Kateřina 05 – Teta Jana

V pondělí stála před vrátky Fabie. Břéťa zkusil vzít za kliku od předzahrádky – bylo otevřeno. Vešel dovnitř a šel i dále do domu. Nikde nikdo, ale zaujalo ho šumění vody. Odložil malý batoh a vyšel z velké obývací kuchyně do zahrádky. O pár metrů dál v koutě bazénku vyčnívala z divokého proudu bublin hlava a tělo nějaké tmavovlásky.

„To přeci musí být teta Jana, Páťova máti,“ napadlo ho a tiše popošel blíž, protože se navíc zdálo, že dáma na sobě nic nemá. Zvědavost ho vybudila ke zvýšené opatrnosti. Nemohl si nevšimnout téměř prázdné lahve od savignonu a prázdné sklenky stojící vedle ní.
Podle parádní postavy ji odhadl tak na třicet pět nebo i o dost méně, ale věděl, že na ženské, co se týče věku, absolutně nemá odhad. Navíc, jestli je to Patrikova máma, tak té už rozhodně bylo čtyřicet. Broukala si známou melodii. Překvapivě čistě.
Tiše popošel o další tři kroky blíž. Neviděla ho, zato jemu se naskytl pohled na pěkná ňadra, trochu rozlitá do strany, malinko kulatější bříško, štíhlé nohy. Prostě kus. Voda nebo spíš prudký proud bublin ji nadnášel, takže středem jeho pozornosti se téměř okamžitě stal tmavý trojúhelník nad mírně rozevřenými stehny a dlouhý ukazováček, který pomalu s rozmyslem zajížděl pod hezky upravené ochlupení.

Ten pohled ho vzrušil. Přejel si rukou po kraťasech. Chvilku to divadlo napjatě pozoroval, ale pak si uvědomil, že se mu jeho klacek nadobro ztopořil. Byla to Patrikova máma. Nahou ji ještě nikdy neviděl, když nepočítal jednu společnou dovolenou kdysi dávno. Na své nejmladší dětství si příliš nepamatoval.
„Je to tedy pěknej bizár,“ pomyslel si, ale pak se rozhodl. Udělal ještě krok a zakašlal.

Dáma sebou trhnula, pootočila hlavu jeho směrem. Oběma ztuhnul úsměv ve tváři. První se vzpamatovala ona. Rychle pootočila kohoutkem a bubliny se zmírnily, nechala klesnout své tělo do rohového sedátka. „Jsi to ty Břéťo? Bože, z tebe je opravdickej chlap! Kde se tady bereš? Promiň, že jsem tady takhle, ale nikoho jsem nečekala. Nic mi o tobě neřekli.“
„To je trapas, teto promiň! Já přijel za Páťou a za ségrou. Jedu z Olomouce. Oni sice říkali, že jedou na kole někam podle Berounky, ale myslel jsem, že ve dvě už budou zpátky.“
„Jó, kdepak, napsala jsem mu, že jsem dorazila už před víc něž hodinou a poslal zprávu, že dorazí asi tak kolem páté, možná dřív, protože si dají někde nějaký pozdní oběd. Koukám, že tě pohled na dámu v letech docela nabudil,“ rozverně se zasmála, když prudce změnila téma. Bavily ji jeho rozpaky. Z bazénu se jí ještě nechtělo a Břéťa jí nevadil. Vyrušil ji sice uprostřed báječných představ, v nichž místy dominoval pořádný ohon, ale cítila se náramně easy.

„Vždyť jsem říkal, že je to trapas. Promiň, teto. Já tedy dorazím později,“ rozpačitě přešlapoval. Cítil, že jeho kolík se zatím nijak nezklidnil.
„Ale neblbni, Břéťo, vždyť tě znám úplně od malička. Ta voda je super. Skoč do ledničky ještě pro jeden ten savignonek, přines si skleničku a klidně si udělej pohodlí tady v tom druhém koutě. Já zase pustím ty bubliny. Miluju je. Už jsem tě pár let neviděla a můžeme si popovídat o tom, co je nového. Vždyť jsi u nás býval pečený, vařený. Když jste byli všichni malí, tak jsme s vámi jednou byli na dovolené na Lefkadě a tam jsme se na jedné pláži také opalovali nazí. To vám bylo tak deset nebo jedenáct. Pamatuješ?“

