla zkusit, to dá rozum, že jo. To už je za námi. Víš, on mi prostě chybí a myslím, že i já jemu. Brácha je děsně fajn. Mám ho moc ráda,“ s trochou smutku v očích na Patrika pohlédla a znovu se jemně dotkla jeho ruky.

Ten v tichém úžasu poslouchal, její tiché vyprávění, ale pak se vzpamatoval
„To je teda něco! Ani se ti nedivím a jemu už vůbec ne! Přeci víš, že jsi byla nejhezčí holka ze třídy. Tvýmu bráchovi se líbila Lucka. Snad se neurazíš, když řeknu, že se mu na ní nejvíc líbily ty její prsa. Říkal koziska,“ zasmál se Patrik a pokračoval. „Mě moc nebraly. Mně ses líbila ty,“ bylo to poprvé, co sebral odvahu takhle narovinu tohle přiznat, ale hned pokračoval.
„Já jí nikdy moc nemusel, ale byla to tvoje kámoška,“ obdivně pohlédl na Kateřinu.

„Hmm, občas se s ní potkáme, ale ani jí jsem neřekla nic. Brácha taky ne. Naši to zakázali a mají pravdu. Víš, co by to bylo? Holky hned všechno rozkecají. To bych se snad musela odstěhovat. Máma chtěla po tátovi, aby on zůstal v Praze a my s ní šly do Olomouce, jenže on je tam kvůli nějaké ženské, takže s tím máma nepochodila a já zůstala tady.
Ono všechno to vyjednat taky nebylo za den, a navíc tam byly nějaký komplikace, protože já byla nějak marod, takže do školy jsem šla až vloni v říjnu. Zkrátka to bylo hustý, ale už je to pryč. A co u vás? Všechno v pohodě?“
„Taky to stojí za houby. Ale ještě mi řekni, jestli jsi OK nebo jsou nějaké následky?“
„To je v pohodě, ale povídej ty,“ rychle zamluvila otázku Katka.

„Naši se vloni taky rozvedli. Táta je debil. To je taky na delší povídání,“ trochu sklesle odpověděl Patrik.
„Tak jestli ti to není blbý, tak povídej, zajímá mě to,“ povzbudila ho.
„Já ani přesně nevím, kdy to začalo, ale s hádkami se roztrhnul pytel už dost dávno. Ještě dávno na devítce.  Vrchol byl o prázdninách vloni, když jsme byli na dovolené v Chorvatsku v nějakém apartmánku a tam mi poprvé došlo, co je fotřík zač.“
„Copak, on nějak pil nebo co?“
„To nevím, to třeba taky, ale jeden večer mne vzbudila hádka a křik. Táta mámě tak sprostě nadával, to bys musela slyšet. Navíc jí i bil. Děs. Já nakouknul k nim do pokoje. Máma by ho asi byla zabila, kdyby se jí dostalo něco do ruky. Tak nenávistnej pohled jsem neviděl ani v kině. Asi jsem něco zakřičel, táta toho nechal zařval na mě, ať vypadnu, vrazil mi facku až jsem odletěl z pokoje. Máma toho využila a utekla za mnou, pak na sebe ještě chvíli křičeli. No hrůza, co všechno z nich dokázalo vypadnout. Máma pak přespala na kanapi v obývací kuchyňce, no a ráno se táta sebral, poslal nás do prdele, sednul do auta a odjel.
S mámou jsme se pak dostávali domů sami vlakem, ale poslední tři nebo čtyři dny jsme si bez táty náramně užili. Máma byla úplně jako vyměněná. To ti někdy povím.
U nás ten rozvod trval dost dlouho. Táta vyraboval mámě její účet ještě, než jsme se vrátili, svůj zavřel a převedl jinam, ale nakonec na mne převedl takovou obytnou chatu v Černošicích, kde bydlela babička s dědou z jeho strany. On ji zdědil. Před léty ji docela parádně přestavěli, protože tam chtěli zůstat na penzi a prodali byt v Praze a prachy za něj dali tátovi. Tedy měli je dát našim, ale poslali to na jeho účet, takže máma z toho nikdy nedostala ani vindru.
Není to velké, ale je to fajn. Jenže už jsou oba pryč. Napřed umřela babička, byla špatná na srdce no a děda šel asi za půl roku za ní. To už je pár let. Možná jsem ti to tenkrát říkal.
Táta se z bytu někam odstěhoval, ale je psaný na něj, akorát že ho s mámou máme k užívání do doby, než já dokončím školu nebo dokud se máma znovu nevdá. Tátu vůbec nevídám. Máma platí všechno.
On by mámu nejraději vykopnul bez ničeho, ale pohrozila mu, že ho nechá zavřít, že já to všechno viděl i jak jí mlátí a že jí okradl o peníze, tak nakonec podepsal to, co jsem ti říkal.
Byly to šílený scény, asi toho máma mohla z toho hajzla vymáčknout víc, ale už měla všeho plný zuby. A to jí ještě pomáhal její táta.“ Katka viděla, že se Patrik u toho svého vyprávění chvěje.

