Klub 05

Provokativní debata

V pondělí se po práci Ivana zastavila u Vaška, přesně jak se dohodli. Zatímco připravoval své oblíbené curry, Ivana v rytmu muziky, která hrála z rádia, tancovala ve skvělé náladě kolem. Se zalíbením pozoroval její pružný, oblý zadek, těsně obepnutý v džínách, jak se náramně vlní. Za dva roky jí bude pětačtyřicet, ale vypadala neuvěřitelně. Vlasy měla stažené do dlouhého, bohatého culíku, což ji dělalo o hodně mladší.

U večeře probrali Vaškovy zážitky z Latinské Ameriky, a nakonec se dostali k tématu, které je oba zajímalo nejvíce.
„Tak a teď mi pověz, jak se seběhlo, že se z tebe stala taková hříšnice. A z Honzy hříšník. A chci slyšet všechny podrobnosti,“ se zvědavým úsměvem položil Vašek klíčovou otázku.
Bez uzardění mu celou historii popsala. Překvapilo ji, že na jeho zvídavé otázky směřující k těm největším a nejintimnějším detailům odpovídala bez zaváhání, ba dokonce s jistým uspokojením, protože cítila, že jí to vůbec nemá za zlé a že ho to naopak náramně vzrušuje.

„Takže v tom pokračujete a bude pokračovat? Zbyde ti čas na mne? Tedy, když se ti to tak moc líbilo s Honzou?“ podíval se jí s potutelným úsměvem do očí.
„Tebe miluju. S Honzou je to spíš taková hra. To snad chápeš. I když je to úlet, to je mi jasné. Ale musím se přiznat, že to bylo svým způsobem něco šíleně vzrušujícího. Úplně mě to dostalo. Asi jsem fakt úchylná nebo perverzní. Možná něco, jako jsme nedávno tam u tebe zažili s Irenou. Mimochodem, dneska mi volala. Začíná jim oběma škola, ale chtěla si popovídat a zjistit, jestli už jsi zpátky. Tak si to přeber, jak chceš. Asi je ti jasný, že Honza díky jeho věku by chtěl pořád, jenže nic takového se neděje.
Bylo jedno opakování, ale to jsem ti řekla už do telefonu. Teď v sobotu. On neví, že ty víš, ale pořád mluví o tom, že by chtěl ještě vidět ty naše videa. Chtěl by prý vyzkoušet všechno, co jsme spolu dělali. Myslíš, že bych mu něco z toho měla dovolit? Rozhodně se ode mne nedočká žádné pravidelnosti, navíc se klidně může stát, že ten můj se objeví doma, což se stává tak dvakrát do týdne, někdy i třikrát. Takže si musím dávat opravdu pozor. Tenhle týden určitě nemám v plánu nějaké pokračování, ale vyloučit to taky nemůžu. Mám strašně práce. Radši mi pověz, cos měl na mysli, když jsi něco naznačil o svojí bývalé ženě.“

„Nikdy jsem to nikomu neřekl, ani jí ani tobě, že to vím, ale já ještě na strojárně zjistil, že má poměr se svým tátou, a to už na beton od střední školy. A pak ještě i nějaký čas po naší svatbě, ale to sem nepatří. Svatbu jsme měli ještě, když chodila do páťáku, a ke státnicím šla asi v sedmém měsíci. Její táta už je dneska asi na tyhle hrátky moc starej. Kdy nebo jestli vůbec přestali, to nevím. No, a to s tvým Honzou je tedy neskutečný. Přiznám se, že ti to závidím. Asi jsem taky dost perverzní. Jak jsi mi to tuhle říkala do telefonu, nenapadlo mě nic jiného, něž že bych tohle fakt chtěl zažít a vidět. To mám na mysli vás dva, Ivuš. A abych to shrnul, tak jestli to s Irenou nějak vymyslíš, tak přeci víš, že já nebudu proti, protože to bylo něco úžasného, ale asi bychom neměli podvádět tvého Honzu.“

„Honzu teď nech být, radši mi řekni, jak jsi to zjistil o Janě, tys jí sledoval?“

„Náhodou. Zimovali jsme chalupu jejích rodičů, já tam jel na výpomoc, makali jsme venku a musel jsem si odskočit na záchod. Oni dva se dohadovali potichu na chodbě. O mně neměli ani tušení a já tak slyšel, že Jana má vždycky ve středu dopoledne volno a že by se tedy táta mohl třeba někdy po deváté zastavit doma, to už tam určitě nikdo nebude a že se na něj šíleně těší. A že by místo úterků, které byly volné v jarním semestru, mohli počítat se středami, pokud to jejímu tátovi vyjde a ona to zrovna nebude mít. Pamatuju si to jako dneska.“

„Tobě to tenkrát nevadilo?“ překvapeně se zeptala Ivana.