„Nebude to divný, teto? Co by tomu řekl Patrik a o Káče ani nemluvím,“ rozpačitě se bránil Břéťa.
„Milánku, kdybych měla řešit všechny problémy, tak se z toho zblázním. Neřeš to, ať je to jejich problém. Proč se tímhle trápit? Koneckonců, já tě do ničeho nenutím. Nahatýho jsem tě viděla snad stokrát. Vždyť jsem vás s Páťou x-krát přebalovala a tady jste běhávali nahatí taky. Platí to i pro Kačenku. A tvoje máma zase občas hlídávala Patrika. Pamatuješ? No, teď už jsi velkej chlap, takže jestli chceš, tak mi klidně říkej jménem, já jsem prostě Jana,“ nonšalantně se usmála, natáhla se po lahvi, její zbytek dolila do sklenky prázdnou podala zkoprnělému Břéťovi a pustila zase naplno bubliny. „Jo, ale v každým případě, prosím, skoč ještě pro jednu tu lahev, dneska se namažu. Mám před sebou dva dny volna,“ blaženě se natáhla nad proud bublin a nechala své tělo vynést nahoru. Bavila se mladíkovými rozpačitými pohledy, které těkaly z jejích ňader na černý trojúhelník.

Břéťovi bylo jasné, že paní Mazancová, nebo vlastně teď už Jana, je pěkně máznutá už teď. Nebo je aspoň silně nad věcí. Někam chodit pryč se mu nechtělo, ale do bazénu s mámou jeho nejlepšího kamaráda si moc netroufal, byť v duchu uznal, že je to tedy fakt parádní kost. Vlastně možná hezčí než většina holek, co znal nebo některé i poznal trochu lépe. Buď to byly tak trochu takové otylky nebo zase hubené žížalky. Teta Jana byla přesně, jak má ženská podle jeho představ vypadat.
Odšoural se do domku, otevřel lednici a z poličky vzal savignon. Na stole ležela vývrtka. Zatímco lahev otvíral, zaslechl opět spokojené pozpěvování tety Jany. Rozhodl se, že rozpaky hodí za hlavu. Koneckonců, ženská jako ženská a pár jich ho už bez oblečení vidělo. Připustil si, že stejně to bylo s tou mladou tetou jeho spolužačky po maturitním plese vůbec nejlepší. A taky jí bylo přes třicet a jaká to byla nenasytná dračice. Vlastně ho teprve ona naučila pořádně píchat. Pro velký úspěch ho pak, pozvala ještě asi třikrát.
Škoda, že to pak už nepokračovalo, povzdechl si. No, třeba Janě o žádné šukání nejde. Jen je prostě v náladě. Vytáhl z příborníku sklenici na bílé víno a vyrazil k bazénku. Rozhodl se, že bude za gentlemana.

Jeho očím se naskytl podobný pohled, jako před chvílí. Jana nechala nadnášet své pěkné tělo na hladině a ukazováčkem si zajížděla pod ten zatraceně přitažlivý trojúhelník. Nedělala si rozhodně žádné násilí. „Ona to dělá schválně, aby mě vyprovokovala. Nebo je to snad signál, že to chce?“ pomyslil si Břéťa.

„Tak vínko je tu! S dovolením si dám taky skleničku. Smím dolít i tobě teto? Nebo snad Jano?“
„To druhé bylo správně,“ usmála se na něj a nastavila svou sklenku k dolití.
Břéťa opatrně nalil víno, položil svou sklenku i lahev vedle svého pěnícího koutku bazénu, shodil kraťasy, tričko i slipy a rychle vklouzl do vody. Cítil, že jeho kamarád z toho pohledu už zase tvrdne.

Jana labužnicky přivoněla a usrkla víno: „Hmm, savignon mám ráda. Když se povede. Tenhle voní fakt parádně po kopřivách. Ochutnej! Ťuk!“ natáhnula svou ruku se sklenkou vína k Břéťovi.
„Ťuk! Na co připíjíme?“
„Na co bys chtěl?“
„No, tak v první řadě na krásné ženy! Rozhodně mezi ně patříš!“
„Díky za poklonu! Koukám, že lichocení ti jde. To se holkám líbí, viď?“ mrkla na něho a dodala: „Posuň se takhle kousíček a uvidíš, jak tě to bude báječně nadnášet.“

Věděl, že provokuje a že když ji poslechne, první, co se objeví nad hladinou mezi spoustou šumících bublin bude jeho ztopořený pták. „Ale co, uvidíme, co na to ona,“ pomyslil si a posunul se, jak Jana navrhla.
Zareagovala téměř okamžitě pobaveným smíchem: „No paráda, Břéťo, koukám, že se nemáš za co stydět!“
„No ale to přeci ty také ne! Nemám pravdu? Máš postavičku jako modelka a to, jak sis hrála s tím ukazováčkem bylo k sežrání,“ rozhodl se nedělat žádné okolky.
Zjistil už před časem, že na holky docela často platívalo, když šel rovnou na věc. Jejich balení ho bavilo. Snad i protože mu docela šlo.