„Tedy, to musela být síla, Páťo,“ Kačka účastně protáhla svá slova.
„No, nic příjemného, docela peklo, ale třeba ti toho někdy povím víc. Tohle si nech pro sebe. Taky to nemusí nikdo vědět. Nechci, aby za mnou někdo lezl a litoval mě. Lidi jsou děsný a serou se do věcí, do kterých jim nic není.“
„Jo, to máš recht. Já ti rozumím. Proto jsem taky nikdy nikomu nic neřekla, až dneska tobě, protože ty jsi byl vždycky ten nejlepší kluk a kamarád. Lucka zdaleka nebyla taková kámoška, jak si myslíš, abys věděl,“ opět mu položila své prsty na jeho ruku a účastně se na něho podívala.

„Ty jsi tak bezva, Kačko, dáš mi na sebe telefon? Určitě bych ti někdy zavolal a zase bychom mohli pokecat. Třeba už taky o jiných věcech. Nebo někam zajít a tak…“
V Patrikovi se probudily vzpomínky na devítiletku, kdy Kačku bláznivě miloval.

„Jo, to by bylo moc fajn, to bych moc ráda,“ zářivě se na Patrika usmála.
„Každej máme dva čaje a kolu, je to blbý, ale jak jsi na tom s kapesným? Ten debilní čaj tady stojí hromadu peněz. Asi to celý neutáhnu, moc jsem nepočítal s tím, že se potkáme.“
„Jasně, složíme se, to je přeci fér, počkej, brnknu ti a budeš mít moje číslo.“

Patrik nadiktoval své číslo, za okamžik mu cinknul telefon, číslo si uložil, zaplatili, ještě spolu dojeli metrem na Smíchov, a tam se rozloučili.
„Moc díky za to krásné setkání, Kačko, po neděli bych zavolal, kdyby ti to nevadilo.“
„Jasně, budu se těšit.“
„Ty fakt s nikým nechodíš?“
„Vždyť jsem ti říkala, že ve třídě máme tři kluky, já do loňska chodila na gymnastiku, ale nic vrcholového, aby sis nemyslel, snažím se hrát na kytaru, jednou týdně mám učitele a s jednou kámoškou máme místo gymnastiky dvakrát týdně výrazový tanec. Taky docela dost čtu, protože bych chtěla na univerzitu, ta ekonomka je za trest, takže kluci nula. A co ty a holky, nějak jsem se nezeptala,“ pátravě na něho pohlédla.
„Víš, sice se mi jedna holka líbí, ale evidentně jsem pod její rozlišovací schopnosti, takže trochu mindrák, dvakrát týdně basket, když je slušné počasí, tak kolo a každý týden tak jednu nebo dvě knihy podle tloušťky. Takže holky nula. Blbý, co?“ rozpačitě se na Kačku usmál.
„Tak až tě ta holka se špatným zrakem přejde, brnkni! Měj se zatím fajn!“ vtiskla překvapenému Patrikovi pusu na tvář, zamávala mu, otočila se a zmizela mezi lidmi.

