Zajíždění obstarožního panice zdárně pokračuje.
Opravit porouchané světlo mi nedělalo potíže. Už pouhým zkušebním stisknutím vypínače jsem zjistil, že je vadný. Vždycky jsem měl doma po ruce nějaké ty drobnosti, které se častěji porouchaly, takže opravit cokoliv nebyl problém. Rozebral jsem lampičku, vyměnil vypínač, pevně dotáhl všechny šroubové spoje a znovu ji dal dohromady.
A právě v okamžiku, kdy jsem utahoval poslední šroubek krytu se za mnou ozvalo:
„Chtěl byste mít originál?“
Otočil jsem se.
„Jakej originál?“ civěl jsem nechápavě na sousedku.
„No přece můj.“
„To jako, že bych si vás vyfotil nahou?“
„No a co jste myslel? Tam to přece nejsem já.“
„Hele, paninko, už jsem se dost ztrapnil, když jsem vám vykládal o sobě. Tak si ze mě laskavě nedělejte vrtuli, vemte si lampičku a běžte.“
Docela mě tím naštvala. Nejdřív dělá scény, jakej že jsem prasák a kdovíco ještě, a nakonec by sama chtěla fotit porno. Na to jí nenaletím, kdo ví, jaké bych pak mohl mít oplétačky, i když by mi těžko co dokazovala.
„Ale já to myslím vážně,“ nedala se odbýt.
„Jo? A to vám mám jako věřit?“ pochyboval jsem o jejích slovech. Vzala si ode mne lampičku, odložila ji na kuchyňskou linku a řekla:
„Pojďte si sednout do pokoje. Já vám to vysvětlím.“
S nedůvěrou jsem ji následoval do obýváku. Sedli jsme si do křesílek skoro proti sobě. Na monitoru stále běžela přehlídka těl nahých dívek s její hlavou. Oba jsme měli rovnocennou možnost dívat se jak na monitor, tak na sebe navzájem. Můj skeptický pohled jí příliš mnoho šancí nedával.
„Víte,“ spustila po chvilce ticha, „když jsem se tak dívala na ty obrázky, snažila jsem se vcítit do vaší situace. Říkala jsem si, co bych asi tak dělala já, kdybych na tom byla obdobně jako vy. Sama, v životě bez chlapa a ještě bych se jich bála. Přitom bych na sex měla chuť, stejně jako máte vy. A tak mi došlo, že bych to řešila podobně. Sice bych si asi nestahovala porno jako vy, leda snad souložící dvojice, abych si pak následně představovala, že souloží právě se mnou, a přitom bych se dráždila vibrátorem, kterej bych si koupila někde hodně daleko odtud. Bylo by to bezpečný a nikomu bych neubližovala, tak jako vy. Mimochodem, proč si nekoupíte nafukovací pannu? Bylo by to reálnější.“
„Prosím vás, kdo by to pořád nafukoval a vyfukoval, a taky se s tím čistil. Takhle to je jednodušší a výsledek je stejnej,“ odpověděl jsem ledabylým tónem a s mnohem méně skeptickým pohledem na její vysvětlování.
„No, to je fakt. Ale abych to nějak dořekla. Myslím, že jsem vás pochopila a nemám vám za zlý, že to děláte tak, jak to děláte. Když jsem tak koukala na ty obrázky a přemejšlela nad tím, jak se věci maj, tím víc jsem přicházela k tomu, že by vás určitě víc vzrušovalo, kdybych na těch fotkách byla opravdu já. Já, a ne nějaká náhražka s mou hlavou. Nedovedu to vysvětlit, ale prostě jsem najednou dostala chuť si vyzkoušet, jaký by to bylo. Tak se vás znovu ptám, chcete si mě vyfotit v originále?“
Cosi mi říkalo, že to nebude jen tak. Zeptal jsem se na to.
„Nějak se mi nechce věřit, že byste se jen tak mýrnix týrnyx chtěla nechat fotit nahá. Co za tím vězí? Předem říkám, že s penězma neuspějete. Tak o co jde?“
„Je to jednoduchý. Když už budu nahá já, chtěla bych, abyste byl u toho nahej i vy. Bylo by to jen fér. Ale malou odměnu bych přece jenom chtěla.“
A bylo to tady.
„Jakou?“ zeptal jsem se.
„Strašně ráda bych viděla, jak se koukáte na ty holky a přitom si proháníte caparta. Ještě nikdy jsem to neviděla a můj starej mi to nikdy neukáže, protože jeho představy o sexu jsou poněkud zaostalý. Na rozdíl od něj si o vás myslím, že o tom víte hodně. Uděláte to pro mne?“
Upřela na mne svá hnědá kukadla a čekala, co na to řeknu. Přemýšlel jsem. Stále jsem nějak nemohl vzniklé situaci uvěřit. Copak si opravdu myslí, že já si budu honit péro, zatímco ona na mne bude jen koukat? Tak to tedy ne! Rozhodl jsem se.
