Klub 07

Co všechno způsobí jedna nedůslednost

Na chalupu dorazili kolem šesté, nanosili proviant a své věci do chalupy. Jen co za Vaškem a Ivanou zaklaply dveře jejich pokoje, Iva se na něho nedočkavě obrátila: „Tak jak pokračuje vaše lechtivá debata? Povídej! Dotáhnete to jako já s Honzou nebo radši vycouváte?“ Oči jí zářily zvědavostí.
„Hádej, co myslíš?“ napínal ji Vašek.
„Myslím, že ty bys to chtěl dotáhnout, ale nevím, co Lenka. Ona mi přijde být taková trochu zakřiknutá. Možná kvůli tomu svému otčímovi. Co myslíš, šla by do takového dobrodružství?“

„Skoro jsi to trefila. Já bych to dotáhnout chtěl, ale stala se jedna věc, Ivuš, a nebude se ti líbit. Ten tvůj moula totiž nevypnul nahrávání tvé postele, jak jsi ho zaúkolovala, já se ze zvědavosti připojil na jeho počítač – přístup mi nezakázal, a mrknul jsem se na vás. Prostě má tam všechno.“
„To je blboun! Doufám, že jsi to smazal!“
„Přiznám se, že se mi to moc líbilo a hned bych se byl k němu přidal,“ rozesmál se Vašek. „Víš, že s tebou bych chtěl zkusit úplně všechno. Jen si vzpomeň na Irenu posledně tady. Mazat to určitě nebudu, rád se na tebe občas podívám,“ škádlil ji. „Proto mám i nás a taky ses na nás ráda podívala. Myslím, že by se ti to líbilo, byť tedy kvalita záznamu z toho jeho budíku není zas až tak moc super,“ zubil se Vašek. „Ale pro představu to stačí. Hlavně je slyšet každé slovo. Hm, co slovo! Každý zvuk je slyšet!“ dál se na ní připitoměle zubil.

„Teda ty jsi ale,“ zaškaredila se na něho a bouchla ho do hrudi. „Večer mi to ale ukážeš! Slibuješ? Doufám, že tady máš ten svůj notebook,“ koketně se na něho podívala.
„Jasně, že jo. Akorát, že tvůj Honza se chtěl mrknout pro změnu na tebe se mnou. Strašně moc mě ukecával. Co ty na to? Ale nevím, jak to provést. Zřejmě by na to koukal s Irenou, ale pak by asi našel i vás dva a byl by průser.“

„No, já nevím, ale teď už je to asi jedno, on ať se podívá, ale Irena o nás neví, takže tady spíš ne,“ trochu rozpačitě se na něho podívala.
„A co Irča? V zrcátku jsem zahlídnul, že jste se k sobě trochu měly. Myslím, že Lence to neušlo. Měly byste být opatrnější, jestli o tom Honza neví. Lenka je hodně všímavá.“
„Počkej, nedořekl jsi mi druhou polovinu. Co vlastně Lenka?“
„Víš přeci, že u mne byla v pondělí na večeři a já byl ve čtvrtek u nich. Mimochodem, Jana mě pozvala v úterý na kafe. Nebo spíš jsme se dohodli. To víš pomalu deset let jsme se vídali tak maximálně při předávání Lenky a ona se teď rozešla s tím idiotem. Chce to nějak všechno urovnat. On se fakt Lenku pokusil znásilnit nebo si aspoň myslel, že mu dá, jenže ona ho kopnula do koulí. Vrazil jí facku, že měla monokl, tak ho Jana vykopla, ale to už víš.“

„No, ale co tedy Lenka?“
„Já v pondělí vařil a ona si potřebovala něco najít na netu. Sedla k mému počítači, no a našla naše videa. A taky tvoje s Honzou a Honzy s Irenou. Já to před tím čistil od balastu, takže to ani nemusela hledat. Prostě se to na ní otevřelo samo.“

„Ty to nemáš zabezpečený? To fakt může do tvého počítače každý? Co všechno viděla, proboha? Vášo! Mne snad klepne! Takže ona o mně a Honzovi ví? Co na to říkala? Snad o tom nikde nebude mluvit. Nebo bude?“ ptala se nervózně lehce pobledlá Ivana.
„No, mělo to katastrofální dopad.“
„Nestraš mě! Co ještě horšího se mohlo stát?“
„Stalo se to, že jednou provždy ukončila ty naše lechtivé debaty,“ se smrtelně vážnou tváří odpověděl Vašek.