Ještě ji chvilku sledoval a když ji ztratil z dohledu, zamířil směrem ke svému domovu. Svět se mu zdál být o poznání hezčí, přestože drobný déšť nepřestával padat. Kačka byla nejen moc hezká, ale také neuvěřitelně milá a bezprostřední. Přesně, jak si ji pamatoval. Měl pocit, že svět je najednou docela fajn místo. Ten její příběh ho jen utvrdil v tom, že je prostě úžasná.

Kateřina měla z toho setkání plnou hlavu. Patrika zbožňovala už na devítiletce. Vždycky ji přitahovalo jeho charisma i to, že se povahově lišil dost od všech ostatních kluků. Imponoval jí jeho rozhled a vždycky to byl fešák.
Teď se objevila šance, že by se jí mohl ozvat, tedy kdyby tam nebyla ta holka od něj ze školy… „Ale co, třeba se ozve,“ pomyslela si, když vcházela do jejich domu.

V sobotu o dva dny později Patrika potkala nehorázná smůla. Byl si s kamarády zaplavat, jenže někdo se podíval do jeho šatní skříňky a zmizela mu peněženka s platební kartou, lítačkou, se všemi doklady a mobilní telefon. Sice vše nahlásil, ale výsledek byl nula.
Navíc se mu přihodilo to, že druhá babička se rozhodla pomoci v nouzi bližnímu svému a okamžitě mu koupila pěkný Samsung i se SIM kartou s tím, že útratu za telefonování vezme na sebe. To sice bylo super, ale přišel o staré telefonní číslo. V počítači měl sice zálohovaná telefonní čísla, ale Kačka mezi nimi nebyla. Nestihl si vše synchronizovat.
Mrzelo ho to, ale za pár dnů to bylo pryč. Zajít za ní, když její brácha byl někde pryč, si prostě netroufnul. Nesmělost zase jednou vyhrála na celé čáře.
Jeho představy znovu opanovala ta nádherná kočka z béčka. Jenže ať se snažil sebevíc nějak upoutat její pozornost, všechny pokusy přicházely vniveč. Největším úspěchem byla nějaká milá, ale nic neříkající odpověď a hezký úsměv, jenže přesně na to samé narazili i někteří další, jak zjistil, když konzultoval, zda a jak by ji šlo sbalit.
Když mu pak po basketu kamarád u piva, na které tajně zašli, řekl: „Vyser se na ní vole, vždyť přeci každej ví, že ta píchá s tím vaším třídním. Ta tě má na háku a nás ostatní taky,“ tak to vzdal. Uvědomil si, že má nulovou šanci.

Uteklo mnoho vody, když mu pomohla další náhoda. Občas se potloukal kolem Anděla, kde se od rána do večera hemžily spousty lidí. Už bylo po maturitě i přijímačkách na vysokou. Napadlo ho, že třeba zase potká Káču, když ji tam tenkrát před půl druhým rokem viděl naposled mizet v davu a, světe div se, stalo se. Nejspíš to ta myšlenka přivolala.

„Katko! Haló!“ halekal na kamarádku, která měla za tu dobu o poznání delší vlasy.
Otočila se, i když měla sluchátka v uších, chvilku se rozhlížela a pak mu zamávala. Najednou ucítil u srdce ohromný tlak, nával radosti. Rozběhl se k ní. Vypadala v šortkách a topíku nádherně.
„Čáááu, Páťo! Co se s tebou stalo? Proč ses neozval? Já ti zkoušela volat, ale byl jsi pořád nedostupný,“ bylo na ní vidět, jak moc je ráda, že Patrika zase vidí. Celá rozesmátá si vyndávala sluchátka z uší.
„Pak ti řeknu, ztratil jsem tenkrát mobil a mám jiné číslo. Máš chvilku? Nesedneme si někde? Jsem tak rád, že tě vidím!“

Jako by jí četl myšlenky, pomyslela si, když přitakávala: „Jasně, proč ne, mám půl hoďky, skočíme třeba nahoru do mekáče nebo můžeme i rovnou tady. To jejich kafe mi náhodou docela chutná a není tak drahé jako třeba Costa nebo tady ten Starbucks,“ pohodila hlavou k terase, kde bylo plno.
Chvilku si nadšeně povídali, skákali si do řeči, a nakonec se dohodli, že se potkají v pondělí na stejném místě ve tři odpoledne. To pro případ, že by zase Patrik ztratil mobil.