„Uděláme to takhle. Sedneme si proti sobě a já, jak jste se vyjádřila, si budu prohánět caparta. Vy se přitom budete dráždit po vašem. Jestli vám to není proti mysli, můžeme začít. Pak začneme fotit.“
Můj nápad ji zprvu vyvedl trochu z míry, ale nakonec souhlasila. Přešli jsme se zpátky do kuchyně, kde bylo linoleum a případné zašpinění se dalo lehce odstranit. Přestože jsme se dohodli co a jak, svlékání nám dělalo obtíže. Ač jsme si to nechtěli přiznat, styděli jsme se jeden před druhým.
Nakonec na nás přece jenom nezůstal ani ten nejmenší kousek oblečení. Poněkud rozpačitě jsme si sedli na židle proti sobě. Ocas se mi postavil již při svlékání, takže nezbylo, než se ho chopit a začít si dělat dobře. S vykulenýma očima zírala, jak ručkuju po stožáru nahoru a dolů. Teprve po chvilce si uvědomila, na čem jsme se dohodli. Ruka ji sjela do klína a pustila se do dráždění své chlupaté kundičky. Atmosféra začala pěkně houstnout. Pohled za živoucí obraz silně podpořil mé stoupající vzrušení. Po pár minutách jsem cítil, že vyvrcholení je na dosah. Zvedl jsem se ze židle.
„Kam jdete?“ zeptala se překvapeně.
„Do koupelny. Nechce se mi to tady potom uklízet.“
„A můžu s váma?“ zeptala se celá vylekaná, že by o to nejlepší mohla přijít „O to vám přece jde, ne?“ odpověděl jsem a cestou do koupelny jsem krátkými pohyby udržoval tlak v přijatelné míře. Cupitala za mnou s prstem v mezinoží, aby si i ona zachovala své narůstající vzrušení. Stoupla si k vaně bokem ke mně, aby měla dokonalý přehled, až to ze mne vystříkne. Já jsem si stoupl tak, abych byl přímo nad výpustí vany. Podíval jsem se na sousedku, jak si mastí pindu a zeptal se, jestli už to můžu dokončit.
Souhlasně přikývla hlavou s výrazem, jako že už se nemůže dočkat. Nedalo mi moc práce ji vyhovět. Stačilo několik rychlých pohybů a semeno se rozplesklo na kachlíkách nad protější hranou vany. Druhá dávka byla jen o něco málo kratší, třetí dopadla doprostřed. Pak už jsem jen ukapával u kraje, kde jsem stál.
„No to je síla. To jste vždycky takhle natlakovanej?“ udiveně se zeptala a střídavě se dívala na dráhu dopadu, na mne a na mého ptáka, ze kterého jsem vyždímával poslední kapky spermatu.
„No, skoro,“ odtušil jsem. Pustil jsem sprchu a smyl zbytky semene do odpadu. Pak jsem si vlezl do vany a jako správný řemeslník náležitě očistil své nářadí. Sledovala mne se zaujetím, hodným španělské telenovely. Ruka v rozkroku se rozkmitala neuvěřitelnou rychlostí. Najednou se prohnula, vzdychla a vsunula dovnitř prsty. Proháněla si pindu jako kdyby šukala a já se na ni díval, dokud se neuvolnila. Bylo jasné, že se udělala i ona.
„Nechcete se taky opláchnout?“ nabídl jsem ji. S povděkem přijala. Vlezla si do vany a vydrbala si kožíšek do posledního chloupku. Bylo to tak vzrušující, že se mi málem znovu postavil. Když se osušila, pozval jsem ji na kafe.
„Aby nám ty chlupatý louky pořádně oschly, než budeme fotit,“ dodal jsem na vysvětlenou. Posadili jsme se ke kafi a já se zeptal:
„Jak se vlastně jmenujete?“
„Olina.“
„Já jsem Josef,“ představil jsem se i já, „ale slyším snad na všechny varianty který existujou, takže si vyberte jméno, jaký se vám bude líbit.“
Dali jsme se do řeči. Byla zvědavá, jak ji budu fotografovat, tak jsem jí řekl, že to bude podle toho, co mne zrovna napadne. Chtěla také vědět, jak dlouho to bude trvat. Pověděl jsem jí, že bude záležet na ni, jak jí to bude bavit. Prostě tak dlouho, jak bude chtít. Zatvářila se spokojeně, asi si chudinka myslela, že ji nebudu chtít pustit domů.