„To nebylo pro cizí oči, nestydo,“ vyčítavě se na něho podívala, ale pak se rozesmála.
„Ona už má fakt nakoupeno,“ pomyslel si Břéťa, ale nahlas provokoval: „Jenže cizí oči to viděly a podívej, co pak provedly s tímhle,“ mrknul směrem ke svému stojícímu pyji, kolem něhož vířily bubliny.
„Vy mladí jste jak na péro. Jen něco zahlédnete, už jste pěkně v pozoru,“ povzdechla si Jana.
„To bych si dovolil nesouhlasit. To tak funguje, jen když vidíme něco krásného a ten ukazováček byl extra krásný a vlastně ty celá jsi nádherná. Skoro bych se nestyděl říct, že je škoda, že jsi Patrikova máma. Vypadáš dokonale. Vůbec si netroufám hádat, kolik ti je, ale moc přes třicet bych neřekl.“
„Břéťo, že se nestydíš! Takové řeči! To chceš říct, že kdybych nebyla Patrikova máma, že by sis něco začal, jo? A navíc snad umíš počítat, takže o třiceti nemůže být ani řeči.“

„Já se nemám za co stydět! Kdybys nebyla Patrikova máma a já tě tady takhle našel, tak bych si asi řekl, že se ti nejspíš stýská po nějakém mužském a hned pak bych usoudill, že je tedy třeba zkusit štěstí. To je snad pro kluka nebo chlapa bez závazků normálka, ne?“ nedal se odradit.
„Hmm, koukám, že už jsi opravdu vyrostl a odvaha nebo snad i trocha drzosti ti nechybí, co?“ s ironií v hlase se na něho podívala, ale pak se rozhodla, že ho zkusí provokovat, aby viděla, co si panáček troufne.
„Třeba je škoda, že jsem jeho máma. Možná, že máš pravdu,“ podívala se na něho přes sklenku vína napůl pobaveně, napůl zamyšleně.

„Teto, to víno je fakt moc dobré,“ změnil Břéťa téma. „V lednici je aspoň deset lahví a když jsme tady byli v pátek, tak ve sklepě bylo taky asi deset červených lahví.“
„Na dobré víno si potrpím a Patrik už se ho taky naučil oceňovat. Sice mu bylo teprve nedávno devatenáct, ale malou skleničku k něčemu dobrému jsem mu dopřávala už od začátku gymplu. Na ochutnání. Má pěkně mlsný jazyk a už dokáže některá vína rozlišit. Mám to od jednoho vinaře za cenu, jakou v krámě neuvidíš. Dává mi vědět, když má cestu do Prahy. Ale tohle je fakt dobrý. Dolej nám ještě. Dala jsem do lednice všechno bílé, co jsem našla.“

„Můžu se zeptat?“ zkusil Břéťa opatrně sondovat, když plnil sklenky.
„Na co?“
„To si tady takhle s Páťou užíváte v bazénku s bublinama a s lahví vína?“
„Občas jo. Bývalo to celé tchýňí, taky si tady užívali takhle s vínem. Naučili nás to. Umřeli rychle po sobě, no a pár let jsme sem jezdili ještě s mým nebožtíkem, vždyť asi od Patrika víš, že jsme se rozvedli a Patrik u toho býval odmalička, no a když nás nebožtík odkopnul, tak si sem občas vlezeme. Celý ten domek je napsaný na Patrika. On je Páťa zvyklý. My to nijak nebereme. K moři jsme s ním jezdívali taky na nůďo. A byli jsme i s vámi, ne?“
„Jo, naši s námi taky. Proto jste se možná taky tenkrát nějak domluvili a jeli jsme společně s vámi. Jenže pak Káče začaly růst prsa, takže to asi kvůli tomu skončilo,“ rozesmál se Břéťa. „No a pak se rozvedli, já jsem s tátou v Olomouci, máma zůstala s Kačkou v Praze.“

