Část pátá a závěrečná: Šuklist
Jane a Honza se už velmi sblížili s novou dvojicí Viky a Viktorem, především tedy blonďatá Jane s tmavovlasou Viky. Teď jsou právě po jistých radovánkách ve sprše, jejich partneři se nejspíš dobře baví s ostatní společností. Jak? To se neví. Navíc se zdá, že má Viky i trochu jiné sklony, o kterých možná asi sama netušila.
Jane chtěla zvednout ruce, ale Viky je pevně stiskla. Chvíli se snažila hravě bojovat, ale za chvilku to vzdala, uvolnila se, odevzdaně zavřela oči. Ucítila jazyk na nose, čele, pak na rtech. A pak polibek. Drsný a majetnický. Pomalu roztáhla nohy. Nic se nestalo, ruce se uvolnily. Zvedla víčka. Viky seděla naproti ní a usmívala se, jen lehce, koutky úst. Jane stiskla kolena k sobě, položila si na ně bradu a zadívala se na ženu. Nemluvily, nebylo to potřeba. ‚Chceš si takhle hrát dál?‘ ptaly se lehce ironicky tmavé oči. ‚Můžeš, jestli chceš‚, odpovídaly oči modré.
Viky za dlouhou chvíli zvedla zvolna nohu, vsunula nárt mezi Janina kolena. Jemně je odstrčila do stran, pak sjela dolů a odsunula od sebe i chodidla. Jane poslušně široce roztáhla nohy, Vikyin upřený pohled ji hřál v klíně. Napjatá noha jí nadzvedla ňadro a palec s červeně nabarveným nehtem objel opatrně bradavku. Pak druhou. Hravě šťouchla do prsu, aby se zavlnil. Jane zvedla lokty a podložila si dlaněmi vzadu hlavu. Prsa se zvedla, byla ještě hezčí. Viky se usmála a chvilku si ještě hrála, hladila, trochu mačkala, občas škrtla o tvrdý čudlíček.
Zase nohu položila a jen se dívala, ale významně přimhouřila oči. Jane připadalo, že je ve sprše najednou hrozně horko, nejspíš je to tou teplou vodou, zhluboka dýchala. Bezděčně se malinko posunula a odhalila Viky celý klín, černovlásce se leskly oči.
Zvedla štíhlou dlouhou nohu, zase namířila na prsa, líně se blížila palcem přímo proti bradavce. Zastavila kousek od ní a hravě točila prstem, ještě se malinko přiblížila. Jane už už cítila, jak se už konečně dotýká, ale ještě kousíček chyběl, několik posledních milimetrů. Měla dojem, že se palec nohy změnil v kostku ledu neodvratně se blížící k velecitlivému tvrdému výběžku, který se jí ale sám snaží jít naproti, i když ví, co bude následovat. Noha se začala chvět, Viky se usmívala, zase položila nohu o zem. Seděla teď se skrčenými koleny, mezi stehny vykukovala kundička s velkým poštěváčkem. Přitahovala Janin pohled, připadalo jí neuvěřitelné, že ji měla před chvilkou v ústech, lízala a dráždila. Vybavovala si její tvar, vůni, chuť.
Fascinovala ji, jak je úplně jiná než její nebo Sářina. Sama měla výrazný pahrbek, ale jinak jen čárku mezi velkými obloučky. Honza tomu jednou řekl soupičí, blbec. Ale jak rád se s tím mazlil. A pak bylo teprve vidět víc, když se otevřela. Vikyna byla dlouhá, spíš úzká, už teď z ní vyčuhovaly zvědavě svraštělé lupínky a velký klitoris. A Sářina… Jako by tmavovlasá žena u protější strany tušila, na co Jane myslí. Hravě roztáhla stehna od sebe a pohladila si klín. A nestoudně se zadívala blondýnce přímo mezi nohy.
