Kateřina 08 – Odpoledne u bazénu

Oba muži se po delším váhání rozhodli, že přecejen na kole pojedou a že si tedy někde dají k obědu třeba nějakou klobásu a pivo. Vyrazili kolem jedenácté s tím, že do tří, nejpozději do čtyř budou zpátky. Břéťa se docela těšil.
„Kolem Berounky to vždycky bylo fajn. My jezdíváme kolem Olomouce, a tak zhruba každých deset kiláků potkáme nějakou zahrádečku a dáme pivko.“

„Jó, kdybychom zastavili u každý zahrádečky, tak už zpátky nedojedeme. Ale aspoň si třeba dvě příjemné vybereme.“
„Nebo tři,“ snažil se Břéťa.
„Klucí, moc to nepřehánějte. Je vám sice devatenáct, ale můžou vás zastavit policajti a budete mít průšvih,“ krotila je Jana.

O slabou hodinu později se dámy usadily ke stolečku na verandičce, vychutnávaly si kávičku a probíraly vše možné i nemožné.
„Nemysli si, že jsem úplná alkoholička, ale aperitivek by nezaškodil a navrhla bych zajít tady kousek do pizzerie třeba na nějaké špagety a pak skočíme dokoupit zásoby na dnešní večer a na zítřek. Tohle nejsou zavírací svátky, tak je to v pohodě.“

Kolem druhé už byly zpátky a Jana rozhodla: „Vidím to na mojí klasiku, lahev dobrého vína a střídavě bublinková masáž a sluníčko. Je červenec a já jsem pořád ještě bílá jako ředitelka vápenky. Ale musíme se pořádně namazat krémem, abychom se nespálily. Vždycky, když jsem měla letos volno, bylo blbý počasí a já se sem nedostala. Dovolenou si musím z větší části vybírat mimo sezónu. Včera byly hamburgery, tak dneska to vidím na ty bavorské klobásky, bagetky a zeleninu, na zítřek bych nechala ty vepřové krkovičky. Večer je namarinujeme.“

„Tak proti takovému programu já nic nemám,“ spokojeně kvitovala návrh Katka a za chvilku už se obě vyhřívaly na slunci na trávníku vedle bazénku.
„Kdybych sem k vám jezdila často, tak se ze mne stane alkoholik,“ konstatovala Katka, když jí Jana nalila druhou sklenku vína.
„Neboj, občas víno neuškodí a kdyby ti to s Páťou vydrželo, tak bych na to dohlídla. Tvoje máma to taky nepřehání, buď v klídku. Že si kluci dají dvě nebo tři piva, to je u nich normálka, obzvlášť, když sportují. Tady si je pak pohlídáme, aby se nám neožrali. Zatím toho docela jistě moc nevydrží, ale počkej za pár let.
Já to mám s vínem dobrý, že úplně bez problémů můžu večer vypít dvě lahve a když se vydaří hezký den se sluníčkem, tak i tři a jsem v pohodě. Ty to ale nezkoušej. Myslím, že jedna ti bude docela stačit. Hlavně musíš poznat, kdy už máš dost,“ předávala Jana zkušenosti. „Ale stačilo, lezu do bublin,“ zakončila monolog.

Katka pozorovala její obdivuhodnou postavu a přiznala si: „Hm, Jana vypadá neskutečně na to, že je jí přes čtyřicet. To máma už má docela bříško a trošku rozměklý zadek. Mohla by asi trochu víc cvičit.“
Vydala se k bazénu, kam poponesla lahev a skleničky.