„Napřed jsem byl v šoku, ale ono ti mne to začalo spíš přitahovat. Víš, ta představa, ta mě úplně dostávala. Došlo mi, že bych s Janou třeba mohl zažít i jiné neobvyklé věci, a navíc jsem do ní byl bláznivě zamilovaný a ona mi to oplácela. Bylo mi s ní nádherně. Kdyby to byl nějaký kluk, tak by to se mnou zamávalo, ale táta mi tak nějak nevadil. Neohrožovalo to náš vztah. Tak nějak jsem to cítil. Taky to s ní bylo potom dost pestré. Vždyť víš, že byla hrozně moc krásná. V tom jste si podobné. Mám to teď podobně s tebou a Honzou. Mně odjakživa tyhle neobvyklé věci přitahovaly. Znovu se přiznám, že bych u toho někdy chtěl být.“

Chvilku na něho pobaveně koukala a pak se uvolněně rozesmála: „Tedy, ty jsi ještě horší, než já, Václave! Ty bys to fakt chtěl vidět?“

„Spíš zažít, ale je mi jasné, že to je nesmysl a že to asi nepůjde. Copak ty, ty bys to asi dala, protože jsi stejná, jako já, ale Honza by to asi nevydejchal, myslím, že by mu to přišlo být blbý a vůbec, zkrátka asi by se přede mnou styděl. Nebo snad ne?“ zazubil se na oplátku.

„Tohle téma vynecháme. Radši mi pověz, jestli měly nějaké pokračování ty debaty s tvojí Lenkou,“ zvědavě změnila téma Ivana.

„Jo, zlehka provokovala, ale nic konkrétního. Spíš jsme se bavili na téma, jestli se jí líbí víc holky než kluci. Doma se o něčem takovém nebavili, jednak s tím Richardem si moc nerozuměla, a navíc po ní nedávno asi nějak hodně ostře vyjel, což byla zřejmě poslední kapka, protože se zřejmě choval čím dál tím víc jako debil a Janu pak zřejmě v poslední době i podváděl.
Dokud tam byl ten Richard, tak se o těch věcech nebavila ani s mámou. Se mnou občas. Neřekla to jasně, ale asi tomu Richardovi moje bývalka pohrozila, že na něj vytáhnou pokus o znásilnění nevlastní dcery, a tak se vzdal toho bytu za to, že po něm Jana nebude chtít ani korunu a že se on zřekne jakéhokoliv práva stýkat se s Lenkou.
Prý to bez řečí podepsal a rozvod bude jen formalita. Všechno je prý podané a čeká se jen na papíry od soudu. Ale Lenka mě docela šokovala svojí upřímností. Rozhodně by prý chtěla zkusit sex s klukem i holkou. Zkusila to prý párkrát jen s jedním, ale potom jí něco provedl. Nechtěla o tom mluvit, no a s tím Richardem to byl také asi dost nepříjemný zážitek. Ale radši už pojď sem ke mně, strašně jsem se na tebe těšil.“

„To já taky. Jsi ten nejúžasnější mužskej a milenec k tomu, ale pamatuješ, že jsi mi slíbil, že když to dotáhnu s Honzou, tak ty s Lenkou taky?“ zalichotila jeho egu. „Dneska tady přespím, ale moc toho asi nenaspíme,“ smála se Ivana.
„Bojím se, že po třech týdnech zadupu jako králík a bude hotovo. A s Lenkou? Jen když sama začne, na to nezapomeň.“
„To víš, že si to pamatuju, a klidně dáme tomu tvému půl hodinky na vzpamatování.“
„Když se o něj hezky postaráte, tak mu snad bude půlhodinka stačit“, pomohl jí ze židle, bez rozpaků rozepnul knoflík u džín a stáhnul jí je.