Zavrtěla prsty na pravé noze a sunula patu po dlažbě, přímo mezi Janiny nohy, zase je jemně posunula od sebe, ale pokračovala dál. Zarazila se kousek od klína, zvedala palec nahoru a dolů, jako by jí už projížděla štěrbinku nebo naznačovala, co bude dělat. Byla už úplně blízko, možná se i chvílemi malinko dotýkala. Jane ztěžka polkla a zavrtěla boky. Noha se trochu zvedla a čechrala chloupky, snažila se je zachytit mezi prsty a trochu za ně zatahat. Za chvíli se ale zase opřela o patu, natočila se na jednu a druhou stranu a podrbala stehna. Protáhla nárt a palec projel rýhu mezi stehnem a klínem, vlevo, vpravo, pomalu a smyslně.
Zarazila se, palec namířený přímo doprostřed a začala protahovat nárt, položila palec na zem. Jane ještě víc roztáhla nohy, cítila, že se jí rozevírá i škvírka, sama se otevírá proti blížícímu se prstu. Pohladil ji, spíš jen pošimral, zastavil se, kousíček už v ní, pak se špička palce vrtěla sem a tam. Sjela dolů a neuvěřitelně pomalu a citlivě projela celou brázdičkou od zdola až nahoru, pak zase dolů, nahoru, dolů, sem a tam, dolů, rozhrnovala naběhlé laplíčky. Zarazila se, namířila přímo proti rozevřenému vchodu a pomalu vnikla dovnitř.
Jane zaklonila hlavu a užívala si dráždění. Chtěla by se na palec napíchnout ještě víc, ale to nešlo, vadily ostatní prsty. Špička palce hladce klouzala štěrbinou, leskla se. Sjela úplně dolů, mezi půlky. Hravě zatlačila na prdelku, ťukala lehce do růžového staženého otvůrku. A znovu pomalu projela štěrbinku až přes poštěváček.
„Pojď ke mně,“ Viky kývla hlavou, zase roztáhla nohy a usmála se.
Jane se protáhla, pohladila si prsa, klekla si a opřela se o ruce. Olízla černovlásce bradavky, prohnula se v zádech a zavrtěla boky.
„Ale ne abys tam zase hodila stopku.“
„Nemňé fédry, nehodim stopku,“ přimhouřila Viky oči, pohladila blondýnce záda a jemně stiskla velká prsa.
Chvíli se mazlily, Jane si klekla na Vikyino stehno, otírala se o něj, hladily se. Jenže…
„Tlačí mě kolena.“
„Jo, už mám taky cemr bolavej.“
„Takhle se rozvalit na pohovce, mazlit se, v klidu, pod peřinkou.“
Viky zasvítily oči, postavila se, zvedla Jane za ruku a opřela ji o stěnu. Hladila jí prsa, spíš mačkala, přesně na hraně, možná malinko…
„Prosím, uber…“
Viky naklonila hlavu, otočila Jane obličejem ke stěně, naznačila, aby roztáhla nohy. Vzala ji zezadu za prsa a přitiskla k sobě. Dorážela na ni boky.
„Vyšupala bych tě, úplně, kdybych mohla, kroutila by ses a skučela, ať nepřestanu. Vystrč zadnicu, taák, a drž.“
Jane ucítila mezi nohama ženinu dlaň, připadala jí hrozně horká. Pomalu projížděla od zadku až k bříšku, s roztaženýmí prsty, měnila dráždění i místa, začínalo to být, úúúúch…
Blondýnka roztáhla ruce a přitiskla se ke stěně, obličejem, prsy. Vzdechla, když si o kachlíčky stiskla předrážděné bradavky. Zavřela oči, nevnímala, co přesně s ní ženiny ruce dělají, jen si to vychutnávala. Nejspíš měla prsty v kundičce a druhá ruka ji hladila zepředu, pak se něco změnilo, ale bylo to ještě lepší, malinko se roztřásla. Dráždění se zpomalilo a uklidnilo, ale zase se zrychlilo, prsty se v ní asi protáčely. Pleskla ji přes zadek, bez varování a prudce, jen vyjekla, ale zase pak následovalo něžné hlazení. A zase dvě ruce, prsty uvnitř, další hladí klitoris, něco se malinko dobývá do zadečku, chce sevřít půlky, ale nemůže, dráždí to až k nesnesení. Už jen chvíli, prsty na klitorisu zrychlují, jooóó, tak přesně, hlavně nepřestat, ještě, ještě, ještě… Úúúúúú.