Chvilku si obě lebedily v bublinách, když to Katka už nevydržela a obrátila se na Janu: „Jani, můžu se tě na něco osobního zeptat?“
„Ale jo, já nemám moc co skrývat.“
„On tě tady včera brácha obtěžoval?“
Jana na ni pohlédla s pobaveným úsměvem: „Obtěžoval? Ale to vůbec. On je moc prima kluk a nedělá si s ničím problémy.“
„Tobě nevadí, že si na tebe něco dovoluje takovej mladej kluk?“
„Včera mi prostě nevadil, byl hrozně roztomilej a zároveň odvážnej a šel docela přímo na věc. Spíš jsem najednou byla zvědavá, co si až troufne.“
„A on si troufnul všechno, viď.“
„Docela mě překvapil, to přiznám. Vylezlo z něj, že má určité potíže, ale včera jsme je báječně vyřešili,“ zasmála se Jana a dodala: „Pak říkal, jak to máte spolu a že teprve v pátek se poprvé trochu polepšil. Prý, že mu Patrik pomohl. Já vím, že jsem hrozná, když lidem říkám některé věci bez obalu, jak se staly, ale občas je to lepší. Včera už to snad bylo lepší, ne? Tedy aspoň doufám,“ Jana se rozesmála, když viděla rozpaky, které se Katce zračily v obličeji.
„Ježíši, to je hrozný, když o mně nebo o nás brácha takhle všechno říká.“
„Ba ne, já byla ráda. Myslím, že mu moc pomohlo, že jsme si s ním včera o všem úplně na rovinu popovídali.“

Katka se po chvilce váhání rozhodla: „Jo, asi mu to pomohlo, včera byl jako vyměněný. Já to poznala, už když jsme s Páťou přijeli. Já mám asi takový dar. Poznám snad úplně pokaždé, když mi někdo lže nebo když něco skrývá. Objevila jsem to teprve někdy vloni, ale zatím se mi to vždycky potvrdilo. Asi mám v sobě takový nějaký detektor lži. Takže snad ti nebude vadit, když ti poděkuju, protože včera to bylo něco úplně jiného než doteď. Pátek nepočítám, to tam byl taky Páťa. Jen mi ještě řekni, jestli ti nevadilo, že je o tolik mladší.“
„Neboj, já jsem ráda. Pro mě to taky bylo včera moc hezký. A vlastně lichotivý. Ale jestli na něj máš nějaký vliv, tak ho trošku kroť, aby se nějak hloupě nezapletl s nějakou blbkou. To se hodným a i jinak fajn klukům stává. Padnou na nějakou nánu nebo vypočítavou potvoru a je s nimi konec. Nakonec se stejně rozvedou a platí a platí. A když se nerozvedou, mají otrávený život napořád. Ale platí to i pro hodný a hezký holky. Nechají se sbalit od kdejakého hajzla, protože ti si troufnou a ti slušní kluci propásnou příležitost, protože než se k něčemu rozhoupají, pěkná holka je pryč a je jí pak často blbý toho hajzla odkopnout. On Břéťa na holky asi dost je. Byla by to škoda. Tedy já jsem dneska ale děsná filozofka, sorry.“

„Jo, v tomhle je hloupej dost,“ Katka se rozpovídala o Lucce a několika údajných Břéťových kořistích z Olomouce a dodala. „Je to hrozný, ale mám ho ráda skoro jako Páťu. Jenže vím, že i když to jednou skončí, tak stejně nejspíš zase spolu ulítneme, až se po čase potkáme a nikdo u toho nebude. Páťovi jsem to říkala. On je neuvěřitelnej, protože to bere úplně v klidu, a ještě nám to přeje. Jako třeba včera. Nevím o nikom, kdo by tohle udělal.“
„No jo, to jsou věci, kterým se nedá moc poručit a úplně ti rozumím. Já bych mohla sama vyprávět,“ povzdechla si Jana a dodala: „Pojď, jdeme se trochu vyhřát na sluničko.“

Obě chvilku ležely na slunci. Katce pořád v uších zněla poslední Janina věta. Nakonec se natáhla po skleničce vína, dopila jí a odhodlaně se zeptala: „Když jsem ráno vstala a šla si vyčistit zuby, tak jste měli otevřené dveře od ložnice a Páťa ležel pod tvojí dekou stulený k tobě a měl přes tebe ruku. Vy spolu taky něco máte, když jsi před chvílí říkala, že bys sama mohla vyprávět?“