„Chvilku si tě budu vychutnávat jen v kalhotkách a podprsence. Rád se na tebe dívám. Vždyť víš, takže sis na sebe vzala ty báječné kousky.“
„Abys věděl, s Honzou to zatím ani jednou nebylo moc dlouhý a žádné opakování mu nedovoluju. Vlastně jsem nějaké vyvrcholení zažila, jen když si hned poprvé hrál s tím krámem. Ale spíš to bylo z toho šoku, že jsem se nechala ukecat.“
„Ale líbí se ti to, přeci, ne?“ zajímalo ho.
„Ty jsi praštěnej. Na tohle se přeci neptá.“
„Nelžeme si a nemáme před sebou tajemství, tak proč bych se nezeptal. Už jsem ti přeci říkal, že mě to děsně přitahuje.“

„Nojo, tak tedy líbí. Je to šíleně zvláštní, ale to by sis to musel sám vyzkoušet, abys to pochopil. To se nedá vysvětlit, to musíš zažít. Chtěl bys něco takového zažít?“
„Hmmm, to je tedy otázka. Na to se přeci neptá.“
„Jak jsi to před chvilkou říkal? Aha! Tak jo nebo ne?“

Chvilku se na Ivanu zamyšleně díval, ale pak přiznal: „Asi jo, ale vždyť víš, že by si o to musela sama říct.“
„No vidíš. Oba jsme úplně stejní,“ rozesmála se a zbavila Vaška veškerého oblečení.
Bavilo ji, když vysvobozovala jeho ocas. Ten první pohled na trčící kůl jí vždycky rozbušil srdce nedočkavostí. Věděla, že když ho vezme do ruky, bude za chvilku pěkně mokrá. Uvědomila si, že s Honzou byla mokrá snad ještě rychleji. S přestávkami si užívali svou fantazii až téměř do půlnoci, kdy Vašek rezignoval: „Já jsem úplně hotovej, mně už ho nepostaví vůbec nic.“
„Nech toho. Já byla snad pětkrát, z toho teď naposled třikrát po sobě a pokaždé to bylo jinak a tys mi nedal ani chvilku vydechnout. Jsi normální maniak. Vůbec nechápu, že jsi to vydržel v tu chvíli tak dlouho, a zkusili jsme skoro všechno. Jsem úplně vyřízená. Nesmíme to tak přehánět nebo nás to jednou zabije“.
O málo později se stulili do náručí a usnuli.

V pondělí, přesně o dva týdny později, se ohlásila na večeři Lenka s tím, že ji samozřejmě sama připraví.
Vašek byl doma dřív a zkoumal v počítači soubory, které stáhnul den před tím. Vzpomněl si totiž, že Honza možná nezrušil jeho vzdálený přístup do domácího počítače a hned to zkusil. Bylo to tak, a tím pádem ho nepřekvapilo, že tam našel, co hledal. Ivana nebyla důsledná s kontrolou, když Honzu požádala, aby se nahrávání už nikdy neopakovalo a Honza to zřejmě nevypnul, takže tam sice objevil trochu balastu, ale také asi pět situací, kdy tam byla Ivana spolu s Honzou. Balast z posledních dní, kdy tam prostě jen tak někdo prošel, Honza ještě neuklidil. Vašek to u sebe vyčistil. T
Ty první tři záznamy byly opravdu tak, jak Ivana říkala hned po jeho návratu, ale přibyly ještě z předminulého a minulého týdne a poslední byl teď ze soboty.
„Hmm, takže jí ukecal každý týden nebo si začala sama, když to šlo,“ zamumlal si pro sebe. Bylo vidět, že pokaždé vyzkoušeli něco nového.
„Zřejmě se vžila do role učitelky,“ pomyslel si ještě, když shlédl poslední záznam. Ocenil, jak báječně Ivana vypadá i to, že jejich sobotní hraní už bylo delší a stihli toho víc. Honza se evidentně zlepšil a ona si ho zkušeně dirigovala. Když viděl, jak ochotně Ivana svému synovi nastavuje svou dokonalou kundu a jak mu dává ke hraní pěkně velká ňadra, hbitě se mu postavil. „Porno jsi viděl dost krát a nepostaví se ti z toho a tady tě úplně brní,“ pomyslel si, zrovna když zazvonil zvonek.