„To jako jak? Ona o tom bude někde mluvit?“
„Neboj, nebude. Ani nemůže.“
„Jak to, že nemůže?“ nechápavě se na něho obrátila Ivana.
„Prostě ji ty řeči přestaly bavit a rozhodla se, že pokud necuknu já, tak ona tedy ne a že řečí bylo dost.“

„Tak vy jste…“ šokovaně vydechla Ivana.
„Jo, dneska přišla o dvě hodiny dřív. Já byl nakoupit a ona si proletěla řadu těch videí a usoudila, že když vy můžete, tak my taky.“
„Takže se od ní nemusíme ničeho bát? Jaký to bylo?“ ulehčeně vydechla Ivana.
„Nemusíme, ale mrzelo ji, že bude spát sama a ty se mnou a jasně, že Honza s Irenou. Takže z toho vidíš, že se jí to moc líbilo. To víš, snažil jsem se, aby byla nadšená. Vždyť víš. Občas by prý chtěla to dnešní odpoledne zopakovat a ptala se, jestli ti něco takového bude vadit. Ujistil jsem ji, že ne, když ty to máš vlastně s Honzou stejně. O Ireně neví. Tedy nevěděla, teď už ale asi něco pochopila. To už by asi bylo moc. Ale musíme být opatrní, protože nevím, jak by to Irena snášela, kdyby to všechno zjistila.“

„Jo, to je jasný, ale Irena přemýšlela, jak si zopakovat tu minulou akci a vypadlo z ní, že je děsná škoda, že já jsem Honzova máma, že Honza by prý proti nějakému dobrodružství rozhodně nebyl. Irena je pěkný číslo. Tichá voda, co břehy mele. Nevím, jak to s ní bude mít Honza dál. Kdyby zjistil, že má ještě nějakého jiného kluka a tají to, tak by se s ní rozešel. To mi říkal. Tak nějak mu ale nevadí, že zatím podvádí on jí. Vy chlapi jste děsní.“
„My to tady teď nevyřešíme. Já jsem dole zatopil, musíme přiložit a udělat večeři. Teplo tam bude do hodiny. Vymyslete nějaký program nebo kdyby vás nic nenapadlo a v TV by nic nebylo, mám tam v počítači i pár dobrých celkem nových filmů. Domluvíme se. Pojď jdeme.“

O chvíli později si Vašek šel opláchnout ruce a v koupelně narazil na Lenku.
„Tatí, víš, že tvoje Iva asi má něco s Irenou? Všimla jsem si jich v autě. Moc jim nevadilo, že sedím vedle a z okna jsem celou cestu nekoukala,“ tiše horečně šeptala. „Já si toho všimnul v zrcátku taky. Jsou obě úplně pitomý, že si nedaly bacha.“
„Počkej, ty o tom víš? Nekecej! Ty v tom tedy jedeš s nimi?“
Jeho pohled jen potvrdil její domněnku.
„Teda já zírám! Tohle asi Honza neví, co? A Irena zase neví o Ivě a Honzovi, co? To přeci musí prasknout,“ užasle zírala na svého otce, když ze sebe tiše vychrlila své obavy.
„Leni, to je mi jasný. Jen jde o to, jak to udělat, aby to proběhlo bez hysterických výstupů nebo nějakého rozchodu. Abys věděla, Irena je pěkně hravá, ale Honza neví o mně a těch dvou. To se stalo tady minule. On se děsně namazal, pustil ta videa a usnul. Má máslo na hlavě a udělá všechno, co mu Ivana řekne. Já se spíš bojím Ireny, protože přeci jen její kluk se svojí mámou… To může být hodně silné kafe.“
„Víš co, uvidíme. Něco nás třeba napadne, ale pojď už je po tobě sháňka,“ mrknula na svého otce.
Vaškovi to na klidu nepřidalo. Věděl, že Lenka je schopná lecjaké akce a že dokáže být pěkně přímočará.