Jana na ni pohlédla. V hlavě jí proběhly okamžiky z dnešní noci, když už se vlastně začalo rozednívat. Patrik se z ničeho nic nasoukal k ní pod deku. Probudilo ji to, ale nedala na sobě nic znát. Měla vyhrnutou noční košili a cítila, jak jí zkoušel pomalu hladit prsa a jeho ruka sklouznula až k jejímu klínu. Ještě ho nechala zajet prstem kousíček dovnitř, ale pak se ozvala: „Neblbni, Páťo, stačilo, nejsme tady sami, uděláš ještě průšvih! Koukej toho nechat a spi,“ přetočila se na bok zády k němu a snažila se usnout.
„Jo, neboj, ale nech mě aspoň takhle. Definitivně se ulomila noha u mojí postele, tak jsem sem vlezl. Já měl bláznivej sen o Kačce.“
Nic na to neřekla, on se přitisknul a objal jí. Zřejmě tak už spolu usnuli a ten moula ani nezavřel dveře. Ještě si stihnula uvědomit, že jí na zádech tlačí jeho ztopořený pinďour, ale pak už si nic nepamatovala. Usnula.

Nahlas Katce řekla: „On mi říkal, že se mu rozbila postel, že měl bláznivý erotický sen o tobě a že si z toho prostě asi nějak podvědomě zalezl ke mně a já ho tak nechala. Ale to by bylo na delší povídání.“
„Promiň, že jsem se tě ptala, ale já se zeptala i Páti, když jsme dělali snídani, jak to že ti vlezl pod deku a jak jsem se zmínila o tom svém instinktu nebo jak bych to řekla, tak jsem cítila, že mi neřekl všechno a že je v tom asi o trochu víc. Zmínil jen ten erotický sen.“
„Já už jsem pochopila, že tobě se nedá lhát, ale teď se mi nechce o tom mluvit. Třeba příště si o tom popovídáme. Ale tohle jsem na mysli neměla, když jsem říkala, že bych mohla vyprávět.“

Katka na ní užasle pohlédla: „Tedy, Jani, já vím, že jsem naivní blbka, ale jsem z tebe úplně na větvi.“
„Jo, holka, člověk nikdy neví, co ho v životě potká a jak se k tomu zachová nebo postaví. Pro mě je nedůležitější mít vcelku čistý svědomí sama před sebou, a to já mám. Nemusím ničeho litovat. Tedy aspoň zatím, co já vím. A jestli ti můžu poradit, tak se snaž dělat věci tak, abys toho nemusela později litovat. Nenech se řídit tím, co si myslí jiní. Jsou to mnohdy děsní parchanti, a ještě by tě chtěli poučovat o tom, co je a co není správně. Podívej se na televizi, rozhlas, na internetu třeba na Seznam. Já vůbec nevím, co je to za lidi, že můžou takovou práci dělat a vymývat lidem mozky.
Někdy ti budu povídat o mém tátovi a dědovi, to byli úplně jiní borci. Možná, že je sama ještě poznáš. Tamti by z vás tří udělali odstrašující příklad, zničili by vám život a šli by spokojeně spát. Přitom kdo ví, co sami v soukromí dělají. Já neodsuzuju nikoho, jak jsem ti už řekla – mohla bych toho vyprávět, ale protože jsem nikomu neuškodila, tak je do toho každému houby, co jsem kdy dělala. Tedy aspoň věřím, že jsem neuškodila. Ale už zase moc filozofuju.“

Po další chvíli si obě vlezly do bublin. Téma hovoru změnily, smály se a bavily se obyčejnými věcmi, Jana se sklenkou vína v ruce se najednou vrátila k předchozímu tématu.
„No a já tady takhle ležela, bubliny mě přesně takhle zvedly až nad hladinu a Břéťa na mne asi chvíli koukal a pak zakašlal a popošel blíž. Čuměl na moje prsa a na ten černý klín. Napřed jsem se lekla, ale pak jsem nad tím mávla rukou a řekla mu, ať si vleze tam, co jsi teď ty. Teda jestli chce. No, a vlezl. On mu stál, už když na mne koukal a pak tuplem, když lezl do vody. Napřed se styděl, ale já mu řekla, jak pustit ten silnější proud, načež první, co se objevilo, byl ten jeho trčící klacek. Nevěděl, co s tím, ale pak se dost osmělil. Podrobnosti bych vynechala, ale bylo to pak moc hezký určitě pro nás oba.“