Zaklapnul počítač, upravil si kalhoty a košili, tak aby nebylo nic vidět, a šel přivítat Lenku. Chvilku si povídali o jeho cestě, probrali, co je nového ve škole, jestli už se nenašel nějaký fešák nebo snad fešanda, a nakonec se dohodli, že Vašek připraví nějakou variantu svého oblíbeného curry, protože to je hned.
Zatímco se zabýval vařením, Lenka prostřela a zmizela v obýváku. Vašek dodělal a naservíroval večeři a nahlédl do pokoje, aby jí zavolal.
Seděla před jeho notebookem a fascinovaně zírala na dění na obrazovce, které se zřejmě spustilo tam, kde Vašek před tím displej svého notebooku zaklapnul. Lenka si zřejmě prolétla i další záběry.
Užasle se na něj obrátila: „Tys je natáčel, tatí? Vždyť to je tvoje Ivana a její Honza, ne? A to jsi tam byl i ty s Ivanou!“
„Ale vůbec ne, nenatáčel, jenom sebe a Ivu. To je na delší povídání. Pojď ke stolu, něco ti k tomu povím.“
„Tedy já zírám, jsem jedno ucho,“ zvedla se a nedočkavě u stolu vyzvídala: „Povídej, honem! Vždyť to je šílený. Tobě to nevadí? Tedy, že ona šuká se svým synem?“ ale bylo vidět, že ji to náramně zajímá.

Vylíčil jí u večeře, že to všechno je jeho chyba, protože Honza chtěl natáčet sebe s Irenou, ale natočil tak shodou okolností i jeho a Ivanu a navíc přiznal, že Honza pak viděl v jeho počítači pár dalších záznamů jeho a Ivany, stejně jako možná teď ona, i když na to evidentně neměla dost času. Zůstal mu ještě z chalupy vzdálený přístup do Honzova počítače, který Honza zapomněl zrušit, na což Vašek přišel včera, když ho napadlo podívat se, zda ta natáčení vypnul, jak se dohodli nebo jestli v tom pokračuje.
„To víš, že jsem doufal, že to nevypnul a že tam něco najdu,“ přiznal se Lence. „Věděl jsem, že něco proběhlo, takže to mohl mít stažené do počítače.“
„Ona se ti s tím přiznala?“
„No, tak trochu a taky řekla, že když ji Honza nachytal s robertkem, tak se zmínil o těch nahrávkách, kde viděl Ivanu se mnou a projevil přání si to také tak zkusit. Prostě všechno. Zkrátka se nechala ukecat. Ale předem se mne na to ptala, co má dělat a jestli ho má nechat. Mimochodem, to můžeš na těch jeho záznamech všechno slyšet a je tam i Ivana sama s tím umělým.“

„Takže tys jí v tom nebránil? Neříkej, že jsi jí ještě řekl, ať si to zkusí! Jak tě znám, tak jsi toho schopný,“ s očima dokořán nevěřícně kroutila hlavou Lenka, ale pak se jí rozjasnila tvář: „To bys mi mohl taky všechno ukázat, jako Honzovi, ne?“ uculovala se na něho Lenka.
„No to teda nevím, Leni. Co bys na tom chtěla vidět? To jako mě? Vždyť jsem starej nezajímavej chlap. Nebo se ti tolik líbí Iva, že bys byla přeci jen na holky?“ poškádlil ji s významným úsměvem.
„Vůbec nejsi starej a jsi pořád pěknej mužskej, myslím, že bys sbalil skoro každou ženskou,“ se smíchem mu skočila do řeči.
„Hmm, to byla hezká lichotka. Mám si ji nějak vykládat?“ flirtoval zcela nepokrytě Vašek se svou dcerou a pak dodal: „Víš, ona se Iva od toho okamžiku, kdy jí Honza nachytal s tím robertkem, bála toho, co může následovat. Bavila se o tom se mnou hned další den přes WhatsApp, ale já měl pocit, že jí to tak nějak přitahuje.
Zeptal jsem se, jestli by jí to vadilo, jestli ji to přitahuje a jestli by to chtěla zkusit. Ať mi na rovinu řekne ano, ne. My si nic neskrýváme, abys věděla. No, a ona chvíli přemýšlela a pak řekla, že vadilo, ale že ji to přitahuje a že by to docela chtěla zkusit a co bych tomu říkal. Přesně, jak jsem to čekal, takže jsem jí řekl, ať sama nic nedělá, ale ať počká, co Honza a když bude on chtít, tak ať si to tedy spolu zkusí, protože když o tom nikdo cizí nebude vědět, tak to přeci může být krásné, no a kousek toho výsledku jsi viděla. Kdyby sis to byla pustila od začátku, viděla bys tam i to, jak ji načapal a slyšela bys to všechno na vlastní uši.“