„Jo, já vím, občas se s tvojí mámou potkáme, vždyť jsme byly ty nejlepší kamarádky. Ona to asi nemá lehký, co? Říkala, že se jí po tobě hrozně stýská.“
„Ty to přeci taky nemáš lehký. Máma žádného chlapa nechce. Asi kvůli Kačeně. Táta žije s jednou ženskou. Je docela fajn. Vycházíme spolu docela dobře.“
„A co holky? Líbí se?“
„Ale, jo, s pár jsem chodil,“ s úsměvem se podíval Janě do očí. „Táta mi nechává volnost, jen nechce, abych moc jezdil do Prahy, když si nás naši před pár lety rozdělili.“
„To se jim zase tolik nediv. Tvoje máma mi řekla, co jste s tvojí sestřičkou tenkrát provedli. Byla z toho úplně zoufalá. Ono to vašim asi tak už dva roky před tím neklapalo a pak do toho ještě tohle. To víš, že nechtěla, aby si vás rozdělili, ale tvůj táta jinak nedal.“

Břéťa úplně ztuhnul.
„Ona to máma s tebou fakt všechno rozebírala? To je tedy děs! To snad abych radši zmizel. To je ostuda! Ty to všechno o mně a o Katce víš, jo?“
„Ale jdi ty, neber to tak,“ snažila se šokovaného Břéťu uklidnit Jana. „Já se tenkrát taky rozváděla. Patrik je sice jedináček, ale jinak je taky pěkný číslo. Nemysli si, že se takové případy nestávají. Děti jsou holt v takovém věku zvídavé, abych tak nějak řekla, a chtějí si leccos zkusit, no a vy jste se holt se sestřičkou před sebou nestyděli, rodiče měli jiné starosti a zřejmě i to se na tom podepsalo. Zkrátka jste k sobě i kvůli tomu měli blíž, a protože vám nikdo neřekl co a jak, tak to dopadlo blbě. Já z toho žádnou tragédii nedělám. Hlavně, že je Katka v pořádku, i když tvoje máma říkala, že tam byly nějaké komplikace a že s žádnýma klukama nechce mít nic společného, až se najednou dala dohromady s mým Patrikem.“
„No, on Páťa za ní pálil už v osmičce nebo devítce a ona za ním taky. Možná, že prostě nechtěla žádné jiné kluky. Kdo ví? A tobě fakt nevadí, co jsme provedli?“ ještě se chtěl ujistit Břéťa.
„Proč by mělo? Jste z toho snad malomocní nebo co? Je to pryč, a nakonec to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Nikdo nic neví a vy jste v pořádku. Snad vás to už přešlo.“

Úkosem se na ni podíval a přemýšlel, zda teta, jak jí celý život říkal, může něco tušit. Okamžitě jeho pohled zaregistrovala a když si uvědomila ten ostražitý výraz jeho tváře, napadlo ji, že možná ještě tak úplně všemu konec není, nejspíš docela jistě není všemu konec, ale nechtěla už starou historii dál rozmazávat. Břéťa se jí pro svou otevřenost docela zamlouval.

Chvilku bylo ticho a Břéťův zrak se stočil na jeho přirození. Uvědomil si, že napětí je to tam. Neodpustil si komentář: „Hele, panáček se už zklidnil! Ještě si takhle trochu usrknu toho vína a dám si párkrát těch pět temp tam a zase zpátky.“
„Hm, to by šlo, ale jsou to jen čtyři poctivý tempa. Musím teda říct, že panáček byl pěknej panáček,“ zasmála se Jana a vypnula proud bublin.

Dali si pár kratinkých bazénků. Břéťovi to stačilo a zamířil ke schůdkům: „Jdu se usušit na sluníčko. Nemám ručník.“
„Já si ještě chvilku nechám udělat masáž. Dorazím skleničku a taky vylezu.“

Břéťa se posadil na okraj bazénu, spustil nohy do vody a usrkával víno. Jana se zase nechala nadnášet proudem vody. Chvilku jen tak žvanili. Naskytl se mu pohled na její vnady z toho nejlepšího úhlu, což mělo za následek proud hříšných myšlenek a ty následně vyústily v parádní ztopoření, které Janě neušlo: „Tedy, Břéťo! Už zase, jo?“
„No, když mám tenhle výhled, tak se tomu nedá zabránit. Co je na tom k nepochopení?“ rozesmál se. „A ani nemusí být ten ukazováček,“ dodal provokativně.
„Já to snad vypnu a vylezu z vody,“ pohoršovala se Jana, ale k dílu se neměla.
„To by přeci byla škoda. Vypadáš nádherně a co jsem říkal před chvílí, platí pořád,“ provokoval.
„Vy klucí jste fakt děsný,“ zamračila se.