„Když nás tady teď pozoruju, napadla mně jedna věc. Víš, na co se mě kluci ptali? Ale každý zvlášť, úplně nezávisle na sobě.“
„Jak to mám vědět?“
„Jak bych prý asi vypadala, kdybych si všechny ty chloupky oholila.“
„To by chtěli, jo?“
„Nevím, jen to tak nahodili jako řečnickou otázku. Napřed jeden v pátek a včera ten druhý.“
„A ty bys chtěla? Třeba se domluvili?“
„Nevím, stejně si je musím po stranách holit, aby mi nečuměly z plavek. To vypadá děsně.“
„No jo, to holt musíme, když se nám to nelíbí. Překvapíš je?“
„Já fakt nevím. Vždycky jsem to měla takhle i když jsem dělala gymnastiku.“
„Tak se jich zeptej, a je to.“
„To jako, že až přijedou, tak se mám vynořit z bublin a zeptat se: „Pánové, mám si jí oholit, nebo nechat zarostlou?“ nebo jak to mám říct?“ smála se Katka, až se zakuckala.
„Ty ještě kluky neznáš! Kdybys tohle udělala, tak se přetrhnou ochotou, aby ti ji sami oholili i kdyby ses jim sebe víc líbila takhle!“
„Jo, to máš asi pravdu. Tebe to ještě nenapadlo?“
„Ale napadlo. Dokonce jsem ji jeden čas tak mívala, ale to bylo ještě dávno před tím, než jsem se rozvedla. To už bude nejmíň tak patnáct let zpátky. To pak ten můj koukal jako blázen, ale byl z toho spíš průšvih, protože on děsně žárlil a myslel si, že jsem to udělala kvůli někomu jinému. Vlastně měl možná částečně pravdu,“ povzdechla si Jana.
„Tedy, Jani, z tebe každou chvíli vypadnou takové věci,“ udiveně na ní pohlédla Kateřina, ale pak se vrátila k tématu: „Možná, že by bylo docela zábavné, kdyby mi jí někdo z nich oholil. Bylo by to docela vzrůšo. Tedy pro ně určitě. Mně se děsně líbí, když vidím, že je něco vzruší. Asi jsem pitomá, ale fakt mi to dělá dobře. Baví mě je tak trochu provokovat. Ale jenom ty dva. Nikoho dalšího ani náhodou. To bych pak nejradši hned opakovala to, co je tak vzrušilo. Asi jsem příšerná, viď?“ trochu s obavou pohlédla na Janu, protože se nechala příliš unést svými představami.

Jana jí zase překvapila: „Tak je nech, ať to udělají oba. Aspoň se ani jeden nebude cítit ošizený o tu zábavu,“ rozesmála se při té představě. „Stejně jste si už v pátek zkusili, jaké to je.“
„To asi nepůjde. I kdybych to připustila, tak Břéťa jede zítra po obědě domů. On tady smí být jen protože je tady Patrik a taky ty. To by naši jinak nedovolili. Nedovedu si představit, co by bylo, kdyby věděli, že ty všechno víš, a ještě by zjistili, co včera provedl Břéťa,“ Katka se sice smála, ale bylo zřejmé, že docela lituje, že se taková neotřelá zábava neuskuteční.
„No, to by mne také zajímalo, kdyby se to tvoje máma dověděla. Ale radši to zkoušet nebudeme, nedávno mi taky vykládala dobrou story. To bys koukala, ale to sem nepatří. Ale popravdě, pro mě za mě, vy si dělejte, co chcete. Já se ráda pobavím a třeba i podívám nebo si zalezu někam s knížkou, abych vás nerušila. Ale myslím, že k tomu nedojde.“