Do prázdnin stihli párkrát rande. Každé bylo hezčí, než to předchozí a na posledním si Patrik vzpomněl: „Kačko, příští týden začínají poslední prázdniny před vejškou, i když my už je vlastně máme a ty máš teď o víkendu narozky, pokud si dobře pamatuju. Já je měl už časně zjara, ale co bys řekla tomu, že já budu možná půlku prázdnin na chatě. Děda s babičkou před léty předělali na trvalé bydlení moc pěkně. Pamatuješ? Tenkrát jsem to říkal. Je to v Černošicích kousek od řeky. Dá se tam jezdit na kole nebo trošku i na inlajnech a vůbec, je u toho docela velká zahrada a celkově je to tam docela prima. Co kdybychom se tam v sobotu zajeli mrknout? No a když bys měla čas a já tam byl, tak bys za mnou mohla kdykoliv přijet a třeba i přespat. Co ty na to? Jak vlastně budeš slavit narozky? Nepřijede brácha? Docela rád bych ho po letech viděl. Klídně to můžeme oslavit v těch Černošicích.“

„Počkej, ty jsi na mne moc hrrr. Narozky mám teď v sobotu, takže výlet padá. Přijedou babičky a dědové a prý dokonce i táta s bráchou. Jemu už je skoro dvacet, tak si dost dělá, co chce, a od táty má slušné kapesné, navíc má nějaký kšeft, někde něco programuje a stará se o nějakou počítačovou síť. Takovej šolich. Vzali ho na techniku tady v Praze, jen zatím nemá vyřízený bydlení. U nás bydlet nesmí. To asi chápeš,“ s obavou na něho pohlédla a hned pokračovala.
„Ale to příští úterý by se mi hodilo. Možná bych se mohla ulejt z brigády nebo si jí přehodím, mám jí zatím jen do konce června a třeba ten další víkend bychom se tam zastavili s bráchou. Určitě by tě rád viděl! Zmínila jsem se mu, že spolu chodíme. Tedy pokud tam nebude tvoje máma. Oni jsou pak svátky. To by asi bylo blbý.“

„Taky dělám brigádu, ale v poledne bych už mohl. Co třeba potkat se ve dvě na nádraží na Smíchově? Vlaky jedou skoro každou čtvrthodinu. Nebo v jednu?“ ovšem v hlavě se mu spíš honily myšlenky, zda se mu podaří dostat Katku do postele, což asi nepůjde ten příští víkend, když by přijela s Břéťou.
Pak ho napadlo: „Hele a co třeba udělat pro pár tvých kámošek příští pátek takovou denní párty s grilovačkou u mne na té „chatě“? Oslavili bychom třeba v takové užší společnosti konec střední školy a tvoje narozky. Mohla bys tam třeba i přespat, kdyby tě máma pustila. Bylo by fajn, kdyby přijel i Břéťa. Sice jsou to další úterý a ve středu ty červencové svátky, ale pátek by třeba šel? Pozval bych možná dva nebo tři kluky od sebe ze školy. Jsou docela fajn a zatím nikam neodjeli, včera jsme si byli pinknout tenis a pak jsme dali pivko. Dělají taky nějakou brigádu.“