Bylo asi půl deváté, když seděli rozsazeni ve veliké obývací kuchyni, každý již nejméně se svou druhou sklenicí vína, rumu nebo vodky s džusem a ve skvělé náladě se dohadovali, jak pojmout dnešní večer.
Dámy se daly na vodku s grepovým džusem a Vašek na vodce nešetřil. Honza zůstal po minulé zkušenosti opatrně u vína a on sám si dopřával karibský rum. Dbal na to, aby alkohol urychleně odbourával zábrany, protože mu bylo z dalších Lenčiných náznaků jasné, že chystá pro všechny pěkné překvapení. Nakonec vyhrálo pokračování filmu Top Gun.
Vašek donesl notebook, připojil ho k televizi a požádal Honzu: „Pojď skočíme do kůlny pro dříví, a do sklepa ještě pro nějaké pití a mlsání, ať je tady zásoba, pak to pustíme.“

To ovšem byla nezodpovědná chyba, která zásadně pozměnila chod večera. Lenka si přitáhla notebook, našla sice velmi rychle film, na němž se shodli, nastavila začátek a promítání zastavila.
„Počkáme na kluky, ne?“ vznesla formální dotaz.
„Jasně, přeci je neošidíme. Vašek to neviděl a myslím, že ani Honza. Vy jste to některá viděly?“ zeptala se Ivana.
Zbylé ženy zavrtěly hlavami, aby potvrdily, že film neviděly. Lenka si v klidu listovala v počítači dál. Cítila nutkavou potřebu šokovat všechny přítomné a pustit jim poslední společný zážitek Honzy s Ivanou. Bylo jí naprosto jedno, co se dál stane. Těšila se na to.

Vašek s Honzou donesli dříví, urovnali je vedle krásných prosklených kamen, z nichž vedl rozvod teplého vzduchu do všech horních místností a horko sálalo po celé rozlehlé místnosti.
Vašek doplnil sklenice, posadili se do svých křesílek a Honza zahlaholil: „Leni, tak nám tu zábavu už pusť!“
„Když zábavu, tak zábavu,“ rozverně se zasmála Lenka a kliknutím spustila šok.

Na obrazovce se objevila Ivana v krátké noční košili, kterou před sebou pomalu tlačil k posteli nahý Honza se ztopořeným pyjem a z reproduktoru se ozvalo: „Pojď mami, dneska to zase zkusíme jinak.“
„Počkej, neblázni, Honzo, dneska nechci, necháme to na příští týden. Já fakt nemám náladu,“
S těmi slovy ji Honza dotlačil k posteli, nechala se opatrně položit, přišpendlil jí ruce k polštáři a kolenem se snažil oddálit od sebe ta její.
„Proč to odkládat, vždyť je to taková nádhera,“ tiše jí vemlouvavým hlasem přesvědčoval Honza. „Proč ty musíš být takový nenasyta, vždyť jsme se domluvili, že si to necháme na příští týden, dneska tady měl být táta,“ bylo slyšet Ivanu, která tlaku jeho kolena odolávala, ale po chvilce jeho neústupného úsilí zjihnula, pomalu rozevřela mu svůj klín a z reproduktoru bylo slyšet její: „Tak pojď, ale hezky pomalu, ať je to tedy hezký!“ Honza se nenechal dvakrát pobízet.

V tom okamžiku se ze zkoprnělého publika ozvalo: „Teda Honzo! Ty a Iva? Vždyť je to tvoje máma!“
Irena byla první, kdo reagoval. Lenka okamžitě kliknula do počítače a zastavila záznam přesně v okamžiku, kdy Honza do své matky vniknul až nadoraz. Nikdo nic neříkal. Lenka si zvědavě prohlížela všechny tváře. Irena se rozhlédla po ostatních.
„Vám to nikomu nevadí? Vy to všichni víte? A co ty, Lenko? Neříkej, že ty to taky děláš se svým tátou, když tady tohle pouštíš? Já jsem úplně v šoku. Kdo to natáčel?“ z jejího hlasu zaznívala lehká hysterie.