„K čemu by nemělo dojít,“ ozvalo se zpoza rohu. Obě se otočily. V šumění bublin neslyšely, že se kluci už vrátili.
„Do toho vám nic není, pánové,“ odsekla Katka a snížila proud bublin.
„Ale byla by to hezká prča,“ neodpustila si poškádlit Jana.
„Povídej, Kačí,“ škemral Patrik a otočil se na Břéťu, který se vynořil za ním. „Holky nám tady tají něco, co by zřejmě mohla být docela dobrá zábava. Asi vymyslely něco, čím by nás překvapily.“
„No super, vystřídáme je v bazénu a můžou nám to povědět. Mám rád hezká překvapení,“ nadchnul se Břéťa, který mezi tím opřel kolo o stěnu a sundal si propocené tričko.

„Do bazénu až po sprše. Můžete si na to vzít támhle hadici na kropení,“ přísně nakázala Jana, která se rozhodla vylézt z vody a zabalila se do osušky. Katka ji následovala. Obě z verandičky pozorovaly, jak se oba naháči vzájemně za hlasitého křiku stříkají prudkým proudem studené vody. Když skočili do vody a za hlasitého povykování plavali svá čtyři tempa několikrát tam a zpět, popíchla Jana Katku: „Tak co, nezeptáš se jich?“
„Teto, to je blbý, to přeci nejde!“ zhrozila se Katka.
„Nikdy neříkej, že něco nejde. To se akorát hledají důvody, proč by to nemělo jít a nehledá se způsob, jak to elegantně vyřešit,“ smála se Jana a dodala: „A žádná teta, nezapomeň!“
„Jo, jasně, žádná. Někdy jsi úplně super, ale teď se mi zdáš děsná,“ smála se Katka.
„Neber si to tak. Uvidíme, jak to bude dál.“
„Škoda, že už přijeli. Strašně bych se těšila na tvoje povídání o tom, co jsi někdy dávno prováděla. Že mi to povíš, prosím! Ty taky o nás všechno víš.“
„Třeba by tě to šokovalo a všechno to hezké by se pokazilo.“
„Jestli myslíš sebe a Páťu, tak určitě ne a cokoliv jiného už vůbec ne. Ale teď jsem asi děsná já tím, jak otravuju, viď?“
„Docela jo, protože to jsou věci, které se nikdy nikomu neříkají,“ trochu smutně se na Katku usmála.
„Tak to se omlouvám, ale říkala jsem si, že když mi Páťa určitě něco poví, protože mi nelže, poznala bych to totiž hned, tak že bys třeba mohla někdy tu jeho budoucí verzi uvést na pravou míru.“

„Káťo, s tebou to žádný chlap nebude mít lehké,“ povzdechla si Jana. „Vždyť přeci každý člověk musí mít nějaká svá tajemství. Když budeš na každého dorážet kvůli pravdě, tak se tě budou lidi bát. Někdy je lepší se moc nevyptávat.“
„Ty se mě bojíš? To já nechci, proboha!“
„Zatím ještě ne, ale nepřeháněj to. Třeba ti něco povím, ale uvidím. Je to tak trochu jako kdybych já teď po tobě chtěla, abys hned šla za klukama, řekla jim tu věc, jak jsme se tomu smály i s tím, že to praštěná Jana chce vidět. Dost hrozné, ne?“
„Máš asi pravdu. Musím se nad sebou zamyslet, ale čert mi byl dlužný to, že okamžitě vycítím každou lež. To bych asi musela být úplně opilá, že nevím, co dělám, abych jim něco takového šla říct.“
„No, to si myslím. Ale pojď půjdeme si stoupnout se skleničkou v ruce k bazénu a uvidíme, co s nimi ty naše osušky provedou. Chce se ti je provokovat?“ Jana kývla hlavou k bazénku se šibalským úsměvem.
„Teda, teto! Tedy, Jano! Ty asi nikdy nezkazíš žádnou zábavu, viď?“ vyprsknula smíchy Katka.
„Ale otevřeme si na to druhou lahev.“

O minutku později už obě postávaly se sklenkami vína v ruce u bazénu. Osušky omotané kolem těla vytažené do poloviny stehen.
„Tak kam až jste dojeli, kde jste se zastavili a co jste si dali kde k jídlu?“ spustila Katka.
„Dáte si taky skleničku vína nebo piva už bylo dost?“ přidala se Jana.
„Víno by bylo fajn,“ okamžitě zareagoval Břéťa.