Probrala se stulená v rohu, Viky seděla naproti s překříženýma nohama a lehce ironicky ji pozorovala. Pak na ni jen omluvně mrkla a pokrčila rameny.
„Promiň…“
„Zase Viky?“
„No jo, asi vždycky snila, že to někdy holce takhle udělá. A chtěla to vyzkoušet.“
„A co ještě chce Viky vyzkoušet?“
Žena se podívala na lehce se usmívající Jane.
„Spoustu věcí. „
Začala si cosi napočítávat na prstech, jeden prst, druhý, třetí, čtvrtý, nad posledním váhala, ale pak ho také ohnula.
„Co to je, ten tvůj šuklist?“
„Jasně.“
„Odškrtáváš si, co jsi dneska zažila? Co to bylo?“
Viky se zarazila a lehce se začervenala.
„Nemusíš mi to říkat.“
„Tak jo. Viděla jsem milovat se někoho druhého, milovala jsem se před někým, udělala mi to holka, udělala jsem to holce.“
„A to páté?“
„No, poprvé jsem viděla ženský výstřik.“
„Cože?“
„No jo.“
Jane zavrtěla hlavou, mimoděk se ohlédla na podlahu, no, ještě, že byly ve sprše. Rozhodila rukama.
„Byla jsi poprvé nahá mezi ostatními,“ dodala.
„Ne, to ne,“ Viky mrkla jedním okem.
„Vida, co ti ještě chybí?“
„Spousta věcí.“
„Například zažít vlastní výstřik?“
„Že sem nedržela zobák. Ne, třebas…“
Viky se předklonila a zadívala se Jane do očí.
„Například vylízat holku.“
Jane se usmála a pohladila černovlásce nos. Vstala a vzala Viky za ruku.
„Pojď, půjdeme dolů.“
„Ale musíme se konečně osprchovat,“ ušklíbla se tmavovláska.
Vzaly si župany, šly po schodech dolů. Jane bylo zvláštně, obvykle byla po sexu vláčná a klidná, uspokojená, ale teď měla zvláštně zjitřené smysly, slyšela hudbu, každý pohyb Vikyiných nohou, boků, hlavy, pohled očí, když na ni naposledy spiklenecky mrkla.
Všichni seděli na velké pohovce, před nimi na stolku stály sklenice s vodou a pohárky, tácky s jídlem. Honza byl pohodlně opřený, Sára mu napůl seděla a napůl ležela v klíně, přes boky měli hozenou deku, Honza ji objímal jednou rukou a druhou lehce hladil ňadro.
Jane ucítila změť pocitů, zamotaly se jí v hlavě, co se tady dělo, ale to je přeci normální, musela s tím počítat, je jasné, že na ni manžel nebude jen čekat, jenže ona byla s ženou, to je přeci něco jiného, ale bylo tady něco vůbec, možná se jen trochu mazlí, to je dobře, Sára to má ráda, nebo bylo i víc?. Bylo? Zatraceně, nechci přeci žárlit, on taky nežárlí, když si tady užívám se Sárou nebo teď s Viky. Nežárlí? Jak to vím, nikdy jsem o tom nemluvili, brali jsme to, že to k tomu všemu patří. Tak proč tak najednou? Sakra, sakra, sakra.
Viky jí jemně pohladila stehno.
„Pojď, najdem další flašu.“
Přikývla.
Chvíli seděli v kuchyňce, mlčely. Nakonec jí Viky jen podrbala dlaň a prohrábla vlasy.
„Pojď, kočko.“
„Kočko?“
„Tak frajle. Nekómej vo kravinách.“
Políbili se, pomalu a obřadně. Ucítila na zadku pod županem ženinu dlaň.
„Ještě to šesté…“
„Ty potvoro,“ konečně se rozesmála. Viky se na ni dívala. Nic neříkala. Jane už už chtěla něco říct, zkusit popsat divný pocit, který právě zažila, ale nedokázala to. A připadalo jí, že ani nemusí, že to žena nějak chápe, ale neví jak by mohla pomoci. Ona sama to nevěděla.
Tmavovláska ukázala očima do pokoje a zpátky, pokrčila rameny. Klekla si před Jane a políbila ji mezi prsa. Vstala, protáhla se a smutně se usmála. Vzala druhou ženu za ruku a odešly z kuchyně.