„Takže tobě incest jakože nevadí?“ zvídavě na něho pohlédla Lenka.
„Popravdě, vadí i nevadí. Když se dva mají doopravdy rádi a chtějí to, tak proč ne, i když děti by spolu mít asi neměli, ale i to je otázka. Když to ale chce jen jeden a druhý se tomu brání, tak to je špatně. To je násilí, a to nemám rád. Ono je to často složitější. Třeba by to tomu druhému nevadilo a chtěl by to také, ale jenom kvůli zažitým konvencím a strachu z prozrazení se tomu brání, bojí se do toho jít a pak jsou z toho rodinná traumata, ale jiného druhu. Možná, že takových případů je většina. Takže asi tak. Lidi většinou nemají odvahu překročit nějakou zavedenou hranici nebo konvence. Bojí se říct, co by doopravdy chtěli nebo si přáli. Prostě jsou většinou konformní a kdokoliv vybočí, tak je divný. A to nemluvím jen o sexu.“

„Já koukala na ten poslední kousek, ale tam bylo vidět, že Honza svojí mámu normálně znásilnil. Tobě nevadilo ani to?“ užasle se na něho podívala.
„Leni, to bývá součástí hry. Někdy se lidi přivazují, aby se nemohli bránit a dělají i jiné věci, to přeci víš. A kdyby to bylo opravdické znásilnění, tak by to vypadalo jinak. Honza ji přimáčknul k posteli, podržel pevně ruce, to ano. Ona mu říkala, ať toho nechá, ale kdyby ses dívala pozorně, tak by ti neuniklo, že se nebránila, nekopala, ale volnou nohu dala pěkně daleko od té druhé, takže musel pochopit, že to také chce a pak už to byla jen hra slov.
Lidi často vzrušuje, když musí překonat nějakou překážku nebo když je někdo musí přemlouvat. Myslím, že zrovna Ivě dělá dobře, když ji mužský ukecává a trochu ji do toho sexu tlačí, aby se musela trochu bránit. To ještě třeba sama poznáš a třeba se ti to samotné bude líbit. Takže to byla prostě hra. Chápeš?“

„Jo, jasný,“ tiše přitakala, ale pak dodala: „Víš, já něco podobného zažila s Richardem, ale hra to nebyla. Kdo ví, jak by to skončilo, kdybych ho nekopla mezi nohy. Dal mi pěknou facku, ale nechal toho.“
„Leni, to jsem nevěděl. Promiň! To byl debil!“
„To je dobrý, tatí, už je to pryč. Třeba se někdy dožiju toho, že si takhle budu hrát a ráda. To by bylo prima, to bych si moc ráda vyzkoušela,“ spiklenecky na něho mrkla.
„Škoda, že v tom ti asi nemůžu být nápomocný,“ vrátil jí spiklenecký úsměv.
„Třeba můžeš, kdo ví?“ zasmála se a najednou změnila téma: „Hele, co jsi tuhle myslel tím, že máma byla pěkná divoška a že mi třeba někdy poví, co prováděla. Já jsem z toho, co jsem kdysi zaslechla, když se bavili s Richardem, pochopila, že jste spolu mívali nějaké odvážnější mejdany.“

Vaškovi v hlavě rezonovala ta její první věta o tom, že by jí třeba mohl udělat to samé, co udělal Honza Ivaně. To pomyšlení ho vzrušilo, takže musel změnit polohu, aby to zakryl, ale odpověděl na druhou část Lenčina povídání.
„No, popravdě, oba jsme rádi experimentovali. Když jsem se poznal s tvojí mámou, tak byla úžasná a měla se mnou trpělivost a vlastně to byla ona, kdo mě naučil milování. Měla se mnou fakt trpělivost. Bylo to s ní ze začátku bezva. To víš, byla nádherná, v tom jsi po ní, a já byl bezhlavě zamilovanej, ale hned pár let po škole jsem sehnal práci, kde jsem sice hodně vydělával, ale byl jsem věčně pryč. Peníze asi nebyly všechno. Tvoje máma tě měla na starosti pár let skoro sama, jenže ona potřebuje, aby jí partner byl nablízku, nejen na papíře a jen občas trochu doma.“
„Hmmm, počkej! Vždyť vy jste spolu začali chodit na studiích, kde se to ona naučila?“
„To se zeptej jí, já byl o rok starší, dělal jsem strojárnu, ona chemii. Nechtěla se o minulosti bavit a já nejsem z těch, co se rádi vyptávají, obzvlášť, když se tomu druhému nechce moc mluvit. Chodili jsme spolu někdy od poloviny jejího druhého ročníku. Na vojnu jsem nemusel a brali jsme se ještě na jejích studiích.“