Když obě došly pro víno, zeptala se se šibalským úsměvem Jana: „Mám potrápit Břéťu nebo ještě budeš chtít využít, že tady je. Když mu něco naznačím, bude se špatně rozhodovat a bude chtít všechno, natolik jsem ho už poznala. Vždycky ale byl takový. Už odmalička, když jste tady občas o prázdninách bývali.“
„To máš asi pravdu,“ culila se Katka. „Tak ho radši neprovokuj. Já to víno odnesu oběma.“
„OK, já myslím, že budou hotoví už jen z těch našich osušek. Uvidíš. Ale já se budu držet zpátky. Asi by fakt nebylo dobře, abych je provokovala. Já si opravdu nechci dovolit nějakou nezbednost, protože to by bylo za hranou. Ale ty si užij hezký večer. Když jsem byla mladá jako ty, tak bych si chtěla užívat nejmíň ob den,“ smála se Jana.
„Tedy já se z tebe zcvoknu. Tys musela být číslo. Ale stejně jsou to naši miláčkové, ne?“
„Ale no tak, že se nestydíš, něco takového říkat, i když něco na tom může být,“ zaškaredila se Jana, ale pak se rozesmála: „Neboj, já se nezlobím, vždyť máš pravdu a kvůli té se já zlobit nebudu, akorát se mnou na nějakou divočinu nepočítej. Co se toho čísla týče, tak ty máš našlápnuto ještě mne trumfnout,“ mrkla na Káču, která jí byla čím dál tím sympatičtější. „Já nikdy dva kluky neměla a tys to zvládla už v devatenácti.“

„A bylo to něco neuvěřitelnýho! Měla bys to taky zkusit,“ vyplázla na Janu drze jazyk a v očích se jí rozhořely plamínky.
„Každá holt máme něco,“ odsekla Jana, ale na Katku se podívala se s úsměvem, v němž byla směs pochopení, obdivu i trochy závisti, protože si uvědomila, že jí je čtyřicet pryč.

Katka donesla oběma skleničky, postavily se s Janou na kraj bazénu se svými sklenkami a bavily se tím, jak oči obou kluků snaží dostat pod jejich osušky. Zejména Káťu to provokování náramně bavilo, protože nezůstalo bez viditelné odezvy, takže si mohla z kluků utahovat.
Jana nakonec tuto zábavu ukončila slovy: „Chtěli jste se dívat na Wimbledon a vy místo toho čumíte nám pod sukně, kluci. Tedy pod osušky. Že se nestydíte. Jdu si udělat kafe a budu si číst,“ zatvářila se káravě a vešla do domu.

„Nepřidáš se k nám, ségra?“ provokoval Břéťa.
„Tůdle!“ udělala na něho dlouhý nos Katka. Běžte koukat na ten váš Wimbledon, já si jdu dát s Janou to kafe.
„Tak třeba večer,“ volal za ní Břéťa.

„Radši toho nech, nejsme tady sami. Uděláme to jako včera,“ umírňoval ho Patrik.
„A ty budeš spát u mámy? Ta postel jen tak spravit nepůjde, díval jsem se na to. Nechceš se k nám radši přidat?“
„To by fakt nebylo dobrý. Já radši zůstanu nahoře. To bude dobrý. Neboj.“
„No, jak myslíš. Uvidíme. Jdeme si pustit tu televizi?“
„Jo, máme tady satelit a určitě to dávají na Eurosportu.“