Sedly si k ostatním, povídali si, občas jen někdo někoho trochu pohladil, dívali se, jak je Nikol kreslí. Jane se konečně uklidnila, občas se s Viky trochu dotkly, občas se Sárou, a hodně s Honzou. A dělali spoustu dalších věcí. A pak šli spát, těžko říct, kolik bylo hodin.
Viky s Viktorem dopoledne odjeli první, prý se ještě musí někde stavit a Viky musí do práce. Krátce se objaly, Jane přemýšlela, jestli je tahle nijak zvlášť hezká žena tou Viky, kterou v noci vylízala a ona ji pak drsně udělala ve sprše. Drsně, ale krásně. Úplně jí zavrnělo v břiše, když si na to vzpomněla.
Jane s Honzou nikam nespěchali, pomohli s rychlým úklidem. Jane se šla pomalu rozloučit se Sárou, slyšela ji z kuchyně. Ve skle viděla obraz, jak se tiše baví s Nikol a Arielem. Držela se stolu, hlavu sklopenou.
Jane počkala, až mladí odejdou do pokoje, nadechla se, vešla do kuchyně a ťukla na dveře.
„Můžu?“
„Jasně.“
Sára vypadala hrozně, jako by zestárla o pět let, možná o deset. Místo krásně vláčné šelmy noci tu stála unavená nemladá žena.
Jane ji objala.
„Co se děje?“
Žena zavrtěla hlavou a mávla rukou.
„Povídej“
Sára se pomalu posadila a ukázala Jane na volnou židli.
„Pamatuješ, jak Nikol vyprávěla tu příhodu, o dívce a jejím příteli, nějakém známém malíři?“
Jane jen přikývla.
„Asi to nebylo úplně vymyšlené. Protože…“ Sára si vzdychla a pohladila dlaní stůl.
„Protože zařídil Arielovi stáž v Americe, někde na slavné umělecké škole v New Yorku.“
„Co? A Nikol?“
„Ta chce jet samozřejmě s ním. Až teď mi to všechno řekla. Prý nechtěla kazit večer.“
„No… A… Ty?“
Sára zvedla hlavu a zadívala se otevřenými dveřmi do pokoje. Nikol sbírala svoje obrázky a pečlivě je ukládala do desek.
Jane sledovala ženin pohled a snad poprvé viděla obě úplně ze stejného úhlu. Linie brady, nosu… Dovedný kreslíř by je uměl načrtnout. A stačil by mu jeden obrázek pro obě tváře.
Klouzala pohledem z jedné tváře na druhou, z matky a dceru. Naklonila hlavu a pohladila Sářinu dlaň, malinko povytáhla obočí.
Sára odtrhla oči od dívky ve vedlejším pokoji, lehce se usmívala. Už zase vypadala krásně, tvář jí zářila, drobné vrásky zmizely.
„Někdo jim to musí financovat. A nemůžu ji tam přeci nechat s Arielem samotnou, nemyslíš?“
„Dej si klidně pivo, budu řídit. Mají plzeň, koukám.“
„Můžu?“
„Jasně.“
Zastavili se po cestě v jedné hospůdce na oběd, už to tady znali.
„Takže je konec.“
„Tak, tohle bylo poslední setkání.“
„Škoda, ale stálo to za to.“
Jane zvedla zvědavě oči, ale Honza se tvářil úplně nevinně.
„Víš, co mě mrzí,“ hrál si Honza s vidličkou, „že nemáme spojení na Viky a Viktora.“
Jane se podívala na svůj mobil.
„Mám se zeptat Sáry?“
Honza už už chtěl odpovědět oblíbenou ženinou frází, ale nakonec dodal: „Nevím, asi to necháme osudu. A navíc, kdo ví, jestli by to bylo příště tak fajn jako teď.“
Hrála si s mobilem, zase si vybavila ten pocit, když uviděla manžela se Sárou v náručí. Jak jí zabrnělo v hlavě, jak měla chuť se na Sáru vrhnout, chytit za ruku a odhodit z Honzy pryč.
„Asi máš pravdu, necháme to osudu,“ odpověděla tiše.