„Ty budeš s Ivanou dál jen tak trochu žít? Proč se s ní neoženíš? A kdyby ses s ní oženil, jak byste to měli, když ona teď má i svého syna? To je na hlavu, tati. To byste jako žili ve třech?“
„Leni, za prvé, to video jsi neměla vidět. Za druhé, doufám, že neřekneš ani slovo mámě. Za třetí, Honza chodí s Irenou a ta o ničem samozřejmě neví, takže osobně si myslím, že to je krátkodobá, přechodná záležitost. Nebo bude třeba i delší, ale jen příležitostná a nikdo se to nikdy nedoví. Moc tě prosím, nikomu ani muk. Když tyhle věci lidé nevědí, tak to nikoho nebolí.“
„Spolehni se tati, chápu, že tohle je super citlivá věc. Dáš si ještě víno?“
„V kolik musíš být doma?“
„Měla bych být do deseti. Vždyť víš, že máme s mámou takovou dohodu.“
„Ale nějak tě to zaujalo, viď? Jak ty se na to všechno díváš? Popravdě.“
„Když popravdě, tak vlastně nevím. Nejspíš dost podobně jako ty,“ vyčkávavě se na něho podívala.
„Hmmm, a co bys dělala, kdyby se ti někdy v budoucnu stalo to, co Ivě a možná i mnoha dalším lidem? Ty jsi hodně po mámě, takže asi budeš vypadat celý život o dost mladší, než jsi. Třeba se tvému synovi taky budeš líbit. Teda jestli budeš nějakého mít,“ popichoval ji Vašek.
„Jak to můžu vědět, tatí?“ trochu pohoršeně se zatvářila.
„Takže to nevylučuješ?“ podíval se pro změnu on na ní pobaveně.
„Když říkám, že nevím, tak asi nevylučuju, ale určitě se na něco takového nechystám. To má být jako výslech?“ s trochou vzdoru odsekla.
„Leni, ani náhodou. Prostě mne zajímá tvůj názor na takovou věc, protože se klidně může stát, že si Ivanu jednou vezmu a ty se budeš třeba častěji stýkat s Honzou a nerad bych, aby v takovém případě došlo mezi tebou a jimi k nějaké zášti, výčitkám nebo tak.“

„Neboj, vždyť jsem ti říkala, že na to mám názor podobný jako ty a s nimi se o tom bavit nebudu. Nic jsem neviděla ani neslyšela. Ale když ses před chvilkou ptal, jestli bych někdy v budoucnu něco takového připustila, tak mi odpověz ty na stejnou otázku,“ samotnou ji udivilo, jak ze sebe mohla tak drzou větu dostat. Trochu se zalekla toho, co může následovat, ale pak pochopila, že si svou drzostí sama naběhla.
Její otec totiž velice pobaveně odpověděl také otázkou.
„Ale Leni, to ses mne zeptala na to, jestli bych chtěl, abychom se incestu dopustili my dva spolu. To by sis vážně přála? A zkusme to zase narovinu.“

Chvilku váhala, ale pak ji napadla správná odpověď: „Nechám si to projít hlavou, tati,“ rozesmála se, ale cítil, že ten smích je trochu násilný. Evidentně ji zaskočil.
Pozvedl sklenku vína proti ní: „Už teď jsem napnutý, co si v té tvé krásné hlavě sesumíruješ. Ve čtvrtek mám přijít k vám na večeři, máma mě zve. To asi víš. Docela mne to překvapilo, ale proč ne? Chtěla v sobotu, ale v pátek jedu s Ivanou na chalupu, prý rostou houby. Pojeď s námi, místa je tam moře a nejspíš tam bude i její Honza s tou svou, myslím, že si budete rozumět. Ona je hrozně fajn. Ve čtvrtek najdi způsob, jak odpovědět na tu otázku! Pěkně narovinu ano nebo ne,“ pozvedl sklenku, podíval se na ni přes její okraj a trochu upil.

„Nechám si to projít hlavou, tati,“ rozesmála se. „To o tom čtvrtku jsem nevěděla, budu se na tebe moc těšit a řeknu ti tam taky, jestli bych jela, ale asi jo, pokud mi do toho něco nevleze. Už jsem tam nebyla dlouho. Jsem taky moc zvědavá, co mi máma poví o té své minulosti.“
„Hmmm, radši bych se neptal, Leni.“