Pak ji ale napadlo. „Tady v tomhle koutku se to dá přepnout ještě na protiproud. Je docela silný, musím se přidržovat, aby mne neodnesl na druhou stranu. Nebo bych se musela otočit a makat proti němu,“ to už se ale hladina čeřila docela silným proudem vody.
„Takhle je to určitě hezčí, neotáčej se,“ provokoval dál Břéťa, kterého už veškeré rozpaky z předchozího rozhovoru přešly.
„Ale na znak to moc nejde,“ Jana doprovodila svá slova kopáním do vody a pak zkusila plavat jakási obrácená prsa na zádech, ale nohama předvedla téměř dokonalý styl.

„Dovedu si představit tu dřinu. Ale vypadá to nádherně,“ bavil se Břéťa.
„Břéťo, ty jsi horší než ten Patrik. Ten aspoň nekomentuje a třeba si tady jen tak plave. Nebo mi dá pokoj a neočumuje.“
„Asi je zvyklý, já takové báječné možnosti nemám, Jani. Smím ti tak říkat, nebo radši mám říkat teto nebo teti?“
„Ty si nedáš pokoj, viď? Co tě na mně může vzrušovat? Jednak jsem na nějaké takové hrátky stará a jednak jsi Páťův kamarád. To už jsme si řekli, ne?“ slyšel trochu mrzutý tón.

Břéťa usoudil, že když už se takhle zeptala a konstatovala, že je stará, tak nejspíš půjde hlavně o to, jak ji elegantně přesvědčit, že je na velikém omylu, když si myslí, že je stará. To ostatní je nepodstatné.
„Vypni radši ten protiproud, i když je to nádhera, jak těma nohama s tím proudem bojuješ, a pojď z vody. Dopijeme to vínko a oni mezi tím přijedou.“
„Takže tenhle plavecký styl se ti líbil, jo? Nemravo!“ rozesmála se. „Radši jdu z té vody.“
Za okamžik vypnula bubliny a ladně se vyhoupnula z bazénu. Břéťa zálibně pozoroval její prdelku i dokonalé tělo, když si šla k zábradlí u verandy pro ručník.
„Tedy jestli tomuhle říkáš stará, tak jsi úplně praštěná, Jani. Sorry za ten výraz, ale vypadáš dokonale,“ lichotil Břéťa.
Pomalu se vracela k němu a důkladně se utírala. Přemýšlela: „Holka, Břéťa je docela jistě nadrženej jako blázen. To jsou mladí kluci pořád. Vůbec by ses nemusela snažit, o všechno by se postaral on. Asi má taky úchylku na starší. Jestli chceš, stačí popojít blíž k němu,“ sama pro sebe se usmála a schválně došla až k Břétovi s myšlenkou: „Tak uvidíme.“

„Asi už byl nejvyšší čas vylézt. Jsem celá rozmáčená,“ vytírala si vodu z vlasů. Stála půl kroku od Břéti, který pootočený k ní s úžasem zdola zíral na její téměř dokonalou postavu.
„Nikdy jsem si jako malej kluk nevšimnul, jak nádherná ženská jsi,“ vydechl obdivně a natáhl ruku, aby se jí dotknul.
Usmála se na něho a mimoděk udělala ještě nepatrný krůček k němu, aby se jí opravdu mohl dotknout. Všimla si, že nemůže odtrhnout oči od jejího klína. Ucítila z toho příjemné mrazení v zádech.
Poposedl si a rukou zkusil zlehka pohladit zezadu její stehno a přitáhnout si ji blíž.