Honza přikývl a Jane se pomalu uklidňovala. Za chvíli zvedla oči.
„Proč se tak šklebíš?“
„No, něco mi po Viky zbylo.“
„Měla bych to slyšet?“
„Asi ne.“
„Tak ven s tím.“
„Na klice byly černé kalhotky, tak jsem je sbalil. Myslel jsem, že jsou tvoje.“
„Nemyslel.“
Honza nic neřekl, jen poškrabal ženě hřbet ruky. Jane vzdychla, opřela si bradu do dlaní a zadívala se na manžela. Mlčela. Věděla, co má sama v kabelce. Vikyin portrét, jak ho načrtla Nikol, moc hezky, seděla na pohovce, z poloprofilu, deka stěží zakrývala ňadra. A Viky měla zase její obrázek, ležela na břiše, nahá záda, z pod pokrývky vykukuje jen kousek prdelkového žlábku.
„Řekni mi, Viky se ti líbila?“
„Honzovi nebo mně?“
„Oběma.“
„Byla hodně zvláštní, dokázala být ošklivá i moc hezká. Zvlášť, když…“
„Byla bez kalhotek?“
„Bez šatů a pak bez kalhotek. Asi tak.“
Divný pocit se vrátil.
„A co s nimi chceš dělat?“ zeptala se po chvíli.
„S kalhotkami? Napadá mně, že si je dáme na kliku u ložnice, když si budeme chtít trochu pohrát. A Pavla bude hned vědět, že nemá rušit.“
„Hmm, to je skvělý nápad. Zkusíme to?“
Honza jako obvykle neměl ponětí, jestli to žena myslí vážně nebo ne. Jen se lehce výsměšně usmívala.
Za necelý rok
Dovolená v tahu, vlastně zbýval už jen jeden večer. Pavla obhlédla situaci a vyklidila pole. Tohle už dokázala dávno odhadnout. A navíc Tomášovi rodiče šli někam do divadla, byt zůstal volný jen pro ně dva, aspoň na chvíli. Těšila se, že mu předvést čerstvé opálení a taky ještě něco navíc. Vesele kráčela po ulici, vlasy vlály v příjemném větru, v duchu se usmívala, když ji občas někdo očumoval. Snad si mamka nevšimne, že v šuplíku něco chybí. A jestlipak by jí nevadilo, že „to něco“ má teď právě v zadečku.
Mamka ale na tuto pomůcku ani nepomyslela, spokojeně a líně se mazlila s manželem na pohovce, na stolku poloprázdná láhev skvělé bílé rulandy, po očku se dívali na nějaký filmík. V něm dva značně multikulturní ‚manželské páry‘ prožívaly příjemné společné chvilky. Tři z nich, velký černoch, vysportovaný potetovaný hispánec a štíhlá usměvavá orientálka, se plně věnovali poslední, opravdu nádherně tvarované rusovlásce s mléčnou pletí v rudých minišatech. Orientálka se posadila do křesílka opodál, napjatě sledovala, jak se muži mazlí s rudovláskou. Hladili ji, líbali, dráždili. A začali pomalu svlékat.
„Líbí se ti, viď,“ zašeptala. Manžel ji objímal, tiskl se k ní, ucítila jeho tvrdý ocas, tlačil ji do zadku.
„Tak to víš, pohladil manžel ženě lehce boky, „nádherná ženská. Dobře jsi to vybrala.“
Černoch s hispáncem už rozepnuli šaty, svezly se na zem. Stála tam jen v krásném červeném prádle, prsa skoro přetékala přes malou podprsenku.
„Té je tedy kousek.“
„Je úplně nádherná. Někoho mi připomíná.“
„Kohopak?“
„Nějakou ženu, asi ji neznáš. ‚Jane‘ se jmenuje.“
Žena se lehce ošila. Tohle bylo zakázáno, ‚Jane‘ byla přeci jenom tam, ve vile, jinak byla jen hodná věrná ženuška, která vypere, uvaří, uklidí. A občas podrží manželovi. Jenže to už je dávno pryč. Jane je pryč.
„Nechceš být ‚Jane‘?“
Manžel ženu něžně otočil na záda a políbil. Zadíval se jí do očí, hladil ňadra.
