Klub 13

Pozvánky do klubu

Hned další den dorazila na již třetí večeři pro hosty v tomto týdnu Jana. Přišla dokonale upravená, ale přesto vešla dovnitř trochu rozpačitě. To samé pozoroval Vašek na Ivaně. Ta připravila grilovanou rybu s pečenou zeleninou přesně na půl sedmou tak, jak byli domluveni. Dobrý aperitiv a to Chablis, které před pár dny dostal Vašek, rozproudilo debatu.

„Holky, já věřím, že se budeme potkávat častěji, co kdybyste si začaly tykat,“ navrhnul Vašek a dodal: „Sedím tady se dvěma nejkrásnějšími čtyřicítkami, které na to vůbec nevypadají a jsem tak trošku váš společný jmenovatel. Zní úplně divně, když si vykáte.“
„Já jsem pro,“ okamžitě reagovala Jana.
„Já taky, jasně, že jo, chtěla jsem to právě navrhnout,“ přidala se Ivana.

Nálada se zlepšila a u druhé lahve Vašek konstatoval: „Kdybych se jen tak náhodou někde potkal se dvěma nejbáječnějšími ženskými, které jsem v životě miloval nebo miluju, tak by to samo o sobě bylo neuvěřitelné. Je vám ale, holky moje, jasné, že jak tady tak sedíme, tak tvoříme naprosto výjimečný spolek? Nebo přesněji část zvláštního spolku?“
„To rozhodně, ale jestli tomu dobře rozumím, tak my dva jsme začátečníci, Vašku, ale Jana má v našem oboru letité zkušenosti,“ rozesmála se Ivana a zbývající dva se přidali. Ledy byly definitivně pryč.

„Nojo, holky, ale trumfnuly nás ty mladé holky. Moc příležitostí na nějaké lumpačení nebylo, ale Irena už nás zná všechny kromě Jany a Lenka všechny kromě Honzy. Chudák Honza je na tom tak, že zatím má za sebou takové nesmělé, pokusy s tebou, Ivo, a se svou dívkou. Vlastně ani ne tak nesmělé, ale řekněme, ne na sto procent zdařilé.“
„Ale už se dost zlepšil,“ se smíchem ho hájila Ivana.
„A tady Janinka, ta zná jen tu naší rodinku. Co myslíte, nechtěly byste, aby se tyhle kontakty rozšířily?“
„Tedy, Vašku! Styď se! Já tě vůbec nepoznávám! Co to do tebe vjelo? Vždyť ty jsi nikdy na nějaké zálety nebyl a teď vlastně máš skoro čtyři ženské najednou, z toho dvě úplně mladinké,“ trochu se pohoršila Jana.

„Jana má pravdu, Václave. Jsi naprosto příšerný. Ty bys chtěl Janu nutit do nějakých hrátek s Irenou, se mnou nebo dokonce s Honzou? Nebo Lenku a Honzu, aby si spolu něco začali? Vždyť Honza má Irenu a Lenka si určitě nějakého kluka taky najde. Dobře, Irena je hravá divoška, ale Honzu stejně miluje a on ji a on o ní ani všechno neví, i když se mi zdá, že by ho zajímalo všechno, ale netroufá si, protože má mindrák, to už jsi tady řekl.
Já si ani nedovedu představit, že bychom se sešli všichni, nás šest, a zorganizovali nějakou společnou akci. Myslím si, že nikomu z nás nejde o nějaký bohapustý sex, ale o to užít si hezkou intimní chvilku třeba ještě s někým z nás, ale to musí přijít samo a ne, že si nás všechny pozveš a řekneš „tak a jdeme na to.““

„Já se omlouvám, vám oběma. Takhle jsem to nemyslel. Ale když už jsme u toho tématu, tak se přiznám ještě jednou, že kromě vás dvou jsem nikdy v životě nikoho doopravdy nemiloval. Lenku nepočítám, je to moje dcera. Dovedl bych si představit, že bych s vámi oběma žil a že byste se o mne hezky k stáru staraly,“ zasmál se a dodal: „Jenže to by okamžitě zaniknul ten klub polyamoriků, jak jsme to včera pojmenovali, Ivo. Nebo ne? Já bych tomu klubu ještě dal nějaký čas.“
„Ty jsi doopravdy děsný. To si fakt myslíš, že s Janou bychom kolem tebe s radostí tancovaly, a ještě ti dopřávaly potěšení s těmi dvěma kočičkami? Nebo by sis občas vzal k nám domů ještě nějakou další? Zapomeň na to.“
Bylo vidět, že Vašek přetáhl strunu.

„V tom jsem s Ivou zajedno. Ty jsi fakt na stará kolena úchyl. Ale vysvětlete mi, co to máte s tím klubem?“ přidala se ke kritice Jana.
„Jani, ono se to moc nehodí, ledaže by to vysvětlil Vašek,“ trochu se stáhla Iva.
„No, já už jsem to tady trochu nešikovně naznačil. Zmínil jsem se ti o tom, co se stalo u nás na chalupě. Už dvakrát. No a předevčírem sem k nám přišel na večeři Honza.“
„A ty sis si to zkusila s nimi oběma, Ivo?“ s lehkým úžasem mu skočila do řeči Jana.
„To vůbec. Honza se choval jako debil. Snad ho můžu napráskat, Ivo, co myslíš?“
„Ale, jo choval se příšerně,“ přitakala.
„Zkrátka se někde ožral a myslel si, že si může dovolit všechno, tak jsme ho vyhodili a šel pěkně domů. Včera přišel s kytičkou a s velikánskou omluvou jak Ivě, tak mně.
Přiznám, že jsem Ivu trošku přesvědčoval, aby ho vzala na milost. On je její starej už druhý týden doma na antibiotikách, a ještě nějaký čas bude a že je nesmysl, aby se další týden s Honzou hádali, protože když přijme jeho omluvu hned, tak Honza bude vděčný a bude jako beránek a takovou hrůzu už nikdy nepředvede.“

„No a já se včera dohodnula s tím mým na podmínkách rozvodu a teď to půjde rychle, takže musím shánět nějaké bydlení a tak, ale budu mít klid. Šli jsme to oslavit i s mým Honzou tady do té italské restaurace a pak jsme ještě zašli sem,“ vysvětlila Iva.
„A jak jí to slušelo! Nový účes, nový make-up, nové šaty,“ zakřenil se Vašek.

„Takže…“ podívala se Jana tázavě na oba a když nepřišla odpověď, dala si ji sama: „Se vším všudy a nádherně. Rozumím tomu dobře?“
„Hmmm, asi jako my před pár dny, bylo to špatně?“ tázavě pohlédl Vašek na Janu.
Ta chvilku váhala, ale pak přitakala: „Bylo to něco neuvěřitelného. Asi, jako když jsem se milovala kdysi dávno poprvé nebo podruhé.“
„Tak ti je už asi všechno jasné,“ trochu s rozpaky se i přes make-up začervenala Iva.
„Já to se dvěma klukama zažila před léty tady s Vaškem a s tím zatraceným Richardem. Bylo to tenkrát něco neskutečného. Docela ti závidím,“ už trochu rozverně mrkla na Ivu.
Chvilku se zamyslela a pak konstatovala: „Ona Lenka říkala, že Honza je chvilkama moc fajn a chvilkama se chová jako totální mačo, ale že je to fešák a že Irena to má určitě fajn. Takže ho znám teď aspoň takhle ze dvojího vyprávění.“
„Jo, jenže má komplex z toho, že je hned hotový, víš? Zítra mi dojdou takové prášky, co snad prodlužují výdrž, takže jsem mu poradil, ať si to s Irenou párkrát zkusí s nimi a že pak se to spraví samo. Ono je to stejně napůl o hlavě a o tom, co se v ní děje.“
„Nebo si je zkusí s tebou ne?“ mrkla Jana na Ivanu.
„No, to nejspíš taky, protože naříkal, že její rodiče jsou pořád doma, ona má taky bráchu a ještě k tomu mají malý byt,“ smál se Vašek a lehce šťouchnul do Ivany.
„Ty aby sis nedloubnul, viď. Že tě to pořád baví,“ trochu otráveně, se ozvala Ivana, ale úplně nepříjemné jí to nebylo. Byla někde uvnitř náramně zvědavá, zda ta chemie opravdu může fungovat.

„Hele, malý byt. Teď mne napadlo, že v práci se kolega stěhuje do nového domu mimo Prahu a bude byt prodávat. Nějaký 3+1, asi 80 metrů, sice prý starší panelák bez rekonstrukce a ptal se, jestli za to může dostat nějaké čtyři nebo pět mega, ale hned. Prý je to snad někde na Petřinách, což je hodně dobré, ale nejmíň padesát let staré. Nebo spíš šedesát. To víš, dneska bude rekonstrukce možná dvě další mega stát. Mám se ho zeptat?“ změnila téma Jana.
„Hm, to vypadá zajímavě. Já bych určitě tak dvojku nebo trojku půjčit mohl skoro hned. Na zbytek si vezmeš půjčku nebo hypotéku a až prodáte váš byt, tak to doplatíš a spolu to pak už nějak uděláme. Tedy jestli to se mnou myslíš vážně,“ usmál se Vašek. „O Janě a mých další neřestech už víš, tak si to rozmysli, protože těch neřestí se já nehodlám hned tak zbavovat,“ dodal s upřímným, hlasitým smíchem.
„Tak já jsem tvoje neřest, jo?“ pohoršeně se rozesmála i Jana.
„Ale báječná! Iva to snad vidí taky a ty zase vidíš, že ona je moje druhá báječná neřest. Přiznám se, že těmhle neřestem bych nechtěl odvykat.“
„Za mne si klidně neodvykej, ale které jsou ty další tvoje neřesti?“ provokovala Ivana.
„Minimálně o jedné víš a pak ještě taky dobré jídlo a pití a tím to končí.“
„Když byl mladší, tak některé ty neřesti neměl, ale něco se dá za dané situace pochopit,“ přidala se Jana a hned se vrátila k předchozímu tématu: „Mám ti sjednat prohlídku toho bytu, Ivo, nebo budeš něco hledat dál?“
„Hele, nový byt v Praze pod sto litrů za metr asi neseženu, takže se zeptej, jestli taková cena platí. Určitě bych se snažila nějak domluvit. No a kdybys mi, Vášo, fakt chtěl s tímhle pomoct, byla bych strašně moc vděčná,“ pohladila Vaškovi ruku.
„Jo, hned zítra. Vašek k nám jde v neděli na oběd, tak dám vědět. A nebo víš co, přijď také a kdyby Honza neměl co dělat, tak ho vezmi s sebou. Aspoň bych poznala dalšího z té vaší podařené partičky, nebo klubu polyamoriků, nebo jak říkáte té partě z Vaškovy chalupy,“ překvapivě srdečně rozšířila Jana své pozvání.

Zbytek večera protlachali v naprosté pohodě. Když za Janou klapnuly dveře, Iva se zeptala: „Tedy, Vašku, s takhle báječnou holkou ses rozvedl, jo? Já tě někdy nechápu. Proč jsi nezabojoval? Navíc je to pořád nádherná ženská.“
„Víš, to je těžké. Znáš mě. Já byl přesvědčený, že to pro ni bude lepší, když toho svého Richarda milovala, i když to byl podle mého názoru egoistický vůl. Háček byl v tom, že to nechtěla tenkrát slyšet, zdál se jí být super, a já lidi většinou k ničemu nenutím. Já vím, že byla moc prima a taky vím, že mě doopravdy měla ráda i přes ten její takový spíš celoživotní výstřelek s tátou. Jenže já zkrátka vydělával peníze, aby se měly holky dobře a nic jim nechybělo. Bohužel, jak vidíš, tak jsem chyběl já. Ale zase jsem aspoň tu půjčku na ten byt mohl myslet úplně vážně, ale s jednou podmínkou,“ pohlédl jí vážně do očí.
„S jakou?“ zajímala se Iva.
„Že nezrušíme ten náš klub, protože je úžasný a děsně mě baví,“ rozesmál se.
„Ty myslíš fakt asi jen tím svým pinďourem,“ se smíchem ho udeřila pěstí do prsou a přitiskla se k němu.

„Jen přiznej, že ti to občas dělá dobře.“
„To víš, že jo. Jsi můj miláček. Doufám, že nám to vydrží.“
„Teď ale problém. Asi přespříští týden budu muset tak na dva týdny do Vietnamu. Teď v sobotu odpoledne mám tenis, pak se zastavíme na pivku. Nechám tě tady chvíli samotnou, tak moc nezlob!“
„Ale jdi ty, já přeci nezlobím.“
„To je pravda. V rámci našeho klubu to není zlobení,“ popíchnul ji ještě jednou.
Iva se na něho vrhnula a se smíchem do něho bušila svými pěstmi.

V neděli se Iva s Vaškem sešli s Honzou na zastávce tramvaje kousek od Janina bytu. Vašek potěšil Janu s Lenkou hezkou kyticí, lahví červeného vína a lahví portského, o němž věděl, že ho Jana vždycky mívala ráda.
„Ke kachničce se bude hodit červené a taky trocha piva by bodnula. Tedy pokud ho máte.“

Ivana představila Janě Honzu s tím, že doufá, že Vašek oznámil, že přijde a hned začala pomáhat v kuchyni. Lenka ukázala Honzovi jejich domácí diskotéku s tím, že stejně má skoro všechno v počítači, ale ať si vybere. Když Honza ke svému překvapení zjistil, že dost velká část cédéček je klasika, pustil se do debaty o muzice. Odpojili se s Lenkou od zbytku společnosti. Vašek pomáhal prostřít a připravil sklenky na portské.

„Kachnička byla báječná, zelí jakbysmet a vůbec všechno. Dobrý nápad s těmi extra kachními stehny, protože ona se potvora speče a pro pět lidí by byla málo. Moc děkujeme báječné paní kuchařce,“ za všechny zhodnotil krmi Honza.
Jana nabídla místo nějakého dezertu zmrzlinu a kávu, což nakonec všichni přijali s tím, že až za chvíli. Rozproudila se všeobecná debata u červeného vína a po té hodince se Jana vypravila do kuchyně připravit zmrzlinové poháry a kávu z Nespressa.
Ivana se připojila, jenže po chvilce běžných řečí už to Jana nevydržela a zeptala se: „Tak co, stihli jste s Honzou vyzkoušet ten Vaškův zázrak?“

Iva na ni úkosem pohlédla, ale když Jana viděla její rozpačitý úsměv, hned pokračovala: „Fakt, dobrý, jo?“
„To víš, že ne tak jako,“ kývla hlavou směrem, kde předpokládala Vaška, „ale lepší určitě. Teda, my jsme ale hrozný, co?“
„To jako včera zase i s Vaškem?“ s trochou údivu se ptala Jana.
„Nene, on měl odpoledne tenis a přišel až po šesté. Honza se zastavil asi v půl třetí a odešel po páté. Ale bylo to o dost lepší. To určitě,“ mrkla přátelsky na Janu.
„Víš ty co, holka? Já ti to docela závidím. Ono je to takové zvláštně vzrušující, dělat tyhle zakázané věci. Mně to tenkrát před spoustou let děsně přitahovalo a nemohla jsem si pomoct. Dneska už je to asi pasé.“
„To jako myslíš, že by to už nešlo?“ opatrně se zajímala Ivana.
„To asi jo, navíc chlapi mají všelijaké prášky, ale naši jsou v penzi, nehnou se z domu nebo z chalupy, já jsem dost v práci, i když se přiznám, že táta ví, že s Richardem to skončilo a tuhle si postěžoval, že mámu už to moc nebaví, ale jeho by to bavilo pořád. Takže asi tak. A co vy?“
„Popravdě, doma to teď vůbec nešlo a asi ještě pár dnů nebo týdnů nepůjde, ale Vašek je úžasnej. Klidně by se na Honzu mohl vykašlat, ale on mu takhle pomáhá, a ještě jde na ten tenis. Ale jinak si to asi dovedeš představit.“

Ve vedlejší místnosti Lenka zaslechla část rozhovoru z kuchyně a obrátila se tiše na Honzu: „Hele, o jakém tátově zázraku se tam baví?“
Honza byl evidentně v rozpacích.
„Já nejsem úplně blbá. Navíc jsem se taky bavila s Irenou,“ hned pokračovala Lenka. „Jestli máš problém, že jsi hned hotový, což bylo vidět na těch videích, tak to se zlepší. Neboj. A ty prášky na to fakt fungujou. Tedy abys vydržel trošku dýl. Navíc táta letí za týden asi na dva týdny do Vietnamu, tak bude jeho byt volný. A můžeš je vesele testovat. Tvoje máma má přeci klíč, ne?“ tiše se bavili v koutě, odkud hrála docela hlasitě muzika.
„Možná se mi povede zastavit se tam s mámou, když jí nějak ukecám, ale klič mi nikdy nedá. To mi jasně řekla.“
„Počkej, to nemůže být problém, kdybys tam chtěl zajít s Irenou, tak já vás tam pustím, ale nesměli byste tam udělat bordel. Jestli jsem jim dobře rozuměla, tak ty už jsi ty prášky včera s tvojí máti fakt zkusil, jo?“ zajímala se Lenka, kterou ta představa evidentně přitahovala.

Honza na ní opět vrhnul pohled plný rozpaků, takže si sama odpověděla: „Aha, ty teda neztrácíš čas. A dobrý?“ živě se zajímala.
„No, asi trošku lepší než bez nich,“ na Honzovi bylo vidět, že se stydí a že mu ta debata není úplně příjemná, ovšem vidina klíčů mu velela, aby v rozhovoru pokračoval.

„Hele, já byla před tím párkrát s jedním klukem, a to byla hrůza. Ještě si myslel, jak je úžasný. Zkrátka blbec. Vůbec se neboj, Irena ti pomůže. Myslím, že tě má moc ráda, tak si na nic nehraj.“
„Přiznám se, že se bojím, že tvůj táta je pro mě nedostižnej.“
„Co blbneš, když chodil do školy, tak byl taky začátečník. Máma mi říkala, jak s ním musela mít trpělivost a že si i měřil čas, měl mindrák, že je hned hotovej a trvalo mu dost dlouho, než se milování naučil.“

„Jak jste u něj tuhle byly, tak jste si to zkusili ve třech, jo? A dobrý?“
„Na to se holek neptá. Ale jo, on je prostě neuvěřitelnej.“
„Tak to já bych si se dvěma holkama netroufnul. Byl by to trapas,“ posteskl si Honza.
„Když to nezkusíš, tak to nezjistíš. Vždyť to přeci není o nějakých maratonských výkonech, ale o tom, aby si lidi vyhověli a bylo jim spolu fajn. S Irenou je ti fajn a s mámou určitě taky, tak to zkus.“
„To je teda debata. Přeci nemůžu oběma říct, že je zvu na sex ve třech, ale jinak moc díky za podporu. Vůbec se nedivím ani tobě ani tvému tátovi, že to máte jako my.“
„Díky za lichotky, ale rozhodnout se musíš sám a musíš pro to něco udělat. Srovnej si v hlavě, jestli si to chceš zkusit nebo ne a podle toho se pak chovej. Je mi jasné, že tohle jsou takové dospělácké kecy, ale mně to funguje. Vždycky si napřed řeknu, co chci a pak za tím jdu. Chce to jen začít.“

Honza zase upadl do rozpaků, ale pak našel odvahu: „Jasně, že bych chtěl, ale nebudu do toho tahat mámu. To je uhozený. Kromě tebe žádnou holku teď nemám a neznám, a tebe znám taky jen trošku.“
„Tomu mám rozumět jako jak? Že mě zveš? Vždyť ani nevíš, co by na to řekla Irena.“
„Hmmm, tak to mě nenapadlo, ale když už jsi vedla ty dospělácké řeči, tak se tě tedy napřímo zeptám, co bys na to řekla ty?“
Honza byl sám překvapen, že dokázal překonat ostych a takhle naplno se Lenky zeptal, i když se žádným úspěchem nepočítal.
„O něčem takovém jsem vůbec neuvažovala, ale kdyby mě přemlouvala Irena, třeba bych se přesvědčit nechala, ale třeba taky ne. To by záleželo,“ teď zase byla svou odpovědí překvapená Lenka.
Po zážitku z chaty přemýšlela, jak to navléct, aby si zpestřila své zážitky. Věděla už, že Vašek by rozhodně nebyl proti přizvat Ivanu a kdyby to nevěděl Honza, tak i Irenu, a nebo by to Honza musel vědět a musel by to Ireně odsouhlasit. Alternativa bez Vaška sice nebyla prioritní, ale třeba by to mohlo být zajímavé. Ta myšlenka ji docela zaujala.
„Hmmm, docela šokující. Taková krásná slečna. S Irenou to určitě proberu, ale pojď se zapojit do kolektivu a dáme si ten zmrzlinový pohár.“
Lenka sice měla v hlavě jen to, aby se mohla ještě setkat s Vaškem, než odletí, ale celkem pragmaticky si vyhodnotila, že by ten pokus s Honzou a Irenou nemusel být marný.

Kolem páté se Ivana začala chystat k odchodu: „Bylo to tady u vás hrozně moc fajn, ale musím si u Vaška sbalit věci a přesunout se domů. Jdeš taky?“
„Jo, půjdeme spolu, za chvilku. Jen ještě musím něco domluvit tady s Janou,“ kývl na svou ex a zamířil do kuchyňky.
„Jani, když budu pryč, a i když nebudu, chtěl bych ti dát klíč od mého bytu. Jeden má Iva a jeden Lenka. Na tu, prosím tě, opatrně dohlídni, ať mi tam nechodí s nějakými úplně cizími lidmi. A zalej mi tam těch pár kytek. Stačí jim bohatě jednou týdně, ale dohodni se s Ivou, abyste je náhodou vodou neumořily. Telefon už na sebe máte. Až se vrátím, budu se těšit, že mne tam přijdeš někdy překvapit,“ mrknul na ni, aby nebylo pochyb, jak to myslel.

„Ale co když tam nebudeš sám? To by bylo hloupé,“ upřela na něho pohled, z něhož bylo jasně patrné, že určitě někdy přijde.
„To domluvíme, neboj. A i kdyby, tak tam bude buď Lenka nebo Ivana a těm bys nevadila.“
„Nebo taky ta Honzova Irena. Tu neznám.“
„Ta by sama nemohla, přišla by jedině s Honzou, což se ještě nestalo a nikdo o něčem takovém nemluvil, takže se neboj. I když kdo ví? Strašně moc bych se na tebe těšil.“

„Tedy já se nestačím divit, vy jste tedy ale klub zvrhlíků,“ s úsměvem kroutila Jana hlavou.
„Kdybys chtěla, můžeš se k nám přidat,“ zakřenil se Vašek a podal jí klíče od svého bytu.
„No tak,“ zamračeně se na něho podívala. Znal ji, takže mu bylo jasné, že odteď o tom Jana bude uvažovat.