Lenčino počínání zaskočilo Ivanu a trochu i Vaška.
„Lenko! Tohle jsi pouštět neměla nebo aspoň ne bez varování a vysvětlení,“ rozmrzele se ozval Vašek.
„Hlavně ten můj pitomec nemá tohle natáčet, když už se stalo to, co tam vidíme. Aspoň všichni teď víme, co se může s takovými nahrávkami přihodit. Zaplať Pánbůh, že to viděla jen Lenka a Vašek a teď navíc taky Irča,“ snažila se uklidnit situaci Ivana.
Lenka mezi tím nechala záznam pokračovat se slovy: „Táta toho má v počítači spoustu. Ze všech, co tady jsme, tam nejsem akorát já, ale dost toho zachytil Honzův automat,“ trochu pobaveně se ušklíbnula.
Naštvaně se ozval Honza.
„Koukám, že ti vadí, že se na tebe nemůžeme podívat, Lenko, ne? Má tě snad taky někdo natočit? Třeba se mnou nebo tady s Vaškem?“

Pak se otočil k Ireně.
„Irčo, já bych ti to byl určitě řekl, jen jsem nevěděl, jak na to, a hlavně nebylo moc kdy. Promiň mi to, jestli můžeš. Já vím, že je to hrozný, ale kdybys mě to nechala vysvětlit, tak bys třeba pochopila, že to nemusí být jenom špatné,“ snažil se trochu konejšivým hlasem uklidnit Irenu.
„Já, vím, Honzo, že jsme se spolu bavili o nějakých experimentech nebo o milování ve třech, ale vůbec mě nenapadlo, že bys mohl mít na mysli Ivanu,“ podívala se na ni a Vaškovi neušlo, že jí ve tváři prokmitl slabý úsměv.
Viděl, že Ivana ho zachytila a že ho opětovala a byl by se vsadil, že v tom okamžiku ji napadlo, že by Irenu mohla do jejich hry s Honzou zatáhnout.
Začal si všímat všech detailů a neušlo mu, že Lenka všechno pozoruje lehce vzrušeným, ale analytickým pohledem.
„Že by chtěla vyvolat nějaký odvázaný večer? Sama zůstat nechtěla, to je mi jasné. Možná, že by se přidala ke mně s Ivanou, když ví, že já bych se klidně přidal k Ivaně s Honzou a když také ví, že jsem posledně byl s oběma. Kdyby tady nebyla Irena, možná, že bychom se i promíchali,“ horečně uvažoval.

Předešla ho Ivana.
„Co jsi měla na mysli milováním ve třech, Irčo? Měla jsi někoho na mysli? Jak to tak vypadá, máslo na hlavě tady máme úplně všichni,“ významně pohlédla na Vaška.
Jenže v tu chvíli zřejmě Lenka zesílila zvuk, protože z obrazovky se ozvalo: „Pojď, mami, zkusíme to zezadu, to jsem ještě nikdy s Irenou nezkusil a s tebou taky ne!“

Všichni upřeli svou pozornost na dění na obrazovce, kde Ivana nápad schválila.
„Jo, to taky musíme! Musíme postupně úplně všechno. Pojď!“ otočila se zády, poklekla a nastavila Honzovi svou štěrbinku k zásunu. Z obrazovky bylo slyšet pleskání jeho slabin o Ivanin kulatý zadeček a vzrušené vzdechy obou aktérů. Nikdo nic nekomentoval, ale všichni sledovali, Honzovo snažení i to, jak oběma rukama hnětl její pěkná prověšená ňadra.
Asi minutu nikdo ani nehlesl, až teprve když Honza zaúpěl a jeho křečovité záškuby svědčily o tom, že právě všechno semeno vystříkal do své mámy, na níž se opatrně položil a spolu se složili na postel.
Vašek se nadechnul, aby něco řekl, ale z obrazovky se ozvalo: „Vidíš, tohle už bylo skoro dobré. S Irčou už se nesmíš ničeho bát, ona taky bude určitě ráda, když budete zkoušet nejrůznější věci.“
„Už teď se těším na další a s Irčou určitě musíme vyzkoušet všechno taky. Moc ji miluju. Je taky úžasná. Obě jste. Vím, že to víš. Myslím, že bude dost překvapená.“