Takhle přeci nemůžu být ‚Jane‘, dívat se na porno, nechat se mazlit, počkat, až budu vzrušená, nechat si to udělat, užít si to, mít pěkný orgasmus. On se taky udělá nebo mu pomůžu jinak. A on zase mně, kdyby byl dřív. A pak se políbíme a poděkujeme si. Jasně, každá druhá by byla šťastná, jsme spolu už skoro dvacet let. Ale – jak mu to mám naznačit?
Ve filmu černoch zkroutil rudovlásce ruce za záda a pevně je držel. Hispánec ji hladil, ale už ne tak něžně, stáhl podprsenku pod ňadra, které pak trochu drsně dráždil, pleskal do nich, tiskl. Černoch sjel dlaní dolů a hladil ženě klín, roztáhla nohy a trochu poklesla v kolenou. Fakt to jen hraje?
Stáhli jí kalhotky, objevila se krásně upravená velká pičulka s chomáčkem narezlých chlupů nahoře.
„To je krása, taková nádherná ženská, v prádle, prsa a klín venku, oni si s ní dělají, co chtějí.“
Tak proč? Proč mi to taky tak neuděláš, vidíš, jak se mi to líbí.
Orientálka vstala, pohladila ženě prsa, pak ji prostě popadla za klín a prudce ho dráždila, rudovláska málem klesla na zem, ale černoch ji pevně držel. Položil ji na pohovku. Orientálka držela v ruce provaz, přivázala ženě ruce ke kolenům, ležela na pohovce s roztaženýma nohama a obnaženým otevřeným klínem, který nabízela dvěma mužům. A jedné ženě, která se k němu přisála.
Manžel jí hladil klín, přes kalhotky, netrpělivě. Zajížděl i pod ně, vzdychl, když ucítil v prstech její vzrušení. Zavřela oči, klekla si na pohovku, položila ruce na polštáře.
Pochopil to, stáhl rychle kalhotky, vyhrnul šaty. Roztáhl krásné zadečkové polokoule, opálené od jižního slunce. Ležela a cítila, jak se na ni dívá, na její nadržený klín. A představovala si, že je jich víc, dva muži, žena, všichni se na ni dívají. Ucítila příjemné zamravenčení.
Rychle ji svlékl šaty a vyloupl prsy z podprsenky. Pravé vzal do dlaně, levé trochu tiskl předloktím. A pravačkou jí projížděl klín, roztáhla nohy a vystrčila zadek. Ještě chvíli… Neéééé.
Přestal, přitiskl se k ní, ucítila v klíně tvrdý ocas, projížděl brázdou a nabíral její vlhkost. Honem…
Roztáhl jí ruce a pevně je držel za zápěstí na polštářích pohovky, nemohla se pohnout, klínem se snažila napíchnout na ocas, konečně se to podařilo, zavzlykala rozkoší, když do ní zajel. Sama přirážela, aby byl co nejdřív celý v ní, prsy se jí houpaly, nikdo je nedržel. Bořila hlavu do polštářů a přirážela.
Jane vrtěla zadkem a napichovala se na tvrdý ocas. Koule při každém přírazu nádherně dráždily poštěváček. Úuuch. Pustil jí ruce a chytil prsa, mačkal je a dráždil. Nechala ruce, jak byly, představovala si, že je dvě dlaně pevně svírají. Pevně svírají, nemůže se hnout a někdo ji zezadu mrdá. A dvě ženské ruce dráždí bradavky… A ty ruce dlaně mají dlouhé štíhlé prsty a červeně nabarvené nehty. Óóóúúúú.
Obrátila se, ocas z ní vyjel, rychle si ho vzala do pusy, cítila z něj vlastní chuť a vůni. Nechala se šukat mezi rty, volnou dlaní si proháněla mokrou kundičku. Napružený klacek byl vlhký slinami a krásně klouzal mezi prsty. Cítila, že už bude.
Stlačila ho na záda a rychle nasedla, natrčený utahovák do ní úplně vmlaskl. Zuřivě přirážela, nechtěla, aby jim opadlo vzrušení. Mačkal jí půlky k sobě, cítila každý kousíček, snad i žilku. Konečně do ní začal stříkat, rychle se hladila prsty, moc už nechybělo, ještě, ještěěěě, úúúúúúuuuuž.