Katce se ta myšlenka docela líbila, ale přemýšlela si sama pro sebe trochu jinak.
„Hele, nemáš žádné prášky, s nikým nechodíš a ani jsi po tom úletu nechtěla a Páťa to určitě bude chtít. Ale do příštího víkendu by mohlo být všechno OK a třeba i bez těch zatracených prášků.“
Cítila, jak ji v břiše proběhlo příjemné mravenčení. Bylo jí jasné, že Patrika miluje a že nějaké takové ty morální nebo psychické zábrany, které v ní celou dobu studií na střední škole přetrvávaly, jsou teď najednou pryč.
Nahlas tedy odpověděla: „OK, tak v úterý, ale jen se tam podíváme, ukážeš mi všechno, ale nic dalšího nebude, Páťo,“ podívala se na něho pátravě.
Když viděla, jak se snaží zakrýt své zklamání, okamžitě dodala: „V úterý prostě ne, ale hrozně ráda s tebou pojedu a ty prázdniny by mohly být moc fajn. Domluvíme se. Kolo i inlajny mám, ale v Berounce to asi na koupání moc nebude, co?“
„Dá se i to třeba u jezu, ale po dědovi je tam takový malý bazének s bublinkami, dokonce se dá voda přihřívat, dá se to přikrýt, takže nevychladne tak rychle a nepadá tam tolik smetí. Uvidíš,“ významně na ni mrknul.

„Tak to se budu těšit.“
„To já taky,“ culil se teď už v lepší náladě Patrik.
„No a když, tak tu rozlučkovou párty na ukončení střední školy, jak říkáš, to by asi bylo fajn. Vysonduju to asi u dvou nebo tří kámošek a s bráchou bych to domluvila teď během těch narozenin. Než se všichni někam rozjedou na prázdniny. Tvoje máma tam na ty svátky nebude?“
„Právě, že bude, ale ne o tom víkendu před tím. Ona dělá u nějaké menší cestovky. Domluví se plynule asi čtyřmi jazyky, takže jí posílají v zimě na obhlídky lokalit domluvit tam podmínky a v sezóně tam zase občas doprovází nějaké poznávací zájezdy a tak. K tomu dělají i kongresy, prostě je furt pryč.
No a ve čtvrtek letí s nějakými cesťáky na prodloužený víkend do Říma. Nevím přesně, co to všechno obnáší, ale jí se to líbí, protože je pořád někde v luftu a má za to docela slušné peníze. Začala to dělat ještě, než se s tátou rozvedli. Asi kvůli tomu, aby nemusela být pořád doma. Přeci jsem ti říkal, co se stalo. A co mi teprve pak navykládala věcí! Muselo to být pro ni šílený. Nechtěla se rozvést kvůli mně.“ Patrik se na chvilku odmlčel a pak dodal: „Naučila mě vařit a prát si a doma holt musím uklízet, ale zase mi do ničeho nekecá. Máme to tak dohodnutý pod podmínkou, že nebudou ve škole žádné průšvihy a že půjdu na techniku nebo na nějakou rozumnou vejšku. Nechtěla, abych studoval nějakou humanitně sociálně politologickou kravinu. Říká, že s dobrou technickou vejškou se nemůžu nikde ztratit. Na druhou stranu, mne by docela bavila práva. Vzali mě tam a na techniku jsem přijímačky dal taky, to jsem ti přeci už říkal. Pro jistotu. Je to i kvůli tomu bytu, kde bydlíme. Kdybych nestudoval, tak nás táta vystěhuje. Taková je dohoda, co s ním máma tenkrát udělala. Oni se s tátou děsně nenávidí, takže je stopro, že by se snažil nás někam vypakovat. Stejně tě obdivuju, že jsi zmákla přijímačky na přírodovědu, když máš ekonomku.“

„Taky jsem ti přeci říkala, že jsem se celý rok šrotila jako blbec, ne? A ty se kvůli vašim netrap. Já se budu moc těšit na úterý a všechno domluvíme!“ uklidňovala Patrika Katka.

U vchodu do metra se oba opatrně políbili. Patrik si ji přitáhl k sobě, nenápadně přejel rukou po jejím ňadru a zašeptal: „Jsi nádherná a moc tě miluju. Vlastně jsi mi celý ty roky děsně moc chyběla. Chtěl bych ti to teď pořád říkat, abych to dohonil.“
„Já tebe taky a fakt se moc těším,“ odtrhla se od něho se zářivým úsměvem a zamávala mu na pozdrav.