„Koukněte, Olino, nebudu dělat nic, co si nebudete přát. Když řeknete, že končíme, tak skončíme. Když se vám nebude něco líbit, platí to samý.“
Vzala má slova na vědomí a řekla, že už se těší, až začneme. A že začít můžeme, že už má kožíšek suchý a hned mi to čechráním potvrzovala. Tak jsme se dali do focení. Postupně jsme prošli všemi místnostmi a v každé se našlo dobré místo, kde mohla předvést nějakou pozici.
Mačkal jsem spoušť jako blázen a nasekal tak strašnou spoustu fotek. Jako poslední jsme si nechali ložnici. Nejprve jsem ji několikrát zachytil u okna v protisvětle, pak se uvelebila v posteli a nabídla mi ke zvěčnění nejrůznější pozice. V závěru se na posteli natáhla jak široká tak dlouhá a mírně roznožila. Její chlupatá krasavice přímo vybízela k dalším několika snímkům. Přibližoval jsem se k ní čím dál víc a v okamžiku, kdy jsem jí objektiv málem strčil až do přirození, zničehonic vyhrkla:
„Vylízej mě!“
„Cože vás mám?“ zeptal jsem se překvapen jejím zatykáním.
„Vylízat mě buchtičku,“ zopakovala.
„Ale to já neumím. Ještě nikdy jsem to nedělal.“
„Tak to bude tvoje premiéra. Neboj se, poradím ti. A tykej mě, alespoň pro dnešek,“ nabádala mě.
„Tak co mám dělat?“ řekl jsem odevzdaně.
„Roztáhni prstama mezírku a začni ji jazykem odzdola nahoru protahovat. Snaž se jít co nejhloubějc to půjde,“ řekla první ponaučení.
Odhodila prošívanou deku a posunula se k okraji postele. Odložil jsem fotoaparát a klekl si mezi roztažená stehna. Pomalu jsem skláněl hlavu k jejímu ohanbí a nasával erotickou vůni. Palci jsem roztáhl mezírku a opatrně jazykem okusil nadrženou kundičku. S překvapením jsem zjistil, že mi to možná bude i chutnat. Vysunul jsem jazyk, jak nejvíc jsem mohl a dle jejího návodu začal protahovat voňavou broskvičku, pěkně zdola nahoru.
Okamžitě se mi postavil ocas. Cítil jsem, jak tvrdne víc a víc, až se začal přímo chvět vidinou možnosti, že si snad užije také. Jenže já Olině slíbil, že neudělám nic, o co si neřekne. Měl jsem ale jakési svrbivé tušení, že řekne.
„Teď se zaměř na poštěváček. To je tam nahoře,“ upřesnila svůj další pokyn. Nedělalo mi potíž splnit tento pokyn. Její fazolku rozkoše jsem už jaksi vycítil, takže jsem ji vsál mezi rty a začal důkladně masírovat. Zároveň jsem se dál snažil jazykem protahovat dychtivou štěrbinku. Zanedlouho jsem pocítil, jak se z rozdrážděné kundičky začíná řinout pramínek erotické šťávy.
„To je ono! To jsem potřebovala,“ řekla a začala vzdychat. O několik desítek vteřin později mi dala třetí a poslední radu.
„Nepřestávej. Strč mi tam prsty a hejbej s nima.“
Poslechl jsem ji.
„O… óóó,“ začala vykřikovat. „Honem, strč mi tam pinďoura. Určitě ti už stojí. Vraz ho tam, na nic se neohlížej a pořádně mě vystříkej. Honem, neboj se!“
To byla zcela jasná výzva. Trochu jsem se přizvedl a už byl tam. Okamžitě přirazila. Tak jsem to rozjel jak na horské dráze. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Nevím jak, ale perfektně sladila své přírazy s mými. Jenže jak jsem byl nadržený, po minutě mnou proběhla křeč a dar z mého údu začal plnit její útroby. V ten okamžik se roztřásla a já ucítil, jak silnými stahy ždímá mého dobyvatele. Udělala se.
„No teda, v životě jsem v sobě neměla tolik semene jak od tebe,“ řekla spokojeně a dívala se, jak ejakulát proudem vytéká z její ukojené berušky na prostěradlo.
„Nevěřila bych, že může bejt někdo tak šíleně nadrženej.“
„Já… omlouvám se,“ začal jsem rozpačitě, „netušil jsem, že to bude tak rychle.“
„To je dobrý, ani to jinak dopadnout nemohlo. Však si to za hodinku zopakujem. Uvidíš, že pak vydržíš dýl,“ řekla samosebou a já se nestačil divit.