Ještě v ní byl, když se konečně dodělala.
„Mám mokré břicho.“
„Ccooo, promiň, to byla Jane. Já ne.“
Manžel si ji místo odpovědi jen přitáhl k sobě, klidně se líbali a mazlili.
„Máme už jen zbytek večera, zítra zase do ústavu.“
„Škoda.“
„Co dělat. A navíc skončil Šikůrek, ženský mi volaly.“
„Neblbni, Šikulín?“
„No jo, prý je na tom jeho žena fakt blbě, už nemůže ani chodit.“
„Ach jo, ale byl už v důchodu, ne?“
„Dávno, ale je to čipera.“
Muž se protáhl.
„Tak to přijdeš o svého příznivce.“
Žena se na něj nenápadně podívala, ale tvářil se klidně a usmíval se. Snad o ničem neví.
„Jo, a zmeškala jsem večírek na rozloučenou. Holky mi psaly, že už mají náhradu, nějakou doktorku.“
„Tak ji zkus nenaštvat hned první den.“
„No jo, prý je dost ostrá, ale jinak snad šikovná. No jo, Šikulín to nebude, toho všichni milovali.“
A hlavně všechny, řekla si pro sebe.
Muž si ji přitáhl na sebe, přejížděl prsty záda, níž, níž, až úplně níž.
„Můžeš i podruhé?“
„Já nebo Jane?“
„To se uvidí.“
Položil ženě dlaň na zadek a odvedl ji do postele. Odkudsi vytáhl malinké černé kalhotky a pověsil je na dveře. A pak dveře zavřel.
Mohla, šlo to úplně samo. Jako s Viky.
„Něco akutního?“
Primář je na jipce, říkala ustaraná sestřička. Těžký infarkt, hned takhle ráno, teď ho přivezli. Docela mladej chlap, snad to ale dopadne dobře.
„Prý se mu stalo při ‚tom‘, chtěli se hned ráno trochu pobavit a pak tohle.“
„Neblbni.“
„Znáš to, nevíš, co se může stát. Asi podcenil prevenci nebo to přehnal s něčím jiným. No, teď si bude muset dát chvilku pokoj. A to přitom…“ sestřička se začervenala.
„Co?“
„No, jak to říct, je prostě hrozně…“ sestřička ukázala cosi mezi dvěmi dlaněmi. Přimhouřila oči a posunula je ještě kousek od sebe.
„Neblbni, tak velký?“
„No jo.“
Obě ženy stály proti sobě a uvažovaly, co by to mohlo znamenat.
První se vzpamatovala. „Hele, běž za doktorkou, ale rychle, za půl hoďky začíná ambulance.“
Štítek na dveřích, jméno uprostřed narychlo přelepeno papírovým proužkem. Bylo jí najednou smutno, až teď si úplně uvědomila, že už se šaramantním starým doktorem sloužit nikdy nebude. Šikůrek, Śikulín, a taky Šukalín. Vybavilo se jí pár obrazů, příhod. Zavrtěla hlavou. Místo jeho jména bylo na papírku černým fixem napsáno strohými precizně vykrouženými písmeny MUDr. Eva Veselá, hmm…. Tiše zaklepala, vešla dovnitř a rozhlédla se. Na zdech dříve visely hezké grafiky, jemné dívčí obličeje nebo fantastické krajiny. Teď po nich zbyly jen světlejší obdélníky. U stolu zády k ní seděla žena v bílém, tmavé vlasy módně rozčepýřené. V pravé ruce držela sluchátko, z něj plechově drnčel ostrý hlas. Poslouchala a občas zavrtěla hlavou. Zvedla levou ruku a posměšně vlnila prsty v rytmu hlasu. Hezké prsty, dlouhé a štíhlé. A na prostředníčku prstýnek s jasně modrým kamínkem ve tvaru čtyřlístku.
Konečně zavěsila.
„Dobrý den, promiňte, vy jste…“
„Viky, něco sis posledně zapomněla. Nechybělo ti to?“
Doktorka Eva Veselá se pomalu otočila a zvedla oči.
Konec.
A jak vše pokračovalo?
Když nevíš, zeptej se 1