„Ale no tak, Břéťo, co jsem ti říkala? Tohle nejde!“ V hlavě jí proběhla celá série myšlenek od okamžiku, kdy zjistila, že ji Břéťa pozoroval. Napřed vlna rozpaků a myšlenka ihned vylézt z vody. Pak rezignace: „No co, ono se to nezblázní, v plavkách jsem v téhle velké vaně snad ještě nikdy nebyla. Stejně je tady nemám.“
Pak zjištění, že Břéťa po ní docela drze vyjel a z toho plynoucí příjemné vzrušení, přibrzděné faktem, že je to přeci jen kamarád jejího syna.
O chvilku později zjištění, že jí to vlastně může být úplně jedno. Jeho znovu ztopořený pták ji utvrdil v tom, že bude jen třeba zjistit, jak je to s příjezdem mladých. No a na závěr provokace s tím „žabím“ stylem, kdy na ni čuměl snad z metrové vzdálenosti a ona před ním bez kousku ostychu rytmicky v protiproudu roztahovala nohy. Bavila se tím, že ten kluk není schopen dívat se pořádně jinam než na tu její kočičku. Trčel mu jako blázen, takže to bylo naprosto jasné. Teď měla jeho ruku těsně pod zadkem a snažil se ji zlehka přitáhnout k sobě. Mohla ho třeba praštit ručníkem a nechal by toho. Okamžik zaváhání a odporu, aby to jako vypadalo, že obtěžuje, a pak malinký úkrok do strany trošinku blíž k němu. Nemohla se dočkat toho, co ten roztomilý drzounek podnikne dál.

„Počkej, co to děláš, málem jsem spadla do té vody,“ zlobila se, když zachytila jeho pohled. Rukama se jakoby snažila odstrčit ho od sebe, ale s uspokojením vnímala prudký tlak jeho ruky, kterou si ji přitáhnul těsně před sebe.

„Ty jsi tak nádherná, to se nedá vydržet! Když stojíš takhle blízko, tak ani náhodou ne. A ona je taky úžasná a určitě se ráda nechá hezky pomazlit,“ sklopil zrak k její štěrbince, která teď byla nepatrně pootevřená, protože zůstala stát trochu rozkročená. Mezi závojíčky malinko vystupoval poštěváček. Husté, do přesného trojúhelníku upravené ochlupení obklopovalo horní konec její štěrbinky. Ta sama o sobě byla v dolní polovině pečlivě zbavená chloupků.

„Ty ses zbláznil, koukej toho hned nechat, co kdyby se teď vrátili nebo kdyby tě někdo viděl!“
„Jak jsi to říkala? To by přeci byl jeho nebo jejich problém! Nebo je snad přeci jen tvůj?“ naposledy pohlédl vzhůru a zachytil její pohled. Pochopil, že slovní obrana a činy jsou dvě velice odlišné věci a vtiskl vášnivý polibek na horní okraj té mírně rozevřené čárečky. Ucítila, jak jeho jazyk nedočkavě přejel po poštěváčku a pak dál. Veškerý odpor ustal. Provokativně se napřímo zeptala: „Tobě nevadí, že už je stará? Máš rád lízání? Opravdu to chceš a nevadí ti, že jsem Patrikova máma?“

Aniž ji přestával dráždit špičkou jazyka, podíval se vzhůru a mumlavě odpověděl otázkami: „A ty to máš to ráda s mladými kluky? Máš ráda orálek? Vadilo by ti, kdyby nás Patrik přistihl?“
„Víš, že jsi pěknej lump?“ prohrábla jeho mokré vlasy a naprosto se uvolnila. Nepřála si nic jiného, než aby pokračoval. Ručníkem si ho přitáhla za šíji pevněji k sobě a rozkročila se trochu víc. Bylo to náramně příjemné.
Břéťa si vychutnával tu nádheru stejně tak. Hlavou mu bleskla myšlenka, že vlastně neví, kde a jak bude spát a že třeba večer zase ochutná i tu Kačenčinu, kterou poprvé pořádně několikrát ochutnal během páteční noci. Ochutnávali ji střídavě s Páťou tak dlouho, až z toho byla úplně hotová. V duchu se zasmál, že mu to dovolila poprvé na okamžik teprve před několika týdny, když byl na návštěvě v Praze, což byla jako vždy rychlovka, a pak teď v pátek, ale to už byl úplně jiný level.
Jenže kde by spal Patrik? Kolik tady je vlastně postelí? Přeci nebude spát Páťa s mámou a on se ségrou. Ale on s jeho mámou přeci taky nemůže. Blbost. Asi bude s Páťou a baby spolu. Pustil to z hlavy s tím, že se vše nějak vyřeší a soustředil se na práci. Nespěchal. Zjistil, že Jana je obzvlášť citlivá na něžné polibky kolem té její studánky. Každý doprovodila hlasitým vzdechnutím. Na jazyku konečně ucítil lehce nakyslou chuť jejích šťáv.

„Počkej, půjdeme dovnitř,“ najednou přerušila tu radost.