Vašek byl rád, že svá slova spolknul, protože k jeho překvapení se Irena zvedla, popošla k Honzovi, sedla si mu na klín, objala ho kolem krku a polibek doplnila slovy: „Taky jsi můj miláček a tohle mi teď už nevadí. Tvoje máma je ta nejbáječnější žena, kterou znám. Neboj se ničeho. Tady jsou všichni bezvadní. Tedy pokud tohle nevadilo Vaškovi s Lenkou, ale já myslím, že ne,“ mile se na Vaška usmála.

Na obrazovce se změnilo dění. Objevila se tam Ivana s Vaškem, který položil na stolek sklenku vína. Lenka poznala jeho byt. Z obrazovky se ozval Vašek: „Máš kuličky?“
„Chtěl by sis je zase vytáhnout, jo? Tedy řeknu ti, že je to docela zvláštní, jet s nimi tramvají od nás sem. Musela jsem na ně pořád myslet,“ s pohledem upřeným na Vaška se posadila do křesla a paty opřela o sedák.
Na obrazovce teď zářily její bílé kalhotky.
„Hmmm, tak tedy máš! To víš, že chci!“ poklekl před ní, opatrně kalhotky odhrnul. Na obrazovce byla vidět zavřená štěrbinka její kundičky, z níž mezi tmavými chloupky vykukoval koneček bílého hedvábného provázku. Vašek jej opatrně uchopil do prstů a začal ho vytahovat ven mezi slepenými pysky její štěrbinky. Opatrně. Iva jeho počínání s napětím ve tváři sledovala, svými prsty si kundičku poroztáhla a za okamžik se objevila první kulička. Pomalu klouzala ven. Vašek pustil provázek a opatrně vzal kuličku do úst.

Jeho spokojené: „Mmmm,“ svědčilo o tom, že si situaci vychutnává. Očištěnou kuličku pustil a pokračoval ve vytahování druhé.
„Tohle mě vždycky fascinovalo. To, jak se pomalu ta veliká kulička vynořuje na svět,“ nasliněným palcem druhé ruky přejížděl po poštěváčku. Jeho doteky se odrážely v Ivanině tváři.
Zamilovaně se na něho usmála: „Já vím, že se ti tohle líbí,“ svá tichá slova doplnil její pobavený úsměv, když i druhá kulička vyplula ven a Vašek si ji labužnicky spustil do úst, aby ji očistil.
Když ji vytáhl z úst ven, pochválil Ivu: „Chutnáš božsky, abys věděla. Tak a teď ještě ty kalhotky.“
Vašek ji elegantním pohybem zkušeně kalhotek zbavil.

„Leni, tohle stačilo. Filmové kultury už asi bylo pro dnešek dost. Tedy aspoň já si myslím. Radši to už vypni. Mimochodem, kuličky tady mám někde nahoře v šuplíku a pokud jste je dámy ještě nevyzkoušely, máte dneska příležitost. Jasně, že může i Ivana, kdyby se jí chtělo, ale ta to zná moc dobře.“

Lenka zastavila video zaklapnutím notebooku a ozvala se jako první.
„Tedy tati, já se nestačím divit. Ty bys vážně chtěl, abych si je třeba zkusila já? A to bys mi je tady přede všemi vyndával snad ty nebo Honza? Nebo bys je snad chtěl vyndat ty Ireně? To tedy nevím, jak by se to líbilo jí nebo Honzovi. Nebo Ivaně, kdyby měla tady přede všemi naživo předvádět to, co jsme právě viděli?“
„Já přeci vůbec netrvám na kuličkách, Leni, ale buď tam pusť ten Top Gun dvojku, nebo pojďme něco dělat nebo hrát. Nějaké řeči jsou asi zbytečné. Ale myslím, že teď mají díky tobě všichni hlavou plnou erotiky a myslí jenom na to, jestli nebo spíš jak tady rozjet parádní erotický mejdan. Nemám snad pravdu?“ rozhlédl se po ostatních.