„Ježíšmarjá, Olino, ty myslíš…“
„Jo, myslím,“ přerušila mne. „Uvidíš, jak ti to půjde.“
Slezla z postele, zamířila do koupelny a já za ní. Když jsme se dali do pucu, sedli jsme si v obýváku ke kafi. Řeč se, jak jinak, točila kolem sexu. Dokonale mne obeznámila s tajemstvími ženského těla a vtloukávala do mne vědomosti o tom, co mají ženské rády a co se jim povětšinou líbí. Během přívalu všech těch poznatků se mi v krátké době opět postavil.
„No vidíš,“ zaradovala se, „tak tak jsme stačili dopít kafe a už ti pěkně panáčkuje.“
Rychle mne zatáhla do ložnice a rozvalila se na postel.
„Stejnej postup,“ řekla stručně a roztáhla nohy. Nedal jsem se pobízet. Vrazil jsem hubu mezi stehna a jazyk se rozkmital po jejím potěšení. Hluboká orba a pečlivá masáž klitorisu brzy vyvolaly její vzdechy. Když jsem do dráždění zapojil i prsty, vzdychání znatelně zesílilo. Orgasmus ji zasáhl naprosto nečekaně, alespoň pro mne.
„Honem, honem,“ vykřikla a já co nejrychleji skočil do díry. Vymetal jsem její komínek jak ten nejlepší kominík ve městě. Přiráželi jsme proti sobě v nádherné souhře sexuálního ukájení a já si říkal, že jestli to takhle půjde dál, dlouho nevydržím. Převrátili jsme se. Olina se tak ocitla nahoře a poskakovala po mně jako pouťový balónek, což se mi velice líbilo i proto, že se mi ustálil tlak. Po chvíli sesedla, otočila se a začala mne jebat zády ke mně.
Vůbec jsem nemusel přirážet, vše si řídila sama. Pronikal jsem asi pěkně hluboko, protože u toho náruživě hekala. Trvalo docela dlouhou chvíli, než ze mne slezla a lehla si vedle mne. Překulil jsem se na ni, hodil si nohy na ramena a pokračoval ve spanilé jízdě. Všechnu svou snahu jsem zaměřil na to, co nejdříve zaplnit její pekáček svou smetanou. Nevím, jakým zázrakem se podařilo, že se Olina s mým prvním výstřikem udělala podruhé. Lehl jsem si na ni, těžce odfukoval a nechával se vyždímat jako citron.
„Poslyš, Pepo,“ nadhodila téma při našem posledním sprchování a vzájemném omývání, „proč si nenajdeš nějakou babu?“
„Prosím tě, a k čemu?“
„Přece k tomu samýmu, co jsme dělali spolu.“
„Ale dej pokoj. Už jsem si zvyk jen na sebe a nemám zájem si zvykat na někoho dalšího. Když potřebuju, tak si to udělám a jsem spokojenej. Proč bych si měl komplikovat život, když je to takhle jednodušší.“
„Ale se mnou to snad bylo lepší, než když si to děláš ručně. Nebo se mejlím?“
„Nó, to jó, bylo to lepší, to určitě.“
„Tak vidíš. Vždyť můžeš mít babu jen na sex. Hele, mám stejně starou kamarádku. Její muž se před pěti lety zabil při autonehodě. Sice není exkluzívně krásná, ale svoje kouzlo určitě má. Já ti to s ní domluvím a přivedu ji. Co ty na to?“
„No, já nevím. Připadá mi to blbý.“
„Tak dohodnuto. Za pár dní ji tady máš, já už ji ukecám.“
Vzala to jako hotovou věc a vůbec se mne neptala, jestli jo, nebo ne. Vylezli jsme z vany, v obýváku posbírali rozházené oblečení a rychle se oblékli.
„Máš na sobě všecko?“ zeptal jsem se. Přikývla, že ano.
„Tak si nezapomeňte vzít tu lampičku, paní Trkalová,“ připomněl jsem ji.
„Samozřejmě, pane Klátile.“ Zářivě se na mne usmála a v mžiku byla pryč.
Opět nádherně psaný seriál z archivu. Na druhý díl jsme čekali dlouho. Ale stojí to za to.
Pekne napisane a uveritelne.
Moc pěkné, jako by ze života (teda naštěstí pro mne ne z mého). Pobavila mě věta: „Postupně jsme prošli všemi místnostmi a v každé se našlo dobré místo, kde mohla předvést nějakou pozici.“ – v prvním dílu je uvedeno, že mu rodiče nechali dvoupokoják, tak že těch místností zas tak moc nebylo. Příběh asi končí, ale pokračování s kamarádkou se nebráním.
I „dvoupokoják“ má ještě předsíň, koupelnu, a často i komoru nebo podobnej kumbál …
A také WC.
Příběh nekončí a pokračování s kamarádkou se určitě nebraň; mohu Ti prozradit, že rozhodně stojí za